Citát

JV: ee vzpomněla byste si, jestli byl do ňákého kina třeba zákaz
zákaz ee vstupu Židům?

JJ: (.) to nevím to...

JV: mhm (.) měla ste třeba nějakého kamaráda [nebo kamarádku
Židovku]?

JJ: [no voni v tech] (totiž) v tech týdenících (.) v tech týdenících
někdy (.) prostě ukazovali ty Němce jak ty (.) Židi jo zatýkají a
takový to, někdy když ste se [dozvěděl]

JV: [hm]

JJ: v tech týdeníkách aj jo (..) aj aj když to ty lidi viděli
většinou, tak každý raději držel [toto]

JV: [hm]

JJ: poněvač se bál (..) něco tohle (..) pač ste nevědel, koho máte
za sebou

JV: [(i v titulcích) a přepokládám] tedy i v kinech, že byly titulky
[německé]

JJ: [no no no]

JV: nebo filmy v němčině, tak tam [asi byly titulky, jo]

JJ: [teda já sem neměla ráda filmy] s titulkama, já sem to vždycky
<nemohla přečíst> (.) jo jaksi to

JV: mhm

JJ: to sem neměla ráda filmy s titulkama

JJ: to se mně fakticky nelíbilo, že po válce, když semka přišli
Němci, tak začli naši lidi, začli hajlovat, začli toto, [jo]

JV: [hm (..) ještě]

JJ: [a to ste] viděl vlastně aji v těch filmech

JV: mhm

JJ: jo (.) to když pustili ten týdeník, tak ste viděl, když tam ti
Němci, jak ti naši lidi, naši lidi

JV: mhm

JJ: přímo jim ee (.) toto (.) no (..) a to stejný bylo... teď se
vžijte do toho (.) to semka přišli Němci, bylo to to stejný a když
semka přišli Rusi

JJ: a po válce potom už člověk, (povídám), po válce já už sem tak
jako nějak moc do tech kin (.) nepřišla, jo (.) tak ještě tak do
toho (.) bych řekla do toho šestapadesátýho, sedumapadesátýho roku
(...) ješče ale pak už (.) ee to sem ešče chodila dosť takhle do
kina sem tam

JV: mhm

JJ: ale (.) pak už (.) teda (...)

po válce už zas už začli
trošku všelijaký ty zábavy, tak už bylo už ste měl zas jinou zábavu,
že, (když) ste nešel do kina tak se šlo (.) někam byla někde nějaká
zábava nebo něco

JV: [hm]

JJ: [že] (.) tak tam už to bylo jinačí zas,

JV: a třeba (.) krátký film že byl? třeba před tím večerním filmem
ještě?

JJ: (..) bych řekla, že to spíš až potom

JV: hm

JJ: až po válce

JV: jako předfilm nějaký že [byl (.) potom dávali]

JJ: [takže tam mám] dojem, že po válce já sem teda už potom tak šla
sem taky do kina že do toho

JV: hm

JJ: sem kolikrát byla (..) ale tam už spíš byl třeba takovej ňákej
krátkej film

JV: hm

JJ: ee taková (.) bych řekla víc to dělali možná reklamu pro děti
nebo tak, jo

JV: mhm

JJ: ale (.) tam taky už nebyly potom ty týdeníky

JV: hm á e vzpomínáte si na první návštěvy, těsně po osvobození,
kina? na tu atmosféru, dobovou?

JJ: tak potym, hned po začátku... já nevím no tak my sme (.) teda
hned tak nějak někam nechodili, že

JV: mhm

JJ: protože to (.) [raději]

JV: [ale jakmile ste se] tam dostali?

JJ: raději člověk byl doma, jo (.) ale tak ee (..) byla taková divná
atmosféra, no (.) takový než se to všechno uklidnilo

JV: mhm

JJ: [že]

LČ: a vzpomněl byste si, jak na první návštěvu třeba po osvobození, jestli to bylo zase úplně jinou atmosféru? jestli ste byl v kině nějak po osvobození a jak se to změnilo.

AU: po osvobození to už si nedovedu, nedovedu moc představit. dokonce mám dojem, jestli vůbec sem byl v kině někdy po osvobození. protože to už sem byl starší trošku, tak už mě to tak. já mezi tím, jo, jak sem em říkal že sem dělal v noci třeba ve Zbrojovce a ve dne sem šel řezat to dřevo anebo stloukat ty bedny, tak já sem si tam přivydělal nějaký ty peníze

a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.

LČ: a jaké byly teda ty reklamy tehdy.

AU: no, tehdy reklamy nám byly vzácný. protože já si vzpomínám když začala televize, tak sme se dívali aj i na Vídeň třeba, jo? já sem tenkrát bydlel v Řečkovicích, tak sem si udělal takové, no takovou anténku sám, abych chytl Vídeň. Vídeň sem chytal přes rádio, protože já už sem si rádio tehdy po- sem byl ženatej, tak sem si tehdy pořídil, no a to sem si dal na vokno, a když letělo letadlo, tak vono to blikalo světlo, jo, povidám, zas letí letadlo. přeletělo, a tak sem si ladil, ruku sem měl na rádiu a chytal sem zvuk. jak ten vídeňskej nebo, takže my sme si chytali reklamy aj, byli sme zvědaví na ně. třeba v té Vídni. no dneska už není tomu, no, ale když něco začne, tak vás to vždycky zajímá.