Citát

ale potom to jako později Němci už ne- j- jak přišli sem
Němci, to byly jenom německý a naše filmy a a e to byly (.) to sme se
zase dozvěděli, i i když to byla nepravda ty žurnály, to byl před každým
filmem, že ukazovali, jak to vojsko pokračuje, jak ee jak ee kdo ee
jakou část vyhrál území, jestli Rusové nebo j- Němci.

LČ: tak k tomu se taky ještě bych se vás na to pak zeptala konkrétně,
takže vy byste asi nenašla kino, které byste třeba neměla ráda. [že by,
že by nějaké ste neměla oblíbené].

MS: [ne, všechny, všechny, všechny]. chodili sme do Králova Pole
později, do Besedního domu ((Besední dům)), tam naproti byl Sokol,

LČ: Sokol.

MS: to kino. takže my sme co bylo poblíž všechny kina jako
[navštěvovali.]

ale za války ste neměl
[kam]

JV: [mhm] a vzpomněla byste si ee z čeho všeho se skládala ta
projekce, to představení? jestli tam byly ještě nějaké (.) jiné ee
věci, než hlavní večerní film, třeba (.) týdeník?

JJ: tak voni týdeníky byly u všeho

JV: mhm (.) [(před každým) filmem]?

JJ: [to ste] kolikrát sme (.) brblali, že byl dobrej film, ale kdyby
nebylo toho týdeníku (.) jo

JV: že vám to scházelo

JJ: to ((smích)) to muselo být při každým filmu, jo (.) to muselo
být při každý... a to sme kolikrát brblali

JV: mhm a takže vás ty [týdeníky (třeba nezajímaly]?

JJ: [protože ty týdeníky] to tam bylo všechno to vám tam
(předváděli) celou tu jak (.) bojujó ti a ti a to (.) nás nějak
tenkrát moc netáhlo

JV: mhm

JJ: to sme vo to moc zájem neměli (..) [takže]...

JV: [a hlavně] to bylo asi hodně tendenční (.) pro- proněmecké

JJ: no to bylo hodně právě

JV: mhm

JJ: tohle no tak (.) napřed se Němci (.) (tasej) jak vyhrávají a
všechno

JV: hm

JJ: ne a to (.) a tos- to byl (kolikrát) ten týdeník byl delší, jak
ten film

JV: opravdu?

JJ: potom ten film ee (.) to nějak s- kolikrát sme brblali, že to
<zkrátili>, že to není možný

JV: a ty týdeníky opravdu trvaly tak dlouho? já sem myslel, že byly
kratší

JJ: no, ty týdeníky byly (.) to sme vím, že to sme brblali vždycky
na ten týdeník

JV: hm

JJ: a někteří vím (.) že dokonce vím, že hodně chodili lidi až po
tom týdeníku

JV: mhm

JJ: to ste slyšel, že teprve se to vlastně (.) tam jdou lidi

JV: hm

JJ: až vijou, že už bude po týdeníku

JV: to mohlo trvat třeba jak dlouho ten týdeník?

JJ: hm?

JV: jak dlouho to třeba mohlo trvat ten týdeník?

JJ: no tak (.) zabral dost dlouho

JV: hm

JJ: (tam) dycky zabral dost dlouho ten týdeník

JV: například [ještě]...

JJ: [a to sme] neměli moc [v lásce]

JV: [hm]

JJ: ty týdeníky

JV: vzpomněla byste si, jesi třeba byly i reklamy (..) v kinech?

JJ: to si nevzpomenu (.) já vím, že za války byly ty týdeníky byly
ale tak ty reklamy nevím

JV: a nějaké reklamní ukázky z filmů, ty takzvané foršpany?

JJ: ton- to si nevzpomínám

BK: nebo třeba nám sebrali ve válce Němci, že potřebujou vojáci
lyže, voni nám vzali nám lyže, museli sme museli sme dobrovolně
darovat, potom zase nám kola kola, jo, to byly takový věci, který
sme divný divně snášeli, no takže to se myslim do kin ani nechodilo
moc.

JV: teď mluvíte už o konci války

BK: no tak otce mně to, no.

BK: no oblíbený no nejoblíbenější s Vojtem ((Jaroslav Vojta)) je
přece to jak jak tam v té pohádce ((Hrátky s čertem)), jak dělal
toho loupežníka šarka farka ((Sarka Farka))

JV: mhm

BK: tak to je přece nezapomenutelný, že?

JV: na tom filmu ste byla taky v kině?

BK: určitě

JV: jo

BK: no několikrát to se chodilo

JV: ale to už bylo později, že jo, [to už jsou padesátá léta]

BK: [to už je později, no]

byly ee, pokud muž
dělal průmyslovku, tak sme tam tam bylo jedno kino, na Šilingrový
((Šilingrovo náměstí, kino Excelsior)), tam sme chodili. jak je pošta, v
tom domě. a tam sme chodili za korunu a to byly tři řady. (.) a do té
třetí řady sme chodili.

LČ: to byl ekselsior ((Excelsior)), ne, to kino. [na Šilingráku
((Šilingrovo náměstí))].

MS: [asi, že jo], eksel-

LČ: a mhm reagovali třeba diváci na ty filmy jako nějak hlasitě [že by
se vyjadřovali nebo]

MS: [no ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano.]

LČ: tak tleskali nebo výskali nebo

MS: ne to ani ne. ale smáli se nebo byli zase smutní, to takový ee, že
by bylo takový spontánní tleskání, to (za Němců ne,) já si nepamatuju.
[já si n-]

LČ: [ale] smích teda hlavně.

MS: smáli, smáli sme se.

LČ: a na konci filmu, že by se tleskalo, to ne- to byste si vzpomněla,
že by byla ta...

MS: já si myslím, že ne, že ne, že to sme v tichosti odcházeli. jestli
se to stalo někdy, já nevím.

LČ: a potkávala ste tam známé, třeba když ste se hm když ste šla do kina
i s i s vlastně s manželem nebo sama ee a bavili ste se spolu o tom?

MS: abych vám řekla pravdu, ee potkávali sme se, ale to bylo ne zrovna v
v tom našim blízkým okolí, ale většinou (ze) známosti, co co sem znala
ty lidi, tak se (tam sme se tam) setkávali a to sme povykládali trošku
šli kousek spolem.

LČ: a bavili ste se o tom filmu, nebo spíš [t- o tom filmu ste
hovořili.]

MS: [no většinou o tom filmu, většinou o tom filmu.]

LČ: takže vlastně to mělo i takový mhm vlastně sociální význam ten [ten
prostor, že ste mohli se setkat.]

MS: [byl, ano ano ano ano]. prakticky to se nikam nešlo, ven se nemohlo,
pomalu ste nemohla ani ee do Prahy nebo tady to bylo za těch Němců tak
přísný a a do toho kina se šlo opravdu a každý z radosti, že se něc-
samozřejmě, že sme cestou nadávali, ee na ten žurnál, protože to bylo
všechno (.) (tendenční) podle toho Němci co chtěli dát,

vona říkala prosím tě co se ti na tom filmu líbilo. já povidám, mně se na tom líbilo ta opravdovost. mně se na tom líbila ta opravdovost. to byl film takovej opravdový. já nevim jak bych to ještě víc vyjádřila.

JV: hm já to chápu, dobře.

LH: no, pochopíte mě?

JV: ano.

LH: takové, víte, takovýho prostě, von tam vyjádřil em co člověk vlastně cítí, a jak to má vypadat, že, pěkný. a von to teda vopravdu, von je em šikovnej herec,

, jo, babička ale byla v Adamově
naštěstí, a tak e tak sme dostali byt na Francouzské ulici, no, a
právě tam byly kina že no to byla ta Lípa,

LG: mhm

JB: jo pak byl ten Bajkal a nevim jak se potom menoval, ten ten
Bajkal byl byl no potom taky přejmenovaný, jo. ten Bajkal to jako
založili ty legionáři, co byli za první svě- světové války v Rusku,

LG: mhm

JB: proto to nazvali Bajkal, že podle toho, podle toho jezera, no,

LG: pak si myslim to kino menovalo [( )]

JB: [co tam máte] napsaný br- br- ((smích))

LG: no to kino se se myslim pak [menovalo ( )]

JB: [co tam...?]

LG: ne to mám takový...

, když sem se oženil, to už
bylo potom v třiapadesátým roce, že, tak sme se s manželkou, to bylo
kousek, tam za rohem sme šli do kina,

a potom po válce, jak přišli Rusi, tak to bylo
ohromný nadšení z tech jejich prvních filmů, Ona brání vlast a toto
tam byly no takový jako ty pr- první ty filmy z té války a z toho.
tak to bylo ohromné nadšení z tech ruskéch fil- filmů. no a tak co
dál?

anebo byly takový všelijaký pod Špilberkem, tam byl takové
obrovské dřevěné, no to taky nevíte, no to tam byl to bylo obrovský,
tam po válce vystupovali hodně ty Alexandrovci, jo

LG: jo?

JB: no tam, já sem na to strašně rád chodil, to bylo narvaný, to
bylo takový nadšení, no když voni přijeli a zpívali, jo, tak tam sem
na to chodíval, tam právě byly no všelijaký no takový ty cirkusy a
takové ty kolotoče a takový. a to bylo to bylo takový jako chodící
schody ste vyjela a teď ste šla a tam byl takovej čtverec tam fókal
vítr strašně, a dole stáli lidi a dívali se, a když tam na ty schody
vyšla nějaká ženská, tak to bylo jéžišmarja, prže vona musela to
vedlo a na ten čtverec kde fókal vítr, a to jí zvedlo sukni. tak to
bylo dycky ohromný nadšení. ((smích)) nejenom kino, ale bylo
takových věcí, do lázní sme chodili, no. se koupat.