Citát

ale přece jen to bylo nějaké kino, no, ty
filmy které dávali se mi většinou nelíbily, eh protože to byla
většinou propaganda fašizmu, všechny ty dětské filmy byly zaměřené
na to, abychom fandili těm těm německým dětem klukům holkám, no a já
už sem v deseti letech byla tak poučená nebo už sem byla tak
zaměřená mm jako k tomu vlastenectví, že si myslím, že to bylo tím
že se mi to nelíbilo a neuznávala sem to. takže nevím jak to vnímaly
ty děti, protože oni byly eště malý, tak řekněme rok dva sem s nimi
chodila do toho kina a [byly malý]

SM: [a to vám bylo] kolik let asi?

LS: no tak řekněme do těch dvanácti let.

SM: a které filmy ste naopak ráda měla? co pro vás dělalo film
vlastně dobrým filmem?

LS: no, to právě říkám, když tam byli když tam byli eh ti moji
oblíbení herci, a už to mě bylo pro mě takovou zárukou, že to bude
pěkný film. no a věděla sem, že je český, že. mluvilo se tam česky,
protože cizí filmy byly s titulky, to se tenkrát nevím že by někdy
namlouvali, možná že někdy to namluvili ale, nevím o tom, prostě sme
četli titulky. (.) takže to byly ty cizí filmy jinak tedy...

SM: a vás to nebavilo číst ty titulky? nebo?

LS: ale ano, ano bavilo ale když to byl ten německý film, kde se
jednalo stále o o vyzvednutí jejich hrdinství a jejich úspěchů, tak
už sem je pak ani nečetla, no, proč? když mě to nezajímalo a
opovrhovala sem tím že. tak to tak <to už>

SM: mhm

LS: to si pamatuju, to si pamatuju tak živě, jako by to bylo
nedávno. že, to to bylo hrozné.

LS: ne, no tak to vůbec ne, ale fakt je že tam přece v tom kině tam
byly i děti z těch německých rodin, nebo my sme jim říkali
poturčenci,

SM: mhm

LS: to byli lidé, kteří byli sice Češi, ale měli třeba nějakého
německého předka, nebo stačilo třeba německé jméno a on věděl že se
bude mít dobře, tak se dali k Němcům. my sme jim Češi říkali
poturčenci, takže z těchto rodin tam mohlo být dost dětí,

do ka- na Kašpárka
Turka (.) a to bylo český a já (.) dodnes nechápu <jakto že sem tomu
rozuměla> (.) protože já sem neuměla česky [mluvit]

LG: [mhm]

RM: a děcka neuměly mluvit německy v tom domě (.) ale my sme si
společně hráli a (.) každej sme si mleli svoje a my sme si rozuměli
(..) a bylo to dobrý až do toho pětaštyrycátýho roku (.) a až prostě
(.) bylo konec války (.) tak se aj (.) ty český rodiny k nám
postavily tak nějak (.) zádama (.) a (.) jako tatínek jak se vrátil
z toho koncentraku, tak sme se z té (.) Bratislavské odstěhovali na
Merhautovou (.) do úplně novýho prostředí (.) a tak tam sem to... i
když to lidi věděli, protože moje maminka neuměla dobře česky (.)
tak e (.) se k nám chovali slušně

LG: mhm

RM: a tam sem už měla kamarádky ze školy a (.) věděly děcka taky že
sem chodily do česk- e do německé školy a (.) neměla sem já osobně
sem neměla problém

LG: (...) jo a ještě e já sem zapomněla (.) během toho protektorátu
(.) když se (.) promítaly ty filmy, to vlastně (.) jakoby celé vaše
dětství skoro (.) byly v těch filmech povinné třeba německé titulky
(.) nebo tak?

RM: no (.) byly (..) když byl českej film (.) tak byly německý
titulky (.) ale když byl německej film, tak myslím že titulky nebyly