Citát
0.0
6:974
Rozhovor vedl: Pavel Skopal
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 17.2.2010, bydliště pamětníka - Žabovřesky
Rok narození: 1931, sourozenci: dvě sestry – mladší o dvanáct a čtrnáct
let.
Bydliště do roku 1945: Banskobystrická (Řečkovice)
Povolání rodičů: otec typograf a korektor, matka pracovala jako tovární
dělnice, poté, co se jí narodily dvě mladší dcery, zůstala
v domácnosti.
Povolání narátora: vystudovala gymnázium, po studiu byla jeden rok
členem redakce Práce, poté pracovala v krajské redakci v Jihlavě,
v tuto dobu také vyučovala v kroužcích ruštiny. Poté v různých
brněnských podnicích, kde vykonávala administrativní práce. Před
důchodem pracovala na sekretariátu „podniku z oddělení programování“,
zde také dělala administrativní práce.
PS: tak už se to začíná nahrávat, takže já jenom zopakuju co už vlastně
vím od vás díky tomu dopisu ee vy ste paní J. V. ee
narozená devatenácet třicet jedna,
JV: třináctého první ((smích))
PS: a bydlela ste ee [v Řečkovicích eee]
JV: [v Řečkovicích]
PS: až do vašeho sňatku v roce padesát dva tři [nějak]
JV: [no] padesát dva, do konce roku padesát dva sem tam byla a
PS: na Bánskobystrické...
JV: na Bánskoby- no bylo to Jiřího z Poděbrad kdysi, pak to bylo ve
válce pod markrabstvím a pak to byla zase zpátky Jiřího z Poděbrad a
po- a potom to jako Bánskobystrická myslím už vod toho
šestaštyřicátýho.
PS: a měla ste dvě sestry mladší o hodně, [takže vlastně]
JV: [no o dvanáct] a o štrnáct let, jo a úplně tak už ony sou jinak
zaměřený na jiný hodnoty.
PS: mhm takže toho období do roku štyry- do roku štyřicet pět ee
vlastně to, že ste měla sourozence, nehrálo roli nebo [musela]
JV: [( )]
PS: ste potom na konci války ee hlídat [už jako?]
JV: [no to] sem byla trochu chůva,
PS: hm
JV: to už sem byla trochu chůva, dokonce když sem měla ve fyzice v
septimě na pasa, to víte co to bylo na pas? aha jo takže vy už ani ten
studentskej slenk ((slang)) neznáte, ježiš to už sem neměla říkat tady
do toho.
PS: ((smích))
JV: napomínání bylo když když ve třištvrtletí měl ohroženou čtverku na
pětku
PS: aha
JV: tak poslali poslali domů napomínání rodičům, aby vás přitáhli, čili
sme tomu říkali na pas, no já sem v té septimě měla z fyziky na pasa a
měla sem rande a musela sem si sebou vzít svoje drahý sestry no, to
ještě nemůžeš nikam chodit a já sem chtěla jít, tak si vezmeš sestry na
procházku, jo, takže takhle to bylo. ((smích))
PS: eee ee váš tatínek tedy pracoval jako typograf a korektor ee
maminka byla v domácnosti nebo...
JV: maminka sice, vona neměla možnost studovat, protože byli dva starší
sourozenci, takže vona vyšla základní školu a byl to škoda, protože
byla docela bystrá ženská a mohla mohla něco udělat ale pracovala dycky
jako tovární dělnice, ale potom už byla aji dost nemocná, takže ee už
zůstala doma, když se narodily moje sestry.
PS: mhm [ale]
JV: [ale] když vám řeknu, když sem ve válce cho- začla chodit do
gymnázia, tak tak ona se se mnou učila ee vo de mě, jo,
PS: mhm
JV: takže mě zkoušela a začla se učit ee němčinu latinu francouzštinu,
drmolila to, ale prostě měla snahu se něco naučit, jo, takže to byla
docela [šikovná ženská]
PS: [mhm] takže ona pracovala jako dělnice d- do toho ro- do konce
války nebo ta- [do sklonku války]
JV: [ne ne ne] už ve válce ne
PS: [už ne ve válce]
JV: [protože] ta jedna sestra se narodila ve dvaačtyřicátém
PS: mhm
JV: takže tak už ne
PS: a přitom ste říkala, že maminka měla taky předplatné do divadla na
Veveří?
JV: ano, [to chodila to chodila]
PS: [takže měla kulturní ee zájmy?]
JV: na Veveří
PS: a to- a to měla od kdy, kdy chodila?
JV: no já sem s ní už jako dítko malý chodila
PS: mhm
JV: já vím, že s- že ee mě dost často vzala s sebou na klín právě tady
mám ještě poslední ročníky toho divadla a (.) ona vím že v jestli víte
kde je Kuřimská tramvaj jednička do Řečkovic, vy vy kde bydlíte, [vy
ste Brňák?]
PS: [já nejsem z Brna]
JV: aha, no takže tam u té Kuřimské, tam se říkalo u u U Financů kousek
dál byla sta- stanice, teďka je tam odbočka autobus na Medlánky a nebo
do Zamilovanýho hájka tam tak ta veterinární tahle [je tam]
PS: [jo to vim]
JV: a tam byli Financi v té budově
PS: mhm
JV: a tam vodsuď byla levnější tramvaj, prže sme z Řečkovic z konečný
dycky chodili pěšky, prtže to bylo o padesátník levnější, jo
PS: aha
JV: tramvaj stála třeba ve válce korunu padesát, jo, a vod Financů
stála jenom korunu ((smích))
PS: ((smích))
JV: <no víte bych vás měla povodit tady po okolí, tak by ste se možná z
historie hodně dověděl, prtže si pamatuju dost> ale to k tomu vašemu
tématu jaksi nezapadá, takže...
PS: no trošku jo možná bych s váma to ještě na konci promluvil o tom
[vlastně kudy ste vlastně jako chodila]
JV: [jo no jestli můžu až vr- až] roztaje ten sníh, tak se můžem projít
((smích))
PS: to by bylo náhodou výborný
JV: ((smích))
PS: mě by zajímalo, kudy jakou ste vlastně volila trasu, kudy ste ee
jak ste se tam dostávala?
JV: no ta sokolovna nebyla tak daleko, ovšem my sme (.) po ulici to
nebylo tak hrozný, to my sme byli kousek pod konečnou a z konečné dólů
tou ulicí, jo, takže to nebylo, ale sokolovna měla vel- velký hřiště a
okolí ještě tam bylo přírodní amfiteátr, divadlo, jo a kluziště v zimě
a tak,
PS: mhm
JV: a už potom byly pole a to už teďka je Vránova a já nevím jaká
ulice, Žitná, já nevím co a my sme měli zahradu z té naší ulici ee
ulice do polí a byly tam dřevěný t- tyčky (.) drátěnej plot
(přišrášlovalo to) takže ee já sem chodila do sokolovny tím, že sem
prolezla ee pohnula sem s jednou tyčkou a polama sem zase polama přišla
do zahrady do sokolovny, jo,
PS: mhm
JV: naši říkali kolikrát, prosím tě, zůstaň už tam spát na žíněnce, ani
domu nechoď ((smích)). no protože to bylo blízko, jo [než to jít
zpáteční ces-]
PS: aha takže to byla nejkratší cesta.
JV: ((smích)) no už je to všechno jinak.
PS: a potom do Krpole ((Královo Pole)), když ste chodila, tak...
JV: do Krpole ((Královo Pole)) sme chodívali taky pěšky parta děcek,
no, hodně sme chodili tady do toho ee do té Unionky ((Union)), do toho
Oka ((Oko)) jo a a nebo do té Elektry ((Elektra)), já nevím já si to...
PS: Elektra, Květen [no, vím vím kde to bylo]
JV: [já si teď nevzpomenu] jak se ta ulice menuje, ale bylo to za tou
Hraniční, tam byly koleje vlakový přes tramvaj...
PS: mys- nebyla to Domažlická?
JV: možná že jo, [jo jo jo je to roh]
PS: [já myslím že jo]
JV: asi jo, no tak tam sme taky hodně [chodívali]
PS: [mhm]
JV: vono to bývalo laciný, že, takže
PS: mhm
JV: dycky parta děcek a...
PS: čili ta cena pro vás hrála roli [ee v těch],
JV: [no jistě] no my sme nějak bohatá rodina moc nebyli, že, takže jako
a všichni sme to vítali, že to vstupný nebylo drahý, no tak, ono myslím
nejdražší vstupný bylo pět korun stejně ve všech kinech myslím takhle
PS: mhm
JV: no ale štyři tři dva za ty dvě koruny sme chodili (.) dost často
jenom tak.
PS: a teď ee to mluvíme o té cestě do Krpole ((Královo Pole)), mluvíme
o období konce války nebo [ještě pak i kousek, ještě i po válce]
JV: [no konec války a ještě i po válce], ještě po válce to bylo
PS: a vy ste psala vlastně ee do toho roku zhruba štyřicet dva ste
chodila v podstatě jenom do toho Sokola nebo ste se dostala [občas i do
jiné...]
JV: [no né] já sem od roku štyricet dva chodila do gymnázia, jo, [tady]
PS: [jo já] myslím e do toho kina [jestli ste]
JV: [takže pak] už sme chodili po městě i do jinejch kin,
PS: mhm
JV: ale jako dítko školou povinný ee jsem byla víc v Řečkovicích a
rodiče, to byla pořád chata, přehrada, stanování na staré řece, o staré
řece bych vám (.) to sem si teď udělala takovej velkej památník, páč já
tomu říkám moje rodná řeka, od sedmi měsíců tam se mnou stanovali,
PS: mhm
JV: ještě sem neuměla chodit, takže teďka dávám dohromady fotografie z
té doby, ale dělám nový a jsem rádá že ju trochu vypustili, že si
vzpomínám na to údolí kam sme chodívali, takže rodiče teda vono se taky
nedalo v té válce moc cestovat, že,
PS: mhm
JV: takže prakticky to bylo je- hlavně ta příroda po tom okolí,
PS: mhm
JV: až po tom šesta- pětaštyřicátým šestaštyřicátým roku se to trošičku
ee rozhejbalo.
PS: takže vy ste trávili volný čas tady těmito výlety s rodinou, s
rodiči, a byla ještě jiná možnost do divadla ste chodila s maminkou...
JV: maminka do divadla, no to už vod dětství.
PS: a ee ty divadla na konci války už byly hodně om- ten provoz divadel
hodně omezený, ony byly občas nějaké jako nějaká představení ve
čtyřiačtyřicátém a bylo to hodně omezené,
JV: no to bylo, no tak třeba tady toto je poslední z roku štyřicet
loučení ze starým divadlem
PS: mhm
JV: a vím že už tady byli Němci a že sou tam ee na každé druhé straně
sou reklamy brněnskejch podniků a vím že sou tam že sou tam třeba ee
tady potom ta Leninka ((Leninova)), Kounicova je tam jako bis-
(diskrova) nebo náměstí Adolfa Hitlera a takový věci už sou tam přec
přes to, je to je tam vz- vzpomínka z fů- fůry známejch herců
slavnejch, je tam Kvapil ((možná Jaroslav Kvapil)) a všelijací
PS: mhm
JV: řiditelé divadel, jo, jejich články, loučili se s divadlem, už je
tam někde nakreslenej plán novýho divadla který se tam mělo stavět už
už je tam ten Bílej dům, takže tohle nový Janáčkový ((Janáčkovo
divadlo)) už je pozdějc stavěný, ale toto bylo zajímavý že toto ěště e
ěště prošlo tiskem a už to už to teda není nějaký ee, jo ještě to jako
vyvzdorovali té německé takové prostě bych řekla cenzuře
PS: mhm
JV: nebo něčemu takovýmu, jo, takže to je velice hezký, ale tady sem
právě taky na jedné straně teď sem to vytáhla našla ty, tu reklamu od
těch královopolskejch kin aji stary
PS: aha
JV: jenom vostatní kina sem tam nenašla, ale tady od těch krpolskejch
tam je.
(.)
PS: tak to je pěkný,
JV: mhm
PS: to bych si potom udělal ee aspoň fotku té reklamy [a maminka...]
JV: [a víte co,] já mám ehm já nemám barvu, já tady mám kopírku, já
bych vám to byla udělala, ale já nemám teďka zrovna barvu,
PS: jo to nevadí, já mám sebou ee fotoaparát, takže já si udělám
obrázek ee,
JV: hm to já mám taky foťák, ale vy máte asi nějakej lepší tady na
toto, na zvětšení ne?
PS: jo to nebude problém, my to používáme běžně, [to je docela dobrá
kvalita]
JV: [jo? dobře mhm]
PS: ee maminka ee chodila do divadla ovlivnilo to nějak její postoj ke
kinu a říkala vám třeba na co by ste měla chodit nebo neměla chodit?
JV: ale no tak určitě no tak víte, hrozně bylo hezký to, že <třeba>
bylo to starodávný že se lepily plakáty po plotech a nebo na těch
plotech,
PS: mhm
JV: kolem dokola na každým rohu, ale každej týden vyšel novej program
kin i divadel, jo, takže to bylo takový, skoro bych řekla lepší než než
dneska
PS: mhm
JV: protože je to vyvěšený jenom na kinech a nebo teda no nemůžu
mluvit, nemám internet
PS: mhm
JV: ale v internetu se to dá dovědět zase všechno [to bych nemluvila
správně]
PS: [takže mhm] takže vy ste se orientovala o programu podle těchto
plakátů, kt- byly v okolí vašeho bydliště nebo...
JV: [určitě určitě určitě, no šla sem ze školy] přes konečnou došla sem
domů a maminka se hned ptala, tak co je novýho na příští týden
vyvěšenýho? ono v předplatným kde v tom v té legitimaci předplatný
program měla to je sice pravda, jo, ale všechno ostatní ty kina a ty to
všechno, to bylo na těch plakátech
PS: mhm
JV: takže to mělo cosi do sebe taky.
PS: mhm a chodila s vámi maminka nebo tatínek do kina v tom období toho
protektorátu [nebo ještě předtím?]
JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol
v Řečkovicích))
PS: v Řečkovicích
JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí
prodávala <cukroví> ((smích)) a takže prostě to to hodně ti lidi z
Řečkovic chodili do toho kina, musím říct, že že i když to byla v
podstatě dědina, ty Řečkovice, ještě tam taky těch aut nebylo tolik,
většinou se jezdilo s povozama a tak, a přesto ee voni měli program
dobrej, jak oni neměli tak jak dneska, když někde na venkově dostanou
jenom takový podřadný ee filmy,
PS: mhm
JV: tam byl celkem se hrálo všechno co v té době bylo,
PS: mhm
JV: možná třeba né jako premiéra, ale dost brzy na to takže sem hodně
filmů viděla.
PS: aha a když ste potom začala chodit i do města, hrálo roli to jestli
právě nějaký film bude dřív třeba ee [v tom Krpoli ((Královo Pole))?]
JV: [no tak byly] premiérový kina určitě to Metro, skala ((Scala))
Kapitol, to byly vlastně premiérový kina.
PS: a chodili ste kvůli tomu do toho, abyste to viděla dřív [nebo...]
JV: [no to] ani tak ne
PS: čekali ste...
JV: maminka s tatínkem měli velkýho kamaráda spolužáka tak víceméně no
spolužáka tatínkového Gustav Nezval, říká vám méno něco? já sem mu
říkala strejdo, chodíval k nám na chatu
PS: aha
JV: tak nechcu nechcu to [říkat do toho rozhovoru]
PS: ((smích))
JV: protože to vypadá, jako že tohle a jsou to moje vzpomínky, takže to
nemá [na to vliv]
PS: [mhm]
JV: ale prostě jako že naši přes tu kulturu nějaký takový jako zdání
měli, no.
PS: mhm (.) a ovlivňovalo to teda nějak postoj ke kinu ee co se jim
líbilo, na co chodili rodiče?
JV: no tak ono v podstatě ty filmy pro pamětníky, tak co vidíte tak ono
ono skutečně moc nějakejch kvalitních věcí nebylo nebylo
PS: mhm
JV: nějakých s takovou s nějakou sociální tématikou nebo tak t- to
nebylo to byly spíš nějaký takový zamilovaný...
(.)
PS: mhm a na to chodili teda
JV: chodili chodili určitě
(.)
PS: k tomu kinu v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) se ještě
určitě dostaneme, já bych se ještě zeptal na je- na je- na jednu
drobnost, vy ste říkala, že tam bylo i kluziště, takže tam ste chodili
i...
JV: ano na sokolovně se dycky hřiště napouštělo na zimu byla, ohřívárna
vařil se teplej čaj s tresti
PS: mhm
JV: jo to byla válečná doba, jenom trest čajová do teplé vody, no a
chodili sme bruslit (.) no takže to to je to sou to sou takový
vzpomínky když já tama dneska jedu, sokolovna už je obestavěná, tam
není žádný hřiště, tam je všechno sídliště, že, obchody, že já už sem
tam když tam teď jedu na hřbitov, tak si tam <připadám už skoro> jak
cizinec. ((smích))
PS: já se ptám, protože ee mám dojem, že vlastně bruslení bylo docela
populární dětská zábava
JV: bylo
PS: a...
JV: aji Sokol měl hokejovej nějakej myslím,
PS: mhm
JV: hodně sme chodili bruslit taky na napuštěný louky v Zamilovaným
hájku, víte ten kou- koutek ten Zamilovanej hájek u těch u Pařízkovýho
mlýna a...
PS: popravdě nevím, já vím že (vilznově) lese ((Wilsonův les)) se klu-
[se bruslilo]
JV: [já vás tam fakt musím zavézt]
PS: ((smích))
JV: udělejte si čas <a projdeme se vám, jedna moje kamarádka tak to
jsme spolu lozily>, je o patnáct let mladší jako já a je původně ze
Slovenska, tak ta prostě taky ta úplně byla zděšená co všechno vím a co
jí možu ukázat <a tak jo> ((smích))
PS: no já bych rád [u- na jaře]
JV: [tak si můžem udělat vejlet]
PS: to by bylo skvělý, já vím že o o vilsnově lese ((Wilsonův les))
vím, že tam tam se myslím bruslilo,
JV: [no vilsoňák]
PS: [ano]
JV: no ten je tady takhlenc tím směrem
PS: [jo já já vím kde je a tam se bruslilo taky, ne? tam bylo prý
nějaké...]
JV: [( )] no tam se tam byl lyžařskej svah, ale [to až po válce]
PS: [a vy ste tam i jako zaledovalo něco, ne]
JV: [ale ve vil- ve vilsoňáku ((Wilsonův les)) nevím] ne na tom kopci
ne ale ale spíš dole na těch lukách.
PS: mhm
JV: v Žabovřeskách možná.
PS: ee já se ptám taky proto, jestli ee vlastně ta ee záliba v bruslení
vy ste chodila [taky ee]
JV: [no to víte že jo]
PS: jestli to moh- nějak ovlivňovalo výběr nebo preferenci nějakých
filmů, protože se objevovaly občas bruslařské [vlastně takové reví]
((revue))
JV: [nó] jenže to ty třeba to bylo až po válce s tou so- soňou [heni
((Sonja Henie)) no]
PS: [soňa heni ((Sonja Henie) no]
JV: no to byl krásnej film, ale to bylo až po válce
(.)
PS: takže na ten si vzpomínáte
JV: no to víte že jo, no a taky ho už dávali dvakrát i v televizi, to
jo ale...
PS: no
JV: no ale nějaký filmy s ní byly už ve válce, ne tady ten ten ta
Zasněžená romance byla až po válce, ale před tím s ní nějaký filmy byly
no protože já vím že sem zoufale chtěla mět sukýnku na bruslení, jo, a
takový blbosti a bych a skákala sem sem tam něco (nevím) jen abych
abych vypadala jako krasobru- bruslařka a na tom Zamilovaným <hájku sem
se probořila>
PS: ((smích))
JV: už sem měla skládanou sukýnku až po kolena sem se probořila do
vody, protože už byl takovej slabej led, ale přitom bylo ještě dost
zima, tak než sem z toho zamilca ((Zamilovaný hájek)) přišla domů
pěšky, tak na mně chrastila zmrzlá sukně, úplně to chrastilo ((smích))
no a ještě sem měla sebou malou sestru a <ta mně spadla po krk, takže
naši byli ze mě úplně nešťastní jako jak blbnu.> ((smích))
PS: a to už asi bylo po válce těsně neb- nebo [na konci]?
JV: [nó] Jindra je ve dvaaštyřicátým, no a takže to muselo být nějak
koncem války, ( ) byla maličká tenkrát
PS: a tady představa toho [jak vypadá]
JV: [jéžiš proč ste si nevzal?]
PS: jo děkuju vezmu si, ta představa toho jak vypadá krasobruslařka, tu
ste měla z filmu nebo z něčeho jinýho?
JV: áá no to bylo no tak oni ty krasobruslařský věci nějaký byly i ta
Soňa ((Sonja Henie)), že, ale až ta zasněžená roma- romance ((Zasněžená
romance)) tady potom teprve to tak jako, a ještě potom měli nějaký
nějakej krásnej film krasobruslařskej ty Rakušani,
PS: Rakušani, no
JV: to tady taky bylo ale teďka
PS: jaro [na ledě] ((Jaro na ledě))
JV: [Jaro na] ledě, no a to byl taky hezkej film, no takže to bylo až
po válce, ale i ve válce se to krasobruslení...
PS: tam hrála eva pavlík ((Eva Pawlik)) já nevím jestli [to tehdy tady
bylo známé]
JV: [ano ano ano] to bylo známý méno ano
PS: takže ste o ní věděli
JV: no ano
PS: že to byla myslím Rakušanka, že jo, ee [mám dojem ale zna- znalo se
vědělo se o ní, jo?]
JV: [nevím asi jo, no tak tam je těch] českejch men v té Vídni tolik,
že prostě ee (.) no vony taky ve válce ještě no všechny ne grotesky,
ještě než přisli Němci, tak bylo fůra grotesek aji z těch americkejch
hlavně, že ale potom teda Němci ee zase nějaký věci zakázali, že a pak
letěly všelijaký ty jejich na ty jejich filmy se tak moc nechodilo, ale
pamatuju si, že byl takovej nějakej krásnej film s kristínou sédrbaum
((Kristina Söderbaum)) a to se menovalo Dům u jezera.
PS: mhm
JV: ten děj si už napamatuju, ale bylo to krásný, přírodně
PS: mhm
JV: prostě když sme potom měli už už nás nám zatopili starý chaty v
osumatřicátým byla ta velká povodeň potom potom v děvetatřicátým
neohlášenou napustili přehradu Němci, že,
PS: mhm
JV: tak my sme stěhovali chaty všichni nahoru do těch rozdrojovskejch
lesů a pronajímali se tam místa od rozdrojovskejch ((Rozdrojovice))
sedláků V Líchách se tam říkalo, tak z nějakejch cukr beden a já nevím
z čeho se to slátalo v té válečné době dohromady, aby sme měli zas kam
chodit a na druhé straně ee teda na pravým podle proudu po- na pravým
břehu na druhé straně tam je dneska plno hotelů a tam toho nebylo, jo,
tam byla kdysi v v ústí do rokle byl stará hájovna, tu zatopili a potom
ve stráni byla taková krásná velká zelená vila, to patřilo nějakýmu
údajně německýmu lékaři nevím potom kdo to dostal, ale já sem tomu já
sem tomu začla říkat Dům u jezera, takže se to u nás v rodině ujalo,
ten Dům u jezera tam sice eště je, ale už ho skoro není vidět mezi těma
hotelama co sou tam teď nastavěný, ještě úplně je to všecko jinak.
PS: a ten film, co ste teďka zmiňovala, na ten jak ste říkala eee to
méno?
JV: kristína sédrbaum ((Kristina Söderbaum)) se menovala ta herečka.
PS: po pravdě t- t- to teda s- se mi nevybavuje to takže vy ste ee to
byla pro vás populární známé méno, jo ee?
JV: no tak to byla to byla to byl takovej nějakej romantickej film, jo,
PS: mhm
JV: já vám nevím vůbec děj, ale vím, že ona se mi líbila a prostě že
ten Dům u jezera
PS: mhm mhm
JV: no takže sem si to potom jako dítě tohle nakombinovala k té
přehradě a pak si ještě pamatuju taky s marikou rég ((Marika Rökk))
nějaký filmy ve válce, ona byla Maďarka asi,
PS: no
JV: a do gympla když sem přišla do primy, tak vedle mě seděla nějaká
Livía Ambrozová, která měla sice tetičku, která měla nějakého slavného
boxera Ambroze, to bylo taky slavný méno, možná že ste to někdy slyšel,
ale ta Lívia měla taky tu tetičku tu mariku reg ((Marika Rökk)).
PS: aha
JV: takže vím, že vona jí posílal fotky a podepisovala a tak, ale ještě
potom po válce dost často ju vysílali ty její písničky na nějakej
myslim nějaká nějaký rádio který sme laxmeberg ((Luxembourg)) nebo něco
takovýho.
PS: a potom běžel ještě jeden rakouský film s marikou reg ((Marika
Rökk)) už v padesátých letech, ale za za války byla už [obrovsky
populární]
JV: [no mhm]
PS: vy ste ji měla ráda, byla pro vás...
JV: no tak všechno sem to neviděla nebo nezažila (ale jako) když sem ji
viděla potom pozdějc až po válce tak tak sem si uvědomila jak je macatá
taková šunky obrovský a že to byl ideál tehdy Němců,
PS: mhm
JV: jo jako ((smích)) <takže to je jak ježíšmarja vy budete mi...>
PS: ne to je přesně to co nás určitě zajímá právě takový jako eee...
JV: ((smích))
PS: postřehy eee ta vaše spolužačka ee byla kvuli to- ee byly vlastně
ty fotografie třeba mariky rég ((Marika Rökk)) nějak jako ceněné ve
třídě [sbírali ste nebo...]
JV: [to nevím my sme byly děcka] v podstatě, jo,
PS: takže tam [nebyl jako...]
JV: [a navíc] v té v té válce když sme přišli do gymnázia, tak naši se
vůbec divili, že sem se tam dostala, protože ono to bylo tak (.) když
(.) Němci prostě musel ste mít buďto samý jedničky a nebo nebo ne a kdo
měl jednu nebo dvě dvojky, tak ze štvrté třídy šel dál do páté a kdo
měl ve štvrté samý jedničky, tak ho posunuli do hlavní školy, což byla
ta měšťanka na konečné v Řečkovicích, jo,
PS: mhm
JV: takže já sem udělala štyři obecný a jednu měšťanku a pak sem se
přihlásila do gymnázia a naši říkali ste- stejně se tam nedostane, jo,
PS: mhm
JV: protože dělali sme přijímací zkoušky, z češtiny, česky, že rozbor
větný, ale z matematiky, z dějepis, zeměpis dějepis byl zakázanej nebo
takhle z metamatiky, ze zeměpisu a ještě z nějakejch předmětů v
němčině,
PS: mhm
JV: naši nas na- moc neznali řeči teda, otec vůbec ne nějak moc on on
znal ee jako korektor věděl jak se co píše, ale nevěděl jak se to
vyslovuje,
PS: mhm
JV: to vopravoval prostě to bylo něco jinýho, ale já sem ty zkoušky z
tý němčiny udělala a já sem se tam dostala do toho gymnázia přitom tam
bylo fůra lidí z takovejch všelijakejch dost, no byly tam dvě holky o
kterejch se v Řečkovicích vědělo, že jejich tatínci kolaborují,
PS: mhm
JV: že ty se tam dostaly, jeden teda byl Němec přímo, ten dělal pro
Zbrojovky a pak tam byly ve městě taky takový všelijaký existence, tak
brali nás štyřicet a pak ještě tady dvě dvojčata z nějaké taky rodiny
protlačené jo, tak dvaaštyřicet nás bylo v té primě no a já sem tam
byla snad jediná z takové vobyčejné [rodiny],
PS: [mhm]
JV: vopravdu proti nim že se- všem hrozně vobyčejné vim,
PS: [takže vy ste...]
JV: [no takže] my sme celkem já sem když se tam někdo hodně povyšoval,
tak já sem ho nebrala, jo, takže já sem je nějak nežrala bych řekla tu
Líviu.
PS: jo, hmm tu kamarádku co měla ehm ee tu Livíi myslíte tu mariku re-
((Marika Rökk))
JV: [hmm]
PS: takže vy ste šla na gymnázium a po gymnáziu...
JV: no
PS: nebo takhle jenom obecně stačí, jestli ste šla na vysokou vysokou
školu, [jestli ste měla vysokoškolské vzdělání nebo...]
JV: [no chtěla sem] chtěla sem na filozofickou, ale moje názory jako
soudruhům ne- nevyhovují,
PS: mhm
JV: tak sem po dvou měsících automaticky vylítla.
PS: jo
JV: ((smích)) <no takže> nerada ani na to [vzpomínám]
PS: [jasně]
JV: to byla taková nešťastná doba, jo, v tom padesátým roce na podzim
a...
PS: hmm a potom ste pracovala...
JV: já sem teda chtěla dělat ne jako filozofii, ale já sem já sem
chtěla dělat zeměpis tělocvik a něco takovýho spíš, jo
PS: mhm
JV: jakože sem hodně dělala do toho sportu a zeměpis a cestování mě
bavilo a tak to jenže to patřilo k filozofické fakultě, jo.
PS: mhm a pracovala ste ee jako co jestli se můžu zeptat jenom typ
povolání?
JV: to byl další průšvih, to já sem taky sem dost s- psávala no a tak
sem si sehnala místo v redakci,
PS: mhm
JV: v redakci Práce a tam sem vydržela rok <a vyletěla sem taky,
protože> v brněnské redakci by vám aji řekli ne na nějaký známý kdo tam
byl tehdy možná ty ména by vám řekly Standa Budín ((Stanislav Budín))
PS: no to znám no
JV: hmm a Sokol a Rydlo a tak ale seděla sem v kanceláři s hochem,
kterej byl tak starej jako já, no (.) pořád sem měla dojem, že že někdo
na mě donáší a on donášel až sem na to [přišla]
PS: [mhm]
JV: až teď protože byl v seznamech toho Cibulky ((Petr Cibulka)), no
ale já sem potom viděla, že je to dost špatný tam se udržet, byla tam
Blanka Trávníčková dcera profesora Trávníčka ((František Trávníček))
[češtiny no]
PS: [jo jo to byl rektor]
JV: ta byla vedle seděla vedle a ta tu tu tu teda potom taky vykousali
aji tu chatu s tó zahradou na přehradě jim vzali a dostal to nějakej
sovětskej pověřenec, co tady byl v Brně.
PS: přitom Trávníček byl...
JV: t- no Trávníček už tehdá nežil, no von psal ten slovník češ-
českýho jazyka já vím ten starý s- tady mám, František Trávníček a
Pavel Váša to byl první slovník českýho jazyka,
PS: mhm
JV: a potom potom už teda Vášu Vášu, když bylo druhý vydání, tak po
válce Vášu už ne nedali a byl tam jenom Trávníček,
PS: mhm
JV: no ale zřejmě nebyl tak tak načisto kovanej, páč vím, že s tou
Blankou taky dost,
PS: mhm
JV: vytočili, no a tak sem se potom myslela sem udržím, ale říkala sem
si, no tak že pudu do světa, tak sem šla do krajské redakce v Jihlavě
(.) učila sem tam dva kroužky ruštiny, to byla éra pamatujete si ty
lidový kroužky rož- ee ruštiny, slyšel ste vůbec o tom?
PS: lidové kroužky ruštiny, tak to nevím to...
JV: já vás...
PS: ne to je [zajímavý, to mě zajímá]
JV: [já vím, to se ptáte vy mě a teď bych se vás zeptala], kolik je
vám, to my můžete pošeptat.
PS: třicet osum
JV: no tak to není tak ( ) tak můj syn má teda temu tomu bude teď
sedumapadesát a dceři bude třiaštyřicet a je mezi něma velkej rozdíl.
PS: hmm
JV: syn má úplně ještě takový to stejný ražení jak sme měli my a dcera
se vdala do rodiny (..) (tvůj klan) je tam jedna soudružka poslankyně s
tý s té rodiny do které se vdala a dcera se veškerým takovým názorům
vyhýbá a ta si myslí jenom na svoje koníčky a stará se vo koně a vo svý
jezdecký zájmy a toto de jí bokem,
PS: hmm
JV: to je poznat jak se to měnilo jednak aji ty školy jo ten vliv na
lidi a jak působil ktere- které době já vám řeknu, je mně líto, že už
je mně tolik, ale na druhé straně nelituju, že sem ten vývoj všechen
poznala, od té první republiky ještě když sme stavě- za- zasazovali tu
lípu republiky, když byl ještě Masaryk než umřel a potom to všechno co
šlo ty válečný akce poválečný, že, v rodině sem taky měla můj můj kmotr
byl Karel Grómeš ((Karel Gromeš)) který je na pamětní cedule ceduli ve
vchodu do do brněnského magistrátu [jak je tam ta]
PS: [mhm]
JV: pamětní cedule teda deska abych mluvila přesně, jo (.) no teda na
památku obětem komunisty vlastně no von ne von ve válce on se nevrátil
z války
PS: mhm
JV: jako legionář,
PS: jo
JV: no ale prostě to taková ta tradice, jo a teďka ty další vě- a
mladší a mladší už už mají úplně ty vzpomínají jenom zas na ty šedesátý
roky, jak ve škole byli v tom pionýru a to a to a potom teďka teď už se
na to na to na ty padesátý roky zapomíná a zase se jenom nadává na ty
šedesátý, vono to předtím bylo horší, [jo ale to je]
PS: [no to určitě]
JV: to je záležitost věku jo jak kdo co kdo zažil, tak to je v něm, to
v něm víc utkví, že, no.
PS: a vy ste mluvila o tech kroužcích ruštiny, takže to ste [toho ste
se účastnila?]
JV: [tak to byla akce,] to byla akce, to byly ve fabrikách ve všech
[podnikách]
PS: [mhm]
JV: a ve fabrikách byly prostě takový akce, aby sme se učili ruštinu,
že a pak se z toho dělaly zkoušky, jé začnu gymplem byla akce Mládež
vede Brno
PS: ano to vím
JV: to bylo za (švindl)
PS: ano to je známý
JV: tak to sme měli třeba tři kantoři nesměli do ničeho mluvit a my sme
něco dělali, jo, a pak sme na to jednou <vzpomínali s horolezci u
táboráku a hrozně sem se pobavila, kamarád říká, já sem v té době byl u
jízdní policie> ((smích)) to byl jenom fór prostě všichni sme něco
dělali, někdo byl v tramvaji a někdo jim řídil a někdo byl no a tam a
tam tak to sem právě ee na té škole učila ruštinu taky, jo,
PS: mhm
JV: a když sem dost sem teda ty řeči tenkrát znala, ale nejsem žádnej
teda talent na jazyky, ale ta ruština nebyla težká, frančštinu, němčinu
sem taky dělala, i latinu a když je nutno nebo když potřebuju, tak se
domluvím,
PS: mhm
JV: to sem zjistila až po revoluci když sem začla jezdit d- do Dolomit
do Itálie a tak, jo, že sem se domluvila, ale nejsem takovej talent,
abych mohla z z fleku hnedka mluvit, to zapomínám.
PS: mhm
JV: a prostě v tom když sem přišla do té krajské redakce Jihlava, tak
tak tam sem f nějakejch prádelnách a barvírnách a ještě v nějakým
podni- už vám neřeknu, ale byli do podniku po pracovní době sem chodila
učit ruštinu.
PS: mhm
JV: to se počítalo, že jo, já sem si zlepšovala to že mě vy- vy-
vyšibovali z Brna a stejně sem se tam neudržela, protože sem jednou,
byla hrozná akce zpevňování jenom norem to se furt psalo zpevňování
norem a já sem se v jednom článku vymáčkla tak, že že to zpevňování
norem má prostě jenom ušetřit státu nemo- prostě mělo ještě to mám
všecko ty svý články někde nalepený v sešitě, ale nechci na to
vzpomínat,
PS: mhm
JV: no ale prostě vy- vyznělo to špatně, no a můj šéf jihlavskej kvůli
mě seděl štyryadvacet hodin teda byl vyšetřovanej,
PS: mhm
JV: jo, no takže to bylo takový nějaký že sem se hned potom taky
nehodila, ale ještě navíc měla sem tam svobodárnu a tu mně přidělili a
zničehož nic aniž bych vodsud měla ještě výpověd se mně tam nastěhovali
jednoho večera zazvonili dva hoši a vystěhovali mě z ní, že sou z Mladé
fronty a z Rudýho práva a že že to dostali voni, ukázali mi dekret a já
sem neměla kam jít, proti mně v bytě byla nějaká stará paní, která mě k
sobě přechodně na štrnáct dní vzala, spala sem v kuchyni na otomaně než
než sem odešla z redakce.
PS: mhm
JV: to byly hrozný poměry, prostě to vykládám dneska dost se tomu sama
divím, ale člověk byl mladej, blbej, tak si to nechal líbit.
PS: hm a potom ste dělala co eee [nebo]?
JV: [no] takže sté redakce sem pak teda taky vodešla, jo, [a pak už
sem]
PS: [jenom stačí jako]
JV: pak už sem byla v Brně v různejch podnicích víceméně takových jako
administrativní
PS: mhm
JV: technických a tak no sice sem do důchodu pak šla jako samostatnej
programátor za- zařazená ale (.) moc toho nevím nevím vůbec niž už to
to bylo prostě protože řed- ředitel podniku s oddělení programování
výtáhl, že mu odešla na mateřskou sekretářka a vytahl se si mě na
sekretariát a víceméně sem jeho kumpánům nalívala kafe vařila a já
nevím co a a potom si vy- vymyslel, že veškerý veškerý písemnosti co
tam máme dokumenty, že že přepíšu na počítač jo,
PS: mhm
JV: takže to tam sem se mu to byla votrava a to sem byla ráda, že už
sem šla do důchodu.
(.)
PS: dobře to nám stačí a teď se teda ee vrátíme ee do toho dětské do té
období ee dětství a do té ee a k tomu filmu a zeptám se vás nejprve
půjdeme jakoby chronologicky, jestli si vzpomínáte na vaši první
návštěvu kina, kdy ste byla poprvé nebo první vzpomínky na kino [jako
dítě.]
JV: [no to to] sem byla maličká holka a to byly gro- grotesky že
nějakej Kačer Donald [a nějaký]
PS: [mhm]
JV: takový Laurel a Hardy a to že to to byly kino hrálo sokolský vod v
v neděli vodpoledne a potom na osmou to bylo pro dospělý, že, no takže
a ty dětský ty, ty dětský sem viděla snad všecko, no ale pak sem se aji
dost dostávala do těch filmů pro dospělý, protože to už mně naši nějak
nezakazovali, no takže.
PS: mhm takže nejrpve ty první zkušenosti byly na ty nedělní, [to byly
gro- gro- pásmo grotesek, jo]
JV: [no ano ano ano] no ano ale u nás bylo hodně čtení, víte, takže,
PS: mhm
JV: já sem měla hodně knih vod dětství,
PS: mhm
JV: já sem dost brzo četla a to byl Čapek Čapek zůstal Čapek trvá
dodnes i když mám pořád ty první vydání, což už je úplně jiná
gramatika, že, jiná čeština, ale toho bych nedala a potom už prostě
taky to vedení doma jo k té literatuře,
PS: mhm
JV: takže když nebylo kino tak tak bylo tady tohle, ale chodívali sme
jako děcka do Králova Pole do Besedního domu ((Besední dům)) pod tím
kinem na Besedňák byli jak je [Jadran později]
PS: [ano ano]
JV: teď už je tam nějaká vietnamská velkoprodejna ale bylo to kino a
dole pod kinem byl ještě jeden takovej sálek a tama bylo bylo malý
jeviště a tam se hrávalo loutkový divadlo anebo divadýlka pro děti i
dospělí tam hráli a tam sme chodívali taky v neděli odpoledne.
PS: [to bylo kdy, ještě za protektorátu? ve válce]
JV: [to si pamatuju, to bylo už i ve válce]
PS: a to byl byl to kašpárek nebo to bylo něco jinýho to byl...
JV: no nějakej kašpárek tam byl taky, jo, ale nevím přesně už co
všechno, ale vím, že to byl brněnskej herec, kterej tam toho kašpárka
hrál a kdybych, teďka si [nevzpomenu na méno]
PS: [to nevadí, ale to je zajímavý, takže]
JV: ale byl to velice známej herec brněnskej vod Veveří, ale hrával
toho kašpárka,
PS: mhm
JV: možná že bych to aji tady někde v tom našla [ještě]
PS: [takže] to se hrálo ve stejné budově jako bylo kino, ale dole [ve
spodním sále]
JV: [dole dole] a to bylo odpoledne.
PS: mhm a jaká byla atmosféra na těch dětských představeních?
JV: no tam bylo dycky hodně děcek, no ale a to víte živo všecko (děcka
škol- spíš školní), no ale vím, že to bylo aji když náš Pavel, ten je
třiapadesátej ročník narození a Pavlík tam taky chodíval ještě na
nějaký dětský představení,
PS: v těch [Řečkovicích]
JV: [to sem bydlela] ne já to sme bydleli to už sem byla vdaná a to sme
byli bydleli v Králově Poli u sokolovny.
PS: aha ony se dělaly ještě v padesátých letech ještě nedělní
[odpolední představení, no]
JV: [no takže ten taky chodíval], to si pamatuju.
PS: a takže bylo to rušnější nebo ee ty ty děcký představení než běžný
přestavení byly, projevovaly se ty děti nějak [jako...]
JV: [no tak jo] tak to víte že jo, tak to bylo hurá obrovský, no.
PS: áá chodil vy sama ste chodila jako dítě s rodiči a [nebo už už ste
mohla, jo]
JV: [né to už sme chodili se spolužákama] ze školy že nebo ta parta
děcek,
PS: mhm
JV: totiž otec byl naši byli v československé církvi ((Církev
československá husitská))
PS: aha
JV: otec byl matrikář, ta církev ve válce měla smysl, dneska by mně to
už nic neřeklo, ale tenkrát to mělo smysl, protože byla spousta lidí
zavřenejch a voni se snažili pro ty lidi dělat, jo,
PS: mhm
JV: takže vím, že zase (.) kdo byl nějak postiženej, jak ze Sokola tak
z té církve, tak se jim pomáhalo a tak, jo, takže z té doby si taky
pamatuju tady tuhle činnost, prestože někteří se k tomu ani jako vo to
v k tomu nechlubili s tím po válce, že dělali to to že to dělali,
PS: mhm a...
JV: tam je ulice Maříkova dole na spodku Řečkovic, jak se jede k tomu
Globusu a toho pana Maříka ((Václav Mařík)) si pamatuju, to byl
tatínkův přítel ten ten skončil v koncentráku.
PS: mhm
JV: (jo tak)
PS: a tato ee příslušnost k církvi ovlivňovala nějak ee postoj ke kinu,
stalo se někdy, že třeba nějaký film by byl považovaný [za nevhodný]
JV: [ale to né to né] akorát že ve válce ta řečkovská církev
československá neměla stánek, voni měli bohoslužby vždycky ráno v
neděli v sokolovně v sálu, jo,
PS: aha
JV: a to trvalo dlouho až po válce se potom postavila postavil to co
tam teďka je takovej domek, kterej vznikl na konfis- konfiskátu továrny
na likérny na likéry Stratilovy, ty byli odsunutí Stratil se s byli to
če- Němci kteří tady žili,
PS: mhm
JV: a myslím že se jim ublížilo, že je vodsunuli, protože oni voni jak
sem přišli Němci, tak ti rodilí Němci skutečně byli nuceni se k nim
hlásit, to byl to měli oni taky nadiktovaný že a tady ti Stratilovi
byli slušní lidi a když v Řečkovicích pozavírali dost dobrých lidí a
vynikajícího jednoho lékaře tak oni dělali co mohli aby ho dostali z
koncentráku a pomo- a pomohli
PS: mhm
JV: pomohli mu dostali ho vodsuď a nakonec byli stejně vodsunutí a ten
jejich barák zůstal jako konfiskace, bylo to taky trošku taky myslím
vybombardovaný a na tom místě se postavil potom ten Husův sbor
řečkovickej.
PS: mhm
JV: no takhle (.) sice mě k tomu vedli k té zbožnosti, ale já mám dost
samostatný myšlení, jo, takže já nejsem schopna fanaticky do něčeho,
jo, takhle jít.
PS: mhm
JV: ((smích))
PS: takže to vás neovlivňovalo [žádným způsobem]
JV: [ale no tak] tenkrát mohlo ovlivnit, že, jistě, no, ale já si
myslím, že člověk může být slušnej aji bez bez takovejch věcí
nějakejch.
PS: a jak často ste jako dítě teda do toho řeč- sokolského řečkovického
kina chodila? ((Kino Sokol v Řečkovicích))
JV: tam sme byli [pořád furt se hrálo, no]
PS: [každý týden?]
JV: no říkám to jo.
PS: takže v podstatě na ka- to nedělní nedělní představení bylo pro vás
jako pravidelný [že ste v neděli se šlo]
JV: [no tak pravidelný] nemožu říct pravidelný byly taky doby kdy kdy
sme byli s našima venku
PS: mhm
JV: pořád že takže ani ani do toho Husovýho sboru přesto že otec to
bral tu církev takže taky tam ne pořád, protože tam tam bylo především
ta příroda, to sem byla vedená a oni tak žili naši, že takže když když
bylo hezky, tak se šlo ven, no.
PS: mhm
(.)
JV: no no a potom už potom už jak sem začla lyžovat na gymplu a jezdit
po horách a to už to už mě nikdo nemohl ovlivnit. ((smích))
PS: a takže ee církev vás nijak neovlivňovala ee t- to vztah a pokud de
o školu ve škole vám ee učitelé vyjadřovali se nějak ke kinu [dávali]?
JV: [ano] no tak to na tom gymnáziu to bylo teda úplně,
PS: ano
JV: dokonce vítaný, protože voni vzhledem k tomu, že zakázali dějepis
že se u- učebnice který byly tištěný v republice a ještě tam bylo něco
co se jim nezdálo, tak to bylo černě začerněný,
PS: mhm
JV: ještě tady taky knihy mám, dokonce i ee Polívkův ro- rostlinopis že
kde tam ale byly uvedeny místa naleziště pod českým názvem, tak se to
muselo za- začernit a přepsat německy a tak byli úplně trapní v tomhle,
takže to bylo výborný že že místo místo dějepisu a nějakejch jinejch
věcí nám dávali třeba dvě hodiny kina nebo čtyry pět hodin tělocviku
bylo ve válce
PS: aha
JV: to bylo bezvadný že pro nás ((smích)) <tenkrát>
PS: takže [vy ste chodili pra-...]
JV: [takže my] sme chodili my my sme chodili hodně do toho kina Metro,
to je tam teďka na tom to divadlo městský,
PS: divadlo no
JV: to kino bylo pěkný a bylo velký a to se tam dycky brněnský gymply
sešly, jo, víc aji sme se s víc s lidma
PS: mhm
JV: si pamatuju Vlastu Fialovou ((Vlasta Fialová)) vodsuď herečku a pár
lidí takovejch,
PS: (takže tam)
JV: hodně sem kamarádila v Řečkovicích s Edou Cupákem ((Eduard Cupák))
(vám taky říká méno) sme byli velcí kámoši vod dětství,
PS: aha
JV: hrávali sme si spolu jé, byl dobrý kluk (.) dobrej ještě sme spolu
jako tančili o hodech v krojích, jo, takže, taky mu dost uškodili.
(.)
PS: ee takže vy ste chodili s tou školou pravidelně [ee na školní
představení]
JV: [to se chodilo do kin] no ale většinou to byly, říkám, to byly
většinou teda zaměřený vod války ee vod Němců ty filmy, ale i když to
byly ty jejich válečný filmy o jejich vítězství a to ty Ponorky na
západ hráli mladí kluci, to byla parta kluků
PS: mhm
JV: která narukovala pro říši a (to je) ta jejich ideologie tam byla
samozřejmě vnucená, jo, ale tak to si pamatuju, protože to se tenkrát
dalo vidět narozdíl od některých jinejch, ale co měli senzační
přírodovědecký filmy
PS: mhm
JV: vopravdu to měli krásný.
PS: mhm
JV: a tu a to bylo moc takovejch naučnejch filmů a i barevný v té době
toho těch barevných filmů ještě tolik nebylo, tak to se nám líbilo.
PS: á takže to sou filmy, na které ste chodili taky se školou tady ty
přírodní,
JV: no
PS: a to byly skutečně přírodní dokumenty?
JV: ano no byly dobrý filmy, no
PS: mhm takže tam nebyl žádný děj to byly opravdu naučné...
JV: naučný ano ano ano.
PS: a to byl celý program stvořený [ee tady tím naučným filmem]
JV: [mhm mhm]
PS: mhm (.) a v té škole se o té návštěvě kina nějak mluvilo hodnotilo
se to nějak jako [učitelé k tomu nějak se]
JV: [no ne tak každej předmět] byl jinej kantor, každej byl jinak
zaměřeném, jo, teď sem si vzpomněla, když sem tam k vám nesla na sek-
sekretariát tady ten svůj s- ps- tak sem tam viděla (mečishlova
krhouna) ((Mečislav Krhoun)) na ce- na ceduli nahoře fotografie von
učil na fi-
PS: koho?
JV: Krhoun
PS: Krhoun
JV: no tam no von byl Mečislav se menoval to byl kantor a je tam je tam
jak se de po schodišti nahoru, tak v jednom takovým tom pod-, jak se
lomí to schodiště tak je cedule velký fotografie kantorů Filozofické
fakulty a říkám, ježíš, to je je tam napsaný jenom Krhoun, sou tam
jenom příjmení těch kantorů,
PS: aha
JV: a já vůbec ani nevím že potom přišel někam na vysokou, já si ho
pamatuju ee z gympla [jako kantora],
PS: [a to byl váš] učitel
JV: to mě přímo neučil, ale no tak zastupoval u nás jenom ale jako ale
učil na škole jako jako zástupce ředitele
PS: mhm
JV: Mečislav Krhoun nám se dycky líbilo to jeho méno
PS: [jo popravdě ho neznám]
JV: [a to sem byla překvapená] teďka že tam že je tam no von už asi
nežije to to ta cedule starejch kantorů asi na paměť, protože
PS: mhm
JV: to už by nemohl žít.
PS: popravdě ho neznám a vy ste chodili tedy dycky do Metra ((Metro)),
to bylo jako [to školní kino]?
JV: [dycky jenom] do toho Metra ((Metro)), já myslím, že sme jednou
byli někde taky ve skale ((Scala)), ale to už to už přesně všechno
nevim vám neřeknu,
PS: hm
JV: bych zas vymejšlela.
PS: mhm áá takže na takové jako propagační filmy si vzpomínáte na ty
ponorky a jinak eee ne nebylo to nějak propagačně zaměřené, že by
vám...
JS: ale jo ty německý filmy vesměs byly dycky že nějaký, takový ty
zábavný filmy, to bylo zvlášť jakože tak třeba s tou lídou bárovou
((Lída Baarová)) nebo s nějakejma těma herečkama, tak to byly normální
pro normální lidi kina, ale ty školní filmy byly dycky taková
nalejvačka do nás, že, pochopitelně.
PS: mě by zajímalo, jestli tady v Brně byla nějaká kina považována za
německá kina, ať už ve ještě před [před válkou nebo za války, nevíte]
JV: [to nevim to nevim] ja vím já teď bydlím tady už hezkejch pár let
tady v těch Žabinách ((Žabovřesky)) a vim, že to se tam tu Lucernu
((Lucerna)) nenapsala, sice sem v ní teďka taky parkrát byla, ale vím,
že už že tam v tom žabovřeskym zpravodaji před několika lety sem četla
článek, že je to jedno z nejstarších kin
PS: no
JV: jo a to, ale bohužel to už nemám, to sem asi vyhodila ten
zpravodaj, takže takže vo tom moc nevím, ale vím že to kino muselo být
hodně dlouho už.
PS: jo t- to my máme informace o jako historii těch jednotlivých kin i
té Lucerny ((Lucerna)), ta opravdu patřila k těm nejstarším ee v Brně.
a ony jako nebyly ee ty kina německá ee nějak jako institucionálně ale
je možné, že do některých chodili třeba němečtí diváci víc nebo německá
[menšina, to nevíte]
JV: [to nevím] to nevím
PS: a kino c-...
JV: vono Brno bylo v podstatě německý hodně.
PS: no to je pravda, tady byla asi třetina třetina Němců ee to kino
Central na náměstí na to si vzpomínáte? to byl...
JV: to ude- vono se to [menovalo potom Úderka]
PS: [potom Úderka] ano
JV: no to si pamatuju, protože tam byl ještě ten hříbek tak tam sme
mívali [rande]
PS: [ee jo]
JV: že vždycky tam člověk mohl stát trošku pod i když pršelo, že, pod
pod tím hříbkem a tam se promítalo tak to si pamatuju.
PS: tam se promítalo i do ulice, že jo [tam se stávalo...]
JV: [no ano] ano no
(.)
PS: ee ale za války ještě ste tam nechodila nikdy do toho Centralu
((Central)), to byl vlastně tam kde byla potom Úderka?
JV: ale víte že sem tam v tom kině asi někdy byla ale já já z toho
nemám žádnej víte nic konkrétního si nepamatuju, tak ne- nechci [teda
vykládat nějaký],
PS: [jasně]
JV: ale asi sem tam byla v tom kině někdy.
PS: mhm
(..)
PS: a potom ještě bylo jedno takové zvláštní kino v Brně a to bylo eee
kino týdeníku (ónepauze) ((Ohne Pause)) a potom Aktualita, Čas ee [kde
se promítaly týdeníky]
JV: [nevim na té cihla-] ne není to na té Cihlářské?
PS: ne, to bylo naproti k- naproti nádraží, tam ste nechodila?
JV: a jó, víte ale bylo no jistě ale to už to mně vypadlo z paměti
úplně no ano vidíte, na co člověk si zase ještě nevzpomene, vím že sem
byla jednou nebo dvakrát tam v těch Hlinkách ((V Hlinkách)) v takovým
maličkým starým kině.
PS: ee jo to bylo st- Starobrněnské myslím u u pivovaru
(.)
JV: no ne ne ne když když byste šel vod pátýho nástupiště, jak jede
tramvaj po Hlinkách ((V Hlinkách)), pod pod nemocnicí svaté Anny, ale
ne ne na Pekařské ale ta končí v těch Hlinkách ((V Hlinkách)) v té
ulici ((pravděpodobně Kino Grand)) tam je Socha Svobody brněnská, znáte
ju?
PS: Socha Svobody?
JV: ((smích))
PS: to nevím
JV: já se musím podívat jak se to tam menuje ale ta ulice
(..)
JV: já tady mám někde brněnskej brněnskou mapu, ale (.) kde ježíš marja
to je hrozný, já si to asi nevzpomenu (.) jak se ta ulice menuje
((pauza 10 sekund, paní hledá mapu))
PS: (vale) pisár- jestli je to Pisárecká, tam sou to je na [Hlinkách
((V Hlinkách)) myslim]
JV: [to je až] až to je až daleko
PS: tak ještě předtím tam bylo Ponrepo a předtím se to menovalo jinak
teda.
JV: Ponrepo? možná že jo (..) tu Sochu Svobody vám musím teda
nasměrovat, abyste se na ňu přišel podívat ještě ještě tam byla před
asi před třema letama, tak doufám že ju nezbourali (...) Úvoz jé to se
dívám jinam Křídlovická, Nové Sady od Novejch Sadů (.) tak vono už to
nejsou Hlinky ((V Hlinkách)) (.) tady už to asi neni nejsou Hlinky ((V
Hlinkách)) nemo- no od Novejch Sadů (.) tady někde tady někde (.)
PS: na Hybešové, tam tam bylo kino ((Kino Grand))
JV: tam někde [někde tam někde tam]
PS: [no no no no] tak to je vono to bylo pozdější Ponrepo a menovalo se
předtím ( ) ee...
JV: no a tam tam někde tam někde na té ulici jak jede ta tramvaj tak,
PS: mhm
JV: jak sou tyhlety ulice napříč, jo,
PS: mhm mhm
JV: tak tam je na ro- na rohu navrchu jednoho baráku je taková <malá
brněnská Socha Svobody> o které se se moc neví, páč nikdo se nedívá
navrch, když jede po městě, ale údajně to tam postavil nějakej hoch
študent, kterej tam dlužil za podnájem a ta paní chtěla aby ji na
baráku něco udělal, takže ji tam usochal takovou no tak je to asi tak
dvojnásobek lidské postavy
PS: <no tak to sem ještě neslyšel>
JV: no tak sme se dycky se to tam chodili se na to koukat, vidíte, tak
já už já už taky nepamatuju (kde ve městě moc ty ulice).
PS: jo to bylo kino [Grand původně asi jestli je to vono kino Grand
Illusion]
JV: [ale možná že jo] aha taklenc na tu na tu Cihlářskou, tam sme
chodili to a nevím jestli to bylo [kino mladých nebo jo?] ((Kino pro
mládež))
PS: ano ano no [Studio, kino mladých]
JV: [no a pak sem] pak sem si vzpomněla ještě tam na tom na tom Cejlu,
to byla to bylo Radost [myslim]
PS: [ano]
JV: ale jesli se to před tím nějak ještě menovalo, vím že to bylo proti
celnici někde.
(.)
PS: to mělo spoustu jmen eee ješ- Bajkal a [Rádio Rádio ((Radio)) možná
jo méno který]
JV: [aha tak to je možná] mhm mhm
PS: který si pamatujete ještě z z protektorátu to byl Bajkal a za
protektorátu se samozřejmě tyto [ména]...
JV: poslužte si ee jestli kdyžtak já vám ještě něco [naleju]
PS: [ne ne] ne děkuju děkuju
(...)
PS: takže potom když ste přešla ee na gymnázium, tak se ee změnila
vlastně ee ta kina do kterých ste chodila dost výrazně a vy ste
menovala ee kina v krp- v Králově Poli především jako vaše as-...
JV: no ano z domu teda do toho Králova Pole, ale potom potom když sem v
tom Králově Poli vod toho třiapadesátýho roku od začátku nějak taky
bydlela, že, tak tam sme taky chodili do tych krpolskejch kin ((Besední
dům, Union)).
PS: mhm
JV: [a do mě do mě]
PS: [a jak často asi] jak často ste asi chodila do kina [v tom období]
JV: [no tenkrát sme] chodili, protože prakticky i když sme o víkendech
byli pořád venku při sportu a tak, tak ale do kina se chodilo, no
protože byly ee nebyla televize a nebyly takový domácí ee zábavy, že a
o nějakejch plesech to mě taky nebavilo nebo tak do těch kin se chodilo
a do divadel taky my sme měli předplatný na koncerty v no ale to už
pozdějc až byla brněnská filharmonie, ale vím že na gymnáziu sme
chodívali na komorní hudbu
PS: mhm
JV: a to to sme měli kantory zase kteří byli známí muzikusy mě učil
profesor Štědroň ((pravděpodobně Vladimír Štědroň)), ovšem nikoliv tady
[ten]
PS: [aha]
JV: dnešní Štědroň je asi jeho syn ten [co co dělal to]
PS: [ano toho znám no]
JV: ale starej Štědroň, my sme mu říkali na gymplu Štětec, to byla doba
kdy kdy byly krátké vlasy a on měl dlouhý on byl úplně výjimal se z
toho a měl to kudrnatý když hrál na klavír a házel hlavou tak sme
říkali Štetec, to bylo to bylo taky období, kdy nám kantoři dycky
dávali volný vstupenky nebo s velkou slevou na koncerty, [jo].
PS: [mhm] a tady to období protektorátu dá se teda odhadnout, jak často
asi bylo tak že ste chodili třeba jednou za týden nebo jednou za měsíc?
JV: no tak určitě by se dalo říct že každej [týden]
PS: [každej týden]
JV: možná že jo
PS: mhm a ee takže toto byla vaše kina, kam ste chodila, a bylo některé
jako oblíbené, měla ste nějaké oblíbené kino které...
JV: no tak to to se nedá nedá říct tak nějak, no tak záleží na tom, že
kde se hrálo, no tak třeba ta skala ((Scala)) nebyla špatná, jo,
PS: mhm
JV: (byla) docela dobrý celkem se dá říct přírodní kino v přírodě si
vám někdo zmínil o něm nebo ne?
PS: no ale kdy v kterém období?
JV: no už teďka v pos- [teď už teda]
PS: [já vím] že potom hrála eee na přehradě hrávala maringotka, jo, až
dál do roku [po válce v šedesátých letech]
JV: [no no no] kousek jak se de k sokoláku, tak na té výspě tak tam
bylo takový letní kino ((Letní kino Stadion)), ale to už bylo až taky
až hodně po válce.
PS: no
JV: tak kolem osumdesátejch let [nějak, no]
PS: [jo až takhle] no to vím že tam hrávalo už už i v šedesátých letech
[tam byla maringotka, jo]
JV: [no a na stadionu sokolským] bývalo taky letní
PS: no tam bylo...
JV: no a teďka nám tady nedá spát to kino Na dobráku ((Letní kino Na
Dobráku)), tam bych tam bych někdy hodila nějakej, no sice je to jen o
víkendu, ale pokud člověk není zrovna někde pryč, tak to je hroznej
rambajs, tady se to nese, jo, vod toho, no možná no teďka nám to ten
jejich vnuk ještě taky zvýrazňuje ta stavba těch <tunelů, takže to je
ještě na dlouho tady>.
PS: já bych zatím ee zůstal u těch štyřicátých let u toho protektorátu
ee než přejdeme k tomu dalšímu období ee takže skala ((Scala)) bylo
takové luxusnější [to je jasné a myslí-]
JV: [no určitě] aji Kapitol byl hezký kino ee to bylo dole ee v ježiš
marja no di- jestli je to Divadelní vod Janáčkovýho ((Janáčkovo
divadlo))
PS: Kapitol, já vím
JV: [jo no]?
PS: [no to vim] t- ten palác, to bylo z- známé kino ee
JV: já nevím jakej myslíte palác, tam byla velká elektroprodejna Jurák
PS: [no ale ta ta budova ze]
JV: [byla tam tramvajová zastávka vím že sme tam]
PS: [ze začátku třicátých let], to je známý, to vím kde kde bylo, no
JV: mhm
PS: to si ještě pamatuji že bylo v provozu ještě
JV: [jo Kapitol?]
PS: [no Kapitol]
JV: tak se dlouho menoval?
PS: no
JV: (jo tak měli) vím že tam byl taky nějakej bar, ale to už taky nevím
jakej, jestli tam byl Roxy nebo nevím co, ale prostě vím, že teďka
tramvaje tramvaj tama pod ( ) do města jede ale z města se obrací
kolem toho jak byl Tuzex, jo.
PS: tak Tuzex to nevim teda ale ee
JV: ale tak možná tak já nevím kdy ten Kapitol zrušili, ale ani nevím
co tam teďka je.
(.)
PS: ale vy ste taky zmiňovala ještě naopak jedno ee takové kino, které
ste označovala jako blechárna ee to kino [byla Elektra, Květen]
JV: [no ta blechárna,] to byla ta Elektra
PS: a ee tomu se teda říkalo blechárna [proč]?
JV: [no] ono to bylo to bylo takový ((smích)) takový úzký kino, jo, a
v- vza- vzadu byly nějaký takový ty ty lóže, že
PS: mhm
JV: takový takový na šmajchlování to tam bylo a vono to bylo fakt asi
tak jako na blechy to byly nějaký starý plyšový sedadla tam a to to
kino nebylo hezký, ale bylo to laciný tam, jo a když sme tam šli jako
studáci třeba tak...
PS: eee takže tam byly plyšový sedadla a ee...
JV: myslim že byly takový nějaký plyšový a nějaký takový ošumělý starý.
PS: mhm mhm třeba v tom sokolskym tam byly židle asi předpokládám [nebo
lavice?]
JV: [v Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) myslíte?
PS: v Řečkovicích
JV: to řečko- v Řečkovický kino ((Kino Sokol v Řečkovicích)) tam byl
velkej sál na cvičení
PS: no takže to museli vždycky [připravit]
JV: [a prostě] tam se dávaly židle spojený takovejma těma
PS: aha
JV: dřeva- dřevěnejma nějak sešroubovaný do do těch nez- víte jak se
spojovaly ty židle
PS: jo jo
JV: jo no tak to tam dávali, no a potom se to po kině zase odklízelo a
uklízelo na cvičení no nebo na ty bohoslužby to tam taky takhle bylo
udělaný ty židle.
PS: mhm
JV: no (.) našla sem tady nedávno mám to tam ještě v pokojíčku vám pak
můžu ukázat, je tam plán ještě stavební plán na přístavby kinosálu v
sokolovně.
PS: aha no to by mě zajímalo
JV: no ((smích))
PS: tak to nechte na potom
JV: nebo se poďte podívat ( ) jak to tady mám jestli se chcete
podívat směrem k tomu...
((pauza do konce záznamu první části, oba odchazí z pokoje, zbytek
rozhovoru neslyšitelný))
PS: e e už to se to začíná zase nahrávat, tak já se vrátím ještě ee
bavili sme se o těch kinech o tom, že ee jedno se říkalo teda
blechárna, vy ste říkala, že tam byla vlastně taky lóže,
JV: ano to bylo tak na blechy asi takový, no,
PS: takže tam byly i lóže, kde jako na šmajchlování, takže eee
JV: no vono ty lóže byly asi aji v tom Oku ((Oko)) v tom v té unionce
((Union)) Krpolské ((Královo Pole))
PS: mhm
JV: tam byly dvě taky myslim vzadu to by ale vona byla potom později
předělaná zmodernizovaná po válce.
PS: mhm
JV: jo ale ee původně to byly takový úzký kina a
PS: a bylo to tak, že tam opravdu chodily třeba páry [ee]
JV: [ale tak] to víte že dycky študáci se s- že někdo spolu chodil, tak
se tam cpali dozadu, že jo em.
PS: a vy ste měla nějaké oblíbené sedadla nějaké oblíbené místo, kam
jste chodila s kamarádkama?
JV: ale no tak já mám radši víc vzadu, páč já sem bývala dycky dost
dalekozraká, teďka už se to nedá říct, já mám operovaný jedno oko
dvakrát, jo,
PS: hm
JV: takže mám na každým oku něco jinýho, ale, ale tenkrát sem dycky
radši chodila víc dozadu, ale ne- nemůžu říct, že prostě to bylo taky e
ty lístky byly na místo, že,
PS: no
JV: no tak co ste dostal koupit tak tam ste musel jít
PS: (ano) a taky byly dražší že jo, dozadu
JV: noo do tech premiérovejch nebo do těch městskejch kin ano, ale,
PS: mhm
JV: ale jinak teda
PS: no a v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) to byla jednotná
cena?
JV: hm nevím, to vám nevím to sem byla zase eště dost malá
PS: mhm
JV: tenkrát no i když válka skončila mně bylo, tenkrát mně bylo štrnáct
pryč, když skončili ty Kluci na řece, že,
PS: hm
JV: to mně bylo v lednu štrnáct a a v květnu byl, se bojovalo už
PS: mhm k tomu se ještě dostaneme, to mě zajímá ( ) tato vzpomínka
na ty Kluky na řece ((Kluci na řece)) ale ee u u toho Řečkovického kina
((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee e platilo tam ee že tam asi chodilo
hodně lidí z těch Řečkovic? [že jo]
JV: [hm] ale tam to nebylo na místa, já myslím že
PS: nebylo to na místa
JV: já myslím, že kam si kdo sedl tam seděl ale možná že dopředu a
dozadu že možná byl rozdíl v cenách.
PS: mhm a to bylo teda s- sokolské kino bylo to při projekcích nějak
znát, že to je sokolské kino, byli tam například sokolové, kteří by ee
tam chodili v sokolských uniformách? [( )]
JV: [to ne] to ne, to ne, to bylo jako kino skutečně, no akorát že to
kino to provozoval Sokol ale, ale jinak chodili lidi normálně do kina
no.
PS: mhm a žádný představení spojený s promítáním filmu to ne, jenom
film čistě?
JV: no tak samozřejmě byly ee předtím teda ty ee aktuality
PS: jo
JV: nebo [něco]
PS: [no]
JV: takovýho to muselo být (protože)
PS: to jsme vlastně ještě nenahrávali, takže vy ste vzpomínala na ty
reklamy, že tam byly diapozitivové reklamy,
JV: mhm
PS: to byly nějaký reklamy nějakých [místních]
JV: [místních] místních vobchůdků v podstatě nic moc, no
PS: hm
JV: tak jenom že se připomněli, rozhodně to ne- nebylo tak protivný jak
dneska když to posloucháte ((smích))
PS: takže nějaké krát- krátké krátké promítání nějakých
JV: mhm
PS: upoutávek na živnostníky [místní]
JV: [jen tak] jen tak ano
PS: ee potom byly asi týdeníky to ste to eee to bylo
JV: no to byly týdeníky normálně no říše víš- vítězí na všech frontách
pro Evropu
PS: ee
JV: zachvátí-li tě, zahyneš
PS: vzpomínáte si na nějaké reakce v kině? na ty týdeníky třeba že by
diváci nějak?
JV: no tak e voni ne- hlasitý být nemohli, protože všude byl nějakej
fízl
PS: hm
JV: takže dyť to se zavíralo nejvíc sokolů bylo zavřenejch, když chcete
teďka tvrdit, že že v odboju byli komunisti, ale všude byli sokoli,
těch bylo nejvíc
PS: tak
JV: já sem taky měla strýčka, kterej skončil v Osvětimi a to byl
náčelník sokolskej župy (pernštejnskejch) učitel z Tišnova vynikající
člověk, no takže zase, aji ty spisy vo vo těch s- vo těch vysočinskejch
odbojářích a o všem to mám taky to mám schovaný ( ) von když
studoval učitelák kdysi eště v mládí, že, matka byla taky eště doma m-
malá než než se vdala, tak e on bydlel v Brně, že študoval učitelák a
byl Tišnovák, teda rodina jeho byla z Tišnova, ale on bydlel tady u
našich.
PS: mhm
JV: mám tady na zdi jeden jeho obrázek, kterej sem si zarámovala až až
po jeho smrti
PS: takže ee hlasité projevy nepřicházely v úvahu ani [( )]
JV: [to se] nedalo. akorát si pamatuju na tom náměstí Svobody, jednou
ee tam byla firma ee řezník velkouzenář Adolf Jebavý a e nahoře v v tom
kině ((Central)) promítali nějakej Hitlerův projev a řval ee na celý
kolo a nějakej pán, kterej sme tam stáli venku, tak ukázal Adolf
Jebavý, jo, že ho poslouchali, jo, takže to byl potom se to vykládalo
jako vtip [prej, jo]
PS: [aha]
JV: Adolf Jebavý
PS: že se to rozšířilo jako taková
JV: jo jo jo ((smích)) jedna tetka řečkovská ((řečkovická)) taky naša
matka říkala, deš ze škole, dívala ses co hrají co hrají? a říkám já
sem si nevšimla a nějaká tetka říkala u nosa bínek
PS: u u nosa u nosa bínek u nosa
JV: u nosa bínek ((sméch))
PS: u nosa bínek?
JV: jo u nosa bínek jo ((smích)) jo vždycky
PS: jo
JV: místo Únos Sabinek, jo, takže tam z toho vzniklo
PS: a to [je právě]
JV: [u nosa bínek]
PS: právě to kino jak ste teď vzpomínala, že, tam byl projev Hitlera na
to, to bylo na tom náměstí a to bylo právě zřejmě
JV: no on vyřvával
PS: to bylo zřejmě nejvíc takové německé [kino]
JV: [no ano to bylo]
PS: [( )]
JV: to bylo to co nejvíc řvalo, tak to bylo Adolf Hitler plac ((Adolf
Hitler Platz)), že se to menovalo na náměstí Svobody hm
PS: takže toto je jedna vzpomínka, kterou máte spojenou tady s tím
kinem ((Central)) s tím náměstím?
JV: mhm
PS: ještě nějakou něco se vám vybavuje [že co byste]
JV: [no tak]
PS: ne todle, takže to to vy ste tam přímo ee vlastně byla u toho kina
nebo jak je to znáte z z [vyprávění]
JV: [ně- někdo z rodiny]
PS: mhm
JV: někdo z rodiny nebo na- moja kmotřen- jedna moja em ee no tak sem
měla kmotra toho Gromeše ((Karel Gromeš)) a eště tetu byli dvá u mýho
křtu a ta teta byla původně zaměstnaná na Lékařské fakultě. no ale když
zavřeli zavřeli potom ně- vysoký školy, tak někde já nevím kde tam
dělala, ale prostě vím, že z toho města dycky jezdila
PS: a to bylo slyšet opravdu až na náměstí to bylo?
JV: to řvalo to bylo, tam byly amplióny a to řvalo úplně to z toho
kina. to s- to s- to se- to úplně řvalo po městě
PS: a to bylo výjimečně tedy u tohoto projevu nebo to bylo pravidelně
že to bylo slyšet?
JV: no to tam byl dycky takovej rambajz, né, jenom tady v té válce v té
válce ty jejich propagační věci, že, pochopitelně, ale potom, když to
kino promítali už později, tak to už bylo normálně.
PS: takže oni promítali ee nějaké jako projevy Hitlera a pouštěli to
amplionem [na náměstí?]
JV: [no to řvalo] to řvalo strašně, no
PS: aha. takže to bylo záměrný jakože [to ( )]
JV: [no tak jistě,] to byla propaganda cílená, no.
PS: mhm a vy ste taky ještě zmiňovala, že se vlastně přerušovala
projekce v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ( ) čili oni
měli...
JV: no, vo- vono se to ven- většinou někdy stávalo někdy ne ale zřejmě
jestli ty em e technický nebo nějaký ty přístroje e asi nevydržely, jo,
celou dobu na na ně- něco museli přetáčet a nebo dávat něco novýho. já
nevím, ale zažila sem to už hodně hodně tak v šedesátých v semdesátých
letech, to už sem lezla s Dinou Štěrbovou a byly sme u ní na chalupě e
v tomhle e jak se to menuje vod Jeseníků? takový krásný kino krá-
krásný městečko. mně to vypadlo z hlavy
PS: (tak že to nevadí, no)
JV: no ale byly sme tam, byly sme tam na filmy pro pamětníky a a dávali
tam e h- ten pernej den ((Perný den)) s těma
PS: bítls ((Beatles))
JV: s s bítlsama ((Beatles)) no a na tom v tom kině ee byla třikrát
přestávka pořád [přetáčeli]
PS: [no protože to]
JV: no ale to už bylo teď dáv- hodně hodně dávno [po válce]
PS: [takže v těch Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích))
JV: takže zřejmě to vybavení
PS: voni měli, [jednu]
JV: [možná]
PS: jednu promítačku jenom, [takže museli]
JV: [možná možná] možná protože vím, že někdy se tam ty přestávky děly
PS: mhm a vy ste říkala, že eee tam někdo vaše známá ee vaše kmotra
prodávala cukrovinky
JV: no no
PS: ee takže ty cukrovinky bylo možné si vzít do sálu nebo jak to
fungovalo?
JV: ale asi jo tam se šustilo papírkama furt, to víte, to bylo to tak
to bylo aji v divadlech bohužel strašný
PS: takže to bylo běžný třeba u těch dětských (přes den)
JV: no nějaký takový ty bonbóny se tam prodávaly na cumlání a takový
blbůstky,
PS: mhm
JV: vono to bylo za pár halířů tenkrát že jako...
PS: mhm a bavila ste se nebo ostatní diváci během projekcí třeba mezi
sebou nebo [bylo to tak]
JV: [ne, já myslím že ne] (...) ale no tak víte dneska s- dneska se
taky někdy lidi smějí a smějí se blbě aji v momentě, kdy by nemuseli.
no totiž já teďka chodim do kina v Brně málo, protože je drahý, ale
dost často chodím na kina v Krumvíři ee to je tadyk e e přes no Krumvíř
je to trasa na Hodonín,
PS: mhm
JV: u tramvaje u u teda na na trase a syn tam má chalupu, no má
chalupu, má ju tam sedum let a snaží se ju s kamarádem dat do trochu do
kupy a tak já za něma jezdívám. a tam je kino, který je m- úplně
moderní a krásný a tehdejší staro- e eště předseda místního Národního
výboru kdysi v těch šedesátejch letech to tam prosadil, protože byl
členem nějakýho ee Ústředního výboru partaje, tak do té kr- do toho
Krumvíře prosadil jedno z nejmodernějších kin. a je to širokoúhlý
panoramatický a úplně moderně vybavený kino, ovšem ee nemůžou ho udržet
teďka, protože chodijů lidi do do kina málo, tak promítají jenom v
sobotu a v nedělu a vobčas dostanou premiérový ee programy, ale občas
takový ee na který je škoda dat. ale je to tam ee maximálně za padesát
korun, ale vesměs za štyrycet, takže tam teďka vobčas do kina du
((smích)) ale můžu vám říct, že promítají jenom když se sejde aspoň
deset lidí
PS: jo [( )]
JV: [a kino] je celý prázdný ((smích)) a nebo tam jezdí z ve- z- z-
když se hraje něco dobrýho, tak tam jezdí z okolí.
PS: hm
JV: tam tam se taky točily ten to bitva na bitevním poli, ale to se
točilo v jiné dědině ee ale v Krumvíři se točily asi dva nebo tři tři
dny taky záběry ee na dvoře u toho brněnskýho operního zpěváka, k-
kterej tam má chalupu po rodičích. teď si nevzpomenu jak von se menuje,
ale von je známá firma no ale tak to tam půjčil tak něco se tam točilo,
protože Krumvířani byli hrozně ee bez sebe blahem, že se tam ee natáčel
pro ně film, tak tenkrát bylo to kino natřískaný jinak, přestože ten
film za moc nestál
PS: já bych se ještě vrátil k tomu řečkovickému kinu ((Kino Sokol v
Řečkovicích)), potkávala ste tam ee nebo ostatní svoje známé nebo vaši
[rodiče třeba?]
JV: [no jistě, tak] lidi se znali, to byla dědina. dyť to řečkovic- ty
Řečkovice mají dneska ze všech stran ee přes- přistavený sídliště
všechny pola, kde měla babička Fuksová taky svoje pole, tak tam už tam
už byly kasárna navrchu na špici pola kam sme e až do do lesa kam sme
chodívali k rybníku na rákosí, do lesa na houby, všecko je zastavěný,
za hřbitovem taky kolem dokola sídliště, jo. dole k nádraží teď je tam
ten e Glóbus, to prostě to byla dědina a teďka je to tak velký, že se
lidi neznají, já neznám lidi z- tady z toho baráku, ale v- tenkrát sme
se v Řečkovicích znali všichni.
PS: takže z toho protektorátního období bylo to i místo setkávání
[známých?]
JV: [no jistě] jistě a můžu vám říct, že ani ty církve si nešly nějak
po krku, protože my sme třeba s s farářem děcka z československej
církve ((Církev československá husitská)) tehdy se menovala jenom
českomoravská (kvůli Němcům), tak sme chodily hrát volejbal s děckama z
katolické církve a s jejich panáčkem
PS: hm
JV: no ee a nikomu to nevadilo. protože měli sme jednoho hlavního
nepřítele všichni a ee lidi ee aspoň jaksi víc si rozuměli
PS: hm
JV: v té době
PS: a chodívala ste na filmy nepřístupné, jako?
JV: ale jo taky. no vono některý filmy byly ee nepřístupný od osmnácti
let a některý od šestnácti, ale ně- někdy sme se protlačili kamkoliv
((smích))
PS: a už toho za toho protektorátu ty byly ty byly nepřístupnost od
šestnácti ee vzpomínáte si, že byste šla na nějaký [film?]
JV: [ale jo] určitě určitě určitě.
PS: a nemáte nějakou konkrétní vzpomínku, že byste, že by to pro vás
nějaký zvláštní zážitek že ste se dostala na [nepřístupný?]
JV: [ale tak] vono to bylo nepřístupný a a dneska by by se tomu každej
smál, protože to e e byly jako ((smích)) ty názory na mravnost, to sou,
to sou čím dál volnější, že, nebo to dneska by dneska by to co vám
dávají v televizi normálně ne po desáté, ale normálně přes den, tak e
tak
PS: mhm
JV: tak by tenkrát muselo být nepřístupný. to je úplně všecko jinak už.
PS: a jak ste si vlastně vybírala ee filmy? jako dítě ste chodila na ty
nedělní pásma, tam asi nebylo moc co vybírat to ste chodila
JV: no tam se hrálo vodpoledne nebo večer, že, no takže prostě... když
sme šli parta děcek třeba, no tak po volejbalu no nebo při volejbalu
sme se domluvili, pak sme šli. bezpečně vim, co bylo ten den ee v ten
den sme byli v lese Pergl takzvanej Pergl me- mezi Řečkovicema a
Medlánkama byly tam taková malá rozhledna a v lese byl plácek, kde sme
hrávali debla, jo natáhli sme lano a hráli sme. pak sme si vylezli na
rozhlednu to bylo toho dvanáctýho dubna čtyrycet pět, jo
PS: mhm
JV: seděli sme na rozhledně a letěly tři letadla, byly ruský a začly
bombardovat Brno. já si to pamatuju, protože sme se na to dívali, jak
to vybuchovalo a otec měl tenkrát službu v tiskárně, to byli všichni
museli dycky mít nějakou protipožární službu mimo pracovní dobu a otec
měl tu neděli službu.
PS: mhm
JV: a zrovna na té Veveří kousek od něho dostala ee zásah ee jedna
budova je to takový rožák mysím že je e e tiskárna byla Veveří třicet
devět a pod ním pár domů ee takovej us- useknutej rožák. bylo to Papiro
nějaký papírnictví ve ve velkým to bylo, tak to dostalo zásah a otec
potom vykládal, jak tam viděl e eště trčet lidi ve vaně mrtví a tak jak
tam ty to všechno vykládal, byl otřesenej, no a my sme se na to s
děckama dívali na ten nálet a já sem říkala, jéžišmarja, náš otec tam
má někde službu a tam z těch míst v- v- tady vod konce vod vrchu Brna
že to se tam ty čoudy ukazovaly (to se všechno ) no všecko bylo
dobrý, no a ten den s těma děckama jak sme šli z- z toho lesa, tak sme
se domluvili na ty klu- Kluky na řece ((Kluci na řece)).
PS: mhm
JV: no tak to bylo ty Kluci ((Kluci na řece)) byli buďto na čtvrtou
nebo na pátou, to vám neřeknu a večer vo osmi už večer pro dospělý to
nedávali, protože my už sme to nedoviděli. to potom začli eště
bombardovat aji e hm e a začlo se bojovat ee tady už celkově ty tanky a
tady dostali se do Krpole ((Královo Pole)) k té barikádě, takže to to
si musím pamatovat
PS: jo
JV: ten den [to bylo vlastně]
PS: [takže ste byla]
JV: silnej dojem
PS: a takže oni přerušili ee promítání [( )]
JV: [prostě no] a všichni sme šli dom, no.
PS: mhm a potom ee vlastně už ste v kině asi nebyla až [do konce války]
JV: [né no ono to už] tady ten film sem viděla až hez- hezký léta po
válce v televizi
PS: mhm
JV: jako paměť- pro pamětníky
PS: a ono se to nepromítalo v brněnských kinech ee už takže to
řečkovické ((Kino Sokol v Řečkovicích))bylo zavřeno od toho dvanáctého
JV: no tak to ne to tak jak u nás se bojovalo dlouho, my sme byli ve
sklepě měsíc a
PS: no
JV: desátýho desá- ee devátýho května v Brně bylo první představení
Prodané nevěsty ((Prodaná nevěsta)), protože Brno bylo sedmadvacátýho
večer ee vosvo- nebo [šestadvacátýho]
PS: [šestadvacátýho]
JV: ale Řečkovice ee až po konečnou došli ee Rusové do sedumadvacátýho
večer, to byl pátek, my sme je měli ve sklepě, velitele. sousedům
zabili prase, vařili je u nás ve sklepě v kotlu a taky nám dali
((smích)) a dostala moje želvička na zahradě zásah, takže to sem přišla
vo želvu, no a tak prostě takový věci co to máte, to je takový věk v
těch čtrnácti, že si přece hrozně musíte pamatovat, že jo. a na starý
kolena se to vrací ((smích)) mezitím ee je takovej běh života kdy máte
fůru jinejch zájmů a a krásnejch zážitků z hor z vrcholů a nevim co a
potom ee najednou zůstanete doma a všecko se vám vrací.
PS: a vy ste teda zůstali v těch Řečkovicích? protože hodně lidí zřejmě
odcházelo v době osvobozování Brna mimo Brno, že jo
JV: mhm
PS: to sem se setkal s tím často, že lidi chodili na odcházeli na
venkov jako
JV: byly byly zákopy od Řečkovic přes Mokrou Horu až e na Ořešín, a
něco až až k tomu až k Vranovu, to byly takový úzký ee asi tak vysoký
zákopy a tím se utíkalo a potom byly zákopy k přehradě. vona taky
přehrada to co je obestavěný tak to je tam postavený bez povolení těsně
před frontou
PS: hm
JV: tam nebylo dovolený jenom v lesích ty chaty byly ale na břehu
nemělo nic byt, no všechno narostlo díky tomu, že lidi utíkali před
frontou, ale přitom bylo řečený, že Brno zůstane jako volný město, že
tady fronta jenom projde
PS: mhm
JV: no a mezitím se to změnilo a začli bojovat no a tak fůra lidí
utíkala a fůra jich taky zahynula. zahynul tam v lese nad Drozdrovicema
náš kamarád brácha mé kamarádky, kterej byl na chatě a s kamarádem
vedli Rusy ee někam něco slíbili Rusům, že jim něco ukážou
PS: mhm
JV: a už je našli v lese mrtvý u zákopu a dodnes se neví kdo to udělal,
co se udělalo, že no zrovna tak jako u hradu Veveří ten most, to to
taky nikdo neví, kdo to vyhodil. a v Řečkovicích byla naše Mařenka,
právě ta byla u nějakejch známejch na Mokré Hoře a těma zákopama s
nich- s něma taky šli šla dál a pak byla nešťastná, že měla zůstat s
náma ve sklepě, protože my sme měli ee dobře teda otec silnejma trámama
a sloupama podepřel celej s- celej strop a tam byla dole velká prádelna
a sklo- sklep, jo, takže všechny pérový vložky jak bejvaly ty pérový
vložky do postelí, tak to se naskládalo na zem tam a na to se daly
madračky a ee byli tam u nás sousedi ((smích)), co jim to prase zabili,
tak tam byli s náma sousedi z jedné strany i z druhé stany a byli
všichni u nás
PS: mhm
JV: no tak v té prádelně sme měli nanošenou vodu eště než zastavili
vodovod a v tom kotli ee na vyvaření prádla se, říkám, Rusáci si tam
uvařili prase aji dy- byli tak hodní, že nám dali, no ((smích)) no a
tak to si pamatuju a vím, že vím že hodně lidí (..) představte si znala
sem jednu paní, mladá hrozne hrozně hezká učitelka a byla to velká
kamarádka mé tety a ona zahynula u o- nad Ořešínem, jak šli zákopama
pryč, měla malý děťátko a ee vzala si nějakýho doktora Mórbachra
takovej takový to byli s- fajnoví lidi, von měl svobodnou vona měla
ještě starší svobodnou sestru a tady ta Majka tam zahynula a otec
přišel devátýho května, už sháněl někde nějaký mlíko pro tu nejmladší
sestru, ta byla kojenec malinkej, ta se narodila v pětačtyřicátým
třicátýho ledna, tak šel shánět m- někam k někomu pro do statku pro
mlíko nebo něco, ale říká, potkal sem doktora Mórbachra, chudák je
nešťastnej ma- Marii to tam zabilo v těch zákopech vo- voni co šli těma
zákopama, tak trpěli hrozně, páč se ze všech stran bojovalo tady na nad
med- nad Zamilovaným hájkem, že tam tam byli Vlasovci a ti zase
vostřelovali tady tyhle, jo, takže se to tam dlouho mlelo, no a teďka
si představte, že do teďka před půl rokem sem ee šla na hříbky a
courala sem nad Ořešín sem přišla a říkám, tady je takovej jakejsi
brdek, ale je tam boží muka sou tam a nikdy sem tam nebyla, ale já sem
tady prochodila kde co s otcem po houbách, tak sem si tam vodbočila vod
té cesty a prošla sem tam naučnou stezkou ee ořešínská hůrka a přečtla
sem si nápis a pan doktor more- Mórbachr to tam nechal postavit na
památku své první ženy, on si pak vzal její sestru, aby to no a to na
to sem přišla až teď, víte, to eště pořád se vám ((smích)) ta válka
vrací nějakejch, no
PS: a vzpomínáte si, když zk- eee v- když fronta přešla ee kdy ste byla
poprvé ee v kině po válce?
JV: (..) to nevím (.) nevím mů- takhlenc ee ((smích)) my sme měli v
baráku toho ty velitele ty
PS: mhm
JV: ty Rusáky a měli tam kulomet na verandě a měli tam nějaký náboje a
já sem se šla podívat do zahrady, bylo tam, já vás votravuju, nekecám
moc
PS: ne ne
JV: byla tam mrtvá želvička, ale byla tam bedna ee bedna nějakejch
zvláštních věcí, já říkám, to sou nějaký plnící péra nebo co to je? (
nebo) takový úzký dlouhý kovový na tom kroužky, jo, no teď sem šla na
verandu za ten kulomet, veranda byla ee tam bylo ee velký linoleum
takový korkový a matka matka měla otevřený dveře do kuchyně a něco
smažila a v kočárku byla ta malá sestra to ma- malý mrně a říkám divej
se co sem našla, a tak sem za to zatáhla ((smích)) to byla rozbuška z
granátu sem to pu- mně to očadlo obě ruce, já sem to pustila na zem
teďka rázem díra v zemi a já sem měla pětadvacet střepin na nohách a
matka pětadvacet ee asi sedumatřicet a ta malá holka byla nahatá v tom
kočárku a měla dvě nohy dvě nožičky taky z- taky jí krvácely. no takže
prostě hroznej poprask, no ((smích)) a potom tam přiletěla nějaká
hlídka a co je, protože byl čoud, no. takže já sem dostala vynadaný
samozřejmě eště ee no a potom toho desátýho sme šli řečkovskej
((řečkovický)) pekař proti sokolovně pan Minařík pekl chleba a rozdával
chleba prostě potravinový lístky, ne potravinový, prostě napekl co měl
PS: hm
JV: tak pekl pro lidi chleba, protože no a tak sem tam šla já a šel tam
můj bratránek, kterej bydlel v tom domě jak Eda Cupáků ((Eduard
Cupák)), čili pár dní pár domů pod nama, tak na stejnej ulici. a tak
sme s tím bratránkem stáli v té frontě než ten pan Minařík napeče, no a
z- od Zamilovanýho hájka to najednou zasvištělo a za za náma bylo eště
asi dvacet lidí dál a tak jedna paní a jeden pán to tam lehli a ee tak
sme viděli eště poslední mrtvý té války. a to sme byly děcka, jo, takže
sem byla úplně šokovaná jak ty lidi od těch střepin od těch šrapnelů
okamžitě zmodrali.
PS: hm
JV: (jenom) chvilku leželi a už byli modří
PS: mhm
JV: protože ten kov nebo nebo čím to bylo, jo, ale prostě to byl
poslední válečnej tohle. no a teďka ty rus- v Brně už se hrála ta
Prodaná nevěsta a u nás eště to doznívalo a tam byl ee dědeček měl
dobrý rybízový víno, tak ono jim u nás chutnalo. a teďka ten jeden hoch
se pořád díval na mou sestru a říkal víte moja žena čekala rodinu a vím
že mám taky nějaký takový nějaký děťátko a eště sem ho neviděl a už s-
už se těším a tak, jo. no a tak prostě ten říkal, že de večer do
divadla jestli se nechcu jit posmotrit, jo, v tyjátr posmotrit, tak ta
říkala a ee vona je eště m- jí je štrnáct a nikam nepude, a já bych
ráda, tak tramvaje nejezdily, že, auta nebyly a oni měli koně a vozy
PS: mhm
JV: takže by mě byl vzal s koňma a na to do divadla ne a tak mě
nepustila a ona říká já nevím co je to posmotriť, kdoví co by ti eště
udělal. ((smích))
PS: ((smích))
JV: a takže kvůli tomu sem nemohla do divadla, ale potom ee asi tak
eště ee tak začátkem června začla škola, ale jenom tak eště na čtrnáct
dní a pak byly žňový prázdniny a a už byly brigády na žně a tak, ale ee
prostě byly sme ve škole, ta měla zásaha, visely tam takový ty kusy
tych panelů e e v tom to ten rákos, já nevim co to je v tom
PS: jo
JV: z toho zdiva, jo. a padaly vši, protože ta škola byla zabraná pro
vojenský lazaret, jo, a potom sme tama n- hned se zase sešli, takže to
tam bylo hrozný, a tak jenom jenom sme se tam tak na štrnáct dní
votočili a byly prázdniny. ale to sem jezdila do té školy pořád s těma
Rusama a s Rumunama, tam byli Rumuni taky a ty měli koně
PS: mhm
JV: taky mě jedno hříbě koplo do ruky, měla sem takovýho modráka, no
ale prostě no večer se tam dycky ee hrálo na ulici, jo, a zpívali a
hráli na harmoniku a teda rozdávali chlapom tu machorku ty no a takže
prostě to víte, tak lidi to brali, no.
PS: to byl tabák tabák, že jo ta machorka nějak?
JV: no no to víte, to točili do papíru z z novin, že jo, tak no
PS: a všechna celá tady ta válečná zkušenost z protektorátu i i
z osvobození, promítalo se to nějak do toho, jak ste vnímala filmy?
(..) ee ovlivňovalo to nějak?
JV: no po válce byly těž- těžce poválečný filmy ruský, že to bylo vona
brání vlast ((Ona brání vlast))
PS: no
JV: říkal vám ten titul [jako někdo?]
PS: [ano ano]
JV: tak ten se mně líbil moc, že je to to člověk pochopil, že ta ženská
se potřebovala pomstít těm kto- kteří jich zničili ( ) a tak. tak
takovejch tam nějakejch ještě ee bylo [po válce]
PS: [vy ste] některý zmiňovala v těch vzpomínkách ee e to byly f- ee
filmy nevim co ste zmiňo- jo Perutě pomsty, pět salivenů ((Pět
Sullivanů))
JV: to byly americký, to byly senzační filmy.
PS: hm
JV: ty Perutě pomsty, to bylo teda to bylo
PS: a byl nějaký rozdíl mezi těmi ruskými a těmi americkými ee?
JV: no tak to víte že byl, to byl oni voni to tam voni do toho dávali
ee moc moc takovej té jejich (.) no tak Sověti prostě všecko tak měli
moc nějak fanatický už tenkrát. no prostě varny, no
PS: ee no ono to zrovna ten film Ona brání vlast, tam je myslím dost
krutý záběr jak háže ee [Němec to dítě]
JV: [no to bylo hrozný]
PS: pod tank, že jo
JV: no no tak to bylo ale že říkám, to v té době to člověk jako vnímal,
no tak ee potom potom byly ještě takový ( ) nebo šut
((pravděpodobně Žut)) ježišmarja, jak se to menovalo Dobrodružství v
sibiřským expresu myslím se to ( ) to sme byli ze školou,
protože to už ruštinářka
PS: hm
JV: hm eště takový všelijaký krásný jeden kantor po válce (..)
tělocvikář a nějak přírodovědec nebo já nevím co Ferda, sme mu říkali
Ferda Kouřil. a chtěl nás učit ruštinu, tak to byli první naučil se
azbuku napsal ( ) (keze u veza) řikám koza u vozu (keza uveza)
můcha na okně a víc ne- víc neuměl ((smích))
PS: ((smích) když se eště vrátíme teda [na chvilku]
JV: [ale] víte co zažila sem brigádu, já sem byla na brigádě v tom
červenci a v srpnu na jižní Moravě a poznala sem jak sou naši lidi zlí,
jak sou naši lidi krutí, protože to od Pohořelic dolů to bylo zabraný
že od Němců, že
PS: hm
JV: tam ta Morava končila, ale to byli ch- tam byli Němci, kteří tam
bydleli dycky
PS: hm
JV: jo a ee teďka ee tam zůstali jenom staří stařečci a babičky a
svobodný holky a všichni chlapi byli někde ve- na frontě a teď my sme
teďka po válce samozřejmě ee všichni z z nich se stali otroci a naši s-
čeští s- zlatokopové to byla ta nejhorší zvěř jaká na to pohraničí šla
PS: hm
JV: každej kdo ee je takovej lump ee (proletariát) kterej si chtěl
pomoct, tak se tam nahrnuli a zabrali ty baráky. a teď my sme tam byli
děcka jako brigádníci a to s- to ste neviděl jak voni s těma staře-
starejma lidma zacházeli. to bylo hrozný, oni s nima dělali jen pořádně
jíst nedostali a ty lidi co to nabrali ne- vůbec tomu zemědělství
nerozuměli a prostě (..) chlastali a normálně byli hrdinové a vyřvávali
a šlo vod deseti k pěti, a teďka my sme tam byli ubytovaní ee v nějaké
ee na na návsi v nějakej volnej chalupě na verandě v- na slamníkách
celá parta a z- za tým barákem bylo takov- byl takovej dvůr a tam
místní pánové ee některý ména si budu pamatovat na navždycky, byli
vožralí a ty starý dědečky tam vyhnali na ten dvůr a začali je mlátit.
a bili je bičama a v- vystřelovali a řvali nýdr auf nýdr auf ((nieder
auf)) a ty museli nahoru dolu, bili je, to bylo něco hroznýho a prostě
mstili se těm starejm lidem, kteří válku určitě sami nechtěli. a ty
mladý holky znásilňovali. a ty mladý holky přišly vo m- kluky s
kterejma chodily, že, nebo vo svý manžele a a byli naši úplně stejná
pakáž jako ti před nima, úplně stejná. když ee řeknu vám obec kuba-
Kubařovice to byla a koupali sme se tam v Dyji a bylo to taky ee byli
tam Rusi tam projížděli a házeli granáty chy- lo- lovili ryby
granátama, že a my sme si půčovali koně a je- jezdili sme tam ve vodě,
no ale jinak teda ee teďka dva tři roky je to tady v Brně byla taková
nějaká akce, že pan Kuparovic přišel jak mu odnesli to dítě ten majitel
toho kupařovickýho zámečku tady bylo to, že to se rozvířilo v Brně
zprávy a nevim co jo ee že tak že se mu někdo mstil a nakonec to dítě
potom dostal zpátky, ale říkala sem si, já si pamatuju, že sme tam byli
že tam byli dožínky na tom zámečku v to- v těch Kupařovicích a že to
bylo zabraný, takže von se sem asi dostal až zpátky jako v restituci.
nevím jak, jo, ale prostě nevím kdo tam dneska je a já sem mockrát sem
si říkala, hrome, mám to říct, nemám to říct? moji můj syn to ví nebo
znali to kamarádi, ale mockrát sem měla chuť ee to říct, jenže to byli
všichni velcí komunisti a velcí hrdinové, takže to, co tam napáchali,
tak bych jim vodnesla leda já. víte to je prostě tolik tolik
všelijakýho bezpráví vidíte kolem sebe, že
(...)
PS: bych se ještě vrátil trošku jako méně k problem- míň citlivýmu
tématu k těm kinům [ještě]
JV: [jo já musíte mě krotit]
PS: [jak ste] jak ste vlastně vybírala v tom období protektorátu filmy
na které ste šla?
JV: no no tak to víte že e e
PS: podle čeho?
JV: většinou se chodilo na český veselohry
PS: mhm
JV: vono těch veseloher bylo víc než těch vážnejch filmů
PS: hm
JV: že no a jinak jinak ee tech německejch no nějaký byly, ale ne- to
si všechno nepamatuju
PS: mhm
JV: já si pamatuju jen ten Dům u jezera, přesto říkám, že ani jednou no
a maska- Maskovaná milenka třeba tam hrál tam hrál Gustávek Nezval
((Gustav Nezval)), že jo strejda ( ) ne strejda ale ((smích))
PS: jo ((smích))
JV: ne příbuznej, ale z naší ulice a prostě znali se všichni, no a tak
no a tak eště pár takovejch filmů nějakejch z té války, ale ty názvy si
všechny nepamatuju, ale vím, že se chodilo víc na český filmy.
PS: na český. a barva hrála roli barevný film?
JV: toho nebylo tolik toho nebylo tech barevnejch já (.) akorát ty
barevný německý naučný co sme viděli ty přírodovědný a jinak po válce
po válce už byly nějaký ty barevný a to si pamatuju toho
PS: hm
JV: aliba- Alibubu a čtyřicet loupežníků ((Ali baba a čtyřicet
loupežníků)) že to byl jeden takovej velkej film a nevím, jestli byl
americkej nebo jakej a potom byly krásný vo těch sem se vám nezmínila e
e ta doba toho e socia- nebo italskýho neorealismu
PS: mhm
JV: nebo tak nějak se tomu říkalo že ee v- Raf Vallone al- Alida Valli,
Není míru pod olivami a takový filmy, jo, tak to bylo to bylo taky
hezký na [to se]
PS: [přišlo v] padesátých [letech]
JV: [no až pozdějc]
PS: no ale v tom protektorátu takže eee
JV: no tak
PS: barevný film nebyl jako událost, že by se mluvilo o tom, že je
nějaký film v barvě, ne
JV: nebylo toho tak moc
PS: ee šla ste na nějaký film víckrát než jednou? že ste eee šla během
toho týdne nebo i s přestávkou [znovu]?
JV: [to ne] to ne to asi ne
PS: to ne
JV: to asi ne
PS: mhm a takže to v které zemi ten film eee jakého byl původu, to
hrálo roli české byly teda preferované, jo?
JV: no určitě v té době jo a vono sem tech cizích, řikám, v té válce
sem moc toho cizího nepřišlo, že. to byly český německý a a co
PS: hm
JV: až po až po té válce se to a před válkou teda byly taky cizí, ale
pak pak pak jak když utne, no a po válce se to teprve zase rozmohlo.
PS: a vy ste říkala, že si nevzpomínáte ee na ty filmy já bych já bych
vám tady přečetl nějak- aspoň několik názvů těch filmů, které byly
tehdy docela známé
JV: no tak
PS: jestli vám to něco bude připomínat ee tak ee začneme třeba ee byste
mohla začít třeba od takového třicátého sedmého řekněme ee Sněhurka
samozřejmě to Sněhurku a sedum [trpaslíků] ((Sněhurka a sedm
trpaslíků))
JV: [jo to bylo] kreslený
PS: no
JV: no no no jo jo tak ten sem ještě viděla
PS: to si vzpomínáte, jo?
JV: mhm mhm
PS: kdyby s- jestli by vám to vybavilo nějakou jako vzpomínku, že to
bylo pro vás důležitý á Důcháček to zařídí, samozřejmě to je český
JV: mhm
PS: Tři děvčátka pokračují eee
JV: no já ten ten titul vím, ale nepamatuju si ee to byli, počkejte
nebyl to českej film?
PS: ne to bylo s s dinou derbinovou ((Deanna Durbin))
JV: á jo no no to byla tu sme milovali hrozně, no jasně, Bludný kruh
taky myslim byl s ním i eště nevím jo tak to sem určitě viděla, protože
jo na [tu sme chodili]
PS: [takže derbinová] ((Deanna Durbin)) byla pro vás ee
JV: nó no my sme ju obdivovali ano ano ano ano
PS: jak se to projevovalo, že ste chodili na její filmy?
JV: ale no tak
PS: (byli) sbírali ste třeba obrázky [(nebo)]
JV: [ne] nějaký k tomu [já sem]
PS: [to ne]
JV: nikdy moc nepatřila, já si schovávám spíš historický věci než
PS: mhm
JV: než ten obdiv k někomu
PS: a měli ste ještě někoho takového oblíbeného herce? (...) nebo
herečku
JV: eště byly ta š- šerly templ ((Shirley Temple))
PS: šerly ((Shirley Temple))
JV: že jo, to bylo takový, tak to to si pamatuju, že se prodávaly aji
takový všelijaký přívěsky s ňou, že sem něco takovýho taky měla
PS: aha
JV: takový p- prstýnky z kočičího zlata s jejím vobrázkem a nebo něco
takovýho bylo, jo, tak to bylo často, ano
PS: aha
JV: ano to jo
PS: takže se takovýhle jako [dětský]
JV: [no]
PS: prstýnky se prodávaly
JV: no no to jo
PS: To byl český muzikant bylo
JV: no to bylo krásný jo jo jo ano jo jo jo jo ee Pepička a Márinka
votomar kor- korbelář ((Otomar Korbelář)) hrál a Pepičku a Márinku už
nevím kdo hrál ((Zita Kabátová, Fanča Foltová, snímek To byl český
muziknat)), ale ee pamatuju si to jejich oblečení, protože matka s- s
tetou šly v jejich oblečení mě- sehnaly ty sehnaly ty ty kostýmy a šly
na maškarní za ně,
PS: mhm
JV: to si pamatuju, že se mama do toho strojila, to byl hezkej film
PS: aha
JV: mhm tak tenkrát, jo, tenkrát se nám líbil (no to že) mělo to
vlastenecký náboj, že a v té době to lidi žrali hodně tak,
PS: Město ztracených to byl ee americký nebo Opereta ee německý vili
forst ((Willi Forst))
JV: to nevím
PS: Roztomilý člověk
JV: mhm no to bylo s Novým ((Oldřich Nový)) něco
PS: no ee Vídeňská krev
JV: no vinr blůd vinr blůd ((Wiener Blut)) ano ano ano
PS: [to si pamatujete, jo]
JV: [no jo to si] to i tu melodii pamatuju
PS: aha
JV: to víte že jo
PS: a nehrávali ste třeba ee nebo neposlouchali ste filmové melodie?
JV: no
PS: vzpomínáte si, že byste si třeba doma pouštěli nebo hráli filmové
melodie
JV: jo jo jo to bylo to bylo akorát že gramofon s deskama s- byl někde
v Rusku,
PS: to vám vzali jako
JV: no to co sme nechali nahoře v bytě, tak co sme nevzali do sklepa
tak odešlo ((smích))
PS: on je možná někde v Brně, protože oni měli ve zvyku, sem četl
vzpomínky, hned to vyměnili za něco jinýho [když něco]
JV: [no jo]
PS: ee Muži nestárnou neum- baro-
JV: Muži nestárnou [si]
PS: [aha jo] mhm
JV: pamatuju taky, ano ano
PS: Dobrodružství barona Prášila
JV: ne
PS: baron milhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) to
byl německý
JV: ne ale to sem to si myslím to asi né (..) nevím to bych nechtěla
kecat
PS: Tanečnice, český
JV: Tanečnice ano, to byla Glázrová, že, byla to Glázrová ((Marie
Glázrová))?
PS: no to nevím
JV: mám dojem že jo
PS: ee to nevím
JV: Marie Glázrová že to hrála myslím
PS: (...) máte pravdu, no Marie Glázrová
JV: no byla manželka
PS: Jiřina Štěpničková [tam hrála eště]
JV: [pana pana] ee jak se menoval ježišmarja náš as- né no e eště
dlouho žil (basista) ježišmarja, já su úplně pitomá, mně vypadávaj
ména, no národní umělec velkej basista slavnej byl její manžel
PS: to nevím, to to je, jedno takže na tu Tanečnici ((Tanečnice)) si
pamatujete jo tak?
JV: no
PS: tak to byl teda taky českej takže, vy st- ee ale německej byl třeba
La Paloma, to byl populární film
JV: mhm ale
PS: to ste to ste neviděla
JV: bohužel ne
PS: takže vy ste opravdu na ty německý moc nechodila teda, jo?
JV: (hm)
PS: mělo to důvody jako ee
JV: ale no tak ee tak nevím, no tak možná ž- že taky vždy- říkám,
vždycky sme taky nebyli doma třeba v tu neděli sobotu, (řikám), my sme
prožívali hrozně tu přírodu
PS: ano
JV: my sme byli venku furt
PS: ono totiž ee na konci války v tom roce čtyrycet čtyrky, čtyrycet
pět hrozně stoupla návštěvnost kin, chodilo se do kina opravdu hodně
dř- ee víc než kdykoli předtím ee zaregistrovala ste to jako že byly
plný kina, že...
JV: to nevím právě to nevím
PS: nebo čím to bylo
JV: čím to bylo, tak moc né ( ) to byla doba, kdy my už sme ee my
už sme chodili jednou za čtrnáct dní pro ee učební otázky a pro
zadávání a uči- už- školy byly zabraný vesměs pro armádu, jo, takže
jedna budova nebo dvě budovy školní gymnazijní byly pro všechny
brněnský gymply a to sme třeba šli na dvě hodiny my a druhej gympl šel
na další dvě hodiny a tak a jenom nám dal- zadali úkoly
PS: mhm
JV: takže už ee už e to tak nebylo ani ani ty školní filmy a ani už moc
tak to nebylo u nás
PS: mhm
JV: možná (teda)
PS: a jaký byly vlastně omezení toho kulturního života? ee divadla teda
ee to ste zaregistrovala že by s- [už nebylo]
JV: [no tak u nás] u nás se hrálo ochotnický, to sem taky trošku do
něco málo na to udělala
PS: jo
JV: (ale) dost málo a v řečkovicích v pivovaru se hrávalo ale ee
vzhledem k tomu (..) věčnýmu zatemnění stačilo, že vám jenom škvírkou
světla někde ně- někde něco uniklo a už na vás nějakej německej voják
nebo nějaká stráž bouchala aby
PS: mhm
JV: abyste byli za- zatemnil, takže tím pádem už se potom nedalo ani do
těch divadel moc chodit, jo pama- pamatuju si, že nám Němci aji
rozdávali volný vstupenky do těch do německýho divadla jednou sem byla
na Gygův prsten v němčině, to si pamatuju, že to bylo blízko vaší
školy, dneska to bylo poz- bylo to e jak se to menovalo předtím nevím
pak tam byla akademická kavárna, ale jeden předtím tam bylo byl taky
bylo myslim že to bylo německý divadlo do- do akademické kavárny sme
pak chodili ještě jako d- jako študáci hodně
PS: mhm
JV: ale to je blízko, blízko fakulty vás to bylo ee to byla
falknštejnerova ulice ((Falkensteinerova)) a to je myslím teďka ta ha-
Grovova no mám dojem
PS: takže ee ty za- to zatemnění ee [to vím, že se vyhlašovalo]
JV: [to bylo právě] vzhledem k tomu, že to bylo to z- to zamě- to
zatemnění bylo celou válku
PS: to bylo od sedmi hodin, aspoň co sem čet [nebo se to měnilo]
JV: [no jak bylo šero] no jak někdo si škrtnul sirku na cigaretu, tak
už už taky mohl na to doplatit
PS: mhm
JV: baterky když sme svítili baterkama i venku, tak sme museli mít na
nich takovej modrej potah, jo, aby to světlo nebylo tak no to byly
někdy hrozný schválnosti. vlaky měly taky jenom takový zatemnění, jo,
takový domodra všecko, no.
PS: a bylo omezený vycházení na konci války
JV: no někdy někdy byly takový zákazy, ale já nevím přesně už víte to
už to se
PS: a
JV: celkem
PS: a to zatemnění teda nevíte kdy to začalo to
JV: to začlo hr- hrozně hned v tom devětatřicátým
PS: jo
JV: jak to utrhli eště ee eště předtím ee než sem načisto vtrhli, tak
eště byla ta mobilizace a to už taky různý opatření
PS: hm
JV: se dělali, no takže to
PS: hm a omezilo to nějak jako provoz večerní provoz kin třeba?
JV: no určitě taky (.) určitě
PS: ale večer se promítalo, že jo?
JV: no asi promítalo, jo, ale s nějakým velkým omezením toho světla,
no.
PS: mhm
JV: prostě no
PS: dobře, to je skoro všechno, jenom se zeptám a to asi se nestalo, že
byste si pamatovala, že by někdo měl třeba promítačku doma v
domácnosti? občas se to stávalo, ale hrozně málokdy že by měl někdo
JV: hm no tak u u mě v rodině u nez- u nás v rodině né ale možná že u
Tondy Julínka ((Antonín Julínek)), no to byl to byl taky herec jeden
brněnskej, ale my sme se znali eště předtím než se dostal do divadla,
on byl z církve
PS: hm
JV: a hrál taky e v- v Králově Poli ochotnicky a vím, že e sem jednou
dostala taky vynadaný, že sem přišla pozdě že sme u Julinků byli celá
parta a dlouho do noci a pak sem pak nic nejelo, pak sem potmě při
zatemnění š- štrachala dom a byl z toho mazec, takže to tam ten tam se
něco promítalo [tak jo]
PS: [on měl promítačku]
JV: takže asi jo, ale tak to byly takový jéžišmarja, víte co to bylo z-
proti dnešním aparátům, to byla hrůza
PS: ale to si nevzpomínáte co to co ste pouštěli tehdy
JV: ale to byly spíš nějaký cesty nebo takový nějaký c- cestování, jo
PS: mhm
JV: my sme tam měli v Řečkovicích taky takovýho dobrýho mladýho faráře
tenkrát Pudicha a on ty přifařený obce co k Řečkovicím patřily, tak
měly taky náboženství v takový ty obce tady po kopečkách a on jezdil
vyučovat náboženství na běžkách, jo, a byl senzační a s náma taky
jezdil po válce na hory, jo, takže byl takovej moderní, no
PS: to mně připomíná, jestli na faře ste se náhodou nepotkala, to se
taky stávalo občas, že se promítalo na faře
JV: no tak jenže právě v- řečkovská ne, no byl tam farní úřad, ale to
byl maličkej proti starej škole, zrovna vedle toho domku, kde kdysi
dlouho ještě byla cedule, že tam bydlel s ká nojman ((Stanislav Kosta
Neumann)) když psal knihu básní vod a strání ale ee lesů vod a strání
((Kniha lesů, vod a strání)), když tam když tam pobuřoval místní místní
občany, tak tam byla cedule potom za socialismu, že tam bydlel a vedle
toho byl takovej malej domeček a to tam měl tam sme měli pronajatou
jednu jednu místnost pro tu faru, ale nebyla tam nebyla tam žádná žádná
budova tenkrát, jo, takže hm. a teda řeknu vám, že když ee když ee tam
teďka du, tak jednak všechny ulice se jmenují jinak, akorát že tam
přibyla ta ulice toho Járy Cimrmana, to tam tenkrát nebylo ((smích)),
no vlastně jo, tam bydlil, víte, vono se to tenkrát menovalo jinak,
byla tam maminka právě Gustava Nezvala ((Gustav Nezval)) kde von
jezdíval, ale potom se to rozšířilo a dostali dostalo to méno Járy co-
Járy Cimrmana
PS: moc vám děkuju, to je všechno
JV: ježišmarja.
konec rozhovoru
1
0.0
3:1518
Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 30. listopadu 2010, bydliště pamětnice – Helfertova
ul., Brno
Rok narození: 1934
Bydliště do roku 1945: Bratislavská (Brno – střed)
Národnost rodičů: německá
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v plynárně, za
války byl v koncentračním táboře.
Povolání narátora: Navštěvovala obecnou školu na Příšní, dívčí
gymnázium, vyučila se soustružnicí a krátký čas toto povolání
vykonávala. Poté pracovala jako rýsovačka, přičemž studovala
průmyslovou školu. Pak pracovala v plánování v kanceláři
v Královopolské. Poté pracovala v Zetoru, kde byla nejprve
v plánování, poté dispečerkou, odtud odešla do důchodu.
[křik dětí v pozadí téměř po celou dobu záznamu]
LG: e tak já bych se vás nejprve zeptala na vaše celé méno a na rok
narození
RM: tak (.) a já sem narozena v roce devatenácet třicet štyry (.)
jedenáctýho srpna devatenáct (set) třicet štyři (.) v Brně (.) a (.)
co ještě?
LG: celé méno
RM: R. M.
LG: ee (.) e kde ste bydlela do roku štyrycet pět?
RM: e na Bratislavské třicet jedna
LG: a (.) které školy ste navštěvovala? ( )
RM: navštěvovala sem na Příčný ulici (.) obecnou (.) školu (.)
smíšenou (.) e německou (.) a (.) to sem (.) a e v roce štyřicet
štyři (.) sem e dělala zkoušky do e do německého gymnázia (.)
chodila sem do dívčího gymnázia tenkrát se to menovalo óbršůle
((Oberschule)) jo jako (.) vrchní škola nebo tak nějak... a (.) bylo
to (.) v místech kde dnes stojí nové divadlo.
LG: mhm
RM: to (je) to bylo vybombardovaný a potom... tak tam (.) sem
chodila to té... a to sem chodila asi jenom do března (.) protože
potom bylo bombardování a (.) bylo to nebezpečný, tak už sem do
školy nechodila (.) a po válce v pětaštyřicátým roce potom po válce
sem dělala zkoušky do české školy a e musela sem přejít do páté
obecné, protože sem pátou třídu neměla (.) (to) sem přecházela ze
štvrté hnedka do toho gymnázia (.) a tak to sem dělala toto a (.) v
(.) eee rok štyřicet šest (.) sem dělala zkoušky do českýho gymnázia
(.) to sem chodila e bylo to realné gymnázium na Vranovské (.) v
Husovicích (.) tam sem chodila dva roky, protože potom byl rok
štyřicet osum (.) a byla ee jako e jednotná škola (.) a my sme
museli přejít do (.) střední školy, protože sme eště neměli latinu
(.) takže ste... kdo chodil už do tercie, tak dodělal gymnázium (.)
a protože my sme končili v sekundě ten rok, tak sme přešli do (.)
střední školy se to menovalo tenkrát je to vlastně měšťanka
LG: mhm
RM: to byla vlastně měšťanka a (.) [zavrčel pes] na... ticho ((na
psa)) na e Merhautovu [štěkl pes] sem chodila (.) jo a tam sem to
dělala až do toho (.) no až do té štvrté třídy [(do)]
LG: [a e] když ste mluvila o těch e o těch zkouškách do té české
školy, to bylo co?
RM: nó hlavně čeština a počty (.) [nic víc]
LG: [a vy vy s-] vy ste do té doby mluvila (.) česky?
RM: ne ne, já sem se naučila česky až o prázdninách
LM: o prázdninách [toho roku š-]...
RG: [a po] prázdninách sem [šla]
LG: [mhm]
RM: jako dělat ty zkoušky a byli s- byla sem převedena teda do české
e páté třídy a tu ta byla e původně na (.) na Vranovské ne na
Vranovské ne já nevím jak se ta ulic menuje (.) je to tam (.) e je
to škola (..) před Svitavou svit- tam teče Svitava já nevím e (.)
když se odbočuje od Cejlu směrem do Husovic, tak tam byla [taková]
LG: [(Příční)]?
RM: ne ne ne ne (.) Příční je tady na Bratislavské
LG: mhm
RM: e to se de jak (..) když se vyjíždí, jestli víte (.) jes- když
se vyjíždí (.) z Francouzské na Cejl (.) tak je odbočka e doleva
Vranovská
LG: mhm
RM: a tak trošinku šikmo e je (..) ulice (.) která vede (.) taky do
Husovic, ale je to poblíž Svitavy (.) a tam byla postavená (.) já
nevím jak se ta ulic menuje (.) tam byla postavená taková novější
škola a tam sme chodili do té páté obecné (.) to patřilo k Vranovské
(.) to bylo část jako Vranovské, protože (.) ta škola byla myslím
taky nějaká poškozená (.) takže tam nebylo místa dost, tak pátá
třída byla tam (..) no a od tam sem šla do husovickýho gymnázia
LG: mhm (.) a ee ta čtvrť, ve které ste bydlela, byla to česká nebo
německá čtvrť?
RM: to byla Bratislavská, to bylo smíšený
LG: mhm
RM: to nebyla čtvrť, to byla normálně ulice
LG: jo (.) a e bydlelo tam jakoby většina českých nebo německých
obyvatel?
RM: to bylo smíšený
LG: smíšený
RM: bylo smíšený (.) v našem domě taky bylo byli čes- Češi i Němci a
(..) snášeli sme se (..) dobře sme spolu vycházeli
LG: mhm (.) ee (.) em a vaše e rodiče jaké měli povolání?
RM: e moje ma- moje maminka byla v e (.) v domácnosti (.) a otec byl
zaměstnaný (.) v plynárně (..) <ale nevím co tam dělal>
LG: mhm (.) [jo]
RM: rotože (.) my sme měli tam byl (.) třikop- e třípokojový byt
LG: mhm
RM: který sme měli rozdělen na dva byty (.) tam bydleli ti jedni
taky co utíkali (.) z toho Rakouska (.) před Hitlerem a byli jako e
v té větší části (.) protože měli štyři syny
LG: mhm
RM: a (.) my sme si nechali tu menší část (.) jako (.) kuchyň a
pokoj (.) jenom (.) a oni měli jako (..) velkou předsíň, kterou měli
jako kuchyň (.) pokoj a kabinet se tomu říkalo jo takovej, takže oni
se tam... a tím (.) protože vlastně ke konci už byly jenom ženy (.)
a (.) těch pár děcek co sme byly
LG: mhm
RM: a <takže> a maminka zůstala tam sama, protože já sem byla v té
Rokytné (.) a když e mít- to sem vám myslím říkala (.) u nás celou
válku bydlela (.) e s- slečna (.) e sme jí říkali slečno (.) ee
česká (.) a (bydlela) u nás na bytě
LG: to ste myslím neříkala
RM: no (.) ne neříkala?
LG: ne e
RM: no takže (.) protože sme zůstali s maminkou samy (.) takže u nás
bydlela ta slečna (.) menovala se Janštová (.) to si vzpomínám
Anežka Janštová (.) a bydlela u nás jako v bytě (.) a spala s nama
v pokoji, jo? my sme ten pokoj byl velkej a ta (.) u nás bydlela (.)
a ta řikala e (.) paní Slačiková e teďka už to tady bude hrozný,
vite co, já končím tady a du dom do Rokytné (.) to je tam u Ivančic
(.) k rodičům (.) jeďte s Ruti s k nám (.) jako se mnou (.) jeďte
tam a tam přečkáme konec války (.) a maminka souhlasila a říkala
dobře (.) aby vzala teda mě a jela a že ona si ešče (.) ona byla
zaměstnaná (.) za války na nádraží (.) a jako když se chodilo na
perón (.) anebo z perónu, tak se (.) odevzdávaly lístky a ukazovaly
lístky, jo, takže tam byla a dělala mezi českejma dělník- e českejma
lidima (.) a ti maminku strašně chránili (.) a (.) a ona říká, já
musím e do té práce ešče jít a říct jim, že už nepřijdu (.) aby
věděli o tom abych (.) nebyla hledaná
LG: mhm
RM: a (jenže) my sme jeli posledním vlakem (.) a maminka už se na
nama nedos- nedostala (.) takže maminka byla v Brně (.) a já sem
byla s tou slečnou u té její rodiny (.) a takže (.) zbyla tam sama a
tak se <všichni potom ke konci> nahrnuli na tu Bratislavskou a
<obýval se tam ten celej> třípokojovej byt dohromady a (.) všichni
byli pospolu (..) takže tak nějak to bylo (.) a tatínek když se
vrátil z koncentráku, tak <maminka říkala> (.) všichni lítali
objímali tatínka a já sem stála (.) a dívala sem se a nemohla sem
ani promluvit <(jo tak) a tatínek jí říkal (.) všichni mě vítali a
jenom tys mě nevítala>
LG: mhm
RM: a maminka byla (prej) (.) ona říkala já sem byla jak (.) solnej
sloup (.) já sem nemohla ani ani v- e dejchat (.) no a takže (.) a
on se vrátil (.) a za tři dni byl odsun (.) a oni nás chtěli (.) je
chtěli hnát do odsunu (.) a jedině (.) štěstí to (.) že (.) tamti
byli Rakušáci (.) a naš tatínek byl e (.) z toho koncentráku (.)
takže byli odsunu uchráněni (.) no (..) takže na odsun nešli (.) a
ešče k tomu sem já nebyla vůbec v Brně (.) [takže to]
LG: [mhm] (...) em a ještě teda (.) nějaký zážitek z kina nebo (.)
tak (.) o čem byste chtěla mluvit (.) máte? (myslím) třeba ee...
RM: no jistě když se mně ten film (.) líbil nějakej, tak s- se o tom
mluvilo (.) to bylo bezvadný jak to a e každej film takovej co byl
dobrej (.) tak se prožíval ešče doma
LG: a když ste byli třeba e děti (.) hráli ste si na ty filmy (.)
nebo zpívali ste si písničky?
RM: ne ne ne ne to ne to sme si nepamatovali písničky
LG: mhm
RM: ale (.) hráli sme si na tu postavu třeba
LG: jo
RM: když tam byla nějaká princezna nebo něco (.) tak sme si hráli na
tu princeznu a na toho prince, jo takový (.) tak to ano (.) to sme
tak nějak prožívali (.) ale (...) můj syn třeba po válce (..)
<(tehdy dávali) kozáckýho velitele ((možná Kozácký kapitán)) (.) on
na něm byl snad> (.) dvacetkrát, jo? mu se to tak líbilo (.) to já
sem mu musela ušít aj takovou beranicu jakousi z toho (.) takovýho
bílýho leskyma nebo co (.) a můj manžel byl voják, tak mu přinesl
(.) tu hvězdu (.) sem mu musela našít na tu čepicu (.) a s nějakou
šavlou <si tady hrál na dvoře a (.) takže> ten to prožíval hrozně
(.) když mu to dneska řeknu, tak tomu nechce věřit (.) že byl
tolikrát <no> (..) a tak jó byli byli aj nějaký blbý filmy ee sem
říkala no že sem na ně vůbec lezla (.) ale málokdy (.) jinak se mi
ty filmy skoro všecky líbily (.) některé víc, některé míň (.) když
byl třeba takovej ten Carův kurýr (.) to byl myslím dvoudílnej
dokonce film (.) no to to byl film jak (..) to už (.) no tak tak
(...) co ešče? (..) no a vy ste b- říkala minule jako že (.) e kde
jaký kino bylo nebo něco takovýho [takže ( )]...
LG: [mhm no já tu] tu e mapku mám, ale vám vám tady nejede internet,
takže já vám [nemám jak to (.) jak to ukázat]
MR: [mhm mhm mhm mhm] aha (.) ne no tak
LG: ale vzala sem to sebou myslela sem na to
RM: jo
LG: tak jestli jestli už nic nemáte, tak já bych to já bych to (.)
[utla]
RM: [skončila,] jo? dobře
LG: děkuju moc
RM: no nemáte zač
konec rozhovoru
1
0.0
3:1635
Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 18.12.2009, bydliště pamětníka - ulice Husovická, Brno
Rok narození: 1920, sourozenec: bratr narozen 1915
Bydliště do roku 1945: Do svých šesti let bydlel v Březníku u Náměšti nad Oslavou. Poté se přestěhoval do Brna na Špitálku (Zábrdovice). Roku 1941 se narátor oženil a přestěhoval na Husovickou (Husovice). Roku 1943 se narodila dcera a narátor se s rodinou přestěhoval na ulici Janáčkova (dnes Srbská, Královo Pole).
Povolání rodičů: Otec elektroinstalatér, za války pracoval ve firmě v Kovotěs pravděpodobně jako obchodní zástupce. Matka v domácnosti.
Povolání narátora: Navštěvoval měšťanku na Křenové. Roku 1937 se vyučil jemným mechanikem a poté pracoval u firmy Suchánek na Hybešové ulici. Firma se zaměřovala na kinoamatérské přístroje. Pravděpodobně v této době narátor též pracoval ve Světozoru jako údržbář, byl zde asi dva až pět měsíců. Od roku 1943 do 1945 pracoval ve Vídni, kde dělal upravovače revolverových soustruhů, do Brna jezdil jen na neděli. Tři měsíce před koncem války z Vídně utekl zpět do Brna. Po válce zaměstnán ve firmě Kovotěs, kde dělal asi zámečnické práce, na krátkou dobu se stal majitelem Kovotěsu. Po roce 1948 zaměstnán ve Zbrojovce. V této době si při práci udělal maturitu na průmyslovce a ve Zbrojovce se stal mistrem. Před důchodem dělal mistra v Oddělení technické kontroly. V důchodu pracoval jako údržbář v nemocnici a poté u firmy v Králově Poli. Po revoluci si založil živnost - obnovil Kovotěs - kterou provozoval asi tři roky.
LS: takže, úplně první otázka je vlastně jenom jestli byste mohl ee shrnout svoje jméno a rok narození.
OH: (...) no tak ee celý jméno ( )
LS: hm
OH: no H.O.
LS: a rok narození?
OH: a devatenáct set dvacet.
LS: mhm, a teď bych se ještě zeptal ee jaké bylo vaše bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět, tady v Brně.
OH: (.) no ee
LS: stačí když řeknete jenom čtvrť nebo ulici, nemusí to být úplně přesně,
OH: ee v roce štyry- no do roku štyrycet pět, tak to (.) ee bylo (.) e (..) (no) já sem byl v té Vídni teda vod roku štyrycet tři, do roku štyrycet pět vlastně,
LS: mhm
OH: a bydleli sme dostali sme byt v Králově Poli (...) a to byla (.) Janáčkova šedesát osm, teď se to menuje jinak, Srbská se to teď menuje ta ulice.
LS: to nevadí to stačí jenom když řeknete Královo Pole, takže v tom Králově Poli ste bydlel předtím než ste odešel do Vídně,
OH: no to mezitím sme jinak předtím eště, do roku štyrycet tři
LS: mhm
OH: jsem bydlel tady na Husovické šestnáct, tady v tom domečku ve dvoře,
LS: mhm
OH: (já) sem se oženil v roce štyrycet jedna. (.) jsem byl jednadvacetiletej kluk,
LS: takže v tom roce čtyřicet jedna ste se [přestěhoval]
OH: [(sme) bydleli]
LS: [ano]
OH: [tady] v domečku tady na Husovické šestnáct, pak sme dostali byt ee v tom Králově Poli, a tam se nám (.) t- to se nám ta narodila ta první dcera, to znamená, že (...) že sem potom z Vídně dycky jednou za dva měsíce měl možnost jako na propustku se podívat na tu rodinu moju jinak, ale to bylo jenom na (.) na vlastně na nedělu jenom [(protože)]
LS: [hm]
OH: v sobotu se pracovalo, takže sem m- měl možnost se jenom sem podívat na jeden den a zase musel jsem jet zpátky do Vídně.
LS: hm. a ještě bych se zeptal, taková obecná informace ee jaké školy jste navštěvoval, do toho roku devatenáct set čtyřicet pět,
OH: (...) no to já sem měl (to) já sem měl akorát ty š- měšťanskou školu, (.) a potom až už po, až už potom (.) jsem <navštěvoval> průmyslovku, to už sem byl v zaměstnání to už bylo tady (.) vlastně ten režim
LS: to už bylo po roce štyrycet [pět]
OH: [štyrycet] pět to už bylo
LS: hm
OH: to už (.)
LS: a ta měšťanka ta byla kde?
OH: no ta byla tady jak je jak je Křenová (..) tam je tam byla ( ) měšťanka, j- z jedné strany byla německá a z druhé strany byla česká.
LS: mhm. a to zaměstnání jak ste říkal ste nastoupil v roce do prvního zaměstnání jste nastoupil v kolikátém roce?
OH: no tak já sem s- se učil vlastně (jemným) mechanikem (...) hm (..) do kterýho roku to bylo (..) do roku (.) já sem byl ee vlastně vyučenej (.) v roce štyrycet (.) ne ee, třicet osm asi ( ) osm a nebo v sedmatřicátým roce jsem byl vyučenej, no a pracoval sem u ee firmy Suchánek to byly kinoamatérský přístroje.
LS: kinoamatérský přístroje
OH: no to bylo tady na (.) na té Hybešové ulici.
LS: a tam ste dělal co přímo,
OH: a tam sem se doučil vlastně a pak sem tam dělal (.) zjistil že jsem ňákej moc šikovnej tam mě ee dal jako eště jako za <učňák sem dělal> upravovače u těch revolverových soustruhů,
LS: mhm
OH: a (.) dal mně (.) sakra jak to tam bylo štyrycet osm korun za týden jsem měl za tu jak ( ) za to že jsem dělal <upravovače>
LS: mhm hm
OH: tak sem se asi hned (.) teď sem jezdil elektrikou samozřejmě (.) to bylo ještě (než) jsem měl být ženatej, že jo, to bylo ze Špitálek tam sem bydlel na Špitálce dvacet jedna, s rodičama, a tak vod tam sem jezdíval elektrikou na tu (...) na tu Hybešku,
LS: mhm
OH: jenomže (.) sem řekl mámě podívejte se, tak já dycky projedu korunu nebo jak to bylo, a tak sem se domluvil, že si vemu na splátku kolo (.) za sedm set padesát korun a měsíčně (.) sem na to dával sto šedesát korun.
LS: hm hm
OH: takže mně (..) vždycky mně ee z těch s- osmačtyřiceti korun tu pětikorunu nebo osm korun mně zůstalo vlastně a těch štyrycet korun sem dával na tu splátku
LS: mhm
OH: takže sem měl vlastně kolo a ee tím pádem že sem nejezdil tou tramvají, tak sem získal vlastně (to) to kolo no, (tak) to bylo dobrý, no.
LS: hm. a vy ste říkal, že ste se oženil v roce devatenáct set [čtyři-]
OH: [štyrycet] jedna
LS: štyrycet jedna, a děti ste měl taky? už potom hned [ňák]
OH: [no] až za dva roky sme měli
LS: mhm
OH: v roce štyrycet tři, přišla ta první dcera na svět a v roce padesát pak ta druhá dcera.
LS: a když ste odešel do té Vídně v tom roce štyrycet tři tam ste dělal co? teda v té Vídni
OH: no tam sem (.) dělal ee na (.) na soustruhu, pak jsem jeden čas zjistil že že jako (.) mě to jako (.) vod- po odborné stránce že že že jsem dobrej, tak najednou mě udělali ze mě upravovače tam,
LS: mhm
OH: a voni tam pracovali hodně Chorvati,
LS: mhm
OH: no a jenomže (...) potom (.) voni ti Chorvati dost dělali ty zmetky, já sem to ňák neuhlídal a to byl ten
LS: mhm
OH: to byl ten konec toho (.) (že jo) začátku že sem potom musel utýct.
LS: jo.
OH: bejvalo by mě bejval zbalilo gestapo a
LS: hm
OH: a ee asi pro velezradu nebo co a jen tak (možná mě dali) někde do plynu nebo, no prostě bych přišel vo život asi
LS: hm
OH: pravděpodobně.
LS: a do brna ste se vrátil v kolikátém roce?
OH: no před e před asi tři měsíce před koncem války,
LS: aha aha,
OH: takže sem to tady ještě (.) e (..) ee (.) v tom serepešíně sem se schovával
LS: jo
OH: aby mě tam nenašli, no tak, vyšlo to náhodou, no.
LS: mhm. ee ještě bych se zeptal ee jaké bylo povolání vašich rodičů jenom opravdu stručně co co dělali vaši [rodiče]
OH: [no otec]
LS: před rokem čyřicet pět
OH: no otec on byl elektroinštalatér,
LS: mhm
OH: no a bába, babič- maminka ta byla vlastně v domácnosti jenom,
LS: mhm. a měl ste sourozence?
OH: no jednoho bratra.
LS: a ten se narodil v kolikátém roce?
OH: no on se narodil ee v roce (.) ee patnáct.
LS: mhm
OH: v roce patnáct, a když mu bylo šedesát čtyři, tak přišel teda ee ňák mrtvice ho chytla
LS: aha
OH: zemřel. pětašedesátiletej chlap čoveče. a já su brácha (.) o ee o s- vo pět let s- vlastně mladší (.) no a za půl roku mně bude devadesát.
LS: hm
OH: takže (.) ten pánbíček mě nějak (moc) miluje ((smích))
LS: ((smích)) <vypadá to že jo> a ještě bych se zeptal ee jaké bylo vaše povolání vlastně jestli byste mohl shrnout co ste dělal až do odchodu do důchodu jenom, stručně opravdu
OH: no tak to sem (.) byl ve Zbrojovce zaměstnanej ee protože, no my sme měli takhle (.) otec von (.) ee za doby protektorátu (...) dělal vlastně Kovotěs jo, to kovový těsnění do oken a dveří, to se klepalo ee hřebíčkama (vlastně) a napínalo a
LS: mhm
OH: ( ) no tak s (.) ee takže (teď) jak von k tomu přišel protože ňáká z Anglie ňákej Supr Hermit ta firma ta to kovový těsnění, on byl ee ten ee zástupce nebo já nevím jestli to byl (.) no prostě ňákej (.) on dojednával ty obchody s těma lidima že to byl obchodní zástupce takovej ňákej v té firmě Supr Hermit, von byl sice Žid, no ale ee machr no tak dovedl lidi přesvědčit, že to je dobrá věc (.) no tak nakonec kšefty se hejbaly (.) no a to bylo eště než sem ee vlítl Hitler, jo, těsně předtím, takže (já) otec asi rok nebo ee (.) rok a půl dělal ten Supr Hermit (.) no a to ee bylo zaměstnání vlastně výhodný, no ale jenomže jak přišel Hitler tak (.) voni byli ti ee maji- ee jako s ee jestli to byl majitel nebo co tak von byl Žid
LS: mhm
OH: tak von byl nucenej ee von věděl jak to ee de s Hitlerem, tak prostě utekl. no a teď ta firma Supr Hermit se zastavila prakticky, tak otec si zažádal o živnostenskej list (.) přes noc vymyslel (.) že by se to mělo menovat Kovotěs kovový těsnění (.) a taky to sedlo (.) no a tak celou tu válku ee lítal tady se kšeftovalo s tím Kovotěsem se prováděly ty montáže, vono tam bylo mně se zdá dokonce aji dvacet montérů dokonce a
LS: mhm
OH: no prostě ro- vzkvétalo to. ta živnost teda jako taková. (..) až do toho roku pětačtyřicet.
LS: a vy ste potom dělal co?
OH: a do (toho) roku, já sem potom (.) ee roku
LS: po tom roce štyrycet [pět]
OH: [potom] roku štyrycet (.) pět (..) já jsem ee tam dělal v tom [Kovotěsu]
LS: [mhm mhm]
OH: tam byly takový napínavý situace že ee (.) ty odbory ee tam to bylo ještě to nebylo jako ee roku ee ještě to nebylo zkomunistovaný (.) zkomunizovaný <to nebylo ještě> takže tam se to porád dohadovalo (co by) bylo lepší, takže otec zase vodstoupil ee ze mě udělali majitele toho Kovotěsu a pak zase zpátky, no a nakonec to dopadlo tak, že roku štyrycet vosum (.) to (...) všechno šlo (.) no prostě se to znárodnilo.
LS: mhm
OH: ten slavnej Kovotěs no. ale my sme zatím dělali (.) ee (.) jak to bylo? od roku štyrycet pět (.) voni ee otce tym byl ňákej disponent tesaur ((Tesauer)) v tom Kovotěsu (.) a von to byl ee to byl gauner. von za první republiky zpronevěřil asi deset tisíc korun sokolskejch peněz tak ee dostal flastr. no a až bylo po pětade- roku pětaštyrycet, tak potkal ee ňákej Šrámek, von tenkrát bydlel u nás na těch Špitálkách. Říká, pane Hošický ten š- ten (..) ten tesaur ((Tesauer)) to je pěknej gauner ten ještě to neuběhlo deset roků a eště budu mít záznam v trestným rejstříku, určitě. no tak nakonec (..) ale von byl takovej gauner, že roku štyrycet pět von voznačil táty za Němca
LS: mhm
OH: protože voni taky dělali reklamu v Německu, jo Metaldish (.) a takže on to využil, teď taty stáhli jako Němca, teď to tam zmlátili úplně byl modrej čoveče to byla hrůza, a mě stáhli taky, jenomže já sem měl na sobě svérazovou vyšívanou košilu a jim to nešlo do do hlavy tem (.) ee abych tak řekl těm pacholkům blbejm, že já su syn jako Němca, a nešlo (jim) takže mě nechali b- být.
LS: hm
OH: a mě ee estli sem tam byl den, do rána (pak) mě pustili, protože ne- o mně neměli žádný takový že zjistili že sem byl vlastně ee v Německu na práci (.) a že to není možný že bych mohl být ja-ko Němec no. tak mě pustili.
LS: mhm
OH: a tak se to dohadovalo až do toho roku štyrycet osum a potom a jo ty dva roky sme nebo tři dva roky
LS: [tři]
OH: [(jo)] dva až tři roky sme dělali ee (.) sme si našli jednoho zámečníka a dělali sme Kovotěs (.) (dali) sme tomu my sme tomu nazvali de- Desta. tak sme sami (.) ee měli sme jednoho zástupce ten z- sháněl kšefty a my sme já s tatem sme to klepali, prostě ty hřebíčky sme [tam dávali a]
LS: [mhm]
OH: tak dál.
LS: a potom [teda]
OH: [no potom] potom potom a v osumaštyrycátým to končilo stejně, mě zebrali z toho ee z- zámečníka mě převedli do Zbrojovky (.) no a tím pádem to bylo špatný,
LS: a tam ste teda dělal až do odchodu do důchodu?
OH: jo
LS: [v té Zbrojovce]
OH: [jo jo]
LS: a tam ste [byl]
OH: [já sem] tam potom navštěvoval ee průmyslovku
LS: ehe
OH: nižší pak vyšší pak sem má- mám maturitní vysvědčení (.) no a pak s- samozřejmě ee sem tam dělal zlepšovatelský věci hodně sem tam nadělal no a tak ee e voni potom jako (.) sme (..) ee (.) no takže sem dělal mistra jo tam
LS: hm
OH: nakonec sem dělal mistra e ótéká ((OTK)) kontrole. no nic moc slavnýho to nebylo, no ale (.) tam sem právě šel odcházel do důchodu už jako z toho místa (.) mistra.
LS: mhm
OH: a když sem šel když sem vyšel z ee jako už sem šel do důchodu asi dva dni sem byl doma tak sem četl inzerát (.) že zbro- že ee nemocnice hledá údržbáře, tady na na (sadech) Osvobození, já sem tam jenom tak z legrace zašel s manželkou a ee (jo) musel sem se jim ňák zalíbit oni mě hned <rachli> (řek) jo jo jo počkejte byl tam jeden ee zájemce, kterej byl jako trochu bulhavej jo (.) a ee voni ho odbili (páč) ee p- pane my už máme my už máme údržbáře tohoto už nepadá v úvahu to (tak) ho prostě ho odbili toho člověka, no
LS: mhm
OH: tak já sem tam byl ee dva roky. a pak mě tam chytl infarkt.
LS: mhm
OH: no a tím pádem (.)
LS: ste přestal pracovat,
OH: sice, přestal ale ale nebylo to tak zlý, tak pak sem se dostal jako údržbář (.) tady do (.) to byla firma ee je to v Králově Poli to tam mají, a tam sem byl do roku devadesát.
LS: mhm
OH: no a potom (.) přišlo to osm- osmdesát devět tak (.) vlastně to už sem končil tam a tak sem vzal ee si zažádal o živnost na Kovotěs, (znova) no a prováděl sem to prostě (.) asi dva nebo tři roky voni (mě) vono už to ee (to) začali začali vyrábět takový ty těsnící ee drážky tam ee frézovali a dávali tam ty gumový tyto jako úplně jinej systém těsnění takže (vono) potom už vo to zas přestal být zájem
LS: hm
OH: takže tím pádem to ten slavnej Kovotěs skončil, pro mě.
LS: dobře, teď už se teda můžeme dostat k první otázce, která se týká kin a já bych se zeptal, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. zhruba období rok,
OH: no, (..) my sme (..) my sme pak chodili toto už (.) no po osvobození teda sme muse- sme chodili do kina to eště bylo, přesně (..) no potom (.) já nevím (.) kerej rok by to byl
LS: můžete nemusíte přesně rok můžete říct jenom třeba desetiletí
OH: šedesátej rok kdyby byl tak potom začaly ty televize
LS: mhm
OH: takže už to (.) ee to už je kolikátej <televizor> co tady máme
LS: takže asi tak,
OH: takže sme s- se přesedlali z těch biografů na tu televizi a už vlastně nás to tak ňák
LS: hm
OH: nelákalo nebo do to (když) to byla novinka, no tak sme se čučeli po té vobrazovce, (no) tak
LS: hm. [teďka tady mám ee]
OH: [asi do toho šedesátého]
LS: první okruh těch otázek, které se týkají návštěvy kina a je to (.) v podstatě dětská zkušenost do období asi deseti let, to znamená do té doby než ste ukončil obecnou školu a první otázka je, jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina.
OH: (.) no já sem jako (dyž) sem se začal učit (.) to (by-) to bylo v roce (.) dvacet třicet (.) třicet šest myslím v roce třicet (.) třicet pět nebo šest sem se začal učit, tak sem se učil tady na (.) na Kolišti tam ňákej ee pan Vozihnoj to byl a von opravoval ty normální přístroje do těch normálních kin jo, tak mě tam vzal jako do u- do učení. no a (.) ee von měl patronaci to kino (.) v Židenicích Světozor jsem si tady napsal sem si vzpomněl Světozor v Židenicích (.) a (..) když byla neděle a sobota (ňákej) sedlák to byl <majitel> toho kina tak von dycky si (to) mnul ručičky když pršelo, aby chodili lidi jako do kina jo, tak mě tam vyslal pan Vozihnoj že bych (.) no seznámil mě s s s možností té poruchy (páč) vono to to začalo to škrkat jo a to tak tam byla taková fotocela fotobuňka
LS: mhm
OH: která musela být přesně ten paprsek když na ňu šel, tak to muselo být přesně proti, tak von mně ee vysvětlil že když tak tak abych to tam ňákým kolíčkem podložil, aby se to zvedlo a tím sem to dal do pořádku, tak sedlák dycky byl celej šťastnej, že už to zase hrálo, takže já sem vlastně začal tam ee chodit do kina, protože já sem tam byl kolikrát na tom stejným filmu
LS: mhm
OH: páč sem tam dělal takovýho
LS: takže to znamená že vy třeba [v tom]
OH: [(a tam)]
LS: dětství do těch deseti let ste do kina nechodil,
OH: ne to sem nemohl chodit, páč já sem my sme bydleli jako do mejch dvanácti let ee v Březníku to je tam u Náměště
LS: aha?
OH: nad Oslavou.
LS: aha aha
OH: tak já sem vod šesti let mých do těch dvanácti let byl v Březníku až potom sme se dostali do toho Brna
LS: mhm
OH: no a to znamená do kina sem mohl chodit tak maximálně až sem se začal učit, protože to máma na to aby mě poslala do kina penízky na to nebyly, to on byl otec taky nezaměstnanej hodně
LS: mhm
OH: takže to nešlo. no a postupně (.) pak sme sem tam šli do toho kina až potom až sme se (našli) s tou manželkou <(jo)>
LS: mhm
OH: jako sme spolu chodili štyry roky no a tak sme sem tam šli do toho kina (.) no a říkám ee to znamená že vod těch šest- (..) od těch patnácti let sme se znali (.) a tak to bylo takový známost no, to víte to to bylo úplně jinak jako dneska, dneska potká holku a šup s ňou do postele, kdepak tenkrát dva roky sme spolu chodili drželi se za ručičky a
LS: ehe
OH: ee a (to) bylo to romantický takhle (než)
LS: mhm
OH: (to) dneska (tady to je něco jinýho).
LS: a do jakýho kina ste chodili teda spolu?
OH: no vono tady bylo taky Lípa na Marxové, jo
LS: ehe
OH: a nebo tady na Cejlu Radost, tam bylo kino taky v té Radosti.
LS: mhm
OH: no a ee říkám ten Světozor to sem tam dělal toho mechanika <vlastně> takže sem tam viděl ee že že sem ten film znal několikrát za sebou sem viděl no tak to (.) to mě jaksi tak a jinak moc nebavilo,
LS: mhm. takže vy ste tam pravidelně do toho Světozoru ((Světozor)) docházel [opravovat ty přístroje],
OH: [jo no] no no určitou dobu no potom už nevím přesně (.) pak to ňák skončilo, jo potom von t- takhle to skončilo já vím jako to skončilo, von ten Vozihnoj měl najednou to byla taková drobná živnost jenom, a ee prostě (.) se ňák zadlužil (.) no a tu živnost musel položit, prostě tím pádem já sem vod něho musel odejít a von mě doporučil k tomu Suchánkovi na ty kinoamatérský přístroje,
LS: aha
OH: takže sem potom přešel tam,
LS: mhm
OH: hm
LS: ee já se vás zeptám teda třeba jaký byl názor vašich rodičů na kino mluvili ste o tom někdy doma? o kinech [o filmech]?
OH: [no] (.) no máma to ona byla tak to takovej typ <venkovanky> (abych) tak řekl (.) nedalo se zapřít, když třeba někde jak se chovala nebo promluvila tak to (.) bylo znatelný, že je teda není žádná měšťanka že <je jako> venkovanka (taková), no no a otec no ten porád sháněl nějaký ty fušky von byl elektro- elektro- ehm mechanik teda a tak zaváděl ( ) tenkrát se zaváděly ee elektrifikovaly se byty jo všelijak to to ještě nebylo tak všecko, takže
LS: mhm
OH: von musel tam sehnal ee tam sehnal ňákej kšeft v ňákým bytě, tak s- to tam šel prostě vytloukal ty majzlem to zazdi- pak to zasádrovat musel, že teď ty zásuvky a to všecko no dělal celou elektriku do toho bytu (.) takže sem tam ňáký ty kšefty měl, no ale (.) ehm tenkrát sme měli ee dva tisíce korun (.) dluhu u obchodníka na ee tam ee ee (.) za živobytí. no a jak se pak dostal k tomu hermet ee Supr Hermitu, no tak brzo se to splatilo, takže sme byli jako rodina z vody, no.
LS: mhm
OH: no tak vono se to měnilo, to víte tenkrát to bylo to byly zlý časy. no ale dalo no muselo se to přežít no,
LS: mhm
OH: babička dycky dělala ráno meltu (.) uvařila na tom vařiču a teď mě to chválila jak je to dobr (tak) to byla hrůza, čoveče.
LS: no a já teďka bych se zeptal ještě třeba co ve škole? ve škole když ste chodil do školy, stávalo se, že by se učitelé vyjadřovali k filmu nebo ke kinu? ve výuce v hodinách
OH: to to bych řekl že ne,
LS: ne, mhm
OH: to je tak asi nezajímalo protože voni se starali jenom vo to, abych si jakou mně má dát známku ee estli to umím nebo neumím
LS: mhm
OH: němčinářka mě tloukla do tužkou tady do toho, do čela takhle mě ťukala vona byla Němka originál teda, a vyučovala němčinu,
LS: mhm
OH: no a mně mně to ee já nevím mně to nějak tak moc dobře nešlo s tou němčinou, tak porád sem měl čtverku. němčinu jo, no. samozřejmě ee to ee co se psalo že to sem dokázal všecko, no ale vona prostě že sem neuměl některý ty slovíčka si nezapamatoval nebo to (..) no a vidíte a až sem přišel do Vídně, tam sem byl nucenej mluvit (.) se dorozumovat ee teda po vídeňsky prakticky (.) no a za dva roky sem normálně mluvil
LS: to se člověk hned naučí
OH: německy.
LS: mhm
OH: (to) hm ale to je spíš vídeňsky, voni (.) vídeňština je taková lahodná [abych řekl]
LS: [mhm]
OH: a a tady ti Němci co jsou tady z výcho- tam ee ze svrchu to hm to (my sme) tomu říkali pivkenéze a ten ee to když voni mluví, tak člověk jim rozumí ale těžko. a von zase když nám když mluvil já mně říkali vy mluvíte napůl spisovně německy a napůl vídeňsky, jo, páč já sem to ma-
LS: mhm
OH: no něco z té školy sem měl samozřejmě, takže mně to š- jaks taks šlo no.
LS: dobře a teď když bysme se už přesunuli teda (.) do období, kdy ste byl ee starší a už ste třeba chodil do toho učení, to znamená asi těch ee patnáct let a dál, tak jak často ste chodil tady v tom období do kina? (...) když by ste měl říct [kolikrát]
OH: [no]
LS: týdně, měsíčně...
OH: no my sme chodili (..) já už teď nevím přesně no tak ee někdy za čtrnáct dní sme šli nebo za týden sme šli jednou do kina
LS: mhm. a [z-]
OH: [(říkám) jak] nastoupila ta televize, (to znamená) to sme se čuměli <porád> do té televize.
LS: takže ste chodil zhruba tak ee třeba jednou za čtrnáct dní ste říkal a potom když ste se oženil ještě někdy v v [těch čtyřicátých letech]
OH: [no tak sme taky šli někdy] do toho kina, no ale to no moc ne teda.
LS: to už ste potom tak často nechodili.
OH: no protože vona už tenkrát začala ee <takový ty televizory> všelijaký to bylo ještě zastaralý no (to) byl vývoj no to,
LS: já sem myslel teďka přímo ještě ee v těch čtyřicátých letech, když (jste) vy ste říkal, že ste se oženil v roce [čtyřicet jedna]
OH: [no no] no
LS: tak v tom mezidobí třeba ee od roku čtyřicet jedna do roku čtyřicet tři, než ste odešel do zahraničí, jak často ste asi chodil do toho kina, tehdy.
OH: no, (...) no jednou myslím tak za čtrnáct dní nebo tak nějak.
LS: mhm
OH: sme chodívali, do toho kina (vlast-) já sem ňákou korunu vlastně už vydělával, já sem měl osum korun jak sem měl ty ee kolo na tu půjčku, tak mně zůstávalo dycky ee za ten týden osm korun, tak sme sice někdy sme šli do kina ale obyčejně sme šli ee tady na Kounicovu, tam byla kavárna, tak sme tam
LS: mhm
OH: si dali teď nevím jestli kávu nebo čaj, to (sme měli) mně se zdá že kávu, takže těch vosum korun sem dycky tak ňák <probendil> v tom no ee ale taky sme šli do toho kina někdy.
LS: a vzpomněl byste si do toho roku devatenáct set čtyřicet jedna j- jaká kina jste navštěvoval? nejčastěji
OH: (.) no tak to by mohlo být akorát tady to kino tady na té Marxové Lípa (..) a nebo Radost tady to je na Cejlu.
LS: mhm. a
OH: a mně se zdá, že sme ee taky ee ve městě jednou tam tak sme byli taky
LS: hm. a potom když ste se oženil v tom roce čtyřicet jedna, tak změnilo se ten výběr kin? potom kam ste chodili, nebo to byly pořád stejná kina,
OH: no tak vono (.) v těch Židenicích to bylo laciný vlastně, ten Světozor (.) sme tam mně se zdá (taky) někdy zašli, ale jinak tady sme to měli blízko tu ee Marxovu tu tu Lípu ((Lípa)), (.) (akorát) na Marxově byla ta (.) ta Lípa a nebo tady na tom Cejlu ta Radost.
LS: mhm
OH: to bylo tady tak nejblíž. vod vocuď, sme tady vlastně (.) [nevím]
LS: [a měl ste svoje] oblíbené kino? kam ste chodil úplně nejradši?
OH: hm (.) to bych ani nemohl <říct>
LS: ne, a naopak třeba sem se chtěl zeptat, jestli v Brně bylo ňáké kino, kam ste zásadně nechodil,
OH: no jo, tady bylo víc těch kin, no tak to bylo daleko dycky takže tam sme nechodili, no,
LS: mhm
OH: pochopitelně páč to by musel člověk jet tramvají a to s- to by přišlo jako (a my) sme si nemohli tak ňák dovolit (.) hazardovat třeba korunu dvěma dvouma korunama, to byla úplně jiná doba jako dneska (když) někdo řekne dvě koruny to nic neznamená, že,
LS: mhm
OH: a tenkrát dvě koruny (.) když rohlík stál dvacet halířů
LS: no jo
OH: třeba,
LS: ((smích))
OH: [jo to]
LS: [a s kým ste] s kým ste do toho kina chodil, než ste se oženil tak s kým ste do toho kina chodil,
OH: no (.) no právě že já sem s manželkou vlastně chodil štyry roky
LS: aha
OH: takže my sme tam tak tak to sme byli takový dvojka, no tak sme šli jako spolu. a jinak sám sem mně se zdá ani do toho kina nešel.
LS: mhm. a vzpomenete si, jak ste se v tom kině obvykle choval?
OH: no tak ee (.) tehdejší ee ty sály to byla normální lavice sklopený to sedadlo, tak (sem) si sedl a teď když někdo přišel druhej, tak se muselo trošku (uhnout), tak sem si sedl vedle, no e e nijak zvlášť jsem se tam <chovat> nemohl jenom jako ee (bych) řekl tak jako normálně přijdu, najdu si svoje sedadlo (.) sednu si a su poť- potichu pochopitelně, tam se nedalo vykřikovat nebo něco
LS: mhm
OH: v tom kině.
LS: a konzumovat jídlo nebo nápoje
OH: tam se tam to takového nic neexistovalo
LS: mhm
OH: v kině tenkrát.
LS: ani ee to už ste vlastně říkal, že byste se bavil třeba v průběhu projekce s dalšími kdo tam seděli
OH: no no e no to byly jenom strohé ee (.) pardon nebo něco tak kdyby ee (někdo) zavadil vo někoho
LS: mhm
OH: tak se člověk vomluvil, ale jinak jinak že bysme navazovali nějaký debaty, vono to tam jako nešlo, to to už každej si honem koukal sedět a potom začal program, takže tam musel být každej ticho.
LS: takže nikdy ste se nesetkal s tím, že by hlasitě reagovali diváci
OH: [ne ne ne]
LS: [na program] že by tleskali třeba...
OH: to ne.
LS: ne
OH: ne
LS: dobře. a potkávali ste ee tehdy v kině svoje známé?
OH: (..) no to bych (.) to bych ani neřek. (.) nevzpomínám, že bysme tam někoho, (..) možný je, že sme třeba ee (ještě) ee sme měli takový kamarády ( ) on měl ten kamarád taky chodil s holkou, tak mně se zdá, že jednou sme šli společně do kina, ale jinak ne.
LS: mhm. a vy ste teda zmiňoval, že ste ee do toho ee kina Světozor docházel jako
OH: no takovej jako údržbář.
LS: údržbář.
OH: [v podstatě]
LS: [a] takže tam ste chodil vlastně bez placení, [na ty projekce]
OH: [no ovšem to páč] to sem to sem ee jako no tak říkám, já sem potom ten film viděl několikrát. no a to už člověka jako tak nebavilo že, no ale byl jsem tam jako <údržbář>
LS: a vy ste ty filmy sledoval z té kabiny promítací a nebo ste šel potom si sednout do publika dolů,
OH: no ne z kabiny ne, to sem byl ee to sem byl ee na (nějakým) volným sedadle vevnitř, v tom sále.
LS: mhm. a do těch ostatních kin co ste zmiňoval, to znamená třeba ta Lípa a další, chodil ste někdy, stávalo se, že byste se tam dostal bez placení někdy?
OH: to ne.
LS: ne.
OH: to ne, to to to takový úskoky, to tenkrát jaksi hm to se nehodilo.
LS: mhm
OH: to nebylo v povaze ani vlastně těch lidí tenkrát. šel do kina, tak musel si koupit lístek a na základě toho lístku měl číslo sedadla.
LS: mhm
OH: takže tam ee bez placení nemohl se dostat vlastně.
LS: teď je tady další otázka, jestli ste chodil do kostela v tom období, do roku štyrycet pět.
OH: no tak ee e naši rodiče byli (.) církve československé ((Církev československá husitská)) a to sme (.) to sem teda chodil, každou neděli (.) tady na ee jak se to menuje ta uli- Tučkova nebo jak se to menuje tam je ten československej kostel tady, jak se vjede v (dlouhá) ulic tak takhle (.) tak tam sem chodíval často, dycky v neděli do toho [kostela]
LS: [mhm mhm]
OH: a taky tam sme měli tu svatbu, v tom kostele s manželkou, a bral nás nafilmoval nás ten kamarád vlastně vod toho Suchánka, páč von voni vyráběli tu ty e e snímačky takový ty
LS: mhm
OH: kravaty, tak si to vypůjčil a prostě nás dva a já to mám natočený tu svatbu mám tady natočený na tom vé-
LS: jo?
OH: (védéčku)
LS: tak to je to je skvělá pohádka
OH: no
LS: ((smích))
OH: mám to tady.
LS: já sem se chtěl zeptat v souvislosti s tím kostelem, jestli se někdy stalo, že by vám právě návštěva toho kostela zabránila jít do kina,
OH: a to ne,
LS: ne.
OH: to ne, to to e žádnej fanatismus tam nemohl být, protože tam člověk šel ee jako z vlastní vůle, do toho kostela no, a když (.) ee chtěl teda ee do toho kina no (.) no ono to tak, vono to bylo vovlivněný taky ee e jakej jaký měl člověk příjmy financí. kdyby měl člověk větší finance, no tak by třeba lítal ee tam do kina, tam do kina, jo
LS: hm
OH: ale takhle (.) ono to bylo omezený to nešlo to
LS: a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodil do kina a které filmy ste si vybíral? (.) mělo to [ňáký zvuk?]
OH: [no tak] jistě že sme si vybírali ty filmy, protože to byly krásný filmy některý
LS: mhm
OH: třeba Mozart v Praze, (..) pak se tam hodně hrávalo o Žižkovi ((Jan Žižka)) (..) a nebo ee takovej legrační film to byl šaplin ((Charlie Chaplin)), ten měl ty ty přední nohy takhle <vod sebe>
LS: <jo jo>
OH: a chodil s tou hůlčičkou a
LS: aha
OH: točil jou dycky takhle h- okolo sebe (..) no potom námořník Pepek ((Pepek námořník)) ee ten e to byl kreslenej film vlastně, a (.) von si dal (.) jako špenát, jo si hodil do sebe špenát, tak mu tady s- skočily ty muskle ne ty svaly a byl strašně silnej jo, vod <toho špenátu>, to bylo legrační teda, to to bylo dobrý. (.) a potom ee třeba sme viděli ten film kuku ruku ((La Palmoa)), Madla z cihelny (..) potom byl zajímavej taky film takovej ee takovej ee King Kong, to byl to byla figura jako gorila, a (.) ee byla strašně vysoká o- ee postava (.) silná (ten) řádil jak tajfun, ( ) Španělská vyzvědačka, to sme taky viděli (.) rozmery ((Rose - Marie)) to byl to byl takovej romantickej film, rozmery ((Rose - Marie)) buď mojí ( ), no a zpívání tam bylo hodně jo?
LS: mhm
OH: King Kong, no to sem vám říkal. potom Tarzan, (...) Pat a Mat, Tarzan, to byl zase takovej e e v pralese (.) film to byla taková opica jako, ale to nebyla opica, to byl takovej polodivoch.
LS: mhm
OH: a ee ten tam prostě vládl v tom pralese, tak to byl to bylo to bylo takový napínavý.
LS: mhm. (.) já se jenom ještě vrátím ee k tomu kostelu, jestli si vzpomínáte, že by se někdy promítaly filmy na faře.
OH: ne ne ne,
LS: s tím ste se [nesetkal],
OH: [tam se] tam se nic takovýho nedělalo, to dneska vám vyhrávají třebas (.) všelijak co já vím, ale dneska se tam mně se zdá jí a e co já vím tak (tento) já sem tam teď vůbec nebyl, takže jenom to slyším že (.) tam nějakej komfort, jestli sou tam stoly nebo co já vím jak to tam, no ono je to taky hodně drahý, mně se zdá
LS: no
OH: ta návštěva toho kina
LS: hm
OH: no (ale), říkám (nás) nás vyřadil z toho vlastně tady ty televizní [programy]
LS: [televize]
OH: prakticky. no a potom dneska (.) dneska už ee v těch našich letech manželka vůbec jako těžko pohyblivá venku (když) ju tady do ee tlačím trochu ee před barák tak ee když tak do toho auta si sedne
LS: mhm
OH: a zaveze se tam na tu Lesnou k tomu doktorovi a (..) hm to je (to),
LS: tak teďka bych se zeptal ee před tím rokem čtyřicet pět, když ste chodili do kina, podle čeho ste si vybíral konkrétní film na který ste šel,
OH: (.) no podle (no) to ani bych neřekl podle čeho, to sme dycky věděli hm že to je napínavá věc, že to je zajímavý (..) no tak ee vono nás vlastně bavily každej sys- směr toho programu, protože ee když to bylo ee okolo zpívání, tak to bylo krásný, když to bylo zase v té divočině vono se to nám to bylo (.) nás zajímalo vlastně všechno.
LS: aha? aha
OH: prakticky. protože sme se dostali do situace, kde sme sledovali jak říkám, v tom pralese tak ( ) zajímavý taky teďkon třeba na tom jevišti když tam rozmery ((Rose - Marie) tam zpívala (.) a nebo, no různý, no tak já bych řekl tak všestranně nás zajímalo (.) tak obecně všechno.
LS: mhm
OH: páč vono to ee tenkrát ty filmy byly skutečně krásný, v každým směru.
LS: (...) a bylo pro vás důležité i kino kde se hrál ten film jeho poloha a atmosféra? toho kina
OH: ee jako ee (..)
LS: myslím třeba že byste si ee vybírali kam půjdete na film i podle toho, kde ten film se hraje,
OH: a tak to ne.
LS: ne.
OH: to to když tak sme věděli, že ten film se hraje tam to bylo jedno kde se to hrálo.
LS: mhm
OH: v podstatě protože vono ty kina byly všecky stejný vlastně. sklápěcí sedadla ee a lavice a hotovo no. (kruci) mě ňák začíná (..) pálit to oko. no můžete se ptát dál.
LS: to je dobrý já počkám až si to až si to vyřídíte. [odchází]
OH: manželka (toho tam) napovídala asi mnohem víc, protože vona si víc toho pamatuje. (..)
LS: teď je tady další otázka ee kde ste získával informace o filmech,
OH: jo, to mně se zdá bylo na plakátech. no, (.) a nebo nebo přímo tam vedl- ee to měli vylepený ee na tom kině, co se jako hraje.
LS: hm
OH: takže člověk jel okolo, tak se vši- všiml toho a (..) tak sme se třeba ee z ústního podání někdo nám řekl jo tam hrají to a to a tak sme se rozhodli, že tam třeba na to pudem.
LS: mhm a třeba noviny a časopisy? z toho ste nezískával informace o těch filmech,
OH: no, (...) to ee no to ani tak ně- nějak nemůžu (..) no možná že sme se <někdy podívali do novin> ale vono von člověk to taky (...)
LS: a nebo to mohly být třeba písně, ve spoustě těch filmů byly písničky, které se hrály i v rozhlase, tak jestli třeba
OH: no to taky to v rozhlase se to ee třeba vo tom mluvili, a hráli a uvedli ňákou tu píseň tak že nás to zaujalo, tak sme řekli jo na to se pojděme podívat.
LS: mhm, a bylo pro vás při tom výběru filmů důležité, kdo kdo v něm hrál?
OH: no to určitě, no no voni to byli tenkrát ty herci to byli sice ee ee velice známí herci, a na ty sme se šli rádi podívat, protože každej ten herec byl pro nás zajímavej.
LS: a kdo patřil mezi vaše oblíbené herce nebo herečky?
OH: no tak ee jo, to to tam manželka jí řekne možná spíš té vaší kolegyni, hm (...) no vono už se to potom promítá do do dnešního dne to co mám, (to) kde sou teď ty naši zpěváci a tak, to už to už vám neřeknu přesně.
LS: takže si nevzpomínáte, že byste měl ňákou oblíbenou herečku nebo oblíbeného herce na hm na jej- jehož filmy
OH: no tak e řekněme oblíbenej herec byl e e ten ( ) to vám Anton Špelec, ostrostřelec, Burian
LS: [Vlasta Burian]
OH: [třeba, jo?]
LS: mhm
OH: to byl vynikající herec. ale ještě tam byl ňák někteří ti, no my sme je měli v oblibě ee a tehdejší ty ee herce, takže t- to bylo to sme rádi se na ně podívali protože, to bylo úplně jinak.
LS: a měli měl ste radši třeba české herce nebo zahraniční herce
OH: no j- my sme šli hlavně na ty český herce,
LS: mhm
OH: protože, no zahraniční herci (.) no vono tenkrát tam bylo taky ee ee to kino bylo vlastně němý, tam byly titulky.
LS: to bylo ee němé filmy se promítaly ee někdy do roku devatenáct set dvacet devět devatenáct set třicet, v těch kinech. potom už v tom jednatřicátem většinou nastoupil film zvukový,
OS: zvukový no no
LS: takže v těch třicátých letech už většina těch kin byla zvukových.
OH: no no
LS: a vy si vzpomínáte eště že byste navštívil projekci němého filmu?
OH: ano.
LS: a to bylo tady v Brně taky?
OH: no muselo to být v Brně, to já to to já sem přišel do Brna ve dvanácti letech,
LS: aha?
OH: ale ačkoli to sem nemohl jít do kina to na to nebyly peníze, do těch ee (už) do toho čtrnáctýho roku, když mně bylo čtrnáct let (..) tak mě sestra otce (.) si mě ee jako jako adaptovala sice, tam do do Čech, no jenomže ee ona si myslela že mě získá jako že by mě si vzali za svýho
LS: mhm
OH: jenomže ee já sem (.) prostě ee nechtěl jít vod mámy prakticky,
LS: mhm
OH: takže to z toho vzešlo, hm, to bylo v Chotěboři tam, voni tam měli vilku pronajatou on byl textilní úředník (ten) š- ňákej šáli se jmenoval šáliová šáli-, no a (.) pak sem se vrátil zpátky do Brna,
LS: a nevzpomenete si teda na ňáký detail z toho z té návštěvy němého filmu co to bylo kde to bylo kdy to bylo
OH: no to už myslím těžko
LS: to nevadí. tak můžeme k další otázce ee která se týká toho, jestli bylo pro vás důležité, jestli ten film, na který ste šli, byl černobílý nebo barevný, protože v té době vlastně už začínaly i barevné filmy,
OH: no ono to bylo většinou mně se zdá to e e černobílý. to bylo černobílé,
LS: mhm. (..) a hrálo pro vás ee roli to, v které ten film vznikl, na který ste šli do kina?
OH: (..) ee v v které ee
LS: v které zemi byl ten film natočen
OH: a jo v které zemi a jo
LS: jestli to bylo pro vás [(směrodatné)]
OH: [no to nebylo] to nebylo směrodatný, protože voni třeba ten prales no přece to nemohli točit tady, (že jo) King konga ((King Kong))
LS: hm
OH: to museli někde do Afriky, ňák ty záběry dělat
LS: mhm, a které s- filmy ste měl rád a které ne, co podle vás dělalo film dobrým filmem,
OH: no tenkrát ty filmy byly všechny jako bych řekl tak přijatelný. protože tam nebyly žádný takový ty extrémní situace, to všecko bylo takový ee jemný bych řekl. ee ve formě slušnosti takhle bych řekl. takže ee ty filmy ee na to se prostě dalo dívat, ee dneska třeba t- e takový drasťáky no to je hrůza.
LS: hm. (..) a stávalo se někdy, že byste šel na ňáký film víckrát? vy ste říkal, že ste chodil do toho Světozoru ((Světozor)), tam že ste [chodil]
OH: [no no tak tam] sem viděl ee tam se to opakovalo, ten stejnej film třeba, jo? několikrát no tak (se) podruhý tam zas dával ňákej jinej film, no tak ono mě to aji přestalo bavit porád se na to stejný dívat dycky,
LS: hm
OH: no asi esi sem viděl takový esi tam byly tři nebo štyry nebo, pět těch filmů jsem viděl, potom ten Vozivoj zkrachoval, takže tím to končilo.
LS: mhm mhm, a vy ste teda vy ste tam musel být celou tu dobu té projekce
OH: [ano]
LS: [v tom kině]
OH: jistě, až to ee až bylo ukončený, protože já sem to vlastně hlídal ten (pří-) ten tu promítačku.
LS: mhm mhm, a mimo teda ten Světozor, když ste chodil do těch jiných kin, tak tam se stalo někdy že byste šli na ňáký film víckrát
OH: to ne,
LS: ne
OH: to ne, to sme nešli víckrát. (páč) to bylo tolik filmů, takže to se dalo porád ze zajímavosti ee že bysme to opakovali, to ne.
LS: mhm. a ještě bych se zeptal ee jaké jiné druhy zábav ste měl rád kromě kina, tady v té době do roku devatenáct set [čtyřicet pět]
OH: [no tak] ee zábavy, no, no tak my sme byli kluci kamarádi sme byli tři, to byl Otta, Ruda a já. tak ee ten Ruda (.) ty jeho rodiče bydlívali ee tady v Ostopovicích tam ee je v Ostopovicích je takovej mlý- mlýn nebo co to tam je, říkali tomu Podskala, Podskalí a voni ty jeho rodiče tam bydleli v takové chatě chatičce vlastně, a vod tam se pos- nastěhovali do toho Brna a tady už sme se s tím Rudem ee seznámil, a ještě s tím Ottem potom, tak sme byli tři (tak) my sme z Brna (.) ee kytaru, já sem měl benžo ((banjo)) voni měli kytary, a my sme si ee koupili ty ňák sme si vobstarali už takový ty kanady ty ho- ty, no prostě trempy, byli z nás trempi, tak my sme z Brna chodívali do té Podskale, do těch Ostopovic, dycky na nedělu.
LS: mhm.
OH: a to sme po cestě to sme šli pěšky a hezky sme si hráli a zpívali, jo? po cestě. tak to byla naše zábava.
LS: mhm mhm.
OH: hm
LS: a něco dalšího kromě toho?
OH: hm (...) myslím že (.) no akorát že sme si, ee no takhle že mě taky ee bavil ee ( ) tam sme hrávali jako kluci fotbal, tam u té štreky jak je Špitálka, tam je e e tam je trať, tak tam byl takovej plac, tak sme tam hrávali jako kluci fotbal.
LS: mhm
OH: a jednou mě taky kopl mně se zdá do kolena a měl sem z toho úraz.
LS: [a]
OH: [a nebo] chodíval sem mě zajímalo ee na Francouzskou sem chodíval do Sokola, (.) to sem byl jako sám pořád to ještě ( ) sme se s tou manželkou neznali, takže já sem byl do toho tělocvičny ( ) jako blázen, teď sem si houpl na kruhy, teď sem se houpal na kruhách a teďkon ee v tom švinku sem udělal přemet, no a nějak mně to nevyšlo, ee vyvrátilo se mně pravý
LS: mhm
OH: lok- ten tento (.) ten kloub tady to rameno (.) a zůstal sem viset na levé ruce. a ten to viděl ten cvičitel tak mě zastavil, no a prostě ee (.) no prostě já sem s tím třásl že mně to skočilo zpátky sice, no ale nic sem s tím nedělal, no tak ruka (.) no bolelo to no, ale že to jako přešla ta bolest. jenomže od té doby (.) ee já to pořád cítím to rameno.
LS: aha
OH: a mám s tím i ee potíž někdy když ňák ee si ňák ruku nějak tohle, tak mě to zabolí, tak třeba teď sem udělal toto ( ) a to cítím.
LS: hm
OH: a teď tady ee ňákej ten hrb mně tady narostl, m- menší (.) no ale to víte těma létama
LS: hm
OH: s tím se nedá nic dělat. to byl [teda]
LS: [takže]
OH: zájem o teda o ee t- to tělocvičení, a na těch bradlech a to všecko to mě to já sem byl jak drak do toho cvičení, no jenomže pak už to tím to končilo s- vod těch kruhů. strašný.
LS: a dával ste třeba ee tady tomuhle cvičení sportu jak ste zmiňoval přednost před tím kinem? že vás to bavilo [víc nebo]
OH: [no] to ani ne. z- no tak já sem vlastně chodil do toho sportu do do toho do toho Sokola, no a to kino jestli tenkrát sem měl několikrát šel do kina jinak jinak mě zajímal ten sport,
LS: mhm
OH: to tělesný cvičení.
LS: tak teď je tady další okruh, který se týká ee kin a filmových představení a první otázka je, jestli si vzpomenete na rozdíly v místních kinech, do kterých ste chodil,
OH: (..) no ono to jak říkám to v podstatě, v podstatě to ee bylo stejný. všude byly stejný lavice (.) sklápěcí (.) ee polstrovaný to nebylo to bylo jenom ze dřevěný tvrdý, takže tam člověk ty dvě hodinky nebo jak to dlouho trvalo vydržel a a už byl rád že že z toho sedadla zešel a šli sme ven,
LS: mhm, (.) a co třeba přístup zaměstnanců v těch kinech, ten se taky nelišil?
OH: ale ani ne, to když tak to von uvedl (.) ee řekl kter- kde je ta řada ale to von to obyčejně (..) se s nima ňáký potíže nebyly s to sou ti uvaděči tam byli no, ale oni tam ani ňák moc nebyli potřeba, kdyby náhodou někdo (.) s (.) byl takovej, že by si to nemohl najít no tak ho (.) tak mu to našli a řekli běžte tam a tak tady ee zavedl ho k té řadě a tam že tam je to číslo. to byly číslovaný ty sedadla. (..) ( )
LS: z toho interiéru třeba těch kin nevzpomenete si na něco, co by vám utkvělo v paměti nebo co by vás zaujalo? vevnitř v tom kině
OH: to ne.
LS: mhm, a měl jste možnost srovnávat třeba tyhle kina jak ste zmiňoval to znamená třeba ta Lípa, Radost ee s těmi kiny které která byla více v tom městě?
OH: [no]
LS: [která] mohla být luxusnější třeba.
OH: no no tak možná že některý lavice (.) akorát myslím že se to lišilo v barvě
LS: ((smích))
OH: ((smích)) (buď) byly tmavý anebo světlý,
LS: <mhm>
OH: a jinak to bylo na jedno kopyto tady ty sedadla v těch kinech,
LS: mhm
OH: to nic.
LS: a co šatna? byla tam šatna?
OH: no čoveče to já teď ani to vám možná neřeknu jestli by tam byla, myslím že (.) myslím že tam se nedávalo do toho šaty, ne. tam se nedávalo do šatny.
LS: teď se zeptám ee z čeho se skládal obvykle program projekce v tom kině,
OH: no tak ee program no, tak mně se zdá že ňáká reklama ee tam před tím ee před tím kusem tam teda byla (.) ale moc si na to nevzpomínám, že by ta reklama byla ňák výrazná.
LS: mhm. byly tam přestávky?
OH: jo čoveče mně se zdá že jo, mně se zdá, že že tam byla přestávka
LS: mhm
OH: se rozsvítilo
LS: a vzpomenete si, co se třeba mohlo dít o té přestávce?
LS: no tak někdo potřeboval třeba jít na na malou stranu nebo ee obyčejně měl ňákou potřebu a jinak (.) jinak ee mně se zdá teď jestli vůbec ve všech kinech ty přestávky byly to ani...
LS: mhm
OH: si ňák nevzpomenu.
LS: a týdeníky? před těmi filmy
OH: no říkám tam byl ňákej ten buďto ta reklamka nebo nebo asi mně se zdá, že ten týdeník tam byl.
LS: aha aha. a vy sám měl jste zájem o tyhle doprovodné části bavilo bavily vás je sledovat?
OH: no tak ee bavily, no tak ee člověk se něco dověděl vlastně. ee že by to jako zvlášť bavilo, no tak člověk sledoval tak se dověděl něco co je ee co je tam nebo onde,
LS: mhm. teď bych se zeptal jestli ste v té době před rokem čtyřicet pět byl někdy přítomný promítání filmů v domácnosti. (.) to znamená že by někdo měl z vašich známých doma filmovou promítačku.
OH: aha, no tak já sem vlastně (...) tu filmovou promítačku e e sem si pořídil vlastně ee (.) ještě vod toho Suchánka, to oni končili ten typ té promítačky a ee jestli mně to mně se zdá dovolili z těch zbytků si to složit, takže dokonce možná estli to tady mám eště, a to sem jinak promítal si jako doma, sám, já sem nikam do ňákýho bytu nešel kde [by se promítalo teda]
LS: [aha aha aha, mhm] takže vy ste v tom období měl doma filmovou promítačku
OH: jo já
LS: a co ste si tam promítal za filmy?
OH: no tam sou tam e byly ňáký grotesky (...) no (..) mně se zdá, že akorát ty grotesky.
LS: to je právě zajímavý, protože to se nám často nestane, že by někdo měl doma promítačku
OH: já
LS: třeba když ste chtěl filmy si sehnat, tak kde jste je sháněl?
OH: ne to sem, no to to sem mně se zdá e e jestli to měl kamarád nebo co, ale to ne
LS: nevíte třeba teda kde ty filmy se tehdy mohly koupit, abyste si je mohl doma promítat? ty grotesky
OH: tak to sem nekupoval, to sem nekupoval. teď já už nevím kde sem to kde sem to sehnal.
LS: aha. a vy sám ste teda taky natáčel ňáké filmy?
OH: ne ee. to mně akorát natáčel ten kamoš tu svatbu. a potom kruci já tady ty filmy ještě musím mít ňáký. (..) jenomže (.) a ta promítačky by možná aji fung- že asi že by fungovala, jenomže to je takový, to je...
LS: takže [vy ste ty filmy]
OH: [zastaralý]
LS: vy ste je dostával asi zře- od toho svého přítele, jestli sem to pochopil správně.
OH: no tak nějak no, myslím že jo.
LS: mhm (..)
OH: ale vono se vo moc věcí nejednalo.
LS: a měl jste jich hodně těch filmů?
OH: (..) (tož) já si to mně se mně to motá já tady mám ten <magnetofon>
LS: aha
OH: tohleto taky to je takovej [pás ti pitomí]
LS: [mhm mhm]
OH: a (.) jestli tam někde, no musím tam mít filmy to sou takový malý kazetky
LS: aha
OH: malý a tam to mám vlastně tam, a kde já sem to, ty kazety (..) jestli sem to koupil, nebo jsem to někde vyč-
LS: tak jestli si nevzpomíná tak to nevadí.
OH: ale ty filmy vlastně sou takový škatulky jenom,
LS: mhm mhm
OH: takhle, je však je mám ještě v tom
LS: a ty projekce když ste teda třeba doma si promítal, tak ee koho ste zval na ty projekce nebo pro koho ste promítal?
OH: no tak možná ty kamoši dva, jo a ty kamoši ti špatně dopadli člověče.
LS: hm.
OH: ten (...) ten Ruda se zjistilo, když přišel Hitler, že ten jeho otec byl v německým katastru, přesto že Ruda chodil do české školy všecko, sme se znali z té školy a najednou von musel narukovat jako německej voják.
LS: mhm
OH: no ale von se strašně zajímal o letectví, tak se dal k letadlům, no a jednou vzlétl, pak se vrátil, tak jsem se dověděl (.) a vzlétl podruhý a už se nevrátil, zestřelili ho. tak byl tak bylo po něm. a tenkrát on mně říká, já povídám čoveče Rudu co blbneš, jak to že že seš jako Němec, dyť to není možný, a von mně říká jo fotr mně řekl, že být Čechem nemá žádnou budoucnost. takže von na to skočil a vrhl se střemhlav Hitlerovi do pasti.
LS: mhm.
OH: ten druhej kamoš zase, ten byl vopačně. ten zase se dal k partizánům a tady v Židenicích někde ňákou akci dělali, a teďkon, a von se dostal do takové situace, že byl nucenej se schovat do té ee jak ti mají takový ty budky tam mezi těma kolejama, ty ajzenboňáci. tak von se tam musel zdekovat, jenomže Němci ho prostě viděli že tam vlítl, tak hodili tam š- granát a bylo po něm taky.
LS: hm
OH: oba zahynuli. já sem sice mohl taky zahynout ve Vídni, protože tam zase vlítla bomba do baráku, jenomže náhodou to švihlo (.) myslím tak deset patnáct metrů vedle do toho baráčku, takže ee sem zůstal sice teda naživu, no.
LS: [to ste měl štěstí]
OH: takže ta trojka kamarádů <dopadla tak že sem zůstal> já jedinej, a jak je vidět sem se dožil teda vzdor tomu vysokýho věku.
LS: mhm (.) dobře. teďka tady máme už jakoby poslední část, která se týká protektorátu a kina a zeptám se, jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet devět, když i v těch kinech v podstatě začaly platit protektorátní předpisy. sledoval jste ňákou změnu před tím rokem třicet devět a po roce třicet devět v kině?
OH: to ne, tam ňáká změna nemohla být.
LS: já sem myslel třeba že tam ee musela být povinná němčina v titulcích názvech reklamách byly tam německé týdeníky Židi měli zákaz vstupu do kin
OH: no to jo
LS: všímal jste si toho ňák?
OH: hm to ani ne.
LS: mhm, a víte o tom, že by některá z těch brněnských kin byla česká a německá? takzvaně že by se říkalo, že [některá sou]
OH: [a jo]
LS: česká a některá německá
OH: tak to to teda nevím jestli to byli jestli to byl majitel Čech a nebo vět- většinou to byli asi Češi, protože to vlastně z první republiky to byly český, ačkoli ačkoliv německý majitelé tam mohli být taky vlastně. [a to bylo propletený]
LS: [ale i publikum] publikum třeba mohlo chodit německé publikum do některých kin a české publikum zase do jiných kin,
OH: no to nevím jestli by (..) to to tak rozdělený určitě nebylo.
LS: hm
OH: to byly prostě kina který ee produkovaly buďto českej film nebo německej film to bylo jedno, a tak ee třeba třeba si myslím, když to byl špecielně německej film, no tak řekněme tam chodili ti Němci
LS: mhm
OH: a vono jich tady bylo těch Němců kolik třicet tisíc nebo kolik v Brně.
LS: a chodil ste ee po tom roce třicet devět než ste teda odjel do té Vídně do kina více nebo méně než dříve?
OH: no tak my sme nějak moc do těch kin nechodili.
LS: mhm
OH: ale říkám takovejch jak sem tady jmenoval těch filmů jsme viděli dost.
LS: a za toho protektorátu ee než ste zase odjel do té Vídně, změnil se ten výběr filmů, na které ste chodili? za protektorátu do do kina
OH: (..) to ne.
LS: mhm. a jak se chovali diváci v kině za protektorátu
OH: no tak každej byl ee no akorát se s- akorát tam ee každej byl v tichosti a a nemohl najevo dávat ňáký svoje nálady proti ňáké té ee národnosti, to to neexistovalo.
LS: mhm mhm
OH: prostě šel do kina, zhlédl film a šel dom. to to ono to neexistovalo tady tady ta rivalita taková, dneska by hned dělali manifestovali.
LS: takže si nevzpomínáte, že byste za toho protektorátu v kině zažil ňáké hlasité projevy
OH: ne ne ne
LS: že by se v kině hajlovalo třeba
OH: a to taky ne.
LS: ne. mhm
OH: to oni dělali tam v těch Sudetech než než ee si připojil si Sudety Hitler tak oni ti Němci porád tam řvali hajm ((Heim)) počkat (..) hajm ins rajch jo ((Heim ins Reich)) hajm ins rajch, domov do do Říše,
LS: mhm
OH: no a porád přivolávali no a tak nakonec to při- Sudety zabral Hitler,
LS: mhm
OH: tak to bylo okleštěný stejně, (tak to )
LS: vy ste zmiňoval že ste se vrátil do Brna zpátky někdy asi tři měsíce před koncem války,
OH: no no
LS: a to [ste chodil]
OH: to sem utekl
LS: [a to ste nechodil do kina asi]
OH: [tom sem] to sem nemohl nikde chodit
LS: mhm
OH: já sem byl za- shovanej tam ve serepešíně v lese a a když něco todle, tak tam hned to bylo avize že někdo přišel do dědiny tak h- hurá a do lesa pryč
LS: mhm
OH: tam tam tam tam neexistovalo žádný kino vlastně,
LS: hm
OH: to to je venkov. akorát kino bylo sice v Náměšti ((Náměšť nad Oslavou)) mně se zdá, no ale jenomže to to sme se neodvážili no to to (nám) my sme byli rádi, že že o nás nikdo neví, sme se nemohli ukazovat venku.
LS: mhm. (.) a ještě bych se zeptal těsně po osvobození v roce devatenáct set čtyřicet pět, jestli byste si vzpomněl ee na atmosféru v těch kinech, jak to tam vypadalo těsně po tom osvobození. ty první návštěvy kina po roce čtyřicet pět. jestli si na to vzpomínáte.
LS: (..) hm (.) to to byla (.) to byla situace vlastně taková roztržitá, to bylo po po napětí prostě že bylo konec války, a (.) to (..) to tak to tak moc ani ty lidi tak nějak nezajímalo, (páč) každej byl rád, že už je to ukončený a takže ee s tou zábavou ee se moc do té zábavy nikdo tak nehrnul.
LS: mhm mhm
OH: ((krátké přerušení, odchází pryč)) počkejte já tam musím rožnout]
LS: ((odchází do pokoje)) já jenom si tam odskočím poslední část nás čeká]
OH: [jo jo]
LS: tak teď je tady úplně poslední část toho rozhovoru, tady když se podíváte ee tak i na druhé straně ještě jsou vypsané filmy, které právě v tom období do roku čtyřicet pět byly v kinech velice populární, a jestli byste se mohl na ten seznam podívat a označit, které ty filmy znáte, jestli byly vaše oblíbené, s kým jste je viděl (.) jestli se vám líbily, cokoliv si k nim vlastně vzpomenete.
OH: (...) no, To neznáte Hadimršku děvčata, to bylo. to se tančil to bylo
LS: to byla i známá písnička, že?
OH: ten když se rozjede to je něco, dobrý, leví- le- Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), ( ) to ne, Pobočník Jeho Výsosti, šest vraných ( ), Zlatá Kateřina ((potichu říká názvy, listuje seznamem, nelze rozumět)) mně se zdá Svět patří nám sme (.) viděli, Sněhurka a sedm trpaslíků taky, U pokladny stál, to bylo známý, Opereta vídeňská, to Vídeňská krev bude, dobrý. Muži nestárnou. Dobrodružství barona Prášila, to je mi taky povědomý.
LS: to byl myslím že právě jeden z těch prvních barevných filmů, ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)).
OH: no (...) no to už si člověk tak na to ee je to ( ) říkal sem tady že to je mně známý
LS: mhm
OH: mně se zdá ten Opereta ten Roztomilý člověk, mně se zdá, že taky něco vo tom, to už si tak člověk nepamatuje. (...) U pokladny stál, to je mně známý, Ducháček to zařídí, taky to je Burian ((Vlasta Burian)).
LS: to sou filmy s Vlastou Burianem, ano.
OH: Dobrá země, Svět patří nám, to taky (...) těžko.
LS: no já bych se ještě zeptal, jestli vy sám třeba chcete doplnit něco, o čem sme nemluvili k těm kinům, co byste rád dodal doplnil, nebo ještě řekl na co si sám vzpomenete.
OH: to to bude těžko, (...) ( ) mně se zdá, že ty Pražský švadlenky ((Pražské švadlenky)) sme viděli taky, ale to už si člověk tak nepamatuje.
LS: hm
OH: to To neznáte Hadimršku, to je mně hodně známý, no jenomže, to je zpívání samý
LS: to je Vlasta Burian, no
OH: hm
LS: a ty písničky z těch filmů když tam byly ňáké známé, ony vycházely i třeba na gramodeskách, to ste si nekupovali
OH: ne
LS: takže jste je znali z těch filmů a rozhlasu asi [předpokládám]
OH: [z rozhlasu] a filmů, no
LS: mhm. (...) já bych se přeci jenom ještě zeptal v tom Světozoru ((Světozor)) jak ste pracoval jako ten údržbář toho stroje, tak tam jste byl asi jak dlouho zaměstnaný takto?
OH: no, tam jsem byl krátkou dobu. já nevím, jestli (.) čtyři nebo pět měsíců sem tam byl,
LS: mhm mhm
OH: to on pak zkrachoval ten Vozihnoj (..) no ale toho údržbáře jsem možná dělal jen tak (.) dva měsíce možná jen,
LS: aha aha, protože my vlastně jakoby máme ještě projekt, který se týká zaměstnanců brněnských kin a tam v podstatě sháníme lidi, kteří dělali uvaděče, uvaděčky, pokladní, promítače...
OH: aha
LS: nebo i ty údržbáře
OH: aha
LS: takže možná že i k tomuto byste nám mohl něco říct?
OH: no tak to já tak ňák bych nikoho tak neznal (.) em-em
LS: mhm, a vzpomenete si třeba že by tam docházelo k častým poruchám v při tom promítání těch filmů v tom kině
OH: no právě že ee to to v tom Světozoru ((Světozor)) tam ta promítačka byla ňáká taková staršího typu, takže to bylo tak dost poruchový, takže proto von mě tam porád posílal, abych mu to prostě když to to to třeba kleslo, tak sem to honem musel podložit, čili ten ta konstrukce ee byla ještě taková zastaralá a a tak taky podle toho to vypadalo že to porád potřebovalo prostě, držet v chodu.
LS: mhm. a známé ste si tam třeba mohl vodit, když ste takhle tam [měl sám přístup]
OH: [ne ne]
LS: ne,
OH: ne ne to nepadalo v úvahu.
LS: aha, a vy ste teda říkal, že to bylo v roce kolikátém, když ste byl v tom Světozoru ((Světozor))?
OH: no počkejte, kolik mně bylo roků? (..) to mně se zdá do čtrnácti do patnácti let jsem byl ve škole, šestnáct, tak v šestatřicátým roce myslím.
LS: mhm mhm. a vy ste se tam dostal teda přes tu firmu, u které ste pracoval, tak ta vás vyslala aby ste [šel do kina dělat toho]
OH: [ano ano] no ten, no to byl ten živnostník vlastně, kovo měl ee údržbářskou firmu na opravy těch ee promítacích přístrojů, kino kino promítacích přístrojů.
LS: mhm. dobře já už teda žádné další otázky nemám, říkám, jestli vy sám třeba chcete ještě něco dodat o čem sme nemluvili, klidně můžete.
OH: (.) no jako v té době, jo?
LS: před tím rokem čtyřicet pět, no.
OH: čtyřicet pět. (...)
LS: ňáký zvláštní zážitek z toho kina
OH: no jo vlastně já sem ee vod roku čtyřicet tři byl v té Vídni
LS: hm
OH: no a sakra (.) mně se zdá, tam jsem ani do kina nešel, v té Vídni. já sem tam sice měl svůj plat, že, to sem vydělával ňáký peníze, ale mně se zdá, že sem tam do kina nechodil.
LS: mhm
OH: no a pak to končilo tím že sem teda koukal abych zůstal na živu <vlastně>,
LS: no
OH: sem se musel starat vo to, aby mě někdo nechňapl a a nestrčili mě někam (.) to byl boj o život vlastně, pořád, páč člověk nevěděl kdy...
LS: to na kino nebyla asi vůbec ani nálada,
OH: no ne, to to sem měl, to byly jiný starosti,
LS: jasně
OH: o o bytí a nebytí. páč to nevíte kdy vás někerý Němci rapli a odtáhli do koncentráku třeba.
LS: mhm mhm
OH: jo kvůli ňáké blbosti. to člověk neměl
konec rozhovoru