Citát

JB: Popelkova osumnáct, bydlím.

LG: a rok narození?

JB: dvacet šest

LG: [dva-]

JB: [devatenácet] dvacet šest.

LG: a vy ste bydlel ee do roku čtyrycet dva...

JB: do do roku čtyrycet dva sem bydlel na Přadlácké ulici.

LG: mhm

JB: mám vo tym vykládat něco?

LG: jo jes- jestli [chcete klidně]

JB: [to ne co]

LG: jak chcete.

JB: no to byl zkrátka dům, které nechal, Přádlácká ulice už z toho
názvu slyšíte že jako tam byly textilní

LG: [mhm]

JB: [továrny], to všechno Cejl a Bratislavská to byly samý textilní
továrny, a byl jeden e e architekt nějaký Hlávka, jo, světoznámé,
architekt mecenáš, takovejch chudobnejch lidí a ten nechal postavit
z toho e z toho domu z té textilní továrny takový jednopokojový byty
laciný, pro ty chudáky, že, tak tam sme by- bydleli no za osmdesát
korun na nájemným měsíčně, až do toho dvaačtyřicátýho roku a pak sem
šel, pak sem šel za rodičema na Slovensko, tady sem byl s babičkou,
a

LG: a teda rodiče s váma nebydleli? do toho roku [čtyry cet dva?]

JB: [no ro-] rodiče bydleli tam v té Povážské Bystrici, otec tam byl
v jednačtyřicátým roce z Brna přeložený do závodu Zbrojovky Brno
Považská Bystrica, na Slovensko, no a já sem tam šel to bylo měsíc
no po tym, jak toho hajdrycha ((Reinhard Heydrich)) zlikvidovali,
tak měsíc po tym to sem měl ještě štěstí, že sem se tam dostál
vůbec, jo.

LG: to nešlo?

JB: no to bylo strašný, hajdrychijáda ((heydrichiáda)), no a tak sem
se tam vyučil až do toho pětačtyřicátýho ro- roku a pak sme se
vrátili zpátky a ten dům na té Přadlácké ulici ten byl zbombardovné,
tam zahynulo ale přes dvacet lidí, jo, babička ale byla v Adamově
naštěstí, a tak e tak sme dostali byt na Francouzské ulici, no, a
právě tam byly kina že no to byla ta Lípa,

LG: mhm

JB: jo pak byl ten Bajkal a nevim jak se potom menoval, ten ten
Bajkal byl byl no potom taky přejmenovaný, jo.

JB: učitelé ani ne, to si nepamatuju, že jakoby mluvili nějak o, no
jako, e já sem chodil do náboženství jako katolík, že,

LG: mhm

JB: a potom po válce už sem nechodil nikam, no ale chodil sem aj sem
ministrantoval tady s kamarádem sme ministrantovali,

v pětačtyřicátým roce sem začala dělat
v tiskárně v Rovnosti, tam sem potom šla na mateřskou dovolenou, a
po mateřské dovolené sem šla zpátky, jenomže to potom už se, sem
přešla jo, mezi tím sem byla, no byla doma, potom se narodil druhé,
a po tým, po tým druhým chlapcu, v osumapadesátým roce sem
nastupovala, no do Rudýho práva teda.

SM: hm

LZ: taky to byla tiskárna,

SM: hm a teda nej- nejvyšší vzdělání, kterého vy ste dosáhla, to
bylo teda jenom

LZ: nic, základní <škola>..

SM: jenom ta základní škola.

LZ: sice sem chtěla potom i když měla sem jako po válce že bych si
uďála ňákej kurz na zdravotní sestru, nebo tak něco, ale už potom,
říkám, už potom sem se vdala, už přišly děti, takže už tak jako.
bylo té práce dost, kolem domácnosti a kolem to. takže sem už

no tak maminka byla doma, protože byla dost taková slabá. a
tatínek em napřed měl svoju dílnu, byl jako obuvník.

SM: hm

LZ: v těch Maloměřicéch měl dílnu. a potom už, to bylo teda už po
válce, tak měl úraz, musel jít dělat do cementky, to zavřel, protože
to jako nešlo, a tak šel dělat do cementárny, tam měl úraz a byl
potom v důchodě. maminka pracovala kdysi jako v textilce, taky,
v obřanské továrně tam, a potom byla když sme, sem se narodila já,
potom bratr, tak byla doma, a byla dost taková slabá, dost taková
jako nemocná, tak ani za války už ne- nemusela být totálně nasazená,
jinak celkem, život, vždycky sem měla celkem pěkný, no.

SM: hm

LZ: když, i když nechodila do práce, tak vždycky se snažila, vždycky
na pole někomu pomoct, a něco za války, a takový, tak, a tatínek
když měl dílnu, tak taky něco vždycky, za to něco místo peněz ňáký,
to bylo na lístky za války, to víte, takže to bylo takový, celkem
sme žili docela slušně, no. ne ňák tohle, ale

LZ: [no to sem ještě] nepracovala, no říkám, tak to tak ne to sem
spíš začala chodit potom až v tém dvaačtyřicátém, až v [té válce
spíš.]

SM: [až ste chodila do práce.]

LZ: no, až sem chodila do práce, tak už mi maminka víc jako třeba
pustila nebo něco, tak už sem chodívala s těma děvčatama z em sme
si, no tak vlastně nějak myslím že potom v pětačtyřicátým
přestěhovali tam jako na tu fra- na tu francovu ((ulice Franzova)) s
tou Naďou a s tam s těma holkama, a tak tam sem tam vlastně na tým
tu kamarádku tak moc neměla, na té Obřanské. akorát ta Věra Vojdova,
to říkám, to sme spolu chodily do té, do toho, anebo do toho kina.
to sem ještě spíš tak chodila s maminkou nebo něco tak, až potom sem
začala chodit, až po tým dvaačtyřicátým roce spíš tak, no.

LZ: a tak, ale to už teda to bylo poz- no už, vlastně já sem
vycházela školu ve dvaačtyřicátým, že, tak to bylo, a pak sem byla
s em s kamarádkou, no vidíte, tu Máňu Ševčíkovu, to sme bydleli tam
v jednom domě, a tak, a její maminka byla Němka teda. a vona dostala
lístky třeba vod, voni měli, to Janáčkovo divadlo bylo takový
německý, a tak dostala lístky, tak sem s ní byla asi právě na tom
Labutím jezeře, a potom ještě, ještě jednou sem byla, to bylo takové
ze školy, se to menovalo Bubu, to byla ňáká pohádka nebo něco,
věříte že to už, ani nevim, to jenom sem si říkala, já sem si
našetřila, já se, já pudu dopředu abych viděla <něco.> jó no
s tetou, s tetou sem byla na, to jako teda spíš to divadlo řík-
mluvím teda, na em Na tý louce zelený

LZ: brzo ztratil rodiče, maminka mu zemřela když mu bylo devět,
myslím tatínek potom ňák ale ( ) a tak vždycky vykládal, co, že
neměl prostě zrovna dobrý dětství, a tak, tak nám potom vykládal,
měl dvě sestry a bratra, a takový. no potom byl ve válce, tak nám
vykládal jak to bylo ve válce, v první světové válce teda,
narukoval, protože von měl osumnáct roků, když začala válka. tak
dvacet. dvacet. von se narodil devadesát čtyři, osumnácet devadesát
čtyři, a potom devatenácet čtrnáct vypukla, tak musel jít do války,
a, no a tak, takový, tak to byla vždycky taková černá hodinka, no.

LZ: já sem byla teda katolička, jako křtěná su jako katolička, a
potom sem teda s manželem spíš jak přešla ná, na tu církev česko em,
na tu husitskou ((Církev československá husitská)),

SM: hm

LZ: československá husitská, no.

LZ: no, takže sem tam dělala, napřed sem šla na noční směnu do
expedice novin, a potom když už děcka byly větší, a byl, manžel
dělal většinou na noc jako u novin, se dělá, tak sem radši zůstala
doma, šla sem dělat na ráno potom, protože, taky do tiskárny, ale do
jinýho oddělení, protože, abych večer s těma děckama byl- se
<(neporvaly)> nebo aby byl doma s těma dětima, no, tak a tam sem
potom zůstala doma už potom.

SM: jo.

LZ: (sem) šla až do důchodu teda do toho.