Citát
0.0 3:1652Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsala: Radomír D. Kokeš
Datum a místo: XXX, Brno
Rok narození: 1928
Bydliště do roku 1945: Tivoli (dnes Jiráskova – Veveří), roku 1938
se přestěhovala do Králova Pole.
Povolání rodičů: Otec živnostník – majitel obchodu, ve kterém
pracovala i matka narátorky.
Povolání narátora: Od roku 1946 narátorka nastoupila do práce.
Pracovala v pojišťovně, v Lidových novinách, na rektorátě UJEP,
v Domě pionýrů a mládeže v Lužánkách a Magistrátu města Brna. Vždy
pracovala v účtárně.
LS: ( ) to budeme nahrávat. takže první, co bych se vás zeptal, je
takové ověření jenom vašich osobních údajů. co se týče té školy, do
které ste chodila. (.) mám tady napsáno obecná škola Kounicova
ulice.
ES: ano.
LS: a to bylo v letech devatenáct set třicet-
ES: třicet čtyři.
LS: devatenáct set-
ES: až třicet osm
LS: až třicet osm
ES: a potom sem chodila do Králova Pole,
LS: no
ES: a to bylo,
LS: a to bylo v letech?
ES: no v těch třicet osm.
LS: třicet osm až asi zřejmě čtyřicet.
ES: a potom sem chodila do gymnázia,
LS: hm.
ES: v Králově Poli,
LS: hm.
ES: do roku čtyřiačtyřicet.
LS: do roku devatenáct set čtyřicet čtyři. (.) a ještě tady mám
napsáno, (.) asi pan Skopal, když s váma telefonoval. Kotlářská
ulice, dva roky.
ES: to sem chodila na obchodní školu na Kotlářskou.
LS: takže to byly ještě potom další dva roky?
ES: dva roky obchodní škola při Obchodní akademii.
LS: hm. (.) a potom? potom už ste nastoupila do zaměstnání?
ES: ano.
LS: a kde ste pracovala?
ES: pracovala sem (...) v pojišťovně.
LS: hm.
ES: potom sem pracovala v Lidových novinách. potom sem pracovala
tady na rektorátě.
LS: a co ste tam dělala?
ES: všude sem byla v účtárně.
LS: hm. to úplně stačí. teď bych se zeptal, jaký byl povolání vašich
rodičů před tím rokem devatenáct set čtyřicet pět.
ES: živnostník. můj tatínek byl živnostník. měl obchod s kl-
s koloniálním zbožím.
LS: hm. a maminka?
ES: maminka samozřejmě byla v obchodě též.
LS: takže pracovala v rodinném, rodinném obchodě?
ES: ano. a začínali (.) začínali tady, na Zelném trhu.
LS: na Zelném trhu. hm. a měla ste nějaké sourozence?
ES: ne, kdepak.
LS: hm. (.) a vaše povolání už ste říkala vlastně, že potom ste
nastoupila jako účetní?
ES: ano, a nakonec sem skončila v Domě pionýrů v Lužánkách jako
ekonomka, jako hospodářka. (.) a do důchodu sem šla z Magistrátu
města Brna.
LS: hm. a ještě bych si ověřil. tady je něco, že vy ste zpočátku
v těch třicátých letech bydlela v [Tivoli]-
ES: ano.
LS: to bylo do roku?
ES: [(je dnešní)] Jiráskova, myslím-
LS: ano.
ES: nemýlím-li se.
LS: hm.
ES: Tivoli třicet sedm ((Tivoli 37)), a tam sme bydleli do toho roku
osmatřicátého roku-
LS: hm.
ES: než prostě přišli, protože tam byla veškerá, veškeré
obyvatelstvo německé.
LS: hm.
ES: a my sme byli Češi. takže otec viděl, že by to velice špatně
dopadlo, takže v tom osmatřicátém roce to prodal ten obchod a
přestěhovali sme se do Králova Pole.
LS: do Králova Pole. (.) takže to úplně stačí na začátek. to sme
projeli úplně bezvadně. (.) a teď už teda přejdeme k těm otázkám-
ES: ano.
LS: které se týkají kina do roku devatenáct set čtyřicet pět. první
okruh těch otázek se týká vaší dětské zkušenosti divačky. to znamená
od do zhruba deseti let, (.) když ste ukončila ňákou tu obecnou
školu. takže ta první otázka je, jestli si vzpomínáte na svou první
návštěvu kina.
ES: to bylo na Stadioně ((Stadion)).
LS: hm.
ES: z Kounicově sme šli v první třídě. a byl to film o Ja- o
Kozinovi ((Psohlavci)).
LS: o Kozinovi to byl film.
ES: o Kozinovi. a tím pádem jak se tam objevil ten duch, tak já sem
okamžitě vyskočila, chtěla sem si sednout, jenomže sedadlo sklaplo a
já si sedla na zem. ((smích)) takže to byl-
LS: a to byl český film?
ES: to byl český film.
LS: hm.
ES: to byl můj první zážitek tedy velký.
LS: a rok ste říkala?
ES: musel to být v roce devatenáct set třicet čtyři.
LS: devatenáct set třicet čtyři. a s kým ste tam byla?
ES: ze školou.
LS: se školou ste tam byla.
ES: měli sme v první třídě pana učitele Petříka.
LS: hm. dobře, a teď je tady otázka, jak často ste jako dítě, to
znamená do těch deseti let, do ukončení té obecné školy, chodila do
kina?
ES: protože sem měla (.) hodně příbuzenstva-
LS: hm.
ES: tak sem se vždycky s někým svezla. tak sem už říkala, že sem tak
jednou týdně chodila. protože tenkrát ty ceny byly velmi přijatelné
(.) aa (.) takže sem tak jednou týdně chodila s příbuznými.
s bratránkem, sem měla po o moře bratranců
LS: hm.
ES: a s tetičkama do kina Excelsior, to bylo na Šilingrově náměstí.
potom sme chodili do Moderny ((Moderna)), ta to bylo na
Dominikánském náměstí.
LS: hm.
ES: a proti nádraží bylo kino Čas, tam ste mohl
LS: hm
ES: přijít a odejít, když ste chtěl. (..) totéž kino bylo na Náměstí
Svobody. dneska je tam řeznictví. tak mezitím řeznictvím a tím
rohem.
LS: hm, hm.
ES: tak tam bylo taky takové kino. (..) a (...) samozřejmě, že sem
chodila také do toho kina, až sme se přestěhovali.
LS: až ste se přestěhovali.
ES: tak tam do toho Besedního domu ((Besední dům)).
LS: hm. a to bylo?
ES: to bylo kino Union.
LS: hm.
ES: to byly jako nepravidelné návštěvy (.) dá se říci, týdně.
LS: takže jednou týdně ste říkala?
ES: jednou týdně.
LS: a s příbuznými většinou?
ES: do toho v tom Králově Poli sem chodila hodně s mým otcem.
LS: hm.
ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána
na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala
partnerku mýmu tatínkovi.
LS: a sama ste nechodila třeba do kina?
ES: ne, nikdy ne.
LS: vždycky s doprovodem?
ES: vždycky s doprovodem. ano.
LS: dobře. takže ty kina, které ste navštěvovala, to už ste vlastně
říkala, do těch deseti let. proč zrovna tady tyhle kina, která ste
zmiňovala? vy ste zmiňovala Excelsior. tuším, že ki-
ES: protože tam chodila se mnou moje teta. do toho Excelsioru
((Excelsior)).
LS: hm. konkrétně do toho Excelsioru ((Excelsior))?
ES: ano, ano. a do Moderny ((Moderna)).
LS: hm.
ES: a do Moderny ((Moderna)).
LS: hm.
ES: samozřejmě, že sme byli taky v Alfě ((Alfa)) v kině. a v [dobsu]
((Dopz)).
LS: do těch deseti let?
ES: do těch deseti let. ano. (.) to sem ty brněnský kina
navštěvovala s mými příbuznými.
LS: hm. a proč zrovna tady do těch kin? proč ste si nevybírala
nějaká jiná?
ES: já sem si nemohla vybírat. já sem musela souhlasit s tím-
LS: aha.
ES: kdo mně zaplatil vstupenku.
LS: jasně. takže vy ste vlastně se musela přizpůsobit tomu?
ES: ano. přizp- tomu-
LS: kdo šel s vámi do toho kina?
ES: tomu mýmu doprovodu, ano.
LS: tak to je celkem, to je celkem logický. a když byste měla říct,
jaký byl názor vašich rodičů na kino?
ES: no, můj otec ten byl velice jako nadšen filmem.
LS: hm.
ES: a hlavně tedy ho (..) zajímaly filmy cizí.
LS: hm.
ES: protože on byl na ročním pobytu v Americe, takže ho zajímaly ty
americké filmy.
LS: hm.
ES: [ta]kové ty západní, dá se říct.
LS: hm. takže ste se nikdy třeba nesetkala s ňákým odsudkem ze
strany vašich rodičů?
ES: ne, nikdy ne. ne. (..) moje maminka, ta do kina nechodila. jak
sem vám řekla, ta byla velice nemocná. takže s maminkou sem- ale
s tatínkem sem chodila každý týden.
LS: takže ten vztah vlastně vaší rodiny k tomu kinu byl velice
kladný?
ES: kladný, ano.
LS: pokud to chápu dobře.
ES: ano, ano.
LS: hm. takže můžeme další otázku. zmiňovala ste taky vlastně, že ta
vaše první návštěva byla se školou v tom kině.
ES: ano.
LS: a když byste měla říct vlastně totéž, ale jaký byl postoj školy
k filmu nebo ke kinu obecně?
ES: tak oni vybírali kina, která- teda filmy, které měly určitou
souvislost s výukou.
LS: hm.
ES: takže, jak sem říkala, to bylo něco z dějepisu o tom Lomikarovi
((Psohlavci)). a potom si pamatuju, že to byl nějaký film (..)
z ruské přírody. že to byl ee film, ve kterém ee sme navštívili
takovou ruskou opuštěnou vesnici. jestli to byly chatrče. prostě tam
byla nějaká choroba, která ee to obyvatelstvo vymítila, takže ee,
LS: hm.
ES: na malého diváka bylo velice ee takové (...) smutné,
LS: depresivní
ES: depresivní pohled na ty mrtvoly. no to byly už kostry, to nebyly
mrtvoly.
LS: mhm
ES: takže to byl druhý takový zážitek z té školy.
LS: a jak často ste chodili s tou školou do toho kina na
představení?
ES: tak na té Kounicové sme chodili často.
LS: často?
ES: ovšem v Králově Poli už potom sem ne- ne, nikdy nešla do
biografu.
LS: a hovořili ste potom třeba v rámci výuky ještě o těch filmech,
které ste viděli?
ES: ano, samozřejmě, ano.
LS: jo? (.) takže vlastně, když byste to měla shrnout. jak se
učitelé vyjadřovali k těm filmům nebo jaký byl jejich postoj ke kinu
obecně?
ES: no postoj byl takový, že hlavně chtěli od dneš- od dětí získat
jejich zážitky a jejich prostě připomínky k tomu filmu. oni sami se
nevyjadřovali,
LS: hm.
ES: ti učitelé. hlavně je zajímalo, co na to říkaly děti.
LS: váš názor?
ES: ano.
LS: hm. takže můžeme k další otázce. otázka zní, jestli byl film pro
vás v tom dětském věku do deseti let důležitý. a pokud ano, tak
proč. a jak se projevovalo ve vašem chování, hrách nebo rozhovorech
s vašimi kamarády.
ES: tak (...) to víte, takový desetiletá holčička, ta začne
vystřihovat z různých časopisů filmové hvězdy, začne si je lepit do
sešitu ee. a mm (.) to víte, viděla sem moře českých filmů s Věrou
Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)),
s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)), ale také třeba sss tím Robertem
Tajlorem ((Robert Taylor)), to byl americkej takovej představitel.
takže (..) to byly (.) různé, různé druhy filmů. ovšem, ty české
filmy se mi líbily nejvíc, protože to bylo z prostředí, které mi
bylo známé, že?
LS: hm. a byl teda pro vás důležitý ten film tady v tomhle raném
věku?
ES: ano.
LS: ano?
ES: byl. hlavně, jak se má člověk chovat ve společnosti, že ano? to
už sem viděla u těch filmových hvězd, že (..) vždycky když se de do
nějaké veřejné místnosti, takže musí jít muž napřed, žena za ním,
takže já sem tím byla jako poučená hodně.
LS: hm.
ES: třebas při stolování. to sem všechno odkoukala.
LS: takže tohle všechno mělo na váš vliv.
ES: vliv na mou výchovu.
LS: třeba v těch rozhovorech s vašimi přáteli a nebo v hrách, jestli
ste ňák třeba napodobovali.
ES: samozřejmě ((smích)) takový takový desetiletý děvčátko ee má
snahu se stát jako snem, aby byla filmovou hvězdou, takže.
LS: to určitě
ES: doma sem neměla příležitost, ale u té mé tety, co sem s ní
chodila do toho Excelsior, tak tam sem měla k dispozici boty
s podpatkama a různý takový šátky, tak sem se předváděla před
zrcadlem. to je jako u desetiletýho děvčátka nic neobvyklého.
LS: takže ste třeba vlastně si třeba hrála na herečku nebo?
ES: ano, ano.
LS: dobře, takže ten vlastně ten první okruh otázek máme za sebou.
teďka je tady druhý okruh, který se týká diváckých návyků. to
znamená kdy, kde a s kým ste navštěvovala to kino. takže první
otázka zní. teď už tedy sme se vlastně přesunuli od toho dětského
věku.
ES: do dalších.
LS: od těch deseti let do toho roku devatenáct set čtyřicet pět.
ES: ano.
LS: když ste navštěvovala ty další školy. takže se vás zeptám, jak
často ste chodila do kina v tom období právě potom už, co vám bylo
těch deset let, dál do toho roku devatenáct set čtyřicet pět. zase.
když byste měla řádově říct, kolikrát týdně nebo měsíčně?
ES: pravidelně jednou týdně. buďto v sobotu nebo v neděli. to bylo
v neděli jako pravidelné s tím tatínkem.
LS: takže se to nezměnilo vlastně?
ES: nezměnilo se.
LS: bylo to zase jednou týdně?
ES: jednou týdně.
LS: a čili potom vlastně, vy ste říkala, že ste se přestěhovali
v tom roce třicet osm.
ES: osum. do toho Králova Pole.
LS: do toho Králova Pole.
ES: tak.
LS: a ani poté, co ste se přestěhovali, se to nezměnilo, ta četnost
návštěvy?
ES: ne, ne.
LS: zase to bylo
ES: ano.
LS: jedenkrát týdně?
ES: jenom právě, když sme bydleli nad Tivoli, tak sem chodila
s bratranci, s tetou,
LS: hm.
ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým
tatínkem.
LS: hm.
ES: a ten mě bral všude s sebou. to víte, že to bylo někdy mládeži
nepřístupný, takže sem u pokladny, když sem procházela, tak sem si
stoupla na špičky,
LS: ((smích))
ES: snažila sem se teda vypadat co nej nejdospěleji.
LS: a tatínek vám to toleroval, jo? ((smích))
ES: tatínek mně to- samo, protože on byl rád, že sem s ním. že
nemusel jít sám.
LS: tak to bylo určitě super, teda.
ES: no. ((smích))
LS: no. (..) a teď tady mám zase otázku. to už sme se vlastně o tom
zmiňovali. která kina ste navštěvovala. vy ste říkala, že ste určitá
kina navštěvovala do těch deseti let, když ste bydleli v tom Tivoli.
ES: ano.
LS: mohli bysme si to teda ještě shrnout, která kina to byla?
ES: takže to bylo (...) Moderna, Alfa, Excelsior, kino Čas,
LS: a po těch deseti letech, když ste přeskočila tu hranici?
ES: když sme přišli do toho Králova Pole, tak tam bylo
LS: ano?
ES: Besední dům a Orion ((pravděpodobně Union)).
LS: čili tam už se to změnilo. a potom už do těch, která ste
navštěvovala dřív?
ES: dřív, už to nebylo akcept- (.) -ovatelné, protože bych musela
buďto jet elektrikou, nebo jít pěšky.
LS: jasně. takže ste změnila-
ES: takže sem-
LS: změnila kina z toho důvodu. mhm. (..) a měla ste v tom věku
potom od těch deseti let dál své oblíbené kino, které ste
navštěvovala úplně nejraději?
ES: tak (...) myslím, že to byl ten Union.
LS: a co se vám na něm tak líbilo?
ES: že sem tam mohla tu paní pokladní vždycky obalamutit. ((smích))
LS: a třeba, když byste měla říct, co se týče třeba toho interiéru
toho kina nebo přístupu personálu k tomu, tak i z tohodle důvodu
třeba se vám to líbilo nebo?
ES: tak.
LS: zkuste to nějak rozvést.
ES: ty kina byly velice skromné.
LS: mhm.
ES: Besední dům, který byl ovšem ee lepší jako mm jako zařízený tak
(..) moderněji, kdežto (.) kino Union, to bylo opravdu pro takový
chudáčky. vstupné tenkrát, to víte, to bylo od koruny do čtyř
padesáti.
LS: hm, hm. aa takže vlastně to zůstávalo potom tím vaším oblíbeným
kinem, když ste se přestěhovali do té Krpole ((Královo Pole)).
ES: ano, do Krpole ((Královo Pole)), tak ten Union.
LS: a předtím, když ste bydleli ještě v tom Tivoli, tak tam bylo
které vaše nejoblíbenější? z toho kruhu, co ste zmiňovala?
ES: tak myslím, že to bylo (...) Alfa.
LS: a proč Alfa zrovna?
ES: protože tam byla pasáž, byly tam výlohy a ee taky člověka ten
upoutal ten interiér.
LS: a co se vám líbilo v tom interiéru? pamatujete si třeba na
nějaké detaily z toho interiéru, z toho kina?
ES: tam byly myslím i balkony.
LS: hm.
ES: takže (...) v málokterém kině byly ty balkóny, takže to člověka
jako to děcko, to upoutá, ten balkon.
LS: takže to vás zaujalo?
ES: ano.
LS: to je takový váš vjem, co si pamatujete? a když byste měla říct
naopak, jestli v Brně bylo nějaké kino, které ste neměla vyloženě
ráda? kam ste nechodila ráda?
ES: no (...) to nemohu říct, protože ee některá ki- kina sem vůbec
neznala. třebas v Žabovřeskách.
LS: hm.
ES: nebo v Židenicích, tam byly také dvě dva biografy, které dneska
už-
LS: bylo jich spousta.
ES: po nich není ani památka. (.) takže (...), to vám opravdu nemohu
říct, že- pro mě bylo to vždycky, když sem šla do kina, tak to bylo
nadšení. i když ten film třebas nestál za nic, že ano. tak pro to
děcko to mělo vždycky, dítě si vždycky našlo v tom kinu nějaký plus.
LS: hm.
ES: i když třeba,
LS: hm.
ES: to nestálo za nic.
LS: tak a teď je tady otázka. zase jak ste zmiňovala ten soubor těch
kin, tak jestli ste chodila do těch různých kin podle toho, jestli
ste šla sám, s rodiči, sourozenci, kamarády, přítelem.
ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými.
LS: hm.
ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem.
LS: hm.
ES: ale s mm (...) s přítelem nebo s přítelem sem chodila, až sem
byla dospělá.
LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do
jiného kina?
ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli
zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek.
LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky
stejně tak?
ES: ano.
LS: jo? hm. tak a teď je tady otázka, jak ste se v tom kině chovala.
to znamená, jestli ste třeba měla ve zvyku konzumovat jídlo nebo
pití.
ES: vůbec nikdy ne.
LS: hm.
ES: jenomže když to byly katastrofální okamžiky, tak sem zavřela
oči. ((smích))
LS: ((smích)) jo, jo.
ES: když se někdo topil nebo někdo někoho vraždil, nebo když tam
byla nějaká rvačka, tak S. vždycky zavřela oči.
LS: ((smích)) a třeba, když byste ještě měla říct, jestli ste nějak
živě reagovali, v průběhu toho představení na ten film třeba hlasitě
nebo ste se bavili.
ES: no tak to víte, že když se tam objevil ten duch, takže kino
jako, to bylo zřejmé, že děcka jako vzdychaly nebo (..) vyjekly.
LS: dobře. a teď tady mám otázku, jestli ste v tom kině potkávala
své známé.
ES: ano.
LS: hm. a hovořili ste spolu v tom kině nebo cestou z toho kina?
ES: cestou z toho kina.
LS: mhm. a o čem ste hovořili?
ES: no o tom filmu.
LS: o tom filmu.
ES: o tom filmu, samozřejmě. jak se to líbilo. (...) jaká byla
spokojenost.
LS: takže se vám opravdu často stávalo, že ste v tom kině potkávala?
ES: známé, ano. spolužačky nebo spolužáky.
LS: takže i třeba s tatínkem když ste šla z toho kina, tak?
ES: tak sem se pozdravila prostě se známýma a zůstala sem chvilenku.
ne dlouho, ale chvilečku, protože tatínek mi to toleroval.
LS: a i s tatínkem ste potom hovořila o tom, co v tom kině bylo?
ES: ano, ano, ano. to vždycky byla debata.
LS: dobře, takže teď už přecházíme zase k té další části, což je
vlastně filmy a jejich výběr. (.) teď tady je otázka první. jak ste
si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina?
ES: jak sem vám říkala, já sem si nemohla vybírat. já sem musela se
podřídit tomu, kdo mně zaplatil vstupenku a kdo mě s sebou vzal.
LS: hm, hm. takže ste?
ES: takže sem nemohla prostě projevit, třeba se jí, mně se straně
líbila Hana Vítová, filmy s Hanou Vítovou, to sem nemohla. musela
sem jít na ten film, kterej mně byl prostě ne doporučen.
LS: musela ste se-
ES: podřídit.
LS: vždycky podřídit. hm. to nevadí, když teďka vlastně teda bychom
se zeptali tak. kde získávali informace o filmech ti, kteří vás tam
doprovázeli? dovedla byste to říct?
ES: tak já myslím, že většinou ti bratranci už byli starší.
LS: ehm.
ES: takže oni brali třebas ten časopis. tenkrát, já nevím, jak se
to, kinoreví ((Kinorevue)).
LS: no, to byl časopis, [ho znám].
ES: takže asi si to vybírali už podle těch informací těch kritiků.
LS: hm. a vy sama ste říkala třeba, že ste měla ráda Hanu Vítovou
((Hana Vítová)) a české herce. a kde vy ste získávala informace o
těch filmech, které se promítaly.
ES: no ee (...) dostávaly se mně časopisy. moje maminka brala
Moravanku ((Moravanka)) a někdy koupila Hvězdu ((Hvězda)). a tam na
těch zadních stranách byly prostě fotografie těch filmových herců a
taky reportáže, nebo třebas i popis děje, že?
LS: hm.
ES: takže když sem si přečetla. na to bych se ráda podívala, že jo?
((smích))
LS: takže z časopisů. a ještě třeba z nějakých jiných zdrojů ste
získávala ty informace?
ES: samozřejmě taky ve škole spolužáci, když byli na ňákém filmu,
tak se rozpovídali a říkali to bylo dobrý, to se mi líbilo, kdybys
na to mohla jít, tak se di podívat.
LS: jasně. teď je tady otázka, jestli bylo při výběru filmů
důležité, kdo v tom filmu hrál. (..) vy ste vlastně říkala, že ste
se vždycky podřizovala tomu, na co vás vzali rodiče.
ES: víte, já se musím zmínit o tom.
LS: povídejte.
ES: za protektorátu bylo hodně německých filmů.
LS: hm.
ES: takže tam (...) hlavně teda mně jako dítěti imponovali třebas
marika rek ((Marika Rökk)) to byla zpěvačka a tanečnice.
LS: no.
ES: takže to sem byla celá pryč, že? nebo si hrozně dobře pamatuji
film (Ich klage an). to byl film, který popisoval o manželech, oba
dva byli lékaři, a ta jedna žena dostala prostě ee nemoc, dneska se
tomu říká, prostě ochrnovala.
LS: hm.
ES: a nakonec ten manžel prostě, když už byl konec v blízkosti,
LS: hm.
ES: tak aby jí to usnadnil, tak jí dal prostě lék,
LS: hm.
ES: že ji uspal, no. a končilo to tím, že se ocitl před soudem. ale
nekončilo to rozsudkem. nechalo se to na divácích, aby oni řekli.
LS: hm. a ten se vám líbil, ten film?
ES: byl to, byl to velice psychologickej film.
LS: a jaké filmy ste vy vůbec měla ráda jako divačka?
ES: tak, jak říkám, tenkrát za toho (.) Hitlera, tady byl známý hans
rýman ((Heinz Rühmann)), jestli vám to slovo něco říká.
LS: hm.
ES: takže sem-
LS: to byl hodně populární herec.
ES: ano. takže sem velice ráda viděla hanse rýmana ((Heinz
Rühmann)). a potom sem viděla velice ráda paula herbigra ((Paul
Hörbiger)). a ten měl bratra ( ). toho sem taky měla ráda, protože
ten vždycky hrál v nějakým filmu, kde se v horách lezlo. a to byla
moje slabá stránka, protože já miluji hory.
LS: aha, aha.
ES: takže-
LS: a co se vám líbilo tady na těch hercích, které zmiňujete teďka?
ES: že hráli velice přirozeně.
ES: jo?
LS: takže ste ocenila spíš způsob jejich projevu?
ES: viděla sem ten rozdíl projevu mezi českým filmem a německým
filmem.
LS: a jaký byl podle vás rozdíl?
ES: no tak český film mně byl rozhodně bližší.
LS: hm.
ES: bližší.
LS: ale zase sem se přiučila něco u těch německých filmů.
ES: hm.
LS: kterých bylo tedy ehm více než těch českých.
ES: hm, hm. když byste měla ještě říct třeba ty vaše oblíbené herce
nebo herečky, které ste zmiňovala, tak vzpomínáte si třeba na nějaké
konkrétní filmy s těmi herci?
LS: no jistě, Jiří Dohnal.
ES: vaše oblíbené, povídejte. ((smích))
LS: Jiří Dohnal a (...) no tak Hana Vítová, Adina Mandlová, eh (...)
Boháč ((Ladislav Boháč)), Saša Rašilov.
ES: hm.
LS: Eman Fiala. (...) to byly velice známé filmy, které dovedly
člověka upoutat.
ES: a čím vás zaujali právě tihle herci? čím se třeba lišili od
ostatních pro vás?
LS: tak třeba ten Saša Rašilov, ten dovedl prostě vnést takový, (..)
takový humor, který nezapadá do nějakejch takovejch prostejch těch,
ten byl tak jako, dovedl to vždycky podat ten svůj film takovým
způsobem, že ste se nemohl urazit.
ES: hm, hm. a co herečky třeba?
LS: Lída bárová ((Lída Baarová)), Dívka v modrém.
ES: to se vám líbilo? Dívka v modrém?
LS: jo, bylo to pěkný.
ES: jo? ((smích))
LS: Lída bárová ((Lída Baarová)) se mně velice líbila. a potom její
sestra. Zork-
ES: Zorka Janů.
LS: to byla velice dobrá herečka.
ES: ovšem, člověk potom byl ovlivněn tím, že ta herečka prostě začla
jako v těch německých filmech. no a člověk cítil tak jako. to víte,
my sme byli jinak vychovávaní k tomu vlastenectví, takže když ona
začla hrát v německých filmech, nebo začala mít poměr s němec-
s Němcem, takže člověk jako už tu (.) sympatii ztratí.
LS: ta popularita klesla.
ES: ano.
LS: hm. a stávalo se vám třeba, že byste na ty filmy tady těch
vašich oblíbených herců chodila víckrát?
ES: tak z finančních důvodů se to nemohlo stat. ale kdybych mohla,
tak jistě bych šla na některý filmy vícekrát.
LS: hm, hm. a zase se zeptám. třeba jestli ste ňák chtěla je
napodobovat ty herce nebo? (...) ne?
ES: ne.
LS: nebo třeba v těch filmech byly písničky. že jo? tam byla spousta
písniček.
ES: ano, ano, ano.
LS: tady v těch starých filmech.
ES: ano, ano.
LS: zpívala ste si potom ty písničky?
ES: no samozřejmě.
LS: jo?
ES: ano, ano. i ty německý. a to sem taky. víte. ( ) děvče sem
chodila se učit hrát na klavír, takže sem jako v těch, v té pubertě,
těch třináct čtrnáct, strávila u toho klavíru a samozřejmě, že sem
to zpívala.
LS: a třeba na deskách? kupovala ste si ty písničky?
ES: měli sme gramofon.
LS: měli ste gramofon?
ES: ( ) večery, nebyl televizor, takže se pouštěly gramofonový
desky. to se hrály karty. žolíka. takže sme, můj tatínek teda, ty
desky.
LS: takže třeba ty filmové písničky na deskách?
ES: ano, ano.
LS: ste si kupovali. mhm. a bylo pro vás důležité, jestli byl ten
film černobílý, nebo barevný, tady v tom období?
ES: no tak za mého dětství byl jedině černobílý.
LS: černobílý. už vlastně třeba tam barevné se objevovaly. třeba
Sněhurka a sedm trpaslíků byly barevné filmy. takže vy ste se s tím
barevným příliš nesetkala.
ES: nesetkala, ne.
LS: nesetkala, dobře. němý, nebo zvukový?
ES: tak já sem němý nezažila, ale můj manžel-
LS: hm.
ES: chodil se svojí babičkou, ee, to bylo kino někde na Starém Brně,
a protože ona chuděra byla analfabetka, tak si brala mého manžela,
kterej jí četl titulky.
LS: aha, takže v tom kině se promítaly ty němé filmy?
ES: němé filmy s titulkama a můj muž té babičce ty titulky četl.
ovšem od diváků byl okřikován, že? a nebylo to vítaný.
LS: a to bylo až po válce ale, zřejmě.
ES: ne, to bylo za první republiky.
LS: a kdy vy, kdy ste se vdala, to sem se zapomněl zeptat.
ES: v roce devatenáct set padesát sem se vdávala.
LS: v roce devatenáct set padesát?
ES: ano.
LS: aha, tak to ste vlastně nebyli manželé a on svoji matku vodil do
kina-
ES: ne matku, babičku. jako chlapec. jako desetiletý děcko.
((smích))
LS: jo. já sem to špatně pochopil, už to chápu. (...) a to kino, kde
to bylo, asi si nevzpomenete, co to bylo za kino.
ES: no (...) na Hybešove ulici.
LS: počkejte, já tady mám seznam těch kin, tak třeba se dopátráme
toho. Hybešova ulice říkáte?
ES: ano.
LS: já si to tady zkusím dát do vyhledávače. (...) Hybešova (...)
Hybešova tady mám kino Grand.
ES: ano.
LS: bylo to kino Grand? takže tam v těch třicátých letech zřejmě
ještě běžely němé filmy.
ES: ano. dá se říct, že to bylo ještě před tím třicátým rokem,
protože můj muž je o devět roků starší jako já.
LS: hm, dobře. teď tady mám otázku. vlastně už sme taky o tom
mluvili. český, německý film a tak dále. jestli pro vás bylo
důležité, v které zemi ten film vznikl.
ES: ano. samozřejmě. když to byl italský film, tak to pro mě zase
bylo něco jiného, jako třebas rakouský film nebo německý film.
LS: a preferovala ste nějakou tu národnost? z hlediska těch filmů?
ES: rakouskou.
LS: rakouský film ste měla-
ES: ráda, ano.
LS: takže úplně nejradši ste měla rakouské filmy?
ES: ne, to nemohu, nejradši sem měla český. ale na druhým místě byly
rakouský filmy.
LS: dobře. takže ste vlastně nebyla vyhraněná, že byste chodila
vyloženě třeba jenom na rakouský a český film?
ES: ne. chodila sem prostě, jaká byla příležitost. za toho
protektorátu nebylo moc možností.
LS: hm.
ES: to byl buďto český film, nebo německý film, nebo sem tam ten
italský.
LS: tam už se zúžil ten repertoár těch kin.
ES: to- to-
LS: hm.
ES: až teprv po tom pětačtyřicátém roce byly tady ti francouzské
filmy, potom mně teda se líbily anglický detektivky. to už potom sem
si mohla vybrat. to zaplatím sama. jenže to vás už nezajímá.
LS: teď by mě zajímalo, které filmy ste měla ráda a které ne. co pro
vás dělalo film dobrým filmem.
ES: tak kde zvítězilo dobro. (...) tak třebas ee (...) i teďka jsou
ty filmy, kde třebas on má masku a teďka hájí to dobro, tu čest a
nakonec zvítězí. tak vždycky film, ve kterým zvítězilo dobro.
LS: takže to pro vás bylo zásadní?
ES: tak.
LS: to byl pro vás dobrý film?
ES: ano.
LS: aby to mělo šťastný konec.
ES: ano, ano.
LS: dobře. a to sem už se vlastně ptal, jestli ste šla na nějaký
film víckrát. to ste-
ES: bohužel ne.
LS: říkala. hm. a teď je tady otázka, jaké jiné druhy zábav ste měla
ráda kromě kina. tady v tom období do roku čtyřicet pět.
ES: tak ee měla sem lyže, takže sem lyžovala. měla sem brusle,
chodila sem bruslit na stadion. a (...) chodila sem cvičit do
Sokola.
LS: hm.
ES: potom sem chodila do rytmiky k paní Hladké. (...) a hrozně sem
měla ráda turistiku.
LS: hm.
ES: kde když jako se to povedlo, tak sme jeli do těch, na to
Slovensko, do těch Tater.
LS: mhm.
ES: a ty hory.
LS: a dávala ste přednost tady těm jiným zábavám, co ste jmenovala,
před kinem?
ES: myslím, že ne. že kino bylo Alfa.
LS: kino bylo dycky.
ES: na prvním místě.
LS: vždycky na prvním místě. dobře. teď sme už zase už dalšího
rozdílu, dalšího oddílu, pardon. a to sou kina a filmová
představení. a vlastně už sme se toho taky dotkli na začátku, když
sme se bavili, do kterých těch kin ste chodila, už ste to trošku
zmiňovala. jaké byly rozdíly v těch místních kinech?
ES: samozřejmě, že střed Brna byl (...) obsazen kinama, který byly
prostě ee úplně něco jako na předměstí.
LS: hm.
ES: tam byly třebas ty sedadla už (...) měkká, že? tam byly na
předměstí tvrdý. dřevěný. a mm (...) byl taky rozdíl v tom, že když
ste vešel, tak byl prostě bufé. mohl si tam koupit nějaký ten
bonbón. bylo to luxusnější.
LS: hm.
ES: v tom středu města ty biografy byly rozhodně luxusnější.
LS: mhm. a co třeba přístup toho personálu k zaměstnancům, když
byste zase porovnala v těch kinech. byly tam taky rozdíly?
ES: no- (...) to nemohu říct, že by byly rozdíly, protože já jako
dítě, že, sem byla ráda, že sem vplula, že mě nevzali za míl- za
límec a neřekli mně ven.
LS: hm. a tady tyhle vlastnosti, co ste zmínila, to znamená ten
interiér, měkké sedačky. hrálo to roli při tom, jaké kino ste si
vybírali?
ES: no, já myslím, že ten, kdo kupoval ty lístky, tak (...) musel se
řídit podle finančních možností.
LS: hm.
ES: když měl, tak samozřejmě se šlo do kina, kde hrál se film, i
když to bylo v tom dražším kině. jako v tom (...),
LS: čili hrály roli spíš finance a ne to, jak,
ES: finance, vždycky.
LS: hm, dobře. teď tady mám otázku, pokud byste si vzpomněla, z čeho
se obvykle skládal program projekce. jak představení začínalo, co se
dělo o přestávce třeba.
ES: tak zaprvý, dycky byl týdeník. ten týdeník byl velice zajímavý,
protože se člověk dověděl něco.
LS: hm.
ES: a (...) po týdeníku byla pauza chvilečku, ale většinou nebyly
přestávky.
LS: nebyly přestávky?
ES: většinou filmy šly v jednom tahu.
LS: setkala ste se s tím, že by tam byla hudba, v tom kině?
ES: reprodukovaná hudba byla.
LS: reprodukovaná hudba?
ES: ano.
LS: a měla ste to ráda, tady ty doprovodné programy?
ES: (...) tak (..) když to byla hudba, která mně vyhovovalo, já sem
vždycky měla ráda džez ((jazz)), tak sem nikdy proti tomu nebyla.
LS: hm.
ES: takovou dechovku, to už sem si mohla odpustit. ((smích))
LS: ((smích)) co třeba reklamy? diapozitivy nebo krátké reklamní
snímky? to se tam objevovalo?
ES: objevovalo, ano.
LS: objevovalo?
ES: objevovalo.
LS: a bavilo vás sledovat třeba tady tyhle doprovodné k tomu
hlavnímu programu?
ES: ne. je- kromě týdeníků mě to nezajímalo.
LS: nezajímalo?
ES: ne.
LS: dobře. byla ste někdy tady v tom období do toho roku čtyřicet
pět přítomná promítání filmů v domácnosti? že by doma měl někdo
promítačku?
ES: nikdy ne.
LS: ne, to se vám nestalo. dobře. takže můžeme k dalšímu oddílu, a
to je protektorát.
ES: no.
LS: tady se vás zeptám, jak na vás zapůsobily ty změny po roce
třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. konkrétně
v těch kinech, že jo? protože i v těch kinech byly nějaké změny.
ES: ano.
LS: jak to na vás působilo celkově?
ES: no (...) člověk k tomu měl strašnej odpor.
LS: hm.
ES: ke všemu, co Němci prostě zavedli, tak byl, byl. i když sme to
nemohli dat nějak zjevně najevo, ale ee ta výchova už v té základní,
základní škole nám dala tolik, že sme ten protektorát velice těžko
nesli.
LS: hm, hm.
ES: ale zase byly ty filmy.
LS: hm.
ES: tak člověk musel na ten německej jít, že, když-
LS: teď myslím třeba i vlastně v tom kině, mhm, tam byly otázky
jazyka, že jo? ee, třeba povinná němčina v těch titulcích musela
být.
ES: tak nakonec, víte, (..) já, protože můj tatínek byl živnostník.
LS: mhm.
ES: a jak sem vám na začátku řekla, že to byla německá čtvrt, že tam
bylo většinou jako obyvatelstvo německé (.), hlavně židovské. a to
židovské nepromluvilo česky. takže já sem uměla německy. mě totiž
dali třebas o prázdninách do Svitav, do kláštera k sestřičkám, kde
žádná sestřička neuměla slovo česky. takže- já sem ovládala němčinu.
takže mě, já sem nemusela číst titulky, já sem rozuměla.
LS: jasně. a třeba vypozorovala ste nějaké změny v chování diváků
v tom kině? po tom roce třicet devět? změnilo se nějak chování
diváků v kině?
ES: na českých filmech diváci se projevovali, kdež-
LS: a jak se projevovali třeba?
ES: ee smáli se, když byla nějaká vtipná scéna. ale (..) hrobový
ticho za protektorátu. nedali vůbec najevo, jestli se jim to líbí,
nebo nelíbí, prostě-
LS: i u těch českých filmů, myslíte?
ES: i u čes- prostě byl, byl klid a pokoj, protože každej se bál.
LS: aha, takže lidi měla strach projev-
ES: strach dávat, ano, svoje pocity najevo. ano.
LS: hm. teď se zeptám, jestli ste v tom protektorátu chodila do kina
víc, nebo míň než dřív. (...) stejně?
ES: stejně, myslím, stejně.
LS: stejně? hm. a změnil se nějak ten výběr filmů, na které ste
chodila v tom protektorátu, oproti tomu předchozímu období?
ES: tak to víte, že sme navštěvovali víc český film.
LS: jo? a proč ste navštěvovali víc český film?
ES: protože ee citově sme jako k tomu byli mm blíže.
LS: mhm.
ES: a když teda sme se doslechli, že třebas je to ee závažný v tom
německým, tak sme šli na ten německej film.
LS: mhm.
ES: dyž byla kritika jako třebas, jak sem vám říkala. to si dodnes
pamatuju, to (Ich klage an). a potom tedy sem teda měla ráda tu
Mariku Rek ((Marika Rökk)), protože to byla druhá Ljuba Hermanová
v německým vydání.
LS: aha, takže na její filmy ste chodila ráda?
ES: ano.
LS: hm, dobře.
ES: a teď se. když se přesuneme na konec toho protektorátu, jestli
ste zase vypozorovala, že by se s blížícím koncem války měnilo
chování diváků v tom kině. měnily se nějak ty divácké, to divácké
chování s blížícím se koncem války? zpozorovala ste něco?
LS: no tak ee bylo, ee, já myslím, podle mého, že sme věděli, že to
Němci prohrají, tak ke konci války už sme teda ty německý filmy
úplně ignorovali.
ES: hm. co třeba týdeníky, ten dokumentární materiál, když ste tam
viděli?
LS: tak sme se tomu museli smát, protože to bylo všechno
inscenovaný. to nebylo. když sme viděli, že ee v tom Rusku ta armáda
byla obklíčená. totiž můj tatínek, ten poslouchal Anglii.
ES: hm.
LS: to víte, to tenkrát se nesmělo, ale poslouchala se. takže sme
byli informovaní, jak to v Rusku dopadá. takže když ukazovali, jak
vítězí, tak sme se tomu mohli jedině usmívat.
ES: hm, dobře. a teď tady mám poslední otázku z tohoto oddílu.
jestli si vzpomínáte na první návštěvy kina těsně po osvobození a
případně jaká byla jejich atmosféra?
LS: (...) tak po osvobození. (...) to myslím bylo velké nadšení, že
se k nám dostaly filmy cizí. francouzský, anglický.
ES: hm.
LS: to pro nás jako, ee, bylo velké uspokojení.
ES: ehm. (...) dobře. ještě chcete doplnit něco?
LS: ne.
ES: ne? tak, a teď je tady úplně poslední záležitost. my tady máme
vlastně seznam filmů z těch třicátých a čtyřicátých let, které byly
úplně nejpopulárnější. když byste si měla projít tady ten seznam
filmů, ještě je to na druhé stránce, označila některé, které ste
viděla, které se vám líbily, jak si na ně vzpomínáte, proč se vám
líbily, jakékoli vzpomínky v podstatě?
LS: tak.
ES: zkuste se zamyslet, podívat.
LS: třeba cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem
viděla až teď, to sem neviděla.
ES: hm.
LS: ani ten, ani ten. Dvě- ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ne.
To neznáte Hadimršku, to ano.
ES: to ste viděla v té době?
LS: ano.
ES: šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)).
LS: to ste taky viděla?
ES: ano.
LS: to se vám líbilo?
ES: moc. možná, že sem viděla i toho Pobočníka ((Pobočník Jeho
Výsosti)), ale už si to nedovedu-
LS: už si nevybavujete moc. hm.
ES: Svět patří nám.
LS: hm.
ES: Sněhurka a sedm trpaslíků, Ducháček to zařídí.
LS: a z toho-
ES: U pokladny stál, to byl ten český muzikant ((To byl český
muzikant)). (...) Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou.
(...)
LS: hm. a když ste-
ES: Uličnice, La Paloma. to sem všechno viděla.
LS: a je mezi tím třeba nějaký film, který byl váš oblíbený?
v tomhle seznamu? našla ste tam nějaké své oblíbené filmy?
ES: ono ten Roztomilý člověk. to byl Oldřich Nový, přeci.
LS: mhm.
ES: a U pokladny stál, to byl Vlasta Burian.
LS: a proč se vám líbily tady tyhle filmy zrovna? Roztomilý člověk,
U pokladny stál?
ES: protože ten Oldřich Nový tam podával takový výkon, že (...) ee
to zasloužilo obdiv.
LS: mhm.
ES: bylo to třebas naivní, byl to naivní, ale v těch letech člověk
byl taky naivní, že?
LS: hm, určitě.
ES: dneska třebas bych odešla rozčarovaná.
LS: tak, a tady ještě se můžete podívat. tady je vlastně k tomu
obrazový materiál. můžete si projít k tomu obrázky a plakáty, jestli
se vám třeba vybaví nějaká vzpomínka.
ES: tak toto je Anny Ondrak, nemýlím-li se.
LS: já se přiznám, že zrovna tady tenhle obrázek nevím ani,
z kterého je filmu. ale vypadá jako Anny Ondráková.
ES: to je Anny Ondrak, ano.
LS: hm.
ES: třeba v českým filmů hrál-
((do místnosti vstoupí jiná osoba a odehrává se dialog nesouvisející
s rozhovorem.))
LS: povídejte.
ES: tohle je myslím Hugo gás ((Hugo Haas)).
LS: to je Hugo hás ((Hugo Haas)). to jsou myslím Tři muži ve sněhu.
ES: Chaplin ((Charlie Chaplin)). Nedošinská ((Antonie Nedošinská)).
Marl[a]n, Adina Mandlová, Vlasta Burian.
LS: tohle si myslím, že ste říkala, že ste viděla. Ducháček to
zařídí?
ES: ano, ano. U pokladny stál.
LS: jak vzpomínáte na Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)).
ES: to bylo kouzelný.
LS: jo?
ES: ( ) pro nás to bylo opravdu kouzelný.
LS: to byl právě barevný film, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), že?
ES: není to z toho Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), tady
toto?
LS: tohle je Šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), no.
ES: toto nevím, kdo je.
LS: to já se přiznám, že teda taky. (...) tohle je z filmu Sobota.
to už je vlastně ten konec protektorátu devatenáct set čtyřicet
čtyři. to byl myslím že poslední film Adiny Mandlové ((Adina
Mandlová)) tady v Čechách.
(...)
ES: toto byl německej film, nemýlím-li se. toho herce taky sem
znala, ale už si méno nepamatuji.
LS: to nevadí. co vás napadne, když ty obrázky si tak prohlížíte?
ES: to mně připomíná moje mládí. ((smích)) které je-
LS: to určitě. (...) tohle jsou srdce v tříčtvrtečním taktu ((Dvě
srdce v tříčtvrtečním taktu)).
ES: ten zpíval. ten zpíval La Palomo, on měl takovej extra spešl
hlas, ten Hans [Albrcht] ((Hans Albrecht)). (...) takže že toho
Hanse [Albrechta] sem taky znala. taky sem viděla ho v několika
filmech.
LS: hm.
((do místnosti vejde Pavla Švédová a nese občerstvení))
PŠ: Lukáši, taky vodu?
LS: prosím?
PŠ: taky vodu?
LS: ne, děkuju.
ES: děkuju vám. děkuji vám. děkuji.
PŠ: nashledanou.
((PŠ odchází.))
ES: toho Hanse [Albrechta] ((Hans Albrecht)) ( ), ten byl
výbornej, krásně zpíval. a tito dva. to je mózr ((Hans Moser)).
LS: hm.
ES: a ten ještě hrál. když se podíváte v televizi na Vídeň, tak
některé ty filmy ještě s ním.
LS: a tohle je kdo? Jára Kohout?
ES: kdepak, to je Němec. to je Němec jako. ten hrál v mnoha. víte,
takový pošuk. jo, takový-
LS: komediální role.
ES: ano. (...) Muži nestárnou.
LS: to se vám líbilo?
ES: to bylo velice. ((smích)) začal s babičkou a skončil s vnučkou.
LS: ano.
ES: on byl tady ten Oldřich Nový dlouhá léta v operetě, v brněnské.
LS: to já vím, no. (...) viděla ste ho naživo někdy?
ES: věříte, že ano?
LS: jo?
ES: můj tatínek miloval strašně cirkusy
LS: hm.
ES: kromě teda kina. a byli sme, tady byl nějakej německej cirkus a
(...), a jak byl biletář, my sme prošli tím biletářem, já sem se
otočila a ten Oldřich Nový tam byl s dcerou.
LS: jo?
ES: jo. takže sem ho jedenkrát jedinkrát viděla v originále.
((prochází fotografie))
ES: no jo.
LS: Svět patří nám. jak vzpomínáte na tenhle film?
ES: byl výbornej. a dokonce v Brně (..) ti dva tady hráli. a my sme
s manželem byli.
LS: v souvislosti s tím filmem tady byli?
ES: ne, v souvislosti s filmem ne, ale vystupovali tady po- já vás
myslím zdržuji, že?
LS: ne, vůbec, vůbec ne. povídejte.
ES: Greta Garbo, to byla herečka.
LS: tu ste taky měla ráda?
ES: taky sem ji měla ráda, ano. (...) a toto je Korbelář. (..)
viděla sem To byl český muzikant.
LS: hm.
((prochází fotografie))
ES: škoda, že skončil tak šp- uboze.
LS: hm.
ES: Nedošinská, Korbelář, Lída Baarová. (...) to byl buďto Hašler,
nebo Lamač.
LS: nebo Martin Frič, možná.
ES: jo.
LS: Zpívající bloud, to byl. viděla ste to, ten film?
ES: ne.
LS: to byl jeden z prvních vůbec zvukových filmů.
ES: to sem myslím ještě do kina nechodila. ((smích))
LS: to ste byla asi ještě moc malá.
ES: Dobrá země.
LS: Dobrá země, hm. to ste taky viděla?
ES: hm. tak vám děkuji.
LS: to je úplně všechno, my sme to vyčerpali. já se zeptám ještě,
sama byste chtěla ještě cokoliv doplnit, co byste chtěla říct ke
svým zážitkům v kinech do roku devatenáct set čtyřicet pět v Brně?
(...) cokoli co tady ještě nezažilo, co byste chtěla sama ještě
doplnit nebo říct, budeme hrozně rádi.
ES: já bych chtěla jenom říct, že sme byli vděční za každý český
film, který byl za toho protektorátu promítaný.
LS. hm.
ES. protože pro nás, jak sem už jednou z-zmínila, byl nej-
nejbližší. (..) protože každý národ má určitý prostě způsob jednání,
jiný způsob humoru.
LS: určitě, no.
ES: takže český film nám byl nejbližší. (...) nevím, jestli vám to,
co sem vám řekla, k něčemu bude.
LS: určitě. to je právě to, o co my se snažíme, co sháníme. vaše
vzpomínky, vaše subjektivní dojmy.
ES: tak na vaše zdraví.
LS. na vaše zdraví. (...) takže už nic nechcete doplnit, nebo?
ES: ne.
LS: takže já už to vypnu.
Konec rozhovoru
0.0 3:1580Rozhovor vedl/a: Adéla Vavrečková
Rozhovor přepsal/a: Adéla Vavrečková
Datum a místo: 09/02/2009, pracovna katedry FAV, FF MU, Brno
Rok narození: 1931
Bydliště do roku 1945: Žabovřesky, asi po roce 1939 narátor pobýval
na Slovensku, není známo, jak dlouho.
Povolání: konstruktér, technický pracovník
Povolání rodičů: ??
Sourozenci: dvě sestry, nar. 1932, 1941
AV: tak, vaše jméno?
MH: H. Miroslav, devatenácet třicet jedna.
AV: mhm a [vlastně]
MH: [třetího ledna,] (čili to je jako)
AV: [třetího ledna], ano (..) em, (.) jakého vzdělání jste dosáhl?
MH: mám dvě maturity. na reálném gymnáziu a strojní průmyslovka.
AV: mhm. měl jste nějaké sourozence, bratra, sestru?
MH: dvě sestry.
AV: mhm, a v kterých letech se narodily?
MH: ta jedna se narodila v dvaatřicátým a ta jedna
v jednačtyřicátým.
AV: mhm. (.) ee, v Brně jste bydlel v jaké čtvrti?
MH: v Žabovřeskách.
AV: v Žabovřeskách, a v této čtvrti jste navštěvoval i školu?
MH: tam jsem navštěvoval tuto, obecnou, potom měšťanku, to byla
hlavní škola tehdy,
AV: mhm
MH: no a na gymnázium jsme jezdili, jsme měli budovu jak je JAMU
dneska.
AV: aha, [mhm].
MH: [to byla], no a v devětačtyřicátým nás vyhodili.
AV: mhm
MH: takže jsme chodili poslední rok na Hybešovu.
AV: [mhm, mhm]
MH: no a rok po nás to sloučili s Antonínskou.
AV: tak ((smích)). (.) jaké bylo vaše povolání?
MH: já jsem byl (.) konstruktér a technický pracovník.
AV: mhm, (.) vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?
MH: jé, tak to vám neřeknu. počkejte, to bylo ještě před válkou,
AV: mhm.
MH: a vím, že jsem tehdy dostal, už nevím, co to dávali, že jsem
dostal strach, že jsem utekl ((smích)),
AV: ((smích)), takže to jsou vlastně nejstarší vzpomínky na kino?
MH: a vím ale, že tehdy dávali rouzmery ((Rose-Marie)),
AV: mhm.
MH: a to jsem chtěl jít, a na to jsem se nedostal, poněvadž to bylo
mládeži nepřístupné, jo, až asi před patnácti lety to dávali
v televizi, tak jsem si to nahrál.
AV: mhm, (...) jak často jste jako dítě, desetileté, tak chodíval do
kina?
MH: no tak jako desetileté, no tak jednou, dvakrát týdně.
AV: mhm, mhm, a do toho kina jste chodil s kým? sám, [s kamarády]?
MH: [sám].
AV: sám.
MH: sám.
AV: ee, a která kina jste navštěvoval tady v Brně?
MH: všechna.
AV: všechna? ((smích)) [aha].
MH: všechna. [i] kerý byly zrušený, já nevím, jesi víte o tom něco,
na na Dornychu bylo kino, (.) eee, (.) teď nevím, jak se to
jmenovalo původně, za války to přejmenovali na Viktoria,
AV: mhm.
MH: a to bylo v listopadu čtyřiačtyřicátým vybombardovaný.
AV: mhm, Edison to byl, mhm.
MH: Edison.
AV: Edison, mhm, mhm.
MH: no pak, na výstavišti bylo kino Luna,
AV: mhm.
MH: to po válce zrušili a udělali tam divadlo z toho.
AV: mhm. a měl jste nějaké oblíbené kino, do kterého jste rád
chodil, anebo [naopak] třeba nějaké, kam jste nerad chodil?
MH: [né]. ne, ne.
AV: ne, všechna.
MH: já jsem je měl podle filmů ((smích)).
AV: mhm, podle filmů.
AV: jaký byl názor, e, třeba vašich rodičů na film a na kina?
MH: no tak ti to nesměli vědět, že po válce jsem chodil každý den,
poněvadž to by řekli, že to je moc ((smích)),
AV: ((smích))
MH: jenže já jsem si vydělal, já jsem totiž hrál v orchestru, víte,
AV: ano, mhm.
MH: takže jsem peníze měl ((smích)),
AV: ((smích))
MH: a říkám to, v životě se nebudu mít tak finančně, jako když jsem
stu- študák hrával.
AV: mhm, mhm.
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval,
k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali
MH: [ne],
AV: [k filmům]
MH: ne.
AV: ne, ne, ne. mhm.
MH: akorát vám mohu říct jako jako k dobru, že když jsem jako
hrával, měl jsem kolikrát plno peněz, že jsem třeba půlce třídy
zaplatil
AV: mhm
MH: vstupné.
AV: ((smích))
AV: hm, byl tedy film pro vás asi velice důležitý, že?
MH: no,
AV: když jste tak
MH: ovšem teď už jsem dvacet let nebyl.
AV: nebyl jste dvacet let v kině.
MH: poslední film, co jsem viděl, to vám řeknu, to bylo v roce
devatenácet devadesát a byl to americký film, ee, Podivná záře nad
Pacifikem ((Tajemná záře nad Pacifikem)).
AV: mhm.
MH: to je sájns fikšn ((science fiction)), že,
AV: mhm.
MH: jak se loď, letadlová loď přenese časem z devětatřicátého roku
před napadením pérl harbru ((Pearl Harbour)), tak to byl
poslední film, co jsem byl v kině.
AV: mhm. a v brněnském kině.
MH: v brněnském.
AV: mhm. (.) e, když jste tak často chodil do toho kina, jak
vzpomínáte, tak chodil jste na filmy, nebo i na oblíbené herce,
herečky, e...
MH: tak, co bylo.
AV: co bylo.
MH: co bylo, no no potom v tom sedmačtyřicátým, t- to byla záplava
amerických filmů, že, to byly válečné filmy, veselohry, duchařské
filmy a tak.
AV: mhm, mhm.
MH: říkám, mám tady nějaký ty (kdyby vás to) zajímalo.
AV: mhm.
((pauza 6 vteřin; dotazovaný hledá v tašce programy kin, následně je
podává tazateli))
AV: mhm. podívám se. á, e, byla, e, ta znalost filmů důležitá
v rozhovorech s kamarády třeba, jak jste se bavili potom a...
MH: jó.
AV: bavili jste se o zážitcích, [co jste viděli].
MH: [my jsme se bavili] a dělali kvízy, jsme si dělali taky z toho,
AV: mhm, mhm.
MH: v těch otázkách, co bylo v tom filmu a tak.
AV: mhm, takže takové soutěže
MH: no.
AV: a zábavy. mhm.
AV: (.) e, změnila se, ee, vlastně jako, mhm, ča-, mhm, jo takhle,
říkal jste, že jste chodil často do kina a změnilo se to třeba
v období, kdy už jste byl jako desetiletý chlapec a potom třeba
pozdější doba?
MH: ne, to až, jak říkám, až po válce.
AV: až po válce.
MH: až po válce.
AV: až po válce. mhm.
MH: jak říkám, to jsem byl denně v kině a dokonce dvakrát jsem byl
na třech představeních, (víte).
AV: mhm, [mhm].
MH: [a] se mně stalo, že jsem přišel do kina a teď jsme se tam
dohadovali o místo, přišel pořadatel a povídá, dyť vy to máte <úplně
do jinýho kina> ((smích)).
AV: ((smích)) takže vy říkáte, chodil jste do těch kin, co se hrálo,
co vás nalákalo.
MH: ano.
AV: nevybíral jste si nějaké speciální kino.
MH: ne, ne.
AV: vůbec. <mhm>.
MH: no tak tehdy bylo v Brně po válce tady šest premiérových kin,
AV: mhm.
MH: tedy po vál- potom zrušili, že jo, jako n- na stadióně bylo
premiérový kino ((Stadion)), to pak po osmačtyřicátým zabral
rozhlas.
AV: mhm.
MH: na Lidické je Metro, to pak za- zabralo divadlo,
AV: ano.
MH: tam, jak je divadlo dneska na Lidické, to bylo kino.
AV: mhm.
MH: no a na Dominikánské, tam byla Moderna. a to taky potom zavřeli.
AV: mhm.
MH: jinak tu byl Alfa, Kapitol a skala ((Scala)).
AV: ano, ano. ee, když si vzpomenete, ee, že jste přišel do kina,
lístek, usadil jste se, ee měl jste třeba nějaké takové zvyky,
takové rituály, že jste si sedl a třeba jste si koupil něco dobrého
na jídlo nebo pití?
MH: málo[kdy].
AV: [nebo] jestli to...
MH: ale jak říkám, kupoval jsem ty programy, tehdy,
AV: mhm.
MH: většinou už k filmu dávali program. za dvě koruny.
AV: mhm.
MH: i když nemám od všech filmů, že, co jsem viděl.
AV: mhm. á během toho té projekce toho filmu jste se třeba bavil
s jinými diváky, nebo jestli [jste]
MH: [ne].
AV: nějak komunikovali,
MH: ne, ne.
AV: soustředěn na plátno.
AV: mhm, vzpomenete si na nějakou třeby třeba i hlasitou reakci
během filmu, že třeba lidi začli tleskat něčemu, tak spontánně
[uprostřed], nebo pískat.
MH: [jo], tak to jsem zažil v osmašedesátým,
AV: mhm.
MH: to už bylo po okupaci, kdy koncem roku dávali tady v Moderně
((Moderna)) na Dominikánským dávali vod Jasného ((Vojtěch Jasný))
Všichni dobří rodáci.
AV: ano.
MH: a to skončilo a celý kino vstalo a tleskalo.
AV: mhm, mhm.
MH: (to ještě) bylo pod vlivem té okupace, že?
AV: ano, hm.
MH: no jinak byly filmy, který měly ten třeba jako v sedmačtyřicátým
dávali v Alfě ((Alfa)) čtrnáct týdnů opakovali ten, ee, americký
film Věčná Eva, to bylo s dean- s dean- s deanou darbinkovou
((Deanna Durbin)), že jo,
AV: ano, ano.
MH: to dávali čtrnáct čtrnáct týdnů.
AV: čtrnáct týdnů. <viděl jste to víckrát>. [((smích))]
MH: [viděl jsem, viděl]. no a chodil jsem hodně, dávali tady tři
filmy s Ritou Hejvort ((Rita Hayworth)), že jo,
AV: mhm.
MH: se přiznám, že jako šestnáctiletý jsem byl do ní zamilován, že,
AV: ano.((smích))
MH: takže jsem chodil víckrát na ty její filmy.
AV: mhm, mhm.
MH: to bylo Krásnější než sen, Gilda a Modelka.
AV: mhm. hm, takže pro vás to kino bylo něco takového magického, že
jste chodil...
MH: bylo nutnost, ano.
AV: nutnost, ano.
AV: hm, kde jste získával informace o filmech, nebo při výběru jste
se řídil, že jste o nich četl, [nebo]...
MH: [tak] bývaly programy, normálně vylepený programy
AV: hm, takhle.
MH: to dneska tady není, poněvadž říkám, bylo plno kin bylo zrušeno,
že.
AV: hm.
MH: ( ) to byly velký plakáty a tak,
AV: ano.
MH: já nevím, čtyřiadvacet pětadvacet (čtyři) kin (no ...)
AV: hm, hm.
MH: (já si).. dvě kina v tomto v Židenicích, ty byly zrušený,
v Husovicích byly dvě, tam z toho zůstalo jedno,
AV: hm.
MH: v Komárově to zrušili to kino, ne, mám někde doma, musím to
najít,
AV: hm.
MH: která kina byla zrušená, tak, asi asi vosmnáct kin kin bylo
zrušeno, v Bystrci, v Komíně, jak říkám na tom výstavišti ta Luna.
AV: ano, jste vzpomněl, hm.
AV: ee, zmínil jste tedy, že že třeba Věčná Eva, že si na to tak
vzpomínáte, měl jste tedy oblíbené herce, herečky, nebo...
MH: tak jo, tři nejlepší filmy, co tady bylo,
AV: ano.
MH: (nevím), jestli jste o nich slyšela, to bylo Historky
z metropole,
AV: hm.
MH: to byl povídkový film, kde ústřední (anebo) spojovacím předmětem
byl frak,
AV: aha.
MH: a tam hrálo asi dvě sta nejznámějších herců, že.
AV: hm.
MH: potom to bylo pět salevenů ((Pět Sullivanů)), to je podle
skutečné události, (kdy) jedna rodina měla pět synů,
AV: hm.
MH: všichni narukovali na vojnu a všichni byli naráz potopeni na
jedné lodi jako,
AV: mhm.
MH: (si ještě) vzpomínám, (to který) na mně zanechalo velkej dojem,
že (šel z admirality) nějakej admirál a teď matka tušila něco,
povídá který a von povídá všech pět.
AV: hm, hm.
MH: a pak Otázka života a smrti, to byl taky... to se vodehrávalo
jako na zemi jako na nebi, obrovskej amfiteátr, tam se jednalo o
soud, že totiž jeden letec měl být sestřelenej,
AV: hm.
MH: a ten průvodce, co ho měl doprovodit ho v mlze minul <a von
zůstal naživu a teď se dohadovali, jestli má umřít nebo nemá umřít>
((smích)).
AV: hm. ((smích))
AV: takže jste na mnohé filmy chodil opakovaně [dalo by se říct],
když vás zaujal tak... dvakrát třikrát?
MH: ano, ano,
AV: hm.
AV: bylo pro vás důležité, jestli šlo o film černobílý, barevný,
němý, zvukový...
MH: tak ně- němý už jsem nezažil,
AV: hm.
MH: no a původně byly černobílý a teprv po válce začaly barevný.
AV: hm.
MH: že první český barevný film byl ten Jan Roháč z Dubé, (že),
AV: ano.
MH: do té doby (.) potom začaly ty americký, no jak říkám, původně
to byl černobílý, za války,
AV: hm.
MH: nepamatuji, že bych viděl barevný film.
AV: a jakou roli hrálo pro vás to, v které zemi daný film vznikl,
jestli šlo o francouzský film, anglický...
MH: tak to nedělalo roli.
AV: žádnou roli.
MH: ne.
AV. ne.
MH: například pro zajímavost, tytanyk ((Titanic)) jsem viděl
v pěti <různých provedeních>
AV: hm, hm. ((smích))
MH: za války to byl italský,
AV: ano.
MH: po válce anglický, ten jak říkám, a nejslabší byl ten poslední,
[ta milostná] zápletka, jak říkám, to nebyl toto ne, tytanyk
((Titanic)) byla jenom kulisa.
AV: [ano]. ano. ((smích))
AV: co bylo vedle podle vás dělalo film tím dobrým filmem, jako co
by tam podle vás mělo být a co nemělo být, co jste vyhledával, jaký
žánr?
MH: no tak, líbily se mně americký filmy,
AV: hm.
MH: protože totiž voni byli dokonalí v tom, že voni nenechali třeba
jenom napínavý (v) jednom kuse, voni to (vždycky) prošpikovali
nějakým žertem, že člověk se uvolnil, a zase pak to pokračovalo dál.
AV: hm, hm. americké filmy.
AV: jaké jiné druhy zábavy jste měl rád, kromě kina? divadlo...
MH: no, muziku, muziku.
AV: muziku, to [už jste vlastně] zmínil, že jste hrál...
MH: [muziku]. a no kdysi, to se přiznám, teď už jsem nechodil, kdysi
eště s jedním kamarádem, chodívali na koncerty,
AV: hm.
MH: to bývaly tady, jak je Pražský jaro, tak byl Brněnský máj,
AV: hm.
MH: a pak to zrušili, poněvadž řekli, že nejsou na to devizy.
AV: poslech rozhlasu taky?
MH: ne, rozhlas neposlouchám.
AV: ne, ne.
MH: to poslouchala manželka. já já totiž, abych se přiznal,
(uvědomte si), že su divnej, ale jak jsem byl muzikant, tak mě do
kol.. já jsem byl zvyklej na ve- velký vorchestry, že. tyto. no jak
začali bítls ((Beatles)), tak ty mě tak dokonale zprotivili zpěv a
kytary, že jsem od té doby nesáhl na kytaru a vod té doby
neposlouchám rozhlas, (teda).
AV: od té doby neposloucháte vůbec...
MH: ne.
AV: a předtím jste tedy hrál na kytaru, (jak říkáte)?
MH: já jsem hrál na klavír, na harmoniku a na kytaru.
AV: aha, hm.
MH: v podstatě já jsem hrál denně takový tři čtyři hodiny na klavír.
AV: hm.
MH: dneska už to nehraju, poněvadž mám tady toto ((nastaví dlaň a
ukazuje prostředníček, jemuž chybí jeden článek prstu)), už jsem
přestal hrát, takže dneska už js-, ty prsty neposlouchají to, co by
chtěla hlava, že?
AV: teď když se vrátím ještě k těm kinům, jak jste říkal, že jste
chodil vlastně do všech kin, do všech velkých kin,
MH: ano.
AV: do všech v Brně kin, tak vzpomenete si na nějaké zásadní
rozdíly, co se týče třeba té architektury toho kina, že fakt některé
bylo fakt hodně dobré, že jste si tam sedl, posadil se, a některé
mělo nějaké... e...
MH: nó, co si pamatuju, tak na Hybešové ((Kino Grand)), tady u u
Pisárek, tam bylo kino, co se mu říkalo blechárna. ((smích))
AV: <blechárna>?
MH: to bylo takový ne ne úplně nevzhledný (kino), no oni pak to
zbořili.
AV: hm.
MH: no ale ty premiéry, ty byly všechny (dobrý).
AV: hm.
MH: akorát si pamatuju, že jednou, teď tedy jak je Baťův palác a
kino Kapitol jak bylo,
AV: ano, ano.
MH: tak tam je spodní voda,
AV: aha.
MH: voni ji musí odčerpávat a jednou to měli pokažený to čerpadlo a
já vím, že že voda sahala až asi do páté řady.
AV: až do páté řady.
MH: až do páté řady.
AV: a hrálo se?
MH: hrálo se.
AV: ((smích)) z čeho se skládal obvykle program projekce? třeba
jestli se něco dělo o přestávce, jestli tam pouštěli krátké filmy,
týdeníky...
MH: nó, bývaly. byl týdeník a vobyčejně dávali ještě nějakej krátký
film.
Av: hm, hm.
MH: buďto dokumentární, nebo nějakej takovej doplněk a pak teprv
začal hlavní film.
AV: a promítány byly ukázky na filmy, které teprv příjdou do kin?
MH: ano.
AV: byly. hm. á, [hm].
MH: [no] to byla, u nás to nebylo zvykem, a to byla právě délka
bomba, to byl, mám dojem v kině skala ((Scala)), tam u Tomáška
((kostel sv. Tomáše)), že najednou začali dávat ukázky z příštího
filmu,
AV: hm.
MH: tak to byla bomba. ((smích))
AV: ano. ((smích))
MH: a to si vzpomínám, to byl americký film, tato eee, Lidská
komedie vod sarojana ((William Saroyan)).
AV: hm, hm.
AV: takže jste neodcházel, bavilo vás sledovat právě [tady tyhle
drobné]...
MH: [ano, ano]...
MH: no jedině, že že někdy, když byla přestávka, tak že člověk si
odskočil na ten záchod (nebo tak nějak), jinak ne.
AV: hm, hm.
AV: byl jste někdy přítomný promítání filmu v domácnosti? nějaké
soukromé projekce...
MH: byl.
AV: hm. (.) takže někdo z vašich známých měl promítačku [a byla ta
možnost]...
MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl
univerzitní profesor,
AV: hm.
MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou,
AV: hm.
MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a...
AV: hm.
AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou
v takovém] soukromém prostředí...
MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích))
AV: <ano, to máte pravdu>.
MH: dělat poznámky...
AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli
jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo...
MH: né...
AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]...
MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako.
AV: hm.
MH: tam vždycky někdo byl.
AV: hm, hm.
MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu,
AV: hm.
MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong,
karty...
AV: aha.
MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel.
AV: hm, hm. a tady v Brně teda?
MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano.
AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak
vzpomenout...
MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát.
AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční...
MH: české, české.
AV: české a..
MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky.
AV: hm.
MH: o těch rybách, že.
AV: hm. (...) takže ty příležitosti byly různé. že to byl, jste měli
takový klub a prostě promítaly se filmy.
MH: dokonce jeden čas o nás měla zájem estébé ((STB)), c- co to tam
scházíme, co děláme... ((smích))
AV: hm, hm. (..) jak na vás působily změny po roce 1939, kdy začaly
platit protektorátní předpisy.
MH: tak, to se chodilo hlavně na český filmy,
AV: hm.
MH: poněvadž ty byly takový, abych to řekl, no, povzbuzující,
AV: ano.
MH: ( dívali) aby lidi přišli na ( ), ať to byla Babička nebo
Jan Cimbura, a...
AV: hm.
MH: dávali ty český autory...
AV: hm.
MH: no a na německý taky... totiž, zajímavý bylo, že na rozdíl vod
komunistických, Němci nedávali tu svou propagandu a válku do filmu.
AV: hm.
MH: to byly jako civilní filmy, jako kdyby nebyla válka, jako kdyby
se to odehrávalo kdekoliv a takhle, čili takový civilní filmy, že
tam vůbec nedávali žádnou propagandu válečnou a nic.
AV: hm.
MH: takže se na to dalo chodit.
AV: hm. á bylo poznat, že některá kina jsou německá a některá česká,
že...
MH: [ne].
AV: [se] více soustředí...
MH: ne, ne.
AV: nepociťoval jste to. (.) takže to, že by do některých kin spíše
chodili Němci nebo Češi...
MH: ne.
AV: nevzpomenete si.
MH: to, nepamatuji.
AV: hm. takže jste chodil do kina, hm, dalo by se říci, stejně
často?
MH: ano.
AV: vůbec to na vás nějak nezapůsobilo... hm, a ten výběr filmů byl
nějaký trošku jiný, pozměněný, třeba ta programová nabídka? po tom
roce třicet devět než předtím?
MH: jo tak předtím, říkám, to moc nepamatuju,
AV: hm.
MH: poněvadž to jsem byl na tom Slovensku, to jenom vobčas, že jsme
přišli do toho kina a...
AV: hm.
MH: konkrétně pamatuju Tři bengálští jezdci ((neidentifikováno)), že
jo, ((smích))
AV: hm.
MH: anglickej film, to jsem chodil málo, až teprve za války jsem
začal chodit.
AV: hm.
MH: a jelikož jsem byl v Žabinách ((Žabovřesky)), tak to se divím,
že kolik kin za kin za- zaniklo a v Žabovřeskách to malý kino
Lucerna to vydrželo.
AV: dodnes, ano. a můžete říct, jak se vaše chození do kina a
chování diváků měnilo s blížícím koncem války?
MH: (.) to vám neřeknu.
AV: [á]...
MH: [akorát] takovej zážitek, to bylo někdy v sedmačtyřicátým si
vedle mě sedly dvě cigánky,
AV: hm.
MH: ještě v těch barevnej šatech a ty smrděly <strašně>
AV: ((smích)) jaká byla atmosféra v kinech po osvobození?
MH: no tak, tak ( ) to sem začaly chodit ruský filmy,
AV: hm.
MH: ovšem ty se brzo vomrzely, poněvadž voni z těch Němců dělali
vyložený blbce.
AV: hm.
MH: že člověk si říkal, jak teďka (tehdá) s něma mohli takhle
válčit, kdy- když z nich dělají takový blbečky.
AV: hm.
MH: no a pak začaly chodit anglický filmy, to byly ty válečný
nějaký, nó a (.) koncem šestačtyřicátýho jsem přišel, říkám, to byla
ta Lidská komedie, americký film, pak Historky z metropole, no a pak
začaly ty americký filmy a to všechno. bylo na co chodit.
AV: hm, hm.
AV: já tady mám seznam filmů, ee, jestli se můžete na to podívat,
jestli si vzpomenete na nějaký z nich...
MH: tak moment, já si musím vzít na to druhý brejle, ( ) jsem
totiž byl
AV: samozřejmě.
MH: před Vánocama na voperaci se šedým zákalem,
AV: hm.
MH: takže krásně vidím, toto tady nejsou dioptrie, to jsou hladký
skla. ale na čtení musím mít, poněvadž...
AV: hm.
MH: (..) Zpívající bloud neznám, Pražské švadlenky ne, cé a ká poní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), to jsem viděl,
AV: hm, hm.
MH: dvě Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu, tak To neznáte Hadimršku,
to znám,
AV: Hm.
MH: Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)) to qik ((Quick)) neznám, Pobočník Jeho
Výsosti... Zlatá Kateřina, to neznám, vidíte, to neznám, Mata Hari,
to ne, to jsem neviděl, Cácorka, jo, to mám nahraný, (doufám teda).
Moderní doba s čaplinem ((Charlie Chaplin)), to si pamatuju,
AV: hm.
MH: Tři muži ve sněhu s hugo házem ((Hugo Haas)), to taky jsem
vi- to mám nahraný, Svět patří nám, ten jsem viděl kolikrát,
AV: hm.
MH: poněvadž ten se dá vidět dodneška, je <vtipnej>, Dobrá země, to
neznám, Sněhurka a sedm trpaslíků, to si pamatuju, Ducháček to
zařídí, Tři děvčátka pokračují, tak to neznám. U pokladny stál, ano,
To byl český muzikant s Kmochem ((František Kmoch)), Město
ztracených, to neznám, Opereta neznám, Roztomilý člověk, Oldřich
Nový. Vídeňská krev (.) nebylo to s hans mozrem ((Hans Moser)) a teo
lingen ((Theo Lingen))? Muži nestárnou, to vím, s Pivcem ((Jan
Pivec)), minhauser ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)),
ano, to sem to mám dokonce nějaký vobrázky z toho v těch...
AV: hm.
MH: Kino revue. Tanečnice, no to si moc nevzpomenu, La Paloma,
Neviděli jste Bobíka? ano, Její oběť, to neznám, Sobota, to
dávali... tak většinu znám, no.
AV: hm a byly to výrazné filmy, jako že se o nich hodně mluvilo...
MH: no tak...
AV: se svými kamarády, jestli jste se tak setkávali v těch kinech...
MH: no tak hodně tehdy (jela) ta Moderní doba s čaplinem ((Charlie
Chaplin)),
AV: hm, hm.
MH: Tři muži- ((Tři muži ve sněhu)) no Svět patří nám, no to jsme
prožívali, no.
AV: hm, hm.
MH: jestli to znáte, ta scéna s tím granátem ((smích)), no to je
dodneska výborný.
AV: hm, nadčasové.
MH: (ti) ti přece nedělají konzervy ((smích)),
AV: ((smích))
MH: <vyrábějí kanóny a granáty>.
AV: ((smích)) takže jestli se ještě můžu vrátit, jak jste
navštěvoval to kino, tak jste chodil nejčastěji sám?
MH: ano.
AV: mhm. stávalo se vám, že jste tam třeba i někoho náhodně potkal?
MH: jó.
AV: známého?
MH: to se stávalo, že vobyčejně jsme se (ne..), poněvadž
AV: hm.
MH: člověk přišel těsně před začátkem, že tak, a člověk si sedl a
hned zhasli a...
AV: <hm.>
MH: říkám, jak jsem několika lidem, půlce třídě zaplatil vstupné.
AV: hm.
MH: tak to jsme měli celou řadu.
AV: hm.
MH: jednou jsme naštvali uvaděče, my, já jsem to slepil všechny
lístky a když zjistil, říkali, (vzadu, vzadu ...) ((smích))
AV: ((smích))
MH: a já jsem přinesl takovej plakát, máte to složit aspoň.
AV: ((smích))
MH: jak říkám, teď už teď už jsu usedlej, večer nevytáhnu paty
z domu a jak říkám, naposledy jsem byl v kině v devadesátým roce.
AV: a nechybí vám dneska
MH: ne.
AV: [návštěvy kina]?
MH: [no tak], byla televize.
AV: hm.
MH: máte plno programů, říkám, pak mám video, to mám asi sto padesát
kazet,
AV: hm.
MH: dývídý ((DVD)), to mám asi vosmdesát těch kotoučů, takže když
něco, tak si vždycky si něco poušť- pustím.
AV: hm. (.) ale to ch- chození do toho kina, do té budovy, to mělo
ta- takovou nenapodobitelnou asi atmosféru, že? že to ta televize
asi těžko nahradí, [prostor]...
MH: [no tak]...
AV: nebo nechybí vám to?
AV: [vůbec]?
MH: [nechybí].
MH: poněvadž tehdy člověk, nebylo tehdy, televize nebyla...
AV: hm.
MH: nic nebylo, že.
AV: hm.
MH: tak člověku to přišlo samozřejmý, že šel do do kina, dneska to
je pohodlnější...
AV: hm.
MH: si sednout, otevřít si pívo a dívat se.
AV: <hm>. v těch kinech, prodávaly se nějaké cukrovinky [a takové
věci]?
MH: áno, tam byl bifé,
AV: bifé, [přímo].
MH: [bifátko] tam bylo...
AV: hm.
MH: tam se (dalo) koupit cukrlata, pití.
AV: hm. vzpomenete si ještě na nějakou takovou vzpomínku, co jste
třeba teď ještě nezmínil, co...
MH: jo.
AV: takový zážitek...
MH: v sedmačtyřicátým dávali v Alfě ((Alfa)) nějakej ruskej film o
operaci oka.
AV: hm.
MH: a jak se to (jen) běželo, mně se (udělalo) špatně, jsem vyšel
ven a oni už na to byli zvyklí a řekli, vám je špatně, jo, tak tady
máte vodu. ((smích))
AV: ((smích)) <už věděli, že nejste první jako, tak už...> ((smích))
MH: (zpočátku) to bylo dobrý, jak říkám, ale pak ukázali zblízka to
voko, jak se to chvělo, že jo, tak...
AV: přes celé plátno, přece jenom.
MH: no.
AV: když bych se ještě vrátila zpátky k těm budovám těch kin, tak to
muselo působit na diváka asi dost honosně takové ta premiérová kina,
že byla asi hodně velká,
MH: no.
AV: taková palácová, že?
MH: ano, ano.
AV: hm.
MH: říkám, pak byly ty drobný, takový jako ta Lucerna,
AV: hm.
MH: a jak jsem vám říkal na té Hybešově ((Kino Grand)), jak to
zrušili tu blechárnu, že, to byly takový podřadný kina, no.
AV: hm, hm.
AV: a, ta menší kina, byla to kina, kde třeba chodilo méně lidí nebo
vždycky bylo plno?
MH: ne- nebylo plno, záleží na tom, jakej film, no.
AV: hm.
MH: někdy byl(o) vyprodaný, někdy byl třeba jenom polovina.
AV: hm. (.) [á]...
MH: [a ceny] byly různý, že.
AV: no.
MH: třeba já nevím, jeden čas nejlacinější v té Lucerně ((Lucerna))
stálo korunu.
AV: hm.
MH: a v premiérovým bylo šest, vosm, deset.
AV: hm.
MH: před vosmašedesát-, v osmačtyřicátým.
AV: hm.
MH: no a pak to zvýšili na šestnáct až dvacet, no.
AV: hm.
AV: kupoval jste si lístky nějak dopředu, šlo to kupovat nějak
dopředu na ty premiéry?
MH: no, dalo se předprodej, ale vobyčejně bylo dostat
AV: hm.
MH: před před představením.
AV: před přímo, před představením.
MH: jé, to jsem si vzpomněl na holcmana ((Felix Holzmann)), <Včera,
dnes a zítra>. ((smích))
AV: Včera, dnes a zítra. ((smích)) [V sobotu večer, v neděli ráno].
MH: [ale zajímavý je], to možná nevíte, že v té době tady byl
italský film, který se jmenoval Včera, dnes a zítra.
AV: <vím>.
MH: to byl skutečnej film.
AV: ano.
MH: takže to nebylo vymyšlený.
AV: jojojo.
AV: á, kupoval jste si nějaký časopis o filmu? nějaký...
MH: no, po válce...
AV: vy jste zmínil [Kino Revue].
MH: [jsem si kupoval ty Kina].
AV: ano, Kina, hm.
AV: a před válkou, byly nějaké...
MH: bylo kino reví ((Kino Revue)),
AV: Hm.
MH: to sice mám doma, ovšem to jsem nekupoval, to to mně, to jsem
zdědil po jednom kamarádovi, který umřel.
AV: hm.
MH: a tak mně to vodkázal.
AV: hm.
AV: á tady tyhle programy, tak to bylo volně takhle v kinech
[k dispozici]?
MH: [jó, to po-, uvaděči], uvaděči prodávali, no. (.) no ovšem
nebylo to u všech filmů, no.
Av: hm.
MH: proto taky mám jenom část, nemám ze všech filmů, co jsem viděl,
že.
AV: hm.
MH: no toto byl nádhernej film, lesí se vrací ((Lassie se vrací)).
AV: hm.
MH: jak kólie, jak ji odvezli do Skotska, utekla a vrátila se až do
Jižní Anglie.
AV: hm.
MH: no člověk má na co vzpomínat.
AV: hm.
MH: toto dávali nedávno v televizi pod názvem čtyry pírka ((Čtyři
pírka)), poněvadž jak já říkám, ty re- remejky ((remake), to už není
vono jako ty původní filmy.
AV: hm, hm.
MH: no jako toto podstatně lepší než bylo tady toto...
AV: hm.
MH: nebo Zvoník u Matky boží, co bylo původní s tím čárl lautonem
((Charles Laughton)) a ( ) ho hrát a teď to potom ( ) a
lolobridžida ((Gina Lollobrigida)) a ten, no... ten indián, jak on
se menuje, nevzpomenu si. no tak to to nebylo už nic proti tomu. to
už jsou takový nadělaný, to už... anebo člověk má právě tím, že to
může <srovnávat, jo>.
AV: hm.
AV: teď jsem si ještě vzpomněla, když jste chodil na premiéry filmů,
těch premiér se mohli zúčastnit i herci, v souvislosti s českým
filmem, zažil jste něco takového...
MH: ne.
AV: že by tam byli ti tvůrci?
MH: ne, ne, ne.
AV: přímo, přítomní, ne.
MH: většinou, abych tak řekl, (že) bych šel první den, to to nebylo
jako.
AV: hm, hm.
MH: to až v průběhu potom.
AV: hm.
MH: no, ten taky nedávno (chválili) tu kasablanku ((Casablanca)).
AV: hm.
MH: že to byl vynikající film. (.) no, tady hrála ještě mladá, to
měla třeba deset roků nebo kolik, Elizabet Tejlor ((Elizabeth
Taylor)).
AV: ano.
MH: ještě úplně maličká.
AV: hm.
MH: no a to je od bromfílda ((Louis Bromfield)) Když nastaly
deště. a toto byl ten nádhernej film, jak jsem vám říkal, byl ten
soud nahoře, že jo...
AV: hm. Otázka života a smrti.
MH: to byla duchařina. ((smích)) no a ten, to si ženský poplakaly,
Valčík na rozloučenou.
AV: hm.
MH: to byl takovej doják.
AV: hm.
MH: (nevím), jestli to znáte...
AV: ne ne, to jsem neviděla.
MH: von, von se von jako ten důstojník seznámí, e, s nějakou dívkou,
AV: hm.
MH: pak narukuje a omylem je psaný v novinách, že padl.
AV: aha.
MH: no a vona neví (coby), a tak se stane z ní prostitutka a pak
zjistí, že von zůstal naživu ( on ji chtěl) před- představit
své matce, no a říkal, že dělala prostitutku, že to nemůže, a tak se
vrhla pod autobus.
AV: hm.
MH: přitom ta melodie, že jo, Valčík na rozloučenou, to je známý,
že, tak to si ženský poplakaly. ((smích))
AV: ((smích))
MH: no a v tomto filmu byl ten trik, co potom použil Oldřich Nový
v Pytlákové schovance ((Pytlákova schovanka)),
AV: hm.
MH: že jsou sezdaní, a pak přijde ten zřízenec a řekne, ten sňatek
je neplatný, poněvadž ten ředitel, ten neměl složenej služební slib,
AV: hm.
MH: tak to použili v té Pytlákově schovance ((Pytlákova schovanka)).
AV: aha. Melodie na bruslích. mhm. (.) vzpomenete si na nějaký film,
na který jste se třeba těšil a hrozně vás zklamal?
MH: tak [to si]...
AV: [nebo]...
MH: to si nevzpomenu.
AV: že nesplnil vaše očekávání, že jste byl takový z toho rozčar-?
MH: to si nepamatuji.
AV: ne. (..) no, to byl taky... milenec dam, Erol Flyn ((Errol
Flynn)).
AV: ano. ((smích))
MH: ((smích))
AV: (..) takže kino reví ((Kino Revue))?
MH: kino [reví ((Kino Revue))].
AV: [časopis].
MH: no ne tak... mám vám to donést? nebo nebo nebudete potřebovat?
AV: já se spíš poradím a kdyžtak bych vás ještě kontaktovala.
MH: do toho pětačtyřicátýho roku a pak mám poválečný.
AV: hm. (.) to je zajímavé ještě, přemýšlím nad těmi, ee,
projekcemi, co jste se jich účastnil v těch bytech, že to opravdu
muselo mít zvláštní atmosféru...
MH: ano.
AV: že, jak říkáte, že to byl fakt takový klub, (.) s tou
promítačkou...
MH: no tak tam se dělalo všechno, jak říkám, tam se promítalo, četlo
se, hrál se ping-pong, karty se hrály...
AV: hm.
MH: jak vám říkám, jeden čas se vo to začali zajímat estébáci
(STB)), co co co tam je za schůzky ((smích))
AV: co se děje...
AV: vzpomenete si ještě teda na něco třeba, co co jste nezmínil,
nebo jste si vzpomněl v průběhu rozhovoru, nějaké zajímavé, ohledně
těch brněnských kin, nějaký zážitek...
MH: tak to vám neřeknu. (..) to jsem vám řek, jak tam tekla voda
v tom Kapitolu ((smích)), že tam byla až po pátou řadu stála voda.
AV: hm.
MH: jinak nic tak nevím... no tak, se stávalo, že prostě vobčas
vypli eletriku, že.
AV: stávalo se to.
MH: stávalo. hlavně v těch padesátých šedesátých letech dost často
vypínali...
AV: hm.
MH: i v domácnostech. teď už to ani lidi neznají, že. no...
AV: hm.
MH: ( ) jsme měli tu propanbutanovou bombu s tou punčoškou...
AV: hm, hm.
MH: na svícení, že, poněvadž... při svíčkách, no někdy t- to třeba
trvalo šest hodin.
AV: hm.
MH: to se stávalo, ty lidi, jak byly ty vichřice, že jo, <že to
strhlo vedení> a...
AV: hm.
AV: takže pro vás pravidelné navštěvování kin skončilo, asi...
MH: v tom [devadesátém roce].
AV: [v tom devadesátém roce].
MH: vod té doby jsem nebyl v kině.
AV: a...
MH: nebylo vo tom, že, víte, (nově) dneska to vstupné je podstatně
dražší, že jo...
AV: hm.
MH: čili v těch... ne, velkých kinech, no třeba, ee, ve Špalíčku
((Velký Špalíček)), nebo v tom, v Modřicích, že jo, tam jsem nebyl.
AV: hm.
MH: a tam máte, já nevím, přes sto přes sto korun vstupný nebo
kolik.
AV: no, to je kolem sto třiceti korun, nějak. hm.
MH: jak říkám, člověk byl zvyklej do Lucerny ((Lucerna)) za korunu.
((smích))
AV: ((smích))
AV: a v tom devadesátém, to bylo jenom takové rozhodnutí, že jste už
potom nešel do toho kina, nebo to z něčeho pramenilo...
MH: né, to byl-, to začala ta televize,
AV: hm.
MH: á, syn mně koupil právě video.
AV: hm.
MH: a člověk si začal nahrávat, právě jak jsem vám říkal, že před
válkou, někdy v tom sedmatřicátým, toužil vidět tu rozmery ((Rose-
Marie)) tak, voni ji asi před patnácti lety dávali v televizi, tak
ji mám nahranou.
AV: hm.
MH: pak mám nahraný ten, od hiltna ((James Hilton)) Ztracený obzor,
jestli to znáte... nene. ten v Himalájích, klášter tibetskej
AV: hm.
MH: šángrilá ((Shangri-La)) se to jmenuje,
AV: hm.
MH: tam jako lidi nestárli.
AV: hm.
MH: a to byl svého času, jak říkám, to byl světovej světovej trhák,
takže Američani podle toho i nazvali jednu bitevní lo- loď čángrilá
((Shangri-La)).
AV: aha.
MH: (.) a tak když něco, tak si člověk si promítne, že, no.
AV: hm.
MH: no a v noci, v tý (prožívají), ja nevím, jesi jste viděla
v televizi dávali ten anglickej seriál Haló, haló,
AV: hm.
MH: ten známý, no tak kluci to prožívají, furt promítají dokola,
mají to nahraný ((smích)).
AV: hm.
MH: ( ) no prostě to prožívají strašně. ((smích))
AV: ((smích))
AV: ee, tak já vám asi poděkuji...
MH: dobře.
AV: jestli jestli jste si ještě na něco nevzpomněl nebo takhle
nějak...
MH: [nevzpomenu si].
AV: [nějaký zajímavý] postřeh...
MH: no tak člověk si vobčas pamatuje někerý filmy jenom útržky, že.
AV: hm, hm.
MH: třeba adyna mandlová ((Adina Mandlová)) hrála v jednom, v jednom
jediném německém filmu Svěřuji ti svou ženou, tam hrála, hajnz rýman
((Heinz Rühmann)), to nebudete znát, to byl komik, a tu scénu... on
ji furt sledoval a hlídal,
AV: hm, hm.
MH: a vona mu nemohla uniknout, takže já se vás zbavím, podržte mně
ak- kabelku a von ju vzal a vona začala křičet pomóc, von mně
<ukradl kabelku>. ((smích))
AV: jak ještě, teď jste zmínil německý film, tak jak to bylo
s titulky u těch filmů, jestli si nějak [vzpomenete]...
MH: [byly titulky].
AV: byly titulky?
MH: po válce byly i i anglických a amerických filmů byly titulky, i
u ruských.
AV: hm.
MH: dabovat se začalo až teprv později.
AV: hm.
MH: jak říkám, jak jste řekla, že jste měla francouzštinu, my jsme
právě taky měli francouzštinu a znám hodně anglických slovíček právě
z těch filmů
AV: hm.
MH: a z těch titulků, že.
AV: hm.
konec rozhovoru
1
0.0 3:920Rozhovor vedl: Mgr. Luděk Havel
Rozhovor přepsal: Bc. Kateřina Maťátková a Mgr. Luděk Havel
Datum a místo: 23. 6. 2009, FF MU, Brno
Rok narození: 1927
Bydliště do roku 1945: Cejl (dříve čtvrť Židenice, dnes Zábrdovice)
Povolání: V roce 1942 nastoupil do učení jako strojní zámečník. Po
válce vystudoval průmyslovku a poté pracoval jako montážní mistr.
Povolání: pouze matka, opatrovnice ve školce, kuchařka
Sourozenci: žádní
LH: takže jak sem říkal ee pro začátek bych to tedy zopakoval. vy
ste říkal, že ste Bořivoj H.?
BH: ano, Bořivoj H., narozen druhého desátý, devatenáct set
dvacet sedm v Brně.
LH: a kde ste přesně bydlel v té době?
BH: em je to ffs na okraji (.) středu (.) neboli Cejl, Židenice,
Husovice.
LH: ehm. (...) kterou školu ste navštěvoval do roku čtyrycet pět?
BH: ee navštěvoval sem mm na Vranovské základní školu, neboli
obecnou tenkrát, a měšťanskou na merhautce ((Merhautova))
LH: ehm. (..) a ee kdy ste nastupoval do zaměstnání, to bylo v jakém
roce?
BH: v roce čtyřicet dva.
LH: ehm. (.) devatenáct set čtyřicet dva a jako co ste pracoval?
jaké ste měl [zaměstnání?]
BH: [nó tak] nebyl nebyl výběr, že. v té době. já sem přitom měl
zájem vo hudbu a soukromě sem chodil (.) k profesoru Tomaštíkovi,
(.) kterej byl profesorem na konzervatoři, soukromě jsem chodil na
housle. no a v tom roce štyrycet dva nebyl výběr, bylo mně řečeno
(.) do učení.
LH: ehm.
BH: no tak sem prostě nastoupil do učení jako strojní zámečník.
LH: a ee toho strojní zámečníka ste pak dělal delší dobu?
BH: ano celou (dal) sem celou dobu. no celou dobu ne, pak ee (..)
sem si udělal (.) průmyslovku, (.) že, na Sokolské. no a pokračoval
sem teda v práci u jedné firmy.
LH: ta průmyslovka, tu ste absolvoval kdy? vzpomenete si v jakém
roce to bylo?
BH: to bylo no sem prakticky (.) v pětačtyrycátým roce (..) pro
nedostatek místa sem (.) dělal sem zkoušky, že a pro nedostatek
místa sem nebyl přijat.
LH: ehm.
BH: protože (ten) se vyrovnávaly ty ročníky sl- ty starší ročníky
prostě měly přednost.
LH: ehm.
BH: no tak to bylo v asi v sedmaštyrycátým roce.
LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?
BH: em moje matka byla v doma, já sem žil jenom s matkou.
LH: ehm.
BH: moje matka byla jako (...) v mateřské školce jako opatrovnice,
(.) že. později jako kuchařka, to je takové...
LH: ehm.
BH: tohleto.
LH: á poté vy ste říkal, že ste teda v roce štyrycet sedm nastoupil
na tu ee na tu průmyslovku. a co ste dělal poté, po absolvování té
průmyslovky [(v té firmě)?]
BH: [no zů- zůs-] zůstal sem u firmy, pak sem dělal héém středně
technickej kádr.
LH: ehm.
BH: montážního mistra.
LH: montážní mistr. em měl ste nějaké sourozence?
BH: ne.
LH: tak, taková ee už se dostáváme k těm kinům. á kdy pro vás
skončilo nějaké pravidelné navštěvování kin?
BH: no tak v té době nic jiného nebylo, tak byly kina.
LH: já spíš myslím, do kdy ee do kterého roku ste třeba nějak
pravidelněji chodil do kina, jestli třeba ještě před deseti lety,
před pěti lety, nebo jestli stále ještě třeba [chodíte?]
BH: [né, ne,] ne teď teď už ne. no mohu říct, do těch padesátých
let, pak už začala televize, tak už...
LH: ehm.
BH: u- už prostě to kv- eem to kino pominulo.
LH: tak teď se vás budu ptát na ee na takové ty dětské zkušenosti,
na dobu do vašich deseti let.
BH: no.
LH: ee vzpomínáte si na svůj uplně první návštěvu kina?
BH: ne.
LH: nevzpomínáte.
BH: ne.
LH: ee tak když byste si měl vzpomenout na úplně ty nejstarší
vzpomínky? na co byste si vzpomněl?
BH: no tak to byly eem, chodil sem hlavně teda f tom f té části, kde
ty ee ty kina byly, že. a f f té části bylo na Marxové bylo kino
Lido Bio.
LH: ehm.
BH: na Cejlu, (..) že, bylo kino (.) Bajkal, (.) pozdější (.) Rádio
((Radio)), (.) že. nebo na Bratislavskej ((ulice Bratislavská)) kino
oránia ((Orania)) tak do těchto, do těchto kin sem chodil.
LH: a...
BH: nejčastěji.
LH: nejčastěji ste chodil do těchto třech [(tedy) v podstatě?]
BH: [panč, ano] to to byly, to byly prostě nejblíže...
LH: hm.
BH: bydliště (.) a a v těch deseti letech, to bylo v sedmatřicátým
roce, že, toho (.) toho moc nebylo ((smích)). ale tyto kina byly
v provozu, a tak tam sem (tak) nejčastěji chodil.
LH: a co si vybavujete třeba ňáký úplně první film, nebo ňákou první
vzpomínku z kina?
BH: kin kong ((King Kong)) ((smích))
LH: toho kin konga ((King Kong)) ste viděl v kterém kině? vzpomenete
si třeba?
BH: ev já jsem ho neviděl v televizi, takže ee mám matný už mám teda
matný vzpomínky, no ale bylo těch těch českejch filmů bylo víc, že.
byly prostě ty filmy poplatný době, že, v kterých hrál hugo hás
((Hugo Haas)), že. (..) em kdo ještě z těch starších tam byl? Pešek
((Ladislav Pešek)), jo, (..) no a c- prostě z těchto vvv z těchto si
vobčas prostě teda pamatuji si hodně, teď si obnovuji někdy v
[televizi...]
LH: [hm.]
BH: (protože) probí- probíhaj tyhlety filmy, tak si oživuji
vzpomínky na ty na ty filmy.
LH: a vzpomenete si, jak často ste jako dítě, takže do svých řekněme
těch deseti let, chodil do kina? jestli to [bylo třeba...]
BH: [tak myslim] dvakrát do týdne. [(ně-)]
LH: [dvakrát do týdne.]
BH: [no jó určitě.] (.) pač jiná zábava nebyla.
LH: ehm. a chodil ste ee chodil ste sám nebo třeba s kamarády?
BH: s kamarády, (..) i sám, (..) někdy.
LH: ste říkal teda, že ste navštěvoval hlavně tyto tři kina, to Lido
Bio, Bajkal a oránii ((Orania)). proč právě tyto kina, byla to jenom
ta blízkost, nebo [třeba i...]
BH: [ta blízkost.] ta blízkost, později pochopitelně už sem měl
větší (.) eh (.) okruh.
LH: ehm.
BH: tak to bylo do středu města (.) i (.) do (.) prostě okrajových
částí, jako do Králova Pole, do Husovic, do Židenic, tam kde byl
prostě film, kterej mě nějak nějakým způsobem (nezaujal) název
pochopitelně, mm no tak sem tam šel.
LH: ehm. takže se dá říct, že spíš šel na film, než do kina, že vám
bylo jedno, jestli to je kino v centru, nebo na okraji, ale zajímal
vás hlavně...
BH: [ano.]
LH: [(ten) film.]
BH: ano.
LH: ehm. á jaký byl názor vaší ee vaší maminky ná na film a na kina?
podporovala vás třeba, nebo vám to ňák rozmlouvala?
BH: ne. nerozmlouvala mně to, naopak (..) ne že by mě podporovala,
ale hm prostě neměla námitek.
LH: ehm. á a ve škole třeba nějak zmiňovali se učitelé o filmech,
vyjadřovali se třeba k některým filmům?
BH: jó tak tohle to je otázka, na kterou už já nedovedu odpovědět.
ovšem zřejmě nebyli, nebyli, já sem měl skutečně výborný kantory
(..), jo, učitelé teda.
LH: ehm.
BH: kteří ehm, (..) skutečně byli na úrovni tenkrát, aspoň si to m-,
dneska (.) s odstupem času (..) promítám.
LH: ale nějaké zmíňky třeba, že by vám, že by se zmiňovali o
filmech, nebo o kinech?
BH: ne.
LH: [nevzpomínáte si?]
BH: [ne, ne, ne,] to nebylo.
LH: (pak) ste tedy říkal, že ste ří-, že ste chodil dvakrát týdně do
toho kina. takže by se dalo říci, že pro vás asi to kino bylo
důležité.
BH: [ano, ano.]
LH: [řekl ste, že] eem... projevovalo se to třeba ve vašem chování,
ve vašich zvycích? třeba ve hrách, nebo v ka- (ve h- ve h-) ve hrách
s kamarády?
BH: no, (.) ani ani snad ne, hlavně prostě mě zajímaly hudební
filmy.
LH: ehm.
BH: á tak ty mě jako (..) víc (.) víc prostě přitahovaly. bylo jich
sice hodně málo...
LH: ehm.
BH: ale byly, že, (takže) prostě ( ) řekl třeba em (.) s Voskovcem
a s Werichem ((Jiří Voskovec Jan Werich)) (...) ano, Hej – rup! (..)
a prostě tady tyhle ty.
LH: ehm. (...) ee tady sem spíš ee ještě se chtěl zeptat, jestli
třeba ste em s kamarády třeba napodobovali některé filmové hrdiny,
nebo...
BH: no pochopitelně.
LH: které třeba?
BH: ano, no tak ee při hrách, dětskejch hrách, že, s to už nevim,
jak se ta hra menuje, (..) tak mm (..) sem měl FF Ferenc Futurista
LH: ((smích)) (..) jako přezdívku myslíte?
BH: anó.
LH: ehm.
BH: ano. FF, Ferenc Futurista.
LH: vy ste říkal, že ste měl rád hudební filmy. zpívali ste třeba
filmové písničky?
BH: [ano.]
LH: [nebo] vy sám ste si [zpíval?]
BH: [ano] velice rád. [a dodnes.]
LH: [vy ste zmiňoval (to)] Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)) hlavně tedy myslíte?
BH: no tak to ne, to nebyli jenom Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec
a Jan Werich)), to byla tedy prostě hudba (..) (prakticky) džezová
((jazzová)) (..), (džez) ((jazz)) z kterej mě, kterej mě zajímál.
LH: ehm. (...) tak ee já se podívám dál eem teď se podíváme na
otázky, které se spíš budou věnovat kdy, kde a s kým ste navštěvoval
e ta kina. ee vy ste říkal, že ste hlavně s kamarády chodil do kin.
(..) ee jak často ste chodil do kin ve vašem mm ve vašem věku, do
těch deseti let řekněme?
BH: no tak (to do) těch deseti let, to bylo prakticky do
sedmatřicátého roku, že, tak ee to byli kamarádi ze třídy, s
(kterym) sme chodili spolu, nebo sem chodil mm taky sám.
LH: ehm.
BH: že. (..) tó pf (..) prakticky vyplynulo, panč sem neměl... (..)
měl sem teda v v okolí taky kamarády, ale (..) to byli ve- vesměs
teda ze třídy.
LH: vy ste říkal, že ste chodil tak zhruba dvakrát týdně.
BH: no.
LH: v tom roce čtyřicet dva ste nastoupil do zaměstnání, změnila se
ňák ta četnost návštěvnosti kin?
BH: ano. (.) ano nebylo to tak často, (.) nebylo to tak často, ale
(.) byly prostě v tom štyrycé- v tom roce čtyrycet dva prakticky už
byla t t jiná série filmů, jiný filmy. (..) už tady byly prostě
německý.
LH: ehm.
BH: jo. hlavně teda, (..) německý, (.) že, a (..) vzpomínám si, že
sme byli, to byly, jeden pěknej německej film byl Zasněžená romance.
(.) to byl hudební film. (..) že.
LH: takže dá se říct, že vlastně ste ee trošku se snížila ta na-
vaše návštěvnost kina ne kvůli tomu, že by třeba nebyl čas kvůli
práci, ale kvůli tomu, že s- nebylo [z čeho vybírat.]
BH: [ne ne, nebylo] z čeho vybírat.
LH: ehm. (.) eem v tom, vy ste říkal, že ste nejprve navštěvoval
tedy zase ty tři kina Lido Bio, Bajkal, oránia ((Orania)). po tom
roce čtyřicet dva ee se to rozšířilo [na to...]
BH: [okruh] okruh byl po celém Brně.
LH: po celém Brně, ehm. (.) a měl ste ňáké z těch k- kin, které ste
vyjmenoval nějaké oblíbené, kam ste chodil nejraději?
BH: no tak nedá, nedá se říct (ee em mě teda) prostě (.) zajímaly
filmy. jestli to bylo v, jestli to byla skala ((Scala)), nebo
Moderna, nebo Kapitol to mně bylo jedno.
LH: ehm.
BH: jenom když sem zjistil podle titulku, co tam hrají, zaujalo mě
to, tak sem šel.
LH: ehm. takže nějak jako ne- nehrálo [roli (to kino?)]
BH: [né, ne, ne, ne] ne v- žádnou preferenci jsem nik- k žádnému
(kinu)...
LH: [takže...]
BH: [ač.] (.) byl výběr no tak, (.) řekněme v tom dvaačtyrycátém
roce, v Brně bylo pomalu dvacet kin.
LH: hm.
BH: jen když to vezmeme s předměstíma, to je na každym předměstí
byly dvě tři kina a co v centru pět dokonce.
LH: ehm.
BH: na malym, na malym prostoru.
LH: takže bylo bylo z čeho vybírat.
BH: bylo z čeho vybírat.
LH: a naopak bylo třeba ňáké kino, kam ste nerad chodil, které se
vám třeba nelíbilo?
BH: ((smích)) <no to em> dalo by se hzz dalo by se říct, že že byl
takový kino, bylo to náá (..) my sme tomu říkali flokysna. a to je
ná (...) jak se jede do Králova Pole, dneska je tam (..) velkej
velkej (...) šop ((shop)).
LH: ehm.
BH: jó? em, safra jak jak to kino se menovalo nevim, to bylo malý
(...) poměrně mm, poměrně nedobře vybavený. (..) ((pravděpodobně
Jadran))
LH: já se zkusím podívat tady.
((ticho 8 vteřin))
LH: tak se teda s, takhle narychlo to nenajdu. a (..) a éé a chodil
ste třeba ještě do různých kin podle toho, jestli ste šel třeba s
kamarády, nebo mhm s maminkou třeba. jestli ste si vybíral různá
kina, nebo zase mm bylo hlavní ta (.) [( ).]
BH: [hlavní] hlavní bylo prostě evv (..) co se hrál za film, kterej
mě zaujal, kino ať to bylo zz co se jel řekněme se z toho sem jel až
dd do Králova Pole, když prostě tam byl f- film, kterej (.) bych
chtěl vidět.
LH: ehm.
BH: takže kina, kina mě prostě jako jako vlastní kina mně nic
neříkaly, prostě bylo to film, hlavně film šel.
LH: jasně. ee jak ste se v kině choval obvykle? (.) tím myslím,
jestli třeba bylo ve zvyku v kině ee konzumovat jídlo, nebo nápoje?
BH: ne. ne, já sem nikdy nikdy, soustředil sem se na to, (.)
skutečně mě to z- mě zajímalo prostě děj, jestli když byl, (.) jo.
je pravda, že někdy sem šel v em (.) ne docela spokojenej z kina.
LH: ehm.
BH: s tím, co sem očekával a někdy sem byl velmi spokojenej.
LH: ((smích)) takže, mm třeba během projekce filmu, bavil ste se s
jinými diváky o tom [filmu, nebo ste se...]
BH: [ne. ne. ne.]
LH: a reagoval ste vy nebo ee nebo diváci ve vašem okolí nějak
hlasitě na mm na promítaný film? jestli třeba tleskali, nebo...
BH: mhm toh- to nemůžu říct to, (..) myslim, že ani ty takovýhle (ty
mm) nebyly. (..) prostě v té v tom vod roku dvaaštyrycet až do te do
těch pětaštyryceti, že.
LH: ehm.
BH: to bylo t- to bylo zlý, panč projevte se nahlas...
LH: ehm.
BH: bylo bylo byli sme (.) prostě tady byli Němci, že. a projevit se
nějak (.) a č- Čech obzvlášť, že, protože v té době byly by ty
titulky německý, že, (.) předtím byl wochengšáu ((Wochenschau))
LH: ehm.
BH: týdeník a pak byl vlastní film, i když byl českej tak byl s
titulkama, (..) že. (.) no, projevovat se nebylo vhodné.
LH: ehm. k tomu protektorátu se za chviličku ještě dostaneme eee.
potkával ste v kině své známé, bavili ste se třeba po cestě [s nima
o těch filmech?]
BH: [ano, (.) ano, po] po po filmu potkali sme se a bavili sme se i
vo teda vo filmu.
LH: a co třeba o čem ste se bavili, jestli ste rozebírali?
BH: no o ději, o ději, co se nám líbilo, co ne.
LH: ehm.
BH: hlavně teda emm, herce, (.) k- kteří byli (.) v té době (.)
významní, že, tak vo těch hercích, jak to zahrál a v děj co,
probírali sme prakticky, (..) celej děj toho filmu.
LH: ee chodil ste v té době em jako dítě na nepřístupné filmy?
BH: ano.
LH: ((smích)) a s kým ste chodil na nepřístupné [filmy?]
BH: [sám.]
LH: sám. (..) a jakým způsobem ste se třeba dostal do kina na
nepřístupný film?
BH: no volil sem všelijaké finty, abych abych vobešel, protože t-
tenkrát eee prostě si koupil vstupenku a přišel ste ke šk- ke
vchodu, tam stála žena nebo muž...
LH: [hm.]
BH: [a trhala] vám lístky. tak v ňákým způsobem se musel (.) se tam
dostat, že. no pak v v jednom kině už prostě sem měl (.) tady tuhle
uvaděčku, dá se říct, že jo, (.) koupenou, která mně (..) pomohla
vždycky.
LH: a vzpomenete si na jaké kino to bylo? kde to bylo snazší se
dostat na ten nepřístupný film?
BH: no tak hlavně tam, kde sem měl tady tuhletu a ta byla v lido v
Lido Bio.
LH: ehm
BH: na Marxové.
LH: ee a jaký ste měl pocit z toho, když ste takhle šel na ňáký ten
(.) n- nepřístupný film?
BH: no byl to pro mě pr- zážitek. (..) že. (.) no, (.) emotivní,
někdy.
LH: takže takové trošku do- dobrodružství by se dalo říct.
BH: ano, ano.
LH: ee chodil ste někdy do kina bez placení třeba?
BH: ne.
LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela?
BH: ano.
LH: á jak často?
BH: každou neděli.
LH: každou neděli. ee stávalo se někdy, že by vám třeba návštěva ee
návštěva emm kostela třeba mo- kolidovala, že ste na- najednou
nemohl jít do kina, nebo?
BH: ne, ne, naprosto ne. pač eem v neděli dopoledne sem chodil do
kostela, že.
LH: hm.
BH: a kino bylo až vodpoledne
LH: [(až odpoledne)]
BH: [buďto] ve štyry, v šest, nebo v osum hodin.
LH: ehm.
BH: takže to mně (...)
LH: [nekolidovalo]
BH: [nes- ne- nedělalo] nedělalo problémy.
LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se
hlásil?
BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské.
LH: ehm. á e ovlivňovalo vás toto vyznání třeba ňák v to v tom
výběru mm výběru mm výběru filmů? (...)
BH: [ani ne...]
LH: [tím chci říct,] jestli třeba na faře se někdo nezmiňoval o
nějakém filmu...
BH: [ne, ne...]
LH: [nebo...]
BH: ne, ne, ne, ne naprosto ne.
LH: ee nevzpomínáte, že t-, že by třeba na faře se někdy promítal
film?
BH: my sme na faru nechodili.
LH: nechodili ste [na faru?]
BH: [ne, ee] panč to ee jenom prostě na takzvaný bohoslužby.
LH: ehm.
BH: my nemáme mše, my máme bohoslužby. tak na bohoslužby, že a ty ty
byly v devět hodin ráno v neděli, no tak fff...
LH: ehm. tak teď už se ee budu ptát přímo ná některé filmy na (.)
ten výběr. takže v podstatě ve vašem případě asi na to
nejdůležitější. ee jak ste si vybíral ten konkrétní film? co pro vás
bylo důležité? jestli název, nebo téma, nebo...
BH: no tak v prvé řadě upoutali mě prostě kdo tam hraje, herci.
LH: ehm.
BH: že, (.) a podle toho sem usuzoval, je to komerční, je to
hudební, je to veselohra, je to něco takového. podle toho sem volil.
že bych prostě emm byl zaměřenej na jeden žánr, to ne.
LH: ehm.
BH: (chtěl sem) a viděl sem prostě všechny druhy tady těchto filmů.
LH: takže ste si hlavně vybíral podle herců.
BH: ano, jednak podle herců, ano.
LH: ehm. vy už ste to několikrát řekl, bylo pro vás důležitější v tu
dobu spíš ten film, než to než to kino. ee kde vy ste získával ale
informace o těch ee o těch filmech?
BH: kdyť byly vylepeny nástěnky, kde byly [prostě...]
LH: [takže z plakátů.]
BH: plagáty ((plakáty)).
LH: ehm. mně spíš de o to, jestli třeba z novin, nebo z časopisů,
[nebo z plakátů?]
BH: [ne, ne, ne, ne] plagáty ((plakáty)), panč ee to to člověk
chodil po ulici a podívá se a má to má ee měl to teda na na očích.
LH: ehm. vy ste se zmiňoval o těch hudebních filmech, byl třeba
film, na který ste šel jenom kvůli tomu, že ste třeba někde slyšel
píseň z toho filmu?
BH: to to bylo až později, napřed napřed sem viděl film [a pak...]
LH: [ehm.]
BH: mě upoutal a pak sem si šel a opakoval si tu píseň.
LH: jasně. em měl ste své oblíbené herce?
BH: [ano.]
LH: [nebo] herečky?
BH: [měl.]
LH: [a] (.) kteří to byli třeba?
BH: tak eem (..) v tom (.) období v, tom období prostě do toho do
těch deseti let, no tak to byl (..) Vlasta Burian, ano, Karel Hégr
((Karel Höger)), to už byl, ten už byl později, že. (...) no (.) teď
si nevzpomenu na ména. ten Ferenc Futurista, ale ten ten hrál teda
velmi málo a, že. kdo tam kdo tam byl ještě do těch hugo hás ((Hugo
Haas)).
LH: ehm. (..)
BH: (Adyna) Mandlová ((Adina Mandlová)) (..), že. (..) lída bárová
((Lída Baarová)) (.) hlavně teda ženy.
LH: to sem se chtěl právě taky zeptat, jestli ňáké [herečky, a které
to byly?]
BH: [ano, ano.] no fascinovala mě ee mm zpěvačka (.) švédská (..)
sice byla Němka (..) to byla (.) sára leandr ((Zarah Leander)). (..)
taky marika rek ((Marika Rökk)).
LH: ehm.
BH: nebo rakouská Margot hir- hilšr ((Margot Hielscher)), (..) že.
(..)
LH: ee čím vás tito herci zaujali? bylo to [tím, jak hráli...]
BH: [eem.]
LH: nebo...?
BH: prostě ff tím výkonem. (...) ano, z pěvec- pěvecký pěvci prr
předvedením...
LH: ehm.
BH: prostě tady té řekněme té té úvodní nebo té motivní ((smích))
písně která která ve f- převládala obyčejně, že, ten motiv té písně
p- převládal ce- celým tím filmem. tak ts- upoutal a prostě...
LH: ehm.
BH: zaujal mě no.
LH: čím se podle vás, nebo pro vás v tu dobu ti- tito herci lišili
od těch ostatních herců?
BH: no tak s- svou rolí, svým vystoupením, (.) že.
LH: hm.
BH: a provedením prostě tady téhleté své role.
LH: á chodili ste ná filmy ee nebo chodil ste na filmy některých
těchto herců opakovaně?
BH: ano.
LH: které které to byly? nebo [kdo byl ten...]
BH: [no no hlavně] hlavně to to byla Zasněžená romance.
LH: ehm.
BH: jo. a potom mm později, později prostě to byly tady ty hudební
filmy, teď si momentálně nevzpomenu na (..) kde (...) písně, který
byly v té v té v těch filmech se hrají i dodnes, že. takže to hlavně
tady ty tyhlety (...).
LH: a bylo pro vás v tu dobu důležité, jestli se jednalo o film ee
barevný, nebo zvukový? ee teda pardon ((smích)) [černobílý nebo
barevný?]
BH: [no černo- černo-] no v té době eem b- barevný eště nebyly.
LH: ehm. [takže nevzpomínáte si na žádný?]
BH: [protože ty za- ty to né.] vzpomínám si potom už na pozdější
první barevný filmy, jo který kte- pochopitelně zaujaly, pánč byly
daleko lepší.
LH: ehm.
BH: že. (.) vizuálně, (.) barva,(.) že.
LH: teď jak sem se do toho zamotal (.) další otázka měla být, jestli
ee bylo pro vás důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?
BH: no já sem nezažil ee němý filmy.
LH: nezažil ste [žádný němý?]
BH: [ne, ne.]
LH: ehm. a hrálo pro vás ňákou roli, v které zemi daný film vznikl?
jestli ste víc chodil třeba na české než na...
BH: to nebyl velkej výběr. (.) v té době ve v prostě za (.)
[protektorátu.]
LH: [ehm.]
BH: nebyl velkej výběr, byly tady německý filmy (.), hlavně
rakouský, že, naše (..) no sem tam (.) sem tam ňákej možná (svě-
ale) to už si teda nepamatuju, že by se dostal z jiné provényjence,
ale převládaly tady tyhlety filmy.
LH: ehm. á vybíral ste si spíš třeba ty české filmy, než ty německé,
nebo rakouské?
BH: nedá se říct.
LH: ehm. (..) ee které filmy ste měl rád, a které ste naopak rád
neměl?
BH: já em nemůžu říct, že se bych neměl rád.
LH: ehm.
BH: já sem ho viděl a sem prostě si řekl no, (.) nesplnils mý
očekávání a tím to končilo. já sem prostě nedělal žádný závěry,
jestli to nebo ono, že, ale (vv) čekal sem, řek ee řekl sem si, nebo
sme seděli (tak v) jo, s kamarádem, tak sme si řekli, no mohlo to
být lepší.
LH: co dělalo ten, co dělalo pro vás ten film dobrým filmem? byli to
ti herci, nebo...
BH: prostě muselo to mít nějakej děj a muselo to prostě ti herci,
kteří ehh hráli prostě ty hlavní role, no tak mě museli něčím
zaujmout.
LH: ehm.
BH: svým vystoupením, chováním a áj pochopitelně musel být i děj
nějákej. na ňákou tu slátaninu, které byly, bylo taky dost, že, tak
to ss- říkám, to sem si řekl, no to to nestálo za to a tím to
končilo.
LH: a naopak, když ten film vás zaujal, tak třeba [šli ste na...]
BH: [tak sme o] tom debatovali.
LH: a šli ste na něj třeba ještě jednou?
BH: třeba eště jednou.
LH: ehm. a to právě tady mám další otázku, jestli ste šel na ňáký
film vícekrát? vy už ste zmiňoval tu ee Zasněženou romanci.
BH: ano, [ano.]
LH: [tu ste] viděl kolikrát, vzpomenete si?
BH: nevzpomenu, myslím dvakrát třikrát.
LH: ehm. á jaké druhy jiné zábavy kromě kina ste měl v té v té
[době?]
BH: [hudbu.]
LH: hudbu. á dával ste jí třeba někdy přednost před kinem?
BH: ano.
LH: jakým způsobem? [třeba chodil ste...]
BH: [no protože] v té době, v té době sme měli jako jako mladí s-
svůj taneční orchestr. (..) a tak emm sme mm mívali zkoušky
pochopitelně, (.) že s-. (.) místnost sme neměli kde, tak sme prostě
jezdili po hospodách, kde měli klavír.
LH: hm.
BH: jo, abychom mohli hrát. (..)
LH: vy ste říkal, že vy ste se vlastně u toho ee profesora Tomáš-
BH: Tomaštík.
LH: Tomaštík, [Tomaštík.]
BH: [Tomaštík.]
LH: ee že ste se u něj učil na housle.
BH: ano, [osum let.]
LH: [takže tam...] hm, takže v tom tanečním orchestru ste hrál ee
také [na housle?]
BH: [né hrál] sem, hrál sem doprovodnej ee nástroj kytaru.
LH: takžé v podstatě ta hudba vás [em zlákala?]
BH: [ano hudba] mě pro hub- hudba mě provází celej život.
LH: ee e tak ee teď se podíváme ee k těm na ty kina ee tady
brněnská. em jaké byly rozdíly v místních kinech, jak vy ste vnímal
třeba rozdíly v těch místních kinech?
BH: no tak em některý na tehdejší dobu byly luxusní, některý byly
normální prostě. jenom dřevěný židle n- někde byly ee prostě už
<thape> ((smích)) tapetovaný, že.
LH: ehm.
BH: jo, vybavení už prostě, (..) když tam člověk vešel, tak vešel do
něčeho, (.) že. a to to byly to byly hlavně teda ve středu města, to
byla ta Moderna, víte kde byla Moderna?
LH: Moderna...
BH: no.
LH: ta [by-]
BH: [na] Dominikánským ((Dominikánské náměstí)).
LH: [na Dominikánským.]
BH: [pak to byla Jalta.]
LH: ehm. v podstatě ve středu uu k těm mm jestli se nemýlím k těm
takovým luxušně- luxusnějším patřil ee dnešní skala ((Scala)).
[tenkrát to s-...]
BH: [ano skala ((Scala)), Moderna], Kapitol, Central.
LH: ehm.
BH: jo, Alfa.
LH: Alfa, jasně.
BH: no, to bylo to byly prostě tyhlety kina byly, (.) dá se říct
luxusní. [no panč...]
LH: [takže na] na úrovni.
BH: ano, na úrovni.
LH: á lišilo se to třeba i přístupem zaměstnanců?
BH: no tak nemohu říct, s panč tam z- ze zaměstnanci prakticky ste
nepřišel do styku, u pokladny ste lístek uvedl a uv- (.) uváděly
(..) ano byly uváděčky, měl ste prakticky číslo řady, číslo...
LH: ehm.
BH: sedadla, tak jedině s tak ste přišel (.) do styku (.) se
zaměstnanci.
LH: á třeba ti zaměstnanci v těhletěch luxusnějších kinech mívali
třeba ňáké em uniformy, [nebo...]
BH: [livreje] ne, ne, neměli, ne. aspoň si nepamatuji.
LH: ehm. teď tady mám takovou ještě podotázku, jestli hrály tyto
vlastnosti, které ste zmínil, roli při výběru kina, ale vy ste eem
říkal, že pro vás hlavní byly ty ee filmy spíš.
BH: [ano.]
LH: [bylo] přece jenom, bylo pro vás, jak to říci, trošku lepší jít
do nějakého toho...
BH: pochopitelně, dělalo mně dělat to měl em, dělalo mně to dobře,
jo prostě pr- to prostředí na vás působí jinak, jako prostě v tom
kině, kde prostě máte (.) omezený možnosti, malý je to, (...) tmavý,
prostě... (..) to to je ten rozdíl. (.) ten pocit z toho je daleko
větší, když je, když máte větší prostor a je (..) lepší vybaven.
LH: hm. a vzpomenete si, z čeho se obvykle skládal program ee
projekce?
BH: ano. (bylo) prostě t- byl týdeník, nebo teda za á protektorátu
to byl ten německej wochenšau ((Wochenshau)), že. no a pak b-
následoval hlavní film.
LH: ehm.
BH: ňáká ta reklama mezi tím mezi mezi tím mm týdeníkem, co se
uváděl a hlavním filmem, ňáká ta reklama tam naběhla, ale a konec.
LH: a měl ste o ty doprovodné části, třeba o ten týdeník, o ty
reklamy zájem? [zajímaly vás?]
BH: [ano, ano.] panč to byly aktuélní sy- a a aktuélní věci.
LH: ehm.
BH: a hlavně teda za války, jak ((smích)) <vyhrávají na frontě a
podobně.> e to bylo zajímavý, [že.]
LH: [hm.]
BH: ale, ne- říkám nejenom prostě tady zz tady ty zážitky z té
fronty i prostě tam byly věci, který se jako ee týkaly prostě nás
tady v republice v če- nebo v protektorátě tenkrát, konkrétně nás se
týkaly.
LH: takže to bylo, vlastně ste získával informace z těch [tý-]...
BH: [anó] informaci (.) z z vizuálním poh- požitkem.
LH: teď mám tady takovou, eh poslední otázku, tady z této ee sekce,
byl ste někdy ee přítomen promítání v domácnosti?
BH: (..) ne.
LH: nevzpomínáte si, že by třeba někdo z vašich známých, blízkých,
měl projektor a [tím vám promítal?]
BH: [ne, ne, ne, ne], ne, ne.
LH: ehm. tak teď se půjdeme podívat na období protektorátu. ee jak
na vás působily změny po rocé devatenáct set třicet devět, kdy
začaly ee platit protektorátní předpisy? ee tím myslím, byla třeba v
Brně mm kina, která byla německá a která česká, kam chodili více
Němci a kam chodili více Češi?
BH: no tak st- nedá se říct st- nedá se říct, že by prostě to bylo
vyhraněný přímo, poněvač Němci v Brně měli svůj Německej dům
((Německý dům)), kde měli koncertní sál, co tam měli ještě, kavárnu,
restauraci, taneční a nevim, jestli tam neměli dokonce svoje kino.
LH: ehm.
BH: že, takže ale (..) nemůžu říct, že by, že by to byl vyhraněný
jenom německý, nebo nebo jenom český.
LH: přece jenom změnilo se to třeba v některých kinech em v přístupu
lidí, nebo v chování lidí?
BH: (..) no tak já sem s nima nepřišel do styku, že.
LH: hm.
BH: přišel a sedl si vedle a hotovo.
LH: jasně.
BH: my sme, ee ani sme se nebavili, ani sem neviděl, jestli je to
Čech, nebo Němec, že, proč tó...
LH: a chodil ste do kina víc, nebo míň v této době, po tom roce
třicet devět?
BH: myslim, že sem chodil stejně, stejně, zas mě prostě mě (.) když
některej film sem chtěl vidět, tak sem na něj šel.
LH: ehm.
BH: ale, že bych, jenom že bych musel jenom do kina, protože du do
kina, ne.
LH: vy ste říkal, že pak hlavně po od toho roku štyrycet dva, nebo
potom...
BH: ano.
LH: zhruba tak, že tam j- jako tá návštěvnost těch kin trošku
poklesla, protože nebyla nabídka, nebylo to, co by vás zajímalo.
BH: n- nebyla to co ano, a byly jiný zájmy, už.
LH: tím myslíte co třeba?
BH: co? hudba.
LH: hudba, hlavně, [ehm.]
BH: [ano.]
LH: em á změnil se výběr filmů, na které ste chodil v této době?
(...) jestli ste třeba chodil trošku na jiné filmy, než ste chodil
předtím?
BH: mm no tak myslím né, panč t- tenkrát nebyl nebyl výběr. a no ták
výběr byl, alé ty filmy mě nezaujaly prostě názvem anebo prostě už
(.) taky vo to no bylo to pořád německy.
LH: ehm.
BH: německy filmy a německy a už to prostě to to člověka
votravovalo. né votravovalo, ale řekl sem si, tam já nemusím zase na
ně chodit.
LH: ehm.
BH: jó, zas zas tam bude to, to, to, nebo...
LH: á vzpomenete si, jak se diváci v kině ee v době protektorátu
chovali?
BH: no já myslím, že to ale záleželo na tom, jaký bylo osazenstvo,
jestli tam byla ee většina Čechů, nebo Němců, tam em pochopitelně,
někteří Němci r- reagovali na určitý (..) jo, emotivněji.
LH: [ehm.]
BH: [jako] my če- my sme byli (..) držený.
LH: takže vzpomínáte si, že by třeba se v kině ee třeba hajlovalo,
dokonce.
BH: tak to nepamatuju.
LH: [to nepamatujete.]
BH: [ne, ne.]
LH: ale ee [řekněme...]
BH: [ale emotivněji] v emotivněji se chovali ev Němci při určitejch
scénách, který nás dusily a je povzbuzovaly.
LH: ehm. ee jak se vaše chození do kina a chování těch diváků v tom
kině, měnilo s blížícím se ee koncem války?
BH: (..) no ke konci ke konci války prakticky už ee (..) sem ani
kino na- nenavštěvoval, ano.
LH: ehm.
BH: protože v prakticky Brno bylo vosvobozené v dubnu a (.)
štyryadvacátýho dubna, že, a předtím (..) předtím byly nálety (.) to
sme (.) bydleli ve sklepě, (prakticky celou dobu), to sme se
neodvažovali ani em prostě být v bytě, jo, panč sme byli...
LH: [hm.]
BH: [zalezlí] celý osazenstvo toho činžáku, kde sem bydlel,(.) jo,
takže ty kina už prostě potom pominuly, ty už potom nehrály (..) ke
konci.
LH: (..) ehm. a vzpomenete si po osvobození ee na ňákou návštěvu
kina?
BH: hm (...) no zase sem je navštěvoval, ale ne tak často, dá se
říct už (..), že.
LH: [co...]
BH: [to] to už potom v těch vosmnácti, v těch vosmnácti letech k to
to bylo něco jinýho. byla eufórie, byli sme osvobození.
LH: hm
BH: no tak byly jiný, daleko jiný zájmy jak jak kino.
LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se
ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé
se chovali jinak [u filmů...]
BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic
takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede.
LH: [ehm.]
BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po
pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.
LH: jasně. tak ee teď se zeptám konkrétně na ty ee na ty filmy, já
bych vás poprosil, tady je seznam filmů ee přečtěte si ee jde o
filmy, které byly promítané v českých kinech od roku třicet jedna do
roku štyrycet pět, můžete mezi nimi označit ty, které jste ee které
jste viděl, nebo, [které (patřily k vašim) oblíbeným...]
BH: [který sem viděl?]
LH: filmům?
BH: no tak ee To neznáte Hadimršku, (znova) to to řeknu, le- em
Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)), Pobočník Jeho Výsosti, Zlatá Kateřina sem neviděl.
LH: ehm.
BH: ne, Mata Hari ano, Cácorka ne, Moderní doba, Tři muži ve sněhu,
Svět patří nám, Sněhurka a sedm trpaslíků, Ducháček to zařídí, U
pokladny stál, Tři děvčátka pokračují, To byl český muzikant,
Opereta, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou, no, bar- á
minchenhausen ((Münchhausen)) Dobrodružství barona Prášila,
Tanečnice, to to je myslim tá marika rek ((Marika Rökk)), jo?
LH: ehm.
BH: no. La Paloma, Neviděli jste Bobíka?, tak <většinu sem viděl.
většinu.>
LH: ne, ne, ne Tanečnice, to je český film, s Marií ee Glázrovou
((Marie Glázrová)). ee [ta Tanečnice.]
BH: [taneční, ta-], hm tak tak to mě to mě teda zmátlo.
LH: á takže vy ste v podstatě to tak jako prošel, zjistil ste, že
ste viděl skoro, [skoro všechno...]
BH: [skoro, skoro] všechno
LH: byl tady z těch ňákých filmů, které ste, mm který ste viděl
třeba častěji, nebo vícekrát?
BH: áno. ano, řekněme ee U pokladny stál s Vlastou Burianem ((Vlasta
Burian)), že, Roztomilý člověk s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)),
(...) no Svět patří nám, Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), (.) no.
LH: (á...)
BH: Pobočník Jeho Výsosti, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)) no, (to to je)...
LH: proč ee právě tyto filmy, nebo proč ee patřily k těm oblíbeným
ty, které ste menoval teď?
BH: no ts tu oblíbenost dělali herci.
LH: herci, takže tady to byl hlavně, když [to tak vezmu Vlasta
Burian...]
BH: [uď to byl Oldřich Nový], Vlasta Burian.
LH: hm.
BH: áno, nebo Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)).
LH: vzpomněl byste si ještě, kdy a kde ste tyto filmy viděl třeba?
BH: no tak to to si nevzpomenu...
LH: [nevzpomenete.]
BH: [kde,] ale v <každopádně sem je viděl a né jednou> tady tyhlety
filmy s- kc- vo kterých sme teď mluvili.
((listování))
LH: dobře tak já vám tedy moc děkuji, zeptám se ještě, jestli byste
chtěl dodat něco, o čem sme nemluvili, třeba o těch (.) o těch
kinech?
BH: já myslim, že ne.
LH: dobře, tak já vám moc děkuji za rozhovor.
BH: není...
konec rozhovoru
1
0.0 3:1213Vedl: Lukáš Skupa
Přepis: Dominika Řebíková
Datum a místo: 13.2.2009, bydliště pamětníka
Rok narození: 1924. Sestra starší o devět let, bratr starší o sedm
let.
Bydliště do roku 1945: Narodil se v Telči, střední školu vystudoval
v Brně, pravděpodobně byl v Brně od roku 1939 do 1943. První rok
bydlel na Gorkého – Veveří (nebo na ulici Steinerova – Veveří),
další tři roky na Úvoze - Veveří, na prázdniny jezdil zpět do Telče.
V roce 1943 se přestěhoval z Brna do Telče.
Povolání rodičů: Otec učitel, matka v domácnosti.
Povolání narátora: Po 1945 byl učitelem v učňovské škole v Třešti.
Poté musel na vojnu, sloužil v Českých Budějovicích, Praze a Zlíně,
v armádě byl 20 let, poté pracoval pravděpodobně jako technik.
LK: jestli teda bychom si mohli ještě nejdřív zrekapitulovat vlastně
ty vaše osobní údaje, em, to znamená to vaše bydliště do toho roku
štyrycet pět. vy ste teda řikal, že ste bydlel [v Telči]
JN: [v Telči], přesně, do štyrycet pět, já sem byl v Telči, em, to
sem byl vod roku třicet tři do štyrycet, do třicet devět sem byl v
byl sem byl v Telči. ovšem v Telči sem měl trvalej pobyt pořád, jo,
pak sem byl tady štyři roky.
LS: jasně, hm [hm hm]
JN: [na tý průmyslovce] a votu- votaď sem vodešel byl sem se tenkrát
dostal z protekce em v Telči na na na tu, tam do fabriky jako ( ),
stříkačky, (hasičky) se tam dělaly, potom tam byla em potom tam
dělali do do vstřikovací zařízení do toho do (..) víte, můžete
prominout, já...
LS: ne, to nevadí...
JN: si nepamatuju...
LS: ani nemusíme do takových podrobností vlastně [zasahovat]
JN: [no tak] sem byl v tý fabrice no a votaď mě em em votaď mě
vytáhli na- ná- násilně do toho do tý armády, no.
LS: čili vy ste potom, co ste tady skončil tu průmyslovku, v tom
třiaštyrycátým roce, odešel zpátky do Telče.
JN: jo já sem do Telče odešel v štyrycátým třetím.
LS: štyrycátým třetím, ehm.
JN: to jsem matur- em to jsme maturovali a v štyrycátým třetím sem
šel, byl sem byl sem tady zaměstnanej u nich v konstrukci a...
LS: ehm.
JN: taky sem tam em taky ňákej pán ( ) začít s náma a em to je...
LS: a když bysme měli potom ještě zrekapitulovat vlastně po druhé
světové válce jenom telegraficky ty vaše povolání, kterými jste
prošel vlastně až do důchodu?
JN: to můžu, to můžeme.
LS: jenom opravdu stručně to stačí.
JN: tak co chcete teďko vědět?
LS: kde ste potom pracoval, po tom pětaštyrycátým roce.
JN: po pětaštyrycátým (..) sem byl nějakej čas ve škole, učňovské
škole, v Třešti...
LS: ehm, a tam jste co dělal?
JN: jako učitel.
LS: jako učitel.
JN: jo. celkem krátce a em votaď nás víte jo teda to ty em em z
vojny sem přišel v roce štyrycet pět šest šty- v roce štyrycet až
štyrycet devět sem byl v Telči teda. a a v Telči a Třešti, no, potom
teda mě vzali násilím na tu na em za Čepičky ((Alexej Čepička)), do
do armády, jo, a tam sem sloužil, většinou v Českých Budějovicích,
no a potom sem byl třeba v Praze eště mezitím, a to bylo v armádě,
jo. no a v těch v těch Českejch Budějovicích sem teda vydržel
prakticky dvacet let a a em potom mě pustili, sem na mojí na vlastní
záruce vodešel a tady jsem em zase em kamarád, kterej, s kterym jsem
chodil do školy ( ) sháněl technika, tak mi tak tak mě tam umístil a
pak ještě u něj jsem byl až do do em až do em týdle do tý do
Sametový revoluce (až po ní), tak to bylo to byl štyrycet-
LS: to nevadí, nemusíme ty léta úplně upřesňovat, stačí jenom, když
vezmete povolání.
JN: no a tam tam sem skončil taky.
LS: hm, a ještě bych se zeptal, jaké bylo povolání vašich rodičů
před tím rokem čtyrycet pět.
JN: no, otec byl učitel a matka byla v domácnosti.
LS: a em zmiňoval jste, že jste měl nějaké sourozence.
JN: no, sestru, starší sestru, o o kolik, asi o devět let, a bratra
o sedm let staršího, já sem byl nejmladší ( ) a nám ještě než sem
se já narodil, tak nám umřel jeden malej teda jako, jako batole. ( )
no a (..) tak kde sme to skončili.
LS: dobře, to uplně stačí, teď bych se vás zeptal, kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina.
JN: kdy skončilo? (..) no to sem...
LS: zkuste tak přibližně tipnout rok.
JN: no to, to bylo snad v pětaštyrycátým roce.
LS: v pětaštyrycátým rocem, potom už jste...
JN: pak už sem neměl žádný zájem ani čas, jo.
LS: hm, hm.
JN: chodil sem do kina, já jenom čím dál to bylo míň, jo, em ve
válce, před válkou to si pamatuju, že, jak sme promítali tady junion
pejsifik, Union Pacifik ((Union Pacific)) se to psalo, to bylo vo tý
tam stavbě tý železnice přes teda celou Ameriku severní, to byl teda
bezvadnej film, to si pamatuju, [to teda]
LS: [a to] se tady v Brně promítalo?
JN: to se promítalo eště v Telči.
LS: aha aha aha.
JN: jo, a no a dyš tady v Brně, to sem chodil dost často do kina,
tak tehdy napřed se promítaly i americký filmy a em pak vypukla
válka em první ( ) našich filmů, sem tam nějakej německej, si
pamatuju, a dokonce nějakej italskej film taky a em (..) pak s- (..)
em v jednaštyrycátým roce em se přišla, Japonci napadli perl harbr
((Pearl Harbor)), Ameriku, tak Němci jim vyhlásili válku, Slovensko
vyhlásilo taky válku Americe, to si ty- to si nepamatujete, že jo.
LS: to si nepamatuju.
JN: Slovenský stát tehdy...
LS: no, no.
JN: vyhlásil Americe válku, dodneška nemaj uzavřenou mírovou smlouvu
to ((smích)) no a tak to jsme chodili na různý filmy, poněvadž vono
to bylo laciný. to víte, tak já sem za štyry stovky musel tady
vyžít, em, bydlel sem tady v podnájmu a musel sem se živit a všecko
dělat. pamatuju si, že em v tom roku třeba asi štyrycet dva, nebo
jak to, celej rok sme neměli b-, neměli sme knedlíky, jenom
brambory, často takový modrý, a a a já sem měl pořád hlad, si
vzpomínám a měl sem tam aj jednoho dobrýho kamaráda, ten jezdil tady
do Stražovic u Kyjova a vždycky vždycky přijel, já už na něj čekal,
on mi dal vždycky najíst jako. já sem se styděl, ale já měl takovej
hlad, to...
LS: no, co má člověk dělat, když má hlad, no.
JN: to...
LS: a vy ste vlastně, tady mám napsáno, že vy ste tady v Brně bydlel
na Gorkého, což byla tehdy...
JN: myslím Štajnerova teda...
LS: Štajnerova, a pak na [Úvoze]
JN: [potom Úvoz], jo, na šta- Štajnerový sem byl jenom rok první,
pak sem byl d- další až do konce to znamená tři troky sem byl na
Úvoze, předtím tak to bylo tam vedle, víte to-
LS: to není daleko, no.
JN: no, to bylo pár to bylo pár kroků vod sebe. a do školy sem
chodil tam jako zadem, em to bylo taky blízko jo, to sem měl blízko
do toho, do k tý průmyslovce.
LS: a ta průmyslovka, to bylo tenkrát...
JN: na Sokolské.
LS: na Sokolské.
JN: na Sokolské, tenkrát byla na Sokolské.
LS: ehm, dobře, takže můžeme přejít k těm otázkám, které se týkají
toho kina, a já se vás zeptám, jestli si vzpomenete na svojí úplně
první návštěvu kina.
JN: no, to, to si nevzpomenu...
LS: nebo...
JN: no bylo to něco bylo to něco bylo em to bylo nějakej něco když
jsem byl malej, tak v Telči, nějakej němej film si pamatuju, že tam,
že tam lítaly granáty a bouchalo to tam. a pak em pak em rychle
přišel zvuk k tomu, jo, tak to těch filmů bylo dost. představte si,
že náš náš filmovej průmysl, ten dokázal za za tejden udělat film.
LS: tenkrát to bylo jako na pásu.
JN: to bylo, no to nemělo moc velkou úroveň většinou, ale některý
byly dobrý.
LS: který třeba? vzpomenete si na nějakej?
JN: Pudr a benzin, to, s těma s Voskovcem a s Werichem ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)) a burijanovy ((Vlasta Burian)) filmy, první
sem, první film toho, zvukový, s Burianem ((Vlasta Burian)), polní
mařš- céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))
LS: na ten si vzpomínáte?
JN: na ten si vzpomínám živě.
LS: a kde jste ho viděl? [v Telči]
JN: [v Brně,] jo, a pak sem ho viděl několikrát takhle v těch
vzpomínkovejch, ale to, to s- to si pamatuju, a těma filmama em pak
byl velice dobrej film taky U pokladny stál,
LS: to byl taky...
JN: ten vyšel ale už v devětatřicátým roce, už v době zavřenejch,
zavření škol, ho teprv uvedli, no, to byl náš film, no ty americký
napřed šly, velice tady v Brně sme rádi chodili na grotesky, ono
třeba tam dávali ve Studiu ((Studio)) v tom fil- v tom v tom kině
Studio, tak dávali třeba celej soubor několika grotesek.
LS: a to byly němé grotesky nebo...
JN: ne, to byly normální, to už byly em to no to byly takový psiny
byl bylo tam třeba Námořník Pepek ((Pepek námořník)), jo.
LS: kreslený myslíte?
JN: to bylo kreslený no, a em tak to to víte, (to sem právě neřek,)
to byly vesměs kreslený a (..) a hodně teda hodně s- tam chodilo už
tehdy kovbojek, jo, to tehdy my kluci sme, jo, na to chodili a pak
přišel em ta válka s Amerikou, tak to zarazili, a vod tý doby už
potom chodily jenom naše a naše chodil- bylo dost těch filmů, tak to
sme nevynechali ani jeden z těch...
LS: jo?
JN: no. moc sme taky chodit nemohli, tak se chodívalo tak jednou
dvakrát týdně, ale jednou si pamatuju, že nějak vokolo Vánoc sem šel
a a š- celej týden sem vim, že sem šel...
LS: jo?
JN: takhle jo, a to už byla válka a vono to už začalo pak německá
propaganda a to...
LS: ehm, hm...
JN: von teda gébls ((Joseph Goebbels)) to velice dobře uměl, chlap
mizerná, protože em samozřejmě Česko bylo proněmecký, jo, a proti
vostatním, ale von těm lidem přinášel jako srandu.
LS: no, přesně tak.
JN: pamatuju si taky na film žid sís ((Jud Süß))...
LS: ten ste viděl?
JN: ten sem viděl.
LS: tady v Brně v kině?
JN: tady v Brně, jo.
LS: a jak se vám líbil, nebo, jak na něj vzpomínáte?
JN: no, vzpomínám s s takovejma roztodivnejma vzpomínkama, jo, já
sem nebyl nikdá antisemita, jo, aby se ne- jo, tak (..) voni Němci
se to snažili strašně zkreslit, že jo, tydlety...
LS: hm.
JN: a potom sem teda viděl první německý barevný film a to byl em em
baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)).
LS: baron Prášil, ehm hm.
JN: no tak to sme viděli barevnej film. taky se dělaly pokusy, že
se, že sme si museli koupit tam tenkrát to bylo všecko laciný asi za
padesát halířů takový brejle papírový a na jednom byl žlutý papírek
a na jednom byl nebo čer- byl červená a na druhým byl zelená a na na
to na na na plátně se promítaly dvěma barvama, čili každý voko nám
vidělo a vono to bylo bylo to úžasně plastický, (čili to nějak to
zhaslo nebo).
LS: hm, a co to bylo za film, tady jak jste viděli s těmi brýlemi,
to si nevzpomenete?
JN: to si nevzpomenu.
LS: ani kino, kde to bylo?
JN: to bylo zřejmě ve Studiu ((Studio)), jo, no tam chodili hodně
studenti do to ho Studia ((Studio)) tam to bylo takový to bylo
laciný, to já si pamatuju, pak se chodilo někam na jak je (..) em no
na tý hlavní ulici
LS: vy ste zmiňoval eště skalu ((Scala))
JN: jo, skala ((Scala)), do skaly ((Scala)) se chodilo, ale taky ta
byla drahá, ale chodil, vim že se tam chodilo.
LS: ale byla drahá.
JN: ska- skala ((Scala)) byla dražší, to zas v Krpoli ((Královo
Pole)) bylo lacinější kino, jo.
PS: v Krpoli ((Královo Pole)) myslíte tam bylo Union kino.
JN: to už ani nevím, ale na kraji hned bylo em na kraji na na...
LS: já tady ten seznam kin mám, můžeme se na to podívat...
JN: na toho, na (..) em na kraji (..)
LS: v Králově Poli, [myslíte]
JN: [v Králově Poli]
LS: tak já se podívám, třeba to tady najdeme, já vím, že v Králově
Poli bylo kino Union.
JN: to je možný.
LS: ale bylo jich tam určitě víc.
JN: jo, taky, to víte, taky sme, no, chodili sme, nejvíc se chodilo
do toho Studia a hlavně totiž tenkrát em třeba ten jeden film dávali
v několika kinech na střídačku, takže my sme si vybrali kde to bylo
blízko a kde to bylo laciný, jo, to sem musel každou korunu tenkrát
počítat, to víte.
LS: tak mám tady kino Besední dům v Králově Poli.
JN: Besední dům...
LS: sem našel.
JN: tam sem snad byl jednou nebo, málo.
LS: mhm, tak se podíváme, jestli je tu ještě nějaké další. z toho
Králova Pole...
JN: tady em em v městě byly kino jak je em starý em vedle Starý
radnice tam bylo nějaký kino, to si nepamatuju, jak se jmenuje teď
jak se de na náměstí Svobody takle dolu, tam je to náměstí dneska no
em Stará radnice předtím je takovej šikmej plá- plácek
((pravděpodobně Zelný trh)), no a tam to si nepamatuju jak se to
kino menovalo, tam sme ch- chodili sem tam teda sme do toho taky
chodili.
LS: u Staré radnice? já teďka přesně nevím [kerý má-]
JN: [Stará radnice]
LS: kerý budete mít na mysli, tam třeba bylo hodně známé kino
Univerzum, potom se to menovalo Metro...
JN: no Metro, Metro teďka si pletu kde bylo...
LS: Excelsior, Republika.
JN. jo.
LS: to byly taková nejznámější kina v tom v tom vnitřním Brně v tom
centru
JN: jo, no my sme chodili do různejch fil- do různejch to už si tak
nepamatuju, víte, přesně. do toho Unionu ((Union)) se chodilo často
jednak že tam bejvaly ty grotesky a kolikrát tam byly filmy em který
sme chtěli vidět, nějaký ty nějaký ty kovbojky a tak, no.
LS: ehm.
JN: a ja- pak ja- jak jak se do toho vložili Američani, tak Němci už
to zarazili, postupně, pamatuju si dokonce jeden jeden švédskej film
se tady promítal, taky nevím jak se me- menoval to em em tenkrát tam
byla nějaká melodie a vím, že em to bylo vihrmachn muzík ((Wehrmacht
musik)), německy teda dyš to bylo přeložený, pač tenkrát ty filmy
byly s německejma titulkama, pokud byly český nebo taky tam byl taky
ňákej italskej film, sme taky viděli, taky francouzskej film, ale to
to bylo vyb- pečlivě vybíraný, aby tam teda aby tam nebylo něco
protiněmeckýho.
LS: hm, čili co pro vás bylo vlastně rozhodující, když ste si
vybíral to kino, do kterého půjdete, tak podle čeho ste se
rozhodoval?
JN: no, totiž my sme věděli podle novin, co to co to asi je a mezi
sebou sme řikali, hele, Franto, tam maj pěknej kin- pěkný kino,
pudem tam to bylo laciný, vite? já nevim, za tři koruny bylo kino,
možná i lacinější někerý a to v těch exkluzivních kinech skala
((Scala)) anebo tam to bylo ta štyry za pět korun.
LS: takže vy ste si vybíral podle...
JN: to sem si jednak cenově a em jednak podle co sme si řekli mezi
sebou.
LS: který film by vás teda zajímal, který byste chtěl vi-
JN: hm.
LS hm a když se ještě teda vrátíme do té Telče vlastně, tak tam ste
říkal, že tam bylo taky kino.
JN: no tam bylo, tam bylo v sokolovně tam se menovalo Městský kino v
sokolovně no a tam ty zaměstnanci tam byli asi dva tak, cvičilo se
v pondělí a ve štvrtek mám dojem a v sobotu v neděli a případně eště
někerej den se hrálo kino a to tam narovnaly židle do toho a...
LS: hm.
JN: někerý ty židle měli spojený, že se to šouplo takle, tak tam se
chodilo do ki- kina to takle vobyčejně to se složilo na to no a
vešlo se tam hodně lidí a pak pak jak sem chodil do Sokola, tak já
sem měl kino za korunu nebo za padesát halířů, čoveče.
LS: tak to bylo pro vás...
ON: no jó, tenkrát pak peníze nebyly, to víte, to, my sme měli,
matka musela splácet dluh na barák, jo to em hm pač dyš otec umřel,
tak sme neměli tolik úspor a em teďka dcera chodila do školy v Brně,
brácha chodil na chemii v Praze, pak dyš zavřeli školy, tak teda em
sme slyšeli jak se flákal po různejch podnikách, byl ve Zlíně a tak.
LS: no...
JN: ((smích)) to nebylo to lehký.
LS: to se nebylo lehký udržet na studiích.
JN: [no jasně]
LS: [no] a jak často ste chodil do toho kina v té Telči, dyš ste tam
byl?
JN: no jak to bylo možný, to prostě, prakticky na každý kino ale em
dyš sme em dyš sme věděli někde předem, že je to blbý, no tak se tam
nešlo, snažili sme se vůbec pak i tady v Brně, snažili sme se
bojkotovat německý filmy.
LS: jo?
JN: jo, to jenom třeba ten žid sís ((Jud Süß)) sme tak to byl člověk
zvědavej, voni to strašně chválili, taky na náměstí Svobody byl
jeden bylo jedno kino ((Central)), to bylo jen pro Němce.
LS: a to si nevzpomínáte na název toho kina?
JN: ono bylo v tý frontě, dyš em jak je dyš se šlo vod Jakubský, jo,
tou ulicí Jakubskou, tak hned na levý straně, vono nebylo velký a
tam dávali teda ty echt německý, tam chodili na legitimace enesdéápé
((NSDAP)) Němci tam chodili.
Ls: mhm.
JN: tam se...
LS: já tady mám náměstí Svobody kino Central.
JN: to bylo asi vono.
LS: jo?
JN: to bylo vono.
LS: kino Central, takže to bylo vyloženě německé kino.
JN: to bylo německý kino.
LS: a tam ste teda tomu ste se vyhýbal.
JN: já sem myslím tam vůbec nikdy nebyl.
LS: hm.
JN: eště jednou snad ale těžko, vůbec sem tam nebyl.
LS: hm, hm, to je právě zajímavý, tady v tom protektorátu, tam potom
byly vlastně i zvláštní předpisy, že jo, do těch kin, tam musely být
že jo, už ste zmiňoval ty německé titulky.
JN: no jó.
LS: em jak ste tohle všechno vnímal, nebo židovské obyvatelstvo mělo
zákaz vstupu do kin.
JN: no to no to tak člověk na to koukal jak jak blbec a em em to
pamatuju si, že bylo tak v tý první zimě už bylo to napadlo hodně
sněhu, víš jak em (jak letos bylo hodně) tak voni vyhnali všecky
židy a ty museli uklízet sníh, si pamatuju, byli slušní, většinou to
byli bohatší lidi, byli voblečený pěkně, měli lyžařský boty třeba
vim, a odhrabovali sníh a většinou to házeli do těch kanálů, jo, pač
v kanálech je teplejc a vono se to vodplavovalo (a něco vodházeli) a
em dycky tam chodil nějakej ten esesman ((SS)) voni sou takový zvla-
všici se báli, jo.
LS: a vzpomenete si přímo třeba na nějaký zážitek z kina z tady tý
doby, který by právě souvisel s tím protektorátem, s těmi předpisy
em nebo třeba publikum, že jo, mohlo dávat najevo nějakym způsobem
svůj nesouhlas, nebo naopak souhlas s tím, co se promítalo.
JN: to se taky stalo, ale to em bylo jak dyš dyš vpadli do Ruska,
Němci, tak to měli úžasný úspěchy, jo, to byly strašný strašně
zajali těch, tam teda Rusi Rusi nebyli vůbec připravený, tito, tito
a Stalin to tam zvoral em si pamatuju, že tam em se stalo, že voni,
jo, vobjevil se Hitler, Němci, který byli v kině, pač chodili Češi i
Němci, jo, vyskočili, začli tleskat a řvali hurá hurá. jo, Češi zase
( ) ticho jo a ale to bylo to bylo vo hubu, pač von pak Němci
rozsvítili, jo, a tak každej zmlkl, jo, aby aby ho nemohli, aby ho
nemohli jako zničit, páč to to se dostal člověk do koncentráku a
nevěděl za co.
LS: hm.
JN: mně se stalo, že vedle mě seděl hoch, ňákej Miloš Král, a on měl
vtip na Hitlera a se to, blbostí se, to musim říct, se to rozneslo a
a em najednou nám tam přišli gestapáci a a zavřeli ho, já sem byl u
výslechu, páč sem seděl vedlěe něj, a eště jeden a a em byl bylo
vokolo toho velký zle a to bylo ve dvaaštyrycátým roce, v březnu a
toho Krále zavřeli a pak já sem byl pak eště u soudu na Cejlu
v červenci, jenomže em toho koncem května byl atentát na hajdrycha
((Heydrich)).
LS: hm.
JN: to bylo strašný, to si nedovedete představit, jaká byla hrůza
mezi lidma. teďka si pamatuju, že sem byl na večeři, no na večeři,
tam měli papriky ňáký naložený a naši zrovna ( ), jo, to si
pamatuju, jak se všichni takhle přikrčili a každej se bál na někoho
podivat, pač to chodili, denně byly cedule rudý, tam bylo, že em že
se že byli popravený, třeba jich tam bylo deset nebo dvacet a em a
důvod, souhlasil s atentátem na zastupujícího říšskýho protektora,
souhlasil s atentátem, sem tam jednou šel a bylo tam asi patnáct
nebo štr- nebo pár lidí, já čtu a najednou tam vidím J. N.,
ročník devatenácet dvacet čtyři, sem měl taky, ale byl ze Zlína, byl
popravenej taky, tak to () to vám přeběh po zádech takovej mráz
protože...
LS: hm.
JN: (..) to je se člověk nemůže divit, že potom sme ty Němce tak
nenáviděli, dyš uvážíte, že z těch Lidic voni zabili
vosumavosumdesát dětí, dětí jo, to hrozný, dneska se to bere jako
nic.
LS: to jo to máte pravdu, no.
JN: no.
LS: tak se vrátíme teda k tomu kinu, em s kým ste chodil do toho
kina?
JN: s kamarádama.
LS: tady v Brně.
JN: tady v Brně [s klukama, jo, to]
LS: [tady v Brně s kamarádama], a když ste byl v Telči tak...
JN: v Telči, tak taky s kamarádama.
LS: taky s kamarádama.
JN: ( ) co sme byli známí.
LS: ehm ehm a em jaký byl váš názor rodičů na kino?
JN: no em já sem otce neměl, teda už, jo, vod toho třiatřicátýho
roku, no matka ta mně nebránila v ničem, protože viděla, že to
stejně neni nic platný a to byla venkovská žena, mírná a teda
snažila se mě chudák vychovávat v katolický víře a nepovedlo se jí
to to...
LS: ((smích))
JN: to bylo, to víte to, vona dyš se dělá taková taková nepřirozená
vý- výchova, tak třeba my sme měli katechetu, von byl doktor, doktor
teologie, ( ) ten nás měl na gymplu a von em měl met- von měl
vlastně ty svý metody velice tako- takový takový jezuitský, von se
choval jako teda jako kdyby si ho Jirásek ((Alois Jirásek)) vymyslel
v tom em si psal, jestli chodíme do kostela si zapisoval, si dělal
čárky každýmu a em a tou přísností by se dal, ten ze mě udělal
ateistu, ten ten člověk tou svojí přísností, pak eště když o tom
uvažuje a rozumíš už si říká, no tak to je em sem byl vychovanej
teda jako v katolickým em v katolický víře, ale uplně to nakonec
dopadlo jinak.
LS: uplně jinak. a dyš ste se zmínil, že v té škole teda em byl
přísný katolický, tak třeba ve škole k těm filmům měli nějaký
postoj? ať už pozitivní nebo negativní? ze strany kantorů a tak
dále?
JN: em my sme měli jako třídního sme měli Františka (Navaru), von
ten ten toleroval všecko, jo, to byl bezvadnej chlap.
LS: myslíte v té Telči.
JN: v Telči, jo, a tady em v Brně se to nekomentovalo, na teda to
vůbec nepřišlo.
LS: nikdy ste se nesetkal s tím, že by vám třeba doporučili, ať dete
do kina na ňáký film.
JN: ne, to ne, jedině potom až potom jak sem řikal, že s- em ten
udělal ten ( ) oni ho vyhodili, vyhodili ředitele celý průmyslovky,
vyhodili třídního a a toho profesora, kterej tam byl a tak eh potom
teda sme potom museli chodit násilně na ňáký na ňáký představení em
německý, jo.
LS: ehm.
JN: to se přišel sem přijel do Brna nějakej propa- propagandista, si
pamatuju, se menoval se Hugo Tuskány.
Ls: mhm.
JN: čili musel to bejt původně Maďar nebo co, a ten em on doved
mluvit teda plamenně nás přesvědčoval, že to Němci vyhrajou, jo, a
to si vzpomínám, my sme pak měli nějakýho tich- Tichý se menoval a
zase sme měli kluka, kerej byl fašista, jo, ten fašista, to byl
blbec, jo, a ale zajímavý, ale von nás neudal nikdy, to jo, páč se
mluvilo votevřeně čí je a ((smích)) ten ten začal vykládat jak ten
Hugo Tuskány, jakej je to génius a všici kluci vokolo něho
přikyvovali a Franta, ten ten fašista Franta, (em teď sem si nemohl
už tak von si myslel, že nás všecky ((smích)) <dyš sme končili, tak
sem mu řek) ty vole, to teď to proserete stejně> ((smích))
LS: tak to bylo štěstí, že na vás ještě nikde nežaloval, že?
JN: ne no ale my sme bylo hrozný bylo, že se že se ten ten vtip, von
řekl jenom tak, že em vy umíte německy, že jo?
LS: právě že skoro vůbec, spíš teda anglicky, ale...
JN: jo, my sme se učili německy, von říká, von ten náš kantor byl
přišel z Jižní Ameriky, měl původně tam prodělal, byl takovej
žlutej, prodělal tu zimnici.
LS: jo, jo jo.
JN: a tady se chyt, dělal, učil němčinu, protože to byl strojař,
neměl se kde chytit, voni k nám přišli vysokoškolský kantoři pr-
přednášet.
LS: no.
JN: a a von em teď co sem vám eště chtěl říct (..)
LS: asi něco v souvislosti s tim vtipem to mělo být.
JN: jo s tim vtipem, a von dycky ten kantor ke konci hodiny aby to
zpestřil, tak měl tam německý noviny, kerý normálně vycházely a
Němci totiž tam votiskovali různý vtipy, většinou blbý teda, jo, a
tak aby tak em tam bylo třeba něco na ženský anebo takový, ale em
takový em blbý prostě ty f- byly ty fóry a a těsně před koncem
hodiny ten- ten Král se přihlásil, že řekne taky vtip a řiká (engl
tr gutrman štant a viktoria plac a elektriše) čili jeden dobrej muž
vystoupil z elektriky na na na au- platz nebo au- au- náměstí
Svobody, jo.
LS: mhm.
JN: (un sákte) a řekl (ich šajse fírer) jenže fírer je štyrka a
fýrer je em fýrer byl vůdce, jo, to bylo posvátný, to všici chlapi,
kerý kde někde dělali dělali nějakýho fýrera, vedoucího, tak se
musel se přemenovat, byl to byl byl z nich lajtr.
LS: mhm.
JN: jediné výjimky, jediná výjimka byla, že byl mašinfýrer, jo, no a
von to řekl takle a em štyrycet nás bylo ve třídě, to bylo nacpaný
jako a von jak řekl to von von trochu zadrhoval, řekl šajse, tak
kluci mysleli, že se předvedou, že jo, a haha, rozesmáli se, no a
ten Lajze, ten profesor se menoval Lajze, si ho zavolal a řikal k
němu jako domlouval a nikdo si toho celkem nevšímal, jako ve třídě,
už konec hodiny, tak oni se mezi sebou a von mu řekl, že bude
potrestanej. no a za tejden tam přišel německej pověřenec, inspektor
s (plackou zy pacenchajcem) a a zkoušel nás a na konci řekl Král
Novak und Černýček, Král, já byl vedle Novák a jeden kluk vzadu
Zedníček se menoval chomen mite a vodved si nás do sborovny dole a
tam už čekali gestapáci, postavili každýho do rohu čelem (no a začal
sem si řikat) co a jak a oni z toho udělali právě fýrer jak řikám
fýrer je byl vůdce a fírer a v tom jim, náhodou v tom jim poněvač ze
mě si kluci dělali srandu, poněvač jim voni tady nedokážou říct
tvrdý i...
LS: jo.
JN: jo to znáte taky taky jo tady em třeba em ze mě si dělávali
srandu, že poněvač, já sem řikal ix a řikal ty jak to to řikáš ex jo
a von voni vo- ix ypsilon, jo, já sem věděl, že to nedovede vys- tak
já sem tam několikrát jim prostě v těch řikal, že neřekl fýrer že
řek, jo, fírer že řek fírer, štyrku, a voni to no taky viděli mladý
kluky, tak to akceptovali eště a a bylo to vo hubu to až pak to bylo
s tim s tim em hajdrichem ((Heydrich)) to to bylo vo hubu.
LS: no.
JN: to no tenkrát em nám vyházeli takhle a no, a člověk to musel no
no a von ten ten se tam stal jeden chlap ředitelem, menoval se
Bujniak a ten Bujniak byl v roce třicet štyři nebo kdy tady v Brně
byl byl puč fašistickej, esi ste nějak vo tom něco slyšel.
LS: hm.
JN: a em voni fašisti zabili em zabili em v Židenicích strážnýho a
mysleli, že udělaj revoluci, blbci, že jo, tak tenkrát voni je
někerý pozavírali a ten Bujniak byl mezi nima a to z něj byl
strašnej fašista a prosazoval prosazoval todle, no a ten nás do-
dotáh asi dvakrát jed- jednou ve skale ((Scala)) a tam ( ) nějakej
ten film a tam...
LS: to sem se chtěl právě zeptat, co co to bylo za filmy, co vám
promítali tady ty, na které ste museli chodit.
JN: to byla nějaká propaganda, já už já už si to nepamatuju.
LS: nepamatujete a jak ostatní třeba spolužáci na to reagovali?
JN: no každej byl nasranej s prominutím, jo, to sme tam chodili,
museli chodit, jo, ale to to to se stalo asi jenom dvakrát, voni z
toho udělali víceméně slavnost
LS: aha aha
JN: jo, slavnost a nějakej em něco přesvědčovali přesvědčovali nás
tam, že to vyhrajou, jo.
LS: a to bylo v rámci výuky ste chodili?
JN: to em výuka nevýuka, celý půldne sme tam byli třeba.
LS: aha aha aha, takže to bylo spojený vlastně jenom vám promítli
film nebo ještě vám něco k tomu řikali...
JN: tomu pro- prom- to to tam řečníval ten ten blbec německy a česky
von si pamatuju jak řikal, že němčina, to bude to esperanto
v Evropě, jo, prostě, jo pak ho pověsili po válce ho pověsili hned
tam proti Lékařský fakultě, tam je tělocvična německá a tam ho po-
po- pověsili.
LS: hm hm.
JN: tady byla nějak hm hm na to pověšení, sem tam nešel, protože
tady lidi chodili na takový na takový atrakce jak blbí, jo.
LS: to je hrůza no taková podívaná.
JN: no to em.
LS: a em, eště sem se chtěl něco s tím a to v kterém kině to bylo,
co ste říkal tady to to si nevzpomínáte.
JN: co?
LS: tady ty povinné projekce těch...
JN: skala ((Scala))
LS: ve skale ((Scala))?
JN: ve skale ((Scala)) určitě a mám dojem, že eště někde ale ve
skale ((Scala)) to bylo určitě a mám dojem, že že dvakrát sme byli
ve skale ((Scala)).
LS: mhm.
JN: ale si si nepamatuju, no nebylo to častěji, no anebo dyš ten
<Hugo Tuskány> tak to s- to von tam nikdo nechtěl jít, bylo
nařízení, že kolikrát nás tam musí, bylo to v neděli, jo a kolik
musí bejt a a to sem měl průšvih málem s tím, protože em em vybrali
nás, já sem byl vybranej kvůl- kvůli nějakýmu vyrušování nebo co a
já sem se ňák vzpouzel a a pak sem prohlásil tak dobře, dyš tam
musim, tak tam pudu a on em se zarazil strašně si pamatuju a říká,
ne, vy tam dete dobrovolně.
LS: ((smích))
JN: no, to víte.
LS: tak a eště se vás zeptám em do věku zhruba deseti let, když ste
eště vlastně byl v té Telči, jak moc pro vás byl ten film důležitý,
jako...
JN: to...
LS: pro dítě.
JN: to sme em sem tam něco ňákej dětskej film, jo, ten první to to
si určitě pamatuju teda toho polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek)), jo.
LS: hm.
JN: to to byla ohromná, to byl první ozvučenej film to to víte
s Burianem ((Vlasta Burian)) a pak em a ten my sme toho třídního
nahoru tak byl to byl velice tolerantní chlap, my sme mohli jít s
povolením kantora, jo, takže.
LS: do toho kina?
JN: do kina vůbec jako, abysme si a poněvač protože to narušuje naší
výchovu třeba, jo, ale tak s povolením ((smích))
LS: no ale byl byl ten film přístupný vůbec mládeži? céká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek))?
JN: to já nevím ale...
LS: nebo v kolik se promítal vlastně?
JN: večír normálně.
Ls: že tam vlastně malé děti ani po té devatenácté...
JN: ne, to tam nešli, voni ne, to voni ne.
LS: tak jak ste sem tam dostal?
JN: to už já sem no no to ten maršálek ((C. a k. polní maršálek)),
no tak to to už bylo to mi bylo rozhodně dvanáct asi.
LS: jo jo.
JN: já sem tady byl do štrnácti, skoro do patnácti let, ve škole, em
sem em pak sem šel do do Brna no.
LS: a dyš eště bysme to mohli specifikovat, třeba dyš ste jako malý
chodil do kina, tak jestli potom z těch filmů, jestli to na vás mělo
takový vliv, že by se to třeba projevilo nějak ve vašem chování, že
byste napodoboval herce, v rozhovorech s kamarády ve vašich hrách a
tak dále.
JN: nějak se to moc nepodařilo.
LS: ne?
JN: ne. my sme chodili a vim, že na ty dětský, že jo, to byla
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) taky a takovýdle a pak ty
grotesky, no tak to byly takový srandy a j- to bylo...
LS: dobře, dyš teda se přesuneme, dyš ste byl v tom Brně, tak jak
často ste tady chodil do toho kina, týdně zhruba tak, když byste
měl.
JN: já já bych řek tak jedou až dvakrát týdně.
LS: mhm, jednou až dvakrát týdně.
JN: jednou až dvakrát týdně, někdy sem to tak vynechal, někdy zase a
em em chodili sme jak sme jak jesi to za to vůbec stojí, jo, to sme
si domlouvali mezi klukama, řikali, hele, támhle je dobrej em dobrej
western, jo, nebo tak...
LS: no.
JN: tak sme tam šli a a potom byly pamatuju si, pak byly ty filmy
někerý byly slušný třeba sluš- Noční motýl, esi ste to byla taková
em jako že do toho dalo více více více prachů se do toho dalo, jo.
LS: to se vám líbilo?
JN: bylo to nákladnější, jo, bylo to bylo to docela pěkný no, taky
tam bylo vo těch prostitutkách, tak se mi to líbilo, no a to to byly
to to různý to byly některý, tak já už si to nepamatuju, vite.
LS: to nevadí, řekněte co si pamatujete, teď mluvíme o těch filmech,
tak třeba co pro vás byl dobrý film, podle čeho vy ste se
rozhodoval, co byl dobrý film podle vás.
JN: no, jednak aby to byla psina, jo, to bylo jedno měřítko, potom
em ale byly tam vážný věci, kerý mm jo, někdy se tam řešily různý
růz- různý ty a no tak (..)
LS: em třeba jestli pro vás bylo i důležité, kdo v tom filmu hrál.
JN: jo.
LS: měl ste svoje oblíbené herce a herečky?
JN: no to byl tenkrát eště Marvan ((Jaroslav Marvan)) myslím a
Smolík ((František Smolík)) nebo jak se menovali.
LS: hm.
JN: pamatuju si.
lS: hm.
JN: to em samozřejmě že s-, no Voskovec s Werichem ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)), to to sme se snažili na to jít a pamatuju si, že nám
nám třeba nedoporučovali, to to bylo ještě předtím vlastně někerý
kantoři to nedoporučovali, abysme na to necho- abysme na to nešli
nebo tak, no to bylo tak jako když nám řekli, na kerej film máme jít
no.
LS: a čím to zdůvodnili třeba že tam nemáte jít?
JN: no že to je em že to je neni pro mládež ta výchova a tak, no.
LS: mhm, dobře a dyš se teda dostaneme zpátky ještě do toho Brna,
tak vzpomenete si konkrétně, která ta kina ste nejčastěji tady
navštěvoval?
JN: nejčastěji Studio. to bylo to sme měli po ruce, to bylo to
laciný, potom bylo myslím ňáký kino myslim taky v tý sokolovně jo,
nebylo tam?
LS: em myslíte Sokol? Sokol měl svoje kino, moment jak se mi tady...
JN: v Sokolský ulici, tam em byl stadion tam byl stadion
sokolskej...
LS: kino Stadion, nebylo to kino Stadion?
JN: to je pravděpodobný, jo, tak tam sme někdy šli, tam to bylo vo
něco dražší jo, to hrála ta koruna hrála velkou velkou roli.
LS: jo?
JN: no neměli sme prachy a eště k tomu sme neměli jídlo, víte, tak
se to nedalo, to bylo blbý.
LS: ale na kino dycky se muselo najít.
JN: no muselo se nebo tak em vono stejně dycky se to nedalo utratit
tak za to, no.
LS: mhm, jo takže ste říkal em Studio.
JN: Studio a to to na ten Stadion.
LS: Stadion, [a eště nějaké kino]
JN: [na Stadion sme chodili] a eště já nevim, jak se to tam menovalo
čoveče tam dole...
LS: zkuste si třeba ulici jenom vzpomenout, můžeme to tady dohledat.
JN: ulici em myslim Štefanikova. ((pravděpodobně kino Moravia))
LS: tak já se podívám, jestli to tady není, Štefánikova...
JN: to je proti Lužánkám, jo, tam bylo kino, takový menší tam sme
taky chodili.
LS: Štefánikova to tady bohužel teda nikde nemám, tenkrát ta ulice
se menovala jinak že jo?
JN: to se co sem tady tak asi štyrykrát se přemenovala.
LS: Štefánikova ulice naproti Lužánkám, řikáte.
JN: no bylo to kino naproti Lužánkám no, dyš se šlo vod jak se sakra
dyť sem tam tudle jel, no já mám s tou pamětí mám velký...
LS: ne to vůbec nevadí.
JN: no to se tam dyš se de vod města tak je to první stanice.
LS: mhm, Moravské náměstí.
JN: vod Moravskýho náměstí dyš se de, tak je to první...
LS: Moravské náměstí, potom je Pionýrská? Pionýrská.
JN: tak před.
LS: Antonínská.
JN: Antonínská.
LS: Antonínská.
JN: tam to bylo někde vedle Antonínský.
LS: ehm tak jak je dneska Městské divadlo myslíte? ne.
JN: proti to bylo.
LS: proti Městskému divadlu?
JN: ale proti blíž ještě k Antonínský.
LS: blíž ještě, já vím, že tam bylo někde Univerzum, Metro se to se
to menovalo pak to kino.
JN: si to si napamatuju tak...
LS: ale bylo tam ještě jedno.
JN: takovej krcálek to byl.
LS: mhm, takže tam ste taky chodil.
JN: tam sme chodili někdy, jo, ale jak řikám, nejvíc se ch- vono
víte, vono se to kino jed- jeden ten film se promítal v několika
třeba postupně.
LS: mhm mhm
JN: jo, takže my sme si to vybrali, abysme se aby to přišlo
nejlacinějc.
LS: takže ste čekali, až...
JN: až až až to tam příde.
LS: až to příde do toho lacinějšího kina.
JN: potom byl už takovej systém, že třeba voni to promítali tejden,
anebo někerý to sme vědeli, co se tak sme se podle toho sme se
zařizovali.
LS: mhm a teda které které z těch co ste řikal bylo nejoblíbenější
pro vás to kino.
JN: no to Studio.
LS: a proč bylo zrovna oblíbený.
JN: protože je laciný.
LS: protože bylo nejlacinější, jiný...
JN: bylo laciný a byli my sme bydleli sme dost vokolo, tak ty ty co
sme tady byli em to sme byli teda em venkovský, jo.
LS: mhm.
JN: Brňáci třeba byli byl- v Krpoli ((Královo Pole)) no tak chodili
do Krpole nebo tak.
LS: jasně a jiný důvod, třeba že by se vám líbilo, jak to vypadalo
vevnitř, nebo...
JN: no tak tenkrát takovej rozdíl nebyl, víte.
LS: nebyl? to by mě právě zajímalo, vy ste určitě těch kin navštívil
spoustu...
JN: jó.
LS: tak kdybyste měl [porovnat]
JN: [tak velký rozdíly] nebyly.
LS: ne?
JN: vono to bylo dost em dost chudý, víte, celkově.
LS: vzpomenete si třeba na nějaké detaily z toho interiéru toho
kina, nebo přístup zaměstnanců k těm návštěvníkům?
JN: no skala ((Scala)), to bylo slavnostní kino, jo, to b- to bylo
jako takový reprezentační, potom em tam jak se sakra menuje em
naproti, když se jede vod nád- z nádraží a zahybá se jed- jednička
zahybá... ((kino Kapitol))
LS: hm.
JN: tak hned nap- naproti v tom tam je pořád je tam ňáký kino.
LS: pořád je tam eště?
JN: tam je a je je aspoň mám dojem, že pěkně zařízený, tam sme taky
někdy byli, sakra jak se to tam menuje.
LS: já teda bohužel zase nevim, co myslíte. ani ulici nevíte, jak se
ta ulice menuje?
JN: no je to, je to dyš se jede vod nádraží.
LS: mhm.
JN: zahne jede jednička a zahne doleva vod nádraží, jo.
LS: a jakým směrem dyš jede?
JN: no dyš jede z nádraží tou jedničkou sem do města do měs- centra
nebo a pokračuje.
LS: jo jo jo Šilingrovo Šilingrovo náměstí, nemyslíte? na Šilingrově
náměstí? tam bylo taky kino, tam jezdí jednička okolo mám dojem.
JN: Šilingrovo náměstí, je to [je nahoře]
LS: [ne ne ne] tam jednička nejezdí, to je to je nahoře.
JN: nahoře, hergot.
LS: tak na to asi nepřídeme, to [to nevadí]
JN: [ale tam] tam tam bylo kino dycky a bylo bejvalo slušný jako
víte takový lepčí.
LS: hm.
JN: no takový a je to tam dodnes jo, to jen tak pro zajímavost,
tudle sem byl v kině, šel sem se podívat na ten Tobruk.
LS: no.
JN: no, vůči tomu filmu nemám výhrady, ale půl hodiny, nejméně
pětadvacet minut, reklamy.
LS: reklamy no, to...
JN: a em a platil sem sto štyrycet devět korun.
LS: to ste byl v multiplexu na tom.
JN: jo.
Ls: tak to vás votrávilo asi, že.
JN: to em řikal sem si, už víckrát tam nepudu, že by mě že by mě
(vycucali) to já v důchodu já nemůžu takový věci dělat.
LS: to jo to člověk musí (načasovat)...
JN: my si žijeme teda ze ženou dobře, páč ze ženou sme tady dva, jo
a sme zvyklí šetřit, nejsme zvy- nejsme zvyklí utrácet a já si
nemůžu naříkat na nic.
LS: mhm.
JN: děcka mám dobrý, jo, jako bejvají taky případy, že děcka tahaj z
rodičů peníze, tak to né, to vůbec nepřichází v úvahu u nás a mě
spíš podporujou, dyš ne peněžně, ale to jako to em.
LS: dobře, můžeme se vrátit zase em teď bych se vás zeptal, jesi
naopak bylo v Brně kino, které ste vyloženě neměl rád, nebo kam ste
zásadně nechodil.
JN: no tak do toho německýho.
LS: do toho centrálu ((Central)).
JN: do toho centrálu ((Central)).
LS: a ještě nějaké další to bylo?
JN: ne, já si nepamatuju.
LS: ne.
JN: že bych měl em jo, že bych měl, poněvač ( ) vyloženě německý
kino, tak tam ze zásady voni tam měli plagáty dycky ale ale na
někerý směli jenom Němci, jo, to třeba na někerý představení, ale
tam tam bych bejval nikdy nešel, jo.
LS: dobře. ještě se vás zeptám, jak ste se v tom kině choval, vy ste
řikal, že ste tam chodili s kamarády, jak to probíhalo v tom kině,
to vaše chování.
JN: ale, nebyly, jak říkám, se snad stalo snad dvakrát že
(vohlídali) ty Němci ticho ticho...
LS: mhm.
JN: páč víte, to měl každej strach, že se něco poněvač to stačila
maličkost, třeba v tom v tom em devětatřicátým roce eště než než
před vypuknutím války, tak já sem u toho nebyl, ale byla tam moje
sestra u nádraží, najednou se s– nějaký lidi scukli tam a začli tam
vykřikovat cosi, jo.
LS: ehm ehm.
JN: a najednou tam přijeli em asi dva obrněný transportéry německý a
em za- že tam vylez ten vedoucí a zařval rozejít se, za či minuty
budeme čílet, no a to sme věděli, že to každý věd- že toho voni sou
schopný, tak se honem rozběhli, poněvač, ale (..)
LS: já sem myslel teďka třeba em třeba i běžná návštěva nějakého
normálního filmu, tak jestli třeba ste při tom jedli jídlo, pili
nápoje bavili, ste se spolu?
JN: no to nebylo možný.
LS: ne?
JN: to ne, nep- nepamatuju si to em to to by nám to by nás ( ) hned
ty voni dycky nějaký zaměstnanci a to by to nebylo to nepřicházelo v
úvahu, si nepamatutuju, že by něco takovýho bylo.
LS: takže ste byli...
JN: moh- mohlo se jedině snad dyš měl člověk žízeň a měl v v ruce
skleničku sodovky, tak že se napil a šoup jí zpátky do kabele nebo
tak, ale jináč, aby se tam jako živil něčim, to nepřicházelo v
úvahu.
LS: ani ste se spolu nebavili nebo ste nějak nekomentovali ten děj.
JN: ne, to nešlo.
Ls: ne.
JN: ne, to nešlo to vono vono byla velká přísnost ( ) člověk nevěděl
co to co to, člověk nevěděl...
LS: byl tam někdo přímo jakoby v tom sále, kdo dával pozor na ten
pořádek?
JN: no tak em nevim, jestli to bylo někde přímo uřčený, ale
vyskytovali se tam takoví lidi, to jo.
LS: mhm hm a to jak ste říkal, že třeba lidi reagovali na ty na
obrazy toho Hitlera nebo em...
JN: to Němci jo.
LS: stávalo se, že třeba u normálního filmu, třeba hraného filmu?
JN: jo, to dyš em zrovna u hranýho ne, ale týdeníky, dyš ( ) záběry
em Hitler někde vystoupil a řval tam, ten doved řvát, to víte, řval
tam oj oj oj a jo, vir vir já nevím vir dank vílen fýrer, vite,
děkujeme našemu vůdci.
LS: jasně.
JN: to se tam to se tam vyskytlo, ale nebylo to, em aby se to
vyskytovalo hromadně, to se nestávalo.
LS: bylo to často, často?
JN: právě že to se...
LS: ne?
JN: to se nestávalo, právě že v tom nadšení, dyš tenkrát táhli do
toho do toho Ruska, voni tam v- voni tam zajali snad milion zajatců
nebo kolik, byly tam detailní záběry, voni snímali ty Mongoly a ty
em snímali je na slunci a dyš seděli proti slunci, tak voni kor
vypadali teda jak a teď tam to dycky šel záběr tam ukazovali že jak
sou jako škaredý a tak a...
LS: mhm.
JN: se tam vobjevila ušlechtilá postava německýho vojáka, každýho
krásně voblečenýho a ((smích)) my sme si z toho dělali víceméně
psinu.
LS: a (nemohlo třeba být, když ste) nebo nelíbily se vám tak ty
týdeníky, nebylo možné, že ste třeba přišli dýl do toho kina?
JN: (to nebylo možný)
LS: a nechodili ste dýl teda, chodili ste na ty týdeníky taky.
JN: no, někdy se ch- šlo dýl, ale tak- nějaký hromadný akce, to ne.
LS: to ne, hm, a v tom kině potkával ste tam svoje známé? v
hledišti?
JN: no em s- svoje kluky známý, ze školy, sem tam.
LS: hm a potom dyš třeba skončil ten film, tak povídali ste si spolu
o tom o tom filmu?
JN: no ( ) ve škole hlavně se...
LS: mhm.
JN: víte, to zas byla blbost nebo em sme s- to tvrzení sme uváděli
na normální míru, protože voni Němci byli ( ) voni dyš začli
vítězit, jo, voni byli byli přesvědčený, že teda přesně není...
LS: hm hm, tak teď bych se vás zeptal, už to tady vlastně taky
trochu zaznělo, jak ste si vybíral ten konkrétní film, na který ste
do kina šel.
JN: no, em hlavně že sem se to dověděl vod kamarádů a nebo dyš to to
byly v plakátech bylo a člověk něco věděl z novin, jo, no a tak sme
se to dozvěděli, no, že se tam, že ten film je někde někde dobrej,
nebo, že pamatuju si vel- velký nadšení bylo pro ten švédskej film,
páč to byla rarita určitě, ačkoliv to jako žádná velká kvalita
nebyla, jo, ale to sme na to šli a hr- hrála se tam nějaká melodie a
to em nikde se to jako nehrálo, pamatuju si, že tam em byli parta
kluků z z toho em z konzervatoře a voni si to ( ).
LS: jo?
JN: a že potom to hráli třeba dyš v neděli se chodilo do na tanec
tady v ( ) tak prostě ten tam hráli.
LS: hm, a em eště se vrátíme, vy ste zmiňoval některé ty herce,
které ste měl rád, to sme jenom nakousli, em mohl byste teda říct
třeba které herce nebo herečky ste měl rád a proč zrovna ty?
JN: no tak to je, em to víte, tak jaký, no, to byl Smolík
((František Smolík)), Marvan ((Jaroslav Marvan)), páč voni byli
takový charakter, že ho ukazovali.
LS: ehm ehm.
JN: jo já no a a nebo pěkný herečky, že jo, taky.
LS: jaké herečky třeba se vám líbily?
JN: em em (..) to je voni přežívaly až do dnes jo (..) jak se sakra
menuje, no...
LS: česká herečka myslíte?
JN: no.
LS: jé, tam byla třeba Adina Mandlová.
JN: no jo, Mandlová byla velice známá ale, Mandlová, Vítová ((Hana
Vítová)).
LS: mhm.
JN: eh ta (..) já mám paměť děravou.
LS: to nevadí.
JN: ( )
LS: lída bárová ((Lída Baarová)) třeba.
JN: no tak bárovou ((Lída Baarová)) taky, ta potom šla ( ) do
Německa, jo.
LS: nataša golová ((Nataša Gollová)).
JN: golová ((Nataša Gollová)), tu sem si vzpomněl, ta.
LS: mhm.
JN: nebo pak pak z těch starých em z těch (..) ty šikovný baby (..)
a nebo ( ) že hrála v Babičce ((Babička)) byla ten film Babička, jo.
LS: mhm mhm.
JN: tak em tam tam ty herečky ( ) ta představitelka.
LS: Terezie Brzková
JN: Brzková, no, tak.
LS: jak se vám líbil ten film Babička tenkrát, dyš ste ho viděl?
JN: no líbil se, líbil se nám.
LS: jo?
JN: jo, to se vono to bylo takový, nebyl to žádnej krvák a bylo to
pěkný.
LS: a na které filmy ste radši chodil, které ste měl nejradši?
JN: <no to bylo různý, to se nedá tak říct>
LS: jo?
JN: já sem chodil taky do divadla sem tam moc k-
LS: hm hm.
JN: moc kluků nechodilo, no tady bylo to divadlo, kerý je dneska
Mahenovo, to bylo víceméně německý divadlo, to voni nem- naši herci
ho neměli moc rádi a pak bylo starý divadlo ((divadlo Na hradbách))
tam jak je ten Bílej dům, jak se řiká u toho kostela, tam bylo malý
divadlo, tam padla bomba na něj, to spadlo uplně, tam sme chodívali,
to bylo naše starý český divadlo, tam sme chodívali hodně, z- teda
hodně, no, víckrát tam hráli ňáký operety a pamatuju si, dokud ještě
nebyla válka s Ruskem, tak tam bylo vod ( ) ale bezvadná ale
bezvadná taková trilogie srandy, jo tak člověk to posuzoval, že <jak
je to tam krásný> (..) ale von (co doved udělat, to von si) člověk
myslel, že to dělá jenom srandu, ale vono to bylo pravdivý,
pravdivý, jo.
LS: no a třeba ještě nějaké další zábavy kromě toho kina a divadla?
JN: no na fotbal sme chodili.
LS: mhm, takže sport.
JN: jo, na fotbal, já pamatuju dokonce jak hrál eh Bican ((Josef
Bican)) tady, v Židenicích, čoveče, to bylo zázračný.
LS: <jo>
JN: on byl už byl trochu při těle, von tenkrát von byl rychlej a von
dostal tu přihrávku a von se na patě votočil a a pic brankář měl co
dělat (a nemoh to chytit) von za eh za celé za za to za to údobí,
jak se za toho půl roku si pamatuju, že jednou ve stati- sta-
statiskách statistikách bylo, že střílel za Slávii dvanáct
jedenáctek, jo, a dal dvanáct gólů jo <to von> prostě to bylo
nechytatelný co von doved.
LS: a ještě něco dalšího, kromě teda toho fotbalu, toho divadla...
JN: no já sem...
LS: v tom volném čase?
JN: taky bejval em tam jak je Výstaviště, tam bejvala Bauerova
rampa, tam byli cyklisti tam jezdili a (..) em em kam sme to sakra
eště chodívali.
LS: a dával ste přednost tady těmto, co ste menoval třeba tomu
sportu, tomu divadlu, přednost před tim kinem?
JN: ono to nebylo tak častý s tim sportem, vite, to (..)
LS: takže která...
JN: my sme tam chodili rádi, no, zase, ( ).
LS: mhm.
JN: no na ( ) tam sme jezdili na kole a pla- plavali sme si živě
pamatuju, jak ( ) tam bylo to dvaadvacátýho června roku štyrycet
jedna, Němci vpadli do Ruska, to sme nevěděli, sme tam byli celá
parta, bylo nás tam asi šest ( ) a měli sme tam ňáký jídlo a prostě
sme byli u vody a pak sme k večeru, to byl červen, to byl letní čas
sme jeli, ( ) jezdilo se vokolo Kounicovejch kolejí, to byl taky
hroznej zážitek, jo, tam tam byly šibenice a stří- stříleli tam.
LS: hm.
JN: sme tam jeli a tam na tom náměstí, tenkrát se to menovalo Tivoli
em nevim jak se to teďka...
Ls: já myslim, že je to pořád Tivoli, myslíte to secesní, jak sou
tam ty secesní...
JN: ty krásný baráky no.
LS: no no.
JN: tam stál ňákej kamarád z ze školy a mával na nás, my sme
zarazili a von říká, co to mu kluci řikáte, řikáme čemu, máme válku
s Ruskem.
LS: mhm.
JN: a my sme si totiž po cestě všimli, jak Němci chodívali s těma
klo- kloboukama a bílý punčochy a tak to voni jako, my sme si po
cestě všimli, že tam stála skupinka tři Němci a ( ) takle něco
kecají, za chvilku zase další skupinka a voni dyš tam vpadli, tak eh
už z toho měli strach, poněvač řikali, ježišmarja s Ruskem, no a
Hitler je pak přesvědčil, no, že to teda udělají ( ).
LS: hm.
JN: to si pamatuju jak dneska. horko bylo my sme tam byli sme z toho
uplně vyjevený, dvaadvacátýho června (..)
LS: takže která vlastně z těch z těch zábav pro vás byla taková
nejpřednější?
JN: no nejlacinější bylo kino, jo.
LS: hm hm.
JN: a dyš byl pěknej fotbal, tak se šlo na fotbal a...
LS: jasně.
JN: a ale na divadlo sem tam sem já teda sem chodil sem tam na
divadlo jo ( ) to (..) ( ) to byla nádhera čoveče.
LS: a v tom kině em se třeba stávalo, že se promítaly taky barevné
filmy, vy ste...
JN: to byl, první barevnej film byl em em baron Prášil
((Dobrodružství barona Prášila))
LS: baron Prášil.
JN: tady si pamatuju.
LS? takže bylo to pro vás třeba i důležité, jestli ten film je
černobílý nebo barevný?
JN: no to se ví, to se líbilo se nám to, no, byly tam, to voni si
Němci dali záležet na tom, aby jim to vyšlo.
LS: takže to byl první barevný film, který ste viděl.
JN: jo, no předtim byly nějaký ty grotesky třeba.
LS: jo, ehm.
JN: a todleto byl hranej film, kerej byl v barevném, protože někerý
lidi tomu nechtěli věřit, řikali, to není možný.
LS: a jak to na vás působilo, dyš ste viděl svůj první barevný film,
předtím vlastně všechno černobíle.
JN: no, já, to se mi líbilo samozřejmě, to jako, jak to působilo em
bylo tam vyšší vstupný teda určitě.
LS: jo?
JN: jo, to voni si přida- přidali třeba dvě koruny, že, místo těch
třech to stálo pět, tak sme se podrbali za uchem.
LS: v kterém kině se to promítalo ten film, nevzpomenete si na to?
JN: já, to vám neřeknu.
LS: to nevadí.
JN: ale vono se to promítalo asi ve dvou kinech tady, nebo mož-
možná dokonce ve třech.
LS: tak to se dá i zpětně zjistit a em eště by mě zajímalo, jestli
pro vás bylo důležité, z jaké země ten film pochází.
JN: no přirozeně, to em to em jak byla na na na ty americký se
chodilo už, no tak nám se líbily stří- střílení a todle, že jo, a
potom se to zarazilo, no tak byly německý, německý em voni se
pokoušeli dělat taky takový jakoby westerny a ale em to s- to já
vim, že dyš se vobjevil ňákej cizí film, tak ze zájmu sme se zašli,
chtěli podívat, mám dojem, že nějakej italskej sme viděli a
francouzskej dokonce, ale to byl to, bylo to bylo jako bílá vrána
mezi tim jenom, pak bylo všecko německý a naše.
LS: mhm.
JN: a Američani, ty skutečně až do toho prosince štyrycet štyrycet
jedna teda se intenzivně promítaly americký filmy tady.
LS: hm a byla ná- národnost, nebo země vzniku filmu, na který ste
zásadně nechodili?
JN: no na německý sme nechtěli chodit, ale mm někdy byl člověk
nucenej, protože sme taky věděli, že sou někerý dobrý celkem.
LS: a který třeba z těch německejch se vám líbily?
JN: to si nepamatuju.
LS: nepamatujete.
JN: to bych kecal, víte.
LS: to nevadí.
JN: to bych kecal, to jako...
LS: mhm. třeba ste zmiňoval, že se snažili natáčet nějaké westerny
po vzoru těch amerických.
JN: jo, něco tam, něco si tak vzpomínám, ale te- so to pletu, ale
bylo to stejně blbý.
LS: ((smích)) tak to nevadí a stávalo se třeba, že ste šli na
některý ten film víckrát?
JN: jo to se stávalo. třeba někdy na americkej se šlo dvakrát,
třikrát, taky se to stávalo, ale celkem vzácně.
LS: hm.
JN: pač člověk holt, to vite, to ( ) to bylo špatný, no <to já sem
dostal ty štyry stovky> a někdy, dyš to matce vyšlo, tak mi dala pět
a to si člověk musel koupit sem tam ňáký pravítko a takový voloviny,
to se dneska těm děckám si vůbec nedovedou představit, že může mít
někdo hlad, jo, já měl hlad jako pes. to sem vobtěžoval em moje
sestra měla jednu kamarádku ( ), já sem k nim šel na návštěvu jo,
poněvač sem, no vyloženě sem se tam šel najíst a taky to poznali na
mně hned, ale moc nadšeně mě tam moc nevítali, takže sem tam víckrát
nešel, ale ( ) já měl hlad, no, <co sem měl dělat>.
LS: co má člověk dělat, no, když má člověk hlad, tak si musí to
jídlo nějak opatřit, no, a dyš se vrátíme ještě k těm projekcím,
které ste tady navštěvoval, tak z čeho se vlastně skládal ten
program, dyš byste si měl vzpomenout na to, co se dělo od té doby,
dyš ste přišel do kina...
JN: no tak em tak že jo k- pouštěli nějakou reklamu, ale ne takový
velmi velmi krátce, anebo promítali krátký ukázky z dalších filmů.
LS: hm hm
JN: to bylo to bylo dost častý, ale to bylo velice krátký a tak ta
reklama byla jako byly byly ty jak sem va- řikal, že sem byl na tom
na tom Tobruku ((Tobruk))
LS: mhm.
JN: tak tim ten film uplně zkazej, vite, no fakt fakt tam pětadvacet
nebo třicet minut.
LS: je to běžný, no.
JN: a a to člověk platí za to, že jo ten čas no a stodevětaštyricet
korun nebo kolik to fuj.
LS: ((smích)) takže to bylo před tím filmem se promítala krátká
reklama.
JN: jo, krátce něco tam bylo.
LS: a přestávka, dyš byla přestávka?
JN: em o přestávce taky se mohlo někdy stát, vono někdy totiž
někerej ten film se em musel ňák že to nestačili to navázat, jo, že
to, takže byla krátká přestávka, jo, a ale to em to už to bylo ( )
pak už to měli zařízený, že měli dvě mašiny tam a...
LS: ehm a třeba stávalo se, že v těch kinech bylo ještě jako
doprovod nějaké živé vystoupení?
JN: nepamatuju.
LS: ne.
JN: nepamatuju se.
LS: ehm a dyš ste zmiňoval vlastně ty doprovodné části toho
programu, to znamená třeba ty reklamy nebo týdeníky, měl ste zájem
tady o tyhlety doprovodné.
JN: no, tak em těch reklam tam bylo jenom ně- ňáká uplná maličkost,
to se dělalo, no tak člověk si říká jak je- pudu na to, nepudu na
to, jo, že si to ( ) na t- na t- jo, například, že jo, něco teď
dávali ukázky z tý Babičky ((Babička)) dyš uš jo tak tak sme řikali
si, jo, hraje tam teda ta nebo ten tak si zase...
LS: hm.
JN: ( ) podívat.
LS: dobře. ještě se vás zeptám, jestli ste byl někdy tady v tom
období před rokem štyrycet pět em účastníkem, že by se promítalo v
domácnosti.
JN: e- ne neměli sme nikde.
LS: ne.
JN: myslíte v domácí...
LS: domácí promítačka, že by se doma promítaly filmy.
JN: ne to sme neměli sme neměli.
LS: mhm dobře, teď tady mám ještě něco k tomu protektorátu, my už
sme toho vlastně ale docela hodně zodpověděli z toho protektorátu,
takže se vás zeptám em jestli ste pozoroval tím, jak se třeba
blížila ta válka ke konci, jestli to bylo nějak znát v chování
diváků v tom kině.
JN: to už sem byl v Telči.
LS: to už ste byl zpátky.
JN: to sem byl v Telči a no tak ňáký ( ) nebejvaly a ne, ne
nepamatuju si.
LS: hm a potom těsně po roce štyrycet pět po osvobození, vzpomínáte
si na atmosféru v těch kinech, nebo na vaše zážitky první po tom
osvobození.
JN: no tak snažili sme se, pamatuju si, že sme se snažili, abysme
sehnali nějaký filmy ty ty novější třeba z války a no tak stávalo se
třeba, že třeba tam někdo vystoupil a řekl k tomu, jo, em em k tomu
průběhu konce tý války a podobně a že jako tam bo- bojovali třeba
naši letci a nějaký takový...
LS: jo.
JN: zmínky, to byly spíš takový dobrovolný vystoupení a ty reklamy
co byly, no tak sem třeba já sem sám psal, to no em pač to bylo na
velký formát a tak, ale to bylo třeba propagace třeba budeme mít
plavecký závody tam a tam, jo, takovýdle.
LS: jo jo.
JN: to bylo pro tydle a em a za to se nic neplatilo. no nebo nebo
propagovali, že něco někde bude. zábavy nesměly bejt, to se
nechodilo tancovat nijak, dyš dyš něm- německý vojáci musí bojovat,
tak přece se nebude tančit, že jo, nebo tak to nebylo. zajímavý bylo
že, že sem na tý průmyslovce, že bylo dovolený pořádat pořádat em ty
em taneční hodiny.
LS: jo?
JN: jo.
LS a tam ste chodil do tanečních?
JN: no samozřejmě.
LS: ((smích))
JN: tak to bylo to sme byli v kerým, myslím v třetím ročníku, anebo
v druhým v dvaačtyrycátým to bylo asi, nejsem si jistej už, no a tak
ale to bylo pro be- to bylo v Besedním domě ((Besední dům)) a tak em
měli sme mistr Kadlec dancmajstr teda a jeho žena a ty to vedli na
úrovni.
LS: hm.
JN: jo, to on to držel, aby aby se kluci naučili chovat a a na
průmyslovce my sme tam neměli holky žádný, tak to se to šla delegace
a vyjednávala ve Vesně, tenkrát byla Vesna.
LS: no.
JN: jo, a to bylo pro pro holky a na- voni byly rádi, dyš sme
samozřejmě voni taky voni zas neměly kluky.
LS: všechno to bylo oddělený.
JN: no, a tak tam tak tam sme tancovali, no, holky často chodily
teda takle ( ) že jo, ale pamatuju na to, na ty taneční pamatuju
velice rád a ten Kadlec, to byl teda, ten byl dansmajstr
LS: jo?
JN: to byl elegán, čoveče.
LS: ((smích))
JN: pak prej už ke konci nemoh chodit, sem se po letech dozvěděl
(..)
LS: hm. dobře, já ještě se vrátím úplně, vy ste z telefonu zmiňoval,
že na prázdniny ste se vracel zpátky domů zase na venkov, že?
JN: no...
LS: přes prázdniny ste tady v Brně nebyl.
JN: no, to sem nebyl, to sem byl v Telči.
LS: a tam ste zase třeba chodil přes ty prázdniny do kina?
JN: taky.
LS: jo? mě by eště zajímalo, dyš byste porovnal tady tu svojí
zkušenost právě z toho venkovského nebo z toho maloměstského kina a
potom tady z těch brněnských kin. dyš byste to měl porovnat, jak v
čem to bylo jiné nebo...
JN: nic zvláštního, tam sme neměli Němce ( ).
LS: ani za války?
JN: ani za války, ještě sem tam nějakej, tam, pač Telč a ( ) to bylo
český. to von žádnej valnej rozdíl nebyl, akorát že tam bylo, my sme
to kino měli v rovině fakticky, to to eště tady ( ) našikmo, že jo,
tak to bylo že člověk dyš tam blbě seděl, tak se musel ( ) no tak
celkem to šlo.
LS: takže tam to bylo celkem asi trošku provizorní, to kino.
JN: no jó, to bylo provizorní, no, ale bylo to plný, bylo to bylo to
na hodně lidí oni byli ty...
LS: já tady mám ještě úplně poslední záležitost tady, jestli se
můžete podívat, je seznam filmů od roku dvacet devět do roku
štyrycet pět.
JN: ( ) paměť ( ).
LS: a jestli můžete se podívat na ten seznam a říct, který z nich
ste viděl, jak na něj vzpomínáte, co pro vás znamenal. brejle asi
nemáte, já bych vám je podal, ale nevím teda kde sou.
JN: já mám různý brejle, vite.
LS: aha aha.
JN: to si musím vybrat. já špatně vstávám. dyš chodím, tak už to de,
ale než vstanu, tak mě bolí koleno. jo už to de, kde to mám sakra.
jo tady mám nějaký brejle.
LS: určitě si na něco z toho vzpomenete, myslím, že ste i některé z
těch jmenoval co tady sou, takže se zkuste podívat do toho seznamu a
jesi se vám vybaví nějaké vzpomínky, kde ste ten film viděl, s kým.
podívejte se na to.
JN: nevím nevím (..) tak ten první to ( ) vůbec neznám.
LS: mhm.
JN: céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no to je jasný.
LS: o tom sme mluvili už
JN: ( ) si nevzpomínám. To neznáte Hadimršku, to bylo taky
s Burianem ((Vlasta Burian)), že jo. Kouzlo valčíku ani nevím, to si
nepamatuju. Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to
teďka nepamatuju. Pobočník Jeho Výsosti, nevybavuju, jak to bylo.
šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.)), tak to sme
viděl, ale už nevim kdy, nepamatuju si, jo, bylo to na na...
LS: eště potom když otočíte, tak je tam druhá stránka.
JN: (na všecko) sem taky nechodil to víte. Mata Hari, víte že sem
Mata Hari viděl, ale už si vůbec nepamatuju...
LS: Mata Hari, tam hrála Greta Garbo hlavní roli.
JN: no jo ale já už si to vůbec, to sem musel bejt hodně, já sem byl
asi dost malej.
LS: no to as- no to určitě. kolikátej je tam rok napsaný, tam tam
není rok asi ale to mohla být tak polovina třicátých let.
JN: no to to sem asi viděl a možná načerno sme tam chodili, nás tam
nechtěli pouštět, že sme mladý moc, v Telči.
LS: a jak ste to dělal, když ste se chtěl dostat do kina načerno?
JN: no, tak to se třeba em se tam na chvilku nahrnul někerej se tam
podfouknul, no, a bylo to, no. Cácorka, Moderní doba, to byl, to byl
to bylo s Werichem ((Jan Werich)).
LS: to je čeplin ((Charlie Chaplin)), Moderní doba, ale podobný tomu
filmu Svět patří nám.
JN: ano ano, Svět patří nám, to sem myslel. to byl čeplin ((Charlie
Chaplin)), jo.
JN: Tři muži ve sněhu, nepamatuju si. Svět patří nám, to je jasný
Dobrá země, to byl myslím, to byl myslím nějakej western.
LS: to byl americký film. já možná když byste to chtěl
připomenout...
JN: to byl nějakej western, ale to si nepamatuju vůbec ty názvy.
LS: tak já tady mám taková synopse k těm filmům, tak jestli byste si
chtěl připomenout obsah, můžeme klidně si to...
JN: no, Tři muži ve sněhu, to sem teda vůbec si...
LS: to je vždycky jeden z nich je český, jeden z nich je cizí. Tři
muži ve sněhu, to je zrovna český film.
JN: to jo ale, Moderní doba, no, ale Svět patří nám, to je jasný a
Dobrá země to mám, to musel bejt americkej film.
LS: Dobrá země je americký film. moment, já se tady podívám...
JN: asi asi to bylo něco nějakej takovej western to byl.
LS: příběh čínského farmáře, dostane od ot- od svého otce za ženu
osvobozenou otrokyni. usilovností a skromností se podaří rozšířit
svůj majetek...
JN: tak to teda ne to si teda nepamatuju.
LS: ale hladomor je donutí opustit statek a začít žít ve městě.
JN: ne tak to si nepamatuju.
LS: hm.
JN: Ducháček to zařídí, to je jasný, to je Burian ((Vlasta Burian)),
že jo, Sněhurka a sedm trpaslíků, to bylo...
LS: ten ste viděl? Sněhurku ste viděl?
JN: no jó ten sem viděl a to, teďka mám dojem, že to bylo to bylo em
barevný, že jo.
LS: mhm.
JN: no, americkej barevnej film, tak ten byl eště před...
LS: ten je z roku devatenácet třicet osum, Sněhurka ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)).
JN: no ten byl před tím, před tím německým t- em před tím před...
LS: před baronem Prášilem ((Dobrodružství barona Prášila)).
JN: před baronem Prášilem.
LS: určitě no a tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ste kde
viděl?
JN: tu sem viděl v Telči.
LS: v Telči taky, hm.
JN: to sme, se nám velice líbilo Tři děvčátka pokračují, nepamatuju
si. U pokladny stál, no Burian ((Vlasta Burian)). To byl český
muzikant, to bylo vo Kmochovi ((František Kmoch)), Město ztra-
ztracených ((Město ztracených)).
LS: to je taky americký film.
JN: americký, ale nepom- nepamatuju si. Opereta, to byl nějakej
cizí.
LS: to je Německo, vili forst ((Willi Forst)) režie.
JN: to je možný, jo. Roztomilý člověk, no to bylo (bezvadný taky).
LS: mhm mhm.
JN: Vídeňská krev, to byly tři čtyři rakouský produkce.
LS: to je taky vili forst ((Willi Forst)), Německo.
JN: no, pamatuju si, to si pamatuju ale...
LS: na tom ste byl?
JN: určitě sem na tom byl. voni dovedli udělat nějaký takový
bombastický filmy pěkný, někdy něco bylo jako em. no tady je baron
Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) ještě.
LS: baron Prášil.
JN: Tanečnice, to nevím, jo, to...
LS: to je František Čáp z roku štyrycet tři. Marie Glázrová v hlavní
roli.
JN: to je, to sem taky určitě viděl. La Paloma (..) La Paloma to...
LS: to je německý film z roku čtyřicet čtyři.
JN: tak to si nepamatuju.
LS: muž se snaží zabránit své neteři pro- prostitutce v lásce k
námořníkovi, který má skony k alkoholismu.
JN: tak to sem teda neviděl to sem neviděl to e- (..) Neviděli jste
Bobíka? to je vo psovi?
LS: to je český film, Vladimír Slavínský.
JN: tak jesi je to český film, tak sem ho viděl.
LS: je to komedie a točí se děj okolo záhadného zmizení milého psa-
pejska.
JN: no, ale asi to velkou úroveň nemělo, páč si to a- jedině tak
( ). výpověď, neznám. Sobota, taky ne.
LS: můžete zkusit třeba konkretizovat nějaký ten film, na který si
vzpomínáte, kde jste ho viděl, když se vám líbil, tak co pro vás
znamenal.
JN: já sem vo tom tak neuvažoval.
LS: ne?
JN: to třeba Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se mi velice
líbila ale vůbec to to sme byli to bylo zjevení, že jo ( ) barevnej
film a byl pěkně udělanej na tehdejší dobu, to bylo.
LS: a ten byl s titulky ste ho viděl, tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm
trpaslíků))?
JN: ta Sněhurka, ta byla americkej film, já vám neřeknu, jestli to
nebylo dokonce namluvený, nad- nadabovaný
LS: mhm.
JN: to bylo eště před válkou.
LS: to bylo, hm hm.
JN: (..) To byl český muzikant, to byl takovej náš jako, ukázal, že
taky něco dovedem. viděl ste ho? neviděl.
LS: em to byl český film, já [myslím, že sem ho viděl]
JN: [to byl vo vo Kmochovi ((František Kmoch)) takovej]
LS: to byl takový film, ten hrál na tu národní strunu trochu, že jo.
JN: no právě, bylo to vo Kmochovi ((František Kmoch)) a jak jezdil a
po těch, po těch městech a propagoval teda českou muziku dechovou,
to bylo (..)
LS: myslím si nebo jestli si dobře vzpomínám, tak sem dokonce někde
narazil v materiálech, že tady u toho filmu tam taky publikum právě
tleskalo, že tam Kmoch ((František Kmoch)) přijede do Brna
JN: jo.
LS: a že se stalo v nějakém kině, že publikum tam u toho tleskalo,
začlo tleskat.
JN: ano ano, to se stalo určitě. mně se, já si na ten na ten záběr
jak von jede z ( ) si pamatuju. oni tady totiž ten kostel byl bez
věží dlouho, tam ty věže postavili až v minulým století...
LS: no no no.
JN: začátkem. a tak to byl jako ten záběr z toho (...) já špatně
vidim, já se já to nemůžu pořádně tady přečíst.
LS: co nemůžete přečíst?
JN: ( ) třeba vite, no.
LS: jo jo jo jo jo to, to je vlastně jenom pokyn k tomu.
JN: jo
LS: k těm filmům no, že em máte tam se podívat, které byly vaše
oblíbené, kde, kdy ste je viděl a proč se vám líbily a to sme v
podstatě teďka procházeli.
JN: no tak já se já sem je viděl vesměs jenom jednou, akorát tu
Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem viděl tehdy dvakrát.
LS: hm hm.
JN: ( )
LS: tak jo, tak to sme vyčerpali v podstatě co sme měli, já eště se
zeptám, jestli sám chcete něco doplnit k tomu co ste řekl, em
jakýkoliv postřeh k té vaší zkušenosti v kinech před rokem štyrycet
pět, kdybyste ještě chtěl říct cokoliv.
JN: to víte, hledal sem něco co b- vždycky něco, co by jako bylo pro
pro tu českou věc, nějak nenápadně, aby to ty Němci nepoznali jako.
LS: hm.
JN: tak jako ( ) ten to měl vždycky ( ) jo, přišel na to, že dyš tam
bude dávat moc těch válečnejch, tak to neni dobrý že, že chce ( ) že
ty lidi si chtěj jako vodpočinout vod toho.
LS: hm hm.
JN: a to a von byl chytrej, chlap mizerná (..) voni sou (eště ta)
nějak jinak se menovali hm hm.
LS: co máte na mysli?
JN: to byly ňáký takový, čoveče (..) jak tam Smolík ((František
Smolík)) hrál, jak tam Smolík hrál toho starostu (..)
LS: český film myslíte?
JN: českej film.
LS: aha, tak František Smolík tam hrál starostu.
JN: no a jak se to menovalo.
LS: nevzpomenete si, o čem to bylo, ten film?
JN: no tak (..) von si em von pil víno pořád jo, ten starosta jo a
von si dal takovou míru, že sám pro sebe určil, kolik toho má vypít
a objevoval se tam anděl, kerej ho zrazoval vod toho a to bylo
tak... ((snímek Městečko na dlani))
LS: jo? tak to si teď vůbec nevybavuju, a je to film, který vznikl
před tím rokem čtyrycet pět?
JN: právě já ani nevim, čoveče, to právě nevím.
LS: teď se mi vůbec nevybavuje...
JN: to sem, to mohlo bejt po válce už.
LS: to je pravděpodobný že jo, hm (..) a ten vás zaujal tenhle film,
ten se vám líbil.
JN: ten se mi to bylo pěkně udělaný.
LS: to byla komedie?
JN: no to byla napůl komedie.
LS: aha aha aha, tak já si ted asi nevzpomenu.
JN: ten Prstýnek, to bylo taky už po válce.
LS: Prstýnek, to byl rok štyrycet pět, nejsem si jistý, jestli šel
do distribuce po válce, ale eště spadá tou výrobou do té
protektorátní...
JN: já nevím jak to...
LS: a ten se vám líbil prstý-
JN: ten se nám líbil taky, no, to bylo vtipně udělaný (..) jak sakra
se eště menoval ten jak si dělali srandu z těch filmů, ale to bylo
taky po válce
LS: ah co myslíte teďka?
JN: eh e- jak tam jak tam ten toho pytláka sakra.
LS: Pytlákova schovanka?
JN: Pytlákova schova-
LS: Pytlákova schovanka, to už je taky...
JN: taky po válce.
LS: no no no.
JN: taková pohádka.
LS: tak si zkuste třeba vzpomenout ještě na nějaký, který se vám
líbil, na který si vzpomínáte, který vám utkvěl v paměti.
JN: (jo no nevim jak se to) nevim jak se menujou (..) Nebe a dudy
LS: Nebe a dudy, to je taky...¨
JN: taky po válce.
LS: ne ne ne ne ne, ten právě myslim, že je protektorátní.
JN: nebo protektorátní.
LS: hm.
JN: tam hráli ty dva kluci malí (..) Plachta ((Jindřich Plachta)).
LS: hm hm.
JN: (..) to vite, já to mám stou pamětí blbý, no.
LS: mm to neříkejte, tady ste mi řekl spoustu zajímavých věcí.
JN: (to sem si vzpomenul náhodně)
LS: pokuď už si na nic nevzpomínáte, na žádný film, tak to nevadí.
JN: no jo to víte, člověk je starej a no co chcete, pětaosumdesát mi
bude.
LS: no, to já smekám klobouk, že si toho tolik pamatujete, to je
skvělý přece.
JN: co je mi co mám dobrýho, tak pořád mi chutná jíst.
LS: no, to je důležitý.
JN: to řikaji, že to je ( ) no vono taky se říká, dokud prase žere,
tak je to dobrý, dyš přestane žrát tak, se musí zabít.
LS: ((smích)) to snad ne.
JN: no tak to řikaj sedláci todle, no (..) ( ) mýho otce, otec byl z
deseti dětí, z Telče, a kerej tam zůstal na domě, tak ty mají
dvanáct dětí.
LS: hm
JN: všici sou zdraví, živí.
LS: dvanáct dětí.
JN: ( ) udělali a nemohli ho vyhnat, poněvač <co by udělali s
dvanácti dětma>
LS: <no>
JN: dokázal dokázali to přežít těch a velice všichni katolíci to
jako.
LS: hm hm.
JN: voni byli von navíc, dyš je tam byli do toho kláštera ( ) hodně
no a em.
Konec rozhovoru
0.0 3:1168Rozhovor vedl: Luděk Havel
Rozhovor přepsal: Kateřina Maťátková a Luděk Havel
Datum a místo: 5. 5. 2009, byt MB, Pompova ulice, Brno-Komárov
Rok narození: 1928, sourozenci: bratr mladší o pět let.
Bydliště do roku 1945: Otevřená (dnes Burešova – Veveří).
Povolání rodičů: Otec zřízenec u Dopravního podniku, matka v domácnosti.
Povolání narátora: V dětství navštěvovala školu na ulici Terezie Novákové. Pracovala jako
administrativní pracovnice na úřadě.
LH: výborně, tak už je to v pořádku. takže já začnu tím, jak sem vám
říkal. vy ste tedy Marie B. [je to tak?]
MB: [ano.]
LH: ee narodila ste se v roce?
MB: devatenácet dvacet osum.
LH: osum, á kde ste tedy bydlela do roku čtyřicet pět?
MB: no bydleli sme, ee když sem se narodila, tak sme bydleli na té
Otevřené ulici, to je naproti Lužánkám.
LH: ehm.
MB: (...) a v děvětatřicatém roce ee rodiče koupili v Řečkovicích
domek, a tak sme bydleli tam.
LH: ehm, hm. (..) a kam ste chodila do roku čtyrycet pět do školy?
MB: to sem chodila v Řečkovicích.
LH: v Řečkovicích. (..) ee vzpomenete si, kde to bylo, na které
ulici třeba?
MB: no, no na Terezii Novákový myslím, že to bylo, na konečné jako
ee (.) jak jak byla jako ta konečná za-...
LH: ehm.
MB: stanice, tam byla taková smyčka a u toho byla škola, menovalo se
to Masarykova.
LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?
MB: tatínek byl zřízenec u Dopravního podniku a matka byla v
domácnosti.
LH: ehm. měla ste sourozence? bratra, sestru?
MB: nó bratr mně zemřel. jako měla sem bratra, ale zemřel na
rakovinu a byl taky jakó ee zaměstnanej v tom Dopravním podniku,
jako inženýr byl.
LH: ehm. a bratr byl starší, nebo mladší, než vy?
MB: mm bratr byl o pět roků mladší.
LH: pět roků mladší. á ee jakého vzdělání ste dosáhla?
MB: já sem chodila na obchodní školu.
LH: tady v Brně?
MB: v Brně, no.
LH: hm. a poté, když ste vychodila školu, jaké bylo vaše povolání?
MB: no v administrativě jsem pracovala.
LH: takže úřednice na ňákém [úřadě?]
MB: [ano.]
LH: á kdy pro vás skončilo takové to pravidelné chodě- chození do
kina, kdy ste přestala chodit ňák častěji do kina, vzpomenete si,
kdy to bylo?
MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala,
měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme
chodili právě do kina.
LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let
eště ste chodila nějak pravidelněji do kina?
MB: no hlavně až potom, až sem měla děti.
LH: ehm.
MB: předtim sem chodila taky, ale jenom tak jako ee nepra-, no
vlastně taky asi pravidelně, ale to bylo kino, jako takový v
Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) víte ještě se tam (točilo)
takhle promítal...
LH: [hm.]
MB: [tam] z- jako kamarádi moji třeba, a (..) takže tam sem taky
chodila, no ale já nevim přesně už jak často, ale tam sme chodili
potom pravidelně dvakrát v týdnu.
LH: ehm. a to, takže to nebylo ňáké pravidelné kino, když ste
říkala, že tam mm ňácí kamarádi promítali, nebo...
MB: no, no bylo, ale bylo to v sokolovně, bylo...
LH: [hm.]
MB: [to] takový eště em prostě byla přestávka mezi tím, že, nebo se
jim to někdy strhalo. ((smích))
LH: ehm. á kdy ste bylo asi tak úplně naposledy v kině?
MB: [na- na-]
LH: [já nevím jestli] třeba před deseti lety, nebo naposledy třeba,
já nevím...
MB: no naposledy sem byla, je to asi rok, nebo (.) tak nějak ná tech
e Vratné láhve.
LH: ehm. ale nějak pravidelněji už tedy nechodíte do kina?
MB: no tak já nemůžu teď chodit.
LH: jasně.
MB: jinak jako ee jako tady je klub důchodců a tak ee voni někdy t-
chodí do kina.
LH: ehm. tak teď se vás budu ptát na otázky, které sou mm, které se
budou týkat do období do ukončení vaší obecné školy ee vzpomenete si
na svůj úplně první návštěvu kina? kdy ste úplně poprvé byla v kině?
MB: to si nevzpomenu.
LH: nevzpomene- a jaká je vaše [úplně nejstarší...]
MB: [em to-...]
LH: vzpomínka na kino?
MB: mm no tak já j- e jedině na to kino v těch Řečkovicích ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), na tó ee tó takový, kdy teda tam byla
přestávka, kdy s- kdy kdy to se promítal tam někdo takhle, že,
nebylo to nějaký, odborný, nebo tak, ale ale vobčas se to strhalo
aj. ((smích))
LH: ((smích)) a nevzpo- nevzpomenete si třeba v jakém roce to bylo,
n- nebo na taková ta úplně první vzpomínka, na kterou si vzpomenete
na kino mm, co se vám třeba ňák zapsalo do paměti?
MB: mm no tak to mohlo být tak ee jako za té války tak ve štyrycátým
roce možná, nebo aj tak předtím.
LH: ehm, takže nějak třeba předtím rokem devatenáct set čtyřicet...
MB: [ano.]
LH: [ste] by- byla ste v kině [ňák, nebo...]
MB: [ano, ano.]
LH: ale přesněji si tedy nevzpomenete si.
MB: ne, přesně nevím.
LH: nevadí, nevadí emm jak často ste jako dítě, zhruba do těch svých
deseti let, to jest do ukončení té obecné školy, jak často ste
chodila do kina?
MB: no to vůbec nevím, to s- sem spíš chodila jako do divadla ee na
(.) kašpárka a na (.) takový e bylo tady kašpárek (ferína) a
kašpárek, nevím jak ten se menoval, tak to spíš tam.
LH: takže do těch deseti let ňák častěji ste do kina [nechodila?]
MB: [ne,] ne.
LH: ehm. a pokud ste v tomto období šla do kina, šla ste spíš sama,
nebo třeba s rodiči, nebo s kamarády?
MB: mm nó tak, te- tehdá to bylo ještě nepřístupný, tehdá mně ještě
nebylo tolik roků, tak vždycky sem musela z- jít ee s rodiči...
LH: ehm.
MB: nebo prostě s někým starším.
LH: jasně, a do těch svých deseti let, takže v podstatě to máme tak
zhruba do doby d- do začátku války, ee která kino ste navštěvovala v
té době, když ste šla do kina, do kterého to bylo?
MB: nó to v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), ale to
bylo ee kino jako takový v sokolovně, víte...
LH: [ehm.]
MB: [se] tam promítalo.
LH: á jaký, nebo proč to bylo právě toto kino, bylo to tím, že bylo
nejblíž to kino?
MB: ano.
LH: á jak se mm jak se vyjadřovali třeba vaši rodiče ó kině, jak h-
jestli se jim ee jestli chodili sami do kina, nebo jestli vás
podporovali v chození do kina?
MB: no tak jo, ale oni sami moc nechodili do kina.
LH: ehm, takže k- vás ňák v tom neomezovali, nebo...
MB: [né, né.]
LH: [nevím jak] to říct. ne? á ee jaký byl postoj, nebo jak se
chovali třeba učitelé ve škole, mluvili třeba o filmech, o kinech,
říkali vám třeba, že v tom kině něco hrají a podobně?
MB: em-em.
LH: vůbec? ták á v- vy ste říkala, že moc do kina nechodila v tu
dobu, takže ee dá se říct, že ten, to kino vás v tu dobu do těch
deseti let ňák pro vás nebylo důležité, že ste ňák mm častěji
nechodila do kina...
MB: ne.
LH: ňák se to neprojevovalo třeba, že byste [se s kamarády
bavili...]
MB: [to né, no tak,] tó eh potom jako ee už ee jak sme byli větší,
tak ano, to eště em jenomže to bylo ee tehdá m- myslím do patnácti
let dokonce nepřístupný.
LH: mhm mhm. tady už to mám tá Tělocvičná jednota Sokol v
Řečkovicích v podstatě v tělocvičně tam [to kino.] ((Kino Sokol
v Řečkovicích))
MB: [no, no.]
LH: mhm. á ták můžeme se ee posunout emm o trošku dál, já se tady
podívám. em, když ste skončila mm když ste skončila chodit dó s-
skončila ste docházku do obecné školy, začala ste chodit častěji do
kina třeba, když vám bylo víc jak třeba těch deset let?
MB: ne to (to stejný).
LH: á, já to tady rychle proběhnu. (...) á v té době ste stále
chodila do těch Řečkovic do toho kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)),
nebo...
MB: nó (pak) stále.
LH: ehm, ehm a jinak kromě těch Řečkovic, kromě té sokolovny ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), měla ste třeba nějaké jiné oblíbené kino,
třeba v Brně, ve městě?
MB: no ee to sem jinam nechodila tehdá.
LH: a kdyby ste si vzpomněla...
MB: protože to se muselo dojíždět zase, že.
LH: ehm.
MB: a tehdá jako em to bylo s- jako ee po pětačtyrycátém roce vůbec
ee ani elektriky nez- nejezdily, to sem chodila i do p- práce pěšky.
LH: ehm, ehm. já teď spíš mluvím ee teď spíš mluvím o tom období ee
ještě vlastně během války, vlastně od začátku války, do konce války,
jestli třeba v průběhu války [ste chodila do kina?]
MB: [no tak to sme] chodili, jo.
LH: ehm, a mm stále to byly ty Řečkovice? ((Kino Sokol
v Řečkovicích))
MB: no.
LH: á co se vám, nebo co se vám líbilo třeba na tomto kině, co co si
co si pamatujete z toho kina, nebo proč em jestli vám něco uvízlo v
paměti z toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích))?
MB: no to už, to už ani moc ne.
LH: ták ee, takže stále ty ty Řečkovice, em takže nedá se říct, že
by em ss, dá se v podstatě říct, že to kino v těch Řečkovicích
((Kino Sokol v Řečkovicích)) ste navštěvovala hlavně kvůli tomu, že
bylo, že bylo blízko, že ste nemusela dojíždět [nikam nikam dopra-
...]
MB: [no blízko a chodili] tam jako o spolužáci a a všichni i jako...
LH: ehm. á bylo třeba v této době, nebo třeba i později ee v Brně
nějaké kino, kam ste nechodila, které vám třeba to kino se nelíbilo,
nebo...
MB: nó tak ee ee já sem tak ee kromě těch Řečkovic nikam jako
nechodila.
LH: ehm, ehm.
MB: nebo ani sem <nesměla chodit.>
LH: jasně. no a v té době, jak vy ste se obvykle v tom kině chovala?
em jestli třeba v tom kině v té sokolovně, jestli se třeba j- jedlo
něco v průběhu promítání?
MB: ne, ne.
LH: ne. a nebo třeba bavili ste se s kamarády o...
MB: [no to ano.]
LH: [v t- nebo] myslím v kině třeba.
MB: no to ano.
LH: bavili ste se kon- ee...
MB: hlavně při týdeníku. ((smích))
LH: ((smích))
MB: <když tam byli, jako pochodovali třeba ti němečtí vojáci, tak to
sme se bavili.>
LH: takže spíš, že vás to nebavilo, nebo, že vás to nezajímalo,
nebo...
MB: ne spíš sme si dělali takovou legraci, (.) <aby to nikdo
neviděl.>
LH: ((smích)) takže sté při v průběhu toho týdeníku ňák to
komentovali a pak třeba potom, při tom [filmu po tom týdeníku?]
MB: [ne, no tak potichu] ((smích)) <a všechno,> protože voni
pochodovali v jako tak tím způsobem, že mo- tak ee vysoko...
LH: [hm.]
MB: [dávali] nohy, že, a to to pro nás bylo výsměšný.
LH: á při filmu samotném ee reagovali třeba diváci hlasitě nějak na
film, třeba tleskalo se, [nebo...]
MB: [ne, v té] v té době ne.
LH: v té době ne. á potkávala ste v kině své známé, své kamarády?
MB: ano, to sme chodili většinou vi- víc nás.
LH: ehm. a mluvili ste pak spolu třeba o tom filmu, když ste šli z
kina?
MB: no to sme museli zas už být doma, tak... ((smích))
LH: [takže...]
MB: [<to sme] neměli čas.>
LH: a pak třeba ve škole, nebo nějak probírali ste třeba ty filmy,
na [kterých ste byli?]
MB: [no tak to] ano.
LH: á mm projevovalo se to nějak třeba mm v ňákých, nevím, jestli
třeba soutěžích, jestli ste, nebo jestli ste se mm dohadovali o tom,
kdo viděl kolik filmů, nebo...
MB: ne, ne.
LH: ták, teď se můžeme ee teď se zeptám přímo na ňáké konkrétní
filmy. ee vybírali ste ee vybírala ste si ňáké konkrétní filmy, na
které ste šla do kina? jestli [ste měla ňáké oblíbené?]
MB: [no my sme] ee my sme chodili pravidelně teda v dvakrát v týdně,
takže eh ta, to se měnilo ee dvakrát v týdnu se měnil tam film.
LH: ehm.
MB: tak potom to ee jako sme chodili pravidelně už.
LH: takže to nebylo spíš o tom, že byste si vybrala ňáký film, na
který pudete, ale jakmile byl nový film, tak [ste]...
MB: [no.]
LH: tak ste šla do kina. á ee získávala ste v té době informace o
filmech třeba z plakátů, nebo z novin, nebo...
MB: ano.
LH: a kde, kde?
((něco padá))
LH: je, pardón. kde hlavně to bylo tedy?
MB: no ó tehdá sem odebírala to kinoreví ((Kinorevue)) myslim se to
menovalo.
LH: ehm.
MB: tak nějak v tom (..) a potom jako bylo dost jako ee psaný ee
psáno o těch filmech, nebo o hercích, nebo byly fotky herců, že, tak
te- tak z tohoto.
LH: takže z toho časopisu kinoreví ((Kinorevue)) á em díky tomu ste
ss- si vybírala ňáký film, na který ste šla, nebo spíš to bylo pořád
o tom, že ste prav- byla pravidelnou návštěvnicí [toho]...
MB: [ano.]
LH: toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)). á mm bylo
pro vás ee při výběru filmu důležité, nebo r- šla ste třeba radši na
film, když tam hrál nějaký váš oblíbený herec, nebo měla ste [nějaké
oblíbené herce?]
MB: [no to víte, že ano.] ((smích))
LH: kteří to byli třeba?
MB: no tak třeba naproti nám bydlel, nebo bydlel, mm měl maminku mm
Gustav Nezval, a vedle nás by- bydlel (Eda) Cupák ((Eduard Cupák)).
LH: (...) [a vy ste...]
MB: [ten ovšem] hrál až později.
LH: ehm.
MB: ten chodil ještě do školy tech v té době ee ale v jako mm on
chodil taky d- do Řečkovic do školy, kde tady vždycky něco
recitoval, nebo prostě už měl odmala takový (.) takové zájem.
LH: ehm. á vy ste se nějak třeba znali třeba s těmi Nezvalovými,
nebo s těmi...
MB: no s tou maminkou ano. protože ona a bydlela v takovým malým
domku a měla, ee neměla tam vodu, bylo vedle jako n- na chodníku byl
hydrant, tak chodila tam jako pro pro vodu a prostě se tam bavila ee
s těma em sousedama a tak, prostě byla ee o svym synovi, že tak
jako.
LH: hm, takže dá se říct, že vy ste chodila vlastně ná ee na filmy,
kde hrál em vlastně váš soused, by se dalo říct, nebo že [ste se na
něj...]
MB: [no taky taky] nó.
LH: a kdybyste si měla vzpomenout třeba na ňákou oblíbenou herečku z
té doby?
((ticho 13 vteřin))
MB: no tu tu Zitu Kabátovů ((Zita Kabátová)). (...) pak Adina
Mandlová byla. (...) možná si ještě vzpomenu. ((smích))
LH: dobře, tak jenom mm mě teď napadlo, když ste menovala tyhle ee
tyhle herce, ee čím vás zaujali, čím byli třeba jiní než ostatní,
nebo proč ste je měla třeba radši něž ty než ty ostatní?
MB: no tak tře- třeba ten Gustav Nezval mm von ee chodil tam do
lesa, tak sme ho potkávali a on byl tak byl teda velice hezkej
člověk a měl ee měl krásný tmavý oči. (..) tó jako ee my sme proti
němu byli eště ee mm o hodně mladší, no ale byli sme nadšeni, když
sme ho potkali. ((smích))
LH: ((smích)) takže to v podstatě i vás lákalo do toho kina, že ste
mohla vidět třeba jak ste říkala [ty jeho tmavé oči tam a...]
MB: [no tak (.) taky], no.
LH: ehm. a co třeba ty herečky? čím vás zaujaly ty herečky?
MB: no nevím, oni byly už ee v té době velice známý ty herečky, že a
počkejte, já si nevzpomenu na další, (.) možná za chvíli.
LH: a mm chodila ste na ňáký film ee třeba opakovaně s některým z
těchto herců?
MB: no chodila sem. (..) to to byla myslim mm Maskovaná milenka, v
které hrál ten Gustav Nezval. (..) (ale) pak... (...) jestli je hr-
teď nevim, jestli je hrál v Divé Báře ((Divá Bára)), ale to nevím už
určitě. (...)
LH: ehm. (.) á vy ste tedy třeba šla na některý film s Gustavem
Nezvalem ((Gustav Nezval)) se podívat ještě jednou, nebo spíš ste
chodila...
MB: prosim?
LH: jestli ste šla třeba se podívat ještě jednou na ňáký ten film,
nebo...
MB: nó určitě.
LH: a vzpomenete si na nějaký konkrétní film třeba?
MB: no to byla ta Maskovaná milenka, ale to sem na tom byla víckrát,
ale teď nevim v kterým, (..) to už je trošku dlouho na mě. ((smích))
LH: ee bylo pro vás důležité v té době, jestli šlo o film černobílý,
nebo barevný, nebo vzpomínáte si třeba na ňáký barevný film tady z
této doby?
MB: no tak to nebyl ještě b- barevný film.
LH: ehm. a v té době, když sme tady u těch technických věcí, ee bylo
ňák pro vás důležité, nebo viděla ste v té době e ňáký film němý (.)
ještě?
MB: nó něco sem viděla, ale to bylo spíš takový politickýho něco, to
nevim jak se menovalo. (..) no m- mám dojem, že to bylo ee ze
šaplinem ((Charlie Chaplin)) něco.
LH: ehm. (...) takže spíš ňáké ty mm němé grotesky [myslíte.]
MB: [no, no, no.]
LH: [ehm.] a hrálo pro vás ňákou roli, ve které zemi daný film
vznikl? jestli to byl film český, nebó americký, nebo německý?
MB: no tak spíš, spíš se mně é spíš se mně líbily český filmy...
LH: [ehm.]
MB: [protože] ee ee jako s těma titulkama to bylo takový aj mm
prostě ne- nebylo možný tak sledovat ten film, když tam byly
titulky, tak přece jenom to bylo mm vel- když ste chcel titulky
přečíst všechny, tak potom jako ó s- nebylo, nebylo to ono.
LH: ehm, ehm. já se velice omlouvám, na chviličku.
LH: poďme.
MB: oni si chcou hrát myslim.
LH: tak já se omlouvám za to přerušení, (.) ee poďme se vrátit k těm
filmům, vy ste říkala, že hlavně ty české filmy ste [si vybírala.]
MB: [no o rozhodně] radši.
LH: ehm. ee kt-...
MB: ono tehdá se ani tolik cich- cizích filmů nehrálo.
LH: a které filmy ste měla, které filmy ste měla ráda a které ne?
(...) to je možná taková trošku zvláštní otázka, spíš jestli radši
ste chodila třeba na komedie, nebo radši na nějaká [zami-]
MB: [ne, radši] na nějaký romantický, nebo takový film.
LH: ehm. takže spíš ste hledala v tom filmu takovou tu romantiku.
MB: [no.]
LH: [ňáké] takové to... ták vy ste už říkala, že ste na některý film
šla vícekrát, ee že to byla tuším ta Maskovaná milenka?
MB: ehm.
LH: jestli se nepletu, á jaké druhy jiné zábavy ste měla ráda? vy
ste už zmiňovala divadlo, že ste chodila do divadla, co pro vás bylo
důležitější, spíš to divadlo, nebo to kino?
MB: no tak to kino bylo i jako přijatelnější v- ve všem.
LH: ehm.
MB: protože ee jednak z s do kina sme museli dojíždět, že á musela
už s ee být taková příprava a oblečení všechno, tak radši teda to
kino bylo takový mm [hned.]
LH: [hm.] tak ee já se tady teď podívám na ta kina, i když mm
uvidíme co s tím uděláme, vy ste říkala, že hlavně ste chodili do
těch Řečkovic ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee...
MB: no potom potom už sme chodili i do Králova Pole, protože to už
se tam pak aj zrušilo, myslim, po válce a (..)...
LH: [takže do konce...]
MB: [pak tam byly] ještě kruhy a em takový věci všechno, že jako v
tělocvičně.
LH: ehm. takže do konce té války to byly hlavně ty Řečkovice...
MB [no.]
LH: [a až] teprve...
MB: [no.]
LH: [po] válce to Královo Pole. ee vzpomenete si, jak to tam třeba
vypadalo, vy ste říkala kruhy, že tam byly, á takže v té tělocvičně
byly třeba židle, nebo jak se tam, jak to tam [vypadalo?]
MB: [židle, židle.]
LH: [židle] tam byly, ehm.
MB: no tak jako sklápěcí takový, ale em dřevěný židle.
LH: a ty tam ňák přinesli a pak třeba po představení zase [odnesli?]
MB: [mám dojem], že to vej- vyklízeli zase.
LH: ehm. em bylo ňák poznat, že to je třeba, že to je sokolské kino?
třeba jestli uvaděči, nebo někdo tam třeba chodil v sokolské
uniformě?
MB: ne, ne, ne, ne.
LH: ne, vůbec. ee z čeho se v té době skládal program projekce? vy
už ste zmiňovala, že ste se bavili hlavně mm při těch týdenících,
jak to tam vlastně vypadalo? vy ste přišla do kina, zhaslo se, co se
co co nejprve promítali, jak to vypadalo to [promítání?]
MB: [no býval] tam em jako krátký film nějaký nějaký takový k- jako
kreslený spíš, pak byl týdeník a pak byl zase ještě k- jeden krátký
film a pak teprv byl film...
LH: ehm.
MB: pak byla přestávka (..)
LH: a po přestávce?
MB: prosím?
LH: po přestávce [následovalo...]
MB: [mm byl] film, no.
LH: ehm. á měla sté zájem o ty mm o ty doprovodné části programu,
bavilo vás koukat třeba na ty [krátké filmy?]
MB: [ano, ano.]
LH: em které vás bavily a proč, nebo čím vás bavily?
MB: no myslíte ty ty takový ty krátký filmy?
LH: ehm, ehm.
MB: nó, em to bylo takové, já nevim (..) prostě za- zábavný no ne-
nebo em legrační aj. (...)
LH: taková zvláštní otázka, byla ste někdy přítomna ee promítání
filmů v domácnosti? jestli třeba někdo z vašich známých kamarádů měl
doma projektor, že by promítal třeba doma?
MB: ne, ne, akorát sme bydleli jako v těch Řečkovicích, tam ten
promítal jako zn- (.) zn- ne spolužák, ale jako asi ó třídu chodil
výš a tak n- nás tam někdy jako [pozval.]
LH: [ehm.] ale to bylo v té sokolovně?
MB: v té sokolovně, ale z- zvlášť tam ee měla byla místnost, že, na
to.
LH: takže teď mluvíte o tom kině, kam ste chodila, kde se promítalo,
že tam promítal někdo z vašich známých, rozumím rozumím [tomu
dobře?]
MB: [no, ano,] ano.
LH: (..) ták ee teď se tady mám takové téma to je ta doba
protektorátu. ee vy už ste hodně z toho řekla, ale ještě to tedy
zopakujeme. ee jak na vás působily změny po roce devatenáct set
třicet devět, kdy začaly platit protektorátní předpisy ee bylo třeba
mm ňák cítit, že třeba do některého kina chodí spíše Češi, do
některého spíš Němci, nebo tam u vás v těch [Řečkovicích se to
ňák...]
MB: [ne, tam tam] nechodili Němci, ee Němci tam chodili jenom Češi.
LH: ehm, a chodila ste do kina více nebo méně než dříve, během
protektorátu?
MB: (..) no řekla bych, že (.) žé že jako že to bylo stejný, protože
nakonec jiný zábavy nebyly.
LH: ehm, a v té době změnil se nějak ee výběr filmů, na které ste
chodila, jestli ste třeba víc začala chodit na komedie, nebo spíš na
ňáké jiné filmy?
MB: mm no tak já moc ee komedie nemam ráda.
LH: takže hlavně pořád ty ty...
MB: [ano.]
LH: [ty] romantické filmy. (..) em změnilo se nějak chování diváků v
kině s blížícím se koncem války, bylo to ňák cítit v tom kině na
těch divácích?
MB: (.) no em já myslím, že jo, že spíš jako když když tam ne- ee
něco bylo, ňákej ten pochod tech Němců, tak že, žé jako spíš se tomu
usmívali, nebo smáli.
LH: ehm. takže bylo to třeba i nahlas slyšet ňák ty reakce těch
lidí?
MB: no, později potom ano.
LH: ehm.
MB: to pokud byla válka, tak ne, protože to se každej bál.
LH: á vzpomenete si na svojí úplně první návštěvu po osvobození naší
republiky?
MB: ano, to byl nějakej povídkovej film, ale jak se menoval, já
névim. (.) hrála tam Brejchová ((Jana Brejchová)) a bylo to hm
prostě ó tom jak (.) em jak se seznámila s ňákym tym ruským vojákem
a ee jako domluvili se potom, jenom že ee měla napsanou adresu na
tabuli v v tom (.) v ve škole a přišel tam někdo a smazal to, takže
ona potom nevěděla jako tu adresu.
LH: ehm. (..) a to bylo tedy těsně těsně ňák po osvobození tento
[film ste viděla?]
MB: [no, to bylo] po osvo- osvo-...
LH: á změnila se třeba nějak atmosféra toho em ta atmosféra v tom
kině, chovali se diváci jinak, bylo to znát?
MB: no určitě.
LH: a jak se to třeba projevovalo?
MB: nó ch- byli všichni <spokojenější.>
LH: jasně. [tak já, pardon...]
MB: [hlavně teda hlavně] teda, tam bylo dost ee po po té válce tam
bylo eště te- dost ruských vojáků á tam se em mm pořádaly dycky tam
takový ee nějaký zábavy a tam teda t- to bylo hodně eh jako
navštěvovaný a hodně jako veselý.
LH: ehm. takže...
MB: [prostě...]
LH: [potom] potom představení třeba ňák tam ještě ňáká veselice,
nebo i při tom představení myslíte takhle?
MB: ne tom bylo venku. (..)
LH: ehm. (.) takže em třeba v průběhu představení už venku byla ňáká
ňáká oslava, nebo ja- to říct, nebo spíš potom filmu?
MB: mm no spíš předtím, nebo i potým to bylo dost často tam.
LH: ehm.
MB: to bylo i mimo ee jako ee když sé byl film aj mimo film.
LH: tak já tady mám seznam filmů, ee nevím jestli to, d- doufám, že
to přečtete, ee je to seznam, které byly promítány v českých kinech
v letech ee devatenáct set třicet až do roku devatenáct set čtyrycet
pět, takže pro vás v podstatě zhruba a tady od toho roku začne ee
začneme dole em můžete se na to podívat a zkusit označit mezi nimi
filmy, na které ste třeba chodila, nebo které byly vaše oblíbené
filmy?
MB: no (tady) ten film si pama- to je e ten ee cé ká polní maršálek
((C. a k. polní maršálek)), to si pamatuji, že bylo pak tý dvě srdce
((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ne, tam ee bylo jinak, to
nebylo štvrt taktu, to znáte Hadimršku ((To neznáte Hadimršku)), to
taky...
LH: (...) vzpomenete si, proč se vám třeba ty- zrovna tyto filmy
líbily?
MB: no tak to to tam hrál Burian ((Vlasta Burian)), v tom cé kamu
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), myslím, (.) hm, To
neznáte Hadimršku, taky sem viděla, levíček ve službách šerko-
šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), taky, (.)
Pobočník Jeho Výsosti, taky, Šešt že- žen Jindřicha osmého ((Šest
žen Jindřicha VIII.)), to taky...
LH: (...) vzpomenete si, jestli ste třeba tady ee jak sou v seznamu
z těch filmů viděla některý častěji, vícekrát?
MB: no tak em To neznáte Hadimršku, to sem viděla víckrát. (...)
Pobočník Jeho Výsosti, to taky vim, že tam je, e šes je Šest žen
Jindřicha [osmého...] ((Šest žen Jindřicha VIII.))
LH: [ehm.]
MB: to taky.
LH: teď myslím, jako jestli ste na ně šla do toho kina třeba víckrát
na tyto filmy?
MB: (...) no to nevim, ale tady ke ee vlastně To neznáte Hadimršku,
to bylo potom už e už v televizi.
LH: ehm.
MB: á (..) ten levíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to
taky bylo v televizi, (..) ten Pobočník Jeho Výsosti bylo taky v
televizi, Šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to bylo
taky v televizi.
LH: tak nám spíš de o to, jestli v té době do roku čtyrycet pět ste
třeba na některý z těhle filmů šla třeba dvakrát, třikrát, čtyrykrát
do kina (...) nebo jestli [ňák...]
MB: [to] Svět patří nám, to sem byla tam víckrát. (...)
LH: a byl pro vás [ně-...]
MB: [Ducháček] to za- e zařídí ((Ducháček to zařídí)) taky, Sněhurka
a sedm trpaslíků taky, (..) U pokladny stál, to taky, (.) To byl
český muzikant, to sem byla na tom dokonce víckrát, (...) tady ten
Roztomilý člověk, to taky myslim sem byla víckrát, to Muži
nestárnou, to sem byla několikrát.
LH: proč zrovna na tomhle filmu několikrát?
MB: prosím?
LH: proč zrovna na tomto filmu ste byla několikrát?
MB: ee no ten se mně líbil.
LH: a vzpomenete si proč, jestli to bylo třeba em díky hercům,
nebo...?
MB: no i ee ano i i herco, i ten námět byl takovej dobrej.
LH: (...) a máte některý z těch filmů spojený třeba s ňákou
konkrétní vzpomínkou, že ste třeba s někým šla do kina na ňáký ten
film, nebo... (..) jestli pro vás n- ňáký z těch filmů něco znamenal
víc než třeba ty ostatní filmy?
MB: no tak to eště sem nebyla stará ((smích)).
((ticho 15 vteřin))
LH: tak jestli k těm filmům si nevzpomenete už, tak já ve své
[podstatě sme se... ano.]
MB: [Neviděli jste Bobíka?], to taky.
LH: (..) ták děkuji ee v podstatě už sme se dostali na konec, já se
snad ještě na závěr zeptám, jestli byste chtěla dodat něcó o čem sme
dosud ee nehovořili, třeba ňákou vzpomínku na ňáké kino, na ňáký
film, nebo na něco ve spojitosti tady s tím? (...)
MB: no tak ee pak eh jako sem ech se mně hrozně líbil jeden film,
ale to byl nějaký cizí a menoval se... (...) Pastorální symfonie, na
tom sem byla taky víckrát a ten se mně hrozně líbil.
LH: co vás na tomto filmu (.) zaujalo, že ste na něj šla častěji,
nebo víckrát tedy?
MB: nó ten se mně líbil (.) to bylo o takové jako dívce, která byla
slepá a která em našel ten pastor a pak vlastně se eh ju nechal
operovat, aby viděla a zamiloval s- von ju miloval a ee i ten jeho
syn ju miloval a tak takový to tak asi to bylo.
LH: takže spíš to bylo kvůli tomu, že to byl zamilovaný film...
MB: [no taky.]
LH: [s takovýmhle] příběhem.
MB: no.
LH: dobře, a ještě na něco si vzpomenete třeba s těmi s těmi kiny,
nebo?
((ticho 20 vteřin))
MB: no tak to Muži nestárnou se mně taky líbilo, ta tam sem byla
taky víckrát, to hrál Nový ((Oldřich Nový)) tam.
LH: ehm. (...) tak já myslím, že to můžeme uzavřít, já vám tedy moc
děkuji.
Konec rozhovoru
1
0.0 3:2578Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsal: Tomáš Mlčoch
Datum a místo: 21. 4. 2009, pracovna 5, Ústav filmu a audiovizuální
kultury FF MU, Brno
Rok narození: 1922
Bydliště do roku 1945: Narodila se v Dolních Kounicích, poté žila
v Německých Bránicích (dnes Nové Bránice). Když bylo narátorce 13
let, přestěhovala se do Brna do Medlánek.
Povolání: Narátorka dosáhla středoškolského vzdělání. Pracovala
v Královopolské, z čehož se později stal Chepos, kde zůstala do
důchodu.
Povolání rodičů: otec dělník, matka v domácnosti
Sourozenci: žádní
LR: nabízím a <nikdo bohužel nechce>. tak, tak se do toho můžeme
dát.
EF: vy se mě budete ptát, já [budu odpovídat], že?
LR: [já se vás]... přesně tak.
EF: ((směje se))
LR: no, nejdřív ee se vás chci zeptat, to ani nesouvisí s tou
kinematografií, s těmi kiny, ale jenom abychom měli právě na-
nahrané nějaký ty údaje ee v- vaše méno a tak dále.
EF: ano, ano. Emílie F.
LR: mhm a kdy ste se narodila? [rok?]
EF: [devatenáct] set dvacet dva.
LR: ahá, [opravdu]?
EF: [ano], ((směje se)) to je, co?
LR: to mi nikdo neřekl, kdy ste se narodila.
EF: ((směje se)) pamětník.
LR: mhm, tak přesně to potřebujeme.
LR: ee dále by mě zajímalo, jaké bylo povolání vašich rodičů do toho
roku devatenáct set čtyřicet pět.
EF: no rodiče moji byli staří, ale em ee pracovali v jézédé ((JZD)),
maminka. a otec, ten u dopravních podniků jako dělník. pracoval.
LR: a maminka pracovala?
EF: maminka, v jézédé ((JZD)). jo, počkejte, to ještě byla
v domácnosti.
LR: mhm.
EF: a byla totálně nasazená taky, že. ta pracovala v nějakym v té
závodě, tam jak se de do České, já nevim, jak se to menuje.
N1: Manoušek.
EF: Manoušek, jo, u firmy Manoušek pracovala. no a potom po roce
čtyřicet pět v jézédé ((JZD)).
LR: mhm, dobře. ee dále by mě zajímalo, jestli ste měla bratra nebo
sestru?
EF: ne. nic, nikoho.
LR: mhm a potom jakého vzdělání ste dosáhla? jenom stručně.
EF: středoškolského. [vzdělání].
LR: [mhm.]
EF: no a ehm pracovala sem ehm taky kde sem pracovala?
LR: to mě zajímá taky, jenom opravdu [stručně].
EF: [nó], napřed v Královopolské a pak se z toho utvořil Chepos a
z toho Cheposu sem šla do důchodu.
LR: mhm, dobře. a poslední otázka z tohoto okruhu. kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina?
EF: nó, em pravidelné navštěvování, to...
N1: před deseti lety.
EF: před, no em po roce osmdesát devět by se řeklo, protože to se
začalo byt pro nás finančně, jó a neúnosné. a taky se mi přestaly
líbit filmy. moc do toho cpali politiku. á potom ee ty filmy měly
příliš mnoho postelových takových těch scén a em zkrátka a dobře a
hodně se střílelo a všechno a to ee absolutně teda nevyhovovalo,
takže sme úplně přestali chodit do kina.
LR: mhm, dobře, děkuju. ee takže teď už se přesuneme k [tomu,] co
nás opravdu zajímá.
EF: [ano].
LR: k tomu navštěvování kina ee ve vašem dětství ee teď by mě
zajímalo ee ještě sem se chtěla zeptat, kdy ste navštěvovala tu
obecnou školu?
EF: já sem ji navštěvovala, jó to bylo, původně se menovaly Německé
Bránice, ale pak se přemenovali na Nové Bránice po roce čtyřicet
pět. tam sem měla e tu em obecnou [školu tam. na venkově].
LR: [mhm, navštěvovala ste] jí asi od roku?
EF: prosim?
LR: kdy? v jakých letech ste ji navštěvovala?
EF: ehm.
N1: (když ti bylo) šest roků.
EF: když mně bylo šest roků. no tak to znamená před <osmdesáti
lety>, ((směje se)) [to je (hrozný)].
LR: [mhm, (takže)] devatenáct set dvacet osm (asi to bylo)?
EF: ((směje se)) devatenáct set dvacet dva, no tak bez bez těch
techto, no tak před osmdesáti lety, osmdesát dva.
LR: mhm, takže devatenáct set dvacet osm. a pak se chodilo do obecné
pět let?
EF: no, do obecné ano, pět let. pak sem chodila do
měšťanky kounické, tam do Kounic ((Dolní Kounice)) a mhm em pak sme
se přestě- ve třinácti letech sme se přestěhovali tady sem do Brna.
LR: mhm.
EF: a tady sem pak pokračovala.
LR: a v Brně ste (bydleli kde)?
EF: a pak byla válka.
LR: mhm a v Brně ste bydleli kde přesně?
EF: bydleli? v [Medlánkách].
LR: [mhm], Medlánkách.
EF: to sme byli vybombam- [vybombardovaní dokonce].
LR: [mhm, to sem], to sem slyšela. a teď už opravdu teda k tomu
kinu. jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina?
EF: první moje návštěva kina mně byly čtyři roky, protože to sme
bydleli eště, bydleli ještě na venkově. a ( ) já sem se
narodila původně v Kounicích ((Dolní Kounice)). to bylo malé
městečko, že, a to byly ty pojízdné kina. no a moji rodiče, protože
na to kino chtěli jít, že, to byl zázrak, když něco takového přišlo
za první republiky. no tak mě vzali na záda holt a já šla s nima,
takže... a byly to němé filmy tehdy, že. tak já si akorát pamatuju,
maminka mně potom řikala, první ten film se menoval Sklenice vody. a
to vím, že takovej hézkej s fouskama, že podal takové hezké ženě
sklenici vody, ale o co šlo, to teda sem nevěděla, ale tu Sklenici
vody, ta se mně zafixovala nějak do paměti. tak to byl můj první
film.
LR: dobře a vzpomínáte si teda na to cestovní kino, aspoň třeba na
ty návštěvy, co (vlastně) probíhalo?
EF: no, cestovní kino, to přijelo do městečka a tam si prostě
udělali ten ( ), že mhm všelijak no a mhm byli sme tam pod
stanem, někdy i bez stanu, že ale voni pak měli i stan později,
protože abysme nezmokli, kdyby pršelo, že. no. tak se tam všechno
vybalilo, židle tam byly poskládaný, my děcka někdy sme seděli na
pytlech na zemi, ((směje se)) (vite,) zvrácený úplně hlavy, tam nás
rodiče dali, ale mhm to nás brali s sebou, protože neměli nás kam
dát, že, a chtěli to vidět, no mhm takovej zázrak velikej, že. no a
(bylo) to němý, jo, bylo to takový poskakování všelijaký. no ale
bylo to kino.
LR: mhm.
EF: tak to asi tak. to je taková vzpomínka.
LR: ee a jak často ste jako dítě do svých těch deseti let v té době,
kdy ste chodila do té občanky ee chodila do kina? jak často?
EF: no, to jedině, to sem já jako soukromě nechodila, jedině když
škola prostě něco takovou ňákou pohádku za odměnu, že sme byli třeba
hodní, jo, tak prostě nás vyvedla do toho kina, to byla ňáká snad
pohádka, ale to mně nějak neutkvělo ani v paměti, páč toho bylo tak
málinko, že to to ani... už taky to, že sme se do těch Kounic
((Dolní Kounice)) museli jít, tam potom bylo kino ((kino Sokol)),
normální, tam udělali z bývalé hospody jako nějaký sál takový malý a
dali tam ty židle, takže pak už tam bylo kino, že, a em tak to bylo,
že sme bydleli v těch Bránicích ((Německé Bránice – dnes Nové
Bránice)), vono to bylo přes půl hodiny ee cesty pěšky, tak pro nás
děcka, jo, mhm taky nás uhlídat, jak se říká, dřív uhlídáte pytel
blech ((směje se)), jak nás děcka, takže mhm to si ani nevzpomínám
mhm na čem sme byli, to ani si nevzpomínám.
LR: mhm.
EF: to bylo tak vopravdu málinko.
LR: dobře. a takže vy ste chodila, jak ste řekla za odměnu jako od
školy do kina, že vás ( ).
EF: no ano, no to sme byli moc všichni, ne já, ale všichni, sme byli
moc hodní, když nás tam prostě jako mhm ten pan učitel zavedl, že, a
škola za nás zaplatila, protože to byly vstupné korunu, že, no tak
za nás zaplatili tu korunu a ještě byla sleva na padesát haléřů,
takže ee jako to škola nám to takhle, ale to bylo velice málo.
LR: takže v tom případě ten názor učitelů školy na kino byl kladný?
nebo?
EF: no byl. dá se říct byl. ale ee prostě poměry, které tehdy byly
vůbec na tom venkově a všechno jim neumožňovaly, aby ee prostě to
bylo častějš. určitě by nás tam zavedli častějš, protože zas
přednáška třeba o přírodě nebo já nevim o čemkoliv, vždycky když je
ještě doplněná, že o- obrazově, no tak není nic ideálnějšího, že.
určitě by to byli udělali, ale mhm ee prostě mhm tak nějak to nešlo,
no.
LR: a o těch filmech ste se bavili pak i v té škole s panem učitelem
nějak?
EF: prosim?
LR: ee o těch [filmech, co] ste viděli v tom kině, [jestli ste se
pak bavili ve škole]?
EF: [ano]. [no ano, ano to se probíralo], protože jeho zajímalo, jak
sme dávali pozor, jestli sme tam nešťouchali. tak ho zajímalo
((směje se)), takže sme si pak o tom vyprávěli, že jak a ehm ee
ptali sme se taky, když nám bylo něco nejasného a tak. Jistě, to sme
probírali. to byla událost veliká. pro nás. mhm.
LR: a v tomto období ste teda ste tedy chodila do školy s tim panem
učitelem nebo resp- s tou třídou a s rodiči...
EF: ano.
LR: a ještě s někým jiným?
EF: ne.
LR: ne.
EF: ne.
LR: v té době občanské školy, dobře. a to kino, navštěvovala ste
tedy ta cestovní kina, jak ste řikala a pak ještě to kino ((kino
Sokol)) ee v těch Kounicích? ((Dolní Kounice))
EF: ano, no (tam).
LR: a to se, pamatujete si, jak se jmenovalo?
EF: jo. mám dojem, že Sokol.
LR: mhm.
EF: protože to byla taková ehm taková cvičebna jako hm tělocvična
nějaká, protože se tam cvičívalo, a pak se tam daly židle, jo, a...
mám trojklaný nerv a mě zlobí ((směje se)). takže ee se tam prostě
nastrkaly židle na tu sobotu neděli. myslím, že v týdnu se nehrálo.
ne, jenom sobota, neděle. a takže tak to tam bylo a mám dojem, že to
byl Sokol. Sokol.
LR: a která e nebo jak často se hrálo o tom víkendu. vy ste řikala
sobota, neděle a [jestli se hrálo jedno představení] nebo...
EF: [no odpoledne, odpoledne] se hrálo tak pro děcka jako takový
ňáký ta pohádka a večer potom v sobotu večer, v neděli odpoledne pro
děcka a večer pro dospělé.
LR: a takže tam to fungovalo tak, že se tam vlastně ty židle jenom
nanosily, [že to jako nefungovalo ( )].
EF: [ano, nanosily a pak se odnosily], ano, ano.
LR: aha a ty židle, ty už tam byly, když ste přišli?
EF: nó, to [už tam] bylo, nó, to už tam bylo.
LR: [(jo, to už)], ((směje se)) (to už bylo připravený).
EF: ee to už tam bylo ano. to, to dělali obyčejně nějací chlapci,
víte, ještě školou povinní. tak tam chodili pomáhat a narovnali to
tam a zas to potom vodrovnali, no. to byly takový akce.
LR: a mezi místními o to byl zájem?
EF: no jistě, to víte že jo. dyť to bylo em to byla jediná kultura
zanešená, že, plus nějaké to divadlo, který se tam ochotnický hrálo,
to taky teda byl, bylo mhm když tam přijelo nějaké pojízdné divadlo,
tak to pro nás taky bylo ohromný zážitek, že. ta kultura tam.
LR: a vy ste řikala, že teda to byl nejspíš ten Sokol a ee mě by
zajímalo,
EF: tam byl Orel taky, ale orli, ti neměli takovýhle, ti cvičili, to
ani nevím kde, ti neměli možnost mít samostat- Sokol jo, ten měl.
ten byl bohatší, bych řekla. tak měl jako samostatnou em tu na
cvičení tu.
LR: mhm a když tam byl teda ten Sokol nejspíš, tak ee ovlivňovalo to
nějak to představení, [to promítání]?
EF: [ne, ne], ne, ne, absolutně. né. to bylo jedno.
LR: ( ) to bylo jedno.
EF: hlavně když ste seděla a koukala na film ((směje se)).
LR: dobře. a jiná kina už ste nenavštěvovala?
EF: ta v mládí ne.
LR: mhm.
EF: až potom v Brně, když mně bylo těch třináct, čtrnáct, patnáct.
tak pak už v Brně.
LR: a jaký byl názor rodičů na film a na kino?
EF: no tak ti byli rádi, že taky někam vyšli, protože práce od
nevidim do nevidim. jak to bývalo na venkově, že, a takže pro ně to
bylo zážitek, když se do toho kina, oni nechodili pravidelně nebo
něco, to byla náhoda, když se dostali, když práce to dovolovala, že.
takže tak asi.
LR: a vás podporovali nebo odrazovali od chození do kina?
EF: né, mě podporovali, co se týče, mě podporovali. teda ale jó,
jaksi bez námitek jakýchkoli, ne, když to jenom trochu šlo, tak
řikám tatínek mě vzal na záda a a prostě ((směje se)) nějak sme tu
cestu <absolvovali> ((směje se)).
LR: byl pro vás v tomto věku, v tomto dětském věku, film důležitý?
EF: (.) no tak důležitý em em řekla bych, (.) em takový zvláštní a
vzácný. tak bych to řekla. pro nás venkovany tehdy. [vzácný a
zvláštní].
LR: [mhm] a, mhm a promítalo se v tom vašem chování? třeba jesi ste
si s kamarádkami, [kamarády hráli]? ( ).
EF: [no, no jé] dělali sme filmový hvězdy, dávali sme na sebe nějaký
šály a (.) to zlobí, (.) [šály].
LR: [nepomůže vám voda] nebo?
EF: em to, (.) nepo- to nepomůže. a já sem si vzala ty kapky a mě to
zlobí (..) vzali sme si nějaký ty šály a nějaký prostě sme se módili
všelijak, jo, a dělali sme, že máme kožešiny a já nevím co, no. a
byli sme filmový hvězdy. tak asi, no.
LR: mhm, pamatujete si třeba, která z těch hvězd byla vaše oblíbená,
na kterou ste si hrála?
EF: tehdy (...), jéžišmarja, (..) no tak v té době to byla myslim
rita hajvortová ((Rita Hayworth)) (..)
N1: ( ).
EF: prosim?
N1: čeplin ((Charlie Chaplin)) byl napřed, ne?
EF: no, čeplin ((Charlie Chaplin)) jistě. to byli ale ti staří
takoví. em em em, ježišmankote, v té době, v té tobě, viš? (.) to už
potom bylo pozdějc. ale jo, čeplin ((Charlie Chaplin)) ano, protože
čeplin ((Charlie Chaplin)) ten hrál ještě v těch em em kde se
nemluvilo.
LR: mhm, (těch němých filmech).
EF: ano, tak tam hrál on. ano tak to byl taky starej herec. koho
ještě, kdo kdo tehdy, (.) té době, (.) Anny Ondráková, Anny
Ondráková.
N1: ( ).
EF: no ale ta byla potom pozdějc trošku, no ale, eště em tu sem eště
já zažila, (..) ta zpívala, tančila, ale ta už potom nebyla v němém
filmu, ale ta už byla v tom ozvučeném, (..) em to už je moc dávno. (
).
LR: (to nevadí), tak se můžeme přesunout dál, abychom po- pokročili.
ee teď už se přesuneme do toho ee do toho období té měšťanky.
EF: ano.
LR: to znamená ten třicátý třetí, pokud dobře počítám a ty [další
roky].
EF: ano. [ano, ano].
LR: ee jak často ste chodila do kina v tomto období? to znamená od
těch vašich jedenácti [do] patnácti.
EF: [tak] to vám řeknu přesně, protože v Řečkovicích tam bylo kino a
taky Sokol ((kino Sokola v Řečkovicích)), tam se cvičilo a pak se
tam na sobotu, neděli se taky daly ty židle, a protože sme tam
s kamarádkou Zdenou Vaškovou, sme chodily spolu. my sme tam měly dva
kamarády, kteří ty židle tam nanášeli a vždycky, když se zhaslo, tak
nám tam přistrčili dvě židle a my sme tam byly zadarmo. dneska už to
můžu říct, že (jo), (že sme...), takže sme chodívaly pravidelně do
kina, buď v sobotu anebo v neděli. v neděli, když sme měly
domluvený, my sme řikaly trampovat, jo, když sme měly domluvený
ňákou vycházku ven někde, tak sme tam šly v sobotu večer, jo. a
jinak sme chodily v neděli, ale pravidelně. vopravdu to sem teda
znala filmů. no ale vzpomínat si na nějaký ty, no, na něco si
vzpomenu. ale já sem si tady taky něco napsala, safra, abych
nezapomněla. no, (.) tak s-, pak sem chodi-, pak sem chodila ještě
do Králova Pole. v Králově Poli, tam byl film, tam bylo kino Besední
dům a kino Union, pozdějc kino Oko. tak do Beseďáku ((Besední dům))
tam sme chodívaly, tam to stálo myslim dvě koruny nebo co, tak
nějak. no a e tam už to bylo kvalitnější, to už nebylo jen takový,
v tech Řečkovicích, tam už sem tam to tak zabrnělo, zavrnkalo nebo
co ledasjak, ale v Králově Poli to už bylo kvalitnější. no tam už
sem si pak užívala... chcete (vědět,) nějaký herce filmový?
LR: určitě.
EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček, ale, co
měly filmy takovou přednost ňákou. každý film měl v sobě, ee teda e
provázelo ho taková melodie ňáké pisničky. to byl tehdy takový hit,
by se dneska řeklo. ta pisnička, tu tam některý ten herec nebo
herečka zazpívali, jo, a každej film a lidi si to zpívali potom, jo.
eště když ee eště někdy, když sme ve městě, když se kupovala ňák
vstupenku, tak oni vám k tomu dávali takovejhle letáček, jo,
s fotografií těch hlavních rolí a tam byl text té písně, která
provázela ten film. čili my sme, to byly jednoduchý nápěvy jenom,
jo, čili my sme prostě už si to zpívali, když ta písnička byla
pětkrát zazpívaná během filmu, tak já už sem jí uměla, že. takže asi
tak to bylo. to byla takováto jako se mně tak líbilo, že to bylo,
nó, to byly Dohnal ((Jiří Dohnal)) a Vítová ((Hana Vítová)),
Sextánka i Hana Vítová, Sextánka, Rolf Wanka, to byl krásnej e em
původně Němec, ale mluvil česky, tady to byl, to byl jé, to byl taky
můj taky ten... Věra Ferbasová. no Ferbasovou. já sem byla takový
trošku divoč- divočejší dítě, takže Ferbasová ((Věra Ferbasová)), to
byl můj vzor, poněvač ta teda, to byl takovej e em tekovej em
nezmar. no, Ideál septimy Gustav Nezval ten bydlel v Řečkovicích
dokonce a když bývala ee sokolovna, jó, byla ee ta byla přeměněná
v sál, kde byly šibřinky, kde se tančilo a plesovalo. víte to bylo
všecko jeden sál a tam se to měnilo. tak on když tam přišel, no tak
já nevim, to bylo úplně, děvčata byly úplně unesený, když von jako
s někerou tančil, tak málem se ani nekoupala po tym dotyku. takže to
byl, to byl Ideál septimy. Vdavky Nanynky Kulichovy, nó, to byla, eh
to byla Hanka Vítová ((Hana Vítová)) e eh Antonie Nedošinská, Pištěk
((Theodor Pištěk)), jo to byli takoví e eh dva e eh, to bylo dueto,
který vždycky hrálo maminku, tatínka, pokaždý nějak. no a teď se
v té rodině něco odehrávalo. (..) Přítelkyně pana ministra, Adina
Mandlová, to dokonce se dávalo už ned- eh teď jako po roce osmdesát
devět, se to mám dojem dávalo Přítelkyně pana ministra. no lída
bárová ((Lída Baarová)) Dívka v modrém, Oldřich Nový, lída bárová
((Lída Baarová)) natočila strašně moc všelijakých filmů. no viděla
sem jich hodně, ale paměť, (.) jó, to bych potřebovala na to víte
nějakej čas, abych si na to nějak na všecko vzpomněla, ale aspoň tak
zhruba. (..), lída bárová ((Lída Baarová)), (...) Madla zpívá
Evropě, zdeňka solanová ((Zdenka Sulanová)), ta krásně zpívala, to
děvče nádherně zpívalo a Ladislav Boháč, ten tam dělal ňákého
profesora nebo co, jo, tak to bylo taky moc hezký. Mravnost nade
vše, nó, tak to byl hugo has ((Hugo Haas)), Světla Svozilová. Světla
Svozilová, to byl takovej typ herečky, em eh která vždycky hrála
nějakou takovou potrhlou trochu anebo e em uhádanou anebo em em já
nevim no em takovou, anebo takovou uťáplou. to byl takovej typ
herečky. Otomar Korbelář, vrasta, Vlasta Fabiánová, Helena Bušová,
to byly taky em prostě takový, světla. no a potom, to už byly
mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)), americká herečka, Byl lásky
čas. Děvče ze zlatého západu, (.) ta zpívala nádherně, to t- to to
byl požitek uplně. a eh to byl ten Byl lásky čas, to bylo jako s-
stará herečka taková, která vzpomíná eh zpěvačka, která vzpomíná,
čili v tom filmu zazněly různé úryvky oper.
LR: mhm.
EF: to bylo moc pěkný teda. kvalitní, to teda, že z toho člověk něco
měl, že to nebyla taková em nějaká taková ta červená knihovna, jak
sme říkali. pak deana derbinová ((Deanna Durbin)) no to byla švédská
z- ta zpívala nádherně byla moc hezoučká, to bylo takový hezký dítě.
marika réková ((Marika Rökk)) to byla rakouská. ta tančila, zpívala
e em to byl taky takový divoch. teď z mužů klárk gejbl ((Clark
Gable)) a nelson edy ((Nelson Eddy)), ten nádherně zpíval a bylo to
dycky dueto s tou mekdonaldovou ((Jeanette MacDonald)), ti s- hodně
hráli spolu. širlej templejová ((Shirley Temple)) no to už vůbec a
mohla bych menovat do nekonečna.
LR: vzpomínáte si na nějaké (ty) konkrétní filmy? třeba jestli ste
na něm byla v kině a (přímo) nějaký zážitek s [těmi herci]?
EF: [no], to teda man- mám zážitek, na tom Byl lásky čas mně bylo
právě šestnáct roků. a já sem šla do toho kina do Králova Pole do
Beseďáku ((Besední dům)), vedle mě seděl... sama. měla sem
k narozeninám takový kabátek, takový do fialova károvaný, sem se
hrozně nesla a vedle mě seděli dva vojáci, jenže toto, ten film byl
tak trošku smutnej takto, já bréčela, voni mě utěšovali ti vojáci,
ale slečno, dyť neplačte, dyť to je jenom kino. mně to nepomohlo já
sem bréčela a bréčela. na to teda si <vzpomínám>, že to byl film,
když mně bylo šestnáct roků, no.
LR: dobře. a v té době, když ste chodila do té měšťanky, to znamená
těch jedenáct až patnáct let, to ste řikala, že ste chodila do toho
Oka ((kino Oko)) nebo Union, [( ) taky ještě, potom]...
EF: [Union ano, taky ale to zřídka kdy].
LR: mhm. potom do toho Sokola ((kino Sokol)), tam ste chodila teda
opravdu hodně pravidelně, jak ste řikala.
EF: no.
LR: potom do toho Besedního domu [a ještě] ste chodila někam v této
době?
EF: [ano]. no, em em, to byla výjímka, výjimka, když hrál ve městě
prostě ňáký hráli film, kterej jako výhledově se nedostal do toho
Králova Pole.
LR: mhm.
EF: jo, tak to a chtěla sem ho vidět, tak to výmečně. na kterym my
sme tam... já už ani nevim, na kterym takovym sme tam byli. (.), to
si už nepamatuju. ale byly to někdy...
LR: takže výmečně?
EF: výmečně, opravdu výmečně. tam to taky stálo dost peněz a penízky
nebyly.
LR: měla ste svoje oblíbené kino v této době?
EF: no tak ten Besední dům, to bylo takový, nó.
LR: co se vám na něm [líbilo]? proč ste tam chodila?
EF: [nó]. Besední dům se i vyklidil, vite, zase židle pryč a tam se
tančilo, byly tam plesy, takže vono to všecko bylo takové
víceúčelové.
LR: mhm. a byl nějaký důvod, proč ste chodila zrovna... nebo proč
byl, proč bylo oblíbené zrovna to kino, ten Besední dům?
EF: no, jednak bylo blízko.
N1: vysoký, prostornější.
EF: prostornější, ano, ano. bylo vysoký, nebylo to takový em takový
malý jenom a udušený, jo? už to bylo vopravdu a bylo to ty židle už
nebyly (rovno), ale bylo to...
N1: až pozdějš.
EF: až pozdějš.
N1: (napřed) bylo vpředu jenom. Besední dům ten sál byl vpředu a pak
v té aj dole [( )].
EF: [aha] a potom to předali dolů, jo, jo, jo, jo. vidiš to já sem
(se)...
N1: ( ).
EF: jó, to sme pak chodili dólu a tam to bylo teprve tak ee eh po-
postupně.
N1: tam bylo pak široký plátno už.
EF: mhm.
N1: to (už až) teď.
EF: mhm.
LR: eh
N1: teplá voda by ti nepomohla na ten zub? teplá voda?
EF: mhm mhm, [ne], ne, ne, ne.
LR: [čaj]?
EF: no nic, nějak to doděláme.
LR: no, pokud vás to opravdu bolí, tak (si) můžeme přerušit a...
EF: ale [né, né].
LR: [( )].
EF: to budem pokračovat.
LR: dobře tak bylo naopak v Brně kino, které ste neměla ráda? kam
byste vůbec nešla?
EF: to se nedá říct.
LR: mhm.
EF: nebyl důvod, nebyl důvod.
N1: ta blechárna.
EF: prosim?
N1: ta blechárna.
EF: a... no tam sem nechodila, ale jak se to menovalo ale?
N1: (eh).
LR: to bylo, nebylo to kino Studio? nebo...
EF: Studio? já nevim, jak se to menovalo. řikalo se tomu blechár...
jó, na té eh, jak se jede na Koliště, že tam eh.
N1: ne, ne, ne.
EF: Elektra.
N1: ne.
EF: ne-e? (...).
N1: jak jezdila do, jak se řikalo do ( ) na tym
rohu tam, tam byla ta blechárna. teďka tam prodávaj hadry. to už je,
to kino je dávno zrušený. takový uzoučký dlouhý, blechárna se tomu
řikalo.
EF: á, jo, jo, ale jak se to menovalo proboha, to nevim. no tak,
[tam sem] nechodila zásadně.
LR: [to nevadí].
EF: řikalo se tomu blechárna. tak sme tam, tam sme [nechodili].
LR: dobře. a chodila ste do různých podle toho, jestli ste šla sama,
s rodiči, s [kamarády]?
EF: [ne eh], já sem chodila s kamarádkou. my sme byly takový jakoby
dvojčata spolu se Zdenou, jo, tak všude sme chodily spolu, když eh
do té války em jo, tak když sme byly jako mladý holky, čtrnáct,
patnáct, šestnáct, sedmnáct, jo, tak to sme chodily všude spolu jak
svázaný. žádná neměla kluka žádného, no tak sme prostě chodily
spolu. tak asi no.
LR: dobře, dále by mě zajímalo to chování v kině. jestli ste měla ve
zvyku v kině konzumovat nápoje...
EF: ne, nikdy! a neměla sem to ráda, když tam někdo šustil. ale ono
se tehdy chodilo totiž mezi prodávat dycky mezi těma, tak chodili
prodávat nějaký ty bonbóny anebo něco, a to potom se kolikrát
vozývalo to šustění a já sem to neměla r- nikdy sem si ani sem na to
neměla peníze, já sem byla velice chudá, musela sem si moc šetřit,
(dřív) sem si ušetřila na kino, takže ehm e neměla sem to ráda,
nikdy sem to nekonzumovala.
LR: a oni chodili ee před představením?
N1: v přestávce.
LR: [v přestávce]?
EF: [v přestávce], ano.
LR: aha.
EF: byla jedna přestávka vždycky a v té chodili.
LR: mhm a (prodávalo se to)?
EF: ano a prodávali.
N1: a stříkali voňavku mezi lidi.
EF: jo a jo, stříkali voňavku ( ), mezi lidi. ano, voňavý,
ano parfém. musíš mně dycky napovědět něco. jo, stříkali voňavku,
máš pravdu. a měli takovej před sebou koš takovej, jo, jo, a tam ste
si mohla vybrat ňáký ty cukrlátka jo a a prostě bonbónky a
(všelijaký takový) cukrlátka.
LR: a bavila ste se během ehm projekce filmu [s ostatními diváky]?
EF: [ne]! kdepak.
LR: mhm.
EF: já koukala, kdepak. já sem, protože já sem to totiž hltala
vždycky a v pondělí jsme mívali ve škole vaření a v poledne byla
hodina volno. a já jim ten film děvčatům vykládala. my sme měly,
mohly jít dom na tu hodinu třeba na oběd a my sme nešly, protože
děvčata řikaly, ne, ne, budeš nám vykládat, cos včera viděla. no a
já strášný, já sem to vždycky všecko, já sem to uměla vykládat, no.
LR: mhm.
EF: [tak asi].
LR: [takže] vy ste byla ve třídě vlastně známá, že chodíte do kina?
[třeba] [ostatní spolužačky nechodily tak často]?
EF: [jo, jo]. [ne, ne], ne, ne, ne. no protože do školy eh tam do
Řečkovic tam chodily děvčata, který byly třeba z Jehnic, z Ivanovic,
ty to měly daleko moc, že, a všechno, takže em nás, co sme tak mohly
chodit, bylo málo.
LR: mhm. ee reagovala ste vy nebo jiní diváci hlasitě na ten
promítaný film? potlesk? smích?
EF: potlesk ne, no ale smích samozřejmě, když bylo dobře, smích né,
ale mhm jinak nic.
N1: smích a ( ).
EF: jedině smíchem.
N1: smíchem, no.
EF: smíchem.
LR: mhm. a po filmu nebo během něho se e potlesk ozýval?
EF: ne.
LR: ani po filmu?
EF: ne, nikdy, ne, to nebylo zvykem.
LR: dobře. eh a v kině ste, potkávala ste své známé?
EF: nó, potkávali sme se tam, no jistě.
LR: mhm. a po- ee poté, co ste šli třeba společně domů, bavili ste
se eště o tom [filmu]?
EF: [ano], no tak eh em to až sme vyšli ven, tak podle toho, odkuď
kdo byl, že? když náhodou já sem byla z Medlánek s tou Zdenou, takže
když někdo byl náhodou taky z Medlánek, no tak sme šli společně domů
a když někdo nebyl z Medlánek a eh ehm eh a potkali sme se tam, tak
sme si (pokafrali) trošičku a pak sme šli teprve domů, že.
LR: ee teď by mě zajímalo, jak ste si vybírala konkrétní film, na
který ste šla do kina?
EF: no, já sem si moc vybírat nemohla, protože sem chodila do těch
Řečkovic ((Kino Sokola v Řečkovicích)) každý týden, takže mně to
bylo jedno, co hráli, hlavně, když sem byla v kině, ale ehm e jako,
že by se mi všechno líbilo, to se nedalo říct, jo, páč to bylo mhm
vopravdu taková červená knihovna, ale vite eh e vž- v té eh e době
takový eh e ono všecko vždycky dobře dopadlo, vždycky to dobro
zvítězilo nad tím zlem. a to bylo to důležité. ať to byla slátaninka
nevim jaká románková, ale toto vždycky a co teda tam nebyly takový
ty scény postelový. to né, to nebylo, bylo to takovej eh film
akorát, že se tam políbili, to bylo všechno, jo a bylo to takový
líbivý bych řekla. líbivé filmy takový no to se nemohl hledat žádná
ňáká... (...) no, (.).
LR: dobře. a vy ste řikala, že teda výmečně ste chodila do toho
centra, do těch kin, tak ee co vás na těch filmech zaujalo, nebo jak
ste si vybírala tyhle filmy?
EF: eh no tak tam už kdybych si tak vzpomněla. tam už mě jako
zajímal nějaký hodnotnější film, prostě e tam o něco šlo. buď to
bylo z přírody, anebo ehm e nebo ehm e ehm e tam prostě tam už o
něco šlo. nedá- eh jinak bych to nedokázala vyjádřit. tak tam sem
obětovala i tu korunu nějakou, že jo.
N1: nebo známej herec nebo herečka.
EF: anebo známý herec a herečka, ano. kterej ano ten film, řikám,
nebyl plánovanej do toho Králova Pole, proto sem tam šla a (bych-)
ano, za herečkou taky a za hercem.
LR: mhm, dobře. ee kde ste získávala informace o těch filmech?
EF: (..), jédamane, kde sme to získávali? no v Králově Poli to bylo
jednoduché, poněvač tam byly plakáty dycky, jo, na celý měsíc třeba.
no a eh e ve městě vlastně taky. každé kino mělo svůj velký plakát,
kde to bylo vždycky napsaný, kdo hraje, jak a eh e co se hraje.
takže sme si mohli vybrat.
N1: a (ten) týdeník. a při tým týdeníku byla reklama (
) a filmu.
LR: mhm.
EF: a tak, jo. jo, ano, ano, týdeník byl. ano, vždycky. a tom i
vždycky inzerovali, ano.
LR: mhm, dobře a ee vy už ste teda mluvila samozřejmě o těch všech
hercích a ee že pro vás někteří byli oblíbení.
EF: no, oblíbení.
LR: takže měla ste opravdu své nejoblíbenější?
EF: no, ideály, že takový no. pokaždý jiný, že, a když bylo špatně,
tak sme (vo ně) plakali, no a takže, když zas ne, tak sme se
radovali, no tak asi. ((směje se)), to byly ty šestnáctiletý dušičky
takový, no, ještě nezkažený ((směje se)).
LR: a vy už jste mluvila tedy ee o té Ferbasové ((Věra Ferbasová)),
že jo. takže ta byla asi vaše [nejoblíbenější].
EF: [no], to byl můj úplně idol.
LR: mhm.
EF: jednak ona byla hezká, hezká, ale to bylo takové žihadlo
doslova, jo. pu- ano, hodně, ((směje se)) manžel mně ukazuje, ano ta
dovedla teda pusou mlet [nepředstavitelně]. jo, ale ona vždycky tam
hrála ňákou takovou kamarádku aj ve škole, jó, když byla ta
Sextánka, tak tam hrála takovou kamarádku a vždycky takového
diblíka, kde zpívala nějakou pisničku takovou, jo. já sem hned uměla
tu pisničku. my sextánky sami na to dbáme, naše třída ustavuje
vzory, to ještě do dneška si pamatuju. ale ta byla taková moje bych
řekla i, i nejmilejší. skoro bych řekla. Ferbaska ((Věra
Ferbasová)).
LR: a chodila ste na její filmy nebo na některé jiné filmy těch
vašich oblíbených herců opakovaně? že ste si vyhlídla třeba, že
dávají znova ten film, tak...
EF: ne, opakovně ne. zas říkám, hrály roli peníze.
LR: mhm.
EF: ráda bych, ale nešlo to.
LR: dobře. a bylo pro vás důležité, jestli šlo o film černobílý nebo
barevný, těch [barevných samozřejmě] bylo...
EF: [barevný], barevný tehdy nebyly. to byly všecko černobílé.
LR: mhm, třeba ňáké grotesky takové ty ee americké tuším ty
dysnyjovky ((Disney)).
EF: no, v- to, no jo, to už potom bylo americké filmy pak už, jo.
jo, máte pravdu, ano tam... to bylo.
LR: mhm. a bylo... když už teda hráli ten barevný, tak šla ste
opravdu jako na něj, že to byla atrakce nebo ( ).
EF: ehm no tak, ehm, že to bylo odpoledne e někdy se nedalo jít
večer, třeba že to bylo odpoledne, no a byla to taková, takový
pohádky, takové pohádkové to bylo. ehm, to byl...
N1: to byl ňáký německý film barevný první, já vám nevim, jak se to
menovalo a na to se ( ) chodilo, že to byl první barevnej německej
film. a my sme neměli u nás vyrobené barevné.
LR: mhm, u nás ne. (.) a v té době teda ještě kdy ještě se promítaly
ty němé filmy, bylo pro vás důležité, nebo vybírala ste si podle
toho, zda šlo film němý nebo zvukový? (.) bylo to pro vás nějak
rozhodující v té době, kdy byl ten přechod vlastně?
EF: no, rozhodující to bylo, protože ono ten mluvený přece to bylo
lepší, že. ten němý, tam se muselo em tam se musely ty titulky
sledovat a někdy šly tak rychle, že to ani nestačilo a ehm a uniklo
vám to, co se tam děje s- že jo, ehm. prostě ste se musela
soustředit na to eh eh to na ty eh titulky a to nebylo dobrý. to je
samozřejmý, že potom ten mluvený film, že to bylo uplně něco jinýho.
LR: a vy ( ) samozřejmě nějak nakousla, které filmy ste měla ráda,
a které ne, respektive co dělalo film tím dobrým filmem?
EF: no ehm e, tak e řikám jako e film, když sem šla domů a byla ve
mně pohoda, těm sem dávala přednost. neměla sem ráda ňáký takový,
kde se střílelo a kde eh prostě to bylo takové eh eh, vite, člověk
byl rozčilený a nakonec tam zastřelili třeba někoho, kdo si to
nezasloužil a to sem neměla ráda, páč to mě em nějak jako to, to
nebylo moje.
LR: mhm, dobře. a jaké jiné druhé, druhy zábavy ste měla ráda?
EF: zábavy? no tak ráda sem chodila tančit na studentské čaje.
studentské čaje byly eh na Stadioně o páté, jo, manžel mně ukazuje,
já vím, jo. ča- o- od pěti do sedmi anebo na Besedním domě ((Besední
dům)). řikám [tam] taky se tančilo.
LR: [mhm].
EF: takže tam taky a tam byl vstup myslim, ale korunu nebo co, takže
eh to sme taky s kamarádkou taky tam chodily, jo. no ale eh e to
bylo krásný eh to chlapci byli hezky oblečení a přišli ke stolu,
klonili se, smim prosit, slečno? že. pak vás zavedli ke stolu,
podrželi židli ( ), to byli kluci, (že,) a my holky mladý. a takhle
se chovali na studentských čajech.
LR: mhm.
EF: bylo to pěkný. ráda na to vzpomínám.
LR: a dávala ste přednost tanci před kinem nebo jiným... ?
EF: ne, to bylo, to bylo oboje ( ) ano, to i to ehm sem měla ráda.
LR: mhm, dobře. e jaké, no vlastně vy už ste o tom , vy už ste o tom
mluvila, jaké byly rozdíly v těch místních kinech? (...) třeba v tom
sále nebo...
EF: no, tak jistě, to vite, že rozdíl byl, které kino bylo eh jako
už natrvalo a jiné kde se sklízely ty vždycky ty židle a to všecko.
to byl velký rozdíl, že, no ale. (.) tak, [mhm, mhm]...
N1: [jestli mohu], tak Besední dům měl akusticky lépe vybaven
natrvalo.
EF: ano.
N1: kdežto v těch Řečkovicích ((Kino Sokola v Sečkovicích)) tam...
EF: no ano jistě, tam to bylo všecko [provizorní, (že). i
v Řečkovicích]
LR: [mhm ( )].
EF: třeba, kdežto v tom Králově Poli už to mělo tu akustiku a
všecko, čili tam už z toho byl větší požitek, že.
LR: mhm.
EF: ano ale když v Řečkovicích dávali třeba zoro, tajems- tajemný
mstitel ((Zorro mstitel)) no tak to stačilo klidně, jo. někdy i to
dávali, že. ale to byly takový filmy takový (abych řekla víc)
úpadkový. to jsme šli proto, že jsme to měli zadarmo.
LR: e z čeho se skládal obvykle program projekce? jak představení
začínalo a co se dělo po přestávce?
EF: tak ehm eh to bylo zezačátku mám dojem, že byly zprávy, ne, ne?
nebo co bylo? (..)
N1: s- s- snížilo se osvětlení a šly diapozitivy a reklama.
EF: a tak. reklama šla napřed?
N1: jo, pak se zhaslo uplně, šel týdeník...
EF: eh týdeník se to menovalo, ano, ano, ano.
N1: pak někdy [po tom] týdeníku krátká přestávka,
EF: [týdeník].
N1: přišli další lidé a teď šel film.
EF: mhm tak, tak. a mezi pak ten film měl přestávku taky.
LR: mhm.
N1: ale jenom [při začátcích], později už ne.
EF:[chvílečka]. později už ne, ano. později už se film, to už pak
šlo napořád, ale zezačátku to měl právě přestávku a tam se prodávaly
ty cukrlata.
LR: mhm.
N1: ta přestávka asi musela být, že museli, technikou nestačili. tam
nebyli třeba d- e dva, dva promítací stroje nebo, jo, jak teď sou,
jo. jeden začne a druhý na to navá- a byl jeden a ten musel vyměnit
kotouč (a to byla) přestávka. z technických důvodů.
LR: mhm a můžu se zeptat, (vy ste) taky ee z Brna jako původně?
N1: no [jistě].
LR: [(jestli ste navštěvoval kina)]?
EF: [narodil se] v Medlánkách, ano.
LR: jo?
N1: (no).
LR: takže kdybyste měl zájem, tak bych určitě měla zájem nebo
některý z mých kolegů, že bychom mohli udělat taky rozhovor?
N1: se mnou?
LR: no. no nás zajímá právě ee (teď) ste samozřejmě tady a se o tom
taky...
N1: no mohli byste, co by ne.
LR: takže se pak třeba můžeme domluvit?
N1: (mhm).
LR: dobře, protože prostě samozřejmě jiné sou vzpomínky vaší paní
[(a jiné sou) vzpomínky vaše], takže...
EF: [no jistě, jistě]. manžel měl jiný, no.
LR: dobře, tak se potom můžeme domluvit.
EF: co bysme stude- pro studenty neudělali.
LR: ((směje se)). ee a takže ty reklamy ten týdeník, měla ste ee o
ty doprovodné části programu zájem? chodila ste na ně? nebo ste šla
až na ten hlavní film?
EF: né, j- všecko sem absolvovala.
LR: mhm.
EF: od á až do zet to bylo slušné. né, když se rozsvítilo trošku,
tak abych honem sedala tam do lavic, to ne.
LR: mhm, dobře. a ještě taková spíš možná, uvidíme, jestli ste to
zažila, spíš možná taková kuriozita, jesi ste někdy byla přítomna
promítání filmu v domácnosti? v té době do roku devatenáct set
čtyřicet pět.
EF: ne.
LR: ne.
EF: ne, ne, ne.
LR: dobře. no a teď už sme téměř u konce, to je téma protektorát.
EF: hm.
LR: jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet pět, kdy
začaly platit ty protektorátní předpisy v kinech?
EF: no...
N1: že to bylo dvojjazyčné.
EF: ano, to bylo všecko dvojjazy- ano, e dvojjazyčné e. prostě pokud
neuměl někdo německy, že. sme se ve škole učili němčinu, takže eh to
bylo dvojjazyčné, no. em ty filmy no...
LR: působilo to na vás nějak ta dvojjazyčnost?
EF: no jó, to hm. (..) tak ty filmy některý taky nebyly špatný, no
tak obsahově, no ale jinak, to vite, no.
N1: v týdenících byla válka.
EF: no vz- vz- vztahovalo se to ideově už někam a ehm to bylo
špatný. a my, když sme vokolo sebe viděli ve válce, jak v Kouničkách
((Kounicovy koleje)) střílí, že eh se střílí naši študenti anebo
lidi v koncentrácích a všecko, takže už sme vůči těm filmům em em
měli určité zaujetí, že. to se nedá nic dělat. už to nebylo vono,
no. ale výbírali sme si. někdo jako, řikám, někdy ňákej film jako na
to sme mohli jít, jo. ale tak, jinak to vadilo.
N1: ( ) když byl hudební film.
EF: prosim?
N1: když byl [hudební film].
EF: [hudební film], ano. když byl hudební film, to bylo, to bylo
výborný.
LR: mhm.
N1: tam tančila ta rita [( )].
EF: [e rita] hajvortová ((Rita Hayworth)), no, no, no. marlen
ditrichová ((Marlene Ditrichová)) zpívala pěkně jo, tak to potom
dávali, ale. tak to šlo. jo, už už kvůli těm herečkám taky, páč to
byly vynikající herečky, že. a pak sme s- se dozvěděli, že vlastně
ta marlena ditrichová ((Marlene Ditrichová)) pak pracovala proti
Německu, přestože je z Německa pocházela, že a všechno, no tak tím
nám byla ještě víc sympatická, vona pak byla na... takže ehm asi tak
ta ideovost, ta už to poznamenala a to už nebylo ono.
LR: a v této době, v tom období protektorátu, chodila ste do jakých
kin?
EF: no do toho samýho v [králově... áno to samý jako] v Králově Poli
LR: [( ) mhm].
EF: anebo v těch [Řečkovicích], ((Kino Sokola v Řečkovicích)) jo.
LR: [mhm].
EF: tak to samý.
LR: mhm.
EF: nikde jinde.
N1: oni české filmy se i v protektorátu vyráběly.
LR: mhm.
N1: ale musely mít dole titulky německy.
EF: hm hm.
LR: a chodila ste do kina více nebo méně než dříve v tom období
protektorátu?
EF: no, řekla bych i trošku méně. méně. my sme potom raději volili
vždycky, protože sme museli pracovat v aj sobotu všechno, jo. tak
sme měli jen tu neděli odpoledne no tu chvílu volno, tak sme raději
volili ven do přírody. a to už byly party takový, že už sme měli
udělaný a takže sme volili raděj už potom přírodu, ( ) ven trošku.
LR: mhm, dobře. ee na tuto otázku už ste nejspíše odpověděla, ale
jenom kdybyste chtěla doplnit, jestli se změnil výběr filmů, na
které ste chodila a proč?
EF: teďka jako jo? ne?
LR: [ne, ne, ne, po tom roce]... po tom protektorátu.
EF: [ne, tehdy, tehdy]. no, změnil, změnil? změnil. poněvač místo
těch romantických takových, který sem řikala jako, já nevim, že,
těch romantických. tak se to zaměnilo prostě za jinej žánr takovej
už, to už, prostě to bylo jiný. já si momentálně nemůžu vzpomenout
v ně- v za Německa, na ktere- kterej film mě třeba by bejval nějak
trošku zaujal aspoň, nevzpomenu si.
LR: mhm, to nevadí, záleží spíš na tom, záleží spí-, záleží spíš na
tom, že ste teda opravdu si [vybírala trošku jiné].
EF: no. [ano, ano, ano].
LR: mhm. ee jak se vaše chození do kina a chování ostatních diváků
měnilo s blížícím se koncem války? jestli tam byli nějaké...
EF: (...)
N1: když byl týdeník a už se chýlilo ke konci, tak už se řikalo, a
už dostávaj na frak.
EF: aha, [jo, jo].
N1: [už utíkají].
EF: při týdeníku, tys mně ano připomněl při týde-, ano, při
týdeníku. tam už jako se někerý věci braly dvojsmyslně.
LR: mhm.
EF: a e a už se na to dělaly nějaký ty poznámky. ano, tak, při tom
týdeníku.
LR: dobře.
N1: protože voni Němci hlásili, my sme nastoupili do nových pozic,
no a my už sme řikali, (ty už) vedou.
EF: n- no, ano, ano.
N1: už dostávaj na frak.
LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich
atmosféru?
EF: ano. po osvobození jsem byla na sovětském filmu Bylo jedno
děvčátko. byl to nádhernej film, strášně smutnej, strašně smutnej.
to byla holčička, která přišla o rodiče o všechny a s babičkou
prostě cho- v tech mrazech a to všecko tak chodila pro vodu tam
kamsi a všechno, prostě ten život takovej eh e ve válce jak. ti Rusi
prožívali ten život ve válce. byl to krásnej film, ale strašně
smutnej a ta holčička hrála jak nejlepší snad hérečka. to sem
neviděla, to dítě, jak ta teda odvedla tu práci. to bylo. a ta
babička její. moc sem se tam naplakala, jo, ale to byl můj první
film a dodneška si ho pamatuju.
LR: mhm.
EF: jak to bylo krutý. v té válce.
LR: a pamatujete si teda po tom osvobození na přímo, změnily se
nějak reakce nebo chování těch diváků v těch kinech? [bylo to ňáké
jiné oproti té válce]?
EF: [no tehdy hned] po roce čtyřicet pět my sme chodili taky na
Stadion, že. na Stadioně dávali příro- jako v v v přírodě dávali
filmy. kde se ee kde byly reakce bylo nabito, tam byl to byl nabitej
stadion a bylo to taky něco jako z války a když prostě jako vítězili
Rusové, anebo já nevim, tak se tleskalo. to se tleskalo. tehdy bylo
velký...
N1: ( ).
EF: velký eh e eh, ano, takovej víte. prostě to bylo radost, že už
je po válce a všechno, prostě sme se radovali ze života.
LR: mhm.
EF: vopravdu. sem chodila na všecky možný brigády, všechno, protože
eh to už už byla válka pryč. a tak to bylo i na ty v tech kinech,
tam se reagovalo opravdu tleskáním, jo, když eh e byl ňákej úspěch,
jo. tam šlo, ty vojáci měli úspěch ňákej. takže to se tleskávalo.
LR: mhm, dobře. a ještě tady mám poslední věc. si musim... takový
seznam filmů, který se právě promítal v té době. (něco) byste si
mohla pamatovat. (takže) jenom třeba právě jesi si, (když si) to
přečtěte, jestli si třeba vzpomenete, který z nich byl váš oblíbený,
nebo na kterém z nich ste byla...
EF: jé, céká polní maršálek ((C. k. polní maršálek)). no jisťé, to
byl eh e eh to byl ten... To neznáte hadi- Hadimršku ((To neznáte
Hadimršku)), viděla. Pobočník jeho výsosti, ano, viděla. Zlatá
Kateřina, ne, to jsem neviděla. Mata Hari, jo, to byl krásnej film.
Mata Hari, to byl nádhernej film. Moderní doba, Tři muži ve sněhu,
ne, neviděla. Svět patří nám, viděla. Dobrá země, neviděla. Sněhurka
a sedm trpaslíků, je, to bylo nádherný. to bylo e to bylo ehm v k-
kreslený film. Ducháček to zařídí, viděla. Tři děvčátka pokračují,
to nevim co to je. U pokladny stál, viděla. To byl český muzikant,
ano s s Korbelářem ((Otomar Korbelář)), ten hrál Kmocha ((František
Kmoch)), viděla. Město ztracených, neviděla. Opereta (.), to nevim.
Roztomilý člověk, viděla. Vídeňská krev (.), Vídeňská krev...
N1: viděla, taky.
EF: myslim, že jo, viděla. viděla. Muži nestárnou, no jistě, to sem
viděla. Dobrodružství barona Prášila, no jistě, ano. Tanečnici
((Tanečnice)) viděla s Glázrovou, Marie Glázrová. La Paloma... (.)
Neviděli jste Bobíka?, viděla, ano. Její oběť, neviděla. Sobotu
((Sobota)) sem viděla.
LR: mhm a když ste si to četla, nevybavila ste si ňákou vzpomínku,
třeba z kina nebo...
EF: (..) z kina? (..) ne. kino probíhalo, nic s s se nedělo. nic.
akorát když to byl dobrej film, ňákej legrační, tak se to všecko
hurónsky... já sem se teda tak strašně smála, že sem nakazila všecky
vokolo, protože to bylo někdy opravdu...
LR: mhm, dobře, [(tak jo, děkuju vám)].
EF: [tak asi] ((směje se)).
LR: tak já myslim, že ještě teda naposled vám samozřejmě musim dát
šanci, jestli byste ještě chtěla něco dodat, o čem sme dosud
nehovořili, třeba ňáká vaše výrazná vzpomínka nebo cokoli.
EF: nic si nevzpomínám už. akorát, že sem byla mladá a byly to
krásný léta. mhm. když byla ta válka, tak sme si ( ) my mladí prostě
našli, že jo, kousíček aspoň toho českýho.
LR: mhm.
EF: asi tak. no nevím, jinak, ňáký. bych ňáký události ňáká, že by
se něco. Akorát, že někdy sme museli z kina ven, že se bom-
bombardovalo, byly si- ty sirény, že a muselo se jít do krytu.
akorát, to někdy ehm, (že) to člověka postihlo, ale jinak.
LR: to ste přímo zažila i?
EF: prosim?
LR: to bylo časté?
EF: nó, tak jo, no, ale zrovna sme nemuseli být v kině, třeba sme
byli někde jinde.
LR: mhm, mhm.
EF: ale v tom kině třeba nás to někdy taky em
LR: taky dostihlo.
EF: chytlo no.
LR: mhm, dobře.
EF: takže tak. to je všechno?
LR: tak sme u konce.
EF: ano?
LR: já si to tady...
konec rozhovoru
0.0 3:1429Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal: Michal Večeřa a Jana Volková
Datum a místo:
Rok narození: 1926, sourozenci: Dva bratři narození v letech 1922 a
1925. Jedna sestra narozená 1924.
Bydliště do roku 1945: Ulice Nová (dnes Lidická - Veveří).
Povolání rodičů: Matka v domácnosti; otec zubař, ale brzy zemřel,
pamětnice pravděpodobně vyrůstala bez otce.
Povolání narátora: Za války totálně nasazená v Adamově. Po válce
pracovala jako administrativní pracovnice v advokátní kanceláři na
Rooseveltově ulici, poté v kanceláři v Královopolské, dále v
Juranových závodech v Heršpicích, kde byla nejprve ve mzdovém
oddělení, poté v odbytu. Následně pracovala v „byťáku“, kde dělala
financování a plánování a odtud odešla do důchodu. Pak ještě osm let
pracovala jako uklizečka v Železničním stavitelství.
JG: (prosim).
JS: tak vám děkuju. (..) a já bych teda ee paní g.
((G.)) ještě ee zrekapituloval nějaké takové ty em
základní údaje. vy ste vlastně se narodila v roce devatenáct set
dvacet sedum, ste řikala.
JG: dvacet šest.
JV: dvacet šest. (dobře).
JG: devatenáctýho [jedenáctý].
JV: [dvacet šest]. áá bydlela ste na ulici Lidická.
JG: to se menovalo Nová.
JV: mhm.
JG: štyři do pětaštyřicátého roku a pak se to menovalo Lidická. a
bydlela sem padesát let, potom si ten rozhodli, ten dům vzali a
zbourali ho, a postavili
JV: [mhm]
JG: [tam,] teda, co to řikám, tam je nějaká banka nebo něco. já vám
ani nevim, co tam teď je.
JV: ee do [roku št-]
JG: [ano] a...
JV: štyřicet pět ste bydlela
JG: pořád na té...
JV: pořád na té Lidické.
JG: pořád na [té Lidické].
JV: [nepřeruš( )].
JG: no to až ee to ježišmarna. (...) no mně bylo padesát, no tak do
sedm- šestasedumdesátýho roku sem tam bydlela.
JV: a vlastně vy ste chodila do občanky, pak předpokládám do
měšťanky, že?
JG: no, já sem chodila ee na základku na Rejdiště, to bylo tam jak
je teď Janáčkovo [divadlo].
JV: [mhm].
JG: to zbourali. potom sem šla na gymnázium. udělala sem štyry roky.
pak em sem chtěla jít na obchodní. dělala sem zkoušku. tu sme
udělali, ale nevzali nám a nabídli nám, že můžeme chodit do německé,
tak sme nechodili nikam a byla sem totálně nasazená. v Adamově, což
na mě byl úplná hrůza, protože tenkrát ty haly, to byl samé řemen a
to ((nesrozumitelně drmolí)) sem uplně šílela. sem říkala, tady
přídu vo ruce, vo všechno, jo. no a tam sem byla až do dubna
pětaštyrycet.
JV: mhm.
JG: sem chtěla jet, a maminka říká, nikam už nepojedeš, dyť tady už
to duní ze všech stran, tak... nevim kolikátýho teda sem tam byla
naposled, to teda nevim. ale zažila sem tam.
JV: mhm.
JG: kdy tam byly nasazený baletky z Národního divadla [tady]. ale do
třech neděl [zmizely].
JV: [mhm].
JG: tak nevím, no tak je tam [buďto]
JV: [(kam s-)]
JG: do kontrol poskládaly, [anebo]
JV: [s-]
JG: si to nějak vydobyly. ale já sem makala u mašiny normálně jak
každý jiný.
JV: mhm. a to vám bylo teda sedumnáct let, osumnáct let, když ste
nastoupila? [ne, to vám bylo... (jo, jo, jo)].
JG: [no, no, no, tak] mohlo mně být tak nějak sedumnáct, no.
JV: mhm.
JG: no a potom sem ee p- (přiži-) po pětaštyřicátým, že. tak protože
tatínek mně zemřel,
JV: mhm.
JG: mně nebylo šestnáct. tak se... sem musela jít hnedka dělat, tak
sem dělala a zaráz sem chodila do obchodní školy Bednářové. to bylo
myslím na dva roky. a pak teda zas po letech sem šla normálně na tu
(.) co (byly) ty ee... no na Pionýrské do té školy a tam sem to
dělala zase vod první třídy
JV: [mhm].
JG: [a] vodmaturovala.
JV: ste si do- [do- dodělávala to vzdělání]?
JG: [(prosim)? no já sem totiž měla postup v práci, ale tam už bych
dál nemohla, když nemam školy. protože ta soukromá, to se tak bralo,
i když se tam chodilo denně, [jo].
JV: [mhm].
JG: ne že by to bylo nějaký to, jen to tak, ale pořád se to bralo
jako takovej kurz, [jo],
JV: [a]
JG: ne jako státní [škola].
JV: [takže] vaše nejvyšší vzdělání je vlastně střední škola s
maturitou.
JG: no, [t- obchodní škola s maturitou, no to pět roků se tam
chodilo].
JV: [co ste si dodělala, mhm, co ste si dodělala po střední škole ee
po válce]
JG: no to sme chodili třikrát týdně. to byl hezkej [fofr taky
někdy].
JV: [a vlastně teda] po tý válce ste nastoupila do ee opět do závodu
nebo do fabriky, ste říkala.
JG: ne.
JV: [ne]
JG: [hnedka] sem nastoupila to ee eh jak sem chodila do gymnázia,
tak moje spolužačka, její tatínek byl advokát.
JV: mhm.
JG: tak sem (.) ee nastoupila k němu. to bylo na růsveltově
((Roosveltova)), zrovna naproti soudu. tak sem měla takový ty běhy
nahoru, dolu. a vlastně sem tam psala na stroji a psaly se žaloby. a
toto bylo prostě potřeba jako [administrativa, no. no].
JV: [administrativní pracovnice. mhm].
JG: jenže velmi mizerně <placený>. nehledě, že musely být teda ee
víte, takový ty přestávky v [poledne].
JV: [mhm].
JG: takže to ste tam vlastně byl dycky až do těch šesti, poněvadž,
on byl sice ten její tatínek moc hodnej, ale von většinou pracoval
až odpoledne a ráno sem hezky běhala po všech doktorech, který byli
kolem, aby ho honem zastoupili u soudu, protože pan doktor zaspal
třeba, že. [tak to byl fofr].
JV: [a tam ste byla jak dlouho]?
JG: no... nevim, já sem vod... jak no vidíte, to sem měla vzít s
sebou životopis, to já už zas [nevim ouplně].
JV: [ne, ne, to je zas... jenom jestli tak zhruba si pamatujete. (
). mhm].
JG: [ale, ale em em šla sem odtamaď pryč], protože platili sice
málo, no. a šla sem a dělala sem v Králupolské ((Královopolská)) v
kanceláři ee v... to bylo takové shánění materiálu. tenkrát se
rozbíhala velice v Kralupolské ((Královopolská)) ta [chemie].
JV: [mhm].
JG: [te- ten ](oděv), tak ee různý takový to ee objednávání. jo,
toho materiálu, hned pod sebou. my sme to měli tak jak na kuřích
nožkách dycky ta kancelář. to bylo tak pro pět lidí a a dole byl
hnedka sklad a vod tama se to lifrovalo do tý výrobny. pak sem
čekala rodinu.
JV: mhm.
JG: takže ee na po- měla sem mateřskou, že, tak tím sem s
Kralupolskou ((Královopolská)) skončila. byla sem chvilku doma, ale
ne moc dlouho. [a]...
JV: [to] bylo kolem je e kolik vám bylo, když ste čekala.
JG: asi šestadvacet. a šla sem, šla sem ee do Juranových závodů v
Heršpicích, tam sem dělala ve mzdovce a pak sem tam dělala odbyt.
odbyt a sklady. a vodtamaď sem vodešla, sem měla potíže s dcerou, s
učením, tak sme potřebovala něco v Brně.
JV: mhm.
JG: jo, tak protože než já sem dojela z těch Heršpic, všecko. tak
sem dělala v byťáku, kde sem skončila do důchodu. a tam sem dělala
ee financování, plánování (.) to sem dělala tam sama, pak sem měla
nějakou pokladnu pod sebou, daně akorát a... a pak... a vodešla sem
do důchodu, jak sem měla jít, poněvadž pořád sem si říkala, že mě do
něčeho navezou a já nestranička, že teda bych ležela <první.> a šla
sem normálně uklízet do Železničního stavitelství osum, osum a půl
roku. pak mně zemřel manžel, tak sem toho potom nechala, poněvadž
(j-) byla velká výhoda, dyž ste dělali v Železničním stavitelství,
že nejen já sem měla volnou jízdenku, ale aj on, takže sme rádi jako
tak rajzovali.
JV: [jasně].
JG: a dyž zemřel, tak sem to... přestala sem pracovat už vůbec, no.
[tak]...
JV: [ee povolání] vašich rodičů teď teda se ještě [vrátím].
JG: [tatínek] byl zubař.
JV: mhm.
JG: a maminka... no my sme byly štyry děcka, babička pět.
JV: mhm.
JG: teta u nás byla. šest. takž měla co dělat. až potom už ee sme
byli jako velcí, tak dělala administrativu, protože vona měla [to
lyceum].
JV: [maminka]. mhm.
JG: no.
JV: takže se o vás starala... byla jako žena v domácnosti.
JG: no, no, no, [no].
JV: [a vy] ste teda měla, řikáte, tři sourozence? dohromady ste byli
[čtyři]?
JG: [ano], ano. jeden zemřel...
JV: mhm.
JG: ten dělal (asi) vysokou školu tady ee tu zemědělskou, ale
krátkou dobu.
JV: bratr?
JG: ten zemřel brzo, [no].
JV: [mhm], mhm.
JG: a ti ostatní žijí, sestra, ta v Bohunicích taky. to je
[pětaosm(desát)]
JV: [mhm].
JG: já sem byla nejmladší.
JV: mhm.
JG: to je pětaosmdesát let, chodí (furt) vo berlích, takže má co
dělat. a bratr, ten chudák dostal tuberu, když m-... měl totiž tak
jel na motorce.
JV: mhm.
JG: a měl úraz a on dělal v tom svazarmu ((SVAZARM)), víte, a jezdil
na těch motorkách, co na nich dělali tu celou pyramidu.
JV: mhm.
JG: vždycky jak tak stáli, jo? no a taky, potřeboval na to peníze,
tak ee jezdil ee jezdili v tom svazarmu ((SVAZARM)) tak, že jako
učili jezdit, [jo].
JV: [mhm].
JG: pak teda se zkoušky dělaly u někoho jinýho. no a on jednu
děvčicu, kterou učil jezdit, tak protože tenkrát nebyly motorky se
dvěma...
JV: (místy).
JG: ee řiditkama, jo? čili [on musel]
JV: [mhm].
JG: přes ní. on sice dlouhej [byl].
JV: [mhm].
JG: taky jo? no a nabourali se a on narazil na můstek, který byl na
rovnej silnici, ale pod
JV: mhm.
JG: tim prostě tekla voda t- a tam byl se... a on do toho narazil a
nějak si přimáčkl plíce.
JV: mhm.
JG: a při tom léčení a to nakonec přišli na to, že má tuberu a...
ale žije. [no a je o dost starší. ano?]
JV: [můžu se vás zeptat] na ty ee roky, (kdy) se narodili?
JG: kdo?
JV: ee vaši sourozenci.
JG: všichni tady v Brně na té Lidické.
JV: ale ee v jakých letech ee rok narození.
JG: tak počkejte. bráška je myslim dvaadvacet.
JV: [mhm].
JG: [sestra] štyryadvacet, bratr pětadvacet a já šestadvacet.
JV: takže vy ste nejmladší.
JG: ano [prosim].
JV: [mhm].
JG: já sem byla (nejmladší) a (dycky) chudák, víte.
JV: a kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. vzpomenete
si, kdy ste už pak nechodila? bylo... nebo... mhm
JG: kdy sem [přestala]?
JV: [mhm]. nebo spíš takhle, do kdy jste chodila pravidelně. do
jakého roku. třeba jednou [týdně].
JG: [já vám] něco řeknu. já sem ee bláznivě chodila do kina, dyž sem
byla fakt mladá. tak těch třináct, čtrnáct.
JV: mhm.
JG: protože tenkrát byla jedna herečka, ta se menovala marika rek
((Marika Rökk)). byla jako Němka, ale myslim už aj podle jména, že
to byla Maďarka a já sem byla ochotná kterýkoliv kino navštívit, kde
sem zjitila, že vona hraje, jo? a tím vám řeknu, že sem se dostala
do jednoho kina.
JV: mhm.
JG: který dnes ani neexistuje a málokdo o něm ví. a to byl na
Šilingrovym náměstí.
JV: mhm.
JG: myslim, že se to menovalo Excelsior, ale já vám nevim jistě.
JV: ee ano, jmenovalo se [to kino Excelsior].
JG: [no, no, no]. a tam sem zažila úplnou hrůzu. to kino bylo o
trošku větší jak ta Morávka ((pravděpodobně Moravia)).
JV: mhm.
JG: to nebylo velký. vycházelo se do Dominikánské ulice.
JV: mhm, [mhm].
JG: [jo]? tam jak sou ty sloupy. já si totiž myslim, že tenkrát
to... eště tam nebyl vůbec podchod. že udělali potom právě, že
zrušili to kino, jo? no, a já sem vám tak... a to bylo vyloženě
německý kino.
JV: mhm.
JG: ale co mě je, [(sem si říkala...)]
JV: [i před válkou]?
JG: né. sem v-... za druhé světové války.
JV: za protektorátu.
JG: za [protektorátu].
JV: [mhm].
JG: já sem vám tam šla, protože ona hrála. teď vám byl žurnál,
poněvadž tenkrát se hrál vždycky žurnál. teď se vám tam objevil
Hitler.
JV: mhm.
JG: a teď si představte, že ty lidi všichni vstali a zvedli ruku. a
teď já sem seděla a teď sem si řikala a teď mě vyrazí. fakt sem měla
uplnej strach, neměla sem z toho kina vůbec lízt. už sem tam nikdy
nešla. to sem nevěděla, že to je vyloženě německý [kino].
JV: [nevěděla].
JG: ne, nevěděla. ale bylo t-...
JV: takže to na vás zapůsobilo [dost otřesně].
JG: [no, no.. protože] už všelijaký ty zprávy [šly, že]?
JV: [mhm, mhm].
JG: voni když se do- dostali dohromady, tak voni byli jak na hlavu.
JV: a to byl začátek války. nevzpomenete si, kdy to mohlo být?
JG: no tak, to mohl být takovej čtyrycátej [jednačtyrycátej rok].
JV: [jednačtyr-, mhm, mhm].
JG: protože náš tatínek zemřel ve dvaačtyřicátým.
JV: mhm.
JG: no, a to, to už to ne, to bylo předtim.
JV: předtim.
JG: a to byl takový víte, ty, voni ty... to bylo zajímavý, my jako
děcka jsme chodili plavat, jo?
JV: mhm.
JG: tak to sme kamarádili, všichni. oni měli svůj německej klub, my
sme měli čépéká ((ČPK)) nebo k- kávées ((KVS)) bylo [ty dvě český,
jo].
JV: [mhm, mhm].
JG: dohromady. a v tu ránu, jak se vám tady toto stalo, vobsadili,
tak to jak kdybysme nebyli.
JV: mhm.
JG: no, dyť uplně jo, no. to je.
JV: ee ještě se vrátim k tomu dětství.
JG: ano.
JV: vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina nebo na nejstarší
vzpomínku, kdy jste byla poprvé?
JG: tak...
JV: jako malá holčička?
JG: tak to fakt vám nevim. já nevim. no rozhodně sem, až sem mohla
chodit sama, protože bych neměla s kym.
JV: mhm.
JG: zaprvé maminka neměla čas a starší sourozenci, ty byli na
školách, když mě museli tahat s sebou, jo.
JV: takže s rodiči ste do kina nechodila?
JG: ne, určitě ne.
JV: vůbec.
JG: ne, to si nevzpomínám. ani, ani do divadla. ne.
JV: ee mhm.
JG: to eště potom sem měla ee jednu teda vzdálenou tetu a ta zase,
ta byla výborná. to od osmi [roků]
JV: [mhm].
JG: si pamatuju, už to sme chodili do divadla na Veveří a chodilo se
z Veveří, to byl zvláštní vchod a to bylo moře [stupínků].
JV: [mhm]
JG: a tím ste se dostal do prostoru, kde byl na stání.
JV: mhm.
JG: tam nebyl balkon, ale tam bylo na stání. a to bylo výhodný,
protože bylo to ohraničený dřevem, takže... a to byly takový
stupínky. jo, takže, aby všichni jako viděli.
JV: mhm.
JG: a to se chodilo málo do divadla na to stání.
JV: mhm.
JG: protože já sem vlastně do divadla večer nesměla chodit, když sem
chodila do [školy].
JV. [jasně].
JG: takže my sme měli s sebou dycky noviny a když byla přestávka,
tak sme si sedly, (aby na nás nebylo vidět.)
JG: a tam teda ee to byla taková vopravdu ee výborná ta, (že my) kde
který divadlo, tedy pokud to bylo na Veveří.
JV: mhm.
JG: tak sme prolezli, že na mě nebylo vidět. a ona zase byla ráda,
že nemusí chodit sama. že ona [byla (více...)]
JV: [teta], teta.
JG: teta.
JV: mhm.
JG: no vona jako ee se tady vyučila švadlena a pak si dělala takovej
malej salon, že, [tak v celou tu dobu]
JV: [ale ty sourozenci]. vy ste říkala, že řik-... že spíš vám
připadlo, že by byli naštvaní, kdyby s vámi museli chodit, že se
[jim nechtělo chodit s váma do kina].
JG: [víte co, já sem...]. no jistěže ne, my sme totiž sme měli jednu
výhodu.
JV: mhm.
JG: v té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) totiž dělal ten uvaděč,
byl... bydlel u nás v domě, my sme tam chodili zadarmo. ale měli sme
přikázaný, že sme museli obsadit první řadu.
JV mhm.
JG: protože tam [jako nikdy kontrola].
JV: [tam nechodilo moc lidí].
JG: tam to byly ty nejlevnější lístky,
JV: jasně.
JG: to stálo ale kačku [dvacet]
JV: [mhm].
JG: [prosim] vás. a do s- do toho sme taky chodili hodně. ale to se
myslim menovalo stud- Studio a pořád se jmenuje na Cihlářské.
JV: myslíte ee
JG: [mělo to tam s-...]
JV: [já vim], že tam bylo Jugendkino. ale to možná se [přejmenovalo]
JG: [no to] bude vono.
JV: ee mhm Studio říkate, na Cihlářské... to sem tady měl.
JG: teď si nemůžu vzpomenout, co to bylo za...
JV: no, ee jo, tak na Cihlářské devatenáct bylo Jugendkino - Kino
pro mládež.
JG: no, tak [to se začlo jmenovat...]
JV: [a pře- přejmenovalo] se v roce třicet šest na Studio.
JG: no, no.
JV: takže todle říkáte úplně správně, tak to bylo. a tam ste teda
chodila taky?
JG: tam [taky].
JV: [taky].
JG: no, tam hodně.
JV: takže Morávka ((pravděpodobně Moravia)), Studio, pak ste říkala,
že na [té]
JG: [Metro. (medl-)]
JV: [ná Lidické] byly dvě kina ((Bio Moravia a Bio Metro)).
JG: víte, co sme zažili v tom Metru ((Metro))? když bylo po
osvobození, tak to rarita, to [víte].
JV: [mhm].
JG: dneska se člověk tomu zasměje.
JV: [povídejte].
JG: [když ste] si koupil lístek,
JV: mhm.
JG: tak ste dostal brejličky. papírový brejličky. jedno bylo okýnko
zelený a jedno bylo červený, a když ste se díval, tak to nebyl jako
filmy v jednom rázu, to byly takhle ukázky.
JV: [mhm].
JG: [tak]. třeba jako vyšplíchl sifon, a to prostě jako plasticky,
nebo já nevim, jak by se to řeklo správně, jak kdyby to na vás
[chrstlo].
JV: [vystoupilo].
JG: to vám lidi úplně u-
JV: ((smích))
JG: uskakovali, no taková legrácka. no tak to tak člověk si vzpomene
na takový blbosti, no.
JV: no ale my se k těm kinům ještě dostaneme v zápětí. ještě teda
teď sem se chtěl trochu pohybovat v tady tom období do těch deseti
let, než ste ukončila obecnou školu, to ste v tomto, v této době,
než vám bylo, než ste teda ukončila školu, tak ty vzpomínky máte na
to chození do kina? protože to ste byla relativně ještě mladá, že,
holka, takže nevím, jestli vás pouštěli, ale přesto sem se chtěl
zeptat, jestli hm ste v tomhle věku už třeba chodila sama, nebo ste
to em jaké máte vzpomínky na to chození do kina? ještě ( )
JG: to ne, to třeba aj ten uvaděč zavolal, hrajeme to a to, a už sme
mazali. víte, tak ňák více vám držely ty em mladý děcka ňák k sobě.
JV: hm
JG: dívejte, něco vám řeknu. taková sranda.
JV: hm
JG: znáte lázně na Rašínové. to strašně staré lázně.
JV: hm
JG: a tam byl jako plavčík ňáký pan (Krystén). ten už tenkrát měl
myslím šedesát. hubenej takovej, takovej, jo,
JV: hm
JG: ohromnej člověk. v neděli ráno sme vylítli z baráku, to nás
vylítlo šest, protože tam byli ještě,
JV: jo
JG: po cestě se přidávali, a my už sme stáli u lázní. připraveni.
přišel pan (Krysten), vodevřel, von nás znal, a von byl fakt
ohromnej člověk. než stačil rozsvítit všude, tak my už všichni byli
ve vodě.
JV: ((smích))
JG: protože my už sme měli plavky doma voblečený.
JV: jasně.
JG: a to to bylo, no to se, ne, to sou takový vzpomínky em ee a to
sme nebyli nikdo že by měl peníze, i když ten můj tatínek byl třeba
zubař, ale byl velmi brzo jako dostal rakovinu, jo, taky vám řeknu,
von byl v (norovi) z pěti dětí,
JV: hm
JG: a jeho tatínek vodjel do Ameriky za prací, dostal tuberkulózu,
hned ho poslali zpátky, že, a von že se dobře učil, a fakt si
řeknete tak jak to někdy je psaný, že ten farář a ten učitel, když
ten kluk se učil, von se dostal sem potom do semináře, jo, no a a
vystudoval nakonec medicínu. ale to jídlo a todle,
JV: nebylo to asi úplně [(zdravé)].
JG: [no a tak] měl teda rakovinu jícnu, a tak právě brzo zemřel, že.
takže u nás taky nebyly ňák taky peníze, u těch druhých taky ne, a a
přesto to drželo aj [dneska ještě,]
JV: [ste drželi pospolu.]
JG: pořád jako.
JV: stýkáte se spolu pořád třeba ještě?
JG: no jenže moc jich zmizelo už.
JV: a tak mohla byste třeba odhadnout, jak často ste chodila,
kolikrát týdně? jednou, dvakrát, do těch deseti let, v tom dětství,
nepamatujete?
JG: ((smích)) já fakt nevím. jakmile se křiklo, že se někam může
jít, tak už sme mazali.
JV: ale z toho tak usuzuju, že ste chodila poměrně často.
JG: no často teda. [to určitě.]
JV: [že to pro vás] nebyl svátek, [zase že byste]
JG: [určitě, no, no]
JV: šla do kina jednou za rok, [to asi ne.]
JG: [a ještě] mám jednu dobrou vzpomínku, to byste nevěřil, když to
bylo za Německa, jo, a chodila sem na tu mariku rek ((Marika Rökk)),
JV: hm
JG: tak když byl ten film, tak ste přišel do takové dobré nálady,
jo? a teď vylezete ven, a všude tma,
JV: hm
JG: že, bylo zatemnění, neviděl ste vůbec na cestu, jo, takový vám
najednou takovej šok do té, do té tmy a všechno, jo, tak to na
člověka hrozně blbě působilo. a když vám bylo osvobození, tak to už
mně bylo devatenáct, a to už se člověk, to už hodně se vědělo, že
teda ty koncentráky a to, tak člověk byl strašně zvědavej, a zase
sem šla do kina, šla sem na takový ty hrůzy,
JV: hm
JG: a vyjdu ven a najednou klid a pohoda, jo. ((smích))
JV: že to [ste měla jako naopak přesně. ((smích))]
JG: [víte, zas úplně tak, no, no to to sou] takové zajímavé, no, to
sou...
JV: vzpomněla byste si ještě tady em em v tom dětství do těch deseti
let, jaká kina ste navštěvovala všechna? mluvili sme o tom Studiu
((Studio)), mluvili sme o [Morávce,] ((pravděpodobně Moravia))
JG: [to tam bylo to] Oko nebo jak se menovalo,
JV: hm
JG: dost se chodilo taky do té Jalty ((Jalta)), [že, když byla,]
JV: [do Jalty ((Jalta)), hm, hm]
JG: nebo do toho Jadranu. Jadran myslím. ne v Krpoli ((Královo
Pole)),
JV: ano,
JG: na tom tak ňák se to menovalo.
JV: a takže to ((smích))
JG: to víte, to bylo okolí, jo,
JV: ste navštěvovala hodně kin. a chodila ste třeba do em jak je na
náměstí Svobody? teď em tam taky bylo kino ((Central)). tam ste
nechodila.
JG: no jo, ale to bylo to, to byla takovej strašně úzký. ne, tam sem
teda nechodila.
JV: Central. [a teda em Úderka pak tam byla.]
JG: [ne, ne, ne, ale do, ne, ne, Úderka,] ta byla na tom, na mali-
dole, u nádraží, ne? to bylo Čas, jednu dobu se to menovalo Čas. a
myslím si, že se menoval i Úderka. že to na náměstí Svobody?
JV: do Kapitolu ((Kapitol))?
JG: no tak Kapitol jo, to je tady dole na tom, no tak tam
samozřejmě, to jako,
JV: v dětství, ne?
JG: pokud byly peníze a nebo tam byl někdo známej, že sme se
dostali.
JV: takže vy ste, vy ste...
JG: skala ((Scala)) byla, ta ta má pořád stejné méno, že?
JV: pořád. jako jediná vlastně. nebo Lucerna ještě taky, ale.
JG: poslouchejte, vy ste dlouhej, vy hrajete košíkovou?
JV: jak ste na to přišla. no em tak [ne, ne sportovně]
JG: [ne, řeknu jednu] zajímavost. víte jak je vchod do skaly
((Scala)),
JV: hm
JG: dete po schodech [dolu, že]
JV: [vim, no.]
JG: ale hned vedle je další vchod, a tam dete po schodech nahoru.
hned těsně vedle sebe sou ty vchody.
JV: no je to možné, to...
JG: když ste vylezl navrch, tam byla šatna, a tam bylo divadlo. tam
bylo hlediště, hrál tam kašpárek Turek, malý hlediště. a to vám chci
jenom říct, že když zabrali Sokol Brno jedna a udělali z toho
lazaret, tak v tom dopsu ((Dopz)) se hrávala košíková. vy si
nemůžete představit, když to není udělaný jako tělocvična, co to
bylo prachů. a hrát se chtělo. tam když ste votevřel dveře, tak ste
viděl, že se tam hejbou lidi, že tam běhaj, nikoho ste nepoznal.
JV: hm
JG: co tam bylo prachů. to jenom tak pro pro tudle. ale no, tak (
)
JV: můžu se zeptat, proč právě ty kina, která ste zmínila, proč ste
tam chodila? bylo to z ňákého důvodu? měla ste k nim ňáký speciální
vztah? líbilo se vám to kino? nebo vám to bylo jedno [a spíš ste
chodila]
JG: [no akorát to] Metro bylo dobrý, jo? když se objevila skala
((Scala))
JV: hm
JG: to si pamatuju, když sme tam šli poprvé, tak to byl luxus, že
jo.
JV: hm
JG: to mělo balkón, a tak, kdežto ty kina byly malý. ale většinou
sme věděli, nebo sme tam měli ňákýho uvaděče známýho, že se nemuselo
platit.
JV: takže vám to bylo jedno, kam ste šla, když to tak řeknu. vy ste
spíš šla
JG: no, jakmile byla možnost,
JV: hm
JG: tak sme, kam byste jinam chtěl chodit. potom nakonec divadla
zavřeli vůbec, že.
JV: a jaký byl váš em nebo názor vašich rodičů na kino. podporovali
vás v tom, nebo se na to dívali přes prsty, říkali, co [s tím
máte...]
JG: [naše maminka] dycky říkala večer, to sem ráda, že ste všichni
doma,
JV: hm
JG: nevědě- vona nemohla nás uhlídy- uhlídat. jo,
JV: ale věděli, že ste chodila do kina.
JG: jo, to jo. a věděli taky, znali to, toho uvadě- ten co tam byl
tím uvaděčem, páč bydlel v tom domě,
JV: soused
JG: a věděli, že je to solidní človíček, to neexistovaly takový
věci, co teď se dějí, [že]
JV: [ale tak] vy ste chodila i do jiných kin, že jo. nejenom tam,
kde byl ten pan uvaděč, ale i do těch ostatních.
JG: no říkám, když hrála někde marika rek ((Marika Rökk)), tak mně
to bylo jedno.
JV: ((smích)) takže ale nevadilo jim to.
JG: ne.
JV: že ste chodila do kina.
JG: nevadilo jim to. a myslím nás to vůbec nepokazilo. nikoho.
JV: a třeba vzpomenete si, jak se k tomu vyjadřovala škola? nebo
učitelé?
JG: jo to vo takových věcech sme nemluvili.
JV: ne, ne.
JG: a potom em byla jiná doba. já vždycky řikám, když se nadává
dneska třeba na mladý,
JV: hm
JG: já řikám, my že sme byli hodní, to bylo vyvolaný tou dobou.
JV: hm
JG: my třeba sme sem chodila tady na to klasický gymnázium, že, tak
tam toho řiditele, pro toho přišlo Gestapo, zavřeli ho, že. a těm
profesorům, tam byl třeba profesor Hájek, který ste viděl, že peněz
má, to oblečení, že teda má všelijaký, no ale toho sme si
považovali, páč on psal do Lidových novin, a tak, to byl, jo?
rozumíte.
JV: rozumím.
JG: vopravdu teda ta úcta vopravdu k těm profesorům a všechno i na
té střední škole byla mnohem větší.
JV: věřim.
JG: nebo já já nevim, v životě by mě nenapadlo doma na některýho
kantora třeba mít nějaký...
JV: hm
JG: no to by naši řekli, no tak asi sis to zasloužila a nebavili by
se se mnou, že. to vopravdu teda. řikám, bylo to dobou taky že sme
byli mnohem hodnější, protože [nikdo nevěděl, co se]
JV: [měli ste respekt.]
JG: no dyť můj strejda třeba byl za hajdrchiády ((heydrichiáda)) byl
zastřelenej.
JV: hm
JG: bylo mu třiatřicet. co to je třiatřicet.
JV: a on, on em byl čím?
JG: on měl normálně průmyslovku, tu si udělal v Pardubicích, a pak
přešel sem, tady se oženil, no a naši em prostě mu domluvili, a měl
v tom domě u nás obchod s látkama,
JV: hm
JG: a ta jeho paní v dvoře šila, jo, jedno dítko měli, jedno čekali,
to já vám ani nevěřím, to to Češi udělali tady toto, že kolikrát
udávali.
JV: hm hm
JG: nebyl, já si myslím, že u něho nebyl důvod.
JV: hm
JG: protože celou dobu nikdo je nesledoval a nic,
JV: hm
JG: čili nebyl v ňákým odboji, ale prostě to byla ta hajdrichiáda
((heydrichiáda)), no a vona, když to zjistila, tak tam utíkala a
ptala se, může mu něco donést nebo co, a voni řekli jó. tak vona tam
za týden utíkala, donesla mu tam věci, přišla domů a už tam měla byl
vlastně hned druhý den zastřelený. to byla prostě momentální ta, a
to em i na tých děckách, na všechno mělo vliv, jo, že fakt sme si
myslím byli proto jako takoví hodnější, jo? to si nikdo neuměl, co
to je třiatřicet roků, že,
JV: hm
JG: to si... no a potom ty dvě děti, zůstala už pořád sama, a...
JV: myslíte že, nebo vzpomínáte si, byl pro vás ten film třeba
tenkrát důležitý? hráli ste si třeba, jestli jestli ten film třeba
jakoby jak [zážitek]
JG: [povznesl?]
JV: jestli se třeba odra- odrazil i jako do vašeho dalšího života,
třeba i do dětských her, jestli ste si třeba hráli na nějaké
postavy, které ste viděli [ve filmu, nebo to, napodobovali ste
herečky,]
JG: [no tak to ne]
JV: zpívali ste písničky z filmů,
JG: tak, možná tak jo, že se třeba zpívaly ty písničky,
JV: hm
JG: ale musíte vzít taky, že v té době, když tady bylo, že, ty
Němci, tak [moc jich to]
JV: [já sem myslel ještě do těch] deseti let.
JG: a jo, jako ještě dřív.
JV: no, no, no.
JG: tak to pro mě víc znamenal ten Kašpárek Turek v tom <dopsu>
((Dopz)).
JV: jo
JG: ten byl výbornej,
JV: hm
JG: to em nebyl em kašpárek, jak si člověk jako představoval,
JV: hm
JG: na něj si musel zvyknout, páč von nebyl žádnej malej štíhlej, to
byl pán, já bych řekla že rozhodně mu bylo ke štyřicítce, takovej
festovnější, ale em i ty jeho hry a to bylo tak poučný jako, jo, že
naši byli rádi že tam chodim, že. a eště, víte kam sem chodila do
divadla? tomu nebudete věřit. přes jeden dům od nás byl ten klášter,
jo?
JV: hm
JG: tam chodily děvčata, která potom šly do služby.
JV: hm
JG: tady k někomu.
JV: hm
JG: a tam prostě se naučily, jak se ke které práci stavět. a ty
každou neděli pro děti hrály ňákou hru. normálně se natáhla šňůra,
daly se prostěradla, že,
JV: hm
JG: a hrály se. a to bylo, na to sem taky jako už aj že byla ráda
vzpomínala,
JV: hm
JG: páč to bylo tak na úrovni, tak jako
JV: takže
JG: ee víte, ten námět, jo, nebylo to nic tak...
JV: takže vy ste navštěvovala i divadelní představení
JG: no
JV: kromě filmů,
JG: no
JV: chodila ste em i za zábavou jako další, nebylo to jenom, že
byste vyloženě chodila na filmy, na filmy, na filmy.
JG: né
JV: ale měla ste to pestřejší, ten [kulturní život.]
JG: [dík] em že sem měla takovou dobrou tetičku,
JV: hm
JG: takže sem všechny tady ty herce z dřívějška jako znala.
JV: a třeba s kamarády? mě napadlo. mluvili ste o filmech, třeba
který ste viděli se spolužáky z obecné školy nebo z měšťanky.
JG: tak to teda ee, to už nevim.
JV: ne.
JG: třeba jo, ale nevim. [to nevim teď.]
JV: [dobře, takže] my bychom se teda posunuli trošku dál,
JG: no,
JV: vlastně do období po skončení obecné školy, to znamená em od
těch deseti let, do konce roku čtyřicet pět, což by [teda]
JG: [no]
JV: ve vašem případě bylo od roku devatenácet třicet šest, do roku
devatenácet čtyřicet pět, že,
JG: no
JV: vy ste v roce třicet šest vám bylo deset let,
JG: no.
JV: mhm v té době em změnilo se něco poté? nebo em třeba vy ste
vlastně se vdala kdy? vy ste se vdala až po válce.
JG: v jednapadesátým.
JV: v jednapadesátým. a em stále ste bydlela v Brně, takže ani
nešlo, ani nedošlo k ňákému přestěhování,
JG: ne, já sem pořád bydlela aj v tom stejným domě sme tam sehnali
takovej menší byt,
JV: hm
JG: tak sem bydlela tam, a em pak em sem to ňák [vyměnila s našima,
kteří měli větší,]
JV: [jo jo jo, já se se ptal do roku čtyřicet pět.]
JG: když maminka zemřela, že, a em-em.
JV: takže tady v těch letech třicet šest až čtyřicet pět ste chodila
em jak často? to už vzpomněla byste si, třeba už konkrétně? taky ne.
JG: to bych [vykládala ňáký (ty...)]
JV: [řádově, jednou týdně, jednou] za dva týdny, [nemáte vůbec
představu?]
JG: [né, to vůbec.]
JV: ne.
JG: to se chodilo podle toho, co už se dávalo za filmy, že, em celý
to vlastně začalo takové to uvolnění po tom pětaštyrycátém roce, že,
to už potom taky hodně sem chodívala em do Mahenovy,
JV: hm
JG: do Mahenova divadla, protože [zase]
JV: [po roce] čtyřicet pět.
JG: po roce čtyřicet pět.
JV: jo, já sem myslel do roku [čtyřicet pět].
JG: [já sem si] aha
JV: ne em
JG: za deset korun ste mohl klidně tam na galerce, když ste dal, tak
ste mohl, a nemusela sem shánět lístky, prostě sem šla ze zaměstnání
a šup do divadla, jo,
JV: jo
JG: to bylo dobrý, a to bylo až po pětačtyrycátým, protože
JV: jasně
JG: vlastně ty divadla byly zavřený. v té době. proto taky ty
baletky tak nastoupily, ke konci,
JV: hm
JG: ale to už bylo opravdu ke konci tam, no.
JV: paní g. ((G.)) em vlastně po té vaší
svatbě, změnily se nějak ty vaše em divácké návyky, chodila ste
třeba už mnohem méně častěji do kina, do divadla. a teďka spíše zase
[zaměřím na to kino.]
JG: [bych řekla, že víc,] no, víc do divadla.
JV: do divadla. takže do toho kina ste už [přestávala chodit, jo, to
(byla ste)]
JG: [nó, tam už jako, zaprvé em] nebylo toho času,
JV: hm
JG: a když teda si člověk došel, tak, tak do toho divadla, no.
JV: a [tenkrát, no]
JG: [a zvlášť když] votevřeli pak aj to Janáčkovo ((Janáčkovo
divadlo)) eště, že,
JV: po tom roce třicet šest, do toho roku čtyřicet pět, abysme to
měli vymezené,
JG: no,
JV: došlo k ňáké změně eeem před tím rokem třicet šest, předtím, než
vám bylo deset let, nebo ty kina, do kterých ste chodila tenkrát,
tak ste do nich chodila i pak, ne em ne nebo nedošlo k ňáké závažné
změně.
JG: em já si myslím, že ee tedy do roku třicet šest, pokud byla
možnost, anebo naši šli a náhodou mě vzali sebou,
JV: hm hm
JG: jako sourozenci, tak sem šla taky. ((smích)) prostě,
JV: no
JG: em se tím vyplnil volný čas, bych řekla, že, ale to už si
nevzpomínám, [to je to]
JV: [takže asi k žádné] změně nedošlo. chodila ste do těch kin jako
předtím.
JG: no.
JV: jo, hm. a měla [ste třeba ňáké svoje jedno oblíbené kino?]
JG: [to už se taky em] vybíralo, né, tak ani ne, kino to už potom
se, když bylo po pětaštyrycátým se vybíralo podle filmů. ale jinak
tady, co byly tak jako nejblíž, jo, když to bylo dřív.
JV: takže ste chodila do kin v okruhu vašeho bydliště.
JG: ano.
JV: a <třeba bylo> nějaký kino, který naopak který ste vopravdu
neměla ráda? který na vás působilo strašně špatně, nebo depresivně.
ne ne ne, nevzpomínáte si.
JG: ne. tam potom dělali z toho kina Metra ((Metro)), uďáli vlastně
divadlo, protože byla Reduta vybombardovaná, že, tak Reduta, ti em
zpěváci všichni přešli na tu Lidickou, a tam hráli, že, no pak pak z
toho udělali divadlo Mrštíků, a teď je to teda Městský divadlo.
JV: a pak jak už ste teda byla starší, kolem těch jedenácti,
dvanácti, třinácti let,
JG: vy mně dete moc do svědomí, když já si nepamatuju ((smích))
JV: tak to už si nepamatujete, mně šlo mně šlo spíš o to, jestli ste
tenkrát chodila em už třeba jakoby s kamarády, nebo s kamarádkami,
nebo jestli ste se v tom kině nějak seznamovali, em jestli [se, jak
se ten]
JG: [to ani né,] to sme se prostě domluvili kvůli ňákýmu filmu, a
šlo se na to, co se,
JV: hm
JG: co se nám jako zdálo.
JV: a spíš ste teda chodila [s kamarády než se sourozenci.]
JG: [to víte, že taky byly] různý německý filmy, který sem nasadili,
provokativní, a já nevim, to tak to už prostě už se nechodilo, to už
se vybíralo, který, řikám, tak s tou marikou rek ((Marika Rökk))
ňáký takový tydle, ty. bylo to dosti izolované všechno,
JV: hm
JG: víte? už vod toho em za té svě- za druhé světové i za těch
komunistů taky, že. se nechodilo na všechno,
JV: jasně.
JG: to nemělo cenu. to by [(to by z toho, že]
JV: [no tak,] to je <pochopitel->
JG: ale nedá em ne zas že by nebyly dobré filmy, taky, byly, ale
vopravdu se muselo vybírat,
JV: vybírat.
JG: že,
JV: hm
JG: to zas...
JV: a když se už chodila třeba za toho protek- nebo ještě teda těsně
před tím protektorátem, tak to ste chodila většinou s kamarády, nebo
ste už šla i sama třeba večer do kina. nebo odpoledne.
JG: no odpoledne,
JV: odpoledne.
JG: sem chodila.
JV: sama.
JG: večer ne. nó, to sama, nebo s em kamarádů všude bylo, s
kamarády, že sme šli třeba [dvě a tak,]
JV: [třeba s rodiči]
JG: tak to ne, to vůbec ne,
JV: hm
JG: protože zaprvé tatínek chodil pozdě domů,
JV: a maminka měla...
JG: a ta měla tolik lidí na starost, že to nepřicházelo v to...
JV: sourozenci [taky nechtěli.]
JG: [to by si] netroufli, já sem byla,
JV: hm
JG: a taky nebylo ani těch peněz, tak ste dostal pětikorunu, a
JV: a sourozenci teda taky nechtěli asi chodit s vámi.
JG: víte, jakmile už em s oni byli starší, tak oni měli svoje
kamoše, a já vám řeknu,
JV: vlastní partu lidí, takže moc [vám už...]
JG: [to tam nedávejte,] ale já vám řeknu třeba, em se mělo bruslit,
já celá šťastná, že sem dostala kolečkový brusle, že jo, na kličku,
že jo, ne kolečkový, na kličku.
JV: jasně.
JG: normální brusle.
JV: normální.
JG: šlo se do Lužánek, to se všude tam bruslilo, a no a naši mě
museli vzít sebou, a v tu ránu, jak sme tam přišli, tak voni frrr a
teď já tam zůstala, sem si to neuměla přidělat. a přišla sem na to,
že je nutný začít brečet,
JV: ((smích))
JG: se mě někdo všiml, a tak mně tu na tu kličku přiďál, jinak sem
si nezajezdila, víte? tak to vám chci říct, že potom už em jo, ti
kluci drželi víc s klukama tam, [ta že ta sestra]
JV: [holky s holkama]
JG: no ta byla starší, že ale už už, no.
JV: hm
JG: no a já se proto říkám, že su nejhodnější tady, mě nevychovávali
jen rodiče, ale ještě sourozenci, víte?
JV: tak to ste měla pěkné, no a třeba teď, když si vzpomenete, vy
ste se dívali na film, bavili ste se třeba během tý projekce, nebo
vzpomenete si [na reakci,] na reakce diváků?
JG: [tak to né.]
JV: jestli třeba nadšený ňáký em [ohlas nebo smích,]
JG: [to si akorát vzpomínám,] když v tom Metru [Metro] dávali takový
to plastický,
JV: hm
JG: no tak to teda byl řev, jo.
JV: s těma brýlema.
JG: protože oni, ano, oni s em dávali takové opravdu věci, že už po
vás jak když někdo skočí, že. em počkejte, jak se to menovalo vo
těch dinosaurech nebo něco, co natočili, to bylo taky takovým
způsobem udělané, ale to už se žádný brýle nenosily.
JV: počkejte, kdy myslíte.
JG: no em
JV: nemyslíte [Jurský park?]
JG: [vo tom,] nó. [nó, no, no]
JV: [jo a tak to sou devadesátá léta.]
JG: a to právě chcu říct, tak to bylo něco takovýho, když ste měl ty
brýle nasazený, jo, [no, tak něco.]
JV: [že to na vás působilo,] že, [že sta vstoupila do děje.]
JG: [jo, že už de de na tebe, ano.]
JV: hm
JG: tak ta reakce těch ostatních návštěvníků [byla hlasitá.]
JV: [a pamatujete si,] co konkrétně ste tam viděla na tom plátně?
ste říkala [ňáký (jakoby)]
JG: [no to byl ten] sifon
JV: sifon.
JG: to normálně se jako bavili, a že si dávají sifon, a jednoho to
votočil a prskl to jako na nás, jo?
JV: hm
JG: no tak to všechno, a to všecko byly takový, buďto že jelo auto v
klidu a najednou se dvě srazily, a najednou ste je viděl nad sebou,
jo, to je tak, jo, a já už přesně si tak [na ty brýle si vzpomínám,
to byly úryvky]
JV: [protože to je spíš kratší, kratší em úryvky.]
JG: vyloženě úryvky tady na na tu legrácku, no.
JV: ale jako za sebou, bylo to jako v jednom filmu, ale kraťoučký,
JG: jo, jo, takové epizody.
JV: jakej to byl rok, po po válce ste říkala?
JG: no, to bylo po válce.
JV: po válce.
JG: to bylo určitě po válce.
JV: tak těsně, nebo, nevíte.
JG: to já kdepak.
JV: a třeba tenkrát ta před tou válkou, během války, em ee daly se
koupit třeba i jídlo sebou em konzumovat, nebo pít nápoje během
představení.
JG: né, ne. to ještě vzpomínám, chodili zase em s s tou vůní, víte,
jak vyšplichovali.
JV: že
JG: sme seděli, jo, tak jako aby změnili vzduch, páč to,
JV: jo
JG: co takový malý kino,
JV: hm
JG: dyť to bylo raz dva vydýchaný, že. tak to ste viděl jak šel, tak
jako když stříkáte stromky, a takovým způsobem, no.
JV: a to se ďálo třeba po em každém představení? nebo před
představením, nebo během [přestávky?]
JG: [né, během,] během během té em
JV: [během projekce]
JG: [tak asi v polovině] toho.
JV: jo.
JG: no. protože em přestávka nebývala tak ani.
JV: vzpomenete si na tu vůni třeba, co vám to [evokovalo?]
JG: [no, taková jako] lesní,
JV: lesní.
JG: něco takovýho. no ale to bylo raz dva pryč.
JV: hm
JG: to jenom jak sedlo na ty lidi, tak to byl konec.
JV: a potkávala ste třeba v kině své známé? kamarády? nebo sloužilo
to kino jako místo, kde ste se setkávali?
JG: tak to ani né, to né. to ne. (.) no. tak hotovo.
JV: <né>, ještě chvilinku.
JG: no až tady z toho zmetku budete dávat něco [dohromady, tak.]
JV: [ne ne ne, to] není problém. ale teď sem se chtěl dostat spíše k
těm filmům. k jejich výběru a k tomu, jak vlastně na vás působily,
em vy ste si teda vybírala film především co se týče toho dětství,
tak tam ste se zaměřovala na tu mariku rek ((Marika Rökk)).
JG: no, marika rek ((Marika Rökk)).
JV: rek ((Marika Rökk)). a to teda bylo ještě před válkou. nebo...
JG: ne, to bylo za druhé [světové.]
JV: [za druhé] světové války.
JG: no.
JV: hm
JG: to právě takové filmy, oni potom pouštěli i těm vojákům na
frontě, když šli, jo, aby prostě jim zlepšili náladu,
JV: hm
JG: protože to bylo takovýho psího ( ) ((smích))
JV: (hopsino psino).
JG: ((smích)) <no ne, tak> to máte tak jako když sou operety, jo,
tak takovýho něco, no. a teď se vžijte do toho, ti vojáci špinaví
vod blata všechno,
JV: hm
JG: teď aspoň chvilku vidí něco jinýho,
JV: jasně.
JG: jako to
JV: a a před tou válkou ste si vybírala filmy
JG: před válkou sem z toho neměla vůbec rozum.
JV: tak to vám bylo ještě takových čtrnáct let, že, eště v roce
třicet devět.
JG: třináct.
JV: třináct let.
JG: mně bylo.
JV: a
JG: já si, víte, já si pamatuju takový blbosti jako patnáctýho
března, to si vždycky vzpomenu, jak projížděli tady po Nové
nákladním autem, zastavili, vyskočili dva vojáci,
JV: hm
JG: vytáhli takovej ten normální koš proutěnej, jak býval na prádlo,
JV: hm
JG: do obchodu, najednou letěli honem zpátky, plnej margarínu.
JV: hm
JG: to byly takový kostky tenkrát, jo. to měli plný. šup to na to a
jeli dál. páč to ( ) to oni potom posílali domů, tam už byl
tenkrát byl velký hlad, kdežto u nás to ještě na lístky nebylo.
JV: patnáctého.
JG: na lístky to začlo až když byli tady Němci, že.
JV: patnáctého března, to
JG: no
JV: jaký rok ale?
JG: no to byl třicet devět.
JV: třicet devět, mhm.
JG: páč třicet osum na podzim to začínalo, že, s tím obsazením
Sudet, a tak, že, a toho patnáctýho března už teda jeli sem.
JV: takže vlastně vy když ste byla mladší, tak ste ňák úplně neměla
ty preference jakoby jasné, až na tu mariku ((Marika Rökk)), ale to
teda už [byla válka,]
JG: [eeem]
JV: to ste spíš
JG: no
JV: chodila, když ste věděla, že někde je ňáký film, třeba
[(zdarma), nebo že ten pan promítač, že vás tam...]
JG: [jasně, a bez bez toho, sem, no]
JV: takže ne [moc ste si jako nevybírala.]
JG: [vobyčejný děcko.]
JV: hm
JG: jo.
JV: a třeba takže ani pro vás vlastně tím pádem nebylo důležité, kde
to kino je, em kde ten film se hraje, v jakém kině, spíš to bylo vo
tom, kam [šlo jít.]
JG: [no ta to] tak úplně ne,
JV: ne?
JG: poněvač to (doleši ty) bylo (už to bylo) v Morávce
((pravděpodobně Moravia)), protože sme ani tu kačku dvacet
neplatili.
JV: jo, to bylo pouze v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia)).
JG: ((smích))
JV: tam ste měli zdarma přístup.
JG: protože tam byl ten
JV: uvaděč.
JG: uvaděč. ((smích)) jo.
JV: a a á
JG: takže tam sme věděli, že můžeme kdykoliv. páč on totiž jiný
uvaděč tam neexistoval, jenom ten jeden.
JV: hm
JG: takže kdykoliv tam člověk jako přišel, tak měl volný vstup.
JV: a později, jak ste začala získávat rozum, ale ještě před rokem
čtyřicet pět em to znamená za toho protektorátu, to vám bylo kolem
těch patnácti, šestnácti let, že, tak to ste si už asi vybírala víc,
to už...
JG: no tak jistě, ale potom taky už ste měl jiný,
JV: hm
JG: em chodili sme plavat, aj aj sme závodili, a už už se dělal ten
sport, jo
JV: hm
JG: už se hrála košíková [a tak, jo]
JV: [měli ste víc aktivit.]
JG: takže, no tak to
JV: takže ste chodili na výlety třeba,
JG: no, no
JV: nebo taneční zábavy, chodila ste
JG: vůbec ne.
JV: ne, vůbec?
JG: žádný taneční, za druhé světové nebyly povolený žádný, a my sme
měli akorát to, že sme hráli taky házenou, to bylo, tenkrát se hrála
házená,
JV: hm
JG: když bylo letní období, a když byla zima, hrála se košíková.
dneska se to hraje pořád, že. a my když sme jeli třeba na na
házenou, tak to po pětaštyrycátým roce,
JV: hm
JG: anebo aj předtím, tak sme jeli třeba z Královopolské na
náklaďáku, a to se musela dát plachta, aby nás nebylo vidět, páč to
bylo zakázaný, že,
JV: hm
JG: a tam když se skončil zápas, tak bylo domluvený, a ve stodole,
byl gramofon na ručičku,
JV: hm
JG: a tam se třeba chviličku tancovalo, a už zase se em nasedlo a
jelo se domů.
JV: jasně.
JG: a taky bylo ohromná legrace tohleto.
JV: takže těch těch aktivit [a koníčků bylo mnohem víc, už mhm]
JG: [tam už tam už potom] jak začly tady ty, tak už zdaleka tak, to
když bylo něco vopravdu pěknýho,
JV: hm
JG: tak se šlo, ale ne na všechno, a taky em taky si všelijak se
dodělávala škola, nebyly ty peníze.
JV: a když ste si teda už vybírala, tak třeba podle novinových
článků, nebo ňákých [recenzí? programů,]
JG: [ne, většinou podle toho,] že už na tom někdo byl [a říkal.]
JV: [už na tom byl.] a měli ste referenci nějakou, jo.
JG: no. tak já už du, ne?
JV: em
JG: ještě? ((smích))
JV: ještě chvilinku. ((smích)) nebo už [ste unavená?]
JG: [tak dobře,] ne, ne, ne, nejsu unavená, vůbec ne, to ne.
JV: já myslím, že ještě...
JG: ale já už sem si řekla, že už sme pověděli všecko.
JV: ono je to taková struktura,
JG: jo,
JV: a my sme tak trošku skákali, [ale to nevadí,]
JG: [jo, takže vám]
JV: já sem vás nechtěl přerušovat, protože ono je lepší em dát tomu
člověku volný prostor, protože si vzpomene častokrát na věci, na
které by si pak ani nemusel vzpomenout, takže rozhodně sem vás
nechtěl nějak usekávat, naopak mě zajímalo, co co vás napadne třeba.
JG: hm
JV: samotnou. a kromě té mariky ((Marika Rökk)), měla ste ještě
nějaké oblíbené herce, herečky? nevzpomenete si?
JG: tak většinou tady taková ta tendence, protože to, co povolili
Němci,
JV: hm
JG: na to se nedalo dívat.
JV: ne
JG: to ne, ne, no tak to byly samý boje,
JV: [a co Burian? ((Vlasta Burian))]
JG: [a nezapomeňte,] že oni, no tak Buriana ((Vlasta Burian)), to
je, to viděli sme, jo, to, to jako jo, to em von byl opravdu dobrej,
na svou dobu, to, dneska už je to takový hodně naivní, ale přesto
jako byl teda dobrý, jo, no tak to zná člověk všechny takhle ty
filmy.
JV: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film je barevný nebo
černobílý?
JG: tak to byly většinou [černobílý.]
JV: [většinou černobílý.] a kolorované [třeba]
JG: [to tady] nebylo.
JV: [třeba Sněhurka? ((Sněhurka a sedm trpaslíků))]
JG: [to akorát tam] s těma. prosim?
JV: pamatujete si na Sněhurku? ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
JG: no ale to bylo už po válce, když sem přišla Sněhurka ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)).
JV: právě že mně tady jedna paní říkala, že už ji viděla před
válkou. kolorovanou.
JG: já si myslím, že žádný filmy sem nechodily bez barvy, [to
všechno začalo až potom.]
JV: [ona byla, ona byla] černobíle, ale byla kolorovaná, to nebylo
[barevný jakoby film, ale dodatečně,]
JG: [aha jo, jako takle, jo tak to nevim.]
JV: to nepamatujete si
JG: jo, to si ne-
JV: třeba jedna paní mi říkala,
JG: [jo, jo]
JV: [konkrétně paní] Holubová, že na to má strašně silnou vzpomínku,
JG: aha
JV: že ten film se ji úplně vepsal do paměti, a to mohlo být někdy
kolem roku třeba třicet čtyry, třicet pět.
JG: no tak to ne, to já si
JV: nemáte, ale to jakoby více lidí, více pamětníků mi říkalo, že
tento film je pro ně takový, [opravdu v tom dětství, že si ho
pamatují strašně silně, takže mě zajímalo, jestli vy máte takovou
zkušenost taky.]
JG: [jako že to bylo mezi prvníma to barevný, jo? já sem ho viděla]
taky, ale nevim, že by byl teda barevný. tak ne, nevzpomínám si.
JV: a viděla ste ho teda až po válce.
JG: no tak to už dovikolikátá nahrávka to byla, že
JV: hm hm
JG: to víte že určité filmy jak Babička,
JV: jasně
JG: že, to už se ďála dvakrát, a tam jistě taky, no
JV: a bylo pro vás třeba důležitý, jestli ten film byl zvukový nebo
němý?
JG: no tak já nepamatuju,
JV: [nepamatujete jiný filmy.]
JG: [jiný filmy.] to když tak ukazovali z toho jenom ukázky, ale že
bych byla vyloženě na němém filmu sem nebyla, ne. to ne.
JV: a vybírala ste si pak třeba film i podle toho, v jaké zemi
vznikl? jestli byl britský, francouzský, americký, český,
JG: ale to sem nechodilo. když byla druhá světová [válka, tak to sem
nechodilo.]
JV: [ale před druhou světovou] válkou ještě.
JG: no tak to.
JV: rok třicet osum, třicet devět.
JG: no, to. možný je, <že sem ňákej viděla,>
JV: hm
JG: fakt nevím.
JV: jasně.
JG: to nemá smysl,
JV: rozumim, hm.
JG: něco říkat. to ne.
JV: vzpomenete si třeba, který film ste viděla a fakt ste ho neměla
ráda? a který se vám nelíbil?
JG: no tak neměla sem moc ráda takový ty bojůvky, abych řekla.
JV: německé filmy? spíš.
JG: když to em-em.
JV: přišlo vám to třeba jako příliš propagandistické, nebo násilné,
JG: no násilný, víte,
JV: hm
JG: takový jako děcko nemá k tomu pochopení.
JV: hm
JG: dneska třeba ty děcka sou jiný, protože je ta televize a vidí to
třeba často, a můžou si to tak všelijak pouštět, ale em
JV: a naopak třeba který filmy ste měla opravdu ráda? který se vám
líbil? nebo s- že pro vás [znamenal]
JG: [já vám] vážně nevim.
JV: ne.
JG: nevzpomenu si.
JV: nevzpomenete si na ňáký konkrétní třeba jeden, který by vám fakt
v paměti tak...
JG: ne, no tak em určitě v paměti mně zůstaly, pokud to byl film a
byla to pohádka.
JV: hm
JG: to určitě, jo.
JV: takže ňákou [pohádku si pamatujete?]
JG: [no, a takhle to] ano, ale...
JV: a šla ste třeba na ňáký filmy víckrát?
JG: no na tu mariku rek ((Marika Rökk)) určitě.
JV: na tu mariku ((Marika Rökk)), jo? ((smích))
JG: sem ju viděla v tom kině, pak sem šla tam, tam sem viděla to
stejný,
JV: ale jednalo se pořád o jeden film.
JG: o jeden film. ano.
JV: ((smích))
JG: ona byla fakt výborná,
JV: hm
JG: a potom taky byly ty filmy s ní dělaný tak jako dost jako i
legračně, jo?
JV: hm
JG: že ste, jo, že to bylo takový vzdušnější, ne pořád takový...
JV: paní gešvinderová ((Geschwinderová)), vzpomenete si třeba na
ňáké rozdíly v těch místních kinech, kam ste chodila? nebo ty kina
vám připadaly velmi podobné, co se týče třeba interiéru, nebo [toho
foajé ((foyer))]
JG: [no tak určitě,] takový Metro,
JV: hm
JG: to vo deset procent lepší jak jak ta Morávka ((pravděpodobně
Moravia)), nebo
JV: hm
JG: tak tak, já bych řekla, Morávka ((pravděpodobně Moravia)) byla
nejhorší.
JV: Morávka ((pravděpodobně Moravia)) jo, jo.
JG: pak ten ekcelsior ((Excelsior)), ten tam měl vo ňáký sedadlo
víc, a je taky temný kino,
JV: hm
JG: nic to toto, pak Oko a Studio, to už byly takový prostor a tak,
že, Metro taky, no a nejlepší tenkrát teda byla skala ((Scala)),
JV: skala ((Scala))
JG: a myslím Kapitol.
JV: Kapitol.
JG: ty, ty byly takový [bych řekla]
JV: [co Jalta třeba.]
JG: prosím?
JV: Jalta.
JG: no tak abych vám řekla pravdu, já už si moc nevzpomínám jak to
vevnitř bylo.
JV: na tu Jaltu [Jalta] si moc nepamatujete.
JG: ne. byla sem tam, a aj dokonce bych řekla třeba před dvaceti
lety, ale to už vám splývá.
JV: hm
JG: Alfa, jo, [teď ta Jalta, Jadran,] jo,
JV: [no, to bylo toho hodně.]
JG: no tak to už em ta Alfa taky sem ju neměla moc ráda,
JV: ne?
JG: páč to tam taky se šlo tak jako dolů,
JV: hm
JG: kamsi, jo?
JV: já vim, no.
JG: kdežto ta skala ((Scala)), ta ta měla ještě měla aj ten balkon,
to bylo pěkný tam, no.
JV: třeba vzpomenete si na přístup zaměstnanců, jestli k vám chovali
třeba nějak v tý skale ((Scala))
JG: em (nemůžu říct)
JV: ne jinak než třeba v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia))? a
hrály, no, chtěla ste něco říct?
JG: né, no em my sme k té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) měli i
takový přístup už tím, že tam byl zn- ten známý uvaděč, a tak von...
JV: ale měla ste to kino evidentně teda ráda, nebo měla ste k němu
[takový vztah, vy teda ste říkala, že interiér moc úplně]
JG: [jó, nó,] ne, tak to mně nevadilo, protože v tu ránu se začlo
hrát a bylo to.
JV: a bylo to zadarmo.
JG: jo a už už nikoho nevnímal kolem, jo.
JV: ((smích))
JG: já vždycky říkám, že divadlo i kino,
JV: hm
JG: pokud pořád vnímáte lidi kolem sebe, tak za moc asi nestojí. že
vás nemohlo tak upoutat, jo, že páč když vás upoutá, ta vnímáte to,
a nevíte vůbec jestli si sou tam ňácí sousedi nebo nejsou, je vám to
jedno.
JV: ((smích))
JG: a i v divadle.
JV: prostě že ste úplně do toho [děje ponořená,]
JG: [no jasně.]
JV: [a nevnímáte lidi.] hm
JG: já chodim aj teď hodně do divadla,
JV: jo?
JG: hlavně teda chodím do toho Městského ((Městské divadlo)),
JV: aha
JG: že, teď pořád, teď sem byla na těch Bídnících, a teď bude ta
Evita, že, em to na to člověk tam šel rád, protože ti mladí herci,
to <voni to až přeháněj tou pohyblivostí> někdy.
JV: myslíte teď Mrštíci. u Mrštíků ((Divadlo bratří Mrštíků)).
JG: jo.
JV: divadlo.
JG: to sou ty muzikály, jo? v té činohře, tam právě vám řeknu, že
když sem byla tak zvyklá na tu Veveří, a Mahenka ((Mahelovo
divadlo)), že mně ne- neuteklo nic, tak vám řeknu, že vám su z té
činohry v Městským ((Městské divadlo)) zklamaná dost.
JV: hm
JG: tam je ten Černín ((Zdeněk Černín)), tak ten si tedy zásadně
ňáký takový věci em jakože třeba Junák ((Zdeněk Junák)) musí ten
nahej chudák vstávat z vany, nebo teď zrovna teda, zrovna poslední,
co měli,
JV: hm
JG: em Kočka na té střeše ((Kočka na rozpálené plechové střeše)),
JV: hm
JG: tak tam <taky teda>, jo, já to přejdu, já se tomu zasměju nebo
něco,
JV: jasně
JG: ale zas specielně on, dokonce jednou sám co si režíroval a sám
co tam tak tak jako prošel, von to vždycky tak sešeří, já nevim, von
si asi myslí, že diváky získává, no ale (de dělat), no a pak tam
byla režizérka Burešová ((Hana Burešová)), a ta vám zase em ee já si
vždycky říkám, že někdy dokáží i kus pokazit. tam byli ti Tři
mušketýři,
JV: hm
JG: a vona je dá v tom oblečení jak byli, pak najednou v moderním,
JV: hm
JG: pak do toho zaplete ještě děcka, který tam hrají kdesi na
pavlači,
JV: hm
JG: a vždycky když tam dohodila ty děcka, tak jak kdyby se to
divadlo zastavilo.
JV: hm
JG: víte? ten,
JV: rozumim.
JG: úplně ste z toho děje vypadlo. to sou takový zajímavý. no tak to
ale stojí to dost peněz.
JV: hm
JG: to sem říkala a i tam jednomu chlapíkovi, který tam navštěvuje
dost divadla,
JV: hm
JG: já sem řekla, proč jako, já nevim jestli je sám režizér v ňákým
divadle nebo něco, ale je vidět, že tam vždycky s těma h- em
pohlavárama tam [vykládá,]
JV: [jak vypadá?]
JG: šedovlasej.
JV: a má brýle?
JG: myslím že jo.
JV: je zarostlý trochu?
JG: jo.
JV: to je možná Vít Záhorský, to je můj středoškolský profesor a je
[divadelní kritik.]
JG: [víte pro-] jo, to by tak mohlo být.
JV: ((smích))
JG: mně vám vadí to, že tam Mahenova činohra neudělá ty
předpremiéry.
JV: hm
JG: dyť i na tom získají hodně peněz, důchodci by chodili, ale tady
de hlavně o to, že je to odpoledne.
JV: hm
JG: lidi už potom, teda pro mě je taky, když už jedu teda [kamsi
ještě, jo, no, my když dem na ten] muzikál,
JV: [jasně, já tomu rozumim, je to pro vás příjemnější než chodit
večer, hm]
JG: von začíná ve dvě. a oni končí o pěti, o š- to je dobrý.
JV: já vím, já [sem tam taky byl.]
JG: [ale když začnou] o šesti,
JV: hm
JG: no tak to už je pozdě. a tam dřív byl klub činoherníků
((Činoherní klub)),
JV: hm
JG: a em mohlo se, byla to předpremiéra a bylo to v Mahence
((mahelovo divadlo)),a najednou to zarazili. já nevim, já si myslím,
že to divadlo měli hodně obsazený, že by taky tím vydělávali peníze.
JV: je to možné.
JG: nevím proč, proč teda oni nemůžou, když tady na druhé straně to
může. já nevim, kde má ten Moša ((Stanislav Moša))
JV: ((smích)) ( )
JG: ňáký dobrý známý, že [teda mohl] postavit divadlo,
JV: [to možná, no]
JG: a všechno,
JV: hm
JG: ale je fakt, že ve výběru herců a tak von musí být dobrej.
JV: vyhovuje vám.
JG: von má vopravdu teda,
JV: ste spokojená.
JG: to má, má to cosi do sebe, no.
JV: pojďme se ještě <vrátit trošku zpátky>,
JG: jo?
JV: sme se teď trošku odběhli někam jinam,
JG: no (štěci) byli dřív, když hráli činohry úplně senzační, to tak,
no, povídejte, ať vám to
JV: chtěl sem se zeptat, em když tenkrát vlastně ste byla na té
projekci, vzpomněla byste si, z čeho se to představení skládalo, kdy
začínalo, co se dělo o přestávce, em
JG: ne, no to bývalo tak, že byl dycky eem žurnál,
JV: aha
JG: to byla jedna věc,
JV: hm
JG: někdy i před žurnálem byly ještě [reklamy, ale ty reklamy,]
JV: [týdeník myslíte? týdeník?]
JG: týdeník, no.
JV: hm
JG: předtím bývaly někdy reklamy,
JV: hm
JG: ale to reklamy byly takový, že oni měli takový ty barevný
sklíčka se dávaly.
JV: diapozitivy.
JG: no, a em to em prostě tam ne- se nic nepohybovalo.
JV: hm hm
JG: to prostě jenom [za od no, no.]
JV: [statický obraz.]
JG: a někde, když byl týdeník, tak po týdeníku dávali. pak byla
přestávka,
JV: hm
JG: pak se začal film a konec.
JV: a byl třeba krátký film? předfilm ňáký ještě? před tím hlavním
filmem? ne ne ne.
JG: si nevzpomínám.
JV: anebo ňáká třeba živá vystoupení, hudební doprovod,
JG: ne, ne
JV: nepamatujete.
JG: ne, ne, ne, ne.
JV: a třeba reklamní ukázky z jiných filmů? foršpan takzvaný.
JG: tak to teda ne.
JV: ne, nepamatujete si.
JG: a já si myslím, že vopravdu [nebyly.]
JV: [nezažila ste.]
JG: ne.
JV: hm
JG: ne.
JV: a zajímala vás tahle doprovodná část toho programu, nebo už ste
to jenom chtěla mít za sebou a aby ten byl ten hlavní film třeba [s
tou marikou ((Marika Rökk))]
JG: [no jistě,] to by (kdepak ty,)
JV: nezajímalo vás to.
JG: no protože když byli Němci,
JV: hm
JG: tak to byly úryvky z fronty, že.
JV: jasně.
JG: a když bylo po pětaštyrycátým, tak to pořád byla ta práce,
JV: hm
JG: a budování [socialismu, a to]
JV: [a předtím, před válkou?]
JG: to já nevim.
JV: to už nepamatujete.
JG: určitě týdeník byl,
JV: hm
JG: protože i dneska em když ten pan Čáslavský ((Karel Čáslavský))
dává, jo
JV: hm, hm
JG: tak vidíte, že to, to sou vlastně týdeníky,
JV: hm
JG: co von dává, že.
JV: jasně.
JG: že kdyby nebylo, kdyby to dnes neukázali, tak já sem ani
neviděla, jak vypadá Kramář ((Karel Kramář)), a takový ty elity,
JV: hm
JG: který vlastně ten stát budovaly, že. no, to
JV: a třeba ještě sem si tak vzpomněl, nebyla ste někdy na promítání
filmu v domácnosti? třeba u ňákého vašeho kamaráda? nevíte, že měl
někdo doma promítačku? projektor?
JG: my sme byli tak
JV: to ne vy, ale třeba ňáký váš bohatší kamarád.
JG: ne, ne.
JV: [rodiče jeho.]
JG: [ne, ne, ne.]
JV: neměli.
JG: ne.
JV: hm
JG: akorát vim, že byla velká sláva v baráku, když první měli
televizor,
JV: hm
JG: a to měli takovej ten, takovej ten malinkej, a tady bylo rádio
takový. tak to nastoupil celej barák, <a šel se dívat.>
JV: <jo>
JG: ((smích))
JV: to bylo tak v jakým roce?
JG: no to byl vopravdu první,
JV: hm
JG: protože ten jejich mládenec byl inženýr tady kolem ňákejch
[televizorů]
JV: [po válce] teda už.
JG: no jistě, no, no. to mohlo být, já nevim, kolem toho
čtyryapadesát,
JV: hm
JG: nebo možná později, jak to nevim.
JV: ještě bych se vrátil na chvilinku k tomu rektorátu, em
<protektorátu>,
JG: jo.
JV: pardon.
JG: no,
JV: em jak na vás působily ty změny po roce třicet devět? em když
začaly platit protektorátní předpisy, že, takže spousta věcí se
změnila,
JG: hm
JV: a jak to na vás zapůsobilo, ta atmosféra.
JG: no mizerně,
JV: hm
JG: mizerně zapůsobila, protože em to vopravdu, a hlavně ty
hospodyňky, dyť já sem byla děcko, prosim vás, vám tam vystřihli
něco, a a najednou ste zjistili, že ste měl nárok na dvacet deka
sádla, a že už teda, pokud si nevystačíte,
JV: hm
JG: tak už teda nikde nic neseženete, že.
JV: a třeba [co se týče]
JG: [to už]
JV: co se týče teď vlastně tý změny, že byly povinné titulky německé
u filmů, že jo,
JG: ((smích)
JV: názvy reklam, [že to bylo v němčině,]
JG: [<prosim vás, povíte> mně], dyť já vím ve škole,
JV: hm
JG: černou tuž a redispero,
JV: hm
JG: a černé ruce, že
JV: hm hm
JG: to hlásila, museli sme to mít začerněný, jak kdybysme četli tam
bůh ví co. a vono tam dohromady nic nebylo.
JV: jasně.
JG: to určitě, to, já vám řikám, že em že nenadávám nikdy na mladý,
protože řikám em su přesvědčená, že sem byla mnohem hodnější, ale já
sem byla hodnější, protože byla taková doba.
JV: hm
JG: a člověk se bál, aby něco nezavinil, aby to třeba rodiče
neodnesli.
JV: rozumim.
JG: zvlášť, když ten náš strýc potom byl zastřelen, že.
JV: to je jasné. jak ste říkala ty německý [týdeníky, no]
JG: [jak ste] potkal někoho v černým kabátě a černým klobouku, jo,
takový ten jako pršiplášť ňákej lesklej, tak už se člověk rači
klidil, že.
JV: to chápu, no.
JG: dyť to,
JV: [a vz- vzpomene-]
JG: [a ani my sme] nebyli moc hodní jeden na druhýho v tom, protože
hodně se ví, že udávali Češi, že. a doma pořád, že musíš,
nevykládat, být potichu, nevykládat. no, ale je to pravda, jinak to
nešlo. a doufejme, že už se nikdy nic takovýho nevrátí.
JV: a za druhý světový války, jak se třeba změnilo to vaše chození
do kina, chodila ste em [méně častěji?]
JG: [to sem zase] chodila stejně.
JV: chodila ste stejně.
JG: protože já jenom tady do těch,
JV: hm
JG: a to většinou, a vždycky tak kačka se sehnala, [(zas to stálo
málo)]
JV: [takže žádnej zásadní rozdíl] tam nebyl třeba.
JG: tam jako ani, ani řikám ne, ale, ale em věděla sem, že,
JV: hm
JG: anebo sme věděli aj od toho, co u nás bydlel, řekl na to běžte,
to je dobrý, to se bude, tak sme šli.
JV: [na doporučení.]
JG: [i když to byl,] i když to byl německej film,
JV: hm
JG: ale rozhodně ne ňáký zfanatizovaný filmy.
JV: a třeba vzpomenete si, už se blížil konec války, rok čtyrycet
pět, květen, osvobození, em změnilo se nějak em to chování? tady v
tý době, jako vlastně už už ste jako věděli, že fronta se blíží, že
jo, takže jestli ste už jako vůbec nechodili, [nebo ste se báli,]
JG: [no tak,] to se už nechodilo,
JV: ne
JG: protože byl vopravdu strach,
JV: hm
JG: páč to ste z dálky slyšel,
JV: hm
JG: já si vzpomínám, že sme se sestrou sme hrávaly házenou za Krpole
((Královo Pole)), a to bylo v dubnu,
JV: hm
JG: a měl se hrát zápas, a my sme zdrhly z domu.
JV: hm
JG: my sme to mamince neřekly, protože vona by nás nepustila, a do
toho Krpole ((Královo Pole)) sme jely, to ještě jela elektrika, jo,
a dojely sme tam, a to mě- s někým sme měly hrát, kterej měl přijet
do Brna, a nepřijeli.
JV: nepřijeli.
JG: no a tam přišel ten náš vedoucí a když nás tam viděl, tak řiká,
ježiš marná, jak to že vás rodiče pustili, a potom nás ňák přes
kohosi rozváželi domů, abysme nejely elektrikou a ničím, a...
JV: rozumím.
JG: sme stály u hřiště, a, a to duní, to nemáte zdání, [no, to se
ozývá.]
JV: [a vzpomenete si na] ňákou třeba vaši první návštěvu ee po ee
konci války? po osvobození? ta [atmosféra dobová.]
JG: [tak si vzpo- říkám,] já si vzpomínám akorát na to Metro. do
toho kina Metra [tam na tu, jo]
JV: [a spíš mně de o tu] atmosféru doby, jestli...
JG: jó, no tak po tom ja- jak se to rozjelo, ale to taky nebylo
hned.
JV: hm pozvolna.
JG: no.
JV: jo.
JG: to jako em
JV: já bych vám teď dal seznam filmů, a
JG: co sem viděla, co sem neviděla?
JV: jestli byste třeba em moh- ee mohla se k nim vyjádřit, jestli si
na ně konkrétně vzpomínáte, třeba kdy ste ee na tom filmu byla, nebo
s kým ste ten film viděla, proč se vám ten lin- film líbil,
JG: mhm
JV: a je to teda, je to teda do toho roku čtyrycet pět, jo, zase.
JG: aha no tak to teda nevim.
JV: jestli ste ten film viděla třeba vícekrát,
JG: em no tak
JV: jenom si projděte ten název, já vám
JG: pučte mně ňákou, já vám tady udělám tečku nebo křížek, nebo to
JV: jo, udělejte si, určitě.
JG: tady ten, no Roztomilý člověk, to (jasně),
JV: ty filmy sou seřazené podle roku em tady ten je z roku dvacet
devět, už si asi nepamatujete, to už si asi nepamatujete, to ste asi
nemohla vidět, když ste, vám byly tři roky, ale, podivej- udělejte
si ty vaše poznámky určitě, jestli vám ty názvy přijdou povědomé,
JG: To neznáte Hadimršku, toto taky. sl- jo, Lelíček ((Lelíček ve
službách Sherlocka Holmese)), ten jo, ten qik ((Quick)), to nevím,
Pobočník jeho Výsosti, (.) to nevím těch Šest žen Jindřicha osmého
((Šest žen Jindřicha VIII.)), si zřejmě si myslím, jestli sem to
neviděla,
JV: hm
JG: v divadle, víte?
JV: hm [jasně]
JG: [Mata Hari,] to je jasný, Svět patří nám, Sněhurka ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)). Ducháček to zařídí, to nevím, to, To byl český
muzikant.
JV: mhm
JG: nevim. možná, víte něco i z třeba s to, ale prostě si
nevzpomínám. ko- Kouzlo valčíku, to kdyby viděl kousek, tak si hned
vzpomene,
JV: hm
JG: ale takle jako ee
JV: a třeba teď ee [vzpomenete si,]
JG: [nevim, no.]
JV: který z nich byl váš oblíbený? před tím rokem čtyřicet pět, když
ste ten film viděla v kině?
JG: no tak Sněhurka a sedum trpasliků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
bez debat.
JV: hm a tu ste říkala, že ste
JG: To byl český muzikant, to bylo taky výborný, že, tady toto je
všechno,
JV: hm
JG: myslím aj tu Operetu ((Opereta)) se mně zdá, že už (vim) o čem
to bylo. ale toto, to sou takový komedie takový
JV: hm
JG: no, Muži nestárnou, to se mně líbilo proto, páč,
JV: hm
JG: ty lázně v Hradci Králové sem znala, tam bylo to vlnobití,
JV: hm
JG: že sem tam byla na prázdninách jednou, tak to jako jo, ale, no
ta La Paloma, to plete člověka, páč to bylo aj píseň, že,
JV: hm
JG: vo tom, no. ( ) no cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)), no to, to sou, To neznáte Hadimš- ((To neznáte
Hadimršku)), to je všechno Burian ((Vlasta Burian)), no
JV: hm
JG: to Pobočník jeho Výsosti, to je taky jeho, ta Mata Hari, ta byla
pěkná, to je fakt,
JV: jo, vzpomínáte si na to víc,
JG: no
JV: jo.
JG: no Svět patří nám, to Voskovec, Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich))
JV: a viděla ste třeba ňáký film vícekrát tady z těchto?
JG: no to je možný.
JV: jo.
JG: jo.
JV: a už nevíte který, [nevzpomenete si.]
JG: [no U pokladny stál.] to sme viděli víckrát.
JV: hm
JG: jo, to sme tam, jo, to jako em u nemužu říct u jednoho nebo to,
JV: hm
JG: no, To byl český muzikant, to (bylo) taky pěkný, no.
JV: [ale znamenalo]
JG: [to Roztomilý] člověk ((Roztomilý člověk)), vono je to dobrý,
JV: hm
JG: ale vono je to taková em
JV: Roztomilý člověk.
JG: jo, nic z toho, no, no.
JV: hm a třeba
JG: Vídeňská krev, to bylo aj opereta. nevim.
JV: nevíte.
JG: to už nevím jistotně, jestli sem to viděla ten film,
JV: hm
JG: jo?
JV: hm
JG: to už jako, to nechcu,
JV: a ňáký třeba ten film má pro vás zvláštní, nebo specifický ňáký
ee ňáký [význam, znamenal pro vás něco víc.]
JG: [hm tak já sem dost ee tak] to věřím tady třeba ten em To byl
český muzikant, jo,
JV: hm
JG: mně se takový líbí, nebo o- že je to ten Kmoch ((František
Kmoch)),
JV: hm
JG: a tak, jo, to nebo cokoliv vod toho Jiráska ((Alois Jirásek)),
nebo vod toho (Smetany) ((Bedřich Smetana)), to mě táhne aj dneska,
jo, páč to se stále člověk dovídá em ee věci třeba, který přehlídl,
když třeba jednou dete na to,
JV: hm
JG: tak si určitý věci nevšimne, a pak ano, jo, em vůbec ty ee třeba
s tím Štěpánkem, Zdeňkem Štěpánkem ((Zdeněk Štěpánek)), že. no to
přece, to byl ohromnej člověk,
JV: hm
JG: a ohromný herec, a ty historický filmy s ním, to to bylo přece
ohromný.
JV: hm
JG: ty tam ani nemáte. to je zajímavý [jestli von byl asi možná]
pozdějš, jo, no.
JV: [to je jenom takový výběr, určitý.]
JV: a už si třeba nevzpomenete, kde ste který film viděla, v jakém
kině?
JG: ((smích))
JV: to asi po vás bych chtěl hodně, že. ((smích))
JG: <to teda vůbec ne, no.>
JV: hm
JG: no, tak já už du, ne?
JV: já myslím, že bych vám poděkoval,
JG: jo, [nemáte zač, tady máte tužtičku, ať se vám to]
JV: [byla ste ee výborná, děkuju] vám, že ste si vyšetřila čas,
JG: ale jo, tak.
JV: a že to pro vás neznamenalo ztrátu času.
JG: <né, to vůbec> ne.
Konec rozhovoru
0.0 3:2408Rozhovor vedla: Mgr. Lucie Česálková, Ph.D., Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Bc. Blažena Stránská
Datum a místo:
Rok narození: 1925, sourozenci: sestra narození v roce 1930, bratr
narozený za protektorátu.
Bydliště do roku 1945: Cacovická (Husovice).
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec topič na dráze.
Povolání narátora: Obecnou školu narátorka navštěvovala na
Cacovické, pak gymnázium v Husovicích na Vranovské a poté obchodní
na Kotlářské, kterou dokončila v roce 1945 a začala pracovat
v pojišťovně. Po mateřské pracovala na magistrátu.
LČ: tak dobrý den, já bych se vás zeptala nejprve na jméno,
JH: Jarmila H.
LČ: rok na- vašeho narození,
JH: desátého devátý dvacet pět.
LČ: a kde jste bydlela do roku čtyřicet pět, vlastně kde jste se
narodila a potom do [roku de-]
JH: [bydlela] sem v Husovicích na Soběšické ulici.
LČ: celou tu dobu nezměnilo se to?
JH: ne.
LČ: mhm
JH: narodila sem se na Cacovické ve dvou letech naši museli
spravovat takové ubohé byt a tam sme žili až do pětaštyřicátýho roku
LČ: a tam se to pak se to změnilo [po tom pětaštyřicátým)]?
JH: [ne pak potom] my sme hledali lepší byt, protože to byl ubohej
byt a potom Němci jak odešli, tak bylo plno bytů, tak je přidělovali
lidem, jo, takže ee dík strýcovi, který byl přišel z koncentráku,
tak ten nám vymohl ten nové byt.
LČ: [mhm]
JH: [a] šli sme do Černých Polí.
LČ: a vlastně ee jaké školy ste do toho roku čtyřicet pět
navštěvovala? [kde a jaké to byly]?
JH: [obchodní no a] všechny chcete?
LČ: no všechny
JH: no tak v Husovicích obecnou, tam byla nová škola na Cacovické
úplně nová v první republice a eště s- tam fungovala i stará, ta
eště pamatovala Habsburky.
LČ: mhm
JH: jo, tak ta ee tam sme chodili myslim do pát- ee do třetí tam to
vite, to se nedá srovnat s dnešníma školama, to se vůbec nedá
srovnat, tam sme měli ve třídě ee na na kabáty takhle věšáky, jo, to
nebylo to pohodlí co je dneska (.) a ani sme se nemuseli přezouvat,
vite, nic (.) no a tak ee tam sme byli do třetí třídy a do štvrté a
do páté sme chodili do té nové školy potom a ta už teda byla pěkná,
ta už teda ee bylo vidět, že je nová a už sme tam měli i terasu, o
přestávce sme se mohli projít po terase o přestávkách, no a potom
teda sem šla na gymnázium v Husovicích ee tam ee taky všechno je
předělaný tady v Brně ee v Husovicích nový gymnázium taky v první
republice bylo tam (.) na Vranovské (.) a teď pak tam byla za
komunistů chemická škola (.) střední průmyslová no a tam ee od z
kvarty sem odešla na obchodní akademii (.) na Kotlářskou první
státní obchodní akademie ((I. státní obchodní akademie Karla Fišary
Kotlářská)), teď tam taky je s- když jedu kolem tam je všelijakých
názvů, co tam je škol, ale původně to bylo jenom pro obchodní
akademii.
LČ: a ee takže vaše vzdělání je...
JH: střední.
LČ: střední, dokončila ste tu obchodní [akademii].
JH: [ano].
LČ: a pak už ste nepokračovala. a v jakém roce ste dokončila tu
akademii?
JH: v pětačtyřicátém.
LČ: mhm
JH: nám zavřeli školy, jo, za Němců a potom nám udělali zrychlený
ročník maturitní.
LČ: aha
JH: vy vy nevíte vo ničem dneska, tenkrát zavřeli, neptali se, dali
do zbrojního průmyslu a dělali sme šrófky.
LČ: a ee jak ste vlastně, co ste potom dělala, jaké bylo vaše
zaměstnání?
JH: byla s- nastoupila sem hned po maturitě do pojišťovny.
LČ: a změnila ste zaměstnání ee jako během života? [nebo st-]...
JH: [no jo], no jistě, narodí se syn, narodil se mně, tak pak zase
ste na mateřské, zase se hledalo zaměstnání, no nakonec sem skončila
na magistrátě.
LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů, tam za vlastně za té první
republiky?
JH: mam- ee tenkrát byly ženy (.) v domácnosti, tak maminka
nepracovala a tatínek byl zaměstnaný jako topič na dráze (.) jezdil
s lokomotivou na dráze.
LČ: a sourozence ste měla?
JH: mám (.) sestru.
LČ: (sestru) a v- je mladší nebo starší [než ( )]
JH: [mladší] o pět roků.
LČ: mhm takže se narodila v třicátém [roce].
JH: [v] třicátém roce a v protektorátě se nám narodil eště mamince
chlapeček, bylo jí osmatřicet.
LČ: mhm
JH: ten potom umřel v pětatřiceti letech.
LČ: mhm a kdy ste vlastně přestala chodit pravidelně do kina? vůbec
obecně.
JH: do kina? až (.) hm když sem chtěla vidět nějakej film, tak sem
se utrhla a letěla sem do kina, no ((smích)) <když sem to chtěla
vidět.> protože ee sem se zajímala o kulturu vždycky a a chtěla sem
mět taky ten rozhled trochu, no a tak když sem přišel nějakej <za
komunistů dobré film, tak sem utikala do kina,> no teď už ne ve
stáří, teď já sem chodila i do divadla hodně, jo, protože sem
bydlela v Králově Poli jako vdaná, a tam to je blízko, sednete na
jedničku a ste v divadle, jo, takže to jako já sem ráda chodila do
kina, taky sem si něco pamatuju, ale to vy vás už nezajímá přece.
LČ: to potom už ne, (ale) mně spíš šlo o to, jestli až teď ve stáří
ste přestala teda chodit do kina?
JH: ano ano [ano ano]
LČ: [jinak vlastně] ste ste snažila celý [život].
JH: [ano] můžu říct, že tak kolem té sedumdesátky.
LČ: mhm
JH: mně už je štyřiaosmudesát, že.
LČ: a teď bychom se teda vrátily úplně do ee vašeho největšího
dětství, kdy vám bylo třeba kolem desíti, a tak ee jestli byste si
vzpomněla, kdy ste vůbec poprvé byla v kině, kolik vám bylo let, kde
ste, kde ste byla?
JH: jak chcete po starých ženských tady toto, aby si pamatovaly, v
kolik letech, to bysme si musely psát deník, jo, vod těch deseti
let, abysme věděli, jé, to není možný toto si pamatovat, kdepak.
LČ: a tak kam ste chodila do jakého kina úplně [(jakoby)]
JH: [do Jasu ((Jas))] a do Sibiře ((Sibiř)) v Husovicích (.) tam byl
Jas a Sibiř a říkám vám, v neděli za korunu, jo, vykládala sem to
onehdy mé dceři, tam bylo předsálí takový než začlo, než nás
pustili, jedno děcko vedle druhýho že by nepropadlo jabko, tam ti
první udělali vlny a už sme se všichni kývali, jo? až teprve
votevřeli, tak hurá na ty sedadla (pak) si každej mohl sednout kam
chtěl.
LČ: a to bylo v obou těch kinech takhle ste se chovali [jak v Jasu
((Jas)) tak v té Sibiři ((Sibiř))]?
JH: [jo jo tak ano ano], tak to bylo to bylo do té ee než přišel
teda Hitler, jo, ne- v té první republice, jo, to dětství no
dětství, dětství je tak deset, no potom už zase už sou slečny v těch
patnácti šestnácti, že, to už sme chodily zase na jiný kina, už na
ty ee pro dospělý skoro, že.
LČ: tak to k tomu taky přijdeme určitě ee a jak často teda chodila
ste jenom v tu neděli nebo i ee častěji?
JH: jenom v neděli, protože ee tenkrát nebylo peněz, jo.
LČ: mhm
JH: u těch lidí nebylo peněz a taky ee zase ti co peníze měli, tak
zase dbali na vychování těch svých dětí a nepouštěli je na všechno.
LČ: a to znamená, že vaše rodiče ee to brali jako ee špatně, že
chodíte do kina nebo?
JH: ne nebrali, nebrali, nebylo peněz.
LČ: [mhm]
JH: [my] sme byli rádi, že nám dali korunu a abysme mohli jít na do
dětský na toho lauera hardyho ((Laurel a Hardy)) [no]
LČ: [a] chodila ste e s- teda se sestrou když [říká- že]
JH: [ne], sestra ne, to je o pět roků je mladší to...
LČ: ajo vlastně.
JH: to kdepak, to ne.
LČ: [takže s kým ste tam chodila]?
JH: [té bylo pět a mně bylo deset], no prosím?
LČ: a s kým ste chodila teda?
JH: třeba sama (.) klidně, já si nepamatuju, že bych musela jako s
někým chodit.
LČ: ale potkávala ste se tam [třeba s kamarády ( )]
JH: [no jistě], dětí bylo tam kolem dokola plno dětí, že, a já vám
říkám, nebyly peníze, tenkrát se za korunu koupily štyři pět rohlíků
(..) takže když vám maminka dala na na kino, tak počítala.
LČ: a kt- chodi- chodila ste teda do toho Jasu ((Jas)) a do té
Sibiře ((Sibiř)), [(ste říkala)].
JH: [do toho Sibiře]. jinak né do města, to to bylo daleko prosím
vás, myslíte, že by nám dali na tramvaj? tramvaj stála (ale) korunu
padesát do města a to né, se chodilo pěšky hodně [do města].
LČ: [a to ste měla] nejbližší tyhlencty dvě?
JH: ty dvě, ty byly v Husovicích.
LČ: a jaká mezi jaký mezi nima byl třeba rozdíl?
JH: no Jas, ten byl u Sokola, jestli ho pořídili sokoli, to já
nevím, prostě ten byl vedle Sokola husovickýho a Sibiř, to byl novej
nový kino postavený.
LČ: a měla ste jedno z nich třeba raději nebo jak jak ste to vnímala
[( )]?
JH: [no] radši sem chodila do Jasu ((Jas)), nevím, mně to bylo blíž
<totiž>
LČ: bylo to blíž a vypadalo to tam třeba i jinak nebo?
JH: ne, stejně, stejně, to byla ee řada dřevěných ee sedadel, co se
sklápí, jo, a v prostředku byla ulička, no a bylo to dost velký teda
(.) bylo to dost velký, no tak v tom předsálí takovým jak vám říkám,
že sme tam čekávali <až nás pustí>, tak tam byly pokladny, že, to
bylo stejný jak tam tak tam.
LČ: a vzpomínáte si třeba na to na zaměstnance v těch kinech, jak se
k vám chovali třeba co tam všechno bylo za [za lidi]?
JH: [ale jó], pěkně se chovali, no k děckám ee to vite ee nesmělo se
lumpačit jak dneska <he kdepak> (.) tenkrát byly slušnější děti než
dneska.
LČ: a prodávaly se tam třeba nějaké občerstvení nebo?
JH: hm [ne myslím že ani ne.]
LČ: [nebo nevíte ( )]
JH: ne nevím, to si nepamatuju anebo trochu já nevím.
LČ: a ee vzpomněla byste si jaký teda byl obecně názor vašich rodičů
na film a na kina?
JH: á tatínek chodil rád do hospody <než do kina, to já vám to
řeknu.> jo a maminka, ta šla málokdy do kina a když šla, tak šla
jednou na buriána ((Vlasta Burian)) do toho Sibiře ((Sibiř)) na
Dvanáct křesel, <to si pamatuju jako dneska> a to mně bylo myslím
dvanáct roků a a přišla a povidá, to byla blbina <mně říká, já sem
toho Buriana ((Vlasta Burian)) měla ráda> jako celkem, jo, i když
pozděj teda. a ona řekne, to byla blbina, no.
LČ: takže je to zas tak nezajímalo [ale ( )]
JH: [ne], maminka odebírala časopis Hvězdu
LČ: mhm
JH: tenkrát vycházela Hvězda (místo) dneska je Vlasta, ale tenkrát
(ale) bylo to zajímavý a tam sem si vystřihovala jako děcko plno
herců krásnejch, jo, protože mě to zajímalo, lepila sem si to,
(podívejte), teď su stará (a) <lepím to taky> a nevím proč, pak to
chytnu a hodím to do kontejneru.
LČ: takže ste si vystřihovala svoje oblíbené [herce]?
JH: [ano] ano ano a co teda za mýho dětství hrozně byla oblíbená
šerlej templenová ((Shirley Temple)), [jo],
LČ: [mhm]
JH: to vám něco říká?
LČ: [ano]
LG: [mhm]
JH: byla tady velvyslankyní, že, a ona byla tak krásná, ona měla
tady někde ee v těch mám její podobiznu, jo a ona měla krásný takový
vlásky, že? z- znáte to
LG: mhm
JH: no a taková živá no a tak to byla naše ee to byl náš miláček
šelrej templeno- ee templejová ((Shirley Temple)), no
LČ: a vy ste třeba měla tendenci se nějak podobně jako ona chovat
nebo zdobit nebo?
JH: ne ne ne ne ne ne ne [(to nepři-)]
LČ: [jenom] ste si ji ráda [vystřihovala].
JH: [ne ne ne] ne vona byla taková ee hrozně na tom plátně teda ee v
tom filmu poutala hrozně (.) poutala pozornost.
LČ: a řekla byste, že třeba ee ovlivňoval film nějakým způsobem to,
jak ste se jako děti třeba chovaly nebo jak ste si hrály [nebo o čem
ste si po-]...?
JH: [víte co ovlivňovalo]? do dospívání vás ovlivňovalo, že ste
snila vo krásným životě <já vám to řeknu, protože> když hrála třeba
Lída bárová ((Lída Baarová)) a hrála Mandlová ((Adina Mandlová)), to
bylo z krásný interiéry k- kde se to odehrávalo, no tak to děcko
sní, že tak jednou třeba se taky bude mít no (.) asi tak to přidává
takovýho optimismu do života jo? [a]
LČ: [takže] takovou fantazii vlastně.
JH: fantazii, jo, a takový přání jako, ale my sme užívali dětství
hodně jinak přírodu, [jo].
LČ: [mhm]
JH: jo, my sme se sebrali, třeba nás tam bylo hodně dětí v tom domě
kde já sem byla a my sme se sebrali a ee řikám, do kina se tak
nechodilo a zvlášť někdo vůbec nechodil do kina, (oni) na to ty lidi
neměli, řikám vám, koruna třeba pro někoho byla dost (.) (no) to
bylo těžký a tak my sme prožívali přírodu, my sme se sebrali a šli
sme k vodě plavat, jo, v Husovicích teče, tam teď je to všechno tam
jinačí, bylo to hezčí, bylo tam víc te příro- všude, vite že su
Brňačka a znám to všude, to se nedá srovnat vůbec [( )]
LČ: [a ve] škole se třeba vyjadřovali k o filmu nebo o tom, jestli
[se chodí ( )]
JH: [ne ne,] o filmech se nemluvilo.
LČ: ne?
JH: ne.
LČ: dobře a ee teďka vlastně bysme se podívali ee vlastně na to, jak
ste chodila (.) už trošku starší, ne úplně jako to nejmenší dítě,
když ste si třeba už začala chodit na tu obchodní akademii, to přece
jenom bylo v centru, ne?
JH: no (.) bylo no, začli sme chodit do tanečních, tam si namluvíte
nějakýho kluka, jo, a chodíte do kina, protože v protektorátě
nesměly být zábavy, němečtí vojáci umílali umírali na frontě, takže
nesměli sme se bavit nijak, všechny zábavy zakázaný, takže bylo pro
nás jenom kino (.) jenom kino a taneční a ty taneční, to vite, to je
vod podzimka do [toho]
LČ: [mhm]
JH: kousek chvílu a tak to bylo naše tančení a to nám teda Němci
povolili ee byl tam mistr e e Burian vedl a potom mistr Kadlec, jo,
no a tak to byla naše zábava.
LČ: a když vám teda bylo těch patnáct, chodila ste třeba častěji,
když ee do kina nebo pořád stejně?
JH: patnáct, jo, to už sem chodila víc a to si pamatuju ee to ještě
sem nechodila ( ) chodila na obchodní akademii? myslím v šestnácti
až, [no].
LČ: [no tak] to nevadí [(tak prostě)]
JH: [to je jedno], tak v té době jo tak do toho si pamatuju že v tom
Sibiři ((Sibiř)) tam sem párkrát byla a tam ee nám sem posílali
německý filmy hodně, jo, a ty český, co teda znáte asi, ne ty starý
český filmy, [že]?
LČ: [mhm]
LG: mhm
JH: no to já tam všechno mám a ee tak hodně německý filmy sem
chodily, takže v těch německých filmech z těch hereček to sem měla
ráda to taky (mi) bylo myslím <tak patnáct, šestnáct> let tu mariku
rekovu ((Marika Rökk))
LČ: mhm
JH: která teda to byla vysoká blondýna, že, hezká z- měla štíhlý
nohy stepovala krásně a a zpívala, to byl ee to byly filmy její
takový ee muzikální, jo, ty filmy (.) tu sem teda měla hrozně ráda
(ještě) si pamatuju ee zpívala ich brauche kaine milionen ich
brauche kaine luxusvagn ich brauche nor musik musik musik <to
zpívala>
LG: <((smích))>
JH: ((smích)) to si [pamatuju].
LČ: [a] a jak často ste teda chodila, když ste chodila [trošku
častějc?]
JH: [no často taky ne,] (vono) nebylo peněz, já vám řikám, (.) to
nebylo jako dneska, dneska si může sto osumdesát korun lístek,
šmarja, já vám řeknu, hrozný.
LČ: a takže chodila ste pořád do té Sibiře ((Sibiř)) a do toho Jasu
((Jas)) [nebo která kina]?
JH: [jo ( ) tam] a potom až sem začla chodit, (jo), na obchodní
akademii.
LČ: mhm
JH: no tak chodila sem na obchodní (akademii) a tam sem taky mohla
jít ne když sem byla z Husovic sem se neodstěhovala a to už potom
v pětačtyřicátým, to mluvím o protektorátě, (protože) v
pětaštyřicátým už sme se stěhovali do Černých Polí.
LČ: mhm
JH: jo a tam sem ee no vlastně už sem šla do zaměstnání potom.
LČ: a v tom městě ste chodila teda do jakých kin, [když byste (si
vzpomněla)? (.) (za pro-) no]
JH: [za protektorátu budu mluvit, jo,] já si to moc nepamatuju ee za
protektorátu na náměstí Svobody byl hřízek ee hříbek takovej
kulatej, jo, takovej ochoz.
LČ: mhm
JH: tam dole byly záchody <a teď tam si tam> sme si dávali rande
s klukama, holky s klukama, jo, na tým hříbku, no a šlo se do kina
no a naproti ee já nevím jestli tam bylo už to kino naproti, bylo
kino za protektorátu naproti tomu hříbku co vám tam je teď já do
města chodím hrozně málo, ono se to mění a co tam bylo za kino jak
se menovalo? já sem myslela že Čas [( ) (.) naproti]
LČ: [ne ne to ne tam byl Central, ne]?
JH: Centrál, jo?
LČ: potom to byla Úderka.
JH: Úderka říkal- s- ale Úderka byla, to komunisti přece to [nem-]
LČ: [ale] to jen přejmenovali.
JH: nó právě a předtím to byl teda?
LČ: Central.
JH: centrum? tak tam sme chodili a prosím vás na Dominikánským
náměstí, co tam bylo za kino? to si nemůžu vzpomnět, tam bylo [kino]
LČ: [Moderna]?
JH: Družba, ne?
LČ: druž-
JH: a co bylo předtím za v první republice místo Družby?
LČ: no Moderna ne se to menovalo?
JH: no já si to nepamatuju, (ale) tam sme chodili taky tak dolů, to
bylo, tam to je přece byl za tenkrát nově dům s- postavenej ee v
první republice pak byl Kapitol, že, tam sme chodili do Kapitolu,
tam myslím teď taky nehrají, že, a a v Alfě ((Alfa)).
LČ: mhm a měla ste některá z těch kin třeba oblíbená? nebo lišil se
váš vlastně [postoj k těm kinům]?
JH: [nám to bylo jedno,] my sme šli na ki- my sme šli na film, nám
bylo jedno, co kerý kino, dívali sme se na program a podle programu
sme vybírali [kino].
LČ: [mhm] a třeba to kdyby když ste šla do kin s s přáteli nebo
jenom s přítelem nebo s kamarádem, lišilo se, kam byste si to kam
byste šla jak ste si jestli ste si vybírali třeba j- jakože je to
[lepší kino]?
JH: [( )] né, podle programu
LČ: podle programu mhm
JH: podle programu sme si vybírali co nás zajímalo.
LČ: a e měla ste třeba ee ve zvyku si do do kina nosit nějaké
občerstvení, jestli ste jedli na na [při programu nebo]
JH: [ne ne]
LČ: vůbec.
JH: ne ne
LČ: a byla možnost si třeba u kina něco koupit takhle?
JH: no tak už tam začínaly být takový ty všelijaký ty vafle a nevím
co <cukr- já si to nepamatuju.>
LČ: mhm
JH: to s- to chcete po mně moc
LČ: ale vy ste si to nekupovala ( )
JH: ne ne ne.
LČ: a třeba že byste se bavili při promítání mezi sebou [jako
diváci]
JH: [to neexistovalo], ne.
LČ: ne?
JH: akorát že vás kluk chytl za ruku no ((smích))
LČ: a že byste třeba nějak se hlasitě reagovali na na ten promítaný
film? kromě třeba smíchu nebo
JH: ne
LČ: ne? (nemyslíte) a že by lidé třeba tleskali [při filmu nebo po
něm]?
JH: [ne ne ne]
LČ: také si nevzpomenete.
JH: ne ne, to se každej ovládal nepamatuju
LČ: a potkávala ste v kině třeba svoje známé, že byste se potom
bavili o filmu ee když ste šli z kina anebo při při setkání v té v
tom předsálí?
JH: nevím to si nepamatuju.
LČ: to si nevzpomínáte (.) no a teď ee vlastně bychom se bychom se
zaměřili třeba i ee na na ty filmy, na které ste chodili jak ste si
vlastně vybírala teda film, na který ste šla?
JH: aby tam byli (.) herci který známí [herci]
LČ: [mhm]
JH: ať už byl cizí nebo náš (.) jo poutali nás dost herci (.)
očekávali sme teda no jistě očekávali sme i obsah toho filmu a ee
ale herci a to se od někoho kdo už na tom filmu byl tak vždycky vám
řekl, ne? o čem to je, co to bude, pamatuju si třeba s Gretou Garbo
((Greta Garbo)) ee Královnu Kristýnu, no [to je] historické film,
že, (.) no a eště si pamatuju s tó marikó rekovó ((Marika Rökk)) ten
film ( ) úplně to bylo na horách kdesi tam, dyť to bylo, to byla
zábava pro nás s tou marikó rekovó ((Marika Rökk)) (to) mladej
člověk má rád pohyb, když vona stepovala, jo, a a zpívala krásně, no
(to) byl požitek, no tak a co eště a pak potom eště jedna herečka,
jestli vona byla Švédka ((Zarah Leader)) nebo byla z holyvůdu
((Hollywood))? ee vite, oni napřed sem chodily americký filmy, ale
potom jak Amerika vstoupila do války, tak už nechodily (.) sem ty
filmy (..) a hodně německých a našich filmů (.) bylo rakouských a no
Rakušáci už byli taky pod [Němcema tenkrát]
LČ: [takže] pro vás byl nejdůležitější ten film, na který ste šla
[ani ne to kino]?
JH: [ten film]
LČ: do kterého ste šla?
JH: ne to ne (.) to ne.
LČ: a kde ste se dozvídala o tom, co se bude hrát?
JH: od spolužaček třeba (.) no jako tak vy myslíte? no to bylo
vyvěšený, to byly takový plagáty někdy namalovaný veliký, jo (.) to
nebylo tak jako (.) v novinách nebo jak teď to je to nebylo
LČ: a ty plakáty měla každé kino nebo to byly nějak dohromadné
[plakáty]?
JH: [ne ne každý] si dělalo svoje plagáty a a tak třeba to tam bylo
že od do bude se hrát to a to, no.
LČ: takže u každého kina to bylo ne jen [ne na ňákém centrálním
(prostě)].
JH: [u k- jo] ne já nevím jak ve městě já si pamatuju jenom ty
Husovice, ale jak to bylo ve městě, to já si [nepamatuju].
LČ: [a jak] to tam měli v té Sibiři ((Sibiř)) v tom Jasu ((Jas))
[jak to tam vypadalo]?
JH: [no to nad tým vchodem] tam takové velké plag- jak vidíte tady
tu garnýž, jo,
LČ: mhm
JH: tak takové velké plagát a ta- teď tam bylo ně- někdo to asi
maloval a název a od do no
LČ: mhm a to bylo stejné jak v té Sibiři ((Sibiř)) [tak v té v tom
Jasu ((Jas))]?
JH: [tam v tom Jasu taky], ano.
LČ: mhm
JH: a jak už to bylo ve městě, to už si nepamatuju, jestli taky byly
ty plagáty? možná že byly tam jak vy řikáte, že se to menovalo
[centra]
LČ: [Centrál]
JH: centrála?
LČ: Central.
JH: Centrál? já vím že tam hned sme šli do kina vod toho hříbka
LČ: a takže ste se to dozvídala od spolužaček, od kamarádek s kerýma
[ste pak chodila]?
JH: [ano to vite ve škole] se plká, tak si řeknem jedna druhé,
jestli, jak to je a že se to líbilo nebo nelíbilo, no.
LČ: a chodila ste teda se spolužačkami v té době?
JH: ne, my sme byly na obchodní akademii z celýho Brna, to se
nedalo.
LČ: mhm
JH: vite, to byl Královo Pole, a tam a z- tohle to to byla jediná
škola a ob- obchodní akademie tady, takže...
LČ: a jak ste nebo s kým s ste teda jako s tou partou ste tam
chodila a co to bylo vlastně teda za [( )]
JH: [s partou] sem nechodila, protože [(v protektorá-)]
LČ: [(vy) ste] říkala, že ste si dali sraz u hříbku, tak [s kým ste
si tam dávala]
JH: [no s klukem.]
LČ: (jo) s klukem.
JH: se spolužákem.
LČ: mhm
LH: byl z druhé třídy sice, ale [(už) ( )]
LČ: [a] s tím ste se domlouvala na to jak...
JH: vidíte, kdyby byl na světě, tak ho můžu [zavolat] a zeptat se na
kina a von už je po smrti tolik lidí už je po smrti t- z mé ee
generace tolik (..) no a tak co eště chcete vědět?
LČ: a s ním ste teda chodila ňák pravidelně ( )
JH: no v neděli většinou v neděli, protože soboty se ještě dělávalo
a byla škola.
LČ: a jak ste se domlouvali na co teda půjdete nebo?
JH: hm
LČ: [kdo to vybíral]?
JH: [někdo to navrhl] a druhej souhlasil, tak (asi tak) je to
LČ: a em bylo třeba em teda vy ste říkala, že pro vás bylo docela
důležité, kdo v kdo ve filmu hrál a čím teda se ty herečky, o
kterých ste mluvila, lišily od ostatních, že pro vás byly
[zajímavější]?
JH: [že] hrály často, byly známý, no, a líbily se nám, no (.) já a
to si nepamatujete už tak po těch letech.
LČ: a z těch českých třeba?
JH: z těch českých? no prim hrála bárová ((Lída Baarová)), ta utekla
potom k ufě ((UFA)) do Německa, jo, takže tam s tím géblsem
((Goebbels)) začla si, tak ta byla vodepsaná tady ee v Česku úplně a
potom adyna mandlová ((Adina Mandlová)), Věra Ferbasová taky byla
výborná, Věra Ferbasová, no vite, vony ee to byste je nepoznala jak
vony ve stáří vypadaly, třeba adyna mandlová ((Adina Mandlová)) ne,
ta byla furt pěkná s- já tady mám celou knížku vo adyně mandlové
((Adina Mandlová)), jo, ale ee třeba ta Věra Ferbasová, ta se
změnila (.) ve stáří taky hrála už teď ee za komunistů v nějakým tom
filmu nebo dokonce už za tohoto režimu, já nevím, ale ee někerý
zůstaly pěkný, no.
LČ: a vzpomněla byste si, jestli ste v té době viděla ňáký barevný
film a jak to na vás vlastně působilo, [(jestli)]?
JH: [v té době] nebyly barevný filmy.
LČ: ale tak některé [už byly].
JH: [nebyly]. nebyly, nepovídejte, nebyly, dyť nebyly ani po válce
nebyly ještě (.) tady.
LG: jako v těch Husovicích?
JH: jistě a ne vůbec v Brně nebyly, (dyť) je nevyráběli, dělali
černobílý (..) já nevím, první film ee barevnej esi byl v
jednapadesátým? nebo eště pozdějš? já nevím.
LČ: a jak ee vlastně ste třeba vnímala ee nást- nastoupení zvuku, že
filmy byly zvukové ee vy ste zažila nějaké projekce, které by byly
eště [(v němém filmu)]?
JH: [nó jo, to byly] s tým šaplinem ((Charlie Chaplin)) a to sme
byly eště děcka úplně malý a začal ten začal brzo zvuk.
LČ: mhm
JH: ten potom začal myslim (v) takovým, (já nevím), osmadvacátým (.)
roce?
LČ: takže zažila ste ale nějaké ještě němé [(projekce)]?
JH: [ale] dyť v osmadvaceti mně bylo prosim vás tři roky.
LČ: (tři roky)
JH: ježišmarja, sem nemohla [chodit do kina].
LČ: [ale tak některá kina] třeba ještě nebyla.
JH: ne ne ne.
LČ: takže ste nezažila
JH: ne, to záleží t- jaký film koupili jaký kou- jaký voni půjčili
film to kino (.) v osumadvacátým roce, no, tak v třicátým taky mohli
vypučit němé, já nevím (.) hm
LČ: [a]
JH: [ja] si pamatuju, že nevim jestli byl němej film ten Kid s tím
šaplinem ((Charlie Chaplin))
LG: mhm
JH: znáte to ten Kid? a ee Světla [velkoměsta] ((Světla velkoměsta))
LČ: [velkoměsta]
JH: nebo jako jo no (..) (no) všechno to mám vyčtený tady z těch
časopisů taky.
LČ: a ee hrálo pro vás roli to, v jaké zemi ten film vznikl, jestli
ste dělala rozdíl mezi českým německým [nebo americkým]?
JH: [ani né] v té době (je) vám to jedno, hlavně že že se tam něco
děje, co vás zajímá.
LČ: a ee co co pro vás bylo dobrý film, jaké vlastně ee rysy nebo ee
jaké aspekty [musel ten film mít]?
JH: [no říkám, nejvíc] se mně líbívaly ta marika reková ((Marika
Rökk)) ty ee prostě ty muzikální filmy, no byly, no potom až přišel
Hitler, tak ee (jéžiš) to bylo hrozný, tak před kinem ee jakýmkoliv
filmem, jo, tak vám dali šmarja, jak se to menovalo? vítězíme na
všech frontách [Evropy].
LČ: [týdeníky]
JH: v ježismarja, [jak se to]
LČ: [týdeníky]
JH: týdeníky, [márjapano].
LČ: [žurnál]
JH: furt sme vítězili, tam tam tam a všechno německy, jo a potom
teprve česky ane- všimnite si na těch starých filmech, jak sou
německý názvy a zase český tak to sou z protektorátu.
LG: mhm
LČ: tak k tomu se ještě určitě vrátíme a co se týče třeba témat nebo
námětů, jaké filmy se vám líbily? nebo žánrů, jestli se vám líbily
víc veselohry nebo milostná é zápletky [nebo]
JH: [tak] když ste mladá, tak co se vám može líbit, no. muže se vám
libít zamilovaný, no tak co, když je člověk mladej (.) a až je
starej, tak už vás to nebaví.
LČ: a chodila ste na nějaký film třeba víckrát? že byste se rozhodla
jít eště jednou na to, co už ste jednou viděla?
JH: hm asi ne (.) tenkrát ne (..) teď bych mohla vidět víckrát
ledasco v televizi.
LČ: a je jaké jiné třeba koníčky ste měla krom toho, že ste chodila
do [kina]?
JH: [čtení] (.) knihy
LČ: [a]
JH: [knihy] milovala sem knihy a celé život, podívejte se, sem se
vrhla na historii.
LČ: a třeba divadla nebo tancování,
JH: no to tancování to sem tancovala ráda, jo, ale jenomže když máte
rodinu a máte děti, tak vás na to tancování moc nezbyde čas ani
peníze.
LČ: ale v té době vlastně
JH: (když) svobodná, když sem byla?
LČ: no
JH: no tak sem vám řekla, sme nesměli tancovat, no nic nebylo, jenom
taneční a taneční s- se platily, že, a byly krátký, jenom no [(sme
se těšili)]
LČ: [takže to kino pro vás] bylo vlastně [(jediná zábava.)]
JH: [jediná zábava,] jediná
LČ: a co třeba rozhlas nebo rádio, poslouchali ste doma, nebo měli
ste doma [( )]?
LH: [jo] tam Hitler a géring ((Göring)) řvali tam vždycky (..) a náš
tatinek třiskl jednou do rádia, když to maminka nezavřela. nový
rádio, vite, ee to každé nemohl mět (ne) ty rádia byly drahý a
tenkrát von tam řval ten Hitler nebo co, a von ji říká, zavři to,
zavři to, já to poslouchat nebudu. a jestli to překládali? jak mohl
rozumět, když neuměl německy? já to nechápu dneska a von šel a
třiskl do toho.
LG: možná jenom když slyšel ten jeho hlas.
LČ: jeho hlas, no.
LG: [(nebo tu němčinu)]
JH: [jéžišmarja], von šel, do toho třiskl, a tam byly šprušle takový
přes to, no a v- von Telefunken, no vidite.
LČ: takže ste si většinou četla a to kino bylo spíš vlastně dalším
rozptýlením, nebo co ste vlastně jinak se jak ste se jinak bavila?
JH: no tak ee já vám řikám ee kino kino už bylo víc tak jako jinak
se žilo, to se nedá vykládat dneska. dneska je všeho a pf se uplně
už za toho ee za těch komunistů bylo plno kin a plno filmů.
všelijakých, i když ruskejch třeba, ale sem tam sem pustili taky
nějaké dobré film hm tak já nevím, co bych vám ještě řekla.
LČ: když se vrátíme k těm kinům eště, vy ste menovala, že ste v-
byla v Centrálu ((Central)) a v Moderně ((Moderna)) tam na tom
Dominikánském ((Dominikánské náměstí))
JH: no to je byla Moderna.
LČ: no no anebo v Kapitolu ((Kapitol)) a v Alfě ((Alfa)), vnímala
ste třeba nějaké rozdíly v interiéru?
JH: ne
LČ: že by tam by-
JH: ne
LČ: nebo jak to bylo vybavené [ta kina]?
JH: [ne ne] ne ne ne
LČ: a jak vlastně třeba vypadala ta kina v tom ce- ee a liši- nebo
se určitě se ale lišila od těch ee vlastně [Husovických]
JH: [no tak] bylo to z kopečka, ale to všechny kina byly tak z
kopečka trochu, aby ty vzadu viděli.
LČ: [a co]
JH: [byly] dražší aj ty kina ve středu města (.) to vím určitě, byly
dražší.
LČ: a co se týče třeba těch sedaček, tak ty byly jiný než (.) v těch
Husovicích?
JH: to si nepamatuju.
LČ: [nepamatujete si]
JH: [to sou] detaily úplný.
LČ: [a]
JH: [si] nepamatuju.
LČ: ee dobře a potom z čeho se z čeho se vlastně skládal program.
kromě toho hlavního filmu tam byly eště nějaké jiné?
JH: nebyly nic, týdeník byl ten jak vítězijó ee nacisti na všech
frontách Evropy, jo, to tam bylo to véčko takový a a už to šlo a
furt se chlubili, kolik potopili ee lodí, kolik potopili ee letadel
ods- tohleto všechno sme museli a to trvalo kolikrát tak dlouho a
teprve začal film.
LČ: a byla nějaká přestávka třeba?
JH: hm myslím jo.
LČ: [a co se dělalo]?
JH: [no tak byla] přestávka myslim po tým, já nevím.
LČ: ee a co se dělalo o té přestávce, nevíte?
JH: no tak šli na (záchod) lidi [asi]
LČ: [mhm]
JH: ((smích)) nebo esi já nevím co dělali, [já už si to
nepamatuju]
LČ: [mhm mhm] a měla ste teda zájem o ty týdeníky? to vy ste se tak
vyjadřovala, jako kdyby vás to nebavilo?
JH: no koho to mohlo bavit? (jestli) ty nacisti tam ee sou v Africe
a jestli tam vítězijó a esi sou v Rusku a vítězijó, anebo kolik
potopili Angličanům lodí, no koho to mohlo zajímat? tady byl trend u
Čechů ee my sme (je) neměli rádi (.) no.
LČ: a že by se lidé třeba chovali nějak provoka- ee provokovali při
[těch (týdenících)]
JH: [nemohli] se provokovat, (hned) by je zavřeli (.) gestapo bylo
hned po ruce (.) tenkrát se poslouchal akorát doma ee rozhlas Moskva
nebo Londýn se poslouchal, a to bydleli třeba hned vedle Němci a
musela ste mět strach, aby vás neudali (.) to vy nevíte nic dneska.
LČ: a třeba že byste se ee ocitla někdy při tom, že by někdo
promítal filmy v domácnosti, že by někdo měl promítačku vlastní?
JH: ne takový sem [neměla].
LČ: [to ste ( )]
JH: známý
LČ: hm [dobře tak]
JH: [to byl přepych]
LČ: a teď už se zaměříme jenom na ten protektorát tř- vyloženě
prostě na to období.
LG: tak já bych se vás chtěla zeptat ee jak na vás vlastně působily
ty roce potom ee změny po tom roce třicet devět, když začaly platit
ty protektorátní pravidla?
JH: hm rok třicet devět, no hrozně (.) pro všechny sem chodila na
gymnázium vod Maloměřic ee padal sníh, byl únor, to si pamatuju jako
dneska, poletoval sníh, hrčely motorky a Němci obsazovali tam (.)
přijeli z té strany a ee měli sme (.) hodinu náboženství, profesoři
byli skleslí všichni (.) smutní, to tak působilo na lidi hrozně tady
toto, ten příchod těch Němců a (..) měli sme ee hodinu náboženství a
ten tak krásně mluvil, on byl profesor teologie taky em hrozná doba.
LG: a byla některá ta kina, hlavně teda asi v tom centru, německá a
některá česká? ee jakože spíš do těch některých chodili Němci? a...
JH: to bylo rozdělený, podivejte se, podurčenci němečtí, nechcu říct
čeští, jo, kteří tady bylo všechno na lístky, jo, abysme vůbec
neumřeli hladem. když vám řeknu, že sme dostali půllitrovej hrníček
a takhle sádla na celý na štyři lidi na celé měsíc, jo.
LČ: mhm
JH: na celé měsíc se rozdávaly lístky, to se nedá- to nejsou hezký
vzpomínky. možná na venkově, jestli tady kapnete na někoho
z venkova, tak se měli lepší, ale tady ve městě, já když sem ee
nosila svačinu do do školy, (tak) sem záviděla děckám, že měli
namazaný chleba se sádlem (.) protože nám dávali ta- umělý umělý med
nám dávali a (nevím) co to bylo za sajrajt (.) a marme- a ten
chleba, hrozné, to byl hrozné chleba (.) [co sme jedli].
LČ: [a když] když ste teda v tom období toho protektorátu
navštěvovala ty kina, tak ee byla tam povinná němčina v titulcích u
těch promítaných filmů?
JH: titulky?
LČ: no.
JH: mně se zdá že jo.
LČ: a em ee na těch plakátech byly třeba německé [názvy]?
JH: [no] musely být, [ano].
LČ: [musely]?
JH: ano
LČ: a em jestli ste vnímala nějak zákaz ee vstupu těch židovských
obyvatel do těch kin?
JH: em em jich bylo málo potom s těma hvězdama (.) moc málo jich
bylo, voni to lifrovali hezky rychle do těch koncentráků, brali jim
byty a vyháněli je z pěknejch bytů a (.) hm škoda mluvit.
LČ: a jak na vás působila ta němčina v tom v tom kině?
JH: tak oni nás němčinu učili vod třetí obecné, jo?
LČ: mhm
JH: to byl povinnej jazyk a a za protektorátu úplně teda ee v
posledním roce, ještě než nám školu zavřeli, ee tak už sme nám učili
aji vzorečky matematický německy, tak co chcete, a když vás vyvolal,
tak abysme to říkali německy. vy myslíte, že z toho ty profesoři
měli radost? vůbec ne (.) to byla povinnost.
LČ: takže v tom kině ste to ani tak nevnímala, že tam je němčina
[(jako, jo)]?
JH: [ne ne] ne
LČ: a bylo třeba na těch ostatních lidech vidět, že jim to vadí?
JH: to sem si nevšímala.
LČ: no a v tom protektorátu [(chodi-)]...
JH: [kdo chodil] do školy, tak ee se tu němčinu učil (.) hm a kdo
nechodil, no třeba moje rodiče vůbec neuměli německy (.) hm
LČ: chodila ste v té době do kina víc nebo míň než předtím?
JH: no ee v protektorátě víc, protože když vyrostete z děcka, tak ee
s- rozhodně chodíte víc, protože taky to děcko ty rodiče víc
hlídají, ne? nemůže se courat někde (.) aspoň jinak, já vám řikám,
byla jiná výchova než teď.
LG: a te- v té době ste si pořád ty filmy vybírala podle těch
hereček nebo už...
JH: no tak jistě to upoutalo to člověka (.) víte? já si na jiný
herečky nepamatuju, já si pamatuju z německých hereček tu rekovů
((Marika Rökk)) potom paulu veseli ((Paula Wessely)) si pamatuju
potom ee (.) magda šnajderová ((Magda Schneider)) to byla matka té
romy šnajderové ((Romy Schneider)), jo? tak ta hrávala a zarach
leandr ((Zarah Leander)) ta taky občas zpív- no a marlene dítrich
((Marlene Dietrich)) dokuď ee se nenaštval ee na ňu Hitler, tak jo
tak Marlen ta taky.
LČ: a to ste měla také rády tydlecty [filmy]?
JH: [jo] tyto [co vám]
LČ: [to vám] nevadilo, že sou německý?
JH: ne, nevadilo, ne.
LČ: a em [bylo]
JH: [to byly], vite to byly z holyvůdu ((Hollywood)) už tady tyto
většinou, ale myslím ta šnajderová ((Magda Schneider)) né, ta byla
myslím z Rakouska ta ee magda šnajderová ((Magda Schneider)) ta byla
to byla rakouská, ta taky ta marika reková ((Marika Rökk)) to nebyly
v holyvodu ((Hollywood)), ta už byla v holyvůdu ((Hollywood)) ta
(..) marlen dítrichová ((Marlene Dietrich)) a zarach leandrová
((Zarah Leander)) myslím už taky byla v holyvůdu ((Hollywood)),
nevím, (ona) byla myslím původem Švédka.
LČ: a v ee teda v té době toho protektorátu bylo vidět, že se ti
diváci v těch kinech chovali jinak (.) na tom promítání?
JH: ne.
LČ: tak e jako...
JH: (jak) se měli chovat, co měli chodit, když dete do kina, musite
sedět, aby nevrzalo sedadlo a a musite sledovat děj, tak jak jak
chovat?
LČ: a když tam třeba promítali ty týdeníky a když se tam [objevil]
JH: [no] muselo být ticho, každej se bál.
LČ: a když se objevil Hitler, muselo se třeba hajlovat?
JH: né [ne]
LČ: [ne]?
JH: ne ne ne ne ne ne, akorát si vzpomínám, to sem mně, kolik mně
mohlo být roků v té době? po Moravským náměstí šli Hitlerjugend,
bubnovali na bubny, jo, a (.) to vám tak člověku, to ste se skoro
bála (.) jak vy říkáte vo tom zdvihování (těch, protože) tady bylo
plno Němců ee v Brně, jo.
LČ: mhm
JH: a oni nosili tady to eště ten placek, tady na klopě je měli,
takže ste poznala, že je to henlajnovec ((henleinovec)) nějaké a a
furt zdvihali ruce jak šla, jo, furt, jéžišmarja. takže když ste se
náhodou voctla, tak skoro byl v člověku strach, aby vám někdo
nenadal, že ste tu ruku nezdvihla (.) kdepak, řeknu vám jeden můj
příběh (.) esi trošku můžu vodbočit.
LČ: tak
JH: čekala sem na kluka v Pisárkách na konečné, jo? Čekám, čekám no
co v neděli? byl protektorát a teď (.) tam furt chodím chodím a
chodil tam německej voják, jo? (.) a (.) v- říká si co ta slečna
myslím tady furt ee jako čeká nebo co tady chodí? (já) čekala sem
dost dlouho a von mě oslovil, jo? a já sem si chtěla ověřit svou
němčinu, jak dalece, protože ee řikám, ono moji rodiče vůbec (nic)
co sme se naučili ve škole, jo?
LG: mhm
JH: a učíte se to vod tech osmi devíti roků ze- že (.) a v
protektorátě to do nás hučeli furt furt a tak sem se s ním začla
bavit, abych si to trochu ověřila, jo? a (.) šli sme kousek tam ee
potom za Pisárky, jak se de k myslivně jenom kousínek, no a bavili
sme se (.) a dobře sme se bavili a teď deme zpátky a já mu říkám, já
si vás nebudu všímat v tramvaji (.) protože by to pro mě byla hanba
takhle sem mu řekla a tak to bylo (.) abyste to věděla, já sem
nepohrdala tým člověkem, ale tom, že to byl německé voják a tak sme
byli vychováváni (..) bojoval za dojčland ((Deutschland)) (.) a von
řekl že je Rakušák, taky že jich, že se jim to nelíbí, no co mají
dělat? co měli dělat? chlapci (.) byl tady v lazaretě a tam z teho
gymnázia kde sem chodila tak udělali lazaret v protektorátě.
LČ: a ten strach teda byl cítit i v kinech, jako že by se třeba lidé
ňák víc báli s ostatními mluvit nebo [ee]?
JH: [a] v kinech se nemůžete bavit.
LČ: ale při jako né při projekci, ale předtím třeba.
JH: né, akorát ee sme nechápali to jejich vé ((V jako vítězství))
furt vítězijó na všech frontách Evropy, jo? to vé ((V jako
vítězství)), to bylo pro nás ee neskutečný (.) a Němci tomu věřili
(.) a my né Češi.
LG: takže vy ste vy ste vlastně chodila do těch českých film- ee
českých kin v tom centru, takže vy ste tam [ee]
JH: [tady] německý nebyly, [byly možná, (nevím)]
LČ: [a (vy)] a ste říkala, že že bylo v Brně celkem hodně Němců, tak
ti chodili kam?
JH: hm tak co já, vím dyť (to) byli Češi, ne? původně.
LČ: hm
JH: to byli čeští Němci če- če- (český) jak bych vám to řekla
podurčenci. přišel Hitler a všichni se hrnuli, dostali daleko víc
lístků, daleko víc potravin (..) a naši Češi podurčení někerý děcka
chodily do deseti let ee do do českých škol a najednó začly chodit
do německých škol a neuměly blafnout německy (..) no těch no byla
doba hrozná.
LG: no a když se potom blížil ten konec války, měnilo se to chování
těch diváků v tom kině?
JH: (..) [no]
LČ: [když] třeba začali prohrávat Němci [nebo]
JH: [ne] (.) ne v kině, když dete do kina, musíte sledovat děj a co
by? to se potom mluví, vykládá někde doma nebo s někým nebo s těma
spolužačkama, copak, já si to pamatuju? neměnilo (.) ten strach byl
v lidech hrozné (.) ste nemohla věřit sousedovi.
LG: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození?
JH: no (..) ( ) brzo se nehrálo, protože bylo všechno roztřískaný
(.) em (.) já sem zažila nálet na Cejlu, co vám mám povídat (.) (to)
bylo hrozný dennodenně se bombardovalo a letěly ee hlásili z Vídně,
že letijou a každé den byly sirény s- é ten konec byl hrozné (..)
spolužák, které chodil s nama do tanečních, (.) bylo mu dvacet, na
Křenové na to doplatil, padla tam bomba a v posledních dnech (.) a
bylo po něm.
LČ: a ee tak vlastně na závěr bysme se zeptali asi na některé filmy,
jestli si vzpomenete na některé z těch, co sou napsaný tady na tom
seznamu a jestli byste věděla třeba, kde ste je kde ste je viděla s
kým a [podobně]
JH: [(kde sou ty)] kde já sem si položila ty brýle?
LČ: [tady sou eště ( )]
JH: [až tam kdybyste] byla tak hodná, ano, děkuji (...) To neznáte
Hadimršku, no
LČ: [a vybaví se vám u těch]
JH: [Lelíček ve službách] šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese))
LČ: a co se vám u těch filmů vybaví vlastně?
JH: Burian ((Vlasta Burian)) (.) Pobočník Jeho Výsosti, Šest žen
Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to sem neviděla myslím, nebo
viděla a nepamatuju (.) Mata Hari, no tu tam mám tu Mata Hari, když
ju budete chtět, tak vám ju dám (.) všechno vykládání o ní, hrála
tam taky ta Greta Garbo tam hrála (..) Tři muži ve sněhu, no to
jistě, to je tady náš film (..) Svět patří nám, to je vérich ((Jan
Werich)) (.) Sněhurka a sedm trpaslíků, dyzny ((Disney)) chudá-
Ducháček to zařídí, to je ee (..) Burian ((Vlasta Burian)) (.) U
pokladny stál, Burian ((Vlasta Burian)) (.) To byl český muzikant
tam (.) to je Kmoch ((František kmoch)) (..) Roztomilý člověk,
Oldřich Nový, Vídeňská krev, no to je taky byl krásné film, ta
Vídeňská krev, jéžíš, ale kdo tam hrál, to už si nepamatuju (.)
Vídeňská krev kdo tam hrál, vite to? nevite, to byl moc hezké film,
rakouské (.) Muži nestárnou, tam hrál ten (.) Pivec, Pivec ((Jan
Pivec)), Dobrodružství barona Prášila, tam hrál myslím ten (.)
tanečnice grá- Glázrová ((Marie Glázrová)) tam hrála. (.) Neviděli
jste Bobíka? Zdeňka Baldová ( ) já si pamatuju dost tady z toho a
to mám všechno tam.
LČ: a ta Vídeňská krev, to byl německý film?
JH: no rakouský spíš to byl německé rakouské tenkrát Rakušáci byli
taky pod (.) Němcama.
LČ: a vám se teda líbily hodně ty ee muzikální filmy nebo (s
muzikou)?
JH: muzikální, no muzikální, to vite
LČ: a zpívala ste si třeba pisničky?
JH: [no no]
LČ: [z těch filmů]?
JH: no zpívala, ale teď to jak sem vám to německy zpívala, eště bych
tu melodii chytla, ale já já si nepamatuju, jak se menoval ten film
s tou marikou rekovou ((Marika Rökk)), mně se to hrozně líbilo,
myslím, že sem na tom byla víckrát, na tomto filmu.
LČ: a jak ste vlastně s- jak ste si pamatovala ty texty?
JH: no tak když něco slyšíte víckrát, tak anebo umíte trochu to ně-
tu němčinu, vite co je to ich brauche kaine milionen ich brauche
kaine luxusvagn, řiká vám to něco? (.) neřiká?
LČ: no jako co to znamená?
JH: [řiká]?
LČ: [no] tak to to vim, no.
JH: řiká? no tak vidíte nor musik musik musik no zpívá, no.
LČ: a vy ste to teda slyšela v kině a potom [se to]
JH: [v kině]
LČ: hrálo eště v rádiu nebo [kde ste to slyšela víckrát]?
JH: [ne, v tym kině] v tym kině furt v tym kině a to se tam
vopakovalo víckrát, [no]
LČ: [mhm]
JH: a když ste mladá a líbí se vám to, tak se vám to zalíbí, no to
si pamatuju tady toto.
LČ: a chtěla byste třeba dodat eště něco, co sme k čemu sme se
nedostali z těch vzpomínek na kino, třeba na to jak ste chodila
((klepání na dveře))
LČ: [s tím chlapcem]?
JH: [(někdo sem jde)]
konec rozhovoru
1
0.0 3:2196Rozhovor vedl Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal Jan Trnka
Datum a místo: 4. 3. 2009, Brno
Rok narození: 1925
Bydliště do roku 1945: Údolní (Staré Brno). V srpnu 1939 se
narátorka přestěhovala do Otrokovic.
Povolání: Narátorka v 15 letech odešla pracovat do Otrokovic do
Baťových továren, tam začínala jako textilní přadlena a končila na
pozici mzdové účetní, když se v roce 1952 stěhovala zpět do Brna.
V Brně pak opět pracovala v textilu, v roce 1954 změnila povolání a
nastoupila do výzkumném ústavu textilního na Václavské ulici, poté
přešla k poštám a vykonávala povolání administrativní pracovnice.
Povolání rodičů: otec zřízenec, matka v domácnosti
Sourozenci: 4 – 2 bratři, 2 sestry, všichni strašní, nejstarší: nar.
1918, bratr
JV: takže dneska, je čtvrtého března dva tisíce osm
XX: devět
ŽH: devět
JV: ee devět ((smích))
JV: tak dobře to začíná. á máme tady paní Žofii H.
ŽH: [ano]
JV: [naro]zenou v roce ee [dvacet pět]
ŽH: [dvacet pět]
JV: ee vy ste vlastně, v Brně chodila na ee měšťanku
ŽH: na měšťanku.
JV: a v patnácti letech ste
ŽH: sem odešla
JV: odešla do Zlína.
ŽH: do Zlína.
JV: odešla ste do Zlína, s rodiči ste se přestě[hovali]
ŽH: [ne, sama sem]
JV: [sama ste]
ŽH: došla do firmy Baťa [pracovat].
JV: [k Baťovi] pracovat. to právě já sem nevěděl, takže [sem]
ŽH: [ano]
JV: to potřeboval teď si upřesnit na začátek. á, vlastně em vaši
rodiče byli zaměstnáni [v čem?]
ŽH: [tatínek] byl zřízencem na Lékařské fakultě.
JV: mhm a maminka?
ŽH: maminka byla v domácnosti, [nás bylo]
JV: [v domácnosti]
ŽH: pět dětí.
JV: takže ste měla eště štyry sourozence.
ŽH: sourozence.
JV: a vy ste byla nejstarší nebo
ŽH: nejmladší.
JV: nejmladší. a jak, v jakém ste byli em rozpětí časovém od sebe?
[věkovém?]
ŽH: [nejstarší] bratr byl o dvanáct roků starší
JV: mhm
ŽH: a po dvou nebo po štyřech letech byli další sourozenci.
JV: á to byli teda, nejstarší byl bratr pak ee
ŽH: pak byl druhý bratr
JV: mhm
ŽH: pak byla sestra, další sestra a pak já.
JV: takže (.) dvě sestry a dva bratři se [dá tak]
ŽH: [oni byli] tři, tři kluci, jenomže ten třetí umřel hned po
porodu.
JV: mhm. dobře á vy ste teda vlastně ee dosáhla ee vzdělání
ŽH: jenom os- osm tříd
JV: [osm tříd]
ŽH: [a u Bati]
JV: [mhm]
ŽH: [sem] si dělala tříletou ee
ŽH: Baťovu školu práce,
JV: mhm
ŽH: která mně pak byla uznána jako střední odborné vzdělání.
JV: to ste dělala po večerech.
ŽH: po večerech, my sme osm roků
JV: mhm
ŽH: e-e osm hodin pracovali a tři hodiny večer sme měli vyučování.
JV: á, vlastně potom ste pracovala ee dále u toho Bati ještě, nebo
em
ŽH: v roce padesát dva sem se vdala a,
JV: mhm
ŽH: protože tam nebyly byty, tak sem se přestěhovala zase sem do
Brna [s manželem].
JV: [do Brna] mhm a teda em když si projdeme ee to vaše zaměstnání,
tak jaká jaká povolání ste vystřídala, nebo co [všechno ste]
ŽH: [vyučila] sem se tam textilní em přadlenou a em zvyšovala sem si
tam kvalifikaci a končila sem jako mzdová účetní, každý dva roky sem
měla postup, tam to bylo ohromný, protože oni si všímali, jak kdo je
zdatnej a přičinlivej a vopravdu, já sem, mně bylo šestnáct roků a
já sem měla takovou mzdu, jako můj tatínek, státní zaměstnanec, tady
v Brně.
JV: á em vlastně pak ste se vrátila do Brna [v roce]
ŽH: [do Brna]
JV: padesát dva, ste říkala
ŽH: ano
JV: á pracovala ste em ee v podobném em sektoru nebo ee
ŽH: začala sem taky, ano zase sem šla do textilu
JV: mhm
ŽH: a potom sem asi em jo s- zase sem pó několika, asi po dvou
letech sem šla na výzkumný ústav textilní na Václavskou a pak sem
přišla k poštám jako administrativní pracovnice a tam sem pracovala
až do důchodu.
JV: do důchodu. dobře. takže sme z toho teď prošli <(jen)> máme to,
máme to všechno pěkně uspořádané. ee vlastně em můžete říct, kdy ste
začala chodit do kina? [( )]
ŽH: [do kina, no tak snad v těch]
JV: [v kolika letech]
ŽH: třiná- třinácti letech sem ee sem chodila do té, do toho kina
Jalta, sme říkali, že se to menuje alf- Alfa [Jalta]
JV: [(alf-)] v Alfa pasáži myslíte, [nebo]
ŽH: [ano] v Alfa pasáži Jalta, je to tam na, pod Novou radnicí [ta
pasáž]
XX: [(no mo- Moderna bývalá)]
JV: [ano to je myslím že jo], v té pasáži Jalta
ŽH: no
XX: [bývalá Moderna]
JV: [ta pasáž je] jak je vlastně
ŽH: no alf- v Alfě ((Alfa)) ne, tam v té pasáži Jalta, to sem měla
kousek domů. vím, že sme chodily se sestrou a měly sme legitimace a
byly sme, ale řikám, to trvalo tak půl roku, protože já sem vlastně
em v těch patnácti vodešla do toho ee v v srpnu třicet devět sem
odešla do Zlína.
JV: á em [do]
ŽH: [tak]že těch brněnskejch kin sem moc nenavštěvovala.
JV: do kolika let ste chodila tak pravidelně do kina, vzpomenete
si?
ŽH: no v tom v tady v Brně už bohužel ne, jedině tam
JV: a em
ŽH: v tom Zlíně, tam sme chodili (.) jednou týdně určitě
JV: určitě a po [návratu]
ŽH: [totiž ve]
JV: do Brna
ŽH: ve Zlíně já sem ee [byla]
XX: [( )]
ŽH: v Otrokovicích [přesnějc řečeno]
JV: [mhm mhm]
ŽH: to je dvanáct kilometrů od Zlína a je to taky ee Baťův ee to byl
em Baťovy továrny. tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce
padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad
až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym
JV: mhm
ŽH: sem tam do kina na tom sta- na Starém Brně bylo jedno kino, na
Hybešové ulici bylo kino ((Mír)), kde sem taky byla
XX: na Starém Brně tomu říkali blechárna ((smích))
ŽH: no ano na Starém Brně tomu říkali blechárna (.) ale to už sem
moc do kin n- nechodila.
JV: takže vlastně jak em po tom roce šedesát dva ste ještě občas
zašla, ale pak už teda
ŽH: to nebylo pravidelně
JV: mhm mhm mhm, a to bylo, protože ste teda byla vytížená ee
v domácnosti, nebo že ste se musela starat o dítě a
ŽH: ano
JV: hm (..) dobře (.) tak em my sme teda teď em skončili tady ten
obecný úvod a přešli bysme ee k prvnímu okruhu otázek, který vlastně
em se snaží zmapovat ee dětskou zkušenost. to znamená teda asi do
toho věku třeba deseti patnácti let, takové ty e rané vzpomínky
opravdu, á em vzpomenete si na vaši první návštěvu kina?
ŽH: no to možná byla zrovna ta šerlej templejová ((Shirley Temple))
a ee (.) jinak ee sme chodili do toho divadla na Veveří. na
kašpárka, v neděli.
JV: ee že tam byly projekce v tom ee divadle [myslím]
ŽH: [v divad]le nebyly proj[ekce]
JV: [ne, ne, ne]
ŽH: to bylo divadlo
JV: mhm
ŽH: ale do toho kina právě já moc vzpomínek nemám než na tu ee na tu
Jaltu ((Jalta)), v tom mládí.
JV: mhm
ŽH: takže bohužel k tomu Brnu, vám toho moc (těch)
JV: do těch deseti let ste chodila? ee
ŽH: určitě né, prot[ože]
JV: [ne]
ŽH: rodiče, s náma, neměli čas chodit, no a sama, v deseti letech,
nevzpomínám si.
JV: jo, takže takže do do ukončení té obecné školy ste ne, příliš
často nechodila, nebo nepamatujete [si na ňákou]
ŽH: [ne nepamatuju se]
JV: vzpomínku, mhm. e a říkala ste, že rodiče teda měli hodně práce
a neměli teda e vlastně čas
ŽH: no, tatínek te- tan ten byl zatíženej od rána do večera, jako
zřízenec na té fakultě.
JV: á em co vaši vaši sourozenci em vy říkala ste, že ste byla
nejmladší
ŽH: no sourozenci, nevzpomenu si, že bych mohla říct. hráli
ochotnický divadlo, tady taky na blízko vás, Nový domov na
falknštajnerové ((Falkensteiner)) ulici to bylo hodně známý divadlo,
tehdy, ale o kině bych si nevzpomněla, že by chodili do kina. že sme
chodili na výlety, pěší túry ale o kině bych vám toho o nich moc
nemohla říct, nevzpomínám si.
JV: á em dobře a takže s- říkala ste, že ste nejčastěji navštěvovala
Jaltu ((Jalta))
ŽH: Jaltu ((Jalta)), ale potom, teď si vzpomínám, po tom
dvaapadesátém roce, když už ee sem měla i to dítě, tak sestra
bydlela na Hybešové, tak sme občas ho dali a na Hybešové ulici bylo
taky kino Mír myslím, že se menovalo, dneska je to
XX: dneska tam je nějakej podnik.
ŽH: ee Ponrepo nebo co je tam něj[akého]
XX: [né] dnes to už néni
ŽH: né
XX: dneska tam je ňákej podnik, to už neni kino.
ŽH: to neni kino, ano, je to ňáká ka- já nevim co to je za podnik
Ponrepo. co [tam se]
JV: [(tam se)]
ŽH: pořádají výstavy taky ňáká, ale já sem dovnitř nevešla nikdy,
tak tam sme taky chodili [potom]
JV: [tam ste taky] chodili. do toho roku třicet devět, než ste
odešla ee do Zlína [(ste teda)] ee ještě chodila někam jinam?
vzpomenete si kromě tý Jalty ((Jalta))? [ne]
ŽH: [rozh]odně ne.
JV: ne ne ne mhm. a ta Jalta teda em že těch kin tady bylo
samozřejmě víc, že, takže ta Jalta, proč ste si vybrala právě tu
Jaltu, nebo měla [ste k tomu ňáký specifický, (to kino)]
ŽH: [že sem to měla blízko domů a mohly sme] tam chodit samy
JV: samy
ŽH: samy se sestrou
JV: mhm
ŽH: ano
JV: bez doprovodu rodičů
ŽH: bez doprovodu [rodičů, to už se měla na těch]
JV: [em dospělé, dospělýho, člověka]
ŽH: třináct a sestra patnáct, takže sme chodily spolu.
JV: (.) á ee jaký byl váš em názor vašich rodičů na chození do kina
nebo na kino obecně, jak jak se od k tomu stavěli, co na to [říkali]
ŽH: [moji rodiče] byli náboženský, hlavně maminka, založený a em že
by je nějak, [(rozhodně) nechodili] do kina
JV: takže em
ŽH: a
JV: šlo to spíš tak mimo ně [nějak]
ŽH: [mimo ně] ano
JV: mhm
ŽH: neomezovali nás, ale
JV: neodrazovali vás.
ŽH: neodrazovali, protože to sme nechodili na ňáký zakázaný <filmy,
že jo>.
JV: jasně a na na druhou stranu asi vás tam ani ňák nehnali příliš
ŽH: ne ne ne [určitě ne]
JV: [že by říkali], tady [máš]
ŽH: [ne]
JV: pět korun [(běž)]
ŽH: [no to] právě nás asi financoval nejstarší bratr
JV: jo
ŽH: kterej už pracoval, protože si pamatuju, že mi v neděli dával
stříbrnou pětikorunu
JV: mhm
ŽH: anebo na té Lékařské fakultě sou kurty a my sme si tam sbíráním
míčků taky vy- vysbírali ňákou tu pětikorunu.
JV: tak jo, takže rodiče vám moc ee na zábavu nebo na kino teda
ne[dávali peníze].
ŽH: [nedávali pení]ze.
JV: em a vlastně vy ste teda chodila v tom období do školy, že, do
na obecnou školu
ŽH: ano, (jenom tu)
JV: á em třeba jaký byl [postoj] školy jako instituce? chození
chození dětí nebo žáků ee do do kina
ŽH: vůbec si nevzpomínám, že bych [na todle téma]
JV: [nemáte vzpomínky, ne]
ŽH: s náma někdy někdo hovořil.
JV: a třeba učitelé nikdy jako
ŽH: my sme do kina nechodili tak jak dneska chodí školy do kin a do
divadel.
JV: a jestli třeba [učitelé]
ŽH: [společně]
JV: ve výuce [ve výuce]
ŽH: [ne, nevzpomínám si, že by nás ňák]
JV: [se nějak nevyjádřili jako ee]
ŽH: ne
JV: na co to chodíte dneska
ŽH: no
JV: nebo představte si, co to dneska hrají,
ŽH: ne, [opravdu]
JV: [nechoďte <tam>]
ŽH: nevzpomínám si, ani v té měšťanské škole potom, že by se něco,
že by nás ňák se dotazovali nebo posílali někam nebo doporučovali
něco, na to si vůbec nevzpomínám.
JV: em vlastně co to pro vás em v tomhle raném nebo mladém věku ee
dětském znamenalo, kino.
ŽH: protože sem obdivovala tu male- malou širlejku ((Shirley
Temple)), jak vona byla em čiperná, zpívala, stepovala, tancovala.
JV: takže vy ste vlastně byla její velká fanynka.
ŽH: ano byla to pro mě zábava a přitom sem ji obdivovala, no.
JV: takže ste si vybírala filmy em především em [podle toho]
ŽH: [s dětskou] tematikou jedině
JV: jestli tam hrála širly ((Shirley Temple))
ŽH: no
JV: nebo em
ŽH: ano
JV: ne.
XX: ta právě dělala, v os- osem- koncem osmdesátých a začátkem
devadesátých americkou velvyslankyni u nás. ((smích))
JV: (vim) vo tom. diplomatka.
XX: eště říkala, že díky sportovní vobuvi, když byla na Václaváku
((Václavské náměstí)) a byly tam zátahy, takže přeskakovala ty
<překážky>. ((smích))
JV: a em třeba vzpomenete si, jestli ste se o tom bavili
s kamarádkami s kamarádami em jestli jestli oni taky chodili.
ŽH: tenkrát v mládí určitě ne, potom v té době ee v těch, to už já
nevím, jestli vás to zajímá ty léta potom
JV: určitě, to to se k tomu vztahuje, takže určitě
ŽH: po těch
JV: povídejte
ŽH: v tom šedesátým roce, když už sme chodili tady na tu, si
vzpomínám, sem si vzpomněla teda na tu Hybešovu ulici do toho kina
Mír, myslím že se to menovalo, tak to už potom sme chodili výhradně
na český filmy, já sem
JV: mhm
ŽH: e vzpomínám si, že byly hudební filmy d- Durbinová ((Deanna
Durbin)) nebo já nevim, jak se menovaly, právě ta kamarádka, ta bude
sdílnější k tomu (.) ale na český, výhradně na český filmy sme
chodili.
JV: ale jestli třeba em víte, když ste chodila na ty dětské filmy,
které em svojí tématikou zaměřením a ňákým tim stylem em by měly
nebo em em jak bych to řekl, měly by evokovat ňáké ee fantasie, nebo
sou zaměřené na to na to na toho dětského diváka, na tu jeho duši,
tak jestli ste třeba em napodobovali ty herce [nebo hráli ste ňáké
hry]
ŽH: [ne to ne]
JV: nebo něco
ŽH: jó hráli sme si tam na té fakultě mezi těma dětma, páč tam bylo
rodin spoustu těch zřízenců, tak sme hrávali si tam divadlo, ale ee
vzpomínám si, že zřejmě v ňákým tom týdeníku sem uviděla právě, ze
Zlína první máj, kde byli ti Zlíňáci v těch stejnokrojích, já nevim,
jestli ste o tom slyšel, že ty první máje oni měli krásný kroje a to
mě tak zaujalo, že sem si napsala žádost do toho Zlína o přijetí a
taky sem se tam dostala, protože se dělávaly psychotechnický
zkoušky,
JV: mhm
ŽH: který trvaly dva dny a hned tak každej se tam nedostal.
JV: hm
ŽH: takže pro mě to bylo a možná že tady ten film, no říkám, no ten
film mě podpořil, že sem to viděla v tom Zlíně a ta širlej templ
((Shirley Temple)) že že žila takovej no, já sem jí to nezáviděla, i
když sem byla z chudobné rodiny, ale tam sme viděli ten přepych a
to, ale to sem mě nijak neovlivnilo.
JV: takový ideální svět byl to pro vás.
ŽH: jo.
JV: pěkný no (.) a dobře. (.) a em ta vaše kamarádka ee jak ee ta
bohužel dneska nemohla přijít, ee ona taky jako em byla ee v v klubu
nebo taky byla obdivovatelka širly templové ((Shirley Temple))
ŽH: [to ne to ne]
JV: [ne ne]
ŽH: ty my sme se tehdy neznaly
JV: jo
ŽH: my se známe deset let, teď na stáří.
JV: mhm
ŽH: ale ona e-e vám zřejmě, bude moct víc povědět, protože ona
chodila, říká dvakrát týdně chodila do kina.
JV: a vlastně ten klub ee em fungoval na jakém principu, že byste se
ŽH: my sme měli ňáký la- legitimace a [mám dojem,]
JV: [kartičky]
ŽH: že sme na ty její ((Shirley Temple))filmy měli slevy, že sme
platili tři koruny jenom vstupný, místo pěti.
JV: místo obvyklých pěti korun.
ŽH: ano.
JV: hm. á em ňá- ňáké ňáké třeba stanovy nebo požadavky na členy
něco [takového]
ŽH: [ne, vůbec nic]
JV: [ne ne nemáte v paměti]
ŽH: [ne ne ne ne]
JV: vůbec. ee a setkávali ste se s těmi ostatními? členy? nebo znala
ste je
ŽH: ne vůbec
JV: neviděla [ste je nikdy mhm]
ŽH: [ne, my se sestrou] jenom a
JV: mhm mhm takže to bylo spíš takové anonymní, [že tam vlastně]
ŽH: [ano, ne]
JV: jako ste byla sice v klubu, ale neznala ste [už]
ŽH: [ano]
JV: ty další členy. á em ještě vlastně, jak ste se do toho klubu
dostala, to ste někde četla třeba v novinách? nebo nebo [(v )]
ŽH: [to už si,] to vám si nevzpomenu už
JV: ne ne ne
ŽH: možná že při tom prvním představení
JV: mhm
ŽH: že tam ňáká agitace byla, [ale nemůžu si]
JV: [v tom kině]
ŽH: vzpomenout.
JV: v Jaltě ((Jalta)) přímo, že by tam někdo [(třeba byl)]
ŽH: [určitě vím, že] sme měli takovou ňákou knížečku s její
fotografií, ale na víc ňáký detajly ((detaily)) (.) si nevzpomínám.
JV: dobře. takže bysme trošku přešli dál ee tady to dětství bysme
asi uzavřeli em (.) á vy ste tedy vlastně skončila obecnou školu a
pak ste na základě toho filmu pravděpodobně
ŽH: ano určitě to bylo
JV: em byla zaujatá em tím Zlínem
ŽH: tím systémem ano tím Zlínem
JV: v tom filmu, který ste viděla em ste říkala, tam byli lidé
v krojích
ŽH: to byl ňákej žurnál
JV: ňáký žurnál
ŽH: a byl tam, první máj ve Zlíně a oni dělali on e my sme nosili
stejnokroje, já i když sem chodila do školy
JV: mhm
ŽH: tak sme měli museli mít stejnokroje, nosit stejnokroje, kde sme
měli taky primky, první ročník, druhej, třetí.
JV: a v tom filmu teda byl zobrazen ee ten Baťův Zlín i po tý
stránce ee i po té stránce technologické, nebo co se týče em té
průmyslové výroby
ŽH: jistě tam bylo něco taky částečně o tom.
JV: to vás třeba taky [zaujalo]
ŽH: [to mě taky] zaujalo [poněvadž sem věděla], že sou tam dobré
výdělky.
JV: mhm
XX: to byly největší výdělky, Baťa a Zbrojovka.
JV: hm
XX: ty měly po po po válce měly (popředí) za první republiky měly
přes dva tisíce.
ŽH: opravdu, můj tatínek měl tisíc dvě stě korun a já sem je měla
v těch šestnácti letech.
JV: takže ste na sebe byla asi pyšná [a předpokládám]
ŽH: [pyšná určitě]
JV: že oni oni na vás taky rodiče
ŽH: rodiče taky, no, protože em my sme museli být dostatečně
vyzbrojený prádlem než sme tam šli
JV: mhm
ŽH: takže to stálo rodiče taky dost peněz, tak mě tatínek
upozorňoval, rozmysli si to, ne aby ses za štrnáct dní vrátila. mně
nevadil, tam byl takovej vojenskej dril trošku
JV: mhm
ŽH: uklízeli sme si sami, a že osm hodin pracovat a pak jít do školy
jako patnáctiletá, vono to bylo náročný, ale my sme tam dělali ze
za- začátku lehkou práci, že nás to tak neunavovalo.
JV: ste se zaučovali nebo
ŽH: ale zaučovali, jistě, no.
JV: ste bydlela někde tam v [byla ňáká ubytovna]
ŽH: [v internátě] sme měli
JV: internát
ŽH: ano, internáty (.) dvoulůžkové pokoje dvoulůžkový dvou e he
jedno e em na takové ty vojenské postele nad sebou
JV: palandy
ŽH: palandy ty palandy, ano bylo nás tam asi osm deset.
JV: a teď je tady eště ee em se trochu vrátím zpátky em vlastně em
od těch deseti let ee to znamená, což ste co ste vychodila ee školu
ee to byl teda rok třicet pět, takže od toho roku třicet pět do toho
roku třicet devět než ste odešla, tady v tom mezičase ty štyři roky
ee em změnilo se to nějak, ty vaše návyky třeba po té po té obecné
škole, co se týče [chození, chození do kina ano ano ano ano]
ŽH: [myslíte chození do kina teď si vzpomínám,] eště než sem odešla
do toho Zlína, že sem viděla ten e disnejův ((Disney)) sedm
trpaslíků
JV: [Sněhurku a sedm trpaslíků]
ŽH: [na to sem taky] Sněhurku a sedm tro- trpaslíků, na to sem
nemohla zapomenout, to se mi taky krásn- strašně moc líbilo. a nebo
byl em to byly filmy s tim Pepkem ňákým námořníkem [takový kreslený]
JV: [Pepek námořník mhm]
ŽH: filmy, tak to taky eště sem navštěvovala několikrát, no ale
JV: a ty byly asi kratší ty ee ty byly asi před tím samotným
[celovečerním filmem]
XX: [(před hlavním)]
ŽH: [to je teď je] to možný, že jo, já už [si nevzpomínám]
XX: [to byl miky maus ((Mickey Mouse)), Kačer Donald]
ŽH: [jedině ta] s- e trpaslí- ty těch sedm trpaslíků, [to byl
celovečerní]
XX: [to byl celovečerní]
ŽH: film, ale jinak to možná byly krá-
JV: to vám teda utkvělo hod- [úplně]
ŽH: [strašně,] no
JV: silně v paměti tady
ŽH: ano
JV: ten snímek mhm
ŽH: to bylo nádherný.
JV: já si dokonce myslim, že to ee říkala podobně i ta vaše ee em
[kamarádka z klubu]
ŽH: [tam v tom klubu někde?] ano
JV: že ta zkušenost
ŽH: no
JV: že ta zkušenost byla podobná s tímhle filmem
ŽH: ano
JV: v tom dětství, že všichni na to vzpomínají velmi barvitě
ŽH: ano
JV: a že to pro ně byl vlastně taky zážitek.
ŽH: to byl krásnej film.
XX: no a pěkná hudba, písničky. to byl hudební film taky jako
JV: taky na to vzpomínáte, pamatujete si
XX: no
JV: hm. a teda e ta četnost toho chození do kina tak odhadem, kdyby
ste měla em říct od od těch deseti let, do toho odchodu do Zlína em
ŽH: jednou týdně
JV: [jednou týdně]
ŽH: [rozhodně rozhodně ne víc]
JV: [mhm mhm mhm]
ŽH: protože sem na to neměla prostředky.
JV: á takže vlastně i i i tady v tomto čase, tu dobu třicet devět
pořád tam byla ta Jalta ee em nevzpomonete si, [že byste]
ŽH: [no tydle ty] filmy nebyly v Jaltě ((Jalta)), to vám si
nevzpomenu, kde to bylo ty
JV: nebyly v Jaltě
ŽH: ten ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to nebylo
v Jaltě, to bylo někde jinde, ale já si rozhodně nevzpomenu kde,
[kde sem to viděla].
JV: [ee já bych vám] mohl ((smích)) napovědět
ŽH: <jo>
JV: protože já tady mám ty názvy těch dobových kin á em ee
ŽH: [to bylo pěkný kino ta Jalta]
JV: [bylo tam bylo na sv-] na náměstí Svobody bylo kino centrál
((Central))
XX: centrál ((Central)) ano, za války Ufa ((Ufa-Central))
ŽH: jo to, nebyl to kino Čas?
XX: ne [ten byl u nádraží]
ŽH: [nebo to se menovala] (Candra?)
XX: ten byl u nádraží
ŽH: jo tam sem potom chodila se svým ee dítětem, <no a to byly>
takový em nekonečný filmy.
XX: neustálej provoz
ŽH: tam se mohlo přijít kdy chtělo a vodejít [kdy chtělo]
XX: [za za] války se to menovalo OP, one pauze ((Ohne Pause))
((smích))
ŽH: tak to nevím, to nemůžu říct, to sem, ale jo [tak tam sem taky
taky chodila]
XX: [a tam to bylo mám dojem někde]
ŽH: na to náměstí Svobody [teď si] ((Úderka))
XX: [ňáké do]
ŽH: uvědomuju.
JV: e před tím rokem třicet devět ještě
ŽH: to bylo ještě před tím třicet devět
JV: jo
ŽH: asi
JV: mhm
ŽH: určitě.
JV: em bylo em na Cihlářské e vlastně jak je dneska kino Art, tak
bylo [jurdge-] ((Jugendkino))
XX: [Studio]
JV: jurdgent ((Jugendkino)) kino tenkrát
ŽH: tam ne
JV: nevzpomínáte si
ŽH: já ne určitě, tam sem nechodila
JV: to už možná bylo [trošku z vašeho dosahu]
ŽH: [to bylo dost daleko] do bydliště
JV: á
ŽH: a rodiče s náma rozhodně nechodili, neměli čas [na to]
JV: [vy ste] vlastně bydlela tenkrát
ŽH: na Údolní.
JV: na Údolní že ste říkala mhm.
ŽH: roh Úv[ozu] ((Úvoz))
JV: [a na], no, na ulici ee Kounicově mě napadá, bylo kino Stadion
XX: Stadion ano.
JV: ne nevz[pomínáte si].
ŽH: [taky ne].
XX: ten po osmaštyrycátým zabral rozhlas.
JV: hm a tedy ee to kino Centrál ((Central)) můžete potvrdit, že ste
tam občas byla.
ŽH: ano.
JV: jo, vzpomněla ste si. tak ono to vlastně bylo kousek, [že]
ŽH: [ano]
JV: od té od té pasáže Jalta je to pár [kroků].
ŽH: [ano]
JV: a em takže ee vlastně ste žádné jakoby oblíbené kino em
ŽH: ne
JV: které by vám nějak em vás ňák zaujalo neměla, protože ste
chodila [vyloženě]
ŽH: [v tej Jaltě ((Jalta))] mám dojem, že tam i dopoledne, nevím,
jestli to bylo už před tím rokem třicet devět
JV: hm
ŽH: pak tam byl i dopoledne ee Strýček Jedlička, ale to už myslím
bylo až v v pozdějších letech,
JV: mhm
ŽH: že tam byla taková představení dopoledne pro děti. ale
nevzpomínám si, v kterým to bylo roce, to bylo stále v té Jaltě
((Jalta))
XX: to to muselo být po až po válce, protože Strýček Jedlička hrál
Madla zpívá Evropě
ŽH: možná no
XX: a to bylo to bylo ňák ve štyrycátým roce [natočené]
ŽH: [to já už si]
XX: a to byl ještě malej kluk.
ŽH: moc nevzpomínám, no.
JV: hm a občas ste tam teda asi zašla ee ste říkala se sestrou
ŽH: se sestrou jedině, protože rodiče s náma absolutně ne-
[nechodili]
JV: [a s bratry] ne
ŽH: ne a sourozenci ne, ty už, to už byli starší a pracovali a
sestra chodila do školy starší, ta nejstarší a
JV: [a ee]
ŽH: [z z]
JV: ňáká kamarádka třeba ze školy nebo
ŽH: ze školy sem měla kamarádky, ale ee do kina sme spolu nechodily,
ne, určitě ne.
JV: (.) em
ŽH: já sem věděla, že vám toho m- moc [neřeknu o těch kinech]
JV: [ne ne ne to] ee todle určitě nás ee zajímalo, vše- všechno nás
zajímá, tady není jako špatná odpověď <(tady)> důležitá je, ňáká
odpověď, dozvědět se aspoň jakoukoliv informaci ee to, jestli ste
chodila s rodiči nebo s kamarádkami, to zas em to to to není špatně
nebo dobře, pro nás je to zajímavé, to i to. dobře takže ee třeba
eště k tomu chození do kina a em návštěvě těch diva- e filmových
představení, vzpomenete si, jak ste, když ste teda byla po většinou
se sestrou v kině, jak ste se chovaly? komentovaly ste to třeba nebo
ee pily ste u toho nápoje ee
ŽH: ne, [nekupovaly sme si tak ne nikdy žádné sladkosti nebo]
JV: [ne ne ne, nekoupily ste si něco sladkého třeba nebo ne]
ŽH: jak se ee ne, to si nevzpomínám.
JV: a bavily ste se třeba s ňákými jinými diváky, nebo že tam bylo
něco vtipného, tak jestli ste to nějak okomentovaly [(s dalšími
dětmi)]
ŽH: [nevzpomínám si,] že bychom vedly ňáký hovory, rozhodně ne, my
sme byly opravdu celej život, já sem byla
JV: hm
ŽH: ee ňák ee docela sme si vystačili jako rodina.
JV: hm
ŽH: měla sem ve škole kamarádky a, ale že bychom chodily... chodily
sme cvičit, pravidelně. ale jinak po zábavách.
JV: hm
ŽH: v sobotu a v neděli se nám věnovali rodiče, ani ne tak v sobotu,
jako v neděli. to sme chodili s rodičema.
JV: a vzpomenete si třeba ee em když ste byly na tom dětském, na té
dětské projekci, na tom představení, jak jak reagovaly ostatní děti,
jako byl byly to třeba hlasité reakce nebo [nebo jako]
ŽH: [no určitě]
JV: <zlobily> nebo prostě smály se nahlas nebo [mluvily nahlas]
ŽH: [určitě] určitě, o mluvení ne ale s- smích a dokonce třeba i
tleskot při při při
JV: takže hlasitá reakce tam byla ee
ŽH: určitě
JV: z publika mhm. a vzpomenete si, jestli ste třeba potkala někdy
své známé bezděčně, na to, že byste se teda domluvili třeba ňáké
spolužáky, jestli [taky občas ee]
ŽH: [v tom v tom kině]
JV: v tom věku, no v tom kině.
ŽH: určitě ne
JV: ne
ŽH: nevzpomínám si.
JV: nepotkali ste se.
ŽH: my sme byli zafixovaný tak na sebe.
JV: hm, ale j- já sem myslel, že s- jako ne, že by ste se
domlouvali, že ste říkala, že ste v- vopravdu chodily s tou
sestřičkou, tak jestli ste třeba potkaly náhodou čistě někoho, [ne
ne ne ne]
ŽH: [nevzpomínám si,] ne
JV: takže ste šly do kina ee
ŽH: a zase [z kina]
JV: [na film] a zase ste šly zpátky.
ŽH: a zas sme šly domů.
JV: nezdržovaly ste se tam [ňák nebo ne- nekonverzovaly]
ŽH: [ne ne ne]
JV: (.) tak ee, teď přejdeme k takové části, další em tady mě bude
zajímat, no zajímá nás vlastně ee proč ste si vybírala filmy ee film
konkrétní ee u vás tam ta preference byla jasná, tam hrála hlavní
roli [ta vaše]
ŽH: [ta širlej ((Shirley Temple))]
JV: oblíbená herečka širly templová ((Shirley Temple)). em ále em
určitě ste chodila i na filmy, kdy nehrála širly templová ((Shirley
Temple)), protože těch filmů [běželo hodně]
ŽH: [řikám ano,] ale to bylo až v té pozdější době
JV: hm
ŽH: třeba v tom Zlíně, a to sem si vybírala české filmy naše,
nedušínskou ((Antonie Nedošinská))
JV: české filmy.
ŽH: Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), ty známý herce.
JV: a před tim rokem třicet devět, ještě od těch deseti do těch
štrnácti patnácti let třeba em ste si vybírala ňák jako spe- ee měla
ste
ŽH: já si vůbec [nevzpomínám, že bych ňák moc chodila právě]
JV: [ňáký ( nepamatujete si) hm hm]
ŽH: to mě zaujalo, že vy máte jenom takovej ňákej úsek ee pro vás je
důležitej a já sem vlastně v tom období moc do toho kina nechodila,
protože v tom Zlíně, pokud sem chodila do té školy, tak na to nebyl
čas
JV: mhm
ŽH: jedině v n- v [sobotu] anebo v neděli.
JV: a třeba em jak ste získávala informace o jednotlivých
představeních, nebo o konkrétních filmech.
ŽH: to byly ee reklamní plakáty tak jako přímo na tom kině, kolem
kterýho sem stále chodila.
JV: kolem Jalty ((Jalta)) myslíte teď.
ŽH: no.
JV: a třeba v novinách nebo v časopisech
ŽH: ne to [n u já si ani si]
JV: [ne ne ne ne]
ŽH: nevzpomínám, jestli by se u nás braly ňáký noviny
JV: mhm
ŽH: v tý době.
JV: takže spíš v těch veřejných prostor, kde byly [ňáký plakáty
vyvěšený]
ŽH: [ano, kde byly plakáty] tak jako to je dnes.
JV: mhm, a tam teda pravděpodobně ee ta informační hodnota em byla
daná jenom tim obr[ázkem, názvem ee]
ŽH: [obrázkem ano] a těmi herci, [kdo tam hraje]
JV: [herci a zemí] původu, že jo
ŽH: ano
JV: tam vy ste vlastně nevěděla jakoby nic víc, protože [tam]
ŽH: [ne]
JV: žádný text nebyl, nebo ňáká anotace nebo synopse, o [čem e to se
tam]
ŽH: [ne, zrovna moc toho tam] nebylo, ano.
JV: hm, takže ste spíš dá se říct, <chodila> [naslepo, pokud by]
ŽH: [na ty herce, naslepo]
JV: ste neznala ty konkrétní herce.
ŽH: ano.
JV: a kromě tý širly templové ((Shirley Temple)) měla ste ještě ňáké
další třeba oblíbence?
ŽH: tehdy v mládí právě ne.
JV: ne ne eště ne. ňáké další dětské herce, protože ta širly
templová ((Shirley Temple)) byla taková asi fakt nejvýraznější.
ŽH: vono to tehdy bylo nějak takový bum, to to bylo
JV: hm
ŽH: a řikám, že tady netrvalo dlouho, protože ee em sme asi nesměli
chodit do kina nebo nemohli nebo nebyly dětský filmy specielně
dětský, a v tý době, no když ta širlej ((Shirley Temple)) se
promítala, tak a to údobí nebylo tak velký, protože já sem hned šla
do toho Zlína, jak sem s- skončila školu.
JV: že teď mluvíme tady vo těch letech třicet pět třicet šest asi.
(.) mhm (.) a vzpomenula byste si takle z hlavy třeba na ňáký
konkrétní filmy s tou širly templovou ((Shirley Temple)), který ee
vám se třeba [zapsaly do paměti]
ŽH: [j- já právě názvy] si vůbec nev[zpomínám]
JV: [ne ne]
ŽH: to bohužel
JV: hm
ŽH: a ňáký doklady vo tom, já sem o všechno na konci války přišla
JV: mhm
ŽH: mně zůstalo to, co sem měla na sobě, já sem byla, já sem se ze
Zlína přestěhovala k rodičům na vesnici tady u Brna,
JV: mhm
ŽH: konkrétně Šitbořice se to menovalo a četla sem pak v knize,
poslední pevnost před Brnem dobyta. v těch Šitbořicích to byly kopce
před Brnem
JV: mhm
ŽH: kde se dostřelovalo až sem
JV: mhm
ŽH: tam se štyřikrát měnili Němci, Rusové, Němci, my sme o všechno
přišli
JV: hm
ŽH: oni ee zapalovali domy, my sme byli týden ve sklepích vo hladu,
a opravdu, já sem do Zlína, já sem si všechno dovezla ze Zlína a
jela sem tam v tom, co sem měla na sobě, já sem neměla naprosto nic
a rodiče vykradenej byt a vyhořelej a
JV: takže ňáké materiální vzpomínky e-e
ŽH: nemám nic, žádný doklady, [já sem]
JV: [všechno]
ŽH: o všechno [přišla, oni to naházeli do]
JV: [všechno ste ztratila hm]
ŽH: studně nebo n- na hnojiště.
JV: hm hm
ŽH: určitě sem měla ňáký fotografie a tu legitimaci a to všechno,
ale já sem neměla naprosto nic.
JV: a a když ste třeba teď šla kolem toho kina Jalta, viděla ste tam
ten plakát, tak ee vlastně em ten film ste si vybrala em podle třeba
i země původu? nebo
ŽH: to ne [tehdy tehdy asi]
JV: [ne ne ne ne] upřednostňovala ste [třeba]
ŽH: [ne]
JV: ňákou
ŽH: ne ne ne [rozhodně ne]
JV: [ne ne] nebo nebo toho podle toho, jestli byl barevný nebo
černobílý to
ŽH: zro- vůbec vám neřeknu, věříte, jestli byl barevný nebo
černobílý
JV: němý zvukový ne ((smích))
ŽH: ne ((smích)), doma sme měli rádio, to se poslouchalo pořád, ale
ee vo těch filmech, zřejmě byly černobílý, já si nevz- ačkoliv ta
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla barevná
JV: ta byla barevná
ŽH: ta byla barevná, to si vzpomínám
XX: ( ) ta byla kolorovaná
ŽH: kolorovaná
XX: ještě neměli barevnej film. ((smích))
JV: ano ano ((smích)) a eště třeba na ňáký jiný barevný film?
protože ty barevný [filmy ( )]
ŽH: [v té době rozhodně ne]
JV: ne ne ne ne
ŽH: asi to byly černobílý filmy. nevzpomínám si.
JV: ( ) já (myslim) kolorované hlavně opravdu. ((smích)) třeba ee
šla ste na ňáký film, vzpomínáte si jako víckrát za sebou, dvakrát
třeba? [ne ne ne]
ŽH: [ne, to rozhodně ne]
JV: vždycky jenom
ŽH: říkám, [to my sme byli omezení]
JV: [(určitě) jednou]
ŽH: fi- financí, [protože]
JV: [to chápu]
ŽH: ee nás bylo pět, mzdy nebyly velký a ee naši stavěli,
v maminčině rodišti, odkud se odstěhovali sem do Brna na fakultu,
tak tam stavěli, takže
JV: po tom roce
ŽH: šetřili a stavělo se.
JV: po tom roce třicet devět, jak ste byla ve Zlíně, tam už vlastně
ste si polepšila, ste říkala, měla [ste]
ŽH: [určitě]
JV: stejný plat jako váš otec, á tam ste třeba už jakoby [chodila?
víckrát? no]
ŽH: [tam s- tam s- chodila do kina ano]
JV: a chodila ste třeba i častěji, [nebo teda ee em]
ŽH: [no jenom jenom] jednou týdně, protože když byla škola, tak s na
to absolutně nezbyl čas, a to se dělávalo i v sobotu
JV: takže už to jakoby ta situace se změnila, že prostředky ste teď
měla, [ale neměla ste zase čas].
ŽH: [měla, ale] ne zase, zas nebyl čas a a vybírala sem si výhradně
české filmy. výhradně ne, protože si vzpomínám, že byly ňáký ty
hudební filmy
JV: mhm
ŽH: soňa hemin ((Sonja Henie)) bruslení a ta diane durbinová
((Deanna Durbin)) nebo jak se menovala, já to ne- nevím [už sem]
XX: [a za války] marika rik ((Marika Rökk))
ŽH: marika reková ((Marika Rökk)), no
XX: Žena mých snů
ŽH: to byly filmy, tak to ano, tam už sem chodila určitě jednou
týdně.
JV: mhm a třeba šla ste i v to už teda v tom Zlíně i víckrát na
jeden film, kterej se vám velmi líbil, [ne ne ne ne]
ŽH: [to ne to ne], tak zase sem zaujatá nebyla.
JV: (.) em a taková otázka em jestli si vůbec jako vzpomenete, co
vlastně tenkrát v tomhle věku raném pro vás ee znamenalo, pro vás
znamenal dobrý film ee em jestli můžete to ňák tak popsat
ŽH: určitě si vzpomínám, že byly filmy, Svědomí se to menovalo
JV: mhm
ŽH: jak e to byl náš český film, ale já už tu paměť mi taky
vynechává, em to to vím, že mě to dlouho, ee em sem měla v paměti,
že on on vlastně jeho hryzalo svědomí, protože tam v tom filmu
[zabil dítě]
XX: [ne, ten byl natočenej v devěta] devětašedesát- devětaštyrycátým
tak.
JV: mhm
ŽH: je to možný, no. že [zabil dítě a]
XX: [po (osnácté-), zabil dítě]
ŽH: tajil to, protože byl někde s milenkou na záletech, tak to mně
utkvělo, no. tehdy už potom v té době, když sem byla starší, tak mě
ovlivňovaly filmy a chodila sem taky ee na to, co by mě asi
zajímalo, podle těch herců, a i podle národnosti, jak tady pán
vzpomínal na tu mariku rekovou ((Marika Rökk)) nebo tak, tak to už
jo.
JV: takže vás tam em zaujalo em na těch filmech em
ŽH: děj
JV: to téma
ŽH: ano téma
JV: mhm (.) a co se týče týče třeba žánru, tak e-e spíš jakoby ňáký
dramata nebo r- e romance ee nebo spíš jako hudební ee filmy,
komedie, [veselohry]
ŽH: [hudební] a komedie, a i tady ta tragedie, řikám, no to různě.
JV: takže ste nebyla třeba em vyloženě ňak em zaměřená na [jeden
žánr]
ŽH: [na ňákej] určitej ne
JV: ne ne ne spíš to bylo o tom tématu
ŽH: ano všeobecně. do dne- dodnes nemusím vidět americký filmy
JV: mhm
ŽH: e takový ty drsný, ňáký
JV: akční
ŽH: akční
JV: krvavý
ŽH: krvavý
JV: to moje babička taky ne, no.
ŽH: po desáté hodině absolutně už na cizí film se nedívám, to už se
nehodí.
JV: a ještě třeba v vlastně v té době ste říkala, že ste chodila i
do divadla občas ee na toho [kašpárka]
ŽH: [ano]
JV: na to divadelní loutkové představení, bylo to loutkové
představení?
ŽH: bylo bylo bylo to
XX: tam byl ten kašpárek
ŽH: ale kašpárek byl živej
XX: (mertenc ne)
ŽH: (toma) my sme vzpomínali myslím já už nevím dokonce i hegr
((Karel Höger)), hrával tam kašpárka, ale já ho osobně neviděla.
JV: karel hégr ((Karel Höger))
ŽH: karel hégr ((Karel Höger))
JV: mhm mhm
ŽH: na to na té Veveří.
JV: a ještě teda ňáké ty další druhy zábavy, jak ste se vlastně
třeba bavila, když ste byla em v tom věku
ŽH: v tom Zlíně v tom Zlíně ee potom ee jezdili tam ee teda v těch
Otrokovicích, jezdila tam ee, zpěváci tady z brněnské opery
JV: mhm
ŽH: nebo si pamatuju Alexandrovci ve Zlíně, to byl [to byla]
JV: [(to byli)]
ŽH: senzace
JV: jo
ŽH: Alexandrovci, to bylo něco, no ee Gustav Brom, Zlín.
JV: takže
ŽH: protože to je
JV: povídejte, já sem vás nechtěl přerušit, jestli ste něco chtěla
říct
ŽH: že to bylo, no různě no em na koncerty, s mým chlapcem, to byl
ee kterej pak se stal mým manželem, on hrál na hudební nástroje,
hrál v kapele takže, zpívat sme jezdili se svazákama, bohužel v té
době sme museli být taky tak, ale že sme ee milovali zpěv a zpívali
sme, tak sme s těma souborama jezdili taky
JV: že ste ee em cejtim z toho, že ste byla hodně na tu hudbu
zaměřená .
ŽH: ano.
JV: á e ještě teda před tím Zlínem em když ste byla em malá, tak ee
ten čas ste trávila třeba jak, hrá- hráli ste si venku s ostatními
ee [dětmi]
ŽH: [hráli sme] tenis
JV: hm
ŽH: tam byly kurty na fakultě
JV: mhm
ŽH: ee bruslili sme, plavat sme chodili, [cvičit]
JV: [(ee rozhlas)], poslouchala ste třeba rozhlas?
ŽH: ee rozhlas ee no ani moc né, protože až jedině když, možná
večer, když rodiče ho měli puštěné, ale přes den, my sme se tam
vyžili, ta fakulta, to sou vlastně t- k- ty štyři ulice a uvnitř sme
měli úžasnou zábavu.
JV: takže ste sportovali a ee
ŽH: sportovali sme.
JV: hm hm. á třeba ňáké em pěší výlety nebo turistika
ŽH: určitě
JV: ee chodili ste
ŽH: sme [chodili tehdy do]
JV: [na procházku (na túry)]
ŽH: Orla poněvač říkám, rodiče byli, Orel byl na Starym Brně u
kostela pak to byla sokolovna, dnes je to znovu orlovna, my sme od
štyřech let, vím, že sem chodila
JV: cvičit.
ŽH: cvičit. no a nebo sme ee v neděli neni nepatří to do tohodle
ale, po kostele sme šli ná ee celodenní výlety.
JV: v neděli.
ŽH: v neděli.
JV: hm
ŽH: (.) na pěší výlety
JV: a taneční zábavy, to teda už e asi [když ste byla starší]
ŽH: [t- já sem byla jednou,] než sem do toho Zlína jela, tak sem
jednou jedinkrát byla [tady na]
JV: [v Brně]
ŽH: taneční zábavě v Brně
JV: a pak ste chodila [(tři sestry, jo)]
ŽH: [a pak už sme] tam chodili do tanečních a (.) a ten Brom
((Gustav Brno)) tam jezdil a já nevím k- Vlach ((Karel Vlach)), to
byly (.) známé orchestry, tak když tam přijely, tak hrávaly i
v neděli k obědu. v restauraci.
JV: jako živá hudba.
ŽH: živá hudba.
JV: hm hm hm. takže ste třeba upřednostnila, nebo neměla ste problém
upřednostnit ee i jiný druh zábavy před kinem ee.
ŽH: určitě. koncerty a divadla
JV: mhm
ŽH: ee toho sem vždycky využívala, [pokud to tam bylo]
JV: [ne nebylo to pro] vás teda to kino rozhodně n- nejdůleži[tější
(jako) v té škále]
ŽH: [ne nebylo to to kino] ne, zábavy.
JV: (...) tady je em teď vlastně už ee zase přejdeme trošičku dál ee
k předposlední části, ee která se týká kin a těch představení jako
takových. em, otázka je, jaké byly rozdíly v místních kinech, ale
((smích)) jelikož ste mi řekla, že ste vlastně chodila do tý Jalty
((Jalta)) nejvíc e a mo- vobčas ste asi byla em na tom náměstí
Svobody ((Úderka)), tak asi mi nemůžete ee teď ee říct, jak se
různá kina od sebe lišila.
ŽH: no ta Jalta byla honosnější, líp vybavená něž ee
JV: ale když teda se zaměříme jen na tu Jaltu ((Jalta)), tak ee em
jak to na vás teda působilo, bylo to [ňáký]
ŽH: [mohu]tnější a a řikám, ta- takový prostornější a líp lep- líp
vybavený než takový te ty kina tady na Hybešové ((kino Mír)) nebo ee
na ty e-e jak se e-e na tom Starym Brně ještě, j- jak se to tam
menovalo to kino vy ste vzpomínal, tak to byly [takový]
XX: [(meteo- ((míněno Meteor)), no)]
ŽH: jenom ž- jenom židle a víc nic. kdežto ta Jalta, tam se
odehrávaly zřejmě i jiná představení nějaká, buď em divadla, protože
tam bylo jeviště velký, kdežto v těhlentěch malých kinech, tam byla
jenom ta to plátno a víc nic, já si nevzpomínám že byl, a bylo to
taky cenově potom dostupný
JV: mhm
ŽH: Jalta byla d- dražší rozhodně, tak jak dneska sou ty kina různě
[cenově přístupný]
JV: [takže jal- Jalta] v té době bylo takové jakoby kino em už
ŽH: lepší trošku
JV: lepší
ŽH: ano rozhodně
JV: hm. [a co třeba, povídejte]
ŽH: [aspoň mně tak připadalo]
JV: ee přístup zaměstnanců em vzpomenete si, uvad[ěči (uvaděčky)]
ŽH: [uvaděči] uvaděči tam byli, ale
JV: pokladní
ŽH: my sme byli odjakživa ukáznění, dobře vychovaný [rodinou, takže
sme]
JV: [takže ste neměli problém]
ŽH: nevybočovali z nějak, nebyli sme divoký ani n- neukázněný.
JV: a třeba vzpomněla byste si, jestli tam n- někoho museli
umravňovat nebo
ŽH: určitě ne, já ne
JV. ne ne ne
ŽH: já nemám takový vzpomínky.
JV: em á takže takže to nebylo tak, že by ee vlastně ste tu Jaltu
((Jalta)) preferovala kvůli tomu interiéru, ale bylo to opravdu
jenom kvůli [té dostupnosti]
ŽH: [jenom kvůli té] širlej ((Shirley Temple)) ano a kvůli tomu, že
sem to měla blízko
JV: mhm
ŽH: a no že sem mohla chodit sama. že sme mohly chodit samy se
sestrou
JV: že jinam by vás třeba nepustili o samotě, kdybyste musely ee k-
kdybyste chtěly do jiného kina asi
ŽH: no ani sn- n- ne nepustili, no
JV: že by to třeba [už bylo dál]
ŽH: [my sme ani]
JV: ee z ruky, že byste musely ee delší dobu e [cestovat]
ŽH: [prostě] to Staré Brno a em a Úvoz a a ta Jalta, to nebylo, to
byl takovej okruh
JV: hm
ŽH: nejbližší nám, tak snad kvůli té dostupnosti
JV: mhm
ŽH: že sme tam došly pěšky, nemusely sme jet tramvají
JV: takže neměla ste potřebu třeba jako vyzkoušet ňáké ee
ŽH: jiné [kino určitě ne, netoužila sem po tom, nelákalo mě to, no]
JV: [cizí kino jako nelákalo vás to ne ne, byla ste spokojená]
s tím, se širly ((Shirley Temple)).
ŽH: ano.
JV: mě právě zajímalo, jestli tu širly ((Shirley Temple)) hráli
třeba i v jiných kinech tak [(a tak pravděpodobně )]
ŽH: [to nevím, to si nevzpomenu]
JV: aha. to teda nemůžu to takle určitě jakoby sme to podle programu
mohli identifikovat [v kerým kině]
ŽH: [nevzpomenu si]
JV: ale já takle
ŽH: no
JV: taky vám to nemůžu říct.
XX: před válkou nevim, ale po válce dali třebas jen v jednom kině,
pak ho dali do druhýho kina a
JV: hm hm hm to určitě, no. em a ee ten samotný ee program té
projekce ee probíhal vlastně ee em vy ste říkala, že si pamatujete
na toho e Kačera Donalda ((Kačer Donald)) nebo em [ná- ee Pepka
námořníka ((Pepek námořník)) ee]
ŽH: [to možná byly před tim něco, já už nevim, jestli to byly]
JV: nepamatujete si, jak to bylo strukturovaný nebo jakej byl ten
harmonogram, jestli ee s- před tím byl ňákej em em em jak se mu
týdeník říká, že jo, nebo ňáký [reportáže]
ŽH: [ano] by- byly ty týdeníky
JV: mhm, mhm
ŽH: takže nevím, jestli todle nebylo, ale myslím, že ee toho Pepka
námořníka ((Pepek námořník)) a to že sem viděla právě v těch kinech
kde, na tom náměstí Svobody ((Úderka)), kde hráli ee jako
nepřetržitě, že jo, to se ee tam hráli několik krátkých filmů
JV: ano tam bylo takové cy- takový cyklus
ŽH: takový cyklus a lidé přicházeli a odcházeli, pak bylo eště u
nádraží takový kino Čas, to bylo něco podobnýho, ale tam sem chodila
až potom se svým dítětem.
JV: mhm. do těch ostatních kin teď právě si sem si uvědomil, že když
sme zmínili ten interiér a vy ste mi říkala, že Jalta byla taková
honosná, kdežto ty ostatní kina už třeba ne, byly obyčejnější
ošuntělejší, tak ee to vlastně ee tady ta vaše zkušenost se vztahuje
až ee po tom Zlínu? [až potom, co ste byla starší, ještě k tomu
dětskýmu věku.]
ŽH: [ne ne i i předtím, protože sem ee] rozhodně taky byla i
předtím, ale nevzpomenu si na čem,
JV: hm
ŽH: na té ee já nevím na kte- na tom Starym Brně, to kino to
blechárna, jak ste říkal [na které to bylo?]
XX: [(Meteor) nebyl to Meteor?]
ŽH: na které to bylo ulici si nevzpomenete?
XX: to bylo někde tam směrem k [(výstavišti)]
ŽH: [to bylo] Hlinky nebo tam někde.
XX: tam někde. to poměrně brzo zbourali, po osmaštyrycátým.
ŽH: ano. buď to bylo v Hlinkách, Hlinky se to myslim menovalo
((ulice Hlinky – kino Meteor)).
JV: já tady bohužel <teda nemám> [ulice]
ŽH: [protože já s-]
JV: ale, mně se to tady nevytisklo em takže já sem teď takový jako
bezradný, ale mohl bych vám přečíst [názvy]
ŽH: [kino] Mír (nom-)
JV: ee bylo kino Grand Bio, které pak vlastně změnilo název na
Orient, ale ono už pak nefungovalo, totiž to je to.
XX: tak to ani neznám.
ŽH: taky.
JV: kino ee kino Grand
XX: počkat Grand v Husovicích
JV: Grand [kino Grand]
XX: [v Husovicích] nebylo
ŽH: vy tam nemáte ulice u toho, ne, [no]
JV: [ee no] todle ale todle sou kina ee určitě který [byla ve]
ŽH: [ve středu mě-]
JV: středu, i když já teď čtu kočovná, takže kino Grand vlastně bylo
od roku třicet devět do roku štyrycet pět ee kino Urania e Oránia
((Orania)), to je ee [(rok třicet)]
XX: [na Bratislavské]
JV: no je to možné, no. a teď ty stálá kina. tak bylo Brněnské
varieté, které pak mělo eště i název České varieté.
ŽH: (to bylo kino, to ne)
JV: ee nebo Bajkal, nebo Rádio ((Radio))
ŽH: [ahá no]
XX: [Bajkal jo]. (roajal) ((The Royal Bio Co.)) na Cejlu.
JV: rojal ((The Royal Bio Co.)) byl, nebo taky elit elit ((Elite)).
XX: to neznám.
JV: kino Kapitol
ŽH: [Kapitol ten je]
JV: [Kapitol jo]
ŽH: dodnes asi, ne?
XX: ne, ten [už zrušili].
ŽH: [no tak von] e von se nějak [menu- menuje nebo není ale]
JV: [už, teď už není tam, teď už tam (kino ne, ale)] ňáký klub.
ŽH: to mě ano.
XX: zrušili.
JV: á takže tam ste třeba byla? vzpomínáte si, nebo ne ne [( )]
ŽH: [v té době, v tom] mládí asi ne.
JV: em Brněnské biografické divadlo, nebo Edison také
XX: Edison, ten byl
JV: nebo viktórie ((Viktoria))
XX: na Dornychu, jo viktória ((Viktoria)) a ten v listopadovým
bombardování byl rozbořenej.
JV: hm
XX: v štyryaštyrycátým.
JV: vy si paní ee nepamatujete.
ŽH: e-e
JV: bio amerika ((Bio American)), ee kino Urania, nebo Uranie,
Starobrněnské kino ((pozdější název: Grand, Meteor))
ŽH: to je vono, to bude to Starobrněnské kino.
JV: Starobrněnské kino.
ŽH: no
JV: e to mělo totiž tenhle název ee mezi lety dvacet šest a dvacet
sedm a později se menovalo Grand,
ŽH: jo tak to ne, to [to to mi nic neříká]
JV: [do roku třicet pět] a pak se menovalo od roku štyrycet jedna
Meteor.
XX: Meteor, no, to sem říkal.
JV: takže jestli je to ta blechárna?
XX: ano
ŽH: tak to je možný [to je možný]
JV: [(jo) myslíte]
ŽH: vono. já si právě už nevzpomínám.
JV: že ty názvy se často docela měnily, jo¨
ŽH: mhm
JV: právě že em né každý rok, ale někdy teda i každý rok se ten
název změnil, skoro, ee pak bylo kino Vitagraf, které mělo eště i
název ilusion ((Illusion)) a (nektar) a nebo Květen, no. ee pak byly
nový biografy, nové bio, ee cinema sinema elektrik ((Cinema
Elektrique)) nebo Union
ŽH: ee ee
JV: Grand Bio Austria, nebo Bio Sibiř, dvacátá léta
ŽH: to bylo taky na okraji někde ta Sibiř.
XX: Sibiř, ten, ta byla v Husovicích.
JV: no teď už se dostáváme na periférii poněkud. em kino Aladin to
vlastně je Lucerna, že jo.
ŽH: Lucerna
XX: to je v Žabinách ((Žabovřesky)), pak byly v Židenicích dva kino
grafy Sport a ten druhej si nevzpomenu.
ŽH: taky
XX: v Komárově byl Atlantik
ŽH: ano a ve Slatině je [taky kino bylo ve Slatině ale]
JV: [ee sem to tady měl]
ŽH: to sem byla až po válce.
JV: v Komárově bylo Elektrické divadlo v Komárově, nebo taky
Komárovské kino, nebo taky Lidové kino v Komárově, ale to teda bylo
do roku devatenáct set osmnáct nebo devatenáct tak možná zaniklo,
takže to už
XX: ne, to já sem eště na něm byl eště
JV: pamatujete si
XX: před (mostem), menovalo se to Atlantik a ten zrušili nebo
zbořili, já nevím, jestli se stavěli potom no, (ty to)
JV: kino Republika mám taky (třeba)
XX: potom v tom to bylo
JV: Elektra,
XX: Elektra bylo v tom [Králově Poli v Králově Poli Besední dům]
JV: [(sem jenom chtěl evokovat, jestli by vám pomohlo ňák)]
ŽH: [ne ne ne ne ne ne]
XX: Morávia ((Moravia)) ta byla tady na začátku Lidické hned po levé
straně
ŽH: Staré Brno nebo ta
JV: ne ne
ŽH: tam ty dvě
JV: em a teda
ŽH: Jalta
JV: v té ee dobře a ta, říkáte, že ste si vlastně ee že si
pamatujete, že byly třeba ošoupanější ty kina em teď nechme názvy
stranou, to není tak důležité em tam vlastně ste se dostala ee jak?
protože ste říkala, že vlastně ste neměla potřebu jako chodit do
jiných kin ee která, ty nezná- ani eště mimo teda tu Jaltu ((Jalta))
a to náměstí Svobody ((Úderka))
ŽH: asi mně někdo řekl, že se tam něco hraje em co bych mohla
[zhlédnout]
JV: [jo takže už]
ŽH: c- co nebylo nepřístup- [nepřístupný]
JV: [to byly ty vaše divá]cké návyky byly poměrně takové jakoby
jasné, že jo,
ŽH: no
JV: nebo vy ste vlastně k tomu měla em poměrně vyhraněné, na tu
[Jaltu ((Jalta)) omezené].
ŽH: [ano já sem] já sem
JV: takže mě zajímalo jako jestli třeba si vzpomenete, jak ste se
dostala do jinýho kina, úplně, jestli vám ňáký kamarád třeba
doporučil, tam mají zajímavý film, nebo jestli to bylo třeba ee
z vaší vlastní zvědavosti, že ste si řekla, tak a teď zkusím
ŽH: ne kvůli kinu ne, ale kvůli filmu [určitě sem tam šla]
JV: [takže spíš kvůli filmu] hm hm
ŽH: s- ee spíš kvůli filmu.
JV: a ještě teda k té Jaltě ((Jalta)), kde ste chodila nejčastěji
v té době ee v těch třicátých letech, ee tam teda si nevybavíte,
jestli em byl- la před kinem ňáká ukázka, ňáký krátký film, já nevim
ňáký ee
XX: byly reklamy
JV: reklamy
XX: reklamy
JV: [no už to]
XX: [pak byl] týdeník, pak byl krátké film a pak byl vlastní film. a
když sem začaly chodit americký filmy, od še- koncem
šestaštyrycátýho, tak dávali eště ukázky z následujícího filmu.
JV: mhm, a v té Jaltě ((Jalta)) to bylo taky tak, paní H., [ne
ne nemůžete si vzpomenout hm hm]
ŽH: [to si už nevzpomenu, to už si nevzpomenu].
JV: třeba jestli byly přestávky
ŽH: ne, určitě ne.
JV: ne ne ne ne
ŽH: ty přestávky byly, když se byly ňuká, no oni právě v těch
některých kinech
JV: hm
ŽH: neměli dvě aparatury, aby to navazovalo, tak to přestávka byla,
že se musely měnit ňáký
JV: pamatujete se
ŽH: to si pamatuju, ale při tej širly tempelovej ((Shirley Temple))
si to nepamatuju, že by to bylo. tam asi v té Jaltě ((Jalta)) měli
ee dvě reprodukce, že to hned navazovalo. ž- dvě ee aparatury,
[protože to se]
XX: [promítačky (tam otočili)]
ŽH: nějak že ty ee vo-
JV: ano ano
ŽH: si pam[atuju jak to]
XX: [promítačky]
ŽH: vozili ty kotouče
JV: tam to je, že tam vlastně jakoby je to přichystáno [a běží to a
a hned to přeskočí]
ŽH: [byly a hned hned]
JV: takže to nemusí člověk ee
ŽH: ano
JV: ručně [vyměnit].
ŽH: [přetáčet] ano nebo vyměňovat tak nějak.
JV: je to několik že ee kotoučů [na ten]
ŽH: [ano]
JV: jeden film takže tam vlastně [(se musí hm hm)]
ŽH: [na to si vzpomínám,] že byly někdy př- ale při kterejch
filmech, to už nevim, no ro- jistě [to bylo v té]
JV: [ale v Jaltě ((Jalta)) to nebylo]
ŽH: v starší době.
JV: hm
ŽH: při té (širly) ((Shirley Temple)) si nevzpomínám, určitě ne,
přestávka žádná by nějak
JV: reklama? ňáká při představení
ŽH: to ee to vůbec si nevzpomínám,
JV: a třeba byly živé vystoupení, hudební doprovod?
ŽH: to určitě ne
JV: ne
ŽH: já ne
JV: ne ne ne
ŽH: já už to nepamatuju.
XX: bývalo u němých filmů.
JV: ale právě třeba ee jestli ste ještě ee v tom třicátém roce
nebyla na ňákém němém filmu ee
ŽH: nebyla, [já sem]
JV: [s hudebním] doprovodem, [že by to právě bylo bylo ee před (
) kde ňáký ( ) hm hm]
ŽH: [já určitě ne, já určitě ne, já si to pa- po- pamatuju jenom
z doslechu nebo ee] z filmu nebo z televize možná, ale ee já sem u-
určitě nebyla [přítomná ně- němýho]
JV: [že u- už němý film nepamatujete ne ne]
ŽH: filmu ne.
JV: tak ono totiž ee na tom přelomu ee let dvacet devět, třicet,
třicet jedna, už právě ee nastoupil ten zvukový film, což je právě
ten věk, kdy vám bylo kolem těch pěti šesti let, takže ee [vlastně
ste asi]
ŽH: [no to sem d- do kina nechodila]
JV: začala tenkrát teprve
ŽH: no
JV: nebo později
ŽH: no
JV: ještě ee em do kina chodit, takže ste si tohle ani nemohla [ee
e]
ŽH: [možná že] moji sourozenci chodili, ale nevzpomenu si, že by nám
něco takovýho vyprávěli.
JV: hm dobře. em a ještě otázka právě docela důležitá ee em byla ste
někdy přítomna ee tomu ee že byste byli v něčí domácnosti a
účastnili se em domácí projekce?
ŽH: určitě ne
JV: že by měl někdo projektor z rodičů,
ŽH: ne
JV: třeba
ŽH: ne
JV: z vašich kamarádů,
ŽH: určitě ne.
JV: ani ste jako neslyšela třeba o někom, že by měl ze školy
[(ňákou)],
ŽH: [ne]
JV: jeho rodiče.
ŽH: taky ne. (..) pamatuju si, že byly i ty rádia bylo o- omezený,
to byly krystalky a já nevim co, ňák se to taky ee ručně <vyráběl>
někdo si, ale my sme měli rádio, to si pamatuju, vodjakživa doma,
ale, filmy, že by nám někdo promítal, to určitě ne.
JV: a v tom rádiu třeba byly ňáké dětské ee cykly, nebo pořady na
pokračování
ŽH: já s- já sem si pamatuju, že se četlo z knih
JV: mhm
ŽH: nebo divadelní hry
JV: hm
ŽH: byly ale
JV: a pro děti třeba zaměřené ňáké pohádky nebo něco takového
ŽH: pravděpodobně určitě jo, že se, že
JV: hm
ŽH: se vysílaly ňáký takový pořady, pro děti.
XX: v rádiu dávali ten to strejček měl (hobla) a
ŽH: jo no no [(Křópal) ano ano]
XX: [a (te- ten) strejček (Křópal) ((Stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) a měl a měl (hobla) jo]
ŽH: toho si taky pamatuju. ale filmy rozhodně ne, to sem se k tomu
nedostala v soukromý v domácnostech.
JV: a teď teda už vlastně se dostáváme k závěrečné, k závěrečné
části, a to je právě protektorát, to je období po roku třicet devět,
kdy začaly ee platit ee protektorátní předpisy a právě vy ste v tu
dobu zrovna se dostala do Zlín, a že ste říkala. takže i ten Zlín
vlastně nás teď jako ee zajímá em jak se třeba vlastně ty ee změny
projevily em em můžete říct, že třeba byly vyloženě kina n- německá,
která hrála, hrály německé filmy?
ŽH: taky se hrály [německý filmy]
JV: [jo jo jo]
ŽH: ani nevím, jestli to bylo s titulkama nebo v překladech
XX: to byly všechny ti- titulky. dabing začal až v někdy
v šedesátých letech.
ŽH: tak to si nevzpomenu.
JV: a německé týdeníky?
ŽH: určitě
JV: hm
ŽH: vítězíme, to bylo pořád.
JV: za celou válku.
ŽH: za celou válku, no.
JV: od roku
XX: hm
ŽH: od roku třicet, no jo.
JV: takže tohle vlastně vy v tom z- z- Zlíně, vy ste, [pamatujete
mhm]
ŽH: [všechno prožívala,] ano, jo, to pamatuju.
JV: a když ste em přijela ste asi občas domů, že ee do Brna, [za
rodiči]
ŽH: [jezdila sem] domů, no
JV: a takže během vál- ale to ste pravděpodobně neměla čas zajít do
kina to, [když ste byla v Brně zrovna].
ŽH: [to sem to sem nechodila]. no já sem totiž do Brna jezdila do do
roku štyrycet dva
JV: hm
ŽH: než zavřeli vysoký školy
JV: mhm
ŽH: to tatínek šel do důchodu
JV: mhm
ŽH: a vodstěhovali se na vesnici
JV: ano
ŽH: takže sem pak jezdila tam, vod roku štyrycet dva. a pamatuju si,
to byly krušný doby tady v Brně v tom devětatřicátým roce
JV: mhm
ŽH: než nás zabrali, to si pamatuju.
JV: (..) nějak konkrétně, můžete to třeba rozvést? co vám tak jako
vytane na mysli.
ŽH: to sem byla ee to sme bydleli na té fakultě a na ulici Tvrdého,
JV: hm
ŽH: sou tam dneska koleje a tam byli Němci a ty házeli kameny nám na
fakultu přes zeď na té ulici Tvrdého, tam je ee em no nebylo to nic
[příjemnýho]
JV: [myslíte jako] Němci, kteří tady žili před válkou.
ŽH: ty kteří tady žili a bydli- byli byli na té na těch kolejích on-
tam tam museli bydlet na těch kolejích
JV: mhm
ŽH: s Němci, studenti.
JV: studenti.
ŽH: protože (.) nás vobtěžovali a, přesně si pamatuju den, když,
devátýho byl- bylo to devátýho? nebo kolikátýho března, poletoval
sníh a ráno hlásili, že nás okupujou a, nebylo to příjemný.
JV: a v tom Zlíně ste to prožívala j- e ee jakým způsobem, tam měla
ste [jako přátelé]
ŽH: [tam sme]
JV: nebo ee kamarádky, nebo spolupracovnice, kde asi ste pracovali u
Bati. tak jestli se teda ňáké přátelství tam vytvořilo a vy vlastně
[ste společně ( )]
ŽH: [já sem měla] kamarádky z celé republiky z Čech,
JV: mhm
ŽH: ze Slovenska, z z jižní Moravy,
JV: na kolejích všechno.
ŽH: (on přijímal) ano na těch na těch internátech
JV: internátech
ŽH: on přijímal z celý republiky
JV: hm
ŽH: ty zaměstnance a tam em, jo my sme vlastně měli ee v továrnách
byli Němci, kteří nás hlídali, kteří tam chodili
JV: mhm
ŽH: po továrnách a dělali sme i v noci, noční směny
JV: mhm, a takže byla tam třeba ňáká ta jako užší skupinka va-
vašich ee přítelkyň nebo kamarádek nebo kamarádů, se kterými byste
trávila pak i následně i ten volný čas a [chodili]
ŽH: [určitě]
JV: i za tou zábavou nebo do toho kina
ŽH: určitě
JV: hm
ŽH: tam bylo velký kamarádství, protože ee tři, říkám, tři roky sme
chodili do školy, to sme byli na internátech, pak sme byli na
svobodárnách, tak jako dneska sou koleje, tak to byly svobodárny a
tam bylo velký přátelství mezi náma.
JV: a ee chodila ste do kina třeba ee už e v tom Zlíně sama nebo ee
ŽH: ne to sme [chodili s kamarádkama]
JV: [chodili ste společ]ně mhm
ŽH: společně
JV: mhm, a chodila ste míň nebo víc nebo [zase jednou týdně, více
více určitě, jo jo jo].
ŽH: [víc víc určitě určitě víc].
JV: takže vy ste [říkala,]
ŽH: [(když)] sem dodělala tu školu
JV: takže třeba dvakrát týdně?
ŽH: určitě
JV: jo
ŽH: to sme mohli, peníze sme na to měli.
JV: ale když ste teda ještě studovala vlastně tu školu v tom Zlíně
při ee zaměstnání, tak to byly ty tři roky, to znamená do roku
třice- e štyrycet dva? ste ee
ŽH: štyřicet dva, třicet devět
JV: ještě měla ten režim takovej em poměrně omezenej, nebo ten čas
ee [ste měla],
ŽH: [čas no] no
JV: omezenej tim vašim studiem, no. em a ten výběr filmů třeba se
nějak změnil po po tom roce třicet devět v tom Zlíně už
ŽH: ne ne já to zas řikám, zas ty v- český filmy a nebo ty hudební,
JV: hm
ŽH: a divadla, co tam jezdily zájezdy, protože em ty Otrokovice sou,
já sem byla v těch Otrokovicích, to je dvanáct kilometrů vod Zlína,
tam to nebylo tak em stálý divadlo tam nebylo
JV: mhm
ŽH: jako j- bylo v tom em Zlíně a je, takže sem navštěvovala em
všechny kulturní podniky, který se tam, který tam přijely.
JV: hm. ee měnilo se nějak e vaše chování ee cho- e ch- a vlastně
chození do kina a divácké chování ee s ee s tím, jak se blížil konec
války? ovlivňovalo to nějak třeba nebo, [ne ne ne]
ŽH: [ne nes- ne ne] nevim, nevzpomínám si, že by mě něco,
JV: hm
ŽH: ovlivnilo, v té době akorát byly ty německý ee žurnály před tím
JV: propagandistické
ŽH: propagandistický jo, vítězili Němci všude, to bylo to s-
JV: ale jestli třeba [ta doba]
ŽH: [ale jinak]
JV: jak začínala být už taková ee dramatická, jestli třeba ee
ŽH: ani ty filmy tam zřejmě ee em nedávaly něco, co by
JV: hm
XX: (k tomu bych chtěl) podotknout, že Němci měli civilní filmy,
vůbec žádná propaganda, žádná válka, nic, to bylo, děj se mohl
odehrát v jakýmkoliv městě v jakýkoliv době.
JV: mhm. ale já sem to myslel tak ee jestli třeba jak už vopravdu em
přicházely ty dny a týdny ee před osvobozením, jestli em vlastně ta
atmosféra se určitě taky měnila, že
ŽH: rozhodně, my sme [sledovali]
JV: [takže]
ŽH: ee zprávy
JV: mhm
ŽH: a jakmile se fronta blížila ee k nám sem, tak ee klidně nám
řekli, v továrně, kdo chcete, můžete odejít domů.
JV: mhm
ŽH: takže až byli někde tady na tom em blížili se ke Slovensku, tak
ee sem jela domů za rodičema.
JV: takže na kulturu v v v té době [u- už asi moc čas nebyl, na to
už ste jako]
ŽH: [no v té době už nebyl], to už nebylo asi
JV: vy ste ještě teda stále byla ee jakoby ve Zlíně
ŽH: ano
JV: ste ještě pracovala, tak to už ste em za tou kulturou (třeba)
ani nechodili, nebo že ta doba byla napjatá
ŽH: určitě zatemnění a,
JV: hm hm
ŽH: nálety
JV: a hrálo se vůbec ee [hrálo se ještě]
ŽH: [hrálo se,] hrálo se.
JV: (..) a em po osvobození? vzpomenete si, teď vlastně, že jo, byla
euforie ee lidi byli šťastní a slavili. tak jak tady v tomhle ee
časovém úseku [ste vy vlastně]
ŽH: [vůbec sme,] vůbec sme to ne- nebyli, snad se ani nehrálo kina
XX: nešel proud nešel proud.
ŽH: a nebo nešel proud, [nebo já vim, že já vim, že]
XX: [nešel proud a tramvaje nejezdily]
ŽH: sem byla dlouho doma
JV: mhm
ŽH: a můj ee mládenec byl z Čech, tak ten si pro mě pěšky a a vlakem
a jak to šlo pro mě přišel, poněvač já sem už se nehodlala vrátit do
toho, já sem chtěla zůstat v Brně.
JV: a taky ste zůstala, vlastně ste říkala
ŽH: ne ne ne, já sem
JV: ne ne to už bylo padesát dva
ŽH: až až do roku padesát dva sem byla ve Zlíně. tím, že on pro mě
přišel, no tak sem se vrátila, protože on tam ee studoval,
JV: hm
ŽH: taky u Bati pracoval a studoval, dělal si tam i vyšší
průmyslovku, takže sem se tam zase vrátila kvůli němu a zůstali sme
tam až do toho dvaapadesátýho roku.
JV: takže vlastně v tom ee v tom Brně ste pobyla jak dlouho zhruba?
po tý válce nebo...
ŽH: tak možná tři měsíce.
JV: tři měsíce. em (.) to ste bydleli někde, jo, že ste říkala, že
ste [(přišla)]
ŽH: [ne to už] sem bydlela od dvaaštyrycátýho roku sem bydlela ee u
rodičů v těch Šitbořicích
JV: mhm mhm mhm, a ee jak ste říkala, že ste o právě o všechno
přišli, tak ee
ŽH: tam v těch Šitbořicích
JV: no no no
ŽH: to je tři- třicet kilometrů od Brna.
JV: takže ty tři měsíce ste strávila v Šitbořicích,
ŽH: v těch Šitbořicích.
JV: v Šitbořicích. a to ste, tedy třeba do toho kina občas i zajela,
nebo to vůbec asi ne
ŽH: vůbec ne vůbec ne, tam ani kino nebylo a to to sem ch- jezdila
domů když tak jednou za štrnáct dní, a to sem, <to se chodilo pěšky>
nejely autobusy, tam se jezdilo do Sokolnic a ze Sokolnic dvanáct
kilometrů pěšky,
JV: hm
ŽH: já sem šla jeden den dvanáct kilometrů domů a druhej den dvanáct
kilometrů na ee na vlak zase.
JV: hm. takže pak asi zase až v tom [Zlíně]
ŽH: [ne, ta kul]tura nebyla, to bylo nějak, já nevím, hodně dlouho
myslím, [(se bylo)]
JV: [vzpomenete si,] jak to dlouho trvalo tady to období ee nebo ee
na to ee ňáký vaše první představení opravdu filmové po
ŽH: po po válce
JV: po válce?
ŽH: ňáký zvláštní ee vzpomínky nemám na to, [nevím ne ne ne ne ne]
JV: [ňáká atmosféra specifická em] něco
ŽH: nemůžu si vzpomenout. (..) to si n- skutečně nevzpomínám.
JV: ale každopádně to byl teda Zlín určitě, protože už ste [tam]
ŽH: [ano]
JV: po těch třech měsících zase nastoupila a
ŽH: ano, já řikám Zlín a oni byly Otrokovice ((smích)), to je
(součást), jo
JV: jo jo jo, dobře, takže já mys[lím, že]
ŽH: [tímto]
JV. asi bych [vám poděkoval, em]
ŽH: [to skončilo], no
JV: myslím si, že to bylo přínosné, doufám že
ŽH: já
konec rozhovoru
0.0 3:2211Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsal: Jan Trnka
Datum a místo: 14. 10. 2009, bydliště pamětnice, Brno
Rok narození : 1924, bez sourozenců.
Bydliště do roku 1945: Do roku 1942 v Černovicích, v bytě
v psychiatrické léčebny, poté na ulici Štolcova (Nové Černovice).
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v psychiatrické
léčebně jako hospodářský účetní.
Povolání narátora: Za války dokončila gymnázium a začala pracovat
v drogerii, kde byla do roku 1947, poté pracovala jako korespondentka
na policejním ředitelství (pravděpodobně na Benešově ulici), poté od
roku 1956 až do důchodu v Královopolské jako hospodářská úřednice.
LS: takže sem e dobře na to. tak už by nám to teda se teď mělo spustit.
takže už nahráváme. takže prvně, jak sem říkal, tak si zrekapitulujeme
ty vaše osobní údaje, já bych vás poprosil jenom o méno, rok narození a
bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět.
SM: aha. (.) no my sme se zrovna za války stěhovali. to znamená [do
roku a řeknu vám]
LS: [e to znamená, ještěl]
SM: do roku štyrycet dva.
LS: no no.
SM: to sme se stěhovali.
LS: a předtím ste bydlela?
SM: předtím sem bydlela e v Černovicích je dneska psychiatrická
léčebna, ano,
LS: mhm
SM: můj otec tam byl zaměstnaný a měli sme tam byt. jako ee tatínek
jako zaměstnanec, ano, čili vod svýho narození až do roku štyřicet dva
e sme bydleli v Černovicích v psychiatrické léčebně, ano ((smích))
LS: a po tom roce štyřicet dva?
SM: a po štyřicet dva sme se přestěhovali to z- na kousíček jenom vod
tud, v Nových Černovicích,
LS: mhm
SM: e na Štolcové ulici. to bylo od roku štyřicet dva.
LS: mhm
SM: no a e to sem tam sem bydlela, no až do ee než než sem se vdávala.
sem se pak vdávala, tak to sme se pak em otec tady koupil tento dům a
em tak sme se stěhovali sem, ale to bylo e v roce padesát jedna. to už
vás asi nezají[má, ta doba, takže nic.]
LS: [ne ne ne to už je po našem]
SM: takže ee to necháme tak, že,
LS: dobře.
SM: em v té psychiatrické léčebně sem bydlela do roku, od narození do
roku štyřicet tři.
LS: mhm, mhm ee dobře, eště bych se vás zeptal, jaké ste navštěvovala
školy do toho roku devatenáct set čtyřicet [(pět)]
SM: [no] e vobecnou a eee v když mně bylo jedenáct, dvanáct, jedenáct
roků, to znamená třicet pět, sem začala chodit do gymnázia em na na
Jarošovu ((třída Kpt. Jaroše)), to bylo klasický gymnázium,
LS: mhm
SM: tehdy se to menovalo. tak tam.
LS: mhm
SM: v tom roce e štyřicet tři, no já to musím podle těch [roků]
LS: [jo jo]
SM: (honem) páč si to takhle už nepamatuju, že, em takže dvacet čtyři a
jedenáct je třicet pět, teda
LS: ano.
SM: tak
LS: ano.
SM: tak.
LS: mhm
SM: takže do toho pětatřicátýho em sem chodila e do školy ee do obecné,
LS: mhm
SM: v těch Černovicích, kde sme tedy bydleli. no a vod toho
pětatřicátýho sem začala chodit na to gymnázium.
LS: a to gymnázium ste dokončila v kolikátém roce?
SM: štyrycet tři.
LS: štyřicet tři a potom ste?
SM: e potom sem maturovala a šla sem, to byla válka,
LS: no.
SM: tak to se vůbec nešlo. tak sem šla prodávat do drogerie jedné.
LS: mhm
SM: tam byli známí vod mojich rodičů a takžé tam sem jako ee potom byla
do těch, do toho, od toho třiaš- ne tři a e ano třiaštyrycátýho.
třiaštyrycátýho, za dva roky byl bylo po válce na to v pětačtyřicátým,
že.
LS: mhm mhm. eště bych se vás teda zeptal, jaké bylo povolání vaši
rodičů, stačí jenom opravdu [říct, čím]
SM: [no tatínek] úředníkem byl tam v tom em v té psychiatrické léčebně.
on tam byl jako takovej správce ee měl na starosti prostě různý věci no
e em jako, protože tam by- by-, to je vlastně velká nemocnice, že,
LS: mhm
SM: em takže eee měl na starosti povlečení a a taky jídlo a prostě
takový hospodářský správce bych tomu řekla, [tak to asi byl].
LS: [á paní mam]inka?
SM: ta byla doma. [ta ta]
LS: [ta byla doma].
SM: nešla nikam.
LS: á měla ste sourozence?
SM: neměla.
LS: mhm
SM: ne, byla sem sama.
LS: ee takže to už sme vlastně říkali, vaše nejvyšší vzdělání, kterého
ste dosáhla, bylo?
SM: ta maturita v tom třiaštyrycátým roce.
LS: mhm á vaše povolání teda ste říkala, že ste pracovala v té drogerii
a
SM: no tak ee se mně tam nakonec líbilo ((smích))
LS: ((smích))
SM: ale em myslím, že sem tam zůstala eště asi dva roky potom, no a
potom mě kamarádka em zlákala na policejní ředitelství. to bylo taková
to byla ohromná budova, dneska se vedle ee em počkejte policejní
ředitelství bylo hm hm hm jak se to tam <já nevim (já sem) tu ulici
už>, jak se tehdy menovala, to nevím a dneska je to Edvarda Beneše
((Benešova)) myslím. no tak prostě tam. tam sem teda začínala a tam sem
byla až do, než sem se vdala.
LS: mhm
SM: pak sem em měla dítě, takže sem zůstala doma á (..) no to už potom
em
LS: a potom ještě když byste měla zrekapitulovat, co ste vlastně dělala
jenom za povolání než ste odešla do důchodu?
SM: no tak to sem byla pětadvacet roků u jedné firmy a byl, vlastně sem
nastupovala u Královopolské,
LS: mhm hm
SM: jak technická úřednice,
LS: mhm
SM: no technická ne, raději em prostě byl to, byl to odbyt, takže to
byla, to byla zase hospodářská
LS: jasně.
SM: funkce vlastně, že, no a tam sem byla od roku, jó, kdypak to bylo,
kolik to bylo,
LS: to nemusíte přesně [přesně říkat]
SM: [no počkejte] e mé moji mojí dcerce byly dva roky, narodila se
padesát štyři, tak padesát šest, od šestapadesátýho až do ((smích))
<když sem šla do důchodu>. sem tam byla až do důchodu, čili em vím, že
sem odcházela, sem říkala, že pětadvacet roků tam su,
LS: mhm
SM: takže tak to nějak bylo asi.
LS: to nevadí, [to nemusíme přesně, to úplně stačí].
SM: [no tak to to, to] snad už tak bude stačit.
LS: tak a teď bych se zeptal už teda ke kinu, kdy pro vás skončila
pravidelná návštěva kina?
SM: kdy pro mě končila?
LS: kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. to znamená asi
zhruba do jakého roku ste pravidelně chodila do kina?
SM: no já vám to řeknu takhle, když sem bydlela v těch Černovicích,
LS: mhm
SM: tak sem tam byla v Sokole, to byl Sokol Brno čtyři ((Sokol Brno
IV.)) a e tam bylo kino, který bylo sokolský á
LS: a jak se menovalo to kino?
SM: ávia ((Avia)).
LS: mhm
SM: (sem si to taji sem si) to napsala, páč sem si na to vzpomněla, pak
se to menovalo Slovan a dneska je to myslím úplně zrušený a [vůbec to
jako kino není].
LS: [no no no]
SM: no tak tam a e tam byl tatínek mojí kamarádky tam byl ředitelem v
tom kině, takže em e my sme tam takhle em dvě holky dycky nás tam nějak
propašovali a a to bych ale nechtěla, aby tady z toho ((smích))
LS: ((smích))
SM: <ježiši> né propašovali e spíš bylo spíš bych řekla, že em ee tam
vždycky bylo p- takzvaný předvádění,
LS: aha.
SM: když oni ee koupili nebo já nevim jak to bylo e prostě přišel novej
film do distribuce, tak asi ty jed- jednotlivý kina něják dostaly
přidělený
LS: aha.
SM: a em dycky prvně si to promítl ten ředitel s ňákým tým personálem,
kterej k tomu patřil, že á em byla takzvaná promítačka. no takže od
této doby a až teda až až sem začala jezdit do gymnázia do města už to
už sem nezůstala v Černovicích, že takže em to sem teda, no ale pak to
e pak sem se přesunula teda už ee em do městských kin,
LS: mhm
SM: některých,
LS: mhm
SM: ovšem taky zase sem ještě pořád zůstávala věrná tomu domácímu,
protože ee pokud sem byla, to mně bylo tehdy jedenáct roků, tak určitě
ee sem nesměla si jet třeba večer někam do kina, že do města, ačkoliv
oni byly i odpolední představení ve štyři hodiny bývaly. no ale em no
tak už vod těch patnácti roků asi pravděpodobně, že sme dycky se ňáký
holky domluvily a ee jely sme do ňákýho kina, protože tam dávali hezký
český filmy, že em herce sme samozřejmě všecky znaly ((smích)), sbíraly
sme fotografie jejich, já sem měla velký <album> třeba že, kde sem si
dávala všecky ty fotografie těch e nových herců objevivších se a aj
samozřejmě v té době byly americký filmy ještě, že,
LS: mhm mhm
SM: takže taková šerly temple ((Shirley Temple)) tak ta to s- to bylo
uplně em pro nás něco, že, bylo to ještě taky děcko, my sme taky ještě
v tych letech byly takový prostě em bláznivý holky, no <takže> ee
takhle, tak sme chodily e na filmy hlavně teda na český
LS: mhm
SM: a teda ty americký, protože vím, že potom třeba e byly ještě pokud
se to smělo ještě promítat, že, tak bylo, sem přišlo plno i rakouských
filmů, to byla tehdy marika rek ((Marika Rökk)),
LS: hm
SM: ee známá tanečnice a zpěvačka a herečka a s kterou bylo taky mnoho
filmů natočených, takže sme pak chodily i na toto. to se nám dycky
hrozně líbilo. no a tak tak to em no tak to nějak pokračovalo asi em až
do doby, kdy sem teda už teda byla dospělá a už mně nebylo těch
vosmnáct devaten- to už sem byla vlastně, sem končila ee
LS: no no.
SM: (gymnázium), že. takže ee pak sem, počkej tak jak to bylo potom že
sem? e po té maturitě (.) (tři)aštyrycet, jak to bylo, protože k- ta
kamarádka mě zlákala na to policejní ředitelství, kde vona už dělala,
LS: mhm
SM: vona tam někoho měla, ale to bylo úplně něco jinýho než dneska, to
bylo jako, prostě dostat se na policejní ředitelství, to byla teda
taková otázka prestiže aj.
LS: no no.
SM: vím, že sem tam tehdy musela dělat zkoušku z psaní na strojem, e
který sem teda moc z gymnázia jako nevovládala, ale protože sem to
věděla, co mě bude čekat, tak vim, že sem si pořídila domů stroj a
klepala sem prostě [a snažila]
LS: [trénovala].
SM: sem se, abych tam tu přijímací zkoušku udělala. takže sem byla
přijata a e od té doby sem tam byla několik roků jako teda e jako em no
korespondentka bych řekla, no asi tak, no.
LS: a když byste teda měla říct, kdy ste teda přestala chodit
pravidelně do toho kina? kdy to asi tak zhruba bylo?
SM: e no e to sem asi nikdy nepřestala.
LS: nikdy ste nepřestala.
SM: já já su pořád ((smích))
LS: ((smích))
SM: <(jaksi) fil- filmová fanouš- fanoušek, teda fanynka> ee no em no
určitě sem potom em sem em byla e z- sem z toho odešla odtuď z toho
policejního ředitelství a e dostala sem se do té Královopolské,
LS: mhm
SM: to zase em bylo teda vlastně e em no pravděpodobně přičiněním mýho
manžela, kterej tam byl zaměstnanej a sme se tehdy poznali, a tak em aj
tak nějak sem si řekla, že budeme v jednom tom, já sem se teda vdávala
až později, ale ee em to sme chodívali už a to dycky už nás byla taková
parta [kluci, holky, že]
LS: [mhm mhm mhm]
SM: á tak většinou em ty filmy, kluci možná chodili eště na ňáký takový
ty ee kovbojky ((cowboy))
LS: mhm
SM: a em t- tehdy dávali ty pravý americký, že, tak to tedy tehdy jako,
no my holky ne, ale ee řikám em oblíbená byla nataša golová ((Nataša
Gollová)) herečka, [která, že]
LS: [no jistě].
SM: sme specielně chodily na její filmy, jak sme se dověděly někde bude
[film s] natašou golovou ((Nataša Gollová)), tak hned se na to chodilo
a em takže em já sem no a když sem se pak vdala, no tak no jak se mně
narodila dcera, tak samozřejmě pak už to [nešlo]
LS: [to je jasný].
SM: tak řekněme do těchto roků, no
LS: mhm
SM: až až se mně narodila dcera, tak ale pořád teda sem dodneška
zůstala <fanynkou a> a když em se tady dávaly z- už je to teda všecko
zopakovaný, ale opakovali všecky ty český filmy, ty starý, že
LS: filmy pro [pamětníky mhm]
SM: [tak sem si] po- ano filmy pro pamětníky, tak sem se vždycky na to
nezapomněla dívat, abych si todleto všecko osvěžila ((smích)).
LS: dobře takže,
SM: no.
LS: e vrátíme se úplně jakoby na začátek a já se vás zeptám e tohle
vlastně teď ty otázky se týkají do deseti let, to znamená než ste
ukončila tu obecnou školu.
SM: ano.
LS: a jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina?
SM: no ale to bylo to kino Avia, kam sme chodily jako ty sokolky e á em
kde teda e sme jako nemusely platit, že,
LS: mhm
SM: a jak sem vám to takhle řekla a e á (.) e no e pokud sem bydlela
v Černovicích, no ale to už sem vlastně ne dyť já už sem začala jezdit
do města, do toho gymplu, takže em
LS: tohle se týká úplně té vaší jakoby nejstarší [vzpomínky]
SM: [nejstarší].
LS: na kino.
SM: aha.
LS: takže jestli máte vopravdu, jestli si vzpomínáte na svojí nejstarší
zkušenost z toho brněnského kina.
SM: no tak to je to kino ávia ((Avia)) určitě. moje domácí kino. na na
té ulici dokonce sem bydlela, že, potom jak sme se museli vystěhovat to
to to to bylo tehdy sme museli, otec ee prostě všeci čeští zaměstnanci,
to bylo za války, v tom třiaštyrycátým roce a všichni čeští
zaměstnanci, kteří tam bydleli, tak museli ty em byty uvolnit pro
německý zaměstnance. takže e no naštěstí sme zrovna na té ulici, co
vedla k tomu em ústavu, tak ee s tatínek našel byt, tam tehdy to bylo,
právě na to vzpomínala sem už kolikrát, že ee prostě von jednoho
krásnýho dne přišel a říká, budeme se muset stěhovat, já sem to em si
na to pamatuju z (mam-) protože já sem byla sama jediná, čili to dycky
byla rodina, to sme byli my tři, že, takže vim, že jednou přišel a s
takovou smutnou zprávou, že se budeme muset odtud stěhovat a páč s tim
byly velký výhody samozřejmě že byl jako byt skoro zadarmo a a a k tomu
zahrada veliká tam, která patřila a takhle. no e takže em si na to dost
pamatuju a á že von eště říkal, tak to budu muset tady někde okolo, aby
sme nemuseli daleko teda, aby to on neměl do práce, páč maminka
nedělala, takže jedině on, že by to aby neměl daleko no a vim, že se
vrátil a že říká, tak e už mám dvoupokojovej byt e zamluvenej a zrovna
na té ulici, co vede k tomu ústavu, takže em to bylo v tom
třiaštyrycátým, no tak to mně bylo de- de- deva- devatenáct. (ve)
štyryadvacátým sem se narodila a to bylo ano štyři- tak devatenáct roků
mně bylo tehdy. no tak to už sem teda em měla z toho všeho rozum, že,
LS: no.
SM: to vim, že sme se tam stěhovali, no a eee tam sem teda chodila z
kraje pořád do toho do toho kina ávia ((Avia)) teda ovšem e potom
později až už sem se zase, měla sem kamarádky na gymplu, tak to už sme
se zase tam domlouvaly, to byly děvčata z celýho Brna, že, takže to sme
se domlouvaly na brněnský městský kino teda ňáký, no tak sme, vím, že
sme hodn- hodně chodily do kina Alfa, do Moderny, Moderna je dneska ee
em ten pověstnej, jak se tomu říká? je to ten palá- ten palác e em,
počkejte c- t- tam bylo kino done- donedávna. jakpak se menuje? nebo
menovalo? já tady mám vlastně [jenom ty sta- starý názvy]
LS: [počkejte, já tady mám seznam]
SM: no
LS: seznam kin
SM: e jal- Jalta [se to menovalo]
LS: [kino Jalta].
SM: za za Rusů teda.
LS: mhm
SM: a myslím, že dodneška se tomu říká Palác Jalta a že je vokolo toho
velký velkej šruml, protože ee em se to em nějak ee mělo rušit a á em
ty úřady tam a potom zase se tam chtěly nastěhovat nazpátek, no kino
Jalta, to bylo jako myslím že poslední název než se to tam rušilo,
protože von ten ten dům totiž ňák hrozně chátral,
LS: mhm
SM: říkali, že se tam nemůže dál provozovat, že, aby se to jednou
nespa- aby to někoho na někoho nespadlo a takhle takže, ale ta pasáž
Jalta tam byla dlouho. vím, že tam byl, byla prodejna Tuzexu á takže
sme se tam dycky chodili dívat, co tam mají, no.
LS: dobře. já se vás zeptám eště jak často ste jako dítě do těch svých
deseti let chodila do kina?
SM: e nó em to se [nedá říct jak]
LS: [(kdybyste to měla)]
SM: často. ehm když byla příležitost. protože jako dítě e em sem neměla
svojí svoje peníze, že
LS: mhm
SM: e čili ee sme jako využívali toho, že sme se tam někdy dostali
takhle prostě bez placení.
LS: a když byste měla tak odhadnout zhruba třeba kolikrát týdně nebo
měsíčně?
SM: nó to bylo e to nebylo zas tak ee řekněme dvakrát do měsíce.
LS: mhm dobře.
SM: asi tak.
LS: a s kým ste tedy chodila do těch deseti let do kina?
SM: em nó to byly ty kamarádky tam z těch Černovic a ta jedna, co má to
toho tatínka, co měla <tím řiditelem tam v tom kině>.
LS: a třeba e s rodiči ste do kina nechodila?
SM: e nó chodila. můj tatínek, ten byl teda em dost jako takhle, pokud
se týká vůbec kultury. hudebně byl na- založeném, takže sme určitě
chodili, jenomže já už to asi dneska nerozeznám, kdy sem byla s
rodičema a kdy sem
LS: jasně.
SM: byla tam, poňač já sem dvakrát do měsíce mohla dycky na něco tam se
jít podívat, takže, no ale e em počkejte, jak bych to řekla? vím,
pamatuju si určitě, když se objevila e objevil film Sněhurka a sedm
trpaslíků, [americkej film]
LS: [ano ano].
SM: ano.
LS: ((smích))
SM: tak to vím, že sme sli šli s rodičema a dokonce si pamatuju, že to
uváděli někde na Dornychu v [ňákým kině, co tam bylo]
LS: [ano ano ano].
SM: na za kino to už nevim, ale tam byla premiéra toho filmu a tam, to
si na na to pamatuju, že to byl jeden z prvních filmů teda. ee ne tak
pardon to ne, protože, to už sem předtím chodila tam do té do té ávie
((Avia)), ale to sem jako šla s rodičema,
LS: mhm
SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em ale nebyla to jediná em
potom ((smích)) byl takzvanej strejček Křópal ((stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) to vám, jestli ste to už neslyšel od někte[ré pamětnice]
LS: [ne ne ne ne ne]
SM: ne?
LS: ne.
SM: to (ty) se e to byli dva herci brněnskýho divadla, menovali se
Šindler valneti- byli to bratři, Valentýn ((Valentýn Šindler)) a a
Josef Šindler
LS: mhm mhm
SM: a e ti e hráli v brněnským divadle a hráli komický postavy strejčka
Křópala a jeho e jeho synovce.
LS: mhm
SM: ale pak se dokonce aj vobjevila tetička Křópalová a e to bylo hodně
ee to vysílalo rádio tehdy tehdy nebyla televize, tak si pamatuju, že
když to mělo být, tak tatínek už to věděl a všichni tři sme si lehli do
postele, protože byly sluchátka na uši a poslóchali sme to všichni tři,
každý měl svoje sluchátka a toto sme poslouchali a ono to pak bylo
nějak zfilmovaný
LS: aha.
SM: a objevilo se to, ve filmu
LS: no.
((rozhovor krátce přerušen jinými osobami))
SM: e no eh je počkejte tak to sem řekla že e že e
LS: že to bylo zfilmováno [ste skončila]
SM: [že to bylo] zfilmováno a tak to sme zase šli celá rodina, páč
tatínek to strašně obdivoval, no. ((smích))
LS: mhm hm hm
SM: na takový e naši chodili pravděpodobně taky někdy, protože e vím,
že ehm jak už sem potom byla em starší, ale tak v našem domě bydlela
taková starší paní, která když bylo potřeba přišla k nám a byla tam
jako se mnou, abych tam nebyla jako sama, takže rodiče chodívali,
tatínek hodně do divadla chodil,
LS: mhm
SM: to taky měl rád em na no tak hlavně aby jak řekla operety.
LS: mhm
SM: tedy té v té době to byl takovej hlavní tenhle no.
LS: jasně.
SM: von von sice em ee hrál na housle a a pak ee mně koupil klavír
proto abych ho já doprovázela zase a no prostě takhle von byl na e na
hudbu teda dost byl dobře, byl tak založený, že sem to aj já po něm tak
trochu podědila, takže jako e si na to vzpomínám dycky v dobrým, no.
LS: a můžu se teda zeptat, jaký byl váš názor rodičů na film?
SM: em no. (..) tak ee počkejte, myslíte už vůbec?
LS: celkově.
SM: ne v to těch dětských letech?
LS: no mluvíme pořád o těch dětských letech, takže se můžete
SM: aha.
LS: vyjádřit k tomu, ale
SM: no tak ale myslím, že e v té době e em se nedá říct, že by em když
sme vodněkud přišli z toho filmu některýho, tak (.) pak teda si
vzpomínám, že byl film otec Kondelík a ženich
LS: [ano].
SM: [Vej]vara ((Otec Kondelík a ženich Vejvara))
LS: ano.
SM: to byl Pištěk ((Theodor Pištěk)), že a
LS: ano.
SM: ten jeho z- zeť byl, ale počkejte Jiří Dohnal, Jiří Dohnal, jo to
byl další, teda tehdy herec v té době. no, takže na tom sme byli taky.
to už sem jako asi em nebyla nej- úplně děcko nejmenší
LS: mhm
SM: ale
LS: no.
SM: vím, že to sem s nima na tom taky byla a a že hrozně obdivoval pani
nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) hrozně no a teda Pištěka ((Theodor
Pištěk)) jako teda ty dvě hlavní postavy, který tam byly. ale jinak
teda jez- když chodili a určitě chodili, protože ee em my sme tam
bydleli v tom ústavě, jak říkám, to byl velkej dům tříposchoďovej, kde
bydlelo asi vosm nebo deset partají, takže naši se kamarádili tam s
těma a když tak někam šli třeba společně, že si šli sednout, to já vím
aj třeba někdy jako do kina a potom si šli do vinárny na to vínečko
nějaký a a to sem jako byla s tou paní, sem si pravě na to vzpomněla,
na to už sem taky tro- za- trochu zapomněla. nó e takže em chodívali
takhle ven, no. ovšem ne nijak často, protože maminka nebyla
zaměstnaná, byl jenom jeden plat, že,
LS: mhm
SM: takže to zase nebylo, aby si mohli dovolit nějaký takový velký
výskoky, no, ale tak vím, že že třeba věděli vo tom, že já chodím do
toho kina, no ale protože zas to byl e pan ředitel, kterej s tatín- s
tan- tatínek byl v Sokole taky, aj ňákým funkcionářem tam byl, takže em
se tam stýkali, znali se, takže věděli kam chodím, [tak jako]
LS: [jasně].
SM: em mně to dovolovali, no.
LS: a eště bych se zeptal, jaký byl vlastně do těch deseti let postoj
školy k filmům? to znamená, jestli se učitelé třeba vyjadřovali ke
kinům a jak?
SM: ne, vůbec si nepamatuju, že by se o tom ve škole mluvilo, [ne].
LS: [hm], mhm. a vy ste teda zmiňovala, že ste chodila do kina ávia
((Avia)) do těch deseti let a [ještě]
SM: [ano]
LS: do některého dalšího kina, ste chodila?
SM: no zrovna teď sem si vzpomněla, že tam v tom ee v těch, ale ee do
těch deseti roků ne rozhodně, jedině s těma rodičema na tu Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)). ovšem nevím em
LS: a ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se promítala kde?
SM: no já říkám, [jeli sme na Dornych]
LS: [to ste říkala na (tom) Dornychu]
SM: na Dornych, [ale jaký tam bylo]
LS: [na tom Dornychu].
SM: kino, to si vůbec už nepamatuju.
LS: počkejte, já se můžu zkusit tady podívat,
SM: no
LS: podle ulice, že bychom to dohledali.
SM: (...) protože to zřejmě
LS: em, kino Edison? Edison?
SM: ano. [ano ano].
LS: [kino edizon ((Edison))]. tam [bylo kino edizon ((Edison))].
SM: [bylo to kino ed-]. tak tam tam teda, ale pak teda si vzpomínám, že
em rodiče občas taky chodili do té ávie ((Avia)).
LS: taky.
SM: protože to měli kousek že na naší ulici to bylo, takže chodívali
tam.
LS: dobře. teď bych se ještě zeptal na otázku, jestli v tomhle dětském
věku byl pro vás film důležitý? a pokud ano tak proč a jak se to
projevovalo třeba ve vašem chování, zvycích e rozhovorech s kamarády a
tak dále. takže byl pro vás důležitý film v tomto dětském věku?
SM: em no tak e ((smích)) to se nedá říct, jestli důležitý, ale e
rozhodně sme se bavívali,
LS: mhm
SM: o tom obsahu toho filmu. a na hlavně teda na o výkonech herečky,
protože dříve sme ještě na na tych mužský role sme tak nebyly zvědavý
jako na tu třeba tu golovou nataš- ((Nataša Gollová)), ačkoliv nataša
golová ((Nataša Gollová)) nebyla v úplně dětským věku, ta ještě tehdy
nežila, ale byla Hana Vítová, Zita Kabátová em šajnflugová ((Olga
Scheinpflugová)) em kdo ještě, (mě) ta c- co zemřela ta a ta byla
hodně, to byla zpěvačka, to byla taková šansoniérová zpěvačka a zemřela
asi tak před deseti lety.
LS: před deseti lety?
SM: a eště eště do posledních, zemřela asi v pětavosmdesáti letech,
byla velice agilní, ee předváděla třeba svoje všelijaký roznožky em
[baletní a takhle]
LS: [ahá, to byla ta] Ljuba Hermanová
SM: správně. [Ljuba Hermanová]. ((smích))
LS: [Ljuba Hermanová]. ((smích))
SM: <vy to znáte lepší než já>.
LS: <to určitě ne>.
SM: <protože já, mně už ta paměť tak nes- neslouží, no>. ((smích))
LS: ((smích))
SM: ano, tak ee em ta taky a ona dříve ona nehrávala vždycky takový
role teda e co vlastně ona byla ve skutečnosti skutečně taková spíš
varietní umělkyně, ale em e hrávala i ve f- ve filmech em takový co
bych řekla normální role. ale tak se nám dycky líbívala, že je taková
šikovná, že
LS: ((smích))
SM: dobře cvičí, t[ančí]
LS: [ano].
SM: a to se nám jako líbilo no. ((smích))
LS: takže třeba napodobovala ste nějaké herečky v jejich oblečení nebo
[chování, účesu]?
SM: [no to vůbec né] ne
LS: ne.
SM: to se vůbec nedá říct, protože já sem byla dost přísně
vychováva[ná]
LS: [ano] ano.
SM: takže em taky vím, že em maminka byla velice šetrná ((smích))
takže, aby mě nějak tak chtěla zpovykat, jak se říká ne ne to teda. ona
mně šila šaty ještě já nevim do kolika roků, sama, protože ona zase
měla em na to takovou školu, tu světlou a takže ((smích)) teda ne, to
ne, to si myslím, že ee že to na moje oblíkání ani si myslím, že
chování, na moje chování, že to taky nem- nemělo vliv.
LS: a ta vaše znalost těch filmů, když ste na ně chodili, byla nějak
důležitá v těch rozhovorech s e s vašimi kamarády?
SM: no tak dycky sme znali názvy těch filmů, znali sme postupně em ména
herců hereček tam, který se nám teda až dodneška zachovali, pokud ty
herci ještě teda teď v této době někdy hráli, že em takže em to já
dodneška sem vo nich dost věděla a ee dokonce teď si vzpomínám, že e
sem ani ne já, ale měla sem sestřenici ee kteří teda na tom byli
finančně dobře oproti naší rodině a ee vím, že ona em rodiče jí platili
kinoreví ((Kinorevue)).
LS: ano ano.
SM: kinorevué ((Kinorevue)) ano.
LS: mhm
SM: takže my my sme tomu říkali Kinoréva ((smích))
LS: ((smích))
SM: a ona vždycky když si to přečetla a prohlídla, tak mně to dala.
čili já sem měla tako[vý štosy]
LS: [aha aha].
SM: kinoreví ((Kinorevue)), kde sem dlouho jako listovala a věděla sem
a tam dokonce se objevily adresy herců, tak vím, že sem jednou em Rolf
Wanka, to esli víte, kdo to byl?
LS: ano.
SM: to byl rakouský herec
LS: no.
SM: ale von se vobjevoval pořád v českých filmech.
LS: mhm
SM: on uměl perfektně česky, že, čili hrával a dodneška, před rokem sem
viděla, myslím sem vám to už asi řekla, ne, před rokem se objevil na v
té, ani ne před rokem, to eště míň, se objevil najednou film, který
vůbec sem z toho mládí neznala.
LS: no vidíte.
SM: ale jenže já (.) a opravdu sem si uvědomila, jakou jakou ten film
udělal ohromnej skok
LS: mhm
SM: z e ten rakouskej třeba ano, páč ten sme zase neviděli, za války to
nesmělo, za komunistů, e tady rakouský filmy žádný nebyly, čili já sem
ho dlouho neviděla, snad jenom opakování, jestli bylo ňákýho toho
starýho filmu z té první republiky, ale toto se objevilo jako to byl
nový film ale em hrála tam eště s nim Hana Vítová, čili em nebyl to tak
novej, protože vona zemřela tak deset, patnáct roků už to je. no, takže
a ta tam byla s ním jako jeho partnerka a em byl to e film e který už e
měl úplně jiný téma, víte, už to nebylo jenom to zamilování a e jenom
takový ty em povrchní věci, ale em ona byla propuštěná ze zaměstnání a
nemohla dostat nový nový zaměstnání a nějak potom pomocí toho herce
tedy, který tam měl ňákou roli někde, takže em se pak nakonec dostala
někam a e pr- a me- menovalo se to, mělo to takovej dobrej název, že
třeba jestli se vám už někdo vo tom nezmínil, kterej prostě em jako
vobsahoval to, že ee jakoby ženy em e že byla v takové situaci, ona
dost dlouho nebyla zaměstnaná, takže se jí dařilo špatně a takhle a em
rozhodně to b- v tom názvu byl dvou dvouslovní a byly to ženy, ale
LS: Výdělečné ženy? nebyly to Výdělečné ženy?
SM: možná že ano.
LS: to se mi vybavuje název jako takového filmu
SM: ano.
LS: Výdělečné ženy, ale nejsem si [jistej, jestli (sto pro-)]
SM: [ale on se obje]vil řikám určitě poprvé se u nás objevil [takhle]
LS: [mhm mhm mhm mhm]
SM: [rok to slabě] bude. že sem byla, jak sem uviděla e v televizi em
mám taky program, že, tak sem uviděla, že tam hraje <Rolf Wanka jako
první,> tam byl jako na prvním místě a Hana Vítová, no tak hned sem si
řekla, no to je pro mě, takže to sem si určitě ten čas našla, abych se
na to dívala a že se mi to moc líbilo, že to bylo už úplně jinýho rázu
než to, co sem viděla za svých dětských a mladých let.
LS: dobře, takže teď už můžeme přejít k tomu druhému okruhu otázek,
který se už týká toho období po skončení obecné školy, to znamená [od]
SM: [né].
LS: těch deseti let dál. takže se vás znova zeptám, jak často ste
chodila v tomto období do kina, po tom skončení obecné školy?
SM: no tak asi moc často ne, protože to sem dělala ten gympl a e rodiče
teda samozřejmě dbali na to, abych se učila a prospívala. ((smích))
LS: jasně hm.
SM: takže, ňáký moc velký chození nebylo, ale občas určitě jo. do
města, to sme se řikám domlouvaly už zase, to sem měla další kamarádky
z toho gympla, takže jako em tam vod tuď, no.
LS: tak zkušte zase odhadnout, kolikrát třeba za měsíc to [asi mohlo
být].
SM: [em nó] <možná jednou> ((smích))
LS: jednou za měsíc mhm.
SM: už taky, protože kvůli finanční situaci, protože em říkám, tatínek
em nás živil sám, maminka nebyla nikdy zaměstnaná, takže ona totiž
dělala a vona vím, že e že em zrovna naproti nám jak sme bydleli pak na
té ulici Štolcové naproti u toho ústavu e tak naproti byla poradna pro
matky a děti á em tam chodila pani doktorka pravidelně a jednou se tam
objevila cedule, jestli by někdo neměl zájem tam té pani doktorce
pomahat.
LS: mhm
SM: jako taková sice maminka nebyla sestra, nic, ale prostě se nějak
zřejmě e asi už sem byla tehdy tak odrostlá, že e tó že mě neboc-
nepotřebovala nějak už vychovávat, takže ee se tam na to přihlásila,
bylo to ovšem bezplatný. vím, že za to pak dostala ňákou odměnu a ňáký
vyznamenání kdesi potom bylo e že to že byla jako sociální pracovnice
ju teda em
LS: jasně.
SM: jako nazvali, no. takže em ovšem říkám, bylo to bezplatný, čili
pořád jako to bylo, sme byli rodina živená jenom tatínkovým příjmem,
takže, on byl státní zaměstnanec, [čili nic moc to nebylo, že].
LS: [mhm mhm mhm]. a změnilo se to teda potom, když ste nastoupila po
tom gymnáziu do zaměstnání? že byste chodila častěji?
SM: ee
LS: do toho [kina]?
SM: [ano] ano. to sem byla ty dva roky v té drogerii a e pak sem b- jak
to bylo? já sem byla, na na tom policejním ředitelství
LS: to už bylo po válce ale, že? na tom policejním ředitelství.
SM: to bylo po válce, ano.
LS tak to už nás [vlastně ani nezajímá].
SM: [když ne] když to v té drogerii sem byla za války.
LS: ano ano hm hm.
SM: to to bylo jako utečení, protože já sem byla štyřiadvacátej ročník
LS: mhm
SM: a ten byl takzvaně prodanej Moravcem ((Emanuel Moravec)), to byl
náš ministr kultury zaprodanej Němcům ee kterej se jednoho krásnýho dne
řekl, že jako aby aby dokázal svou ee Němcům ee em svou sympatii, tak
řekl, že všechny děti český, narozený v roku čtyřiadvacet, si můžou
Němci prostě vzít do svýho registru nějakýho a budou posláni na práci
do Německa,
LS: mhm
SM: což ovšem za války bombardování a tak dál, že, tak nebylo nic moc,
no takže em sem jako em se em to zase tatínek zřejmě měl, no protože on
byl v tom ústavě a tam bylo hodně lékařů a prostě takových nějakých ee
lidí vlivných třeba e nějak ne teda, no ale takže měli hodně známých a
tak a ti právě ee tatínkovi doporučili, aby mě tam dal do té drogerie,
že to je takový jako schování se
LS: jasně.
SM: a já sem měla trochu ruku takovou pochroumanou, takže em jako se z
toho udělal, dostala sem velký vysvědčení lékařský a e ten majitel té
drogerie to všecko zařizoval na pracovním úřadě á prostě sem byla
osvobozená nakonec. takže sem do toho Německa nemusela, no takže.
LS: tak to bylo štěstí.
SM: tam sem byla, to bylo teda pro mě velký štěstí a tam sem byla jako
z takové jako em vděčnosti až do konce války em no tak pochopitelně,
páč sem měla strach, že, se někde jinde objevit, no.
LS: takže a říkala ste, že ste chodila víc, když ste nastou[pila do
toho zaměstnání].
SM: [ano, to sem už] si vydělávala, tam sem byla <placená už>, takže to
sem chodívala do kina víc, no ale tak em zas to bylo tak že em že pořád
sme měly kontakty s těma kamarádkama á (.) to sme prostě kde kde dávali
ňákej dobrej film, kterej se nám zdálo, pravděpodobně to byly jenom ee
český, no ale e voni už em e v té době dělali Němci em i Rakušani,
hlavně Rakušani e docela takový dobrý filmy hlavně e hlavně ty
muzikály, to tomu se dneska se tomu říká muzikál, ale tehdy to byly
filmy, kde byla prostě jedna herečka nebo herec jako zpěvák nebo e ta
marika rek ((Marika Rökk)), že jako
LS: mhm hm
SM: em tanečnice a z toho byly a dokonce už tehdy barevný filmy to
byly.
LS: ano.
SM: čili to bylo pro nás teda úplně něco nového, že a naši, teda Češi,
to samozřejmě nemohli takového něco dělat, takže em vim, že sme chodili
hodně na ty rakouský filmy.
LS: a proč ste chodili zrovna na ty rakouské filmy?
SM: e no protože sme uměli německy.
LS: aha aha.
SM: my sme měli povinnou němčinu.
LS: mhm. a to znamená že ty filmy byly bez titulků? na které ste
chodili.
SM: e no né ale byly namluvený.
LS: aha.
SM: jo to nebo né. to asi t- to to [to bych vám]
LS: [jako myslíte] dabing, že by měly?
SM: e no.
LS: český dabing?
SM: to [asi těžko].
LS: [ne ne].
SM: to sem asi řekla blbost, ne, protože já sem prošla tolikama érama
LS: jasně jasně.
SM: že ((smích))
LS: ((smích))
SM: <já už přesně nevím jak to teda> em
LS: nevadí.
SM: protože jednak to bylo za první republiky, pak to byl německá
okupace, ano,
LS: ano.
SM: pak to byla komunistická opuka- okupace štyry sta štyrycet roků,
čili
LS: mhm
SM: em sme toho prožili tolik, že toto to sem řekla asi blbost teda,
ale ale vím, že em že třeba em určitě e i když tam em byly ty titulky
(.) tak třeba ona tam bylo hodně písní, který potom za- strašně
zpopulárněly, to sem si aj kupovala noty a na klavír sem si hrávala ty
e ty písně hlavní, páč ty vopravdu říkám, jako dneska když se ňákej em
ujme že a pořád se to všady č- že jo (člověk) to zpívá, slyší teda, tak
e to bylo taky tam a e ty písně ona zpívala v němčině jenom
LS: mhm
SM: a ty noty se taky dostaly koupit v němčině. no ale protože my sme
měli tu výhodu, že sme měli povinnou tu němčinu, rodiče na to moje
hrozně dbali, já sem chodila do několika hodin a
LS: mhm mhm
SM: dokonce se zorganizoval na škole takovej kroužek e že se n- me
nechodili k j- jednim německým manželům, to bylo za Německa teda na na
něme- ne němčinu a tam sme se teda nejvíc naučili, páč to bylo formou
hry, tam e ta pani nás tam posadila do dětskýho pokoje, dala nám k
dispozici hračky po svých dětech a tam sme si hráli prostě v němčině,
no, takže to jako dost dost jako nám napomohlo, no. takže proto asi to
bylo no. já ( )
LS: a když byste teda měla říct, kolikrát asi ste chodila do toho kina,
když ste nastoupila do té práce, třeba zase za měsíc, kolikrát to bylo?
SM: no tak e (.) možná jednou nebo dvakrát, za týden. ne za mě-
LS: za týden? dokonce. [za týden]
SM: [počkejte]
LS: nebo za [měsíc]?
SM: [počkejte] ne ne ne to to asi ne, protože jak říkám, měla sem
rodiče pořád, který i když sem už byla jako zaměstnaná, tak em pořád
sem s nima žila, že a byla sem prostě vychovaná v jejich duchu. ne
takže to asi sem em řekla blbost. takže tak (.) no ale ale skoro bych
řekla že e každej týden, tehdy soboty nebyly, ale v neděli.
LS: mhm
SM: ano ano a to je docela možný, páč si teď vzpomínám že em my sme
bydleli v tom ústavě teda kde byly telefony jako úřední a em měla sem
tu jednu kamarádku, která se potom e přestěhovala em do Pisárek a vím,
že s tou sme a ti měli telefon zavedenej, takže em sem si dycky z toho
úředního telefonu v tom ústavě e tam šla zatelefonovat, abych se s ní
domluvila, ano a s tou sem pak dost chodívala, no.
LS: a která kina ste teda navštěvovala? [(v) těch]
SM: [no jak řík-]
LS: deseti letech. když vám bylo už těch deset let a více. tak která
kina to byla?
SM: no tak to em určitě, to je jak sem vám to už jednou řekla. Moderna,
to byla teda Jalta teda po to pozdější, že. Kapitol (..) Alfa, Kapitol,
no ve vnitřním městě, do skaly ((Scala)) sme taky hodně chodili, ale to
se menovala
LS: dops ((Dopz)).
SM: dops. dops ((Dopz)), ano správně. ano.
LS: a potom když ste e nastoupila do toho zaměstnání, došlo k nějaké
změně, v tom výběru těch kin, kam ste chodila?
SM: (.) e no tak ve výběru kin ne, možná ve výběru filmů, ale e v-
pořád to bylo pro mě nejblíž dosažitelný,
LS: mhm
SM: e protože e sem pořád bydlela em do toho (.) padesátýho roku asi em
v těch Červnovicích, čili odtuď to bylo dost jako e týž k dosažení, že,
e když člověk se chtěl dostat do města, no ale tak e sem teda většinou,
to říkám, hlavně tady ty čtyři kina, to byly.
LS: jo.
SM: tam sme si dycky, a to sme si museli lístky v předprodeji, protožé
ee přijít tam před začátkem kina, to bylo, zvlášť u takových těch
známých filmů, ty třeba ty
SM: český em co byly ty český tyhle em mně zvoní telefon [promiňte,
no].
LS: [jo jo jo].
((odchází))
(..)
SM: no už né? ((vzdálený hlas))
(..)
((vrací se))
SM: (no tam někdo zazvoní a)
LS: tak už nic?
SM: že já já bych vám měla udělat [tu kávu už tady sedíme a]
LS: [né ne ne ne ne ne ne ne] to je dobrý, fakt [ne ne ne ne ne]
SM: [vopravdu né?]
LS: já sem snídal předtím, takže já sem m- měl [kávu doma].
SM: [(ne- nejste zvyklí)]
((bouchnutí dveří))
SM: ste ještě na to mladý na to [<na takový to kafování>]
LS: [((smích))]
SM: <to je pravda>. můžu vědět kolik je vám roků?
LS: dvacet šest.
SM: nó.
LS: ((smích))
SM: ale vypa[dá to]
LS: [nevy]padám na to, že?
SM: né ((smích))
LS: ((smích))
SM: <fakt ne ne že bych chtěla nějak lichotit, ale sem si myslela, že
ste na začátku>,
LS: já vypadám pořád na patnáct.
SM: e těch studijí, jo.
LS: tak a teď bych se vás zeptal, jestli z těch kin, co ste měl-
menovala ste měla úplně ňáké svoje nejoblíbenější kino a co se vám na
něm líbilo?
SM: (...) no (..) (si) tam, právě si to představuju, jak to tam asi
tehdy vypadalo,
LS: no.
SM: no rozhodně ne tak jako dneska, když sou vyčalouněný všecky tyhle,
to byly <dřevěný sedadla, který klaply, když člověk se zvedl, že>
((smích))
LS: mhm hm
SM: <tak že>. nó tak já nevím, ale já si myslím, že to nebylo kinem,
ale že to bylo filmem. že prostě když v tom některým fi- em kině dávali
film, kterej sme chtěli vidět ee říkám, to byly většinou ty em no tak
LS: mhm
SM: český aj rakouský, že německý teda, tak eee sme šli do kina do toho
k- kde to dávali právě. no.
LS: mhm. a bylo naopak v krně e v Brně teda některé kino, které ste
vyloženě neměla ráda? kam byste nikdy nešla? do kterého ste nechodila
zásadně?
SM: em no tak to byly ňáký možná předměstský, ale na opačné straně než
sem já bydlela, že,
LS: mhm
SM: takže sem ani je neznala třeba jak vypadaly, jenom sem podle názvu
toho kina že se to objevovalo na plakátech většinou, že, to byl dycky
hromadný, no vlastně dneska je to taky hromadný plakát na všecky kina
takže em tam sme si dycky vybírali podle toho, takže e ne podle kin,
ale podle filmu, kterej tam dávali.
LS: podle filmů, které hráli. a chodila ste do těch různých kin podle
toho, jestli ste šla sama e nebo právě s rodiči nebo s kamarády?
SM: e sama sem nikdy nešla,
LS: mhm
SM: buďto sem teda někdy s těma rodiči, alé jinak dycky s kamarádkama
nějakýma. z kraje s kamarádkama a potom teda až zase s kamarádama, ale
to už sem potom byla dospělá, tak to už
LS: hm
SM: bylo zase jiný.
LS: tak a teď bych se vás zeptal, jak ste se v tom kině chovala
obvykle?
SM: no.
LS: jako divačka. jak ste se chovala v kině tenkrát?
SM: jako jestli sem ňáký projevovala ee
LS: třeba.
SM: emoce
LS: třeba.
SM: a takhle nad [dějem toho]
LS: [nó no no].
SM: filmu?
LS: třeba.
SM: ((smích))
LS: na co si vzpomenete. cokoliv.
SM: no tak když to bylo něco e no tak ale to em ee když to bylo něco e
veselýho, což většinou to byly ty veselohry
LS: mhm
SM: český, že, no tak sem samozřejmě s tím prožívala taky tu radost a
smály sme se, zvlášť když sme byly s kamarádkama ještě e tak tima em ne
úplně odrostlejma, myslím si e no tak bylo to v tom gymplu už teda to
už člověk byl potom, že ((smích)) dospělej aj a už se musel chovat
taky, protože e teda ee tam taky nám na nás dbali teda, na naše takový
vychování, my sme měli takový kantory teda to bylo klasický gymnázium a
e latina, řečtina a em němčina samozřejmě pořád, že e no ale měli sme
ohromnýho třídního, na toho moc em m- moc ale to to vlastně vod ale že
který prostě em dbal i na to, aby sme se i tam teda jako chovali, čili
čili to em ňák bylo, no ale tak em když bylo něco v tom kině veselýho
em v tom filmu, tak sme se zasmály, zařehtaly sme se, česky řečeno, ano
jako takový děvčata mladý ještě, no.
LS: já sem myslel třeba i jestli se tam
SM: a
LS: jedlo jídlo ee nebo e jestli po skončení
SM: v tom kině?
LS: byl potlesk a
SM: né tak to určitě né.
LS: ne?
SM: no to byl na dvě hodiny, to nebylo potřeba. možná že e že em ňáký
takový oplatek nebo kousek čokolády, to snad ano, ale né abychom jedli
v kině, to teda já sem nezažila.
LS: mhm mhm
SM: to ne.
LS: á potkávala ste v kině svoje známé?
SM: ano ano, to sme se často potkávali. pak sme se třeba zase e em
domluvili zase s dalšíma s někým, koho sem dlouho neviděla a hned sme
se domluvili zase em že půjdeme někam a nebo ňáký další film až bude a
nebo že e když se o tom dovím, že bude em někde hra, protože my sme
museli vopravdu si jít stoupnout do fronty k pokladně
LS: mhm
SM: na ty lístky. protože to tehdy z- zajímavý, že to že byl takovej
zájem, no protože nebyla televize, [to bylo ono no].
LS: [asi přesně tak, no] no.
SM: takže bylo hlavně kino no kde člověk teda, rádio a kino.
LS: á mluvili ste potom třeba i když ste šli z toho kina spolu, jestli
ste o těch filmech spolu mluvili?
SM: ano ano určitě určitě.
LS: mhm á chodila ste jako dítě na nepřístupné filmy taky?
SM: ne.
LS: ne?
SM: ne to ne teda. ((smích))
LS: ((smích))
SM: nes- ani sem se nesnažila. já sem prostě e byla tak vychovaná, že e
že to né. ((smích)) no protože by mě tam klidně mohl někdo vidět a
třeba donést rodičům a to by pak nestálo za to, to sem věděla.
LS: a chodila ste do kina bez placení? vy ste teda zmiňovala vlastně že
ste měla tu kamarádku, která měla tatínka
SM: ano.
LS: a jinak potom třeba později ještě? e dostala ste se někdy bez
placení [do kina]?
SM: [ne, tak] pokud se týká toho kina ávia ((Avia)), tak to bylo tak e
ten tatínek tam byl ředitelem asi štyři roky
LS: mhm hm
SM: to bylo tak to to dětství moje eště, ano. no ne dětství, jak už sem
začala chodit do školy, do obecné, že, tak po po ano po dobu trvání té
obecné e školy, ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to
nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino,
já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no
takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to
né.
LS: to né.
SM: to ne.
LS: hm. a můžu se zeptat, jestli ste chodila do kostela?
SM: ano.
LS: v té době.
SM: ano.
LS: á jak často [to]
SM: [já]
LS: bylo asi?
SM: e no tak to je tak, já sem bydlela v tom ústavě
LS: mhm
SM: aspoň to svoje mládí, že, do toho třiaštyrycátýho a tam byla kaple.
a v té kapli ka- se každou neděli ee dopoledne sloužila mše.
LS: mhm
SM: čili a já sem měla v domě n- nad náma bydlel, to byl nadřízený mýho
tatínka, ňáký pan ředitel á ee ten nemě- měl už od dospělýho syna
odrostlýho, který nebyl doma, čili on neměl děti a von si ňák tak
prostě em dycky když sme se někde potkali, tak se mě vyptával co gympl
a takhle, jak de študijum, pač von taky měl ten gympl, že a takže em
eee ten prostě si navykl, že každou neděli před devátou hodinou u nás
zazvonil.
LS: mhm
SM: a (zlatuško), já už du do kostela, poď. a šla sem s ním a rodiče to
podporovali em takže já sem byla ráda, protože my sme museli třeba na
gymplu, tam to přesně sledovali, tam sme měli e náboženství vyučování a
e on byl to ňákej farář od svatýho Jakuba ((kostel sv. Jakuba)), to
bylo, protože to bylo ve vnitřním městě, že, to to ten gyn- ten gympl a
e ten přesně sledoval návštěvu kostela. to tehdy tak bylo. a e chtěl
prostě, aby všichni chodili k tomu Jakubovi ((kostel sv. Jakuba)), aby
von <měl možnost to kontrolovat> jestli nelžou,
SM: když řeknou že že byli v kostele. jenomže já sem mu hned z kraje
vysvětlila mou situaci, že teda bydlíme tam a
LS: jasně.
SM: a že prostě [chodím tam každou neděli]
LS: [no no no no]
SM: a takže von mě jako mě nechal na pokoji, bych řekla. takže já sem
vopravdu chodila dost.
LS: a mě by zajímalo, jestli se třeba někdy stalo, že by vám ta
návštěva kostela zabránila v tom jít do kina?
SM: né to né to bylo v neděli dopoledne.
LS: a nebo že byste šla do kina místo do kostela.
SM: ne ne to rozhodně ne.
LS: mhm. á
SM: no j- já sem potom abych vám řekla pravdu ee em ten pan ee ředitel
potom šel do důchodu dřív než tatínek, čili se odstěhoval a já už sem
takový to pravidelný a potom sme se už potom přišli ti Němci a a
myslím, že tam ty bohoslužby byly dokonce zrušený
LS: hm
SM: za německýho teda režimu a em takže já sem už to tak e prostě em
tak pravidelně chtěla sem říct nepřeháněla, ale no to [nemůžu],
LS: [jasně].
SM: ale takhle prostě ee zůstalo mně to samozřejmě z toho mládí, ale
ale pak už sem to tak moc teda
LS: hm hm
SM: em neopakovala, abych chodila třeba každou neděli ee
LS: jasně.
SM: do jinýho kostela, poňač já sem taky tam em v těch Černovicích, co
my sme bydleli em tam kromě té kaple vokolo žádnej kostel nic nebylo
že, čili bych to měla dost daleko, musela bych někam, tam se totiž když
já sem se chtěla dostat do města, tak sem musela projít celou tou em
Charbulovou ulicí, ta dodneška se teda menuje Charbulova a em ta
končila až na Olomoucké, to byla dlouhá ulice a tam byla první zastávka
tramvaje. čili já sem musela takové skoro <štvrt hodiny jít pěšky> [po
té]
LS: [( )]
SM: Charbulové než sem došla na Olomouckou a sedla na tramvaj a jela do
města. čili ee sem zase to tak nechtěla přehánět, no takže sem to
prostě asi už tak potom. to sem rozhodně, ale že bych ee spojovala
kostel a teda nebo místo toho do kina to ne teda
LS: to ne.
SM: protože to [to ani nešlo].
LS: [takže pře]dpokládám, že to byla Římskokatolická církev, ke které
ste se hlásila?
SM: ano.
LS: a jestli, by mě ještě zajímalo, jestli vaše vyznání něják
ovlivňovalo i to e jak často ste chodila a na jaké filmy do toho kina.
SM: aha. no e tak e (.) jak bych vám to řekla? v té době, vy myslíte
takový ee filmy mládeži nepřístupný
LS: třeba.
SM: třeba kvůli ňákým sexo- se[xu a takhle, jo]?.
LS: [třeba hm ]hm.
SM: e no <já ani nevim jak bych> se k tomu vopravdu vyjádřila, protože
e em nevím, počkejte, jak to mohl, no tak e pravděpodobně když sme se
dívali na takový ty rakouský nebo americký filmy, no tak tam určitě sme
se vo tom sexu něco dověděli, to teda určitě. no takže em počkejte, ale
jak zněla otázka? e jak
LS: e jestli to vaše vyznání ovlivňovalo to, jak často ste chodila na
na jaké filmy ste chodila?
SM: aha. nó nemůžu říct, že bych si vybírala firmy filmy e kde teda
toho sexu bylo hodně nebo víc, to rozhodně né, já sem vopravdu em
hleděla na ten děj hlavně, no ale jak, říkám, vono se to opravdu
postupně e víc a víc objevovalo ale hlavně v těch zahraničních filmech,
který teda tady byly pořád k mání, že. [i když]
LS: [jistě no].
SM: i když teda, to už později. no a takže e em né rozhodně né e že
bych ee nějak byla ovlivněná e tou církví, ono abych řekla pravdu čím
sem byla starší a dospělejší, tak ee sem em to teda em ňák se
odkláněla, ne odkláněla, to nemůžu, já v- věřím a takhle, ale chodění
do kostela třeba em sem si řekla, no zvlášť když sem to měla tam tak
daleko že a tak tak spíš když sem byla v tom městě, že sem třeba se
zastavila v tom kostele
LS: mhm
SM: na tu štvrt hodinku a tak ale ale jinak jinak teda né. á tak to asi
nějak n- nesouviselo (...) nesouviselo, že bych s- vyhledávala třeba
řekněme filmy, kde bylo hodně sexu ee a [jestli to]
LS: [jasně].
SM: mně nevadilo to moje vyznání,
LS: mhm
SM: ne tak toto to né, protože říkám, čím sem byla dospělejší, tak tím
sem se od toho jako víc odkláněla tady od toho.
LS: a ještě bych se zeptal, jestli si vzpomínáte, že by se třeba někdy
promítaly filmy přímo na faře.
SM: aha tak to nevím.
LS: nevíte.
SM: protože em faru, já sem tam nikde neměla v okolí,
LS: mhm
SM: takže to teda nevím.
LS: dobře, takže teď můžeme přejít už k té třetí sekci, která se týká
filmů a jejich výběru a jako první otázku bych se vás zeptal, jak ste
si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? podle čeho ste si
ho vybírala?
SM: no tak ee obyčejně n- někde e třeba e tu kinoreví ((Kinorevue)) sem
e teda em sem se k ní dostala, čili, potom sem si ju myslím kupovala
sama, až sem byla ee no né teda často, že bych zrovna každou, ale když
mě tam zaujal třeba fotka ňákýho známýho herce a tam se člověk dost
dověděl aj o obsahu filmů, tak možná že to bylo i toto em a (.) e no
potom teda em (.) možná takový filmy potom em no to v tom
třiaštyrycátým právě přemýšlím, jak to bylo s tou maturitou, ta byla
ještě teda (.) za Němců. no ba no v pětaštyrycátým byl konec války, <já
už to> ((smích)) <pomalu> přestávám si takhle sledovat. ee no em
LS: takže ste řík[ala]
SM: [ono]
LS: ten časopis, že ste vlastně teda [z toho časopisu]
SM: [ten časopis, ano] kde sem teda ano a
LS: a dál třeba ňáké, kde ste získávala informace o těch filmech?
SM: (.) no tak em když si člověk š- šle k tomu kinu a tam byly ty
obrázky a takhle, tak si to trošičku projel, takže podle toho sem si
mohla udělat představu asi jakej ten děj tam je.
LS: mhm
SM: no jinak teda.
LS: a em to už sme vlastně naťukli, vy ste zmiňovala ty svoje oblíbené
herce a filmy, takže se vás zeptám, jestli při tom výběru bylo pro vás
důležité, kdo v tom filmu hrál?
SM: hrál, ano.
LS: to bylo pro vás
SM: rozhodně
LS: důležité.
SM: ano.
LS: takže e jestli můžete říct ňáké svoje oblíbené herce nebo herečky,
na které ste do toho kina chodila teda pravidelně?
SM: no <tak to byla nataša golová ((Nataša Gollová))>. já už mluvím teď
tady ty, protože třeba pokud eště sme sem i chodily filmy té šerly
templové ((Shirley Temple)), tak to sem na to chodila na každej film.
to se...
LS: a proč se vám líbila zrovna širly templová ((Shirley Temple))?
SM: em no tak to bylo ((smích)) takový za prvé krásný dítě to bylo, teď
samozřejmě chodívala vždycky oblečená, hlavně převlíkala se všecky
svoje tyhle tam měla, no to bylo spíš takovýho něco marnivýho, ženskýho
asi pravděpodobně v tom. ale von v tom dycky ňákej děj byl, vono to
nebylo kor tak teda e že ona někdy aj se dostala do ňáké třeba špatné
společnosti, že pro ní hrozilo ňáký já nevim eee potom vím, že aj (.)
počkejte jak ( ) musím na to tak moct teda zase já sem, říkám
((smích)) kdybych tady tak, kdybych nebyla no to se totiž stalo tím, my
sme přestavovali, z půdy se dělal eště jeden pokoj nahoře a všecko co
tam bylo, tak muselo ven
LS: mhm mhm
SM: a já sem tehdy na to tak ňák moc sem se nestarala, ani sem si
neuvědomila, co tam všecko z toho mládí mám, páč to se dělalo, když se
narodil e narodil mu- můj druhej vnuk e takže em byli bylo nás tady
zase víc vo jednoho, tak se musel ten pokoj tam přistavovat a em tehdy
už teda e sem na to tak nehleděla, jestli tam mně zmizne něco z mýho
mládí takovýho, no tehdy sem měla jiný starosti, byli tady byla tady
dcera a její rodina, byli tady ti vnuci, že, takže který já sem spolu
vychovávala, protože dcera chodila pak do zaměstnání, já sem tady s
nima zůstala sama, čili e sem s- e je jako vychovávala, no chodila sem
s nima ven a tak dál. takže už prostě sem na to tak nedbala a tím se
stalo, že až po čase sem si uvědomila, že tam sem měla to a to, tam
byla velká krabice, kde sem měla fil- e fo- fotky teda aj programy kin
sem si skovávala
LS: to je škoda.
SM: no bohužel bohužel to všecko přišlo přišlo teda pryč. no takže em
ta otázka byla jak? teď ta poslední.
LS: e z- mluvíme vlastně o těch vašich oblíbených hercích a
SM: [aha]
LS: [(kde)] si na ně vzpomí[náte]
SM: [aha] takže ste se ptal, proč ta šerly ((Shirley Temple)). no tak
nevím, no. to bylo to byl americkej způsob života tam to bylo pro nás
něco úplně jiného, že,
LS: mhm
SM: takže asi proto, no.
LS: mhm. a z těch dalších herců třeba? zmiňovala ste natašu golovou
((Nataša Gollová)), proč zrovna naš- nataša golová ((Nataša Gollová))
[se vám líbila?]
SM: [e Natašu e Na]tašu? no protože ((smích)) em se tolikrát opakovaly
ty její filmy, že, Eva tropí hlouposti a a em co ještě? já už si to
nepamatuju, jak se to všecko menovalo, ty její filmy, ale em né řekla
sem asi tu Natašu ((Nataša Gollová)), jenomže Nataša, ta nebyla za mýho
mládí.
LS: nebyla?
SM: (.) to já právě, [kdybych tak věděla, kdy ty]
LS: [nataša golová ((Nataša Gollová)) to byly] ty filmy Kristián, Eva
tropí hlouposti, Ho[tel]
SM: [ano]
LS: Modrá hvězda ((Hotel Modrá hvězda))
SM: aha
LS: to sou štyrycátý, třicátý léta.
SM: jo, takže aha
LS: no.
SM: takže vona tehdy začínala.
LS: tehdy vlastně začínala, [no, no].
SM: [vona tehdy začí]nala, ano, takže to potom, tak potom ano. pak
teda, možná že po té ee šerly ((Shirley Temple)), že vona jako em jako
byla další, vona jí byla tak trošku podobná, to byla taky taková ještě
d- dítě a a vona teda taky měla takový ty role bláznivý ze z kr[aje,
že],
LS: [no no].
SM: takže ((smích)) pravděpodobně asi proto, no, ale em myslím, já sem
měla i dalších teda, počkejte, já tady nemám brejle na čtení.
((jde pro brýle))
(...)
((vrací se))
SM: sem si tady vypsala honem, abych protože to si takhle člověk ná e
na todle okamžitě nevzpomene, ale jó, Věra Ferbasová. a ta byla
současně, myslím že s ní, možná o trošku dřív.
LS: mhm
SM: než než nataša golová ((Nataša Gollová)).
LS: mhm
SM: no čili ta, mám ju tady na prvním místě <napsanou>. takže to
znamená, že ta opravdu,
LS: takže ta byla nejoblíbenější vaše?
SM: no asi ano. tak to tam udělejte, tak napište. no je to em no nataša
golová ((Nataša Gollová)) lída bárová ((Lída Baarová)) em Hana Vítová,
Vlasta Matulová, to všecko, Zita Kabátová, no pak Dana Medřická, ta už
byla později, Zorka Janů, to byla sestra lídy bárové ((Lída Baarová))
no potom Vlasta Fabianová, ale ta už hrávala takový, to byl už zase
úplně jinej druh filmu, kde hrávala Vlasta Fabianová a měla sem ju
velice ráda teda. to sem taky ráda chodila na její filmy. Jiřina
Štěpničková, ta potom trošku přestala, ale e tak to bylo asi ono. tady
mně ještě, to mně diktovala ta em kamarádka. no ale dá se říct teda ta
Věra Ferbasová, nataša golová ((Nataša Gollová)) em vlastu maturovou
((Valsta Matulová)) sem měla taky moc ráda, a to bylo z toho důvodu, že
byla Brněnka,
LS: mhm
SM: takže to bylo takový, takovej patritickej tendle. no Zita Kabátová,
ta v tom filmu muži nes- Muži nestárnou?
LS: Muži nestárnou.
SM: no tam hrála ty trojrole vlastně, že,
LS: no no no.
SM: takže tam sem ju taky strašně obdivovala. dodneška vona ee eště
žije teda, [že],
LS: [ano] ano.
SM: sice vypadá úplně jinak než tehdy. tehdy to byla moc hezká ženská.
no em tak bohužel leta dou, vona je starší asi jak já,
LS: hm
SM: pravděpodobně. ee no tak Vlasta Fabiánová, Pešek ((Ladislav Pešek))
(byl) Hrušinský ((Rudolf Hrušinský st.)) Štěpničková ((Jiřina
Štěpničková)). (to) to tady ještě mám některý filmy. no Falešná
kočička, to byla teda Věra Ferbasová, že, no Dívka v modrém byla e lída
bárová ((Lída Baarová)), Muži nestárnou, to teda byla ta em Zita
Kabátová, Eva tropí hlouposti tady mám taky napsa- napsáno, tak to je
Nataša ((Nataša Gollová)), no takže to asi tak e bylo.
LS: a proč zrovna tyhle filmy, proč si vzpomínáte zrovna na tyhle
filmy? čím vás tak zaujaly?
SM: ((smích))
LS: ((smích))
SM: no tak to herectví nataši golové ((Nataša Gollová)) i řekněme té
Věry Ferbasové ((Věra Ferbasová)), to sem byla tehdy ještě hodně mladá
a e prostě em mě zaujmuly no že e že em dovedly e předvést takový role,
ovšem tehdy sem to em spíš sem se bavila u toho dobře,
LS: hm
SM: takže to asi bylo, že sem to nedovedla vodhadnout ty hodnoty těch
filmů
LS: jasně.
SM: to ty přišly až později, no to sem si až uvědomovala teda potom
později samozřejmě. no takže tak asi ty, to bylo (..) co to tady je. no
potom, no tak to byl, to byly zase jiný druhy hugo hás ((Hugo Haas))
taky když začal hrát, tak to ten taky mě dost zaujal,
LS: mhm
SM: a em bohužel až teda do toho roku když m- (než) musel vodejet, že,
LS: hm hm.
SM: musel o-. to sem litovala teda, protože toho sem měla taky ráda v
těch filmech. on teda em vopravdu, to byl pan herec, no to to dovedu
vodhadnout dneska, tehdy sem to ještě ne em protože oni ho obsazovali
do takovejch rolí toho ňákýho zamilovanýho vždycky, který měl ňákou
ženu, nebo o ni usiloval a a nemohl ju dostat a pak teda ju dostal a
pak to nedopadlo dobře, no prostě e takový ňáký děje to byly, který e
který z- zrovna člověk jak říkám, to sem tehdy nedovedla tak ocenit, no
ale, protože sem si vybírala většinou filmy podle, tehdy v té době
podle herců em tak e že em někdy to byl film aj kterej třeba za moc
nestál, ale to už dneska nedovedu vodhadnout a ani mě ani mě takovej
ňákej nenapadá (..) em že bych si byla řekla tehdy, no toto je teda
kravina, jak sem si e dycky říkávala ((smích)). sama sobě ((smích)). no
takže to vám v t- v tomto vám [teda]
LS: [to ne]vadí.
SM: (neřeknu).
LS: můžeme jít klidně k další otázce,
SM: ano.
LS: zeptal bych se, jestli pro vás bylo důležité, jestli ten film byl
černobílý nebo barevný?
SM: em no, jakmile začaly barevný fi- aha počkejte, ale ee em vím, že
třeba ty rakouský filmy
LS: mhm
SM: jak sem zmiňovala tu mariku rekovou ((Marika Rökk)), ty byly všecky
barevný a em v v ale u- zase když sem potom šla na normální film, tak
byl černobílej, takže sem si musela e jako em uvědomit, že to je jenom
mimořádný, no a taky dycky byl hodně drahej, ty vstupenky byly na to,
že, páč to byl barevnej film,
LS: na ten barevný film [byly]
SM: [na ten]
LS: dražší [vstupenky].
SM: [byly dražší] vstupenky, určitě ano. takže e tehdy em ale přesto
sem teda na něj si ty peníze obětovala a jak sem slyšela, že je nějakej
barevnej film tady z venku, tak sme na to určitě šli.
LS: takže to byla pro vás taková velká atrakce?
SM: velká atrakce tak, ano.
LS: mhm
SM: bych řekla. protože co jinýho neexistovalo barovný barevnýho
takhle, že. aj americký filmy tehdy byly barevný už některý, ale em
myslím, že ty americký k nám nechodily zrovna ňáký hodnotný filmy jak
sem aspoň e později, no pokud to nebyly teda ňáká, ale jo tak mohly to
být ee (..) třeba em ty filmy těch e no ale to nebyly ale byly byly to
americký filmy em em myslím co tam hrála ta herečka norská, Norka.
velice se proslavila v Americe hlavně. a moc
LS: ta krasobruslařka myslíte, ne?
SM: e-e ne ne ne.
LS: ne ne ne ne ne.
SM: ne ne né.
LS: jo tak to nevím.
SM: a víte, že [vona]
LS: [gréta] garbo ((Greta Garbo))?
SM: e né, [to taky ne].
LS: [to byla] Švédka.
SM: to byla Švédka, ale em teď zrovna e kdy to bylo? potom hrála
šepoty, výkřiky ((Šepoty a výkřiky)) v tem v tom filmu. v tom a to byl
totiž e Bergman ((Ingmar Bergman)) byl režizér a ona byla jeho manželka
[a jak se]
LS: [to byla] liv ulmanová ((Liv Ullmann)).
SM: liv uvlanová ((Liv Ullmann)), ano, liv ulmanová ((Liv Ullmann)). no
tak ti aj při- ty byly barevný. ty filmy byly barevný a to sme teda na
ně velice jako chodili. ona byla teda výborná. to se nám strašně tam
líbilo a ona myslím že aj, pak sem si to později, já mám dokonce její
ňákou takovou životopisnou knížku, sem se dočetla, že ona si vybírala,
no ona měla manžela režizéra, čili ten to zařídil, že aby nedostávala
ňáký brakový filmy. em takže to vopravdu co vona tam a vím, že sem
viděla asi všecky filmy s ní a nebylo jich málo. ona tehdy
LS: ale to už bylo potom v pozděj[ším]
SM: [ale]
LS: období, že jo.
SM: to já nedovedu vodhadnout, kdy to bylo.
LS: to určitě, protože ona potom hrála až v šedesátých sedmdesátých
letech liv ulmanová ((Liv Ullmann)).
SM: aha.
LS: takže to už bylo asi pozdější [období, hm].
SM: [to už bylo] pozdější. tak to už bylo,
LS: nevadí.
SM: to bylo za komunistů teda, no. no a [tak].
LS: [tak] a teď bych se zeptal ee jestli pro vás hrálo roli to, v jaké
ten film vznikl? na který ste šla do kina.
SM: v jaké?
LS: v jaké zemi vznikl ten film.
SM: v jaké zemi.
LS: jestli to pro vás hrálo roli.
SM: e no já von, já si myslím, že celý to moje mládí velkej výběr em ne
ž- nebyl, protože to ovlivňovali nejprve Němci, pak komunisti.
LS: mhm
SM: takže to co sem dovolilo, oni dovolili aby sem přišlo, tak to se
promítalo.
LS: (..) mhm dobře á e teď bych se zeptal, které filmy ste měla ráda a
které ne. to znamená, co pro vás osobně dělalo film dobrým filmem?
SM: hm. no, já bych to řekla tak, neměla sem ráda tragický filmy.
LS: mhm
SM: (..) ty ostatní celkem jo, ale em prostě vím, že mně to nějak em
dělalo zle doc- docela a že sem aj někdy, když tam byly takový ňáký
scény, tak sem zavírala oči a takhle, já sem na to dost byla, no
prostě, já to vím, byla sem jedináček vychovávaná teda e rodičema v
určitým <stylu, takže> e to asi byl následek toho taky.
LS: mhm
SM: že když sem o tom dopředu věděla, že v tom filmu sou takovýdle ňáký
scény, tak sem raději na něj nešla. což teda, dneska už to vím, no.
((smích))
LS: ((smích)) a stávalo se třeba, že byste na ňáký film šla víckrát? do
toho kina?
SM: asi ano.
LS: a které filmy třeba to byly? nebo vzpomenete si?
SM: ((smích)) no, na tu na té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
sem byla ještě dvakrát potom z e kromě těch rodičů z kraje.
LS: mhm
SM: (.) no (...) možná možná na některé ano. na Vlastu Buriana ((Vlasta
Burian)), ale to už bylo později, Katakomby, ty už byly potom e
LS: to bylo myslím že taky rok štyřicet dva? nebo tak ně[jak].
SM: [jo?]
LS: určitě, no.
SM: no tak na tom na tom sem byla teda taky ((smích))
LS: taky [víckrát].
SM: [dvakrát], ano. taky víckrát. ale
LS: a stávalo se to pravidelně, že byste chodila?
SM: ne [ne]
LS: [ne].
SM: ne to se nestávalo pravidelně, to už muselo být.
LS: (.) a teď bych se zeptal je- jestli ste měla i jiné druhy zábavy,
které vy ste měla ráda tehdy kromě kina?
SM: (..) no, tak e em ten em když sem byla v tom Sokole,
LS: mhm
SM: tak tam vedle toho kina bylo velký hřiště, kde se bruslilo, celou
zimu. takže sme chodili bruslit a tam dokonce sem mohla aj v osm večer
eště a to bylo s hudbou a tam s- tam sme aj tancovali valčíky a to se
tancovalo na ledě, víte, dneska když sem to řekla jednou před
<(vnukama), ten prósím tě, a jak ste tam tancovali na na bruslích>, já
řikám, to bys byl překvapenej. valčík a tango
LS: mhm
SM: to sem uměla úplně perfektně. to to se tehdy dělávalo, no. no tak
to to sme jako tam na tom Sokole, potom ee v tom Sokole dost bylo
všelijakých aktivit e e pokud teda to bylo dovoleno, protože e em Němci
teda ty to nedovolili to nebylo určitě za Německa,
LS: mhm
SM: páč ten Sokol nebyl za Německa, tak ee to bylo až za komunistů, no
tak komunisti em takový ňáký sem tam e ty em třeba sokolský ňáký plesy
nebo takový ty tancovačky, abych řekla, no tak to voni dovolovali e
takžé to sme a to obyčejně se nacvičoval tam ňáká ta polonéza nebo to
zahájení toho plesu, tak to tady toto. to už sem chodila do tanečních
samozřejmě předtím, že, takže em taneční v gymplu to bylo celkem takový
dost, jo. jenomže nám je zarazili ně- Němci? e né Němci, komunisti (.)
ne-e když byl popravenej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) popravenej
zabitej,
LS: hm
SM: zabitej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) takže e to bylo asi v té
době, že byly zakázaný
LS: no
SM: takovýdle akce teda. no takže to sme museli (..) ee teda, no a
jinak teda e sem lyžovala,
LS: mhm
SM: ho- dost teda a v tom podniku sme měli chatu v Jeseníkách a em
dokonce bylo možno aj ňáký poukaz eróháckej ((ROH)) dostat, že, tak to
sme em s mým manželem, prvním teda, já sem byla dvakrát vdaná, tak s
prvním manželem sme jezdili na každej tendle, kde k jak bylo možno em
tak sme jezdili lyžovat, no a em takže to bylo v zimě. to bruslení to
to pak přestalo, jak začalo to lyžování no a manžel se vobjevil tady že
to už sem potom sem se vdala aj, takže takže em to zase bylo jinačí. no
v v letě sme začali jezdit na poukazy eróhá ((ROH)) do Bulharska k moři
a takhle, takže celkem, [manžel si pořídil motorku, takže sme]
LS: [to už bylo zas to už bylo zase potom později, že]
SM: jezdívali na motorce, ano.
LS: a mě by zajímalo, ještě když se vrátíme před ten rok devatenáct set
čtyřicet pět, jestli tady těm aktivitám, o kterém ste říkala, to
znamená ten Sokol, jestli ste jim dávala přednost před tím kinem?
SM: no tak abych řekla pravdu em to filmu ani nijak nemusela, protože
to se dalo všecko skloubit.
LS: dalo se.
SM: to se dalo skloubit, určitě určitě. protože to nacvičování třeba na
ňáký ty em zahájení tam těch plesů a toho, to bylo večer vždycky, že no
e do kina ee sem chodívala nejpozději na šestou, to sem ani sama
nechtěla, páč sem měla dalekou cestu domů, že, takže em em to sem takže
celkem né, nemusela sem nějak e dávat jednomu přednost před druhým. to
sem mohla všecko najednou.
LS: mhm dobře. teď tady máme další oddíl, který se týká teda už těch
brněnských kin a filmových představení. a zeptal bych se vás, jestli si
vzpomínáte, jaké byly e rozdíly v těch místních kinech? cokoliv si
vzpomenete.
SM: no to vybavení určitě. protože vím, že některý kina měly jakoby
lóže,
LS: mhm
SM: vzadu,
LS: mhm
SM: to bylo dycky tak nějak oddělený, že. a to bylo u- určitě to měl
kino Kapitol, kino skala ((Scala)) a ta Alfa? (.) no možná že i ta Alfa
to měla,
LS: mhm
SM: to si úplně pamatuju, tam to bylo takhle dokulata všechno. (.) a
Kapitol, Kapitol ten to měl ten měl e nahoře balkóny jako a to bylo
považováno za, tam se platilo víc, takže to bylo považováno za takový
to to vybavení lepší, no a jinak em co sem tady tyto štyři menovala,
kam sem vlastně nejvíc chodívala, tak všady bylo ňáký bifé, tam kde se
prodávaly cukrovinky nějaký a nebo aj zmrzlina v letě em a takže to
vybavení no e em některý kino nemělo šatnu třeba <a ale> to bylo
zrovna, ale počkejte, ale vlastně aj to ávia ((Avia)) chtěla sem říct
ta ávia ((Avia)), ta měla šatnu.
LS: hm
SM: možná něják později, když se tam vcházelo takhle na levé straně
měla šatnu. čili šatnu se dá říct měla všich- všechna kina. ((smích))
LS: á takže ten interiér teda se lišil těch kin a třeba přístup
zaměstnanců? k návštěvníkům a návštěvnicím?
SM: no tak tady v těch e čtyřech, co teda sem tam hlavně chodila, tak e
em dostal, dala sem jim vstupenku do ruky a voni se mnou šli třeba až
do s- ve skale ((Scala)) to bylo po schodkách dolů až někam dopředu. a
tak když sem potom už vydělávala, tak už sem si tam dopředu nekupovala
<lístky,> takže. (..) no vím, že někde byly závěsy, před ee filmovým
plátnem, který se z- byly zahrnutý, když sme tam přišli trošku dřív, že
a když jako už začala hrát e hudba doprovodná ňáká, tak se to rozdělalo
a objevily se tam reklamy na tom plátně, no a potom vlastní film aj.
LS: mhm
SM: takže rozhodně bylo roz- byl rozdíl v těch vybaveních.
LS: to by mě právě zajímalo, teď můžeme navázat vlastně, jak ste
zmínila, že opona se rozhrnula, začala hrát ňáká hudba, byly reklamy,
SM: ano.
LS: tak vlastně jestli si vzpomenete, z čeho vlastně ten program té
projekce se ze všeho skládal? kromě teda toho hlavního filmu.
SM: no tak rozhodně reklam.
LS: hm
SM: protože to ti si to pravděpodobně platili,
LS: mhm
SM: takže to kino usilovalo vo to, aby mělo ňákej příjem takovejdle
ještě mimořádnej kromě vstupenek teda, takže em mysi- myslím, že ty a
n- a někdy tam dali ukázky e z filmu, který budou dávat příště. ano
ano. teď sem si to vzpomněla.
SM: a co třeba o přestávce? když byla přestávka.
LS: no em když byla přestávka, tak sme šli většinou ven a buďto sme si
tam koupili n- něco teprve páč na začátku n- nebyl čas, že. á na to
mlsání. no a aj sme tam e to vím hlavně v ve skale ((Scala)) to bylo,
ano, tam se sešlo dokonce dvojíma schodama až do suterénu jakoby a tam
před tím vchodem do toho dovnitř e byla taková prostora, že sme tam
mohli se zastavit, pobavit se, když sme tam objevili někoho známýho a
nebo aj s tím, s kým sme tam byli, tak sme e se mohli chvilku bavit,
ano. to trvalo rozhodně těch št- takových dvacet minut si myslím, že to
asi trvalo, ta přestávka. no vidíte, na to sem si úplně zapomněla, že
to bývalo.
LS: a byly tam třeba ještě ňáké další jako třeba živé výstupy, hudební
doprovod
SM: ne to já už sem nezažila.
LS: to ste nezažila hm.
SM: to sem nezažila. ono kdysi sem o tom slyšela, že dříve třeba tam
seděl <jenom houslista> nebo klavírista a
LS: ((smích)) jo jo jo
SM: prostě, aby to nebylo takový hluchý tam, že tak asi tak e tak to
tam bývalo. to sem o tom slyšela, ale už sem na to e už sem to
nezažila.
LS: mhm á a vlastně ještě jak sme se zmiňovali o těch rozdílech v těch
interiérech kin, tak by mě zajímalo, jestli to pro vás hrálo roli při
tom výběru kina, jak to vypadalo vevnitř v tom kině?
SM: no myslím, že ani né. protože em zase jako sem tolik těch peněz
neměla, a tak sem si řekla, no když to bude ee bude ňáký ale e jako
říkám, ale vopravdu sme hodně hlavně do těchto čtyřech, co sem tak
menovala, aj možná ta Jalta, tam sme taky někdy byli. ta v tom nebyla,
myslím, že sem říkala Alfa, skala ((Scala)), Kapitol á Alfa, skala
((Scala)), Kaptiol, no [ta Jalta]
LS: [Moderna?] Moderna ste říkala?
SM: Moderna je Jalta. to je totéž.
LS: mhm
SM: tak ta Moderna, ta Moderna, ano. tak to bylo. no takže em ee jako
sem si nekupovala ňáký moc drahý vstupenky a á tak ve středu asi, dycky
sem hleděla, abych někde tak a asi ve středu a á to mě jako nějak, že
by mě to zvlášť em vím, že sem si to uvědomovala, totiž ta ten interiér
té skaly ((Scala)) se jednou vylepšil
LS: aha
SM: během té doby, co sem tam chodívala a a vím, že sem tím jako byla
příjemně překvapená, to už nevím s kym sem tam byla, jestli už s
manželem nebo ještě s těma holkama e takže sme se aj o tom bavili a že
je to tam jako pěkný, že se to tam vylepšilo a
LS: a to bylo až po válce teda?
SM: to bylo zřejmě po válce, (páč) vdávala sem se po válce, ano.
LS: mhm
SM: ano.
LS: jo a měla ste e zájem o ty doprovodné části toho programu? to
znamená ty reklamy, upoutávky, bavilo vás to sledovat?
SM: no tak ee ty reklamy ani tak ne, ale když tam dávali už ten
nastávající film, co tam bude, tak to sem byla na to zvědavá, možná
podle toho sem si vybrala už příští film kam půjdu. když se mně to
líbilo. to rozhodně mělo svůj účel a účinek, ano.
LS: a ještě pokuď se nepletu tam byly i týdeníky. před těmi filmy.
SM: ano. ano. týdeníky samozřejmě. byly. a to byly v té ávii ((Avia))
aj tam tam, dokonce čili v každým k- to zřejmě a pač ávia ((Avia)) bylo
jedno takový z předměstských kin. a bylo sice hezký, vybavený em měli
tam taky tu oponu, to vim, že tam ee z- rozhrnovali a zahrnovali ale em
ano ty týdeníky byly i tam teda. takže všady a em ty týdeníky, protože
za války to byly válečný
LS: no.
SM: týdeníky, že.
LS: no.
SM: e za komunistů to bylo komunistický. takže em to mě jako vůbec
nebavilo. tak sem si říkala, no ale protože to bylo součást, člověk se
musel na to podívat, jestli že chtěl vidět film hlavní, že, takže
LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina?
SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té
řadě potom,
LS: mhm jasně.
SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi
neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no. protože voni z
kraje byly ee jak říkám e tak e to e jak ee za Německa tak za komunistů
byly ty jejich tendenční, ale potom tam se dycky vobjevilo nakonec něco
aj zamí- zajímavýho ee co se člověk na to třeba rád podíval, no.
LS: mhm. a teď by mě zajímalo, jestli ste někdy byla přítomná promítání
filmů v domácnosti? to znamená, že by měl někdo buď vy a nebo vaši
známí doma filmovou promítačku.
SM: ne ne.
LS: ne.
SM: tehdy ne.
LS: tak teď se dostáváme teda už k protektorátu
SM: hm [( )].
LS: [á tady bych se zeptal] e jak na vás působily změny po roce
devatenáct set třicet devět, kdy i v kinech vlastně začaly platit
protektorátní předpisy?
SM: no no jo jenomže, třicet devět, aha to sem byla to sem byla kde?
(..) v té drogerii.
LS: to ste byla, to ste pracovala v té drogérii, no.
SM: ano čili to byl soukromém, no takže e tam
LS: (.) jak v těch kinech to vypadalo ta změna, jak se tam projevila?
jak vy ste to vnímala?
SM: no určitě hlavně těma týdeníkama, protože tam to do nás hustili
z kraje, že ten e první část teda toho týdeníku byla vždycky tendenční,
ať už to byla e
LS: jasně.
SM: válečná nebo komunistická.
LS: mhm
SM: em takže em mně to mně celkem em no em totiž my sme na to začali
být všichni em nás na to em přivá- převádělo to ten režim,
LS: hm
SM: který teda se snažil, abysme teda s něma sympatizovali, že, takže
to bylo takhle, ale ee vím, že to jako em nám nebylo příjemný a že e že
sme třeba aj si ř- něco povídali mezitím a tak, abysme se na to
nemuseli dívat. no tak ta válka tam kolikrát byly ty záběry byly drsný,
že někde takže to takhle bylo. no ale tak voni potom to stejně ee na
všech frontách, jak se říkalo, voni pak ty filmy samotný byly tendenční
aj, že,
LS: mhm
SM: měly takovej děj, aby prostě to člověka zaujalo a tak, takže hlavně
komunisti, takže tam se vobjevily takový tyhle že scény kolikrát, že si
člověk se tomu musel smát aj, no tak.
LS: hm
SM: bohužel.
LS: a mě by zajímalo třeba jestli v té době byla některá kina takzvaně
německá a některá česká?
SM: no jo. jenomže to já o tom nevím. určitě byla. určitě byla.
LS: a vy sama ste se s tím teda nějak nesetkala? nebo nevíte, že by
třeba Češi odmítali chodit do německých kin? a tak dále.
SM: jenomže (..) myslím si, že to ty velký kina nebyly, nebyla abych
mluvila česky. ee počkejte, no tak e (.) ta skala ((Scala)) (.) hm ani
ani si na to nevzpomenu, že by někde byl ňákej náznak toho e že bych
teda vo tom věděla. Alfa? no Alfa bych řekla, že by byla, že byla
česká. Kapitol? ne-e. (..) Kapitol, počkejte e ten Kapitol se menoval,
vy to budete asi vědět, menoval se za všech režimů Kapitol?
LS: počkejte, já si to tady vyhledám. Kapitol.
LS: (...) Kapitol tady mám jenom jeden název Kapitol.
SM: Kapitol.
LS: mhm
SM: (..) no tak.
LS: (..) ale to nevadí, jako pokud vy sama si na to nevzpomínáte, že
by[ste s tím někde]
SM: [ne ne]
LS: setkala, tak...
SM: nevzpomínám si na to.
LS: dobře. a třeba jak na vás působilo, ono vlastně i ta němčina musela
být povinná v titulcích, že jo, v názvech
SM: ano.
LS: v názvech kin, v názvech filmů. tohle vám třeba nevadilo nebo
nevnímala ste to nějak?
SM: em no e když to bylo v- v těch titulcích, počkejte, tehdy už bylo
na mluvení? no museli to překládat do čeština, protože by jim lidi na
to asi nechodili, kdyby se [to]
LS: [no] no [no]
SM: [ne]dověděli ten děj e z těch em ať už titulků a nebo nebo toho.
LS: tam určitě musel být ňáký překlad, no.
SM: musel muselo tam něco být. takže no nic, poslouchala sem ten
překlad, ale em já sem celkem jako em díky teda starosti mých rodičů tu
němčinu jako dost znala, takže em někdy třeba vím, že sem si aj to
přečetla tam em no protože když to byly řekněme e no německý filmy, no
ale tak jo mohly být německý filmy i za komunistů. ee když to byly
německý filmy e tak ee (.) no a ty né to to to říkám blbě to titulky
nebyly potom. když to byl německej film, tak se tak to bylo namluvený
německy a titulky byly český.
LS: mhm
SM: ale no tak třeba to byly jinojazyčný filmy,
LS: no no.
SM: kde teda ee byl, no ale titulky em za zase když to přišlo k nám,
když to byl cizojazyčnej film e tak ee se tam musely dat český titulky.
LS: to určitě, [to určitě].
SM: [třeba] já vím, že bulharský filmy tady ňáký byly á a e jaký
polský,
LS: mhm
SM: takže tam musel rozhodně překlad ňákej být, buďto teda titulky a
nebo e sluchovej teda. takže...
LS: já sem se setkal třeba právě s tím,
SM: no.
LS: že ty kopie za toho protektorátu měly e jednak německé titulky a
pod tím ještě české.
SM: a tak to ano. tak to ano. to sem se taky s tím setkala.
LS: hm
SM: no ano určitě. teď sem si na to vš- na to vzpomněla. ano tak to
bylo tak, že to že to prostě voni zařídili, aby no aby (..) no a Němci,
když sem posílali německý filmy, no tak ee samozřejmě. no posílali,
vlastně už sme byli jejich součástí.
LS: to je pravda.
SM: za války, že.
LS: no no.
SM: takže em to bylo zařízený vše-li a všady už na těch postech těch
ředitelů byli určitě Němci, to bych řekla, že jo, i když třeba kino
samotný nebylo, jó, tak se všady všady em no jo em se určovali e
správcové,
LS: mhm
SM: Němci. ano a kteří teda vlastně zodpovídali tam za ten děj řekněme
v tom kině konkrétním, že e takže em ti to tam určovali, jak to tam
bude třeba s těma titulkama a z na to nebo e ja- jak se to prostě těm
českým eh obyvatelům umožní, aby teda ee
LS: hm
SM: protože každej teda to neměl někdo e sice dost lidí z té doby znají
němčinu, ale sou, byli lidi, kteří prostě k tomu neměli, buďto se k
tomu nedostali, aby se učili a nebo tak nějak, takže em v tom případě
teda ano, pak se stalo, že tam byly dva titulky, ano.
LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině.
SM: správce.
LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky?
SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že
by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte,
to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k
tomu dělal poznámky.
LS: no no ( ).
SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a
to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda
toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda.
LS: a setkala ste se třeba někdy s tím, že by někdo v kině právě dělal
takové poznámky a pak to mělo ňáké následky?
SM: no e já sem e se setkala s těma poznámkama, ale o následcích sem
nevěděla teda. jestli byly.
LS: a co to bylo [třeba za]
SM: [zrovna tam]
LS: poznámky? na co to byly poznámky nebo
SM: em no tak ta dyť to mohl být ňáký film ty se e často vodehrávaly z
nějakých německých rodin a tak, kde se prostě něco kritizovalo a kde
třeba někdo z rodiny em se nesnášel s druhým, protože ten jak se to
stávalo i v rodinách byl tam Čech a byl tam Němec, že.
LS: no.
SM: národnosti teda. takže em tó určitě teda vyvolávalo tady tyto
poznámky nějaký, no ale jak říkám. konkrétně vím, že to bylo určitě to
bylo teda ale nevzpomínám si už na ňákej konkrétní případ.
LS: [to nevadí].
SM: [ale vím, že] teda toto bylo.
LS: a eště vlastně když teda sme u toho, tak by mě zajímalo, jestli ste
sledovala, že by se ňák změnilo celkově chování těch diváků v tom kině
za protektorátu? (.) právě jak ste zmiňovala ty [poznámky],
SM: [takový], aha.
LS: e hlasité ňáké projevy [smích]
SM: [ano].
LS: potlesk v určitých místech.
SM: ten smích možná když tam někdo něco řekl ten Němec ňákej třeba tak
to určitě, potlesk to né, to sem teda nezažila. no ale určitě em to
taky záleží, že, na individualitě těch lidí, kdo tam zrovna byl, kdo
měl odvahu toto udělat, protože e li- potom postupně jak to postupovalo
ee tak e ty represálie všelijaký, tak e člověk měl obavu, že,
LS: hm
SM: takže, můj tatínek v tom Sokole byl, že. ten byl internovanej,
nebyl sice zavřenej, ale tam internovali celý to vedení a a potom je
postupně e po prověření ňákým zase pouštěli. takže ee doma rodiče mě k
tomu nabádali, abych teda nic takovýho sama nedělala, takže em možná to
bylo sko- to bylo jistě v rodinách hodně, v českých rodinách, takže e
sme takhle museli se chovat, no.
LS: vzpomínáte si třeba, že že by se za toho protektorátu v kině
hajlovalo? někdy? třeba u týdeníku, když se tam objevil Hitler nebo
[nesetkala ste se s tím].
SM: [ne ne ne ne,] to sem se nikdy nesetkala.
LS: á obecně za toho protektorátu zase když bychom to měli s- srovnat s
tím předchozím obdobím, chodila ste více nebo méně do kina než předtím?
SM: no protože sem přestaly chodit filmy takový ty co mě hodně bavily.
takže e určitě to asi bylo míň, no ale em ee em řeknu vám, že někdy
přišel německej film s dobrýma německýma hercama ee kde teda, vůbec
nebyl tendenční, víte, vůbec ž- že to bylo normální ňáký rodinný drama
třeba nebo [takovýho]
LS: [jasně]
SM: něco. nebo lás- ňákej zamilovanej. e takže em to ani nebylo, jak
ste se ptal? teda teď nevím.
LS: e jestli se to změnilo e ta vaše četnost návštěvy v [oproti]
SM: [aha]
LS: minulému [období].
SM: [aha]. [no tak asi]
LS: [( )]
SM: že né, protože sem si pak asi vybrala film, kterej mně teda
vyhovoval.
LS: mhm. a změnil se ten výběr filmů, na které ste chodila za
protektorátu?
SM: no tak ee za- začalo sem chodit hodně těch německých filmů ano a aj
teda tendenčních, ale to už se vědělo dopředu a nebo válečných, kde
vyhrávali voni pořád, že jo, na všech frontách e takže to už sme
dopředu na to nechodili. na takovýdle filmy.
LS: takže které spíš ste si vybírala ty filmy za toho protektorátu
Ö
SM: e nó tak ee (.) no tak když sem viděla, že to byl německý, protože
em byli třeba takoví herci, víte jako třeba a ale rakouští to byli
třeba, tak sem to řekla aj že paula veselý ((Paula Wessely)) nebo e
nebo t- t- ee em ten její komplic, co vždycky s ní hrával herbigr
((Paul Hörbiger)). to byli prostě, pak se ukázalo i po válce, že to
byli herci, kteří teda nesouhlasili s tím obsazením se tam, že že tam
měli ty Němce a tak takže e prostě existovaly i takovýdle filmy. takže
sme pak se pak už dál člověk opravdu vybíral a hledal o tom filmu
dopředu už ňákou informaci vo co tam asi de a jestli teda se to hodí
teda na to jít, no.
LS: jasně. tak a teď když se přesuneme už jakoby ke konci války, tak ee
jak se zase měnilo vaše chování s tím blíže s tím blížícím se koncem
války v kině? chování v kině s blížícím se koncem války.
SM: no.
LS: byly tam změny?
SM: eee možná že takových ňákých těch e polohlasitých poznámek nebo tak
že se ozývaly. ovšem ee víte až do konce války sme byli pořád teda
doplašení. by člověk řekl. protože em to bylo teda vopravdu em dost
jako, my sme dokonce, protože sme bydleli už v soukromým domě potom,
když sme museli odejít z toho ústavu, tak e tam se jim uvolnil byt, tam
to byl dvouposchoďovej dům a jeden byt se uvolnil a tam se nastěhovala
manželka e německýho důstojníka.
LS: mhm
SM: měla dvě děti. a e čili ee bylo těžký, a vona třeba věděla, moje
rodiče uměli německy, já sem taky dost uměla, takže vona to věděla a ee
třeba ty její děti se s náma bavily německy.
LS: mhm
SM: jenomže jak se tomu vyhnout, že. věděli [sme kdo ona]
LS: [no jasně]
SM: je, on přijel dycky jednou tak za půl roku na návštěvu domů a
bydlel tam, tak ee to člověk už byl v takové pa potom ee já sem bydlela
v těch Černovicích teda, že a tam bylo ee tam bylo hodně ilegálních
skupin, který byly popravovaný, konkrétně sme měli moc známých mezi
něma. teď sem zrovna vykládala kamarádce, byly sme na hřbitově náhodou
a a c- ta em tam je velikánskej pomník, kde sou jen ména černovických
občanů, čili každej druhej s (cen- se ho) sem ho znala. takže em člověk
jako m- měl strach. dyť v rádiu, každej den bylo hlášení, kdo byl
popravovanej. takže em to e se opravdu em člověk bál něco někde říct,
no i když už to bylo, ten konec války sice se blížil, no ale pořád
tady, oni byli mezi náma pořád, že, pořád ste všady plno uniforem
chodilo, německých. všady na úřadech byli ještě Němci, že, takže em to
em museli být, já teda sem mezi ně nepatřila. jako ženská teda a ee aj
teda nabádaná doma od rodičů, že a takže to to sem teda jako e se ne-
si netroufla nikdy, no.
LS: tak a ještě je tady otázka ee jestli si vzpomínáte na první
návštěvy kina po po po osvobození a na jejich atmosféru?
SM: (...) no tak určitě to byly (.) hlavně teda ale ty týdeníky teď
zase byly. protože tam se nám třeba pražská revoluce že jo o tom tady
my sme moc nevěděli. nebo sme to neprožili. televize nebyla, <aby se
nám to ukázalo někde>. čili chodili sme hlavně na týdeníky, abychom
teda se dověděli ee jak to tam vlastně bylo a teď se ukazovali
samozřejmě aj ti postižení, co byli že co em co byli popravení a tak,
takže t- tam sme se teprve e o všem pravdivě dovídali z těchto
týdeníků, no. ovšem to bylo to to tak pravdivý bylo myslím tři roky vod
toho pět a
LS: no [no no no].
SM: [do osmaštyrycátýho] a potom se to tak převrátilo, <že teda> už nás
to zase přestalo hned bavit. <ty týdeníky> ((smích)).
LS: a jaká byla atmosféra v těch kinech, těsně po tom osvobození?
SM: no tak e ta byla dobrá. já sem to určitě teda e asi n- n- zažila v
té ávii ((Avia)) protože em sme se zase všichni dávali dohromady, že,
Sokol teda a e tak takžé em tam sme to teda všechno prožili, no a tak
to sme byli mladí lidi mezi sebou, hned se dělaly ňáký e vytáhly se
kroje třeba a udělaly se takový ty, já mám plno fotek z toho a á em to
se tancovalo a aj venku na tom sokolským hřišti, co sme tam měli na
tam, to bylo jako kluziště v zimě, tak to bylo jako hřiště, no takže,
to se teda atmosféra velice změnila. no jenže bohužel to, my už na to
máme zas takový e jako špatnější, páč v tom osmaštyrycátým se to tak
[převrátilo, že teda],
LS: [jasně, no].
SM: bohužel no.
LS: tak a teď je tady úplně poslední záležitost, já tady mám připravený
pro vás takovýhle seznam filmů. kdybyste se na to mohla podívat,
přečíst si to, které vlastně byly promítané v českých kinech do roku
[devatenáct set čtyrycet pět].
SM: [které patřily k vašim] oblíbeným?
LS: a [jestli můžete označit]
SM: [( tyto hity) viděla?]
LS: které byly oblíbené a e případně jestli si vzpomenete, kde, kdy, s
kým ste je viděla a proč se vám líbily?
SM: (.) ten polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) urči- á ee mám to
nějak tohle, nebo
LS: můžete to komentovat.
SM: komentovat?
LS: s kým ste to viděla, proč se vám to líbilo.
SM: e n- no polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) e ten asi
pravděpodobně, ale ten byl s rodičema vlastně tak. páč můj otec velice
miloval Buriana ((Vlasta Burian)),
LS: mhm
SM: takže em můžu říct, že ty první filmy, který se tady vobjevily, tak
byly určitě, no To neznáte Hadimršku ano. e to taky s rodičema, Kouzlo
valčíku, to byl rakouskej, nebyl?
LS: to myslím že byl [rakouský film].
SM: [to byl ten jeden] z těch, co je [co já]
LS: [to byla]
SM: sem měla ráda.
LS: takový ten muzikálek.
SM: ano, já sem muzikály měla, ano. takže no to taky. em to no ale to
bylo to bylo ještě kdy to bylo?
LS: to je začátek třicátých let.
SM: aha to je začátek třicátých let.
LS: to je vlastně od začátku třicátých let dál, až do roku štyrycet
pět,
SM: aha.
LS: ten seznam.
SM: no ale tak já sem ho pravděpodobně, protože ty filmy se pak dávaly
opakovaně, to už mně bylo víc roků
LS: no no no, no.
SM: kdy už sem, protože rozhodně ve třiceti mně bylo šest roků ve
třicátým ee takže to sem rozhodně nechodila, ale protože se to pak
opakovalo a takže em sem na to chodila, jak říkám na em na Buriana
((Vlasta Burian)) teda s rodičema, no tady je jich tady je, to je samej
Burian ((Vlasta Burian)). pobočník ((Pobočník Jeho Výsosti)) lelí-
Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)). šest žen Jindřicha
se- e osmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to sem viděla, ale už později
teda. [to nebyly]
LS: [až později?]
SM: třicátý leta.
LS: to sou třicátý léta. to je britský film, myslím že někdy kolem
třicet pět, natočený,
SM: aha.
LS: ale možná že pak byla [ještě ňáká další]
SM: [třicet pět natoče-]
LS: verze později natočná.
SM: e na no určitě teda protože to sem viděla, to sem viděla. Zlatá
Kateřina. nebyla to em tahle em Antonie he-
LS: Nedošínská ((Antonie Nedošinská)),
SM: Nedošínská,
LS: s lídou bárovou ((Lída Baarová)) tam hrála myslím.
SM: s lídou bárovou ((Lída Baarová)).
LS: hm
SM: no ovšem, ale asi až p- ale možná že kvůli tomu, že tam hrály teda
oni, tak na to rodiče dost sem em m- možná ani nezdůraznila, že e
Vlasta Burian a teda tito em partneři ta e he- [já jí pořád pletu s]
LS: [Anotonie Nedošínská ((Antonie Nedošínská))].
SM: hegrlíkovou ((Antonie Hegerlíková)). protože je taky Antonie.
LS: no no.
SM: e tak nedošínská ((Antonie Nedošinská)) a teodor pištěk ((Theodor
Pištěk st.))
LS: ano
SM: otec dnešního výtvarníka televizního, že,
LS: hm
SM: tak ti tam hráli jako hlavní roli, takže e je možný, že sem tam s
rodičema na tom byla. (čibi) to nevim co to je. der frac ((Csibi, der
Fratz)). tak to byla ňáká em em ale to em nebyla to asi Ferbasová
((Věra Ferbasová))?
LS: ne ne ne ne. to byl, dycky je to jeden český a jeden zahraniční,
takže [tenhle pod tim je německý].
SM: [jeden zahraniční, aha tak], tak to byl asi německý, aha tak to sem
teda neviděla.
SM: jo to se dá takhle otočit hm.
LS: (já si to tady otočím).
SM: (..) Mata Hari sem viděla, ale až mnohem později.
LS: mhm.
SM: Cácorka, to zase bylo ňáký, to nevím teda. to sem asi neviděla. Tři
muži ve sněhu, to bylo dobrý. Moderní doba, to už byl Voskovec a Werich
((Jiří Voskovec a Jan Werich)), ne?
LS: Moderní doba, to je čeplin ((Charlie Chaplin)).
SM: čeplin ((Charlie Chaplin)). aha. no abych řekla pravdu, když sem
byla hodně mladá, tak sem čeplinovi ((Charlie Chaplin)) nemohla přijít
nějak,
LS: jo?
SM: nelíbil se mně. víte? zajímavý.
LS: mhm
SM: von totiž em ně- někdy přeháněl, no dost v těch svých
LS: ((kýchnutí)) pardon ((pousmání)).
SM: ((smích)) [<to (byla) svatá pravda>]
LS: [<je to pravda>].
SM: <vám na to řeknu> ((smích)). takže em ee to se mně jako u toho
nelíbilo, ovšem později, až sem uznala jeho herecký kvality, no tak to
už bylo něco úplně jinýho, pak on natočil fůru ještě potom, který sem
viděla. ale taji tydle tydle ty z kraje hned teda né. ee Tři muži ve
sněhu, to byl kdo? to byla to byl německej film.
LS: to byl český film. tam myslím, že dokonce hrál hugo hás ((Hugo
Hass)) v tom.
SM: aha. hugo hás ((Hugo Haas)). tak to už sem na to úplně zapomněla.
Dobrá země, to je to zfilmovaný? ta tén román?
LS: to je americký film.
SM: ano ano a to bylo ono. ale to sem viděla až ňák pozděj, až už sem
si přečetla knížku, tak sem se rozhodně šla podívat na to. Svět patří
nám, no to je Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), že?
LS: mhm mhm
SM: no i oni dvá mně tak trošku jako vadili v tom přehánění, no
přehánění, to byl ovšem jejich e způsob humoru.
LS: přesně tak.
SM: to dneska já už vím, ale tehdy v té době, když sem byla mladá, tak
tak jako ne, tak sem si myslela,
LS: mhm
SM: tak jako ten čeplin ((Charlie Chaplin)), to je zajímavý.
LS: mhm
SM: no Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) samozřejmě třikrát
((smích)). Ducháček to zařídí taky asi dvakrát, určitě dvakrát. Tři
děvčátka pokračují? to je českej? na [prvním místě by to],
LS: [ne ne ne ne].
SM: ne vlastně cizí n- nebo.
LS: tady e český je U pokladny stál.
SM: U pokladny stál aha tak no tak to je Burian ((Vlasta Burian)) tak
samozřejmě. To byl český muzikant, to byl kmoch ((František Kmoch)) á
hrál ho e hrál ho e š- e Zdeněk Štěpánek? ne-e. ne ne ne ne ne.
LS: teď si nejsem jistý teda. [kdo byl český muzikant].
SM: [no prostě byl to už n- starší] člověk, že. bělovlasej aj potom. no
tak nevim. buďto Zdeněk Štěpánek (nebo někdo jinej), ale toho sem a
myslím že aj s mým tatínkem zase, protože ten takovýdle filmy byl
velice zaměřenej. em Město ztracených, tak to vůbec nevim co to bylo.
LS: hm
SM: to je něco zahraničního, že?
LS: hm
SM: e Opereta jako jako film?
LS: mhm, to by měl být název filmu, no.
SM: aha. no tak to asi né.
LS: taky si nevybavujete.
SM: Roztomilý člověk samozřejmě, Vídeňská krev ano. muži- Muži
nestárnou, Dobrodružství Barona Prášila, Tanečnice e s Jarmilou
Grázlovou ((Marie Glázrová)), ano.
LS: Marie gla- e [Glázlová ((Marie Glázrová)) asi jo jo].
SM: [ma- Marie, Marie, Jarmila ((Jarmila Glazarová)) je spisovatelka]
LS: jo.
SM: Marie ano ee Marie Glázrová byla to manželka našeho brněnskýho
LS: mhm
SM: basisty. ee ježiši, já si na něj nevzpomenu né em není naše- náš
brněnskej, ale začínal tady
LS: aha
SM: a pak se dostal do Prahy.
LS: aha aha.
SM: ee ježiši, já sem ho měla strašně ráda. a by- pak sem se dověděla,
že sou to manželé a měli dokonce dceru, ani nevím, co se s tou dcerou
stalo. ee Tanečnice)), La Paloma (..) no La Paloma je teda em skladba
hudební, teda melodie (..) byl vokolo toho film, to byl e to byl
zahraniční film?
LS: [to je zahraniční].
SM: [ne náš], náš?
LS: to je zahraniční.
SM: aha je je zahraniční?
LS: mhm mhm
SM: ale je docela možný, že sem ho viděla, protože já sem teda jako po
otcovi, tak to e tů em lásku k té muzice e z- zdědila, takže si myslím,
že jo. Neviděli jste Bobíka? no v tom už zase byl můj oblíbenej
Svatopluk Beneš, kterýho <sem miloval, v té době>.
LS: jo?
SM: no tak platonicky samozřejmě.
LS: ((smích)).
SM: takže em to sem viděla. myslím, že sem taky to viděla. a dokonce
ještě, já mám tu knížku.
LS: jo?
SM: jo jo. to totiž vycházelo v časopise Ahoj, to byl takovej dobrej
časopis, em sportovní mládežnickej em aj ty a tam najednou začal
vycházet na vystřihování tady tento román. [tak]
LS: [a to] bylo to bylo př- před rokem štyrycet pět? když to vycházelo?
SM: tak asi že ano, protože tam [nic]
LS: [jo?]
SM: závadnýho ee ani komunistickýho ani německýho nebylo, takže je to
docela možný, ano.
LS: hm
SM: já přemýšlím, jestli ho mám tady, nebo jestli ho mám na chatě. sem
ho možná dala na chatu. Její oběť, to nevím co by bylo a Sobota, to byl
českej film, kde hrály štyři přední český herečky. hlavně tam byla
Jiřina (..) [její syn její syn hraje]
LS: [Jiřina Štěpničková?]
SM: Štěpničková, ano.
LS: Štěpničková.
SM: Štěpničková, no em prostě byly tam čtyři. a bylo to dobrý.
LS: Hana Vítová,
SM: je to docela
LS: Adina Mandlová tam hrála taky.
SM: jo hrála tam aj [Mandlová?]
LS: [myslím].
SM: protože Mandlová em mě sem měla, že ta měla spíš takový ty e
humorný role ale né třeba ee Kristián a tak, to nebyly moc humorný
teda, no, takže ano a to sem viděla teda taky ty Sobota. (
).
LS: takže to je všechno.
SM: ano.
LS: ještě je tam, jestli chcete sama něco doplnit nebo dodat? v
souvislovsti [s brněnskými kiny].
SM: [no tak pokuď sem na něco přišla], jako třeba taji v tom čtení
toho, takže sem to hned, o tom mluvila, tak em
LS: ale i obecně, celkově o čem sme se vlastně celou dobu bavili,
jestli sama byste chtěla něco doplnit? co sme nezmínili, co byste
chtěla říct o těch brněnských kinech a vašim [a vašich návštěvách?]
SM: [no já vám řeknu,] ono to víte, v té době bylo takový pro nás em
skoro někde jenom jediná možnost ňáké zábavy, protože bylo všecko
zakázaný, že. za války i i z kraje za komunistů teda, takže ty k- filmy
jedině teda tady byly, kam člověk mohl chodit a em že se pobavil, že
uviděl něco jinýho, jiný prostředí, tam často bývaly zvlášť u těch
zahraničních filmů, že. taky se dověděl něco vo životě lidí tam,
protože do určité doby sme neměli vůbec ponětí, co jak to v Americe
vlastně vypadá, že. takže to až potom tam začalo no takže takže, jo.
tak sme tak já sem chodila ráda do kina. já sem byla kinovej fanoušek
se dá říct a i později. no potom, jak třeba se mně narodila dcera, tak
sme nemohli, že, takže sem jako ani nechtěla, ale ale jo dycky sem jako
ten em když byl ňákej dobrej film, tak to už se o tom mluvilo, pak už
sem byla v zaměstnání, tak tam už se to em co co je dobrý a co není
dobrý, takže takže, jo, takže ty filmy já sem, patřila sem mezi filmový
fanynky. dá se říct.
LS: tak a eště musíme zmínit, vy ste ee údajně si přehrávala filmové
písně na e na piáno doma?
SM: no.
LS: je to tak?
SM: no je.
LS: jo?
SM: je ale já k- klavír nemáme už
LS: ale v té době ste si hrála,
SM: ale v té době ano, já sem dokonce ee všecky, který vycházely e z
filmů ty e který měly doprovody ňáký a obyčejně v každým českým filmu
vznikl ňákej novej šlágr, to se říkalo tomu šlágry tehdy, že,
LS: no.
SM: tak em byly k dostání e v takovédle podobě hlavně kvůli zpívání,
aby tam člověk si našel ty em ee prostě em názvy nebo slova slova té
písně, ano?
LS: jo jo jo.
SM: aby člověk tam poněvadž tam to p- bylo po- to byly noty teda a
potištěný to bylo těma e veršama. to vlastně byly verše, že, všecko. no
tak to sem si všecko kupovala a měla sem toho takovýdle štosy,
LS: jó.
SM: představte si.
LS: a to se prodávalo normálně v obchodech [(takovýdle)]
SM: [to stálo korunu osmdesát.] <to vám řeknu hned>. takže to jako, jak
se to objevilo, jak ten film vyšel em byl někde uvedeném, tak okamžitě
se tiskly aj noty veliký, ale to by bylo moc drahý
LS: aha.
SM: takže já sem si kupovala tady ty malý a ee ty sem si ty sem měla
pořád někde na klavíře položený a jak sem měla chvilku, tak hned sem si
to a zpívala sem si k tomu aj a takže to jako...
LS: a kde se to prodávalo? tady ty noty.
SM: no asi tam kde velký noty. byly knihkupectví, notový knihkupectví
[byly].
LS: [aha] aha aha.
SM: na české myslím že byl zrovna dnešní ten největší knihkupec ((Knihy
Dobrovský)), co je. u tram- tramvaje tam,
LS: no no.
SM: tak e tam se prodávaly noty a to dneska neexistuje safra? já teda
[bohužel už si]
LS: [já myslím, že] sou jako oddělení v těch knihkupectvích, [kde taky
prodávají takový notový materiály. hm]
SM: [oni ano správně ano a mají to někde bokem, ano] a tam tak tam se
to prodávalo. takže e přece tam existují takový antikvariáty.
LS: a ještě to.
SM: že tam by to asi
LS: no
SM: teda
LS: no no [no no no].
SM: [bylo]. no já vím, že sem teda jich měla hodně a že sem teda
LS: a co vlastně gramofonové desky? na těch vycházely taky ty písničky,
že jo?
SM: no.
LS: to ste si nekupovala?
SM: no taky taky.
LS: jo.
SM: a ty gramofonový desky ještě ňáký mám.
LS: vopravdu?
SM: ale písně? hlavně já sem potom si Wericha ((Jan Werich)) kupovala,
ty jeho ee tyhle nahrávky, ty jeho bavi- bavení se s ňákým, von měl
partnera, že e
LS: mhm
SM: potom Voskovec ((Jiří Voskovec)) už byl pryč, takže Horníček
((Miroslav Horníček)) byl [jeho další]
LS: [jo jo jo].
SM: partner, že. když sem byla v Praze, já sem pak jezdila, když sem
byla už v u té firmy em co sem tam byla těch pětadvacet roků, tak sem
jezdila služebně do Prahy a a vždycky sem si ňáký e divadlo tam
zařídila, abych teda, kina byly pro nebyly pro mě tak vzácný, tam sice
dávali spíš ňáký ty premiéry než tady u nás v Brně, ale to mě jako spíš
ty divadla sem chtěla a takže sem byla několikrát u Wericha ((Jan
Werich, Divadlo satiry, později ABC)), no několikrát u Suchýho ((Jiří
Suchý, divadlo Semafor)) samozřejmě potom tak sem to dycky využila,
když sem tam byla, jenže tam, no naštěstí to tam existovalo, že člověk
tam přišel a dostal z- vstupenku em a šel za dvě hodiny do divadla,
LS: no.
SM: což teda ee že? dneska třeba, ale tak já myslím, že i to na toho
Suchýho ((Jiří Suchý)) já nevím jak to tam teď von má to nový divadlo
((Semafor)), sem tam nebyla [teď se to má]
LS: [já taky nebyl].
SM: e po tom vytopení tam, že [jak to jak měl]
LS: [no no no].
SM: takže em ee ale myslím si, že že teda em on je pořád on bude až do
smrti váženej a [tak jak byl]
LS: [to určitě].
SM: za mlada, tak von je dneska a von je ještě pořád takovej čupr, že
že prostě je takovej mladickém, že i když už má já už nevim kolik má,
sedmdesát nemá [myslím].
LS: [to už] asi jo.
SM: jo myslíte že jo. hm.
LS: a to vy ste taky.
SM: ((smích))
LS: ((smích))
SM: no a tak já tady tyhle ty, pořád si to pěstuju a mám ráda em pořád
mám, v kuchyni mám rádio, tady mám televizi. takže v kuchyni vařím
dopoledne, tak pořád si pouštím, teď je tam zase ňáká ňáký nový to a z-
e když oni mají i em ee v určit ee písně, který tam vysílají,
LS: mhm
SM: mají z určitýho období a tak se to něják dělí. teď třeba e vzniklo
to nový rádio s-, jak se to menuje? je to je to jenom jednoslabičný
slovo. (já to) já už teď tu paměť nemám dobrou a tam teda vím, že já
teda ee si ráda i poslechnu em zprávy
LS: hm
SM: takže sem dost si pouštěla (.) Radiožurnál ((Český rozhlas 1 –
Radiožurnál)) páč tam sem se dost dozvěděla, tam je ten dobrej hlasatel
no ale em teď sem objevila tady toto, kde se dozvím každou hodinu
LS: jo hm
SM: nejdůležitější zprávy, to je pětiminutový a pak už se pustí jenom i
ty jejich nahrávky, ty desky. a ty ty sou teda právě tak z toho em
období těch sedmdesátých, osmdesátých let,
LS: mhm mhm
SM: ale existuje zase jiný rádio, který teda má eště starší třeba a
nebo zase novější, takže to já tam mám pořád v kuchyni puštěný když
vařím, no a a vodpoledne a em vodpoledne, ale já ne odpoledne ne ne
nech- nesedám u televize, já dost aj chodím ven, takže em až večer no
ty programy, který si člověk dneska může naťukat a...
LS: a co ty písničky teda, měla ste oblíbeného třeba ňákého autora nebo
ňákého interpreta, které v těch filmech zazněly? vzpomenete si ještě na
ňáké konkrétní?
SM: to asi, ačkoliv e
LS: na ňáký šlágr?
SM: (..) ježíši, kdybych já to tak měla schovaný <to bylo šlágrů>.
samozřejmě to bylo e nahoře obrázek toho
LS: hm hm
SM: em co tam hlavního představitele a em no
LS: (...) to nevadí.
SM: ne.
LS: jestli si nemůžete [vzpomenout]
SM: [bohužel] teda to už po mně bohužel [nemůžete chtít].
LS: [takže můžeme] rozhovor ukončit, jestli sama ještě chcete něco
dopl- doplnit a nebo
SM: no tak myslím, že sme to tak asi všecko probrali e
LS: mhm
SM: em no ty (jo) taji sem si psala, jo, Moderna, Alfa, centrál
((Central)), skala ((Scala)), Světozor, vy máte ty starý názvy těch kin
LS: hm
SM: aj že?
LS: no.
SM: Jadran, tam sme taky občas, to bylo Královo Pole,
LS: mhm
SM: manžel pocházel z Králova Pole, takže sme tam často aj taky když
sme byli u jeho rodičů, tak sme si tam třeba šli taky na na ňákej film.
em (..) Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) Katakomby, no
to je to sou t- to je teda Vlasta Burian (..) Mravnost nade vše, to mně
připomněla ta kamarádka, to byl hugo hás ((Hugo Haas)). no pak Prstýnek
s Vlastou Fabiánovou ((Vlasta Fabianová)) a s Gustavem Nezvalem
((Gustav Nezval)). no tak to sou, to člověk ale em víte, když si em ten
film e starej, třeba Prstýnek je strašně starej film, vybavím, tak hned
vím, kdo tam hrál, protože se mně líbil ten film zřejmě a a na ty herce
sem jako nezapomněla. Jan Cimbura, no ano to byl ee taky Gustav Nezval
((Gustav Nezval)) myslím ho hrál.
LS: jo [jo jo jo].
SM: [protože to už] sme měli, mezitím sem to myslím četla jako povinnou
četbu nebo co, takže em to sem si Hordubal, no, ale to byl těžkej film,
viděla sem ho, to bylo odněkud že Slovenska nebo z pomezí,
LS: mhm
SM: kde byly takový ty rody a em rodiny všelijaký, tragédie, takže to
vím, že em to byl dost známej, Vlčí jáma, nádhernej film
LS: ten už je ale z pozdějšího období, to je myslím že padesát [sedm].
SM: [ten byl] em
LS: to už sou padesátá léta.
SM: to už sou padesátá léta. takže to už je hodně pozdě. Divá Bára a
Vlasta Fialová ((Vlasta Fialová)) teda e Vlasta, ano, [Vlasta Fialová
].
LS: [Vlasta Fialová]. mhm
SM: naše brněnská, takže
LS: ano ano.
SM: to sme ju taky obdi- na té sem taky byla určitě aspoň dvakrát, to
mě a hrál tam dokonce se objevil jako novej herec Vrchota ((Robert
Vrchota))
LS: hm
SM: to byl tehdy krásnej vysokej mladík štíhlej, dneska když se objeví
ještě sem tam v ňáké podružné roli tak, váží aspoň metrák.
LS: ((smích))
SM: tak si člověk říká, jak mu
Konec rozhovoru
1