Citát
3.354
690:763
LČ: a mhm bylo pro vás třeba důležité, když ste si vybírala ten film,
kdo v něm hrál? měla ste nějaké [oblíbené herce, herečky, na které byste
prostě šla]?
MS: [určitě, určitě, určitě. určitě], to sem měla. to sem měla. [herce].
LČ: [a které] by kteří to byli jestli byste si vzpomněla.
MS: no ano. to byla třeba Nedošíňská ((Antonie Nedošinská)), ta byla
hodně podobná na mou tchýni, Pištěk ((Theodor Pištěk)), ee Pešek
((Ladislav Pešek)), ee ten (...) ten rusk- to ruský jméno. já zapomínám
jména. ten syn pokračuje. nebo vnuk. (..) taky nevíte. hmm tak to musíme
(k jinejm). [a]
LČ: [a] byly pro vás vlastně ti herci
MS: ((Jiřina Štěpničková)) Štěpničková, ee Vojta ((Jaroslav Vojta)), ehm
LČ: takže hlavně ty české bys- si vzpomínáte, že.
MS: no tak ee, většinou český, protože za války byl buď český nebo
německý film. nic jinýho tady nebylo. a u těch německých byly titulky. a
to sme nestačili třeba mnohdy jako přečíst, tak to víte, že sme měli
český herce, taky s- byli někteří neob- neoblíbení. třeba Boháče
((Vladislav Boháč)) sem zkraje neměla ráda. fabiájnová ((Vlasta
Fabiánová)) byla oblíbená. ten její manžel ((Bohuš Záhorský)) taky. no
[a]
LČ: [a] čím se ty vlastně ti oblíbení lišili vlastně byli bylo to prostě
projevem nebo vzhledem [nebo]
MS: [ee] vyzažo- vyzařovala z nich dosť charisma, takoví prostě lidoví
byli, víte?
LČ: mhm.
MS: žádná přetvářka, nic tak vyumělkovanýho to bylo. ať to byla
Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), ať to byla Bušová ((Helena Bušová)),
ať to byla ee, jenom sem neměla v oblibě, potom když sem se dozvěděla,
no ale bohužel to jméno taky si nevzpomenu. ( ). kvůli která
jako, když se jednalo o Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)), jestli má
být popravena, tak ta soudi- ta jí přiřkla při- smrt. aby byla usmrcena.
a byla to Blanka Waleská,
LČ: mhm.
MS: (něco) říkám dobře. a ještě jedna, já měla ráda Mandlovou ((Adina
Mandlová)), Hanu Vítovou ((Hana Vítová)), ee bárovů ((Lída Baarová)), to
byly výborný herečky. sme ee o Mandlové ((Adina Mandlová)) sme říkali
no, to je materialistka, ta netouží po kině, ale ta punčochy a nebo
peníze a a potom sem dostala takový její životopis tajně vy- otisknutej,
tak si ona prožila. velice. velice v té Anglii, na té Maltě. no, nakonec
(...) sem četla o ní, jak to, jak ona začla a, dřív nevím, jestli to
měli ti herci lehčí nebo těžší. ee málokteré měl školu, ale on měl
prostě už ee už bylo o nich zjištěno, že sou to herci. možná hráli v v
těch zájezdných kinech, nebo divadlech,
LČ: divadlech.
MS: a, tak já všechny starý herce znám, ale nový málo, no, taky, ty
oblíbený.
LČ: a zajímavé, že ste nejmenovala třeba Buriana ((Vlasta Burian)).
MS: e jej, jó! to sme se chodili dívat několikrát.
LČ: tak a chodili ste opakovaně třeba na některé filmy teda? právě kvůli
hercům?
MS: ano, ano. ano, ano. a nebo když nás něco pozvedlo, když tam byly, my
sme vyhledávali v těch ee v těch jejích řečích, jestli není něco, co by
nám dodávalo naději, že to jednou padne. to my sme starý lidi, my sme
byli velice zaměřený na to, aby to Němci jako prohráli. a tak sme neměli
ani třeba t- Rolf Wanka, na toho sem měla dopal, že přešel k Němcům.
3.354
626:676
LČ: a mhm takže ty rozhovory po co ste vedli (třeba) s těmi známými, tak
se vztahovaly k těm žurnálům, ale i třeba k těm [k těm filmům samotným].
MS: [ee (.) k tomu filmu. k] těm žurnálům, to sme ponadávali potichu a a
to byl většinou co bylo v tom filmu, to se vykládalo, jedině o tom
filmu.
LČ: o hercích nebo
MS: o hercích no. dyť těch herců tolik nebylo. to my sme znali všechny
herce jménama. teď (.) znáte herce?
LČ: <já ano, ale tak> [ee]
MS: [já] ty mladší vůbec neznám.
LČ: a když ste vlastně šla ee do kina ee vybírala ste si konkrétní film,
nebo to právě byla jenom prostě ta ak-
MS: tak snažili sme se, když někdo řekl, že je to dobré film, tak se sme
se snažili tam dostat. (.) tak myslím si, že jo.
LČ: a kde ste se vlastně od- dozvídala o filmech, na které byste mohla
jít, nebo [co ste si]
MS: [(no když) sem byla] v obchodě. tam přišlo spoustu lidí, kteří už to
třeba viděli, tak to bylo jako (.) dál se přenášelo [( )]
LČ: [takže vlastně] od ostatních lidí,
MS: no.
LČ: a že byste hmm si třeba hledala v programech, nebo v v [časopisech
si prohlížela]
MS: [já nevím jestli byly] programy, možná, že jo (.) [ale,]
LČ: [a tak] jak ste se dozvídala kam na to jít, to bylo taky z doslechu,
nebo...
MS: většinou z doslechu to bylo, nebo z novin jak to [v novinách bylo].
LČ: [z novin. takže ( )]
MS: ano, my sme noviny brali a a tak tam sme se dívali , tam [( )]
LČ: [tak] asi byly ale také nějaké vý- vývěsky, ne? na na
MS: dívejte se, (.) já nevím jak kdo, ale já když sem chodila do práce,
tak sem přeběhla Lužánky, tady sem byla hned na začátku zaměstnaná,
nazpět dom a byla práce.
3.354
1234:1261
LČ: a po osvobození ste nějak z- začla chodit brzo třeba na atmosféru v
kinech po [osvobození se-]
MS: [na to sme] byli asi zvědaví, to sem chodily ty americký filmy po
válce, tak to jo. to sme byli zvědaví a myslím, že se hodně chodilo do
kina.
LČ: že se hr- začlo právě i [proto,]
MS: [mhm.]
LČ: že byly ty novinky, [jiný program].
MS: [ano, ano, ano,] ano. že na- ale to bylo asi do osmačtyrycátého roku
a pak už to bylo zase [( )]
LČ: [a vlastně] jak ste říkala, že ste teda během náletu ste nechodila a
dovedla byste nějak si vzpomenout, jes- kdy ste vlastně začla zase
chodit? jak brzo třeba po po [skončení války]?
MS: [no, tak] hned to nebylo. Brno bylo dost rozbitý a člověk e se aji
bál, pumy byly, přes Lužánky byly tam nevybuchlý pumy. Černý Pole taky
byly zasažený a ste nevěděla kde co je, tak ee to se nechodilo ani do
(zaměstnání) po [válce].
LČ: [mhm.]
MS: to bylo všechno jako zavřený.
3.354
369:408
LČ: a po tom co ste nastoupila do té, do té žárovkárny, to bylo teda
v jakém roce?
MD: no to bylo v předtím, předtím myslím v tom osm, v tom
štyřicátým, nějak tak, no, nějak.
LČ: no, tak potom se nějak změnilo to, jak em jak často ste chodila
do kina?
MD: nó tak, to už asi jo. to už si tak nepamatuju, ale vím, že, že
sme to už sme mohli vlastně to už sem mohla, to už sem vlastně mohla
jít aj, aj protože to už mně bylo kolik, devatenáct, že, no tak to
už sem mohla jít i prostě na večerní, jo. to už...
LČ: takže se to změnilo spíš v tom, [když ste mohla]
MD: [že, že už sem] mohla jít třeba na, ná na to hrála em, co já vím
tenkrát kdysi jestli Mandlová? ((Adina Mandlová)) no a takový Pešek
((Ladislav Pešek)) a takový to už že jo jako na takový ty filmy už
sme mohli, mohli jit, že.
LČ: a v té době ste pořád navštěvovala ta stejná kina, nebo která to
byla?
MD: ne to už sme, to už sme chodili, to už sme chodili ee právě
třeba do Husovic ee v Židenicích bylo kino, to si nepamatuju, jak se
menovalo.
LČ: Orient?
MD: né, to si, to nepamatuju, jak tehdy se menovalo. tam sme
chodili, no, teď nevim, jestli to Kapitol? to bylo myslím pozdějš. a
potom Moskva, no Moskva, to se menovalo jinak. napřed se to menovalo
jinak, pak se to menovalo Moskva. prostě tak to už sme chodili do
těch...
LČ: takže ste do těch Židenic, ale to ste museli dojíždět, ne? nebo
nějak.
MD: no tak, to my sme chodili tenkrát pěšky. ((směje se))
3.354
416:478
LČ: a po tom co ste začala chodit do zaměstnání, tak se to nějak
změnilo?
MS: dokud sme neměli děti, chodili sme do kina, chodili sme (.) na
Lidickou, to bylo to Metro myslím, potom nah- Cihlářskou, kino mladých
((Jugendkino – Kino pro mládež)),
LČ: mladých.
MS: a ještě bylo jedno kino ee Smetanova, Lidická na rohu ((kino
Moravia)), tam bylo tam sme chodili taky. ale já už nevím, Laďa by to
(pamatoval si jak se jmenovalo).
LČ: a měla ste [z těch]
MS: [a to] každý, [každý týden].
LČ: [(každý týden)]. a takže to zaměstnání v tom roli vlastně nehrálo,
to ste chodila pořád dál. stejně.
MS: no jistě, to bylo večer. večer sme chodili.
LČ: a která z těch kin vlastně bylo vaše oblíbené, nebo měla ste nějaké
oblíbené mezi nimi? [oblíbenější třeba]?
MS: [ee já vám řeknu] nejoblíbenější to bylo, když sme bydleli v Černých
Polích, bylo ee v na té Cihlářské. ((Jugendkino – Kino pro mládež))
LČ: tam ste [chodila do toho] mladých.
MS: [(to sme tam)]
LČ: do toho [kina mladých nejraději.]
MS: [no tam tam sem] tam byly (...)
LČ: a [proč vlastně]
MS: [vypněte] to, abych já mohla ledasco říct, já to nechci do toho
říkat.
LČ: <a proč ne?>
MS: no protože tam bylo hodně blech a já sem vždycky chytila blechy.
LČ: <to nevadí>, to nám říkali už jiní třeba, to je zajímavá vzpomínka
[právě.]
MS: [no.]
LČ: a hmm co se vám na tom kině vlastně líbilo? proč by bylo [( )]
MS: [všechno]. že sem věděla o světě.
LČ: a právě na tom kině mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)) se vám
líbilo co? co bylo jakoby jeho specifi- na něm specifické?
MS: jaký filmy tam p- ukazovali ee promítali, to už já nevím, ale my sme
se úplně těšili, já teda aspoň sem se těšila strašně do toho kina, že se
něco dovím a já sem o tom potom dlouho přemýšlela. a vždycky sem říkala,
co kdyby tak a to a táta povídal, to sme ještě neměli děti, říká,
prosímtě pěkně, já ti dám podruhý padesátihalíř a ty mně, tak já do toho
kina nepůjdu a ty mně to všechno vyložíš.
3.354
479:512
LČ: a ta kina, když ste si je teda vybírala, tak ste si je vybírala
podle toho, s kým ste tam šla nebo em že třeba...
MD: no, tak podle toho, co se mně jako líbilo, co hrají, že.
LČ: a ten, ten názor těch sourozenců nebo kamarádů, když vás, když s
vámi [chtěli někam jít]?
MD: jo, tak to když sme se prostě domlouvali, když sme se
domlouvali, no tak em každej ten řekl, tak je to hezký, já už sem to
viděl, tak bysme na to mohli jít, že, tak sme tam prostě šli.
LČ: a když ste v tom kině byli, tak jak ste se chovali, měli ste ve
zvyku konzumovat ňáké jídlo nebo nápoje?
MD: a tak to většinou ne, to ne, to ne.
LČ: a bavili ste se během projekce?
MD: né, to ne, to zas musím říct, že sme byli slušně vychovaný, [to
teda ne].
LČ: [takže ste třeba] nereagovali nějak hlasitě na film [nebo tak].
MD: [né] to ne.
LČ: a pamatujete si, jestli se třeba po, během filmu nebo po jeho
skončení tleskalo?
MD: to teda nevim, to ne, to snad ne.
LČ: a potkávala ste tam své známé, v kině?
MD: v kině, tak my sme tam většinou šli jako tak, no.
3.354
474:477
LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla.
MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani
neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.
3.354
897:922
LG: je to tak a byla ste na nějakém filmovém představení, které mělo
hudební doprovod živý?
MK: co mělo?
LG: jestli mělo nějaké představení, na kterém ste byla, živý hudební
doprovod, že tam hrála třeba kapela k tomu filmu
MK: ne ne t- to nebylo dřív
LG: mhm
MK: t- to sem ještě neslyšela v kině kapela hrát
LG: mhm á byla ste někdy na promítání filmu u někoho doma?
MK: ne
LG: jo
MK: to taky tenkrát nebylo tedy u mě co já sem měla tady totok, ja
povidam
LG: mhm
MK: na to sem ani neměla čas
3.354
924:1034
LG: jo á jak jaks- jakoby jak vaše okolí vnímalo ty týdeníky
promítané za protektorátu?
MK: jak to myslíte
LG: jestli třeba em jestli ste třeba někdy byla svědkem toho, že
když se v tom týdeníku objevil já nevim třeba Hitler, tak že lidi
buď začali jakoby neso- dávat najevo nesouhlas anebo souhlas .
MK: ale poslóchéte, ale poprvní <vy ste, jak si to představujete>
LG: tak já nevim
MK: [že právě]
LG: [jestli tam byli] třeba nějak- nějaký lidi, kteří s tím prostě
sympatizovali
MK: i kdybyste bévala tenkrát votevřela hubu proti němu
LG: mhm
MK: tak ste byla pryč
LG: mhm
MK: to si žádné netrófal
LG: mhm
MK: rozumite
LG: jo já tomu rozumím
MK: to si žádné netrófal
LG: jo
MK: to žádnýmu nenapadlo (.) jestli to bylo tam nebo tam to si žádné
netrófal, protože věděl, když hubu nebude držet, tak de do cabale
LG: mhm, a když už sme u toho protektorátu, jak na vás působily ty
změny po roce devatenácet třicet devět?
MK: poslóchéte, co ste mohli dělat, co můžete dneska dělat
LG: no no nic
MK: nic a tenkrát taky ne
LG: no já nemyslím jakoby co ste dělala ale spíš jakoby prostě jak
to na vás působilo, co ste si na o tom myslela
MK: no j- jak to to na nás mohlo no pro moji rodinu to bylo dobry že
tatínek byl zase zaměstnán
LG: mhm
MK: a měl měl zase měsíční plat, jo, to bylo to jediný
LG: mhm
MK: že sme pak neměli takový starosti ee co bude a a jak a jaké je
obchod jaké výdělek je
LG: jo
MK: t- to je velké to ví každej obchodník jak to je je velké rozdíl
když máte měsíční plat nebo když žijete z jednyho dna na druhé
LG: mhm
MK: ten kdo má obchod, ten ví co to je
LG: á chtěla sem se zeptat ee jaká byla potom ta situace třeba u vás
doma nebo v té čtvrti ve které ste bydlela, když se blížil konec
války
MK: poprvní kdy- když se blížil konec války, já sem ee devátýho
dubna čtyřicet pět z Brna zmizla
LG: mhm
MK: protože mně to šlo na nervy z vobóma děckama ve dně v noci
chodit do sklepa
LG: mhm
MK: tak sem šla k rodičům od mého manžela
LG: mhm
MK: na venkov
LG: jo áá [vzpomínáte si]
MK: [takže]
LG: mhm
MK: dobrá ee jak byla ta mobilizace třicet devět byla dvakrát e
vlastně třicet osum byla první mobilizace a pak třicet devět to
pravda to bylo pro každýho potom každej věděl kdo vlastně co je
LG: mhm
MK: jo a pravda že nejhorší to bylo když ste zůstal u nás my sme
neměli žádné sklep, když přišly ty nálety, jo, a když ste měla
takový lidi ktery ee to tedy proklínali jo a nedrželi hubu a
nadávali a to, to ste vzala sem a řekla buď normální a buď rád že
ještě žiješ, jo
3.354
488:568
LG: jo jo jo a kde ste získávala ty informace o filmech
MK: prosim
LG: kde ste získávala informace o těch promítaných filmech, jestli
z novin, časopisů, z plakátů
MK: no to pravda že s plakátů se dozvěděla
LG: mhm
MK: protože tenkrát ste dobrá my sme měli noviny ale německy
LG: mhm
MK: mórgn ((Morgen)) post měl tatínek, ale nebo tágezpote
((Tagesbote)) byl
LG: jo
MK: ta tiskárna byla ee naproti silniční roh tu e legio- ne
Legionářská, jak se ten menoval, no
LG: mhm
MK: k Lažanskýmu z náměstí Svobody ta měla i bůhví kolik men
LG: jejda tak...
MK: vchod silnice taky menovala
LG: no to si asi
MK: Štefánik ne Štefanikova ja nevim teďka už
LG: ja taky nevim
MK: vite ale kerou teďka myslim
LG: jo jako vim
MK: kde je Jakubskej kostel ((kostel sv. Jakuba))
LG: mhm jo ja vim
MK: tu myslim
LG: mhm
MK: tentok ne achjo
LG: a měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?
MK: tenkrát byla taky póla négri ((Pola Negri))
LG: mhm
MK: a co já povídám tedy česky herce byli byli ten Vlasta Burian a
Nedošínská ((Antonie Nedošinská))
LG: mhm
MK: víte, já sem taky chodila ponejvíc do divadla
LG: mhm
MK: a to musim řict, ponejvic taky do českyho divadla
LG: mhm
MK: proto vám určitě ten herec nic neřekne Juraj Hančevič
((neidentifikováno))
LG: to nee
MK: vám nic neřekne a režisér Karel Smažík
LG: to taky ne
MK: ten byl potom za Hitlera potom byl režisérem na velké operetě v
Praze