Citát
379.61278
1187:1203
LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich
atmosféru?
EF: ano. po osvobození jsem byla na sovětském filmu Bylo jedno
děvčátko. byl to nádhernej film, strášně smutnej, strašně smutnej.
to byla holčička, která přišla o rodiče o všechny a s babičkou
prostě cho- v tech mrazech a to všecko tak chodila pro vodu tam
kamsi a všechno, prostě ten život takovej eh e ve válce jak. ti Rusi
prožívali ten život ve válce. byl to krásnej film, ale strašně
smutnej a ta holčička hrála jak nejlepší snad hérečka. to sem
neviděla, to dítě, jak ta teda odvedla tu práci. to bylo. a ta
babička její. moc sem se tam naplakala, jo, ale to byl můj první
film a dodneška si ho pamatuju.
LR: mhm.
EF: jak to bylo krutý. v té válce.
379.32681
479:483
Vdavky Nanynky Kulichovy, nó, to byla, eh
to byla Hanka Vítová ((Hana Vítová)) e eh Antonie Nedošinská, Pištěk
((Theodor Pištěk)), jo to byli takoví e eh dva e eh, to bylo dueto,
který vždycky hrálo maminku, tatínka, pokaždý nějak. no a teď se
v té rodině něco odehrávalo.
379.42971
330:338
tam bylo kino ((Lido bio)), tak tam si pamatuju právě ten Dům u
jezera ((orig. název pravděpodobně Immensee)) to bylo německé, a to
sem tam byla jako taky s jednou tam, s kamarádkou z té práce, a vona
už byla starší, já sem šla s ní tehdá. to bylo od osumnácti let, a
já sem šla s ní, a teď sem říkala, no tak jestli mě tam pustí, nebo
nepustí, to bylo takový buď nebo, a představte si že mě normálně
pustili a ji kontrolovali, <a vona byla vo tři roky starší jak já.>
vona byla taková drobná, <taková,> já sem přece měla trochu, a mě
pustili a no, tak, tak to bylo hezký, to si tak pamatuju dneska,
379.42971
2546:2547
Dům u jezera ((v orig. názvu pravděpodobně
Immensee)) to taky bylo s titulkama,