Citát

LČ: a že by se lidé třeba chovali nějak provoka- ee provokovali při
[těch (týdenících)]

JH: [nemohli] se provokovat, (hned) by je zavřeli (.) gestapo bylo
hned po ruce (.) tenkrát se poslouchal akorát doma ee rozhlas Moskva
nebo Londýn se poslouchal, a to bydleli třeba hned vedle Němci a
musela ste mět strach, aby vás neudali (.) to vy nevíte nic dneska.

LČ: a v ee teda v té době toho protektorátu bylo vidět, že se ti
diváci v těch kinech chovali jinak (.) na tom promítání?

JH: ne.

LČ: tak e jako...

JH: (jak) se měli chovat, co měli chodit, když dete do kina, musite
sedět, aby nevrzalo sedadlo a a musite sledovat děj, tak jak jak
chovat?

LČ: a když tam třeba promítali ty týdeníky a když se tam [objevil]

JH: [no] muselo být ticho, každej se bál.

LČ: a když se objevil Hitler, muselo se třeba hajlovat?

JH: né [ne]

LČ: a ten strach teda byl cítit i v kinech, jako že by se třeba lidé
ňák víc báli s ostatními mluvit nebo [ee]?

JH: [a] v kinech se nemůžete bavit.

LČ: ale při jako né při projekci, ale předtím třeba.

JH: né, akorát ee sme nechápali to jejich vé ((V jako vítězství))
furt vítězijó na všech frontách Evropy, jo? to vé ((V jako
vítězství)), to bylo pro nás ee neskutečný (.) a Němci tomu věřili
(.) a my né Češi.

LG: no a když se potom blížil ten konec války, měnilo se to chování
těch diváků v tom kině?

JH: (..) [no]

LČ: [když] třeba začali prohrávat Němci [nebo]

JH: [ne] (.) ne v kině, když dete do kina, musíte sledovat děj a co
by? to se potom mluví, vykládá někde doma nebo s někým nebo s těma
spolužačkama, copak, já si to pamatuju? neměnilo (.)

LČ: a vám se teda líbily hodně ty ee muzikální filmy nebo (s
muzikou)?

JH: muzikální, no muzikální, to vite

LČ: a zpívala ste si třeba pisničky?

JH: [no no]

LČ: [z těch filmů]?

JH: no zpívala, ale teď to jak sem vám to německy zpívala, eště bych
tu melodii chytla, ale já já si nepamatuju, jak se menoval ten film
s tou marikou rekovou ((Marika Rökk)), mně se to hrozně líbilo,
myslím, že sem na tom byla víckrát, na tomto filmu.

LČ: a jak ste vlastně s- jak ste si pamatovala ty texty?

JH: no tak když něco slyšíte víckrát, tak anebo umíte trochu to ně-
tu němčinu, vite co je to ich brauche kaine milionen ich brauche
kaine luxusvagn, řiká vám to něco? (.) neřiká?

LČ: no jako co to znamená?

JH: [řiká]?

LČ: [no] tak to to vim, no.

JH: řiká? no tak vidíte nor musik musik musik no zpívá, no.

LČ: a vy ste to teda slyšela v kině a potom [se to]

JH: [v kině]

LČ: hrálo eště v rádiu nebo [kde ste to slyšela víckrát]?

JH: [ne, v tym kině] v tym kině furt v tym kině a to se tam
vopakovalo víckrát, [no]

LČ: [mhm]

JH: a když ste mladá a líbí se vám to, tak se vám to zalíbí, no to
si pamatuju tady toto.

KH: no a bavili ste se třeba během přímo tý projekce toho filmu s
divákama nebo s těma kamarádkama?

LN: ne, to. až potom jak sme šly domů, tak to sme si vykládaly, ale
během toho kina sem se nebavila s nikým.

KH: no. a tleskali ste třeba? nebo nějakej jinej druh?

LN: ne, to nevím, že by se v kině. ne, to sem netleskala, nikdy.

LČ: mhm, mhm. a když ste byli v tom kině, jak ste se chovali? měla ste
třeba ve zvyku tam jíst nebo pít, [něco si] přinést?

MS: [ne].

LČ: ne.

MS: ne, to se nenosilo. ani bonbóny. to v té době nic, [vůbec] nic.

LČ: [a] bav- třeba že by se diváci vzájemně spolu bavili, nebo na to
bys-

MS: no zkraje ano, zkraje to oni pouštěli, už byl žurnál a ještě
pouštěly ty uvaděčky. to vím, že to bylo dost jako neklidný a až později
už nesměli, museli lidi stát a a čekat až bude po tom žurnálu.

LČ: a mhm reagovali třeba diváci na ty filmy jako nějak hlasitě [že by
se vyjadřovali nebo]

MS: [no ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano.]

LČ: tak tleskali nebo výskali nebo

MS: ne to ani ne. ale smáli se nebo byli zase smutní, to takový ee, že
by bylo takový spontánní tleskání, to (za Němců ne,) já si nepamatuju.
[já si n-]

LČ: [ale] smích teda hlavně.

MS: smáli, smáli sme se.

LČ: a na konci filmu, že by se tleskalo, to ne- to byste si vzpomněla,
že by byla ta...

MS: já si myslím, že ne, že ne, že to sme v tichosti odcházeli. jestli
se to stalo někdy, já nevím.

LČ: a změnilo se vlastně chování divá- (nebo) měla ste pocit, že na
těch německých filmech třeba se lidé chovají jinak než [( )]

MS: [no tak] ee, dívejte se, ee určitě mnozí lidi, bylo šuškání, že,
byla určitě si kriticky na to dívali, ale každej se bál promluvit, víte,
takže, já jenom z vlastních zkušeností můžu říct, že sem to ráda neměla
a myslím hodně dalších Čechů taky, [protože]

LČ: [a]

MS: sme nic se nedozvěděli novýho.

JV: a (..) teď teda když se posuneme dál (.) ee nebo teda eště
vlastně ještě bysme se mohli ee mohli zastavit chvilku u toho ee
kina na na Výstavišti ((Výstaviště)), jak ste chodili hodně ze
školou nebo (.) relativně hodně (.) tak ee vzpomněla byste si, jak
se třeba (.) ty děti chovaly tenkrát ee při představení?

JJ: no tak (my) sme se chovali normálně prostě

JV: jesi třeba pokřikovali kluci nebo (.)

JJ: ne ne ne

JV: hvízdali nebo se smáli [nahlas]?

JJ: [ne ne] (..) ja vam něco upřímně řeknu, tenkrát byla ta mládež
(.) jinak vychovaná

JV: hm

JJ: prostě, jo, tenkrát [(to neexistovalo)]

JV: [jako myslíte,] že si třeba děti tenkrát tolik nedovolily jako
dneska, jo?

JJ: no no no, to bylo úplně něco jinýho

JV: mhm

JJ: (..) my bysme si nedovolili ani nijak tak, protože by nás
učitelé hned (.) hned sme byli volaní k raportu nebo něco

JV: [mhm]

JJ: [když] kluci třeba něco z voloviny vyvedli nebo něco takovýho

JV: hm

JJ: tak byli hned k raportu

((pausa; 5 vteřin, doplnění nápojů))

JV: takže třeba ste se ani nebavili, jako měli ste strach (.) během
ee

JJ: ne, řekneme né strach, ale prostě tenkrát nás to (.) já nevím
jako

JV: hm

JJ: děcka ani nenapadlo nějak taklec ee (...) prostě měli sme ee
jiný

JV: hm

JJ: jiný smysl pro život, jak se řiká (..) poněvač sme byli jinak
vedení