Citát
04.396
1694:1706
LS: hm a potom těsně po roce štyrycet pět po osvobození, vzpomínáte
si na atmosféru v těch kinech, nebo na vaše zážitky první po tom
osvobození.
JN: no tak snažili sme se, pamatuju si, že sme se snažili, abysme
sehnali nějaký filmy ty ty novější třeba z války a no tak stávalo se
třeba, že třeba tam někdo vystoupil a řekl k tomu, jo, em em k tomu
průběhu konce tý války a podobně a že jako tam bo- bojovali třeba
naši letci a nějaký takový...
LS: jo.
JN: zmínky, to byly spíš takový dobrovolný vystoupení
04.396
796:800
to potom, to už až sem měla
svoje děti, tak sme měli takovou malou a do toho se dávaly, to sme
dělali na stěně, takovou jako plachtu bílou, jo. a zatemnili, jim
promítali, ale to byly takový filmy, to se tam nastrčil, to můj muž
jim ( )
04.396
983:1014
KH: hm. a vzpomínáte si na první návštěvy kina jakoby po tom
osvobození? když se začlo znova jakoby promítat i jiný filmy, jak
ste chodila?
LN: no to byly stejný, to nebyly žádný, že. ale pak už začaly prostě
takový ty komunistický prostě propaganda, jo. to byly ty prostě,
úderníci i změnily se taky ty týdeníky, že jo. to bylo, to už
otravovalo kde koho, to bylo z fabriky.
KH: hm.
LN: kolik se vytěžilo, kolik se udělalo, kolik se sklidilo obilí,
kolik prostě ee údernic a co za to dostali a to byly pak nový
týdeníky, no. ale ty filmy, to už potom, no, jako, na barandově
((Barrandov)) se vlastně točilo pořád. naši herci zůstávali, že,
stejní.
KH: a dokdy ste tak chodila do toho kina? kdy ste přestala chodit?
LN: no, já jsem nepřestala, já jsem s odstupem času vlastně chodila
do kina pořád. celý život.
KH: hm.
LN: i když sem se vdala, i s manželem sme chodili. ne tak často
třeba, ale jakmile byl nový film, tak to už sem, prostě, to patřilo,
prostě, ee společensky. divadlo a kino patřilo jako
KH: hm.
LN: ke společenskému životu. jako těch, té střední vrstvy brněnské,
no.
03.395
233:260
a (...) samozřejmě, že sem
chodila také do toho kina, až sme se přestěhovali.
LS: až ste se přestěhovali.
ES: tak tam do toho Besedního domu ((Besední dům)).
LS: hm. a to bylo?
ES: to bylo kino Union.
LS: hm.
ES: to byly jako nepravidelné návštěvy (.) dá se říci, týdně.
LS: takže jednou týdně ste říkala?
ES: jednou týdně.
LS: a s příbuznými většinou?
ES: do toho v tom Králově Poli sem chodila hodně s mým otcem.
LS: hm.
ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána
na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala
partnerku mýmu tatínkovi.
03.395
473:515
LS: když ste navštěvovala ty další školy. takže se vás zeptám, jak
často ste chodila do kina v tom období právě potom už, co vám bylo
těch deset let, dál do toho roku devatenáct set čtyřicet pět. zase.
když byste měla řádově říct, kolikrát týdně nebo měsíčně?
ES: pravidelně jednou týdně. buďto v sobotu nebo v neděli. to bylo
v neděli jako pravidelné s tím tatínkem.
LS: takže se to nezměnilo vlastně?
ES: nezměnilo se.
LS: bylo to zase jednou týdně?
ES: jednou týdně.
LS: a čili potom vlastně, vy ste říkala, že ste se přestěhovali
v tom roce třicet osm.
ES: osum. do toho Králova Pole.
LS: do toho Králova Pole.
ES: tak.
LS: a ani poté, co ste se přestěhovali, se to nezměnilo, ta četnost
návštěvy?
ES: ne, ne.
LS: zase to bylo
ES: ano.
LS: jedenkrát týdně?
ES: jenom právě, když sme bydleli nad Tivoli, tak sem chodila
s bratranci, s tetou,
LS: hm.
ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým
tatínkem.
03.395
514:534
ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým
tatínkem.
LS: hm.
ES: a ten mě bral všude s sebou. to víte, že to bylo někdy mládeži
nepřístupný, takže sem u pokladny, když sem procházela, tak sem si
stoupla na špičky,
LS: ((smích))
ES: snažila sem se teda vypadat co nej nejdospěleji.
LS: a tatínek vám to toleroval, jo? ((smích))
ES: tatínek mně to- samo, protože on byl rád, že sem s ním. že
nemusel jít sám.
LS: tak to bylo určitě super, teda.
ES: no. ((smích))
03.395
548:589
ES: když sme přišli do toho Králova Pole, tak tam bylo
LS: ano?
ES: Besední dům a Orion ((pravděpodobně Union)).
LS: čili tam už se to změnilo. a potom už do těch, která ste
navštěvovala dřív?
ES: dřív, už to nebylo akcept- (.) -ovatelné, protože bych musela
buďto jet elektrikou, nebo jít pěšky.
LS: jasně. takže ste změnila-
ES: takže sem-
LS: změnila kina z toho důvodu. mhm. (..) a měla ste v tom věku
potom od těch deseti let dál své oblíbené kino, které ste
navštěvovala úplně nejraději?
ES: tak (...) myslím, že to byl ten Union.
LS: a co se vám na něm tak líbilo?
ES: že sem tam mohla tu paní pokladní vždycky obalamutit. ((smích))
LS: a třeba, když byste měla říct, co se týče třeba toho interiéru
toho kina nebo přístupu personálu k tomu, tak i z tohodle důvodu
třeba se vám to líbilo nebo?
ES: tak.
LS: zkuste to nějak rozvést.
ES: ty kina byly velice skromné.
LS: mhm.
ES: Besední dům, který byl ovšem ee lepší jako mm jako zařízený tak
(..) moderněji, kdežto (.) kino Union, to bylo opravdu pro takový
chudáčky. vstupné tenkrát, to víte, to bylo od koruny do čtyř
padesáti.
03.395
591:594
LS: hm, hm. aa takže vlastně to zůstávalo potom tím vaším oblíbeným
kinem, když ste se přestěhovali do té Krpole ((Královo Pole)).
ES: ano, do Krpole ((Královo Pole)), tak ten Union.
03.395
635:645
že- pro mě bylo to vždycky, když sem šla do kina, tak to bylo
nadšení. i když ten film třebas nestál za nic, že ano. tak pro to
děcko to mělo vždycky, dítě si vždycky našlo v tom kinu nějaký plus.
LS: hm.
ES: i když třeba,
LS: hm.
ES: to nestálo za nic.
03.395
651:655
ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými.
LS: hm.
ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem.