Citát
03.395
1071:1097
LS: a chodil ste ee po tom roce třicet devět než ste teda odjel do té Vídně do kina více nebo méně než dříve?
OH: no tak my sme nějak moc do těch kin nechodili.
LS: mhm
OH: ale říkám takovejch jak sem tady jmenoval těch filmů jsme viděli dost.
LS: a za toho protektorátu ee než ste zase odjel do té Vídně, změnil se ten výběr filmů, na které ste chodili? za protektorátu do do kina
OH: (..) to ne.
LS: mhm. a jak se chovali diváci v kině za protektorátu
OH: no tak každej byl ee no akorát se s- akorát tam ee každej byl v tichosti a a nemohl najevo dávat ňáký svoje nálady proti ňáké té ee národnosti, to to neexistovalo.
LS: mhm mhm
OH: prostě šel do kina, zhlédl film a šel dom. to to ono to neexistovalo tady tady ta rivalita taková, dneska by hned dělali manifestovali.
LS: takže si nevzpomínáte, že byste za toho protektorátu v kině zažil ňáké hlasité projevy
OH: ne ne ne
LS: že by se v kině hajlovalo třeba
OH: a to taky ne.
03.395
1111:1133
LS: vy ste zmiňoval že ste se vrátil do Brna zpátky někdy asi tři měsíce před koncem války,
OH: no no
LS: a to [ste chodil]
OH: to sem utekl
LS: [a to ste nechodil do kina asi]
OH: [tom sem] to sem nemohl nikde chodit
LS: mhm
OH: já sem byl za- shovanej tam ve serepešíně v lese a a když něco todle, tak tam hned to bylo avize že někdo přišel do dědiny tak h- hurá a do lesa pryč
LS: mhm
OH: tam tam tam tam neexistovalo žádný kino vlastně,
LS: hm
OH: to to je venkov. akorát kino bylo sice v Náměšti ((Náměšť nad Oslavou)) mně se zdá, no ale jenomže to to sme se neodvážili no to to (nám) my sme byli rádi, že že o nás nikdo neví, sme se nemohli ukazovat venku.
03.395
1179:1185
LS: a ty písničky z těch filmů když tam byly ňáké známé, ony vycházely i třeba na gramodeskách, to ste si nekupovali
OH: ne
LS: takže jste je znali z těch filmů a rozhlasu asi [předpokládám]
OH: [z rozhlasu] a filmů, no
03.395
1237:1245
OH: no jo vlastně já sem ee vod roku čtyřicet tři byl v té Vídni
LS: hm
OH: no a sakra (.) mně se zdá, tam jsem ani do kina nešel, v té Vídni. já sem tam sice měl svůj plat, že, to sem vydělával ňáký peníze, ale mně se zdá, že sem tam do kina nechodil.
LS: mhm
OH: no a pak to končilo tím že sem teda koukal abych zůstal na živu
03.395
254:258
JV: a když třeba si vzpomínáte že se tam plakalo, tak vzpomínáte si že by třeba i lidi tleskali? po skončení toho filmu?
LH: ne, tleskání sem ne, to sem neviděla.
JV: ne.
03.395
322:396
zeptala bych se do kterých kin ste chodila nejčastěji, v tom dětském věku. do těch vašich deseti let.
LH: no, kde dávali něco pěknýho. já sem si, kde dávali něco pěknýho. to my sme si vybrali.
JV: takže ste si vybírali vlastně
LH: vybírali [sme si]
JV: [kina] podle toho jaký měly program.
LH: ano. potom tam byl kousek dál ještě bylo kino, a tady ještě, a tady potom už když bydleli naši tady, tak v Husovicích byly dvě kina.
JV: hm a vzpomenete si na názvy jejich?
LH: věříte že ani, počkejte jak je to, to je opravdu to si teda teď momentálně nevzpomenu. to už je dlouho, velmi dlouho, a já mám dycky říkali že mám takovou ohromnou paměť, a a teď si na to nevzpomenu.
JV: já se podívám jestli třeba já tady ňáké nenajdu,
LH: v Husovicích, dvě kina.
JV: Husovice, em tak tady mám em
LH: naproti sobě byly.
JV: já tady mám kino oko? a grand bio aus- óstria, ((Grand Bio Austria)) nebo bio moravia? říká vám to něco?
LH: ne.
JV: hm
LH: možná
JV: nebo bio Sibiř?
LH: no Sibiř.
JV: Sibiř.
LH: ano ano.
JV: hm
LH: a tam mívali taky ty levnější, a potom mívali levnější v Židenicích.
JV: hm a třeba Zora? to asi už, kino Zora? to tady je taky.
LH: no možná že to bylo, ale já to, když to nevím přesně raději to nechcu tvrdit. a v Židenicích taky. a v Židenicích vždycky si mnul ten pán, to sme ho jednou viděli, ať prší, ať leje, a když pršelo tak bylo plný kino. <víte>
JV: takže
LH: to je dneska...
JV: v Židenicích tady mám kino Orient?
LH: ano.
JV: tak to je ono?
LH: no.
JV: hm.
LH: ano.
JV: anebo...
LH: ne. to bylo ono.
JV: takže to je ono. takže říkáte teda že to bio Sibiř bylo, bylo levné,
LH: v Husovicích.
JV: v Husovicích.
LH: ano, ano. a tam byly dvě, dvě ty kina.
03.395
398:400
JV: dobře. a teda říkáte že ta Sibiř, že ta byla levnější? nebo
LH: no, em oni se taky někdy, někdy tak jako šťouchali, to bylo za lacino. i v těch Židenicích. a říkám vám, on si takle mnul, a my sme to uslyšeli, což mu nebylo teda, ale já sem, my sme to nikomu neřekli, to už byl manžel teda, a von, ať prší, ať prší, takle si mnul, no, no podivej se, no, ěště je jich tam málo ale až bude pršet, no ještě, no ještě chvilu počkáme. když pršelo, tak bylo kino nacpaný. já vám můžu to bylo, je, to bylo kin, a kin, si člověk momentá- to bylo ještě, jak jede elektrika, k centrálce, na tu dlouhé ulici, tam bylo kino, kde ste se obrátila tam byly všude kina. všude byly kina. ale ne že by tam jeden byl nebo druhej. a oni se em předváděli honem aby, nebo tam byl namalované, víte taky co sme rádi chodili, tam byly jak cizí filmy to byly, em ňáký jak přepadaly ty lodě, víte ti, a ty s těma hlavama ne, a zkříženejma, ty, a to bylo taky plný. taky hodně. a voni hned měli namalované tento ven, a už měl hned kšeft. a to,
03.395
402:412
JV: a to byly namalovaný na kinech ty plakáty, nebo ty, em teďka nevím jestli sem to správně pochopila. říkáte že vlastně měli ty zkřížený lebky a taky, tak to bylo jako na kinech namalovaný nebo
LH: ne ne ne. ne, to on měl, to bylo kino dovnitř, že, a na téch dveřích měl takovou namalované rukou.
JV: jo, a čím jako, jako křídou? nebo
LH: ne ne ne, nějakejma barevnejma tužkama nebo něco.
JV: a na nějakým plakátě nebo?
LH: ano. víte na takovým papíře bych dřív řekla. že moc na nějakých, že by tam z toho bohatli, to teda těžko. ale tam jak vám říkám, jak je ta radnice ((kino Moderna)), ty měli všecko krásný. moc pěkný. ale to znáte, musíte znát dobře, vy ste mladinká, to em takže to musíte znát jak se de dovnitř. a tam mají takový i kabáty, a svetry tam prodávaj, a je to dost takový dost, a potom se vyjde ven, a ste, a na potom je tam em Špilberk vidět. moc, moc, a tam sme viděli tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a různý takový ty filmy, který byly starší. a to Byl lásky čas no, no to to kino plakalo.
03.395
414:424
JV: a v kterých letech ste chodila na ty starší filmy? tak asi kdy to tak mohlo být?
LH: mně roků?
JV: no
LH: no, to už sem, to už sem byla myslím tak, myslím tak dvacet, ale na sto procent to,
JV: takže [v tom kině]
LH: [to už sme,] to už sme chodili s manželem. a byl to nádhernej film, zpěvačka, a potom on se ji ujal aby byla zpěvačka, ale ona milovala jiného, a on potom em si ju chtěl vzít, a ona nechtěla, a ten zpěvák em chtěl už že si to nějak to udělaj, že utečou nebo nějak, teď to přesně nevim, a on ho ten co si, ten starší, co z ní vlastně udělal hvězdu, tak on ho zastřelil. a to všecko plakalo. mladí staří <to by vám řekl> manžel že to všecko, všecko plakalo. a tam byl, byly různý. em takový filmy, třeba takový by se řeklo, takový až moc sla- sladký bych řekla. ale to bylo vždycky, takový em lákavý, lákavý, a mělo to svůj cit. víte, a toto, to Byl lásky čas, to byl takové opravdové, citové, citové, citové. opravdu by se vám taky líbil. myslím že byste taky plakala. věříte?
03.395
426:444
JV: možná. dobře, takže em eště bych se zeptala em na názor vašich rodičů na filmy a na kina. takže vaše maminka teda do kina chodila, to ste [říkala]
LH: [chodila,] s manželem.
JV: a říkala vám třeba abyste chodila taky doporučovala [vám třeba]
LH: [no jo] ona říkala jé, tam hrají to a to, tak se běžte, tam na to se běžte podívat. a to my už sme byli odstěhovaný, že.
JV: a takže ona chodila se svým manželem,
LH: se svým manželem.
JV: takže s vaším otcem. takže oni chodili spolu a vy ste chodila taky
LH: ano ano.
JV: vy ste nechodili dohromady.
LH: ne. no, to byla jenom opravdu výjimka.