Citát

tak to bylo teda,
jediný, ee těch českých filmů tam teda jako moc nebylo, tam sem
zažila ee To byl českej muzikant ((To byl český muzikant)) když
aplaudovalo kino a ee objevila se tam cedule, že okamžitě přestat
nebo že se musí vyklidit teda sál, protože...

LG: to sem eště neslyšela nikdy,

LV: no no no ano ano, protože on dával český teda písničky

LG: mhm

LV: no no, a i dokonce vím, že sem tam byla se sestřenkou, a ano. a
s takovým ee vůbec nevím (jestli se tak) menuje ale s e s ml- e
mládenec, von byl starší než já, byl to Židáček, takže to muselo být
než byly odsuny Němců teda, ee takovej dvaačtyřicátej rok, tak
nějak, a mám dojem, že když sem to viděla, ale (já to teď jak) ve
kterým kině? bylo to v tom excelzióru ((Excelsior)) anebo ne, (no)
to mám dojem, že v tom, a to vím teda že tam byla tabule teda a že
tam bylo teda aby okamžitě lidi přestali aplaudovat, no, tak to si
teda vzpomínám no. [no]

LG: a které filmy ste měla nejradši, české, německé, americké

LV: (.) hm [no čes-]

LG: [francouzské]

LV: e e když sem byla teda jako děcko nebo [toto]

LG: [mhm]

LV: tak pochopitelně ty český mi byly nějak jako ee jako bližší. no,
potom když začly ty americký, tak to bylo úplně jako něco jinýho

LG: no a potom ee měli vlastně ee Židé zakázaný vstup do těch kin

LV: ano,

LG: a pamatujete si třeba že se to někde porušovalo ten zákaz? [že
se]

LV: [neviděla sem]

LG: [neviděla ste?]

LV: toho Žida, přitom moje sestřenka chodila s Židem teda

LG: mhm

LV: jo, on byl tak ňák starej jak vy a do kina absolutně
neexistovalo, taky zmizel (my) sme ho nenašli už teda celou tu
rodinu teda po válce, ne. ne to to to si netrouf, chodit teda, (já)
si nepamatuju a i jsem znala hodně židovskej rodin

LG: mhm

LV: ee jednak ee od té naší Mariány a todle nevím, že by (.) si
troufly si jít do tohodle [že měli strach]

LG: [jasně] mhm

LV: jo.

MK: a to si žádné, víte když v našim e v našim domě bylo dvaadvacet
partaji

LG: mhm

MK: jo a vo těch dvaadvacet partaji bylo bylo osum nebo devět
německých partají, jo, a to je samozřejmý, že ste se vod malička
naučila česky německy

LG: mhm

MK: ne a to neexistovalo ee kdo je co seš ty, co seš až pak děcka
začly chodit do školy, tak sme věděli, no jo, ten chodí tam ten
chodí tam, tak to je Čech a to je Němec

LG: jo

MK: ale jinak to se aji aji Němci se zdravili někdy česky

LG: mhm

MK: ne to vubec nebylo žádny e na to ani žádné nepřišel jak teďka
blbnó

LG: mhm

MK: dovopravdy musim řict

LG: mhm. a teda když ste si vybírala ty filmy a ta kina, tak jakou
roli hrálo to, že ste jakoby pocházela ee z německého jazykového
prostředí nebo jakoby půl českého a půl německého

MK: jak to nerozumím jak to myslite

LG: jako jestli ste si víc vybírala německé filmy anebo české

MK: poslóchéte, když umíte obě řeči,

LG: mhm

MK: tak je vám to jedno

LG: jo

MK: rozumite

LG: jo jo jo rozumim

MK: když to pran- když to perfektně umíte, dyť to vidíte že že to e
[ovládám]

LG: [mhm ano ano]

MK: tak to sem v životě mě nenapadlo e na to nejdu nebo to

MK: no jo no to sem měla moc ((smích))

LG: ((smích))

MK: vy vidíte že já sem na to se nedívala jestli só to Němci nebo
Češi

LG: jo jasně já to vidím jo mhm

MK: já sem chodila do německýho divadla, tam sem měla ze škole sme
měli přece to vite že Němci se nesměli hrát v Mahenovým divadle, jo,
tenkrát se to menovalo je štátteatr ((Stadttheater)) jo tam směli
hrát jen v ponděli a sice jsme měli v německým domě to vite kde ten
byl

LV: [let] jo, si vzpomínám ee když se hrála Sextánka pro- to bylo
někdy ve čtyřiatřicátým roce, tak jsem ji tam viděla, ale umluvila
jsem maminku, a byla jsem den předtím, protože se dávala německá
verze,

LG: německá?

LV: tam byla je- byla německá verze Sextánky ((Sextánka)),

LG: no to vim ale

LV: (.) no, takže tu sem viděla, že, protože sem si myslela, že na
tu českou už nepřidu, ale přemluvila sem maminku ((smích)) <že mi
dala ty ( ) dvě nebo tři koruny> a že sem šla tam teda potom i i
jako druhej den.

LG: a v tom českém kinu, byly tam třeba povinné německé titulky
v těch filmech?

LV: (...) jo tak to já nevím teda děvče, ale když byl německej film
tak byly český titulky, a když byl českej film, tak tam titulky
nebyly [německý]

LG: [ne-e?]

LV: to si teda nepamatuju.

LG: ee jaký byl osud vaší rodiny na konci války

MK: jak jak byl

LG: osud jaký byl prostě

MK: vod mojí rodiny

LG: mhm

MK: můj tatínek zůstal v Brně

LG: mhm

MK: protože ještě musel chodit do služby a moje mamin- von dal mi
maminku sebou aby mně pomohla s těma děckama

LG: mhm

MK: jo a tatínka sme potom našli teprve v Německu

LG: jo a vrátili ste se potom do Brna nebo potom vaši rodiče bydleli
kde

MK: ne my sme já sem byla jak myslim že to vite co se s Brňákama
stalo

LG: no vim

MK: e pochod smrti

LG: mhm

MK: do Pohořelic a potom dál a já sem byla ee vám řeknu větší město
Jindřichův Hradec

LG: mhm

MK: tam byly p- par kilometrů vod tam byli ty moje rodiče vod mého
manžela a od tam sme byli tak jak tak všichni Němci vyhozeny jako
Brňáci do Rakouska

LG: mhm

MK: transportem potom jako pěšky sme šli do Jindřichova Hradce a na
druhé den sme s tó lokálkó co sme tam jede do Nové Bystřice byli
vezeni dráhó tam a tam sme byli vyloženi a zahnani přes hranice a
teď si dělé co chceš

LG: mhm [tak to je smutné]

MK: [takže je to] z domu to co sem z domu vzala a to sem vzala
hlavně jenom na voblečeni pro děcka a trochu pro mě a pro maminku
tak to co sme měli tak to sme měli

LG: mhm

MK: a vod tam sme se s tym museli potom jit pomalu pořád trochu dál
až do Vídně, z Vídně transportem a týden na cestě a přišli sme do
Německa

LG: mhm

MK: až v roku ale v lednu čtyřicet šest

LG: jo

MK: a vyhozeni sme byli třicátýho května čtyřicet pět

teda už jako po
pětačtyřicátým roce sme se nastěhovali na tudle na Výstavní ee ulici
do ku- <e do kubistickýho domu>

LG: ((smích))

LV: <tam každá stěna je jiná> ee to tam je, a tam bylo kino Radosť.
Radosť ((Radost)) mám dojem. jo. a vedle byly lázně, no já mám dva
syny, no a, protože už sem pracovala a v sobotu se e uklízelo,

LG: ( )

LV: tak náš ee hlavně Petr ani tak ne, ten byl st- teda starší, ale
ten mladší Vojtíšek, ten dostal a mám taky dojem dvě koruny, nad
náma bydlela holka Blanka a chodili každou sobotu tam do kina, jo?

LG: mhm

LV: a protože to bylo blízko, tak sme (teda) chodili tam taky, do
blechárny, [že, říkalo se, jo?]

LG: [blechárna mhm]

LV: blechárna, no tak tam teda, to kino taky. no jinač se chodilo
teda jako do města, no tak to už ee vod pětačtyřicátýho roku, další
potom ty budo- budovatelský filmy, na který se teda nějak nechodilo
teda že. na ty ee to teda šlo. no a už se začalo chodit do divadla,
sme měli jako předplatný v divadle tak se chodilo teda jako do
divadla, takže todle, jestli chcete ještě něco?

LG: no vy ste zmínila tu práci, kde ste v té době pracovala?

LV: (.) já sem ee v- ee teda takhle, já sem ee maminka měla takovej
jako výrobu a a ee prodej, taky to to se nedělalo to sme byli jediní
v republice, výrobu pásků k hodinkám a ee

LG: mhm

LV: ovdověla, takže já sem de fakto ((de facto)), byla doma (.) a e
byla sem jedna teda z z mála, která sem vlastně do školy nechodila a
dělala sem zkoušky a a študovala sem takhle, takže sem jako udělala
potom jako obchodní školu a to to sem si udělala zkouškově teda,

LG: mhm

LV: no pak sem byla teda jako zaměstnaná jako ee úřednice no a vdala
sem se mi bylo dvacet let vám říkám roků, v jednadvaceti jsem měla
prvního syna a byla sem teda jako doma,

LG: jo,

LV: no a potom sem (.) no a jenom to to k tomu teda, ee jako (nejde
to) no a potom sem ee v těch letech sedmapadesát ee skoro
třiašedesát byla ee zaměstnaná jako ee programová pracovnice v Parku
kultury a oddechu a tak s- s některýma těma kumštýřema jsem jim
dělala teda vystoupení a <estrády jo>