Citát

LG: a vy ste myslím říkala ten první barevný film

RM: to byl e a Věčně zpívají lesy

LG: jo

RM: byl můj první barevný film (.) (to) byl rakouskej film (.) a to
ta a to vím že sem viděla v kině (.) tenkrát to byla Radost

LG: Radost

RM: na tom Cejlu

LG: em (.) ee měla ste ňáká oblíbená kina?

RM: no oblíbený byly ty naše (.) v tom okolí (.) jo do toho Lido bia
((Lido bio))

LG: mhm

RM: na tu Marxovu a nebo do té (.) e do toho Radia ((Radio)) potom
to byla Radost po válce (.) tak tam tak tam sme chodili to byli jako
ty naše kina (.) a tam dávali taky všecko možný (.) český německý
český německý (.) a (.) my sme hlavně vyhledávali pohádky, kde byly
pohádky nějaký

LG: a ta vaše oblíbená kina e ty měly ty byla jako pro vás
přitažlivá e kvůli té blízkosti nebo jako byla ještě v něčem jako
lepší než ty ostatní?

RM: <no> jako (.) děckám se nám to líbilo, protože (..) to bylo něco
takovýho (.) velikýho, úžasnýho (.) teďka tam byly ty bifé, tam byly
bonbóny <tak to se nám líbilo, že, tady toto>

LG: jo

RM: [no a]

LG: [tak] (.) mhm

RM: a obyčejně sme seděli vpředu, že (.) no takže (..) (no) tak

třeba, no ty kina v Husovicích, na Marxové ((Lido
bio)), nebo na tom Cejlu ((kino Radost)), že byly tak asi stejný,

jinak, pak sme chodívaly na Cejlu byla kino Radosť ((Radost)),

potom říkám už nebo když
už sem začala potom, po tým dvaačtyřicátým, tak to už na tu Marxovu
((Lido bio)), s těma zase z práce s těma holkama, nebo em do toho na
ten Cejl, a em do toho kina Radost, anebo teda Kapitol, anebo toto.

když už sem se seznámila, tam zase v tiskárně, tak, (počkat), tam s
to tak na tu Marxovu ((Lido bio)), nebo na ten, do té Radosti
((Radost)) na ten Celj.

byly plakáty, to se věše- věšely plakáty,
plakáty vždycky na celý em to byly, vždycky se vyvěsily plakáty,
takhle větší, a tam bylo skala ((Scala)), Kapitol, to, jo? Moskva,
to se tenkrát menovalo, takový ty, už jako, no potom za první
republiky ne, no ale Kapitol, Jalta em skala ((Scala)), a nevim ty,
ty, a tak to byly, a to se prostě, bylo to až do těch nejmenších,
jo, to byly Husovice, Židenice, ty nejmenší filmy, no tak sme se
dívali kde co hraje, tady hrají to, na, na Marxové ((Lido bio))
hrají, nebo v Radosti ((Radost)) to hrají, nebo v Husovicíh ((kina
Jas a Sibiř)) to hra-, prostě takhle tam sme vybírali.

to už bylo takový oblíbený
tam, na té Marxové ((Lido bio)) to kino, nebo na té, na tom Cejlu
((kino Radost)),

LZ: [tak] takový, to si pamatuju v těch Židenicích, no ale, ale to
je taková, říkám, to sou takový jenom takový blbý ty, to že, ty, ale
málo, málo, většinou to byly ty Husovice ((kina Jas a Sibiř)), a
anebo potom už říkám ta Marxová ((Lido bio)), nebo em nebo na tom
Cejlu ((kino Radost)). no to tenkrát nebyly ještě cigáni tam jak,
nebo Romové teda. nechodili tam tak, ne- to neexistovalo, no sice
byla ta Francouzská taková dělnická, Bratislavská taková dělnická,
by to bylo takový dělnický, taková dělnická ulice, jako, ale
rozhodně ne tak jak to dneska je tam, to je strašný.

LZ: ale říkám vám, to, bylo to tak po tom, po tu Radost, po ten, po
tu Marxovu ((Lido bio)), anebo to výjimečně,