Citát

IK: no tak, když tam byl grosby ((Bing Crosby)), nebo šaplin ((Charlie
Chaplin)), no tak to se kino řehtalo docela nahlas, že, protože to to
opravdu byly veselohry, který přinášely lidem v těch těžkých dobách
toho protektorátu takový takový únik, že, z té skutečnosti, ve které
sme žili. ale em no tak zamilovaný filmy, že, no tak mladí, to sme se
rozplývali, když tam byl šárl boajé ((Charles Boyer)), nebo zarach
leandrová ((Zarah Leander)) nebo já nevim, ty americký herečky, to sme
potom ještě cestou zpátky prožívali celý,

IK: em já myslím, že spíš hráli hlavní roli ti představitelé, ti herci.

LČ: hm

IK: jinak nám to bylo jedno, jestli je to italský nebo jiný film, my
sme měli své určité idoly, že, a na ty sme chodili.

LČ: pak zhodnotila tom, co ste považovala za dobrý film teda potom.

IK: byly mělký filmy, který měly takový stereotyp, že jo, em taky em
bylo, neměli sme rádi válečný filmy pochopitelně, protože sme ve válce
žili a válku sme nenáviděli, že, pak propagační filmy, kde se mluvilo
jak armáda postupuje a tak dále, že, ale říkám, měli sme rádi filmy,
který dobře dopadly, byly zamilovaný, ale em byly také kvalitní, mělo
to určitou náplň. ovšem em jiné obecenstvo sledovalo ty filmy s takovým
tím mělkým námětem, kdežto když my sme byli z gymnázia, no tak sme
přeci jenom od toho něco čekali, že jo.

pamatuju si, že byl takovej nějakej krásnej film s kristínou sédrbaum
((Kristina Söderbaum)) a to se menovalo Dům u jezera.

PS: mhm

JV: ten děj si už napamatuju, ale bylo to krásný, přírodně

PS: mhm

JV: prostě když sme potom měli už už nás nám zatopili starý chaty v
osumatřicátým byla ta velká povodeň potom potom v děvetatřicátým
neohlášenou napustili přehradu Němci, že,

PS: mhm

JV: tak my sme stěhovali chaty všichni nahoru do těch rozdrojovskejch
lesů a pronajímali se tam místa od rozdrojovskejch ((Rozdrojovice))
sedláků V Líchách se tam říkalo, tak z nějakejch cukr beden a já nevím
z čeho se to slátalo v té válečné době dohromady, aby sme měli zas kam
chodit a na druhé straně ee teda na pravým podle proudu po- na pravým
břehu na druhé straně tam je dneska plno hotelů a tam toho nebylo, jo,
tam byla kdysi v v ústí do rokle byl stará hájovna, tu zatopili a potom
ve stráni byla taková krásná velká zelená vila, to patřilo nějakýmu
údajně německýmu lékaři nevím potom kdo to dostal, ale já sem tomu já
sem tomu začla říkat Dům u jezera, takže se to u nás v rodině ujalo,
ten Dům u jezera tam sice eště je, ale už ho skoro není vidět mezi těma
hotelama co sou tam teď nastavěný, ještě úplně je to všecko jinak.

PS: a ten film, co ste teďka zmiňovala, na ten jak ste říkala eee to
méno?

JV: kristína sédrbaum ((Kristina Söderbaum)) se menovala ta herečka.

PS: po pravdě t- t- to teda s- se mi nevybavuje to takže vy ste ee to
byla pro vás populární známé méno, jo ee?

JV: no tak to byla to byla to byl takovej nějakej romantickej film, jo,

PS: mhm

JV: já vám nevím vůbec děj, ale vím, že ona se mi líbila a prostě že
ten Dům u jezera

PS: mhm mhm

JV: no takže sem si to potom jako dítě tohle nakombinovala k té
přehradě

JV: [to se chodilo do kin] no ale většinou to byly, říkám, to byly
většinou teda zaměřený vod války ee vod Němců ty filmy, ale i když to
byly ty jejich válečný filmy o jejich vítězství a to ty Ponorky na
západ hráli mladí kluci, to byla parta kluků

PS: mhm

JV: která narukovala pro říši a (to je) ta jejich ideologie tam byla
samozřejmě vnucená, jo, ale tak to si pamatuju, protože to se tenkrát
dalo vidět narozdíl od některých jinejch, ale co měli senzační
přírodovědecký filmy

PS: mhm

JV: vopravdu to měli krásný.

PS: mhm

JV: a tu a to bylo moc takovejch naučnejch filmů a i barevný v té době
toho těch barevných filmů ještě tolik nebylo, tak to se nám líbilo.

PS: á takže to sou filmy, na které ste chodili taky se školou tady ty
přírodní,

JV: no

PS: a to byly skutečně přírodní dokumenty?

JV: ano no byly dobrý filmy, no

PS: mhm takže tam nebyl žádný děj to byly opravdu naučné...

JV: naučný ano ano ano.

bezpečně vim, co bylo ten den ee v ten
den sme byli v lese Pergl takzvanej Pergl me- mezi Řečkovicema a
Medlánkama byly tam taková malá rozhledna a v lese byl plácek, kde sme
hrávali debla, jo natáhli sme lano a hráli sme. pak sme si vylezli na
rozhlednu to bylo toho dvanáctýho dubna čtyrycet pět, jo

PS: mhm

JV: seděli sme na rozhledně a letěly tři letadla, byly ruský a začly
bombardovat Brno. já si to pamatuju, protože sme se na to dívali, jak
to vybuchovalo a otec měl tenkrát službu v tiskárně, to byli všichni
museli dycky mít nějakou protipožární službu mimo pracovní dobu a otec
měl tu neděli službu.

PS: mhm

JV: a zrovna na té Veveří kousek od něho dostala ee zásah ee jedna
budova je to takový rožák mysím že je e e tiskárna byla Veveří třicet
devět a pod ním pár domů ee takovej us- useknutej rožák. bylo to Papiro
nějaký papírnictví ve ve velkým to bylo, tak to dostalo zásah a otec
potom vykládal, jak tam viděl e eště trčet lidi ve vaně mrtví a tak jak
tam ty to všechno vykládal, byl otřesenej, no a my sme se na to s
děckama dívali na ten nálet a já sem říkala, jéžišmarja, náš otec tam
má někde službu a tam z těch míst v- v- tady vod konce vod vrchu Brna
že to se tam ty čoudy ukazovaly (to se všechno ) no všecko bylo
dobrý, no a ten den s těma děckama jak sme šli z- z toho lesa, tak sme
se domluvili na ty klu- Kluky na řece ((Kluci na řece)).

PS: mhm

JV: no tak to bylo ty Kluci ((Kluci na řece)) byli buďto na čtvrtou
nebo na pátou, to vám neřeknu a večer vo osmi už večer pro dospělý to
nedávali, protože my už sme to nedoviděli. to potom začli eště
bombardovat aji e hm e a začlo se bojovat ee tady už celkově ty tanky a
tady dostali se do Krpole ((Královo Pole)) k té barikádě, takže to to
si musím pamatovat

PS: jo

JV: ten den [to bylo vlastně]

PS: [takže ste byla]

JV: silnej dojem

PS: a takže oni přerušili ee promítání [( )]

JV: [prostě no] a všichni sme šli dom, no.

JV: no to bylo krásný jo jo jo ano jo jo jo jo ee Pepička a Márinka
votomar kor- korbelář ((Otomar Korbelář)) hrál a Pepičku a Márinku už
nevím kdo hrál ((Zita Kabátová, Fanča Foltová, snímek To byl český
muziknat)), ale ee pamatuju si to jejich oblečení, protože matka s- s
tetou šly v jejich oblečení mě- sehnaly ty sehnaly ty ty kostýmy a šly
na maškarní za ně,

PS: mhm

JV: to si pamatuju, že se mama do toho strojila, to byl hezkej film

PS: aha

JV: mhm tak tenkrát, jo, tenkrát se nám líbil (no to že) mělo to
vlastenecký náboj, že a v té době to lidi žrali hodně tak,

LG: (..) a e byly ňáké filmy které ste neměla ráda? (.) které se vám
jako nevim, třeba vyloženě nelíbily? (..) nebo jakoby typ filmů,
AB: no, neměla sem ráda smutné filmy.
LG: mhm
AB: to sem neměla ráda.
LG: (.) a co dělalo jakoby film dobrým filmem, pro vás, co ten film
musel být, a e musel mít aby se vám líbil, (...) nevíte, [neumíte]
AB: [to to tedy] n- na to
LG: [mhm]
AB: [ne] nemohu odpovědět.

LG: <nebo něco na co sem se třeba nezeptala [( ) říká že>]
AB: [<historku] z kina vim, ale to bylo dost vulgární>
LG: <no to nevadí, [to>]
AB: [a to] bylo po válce,
LG: mhm
AB: a menovalo se to já nevím jestli to byl anglický nebo americký
film, menovalo se to sličná vražedkyně, a tehdy tam hráli herci ee
ména si taky nepamatuju, ale e to jako byli velice známí k- na který
se chodilo,
LG: mhm
AB: a ona tam prostě ((smích)) já nevím už přesně jak to bylo napřed
milovala jednoho muže a pak druhýho, a a teď prostě e už jako ten
film končil e a teď to bylo takový napínavý smutný vona se tam
plazila po kolenách a vobjímala mu kolena aby vod ní nevodcházel, a
teď najednou se z první řady ozvalo, páni, to je ale k,
LG: ((smích))
AB: jo? a teď jak ten film byl takovej tragickej,
LG: ((smích))
AB: <tak celé kino m- se tak rozřechtalo teda, to bylo úplně jak
když by víte? to no>
LG: ((smích))
AB: <to bylo něco, na to sme vždycky vzpomínali jak prostě ee ten
film okamžitě se s- celý ten děj víte? se votočil>
LG: <jo> ((smích))
AB: to bylo takový jako ještě ee jako z dob někdy já nevím, ee
z z toho e vosumnáctýho století takový jako jo, ten e ten ti baróni
a ti
LG: ((smích))
AB: hrabata, a takový no. to tedy na to vzpo- <na to sme nezapomněli
nikdy> páč to tedy vopravdu jako,