Citát
04.371
303:311
nebo sme
slyšeli, že se v Králově Poli em něco teda vy- významného jako tohle,
no tak sme si zašli do toho Králova Pole.
PV: hm
LH: protože to víte, to, to se tak mezi náma dozvědělo. chodili sme do
Sokola, chodili sme tohle, no tak sme věděli, co se kde asi děje, no
tak sme šli do kina.
04.371
1463:1470
PV: a kde ste se třeba dozvěděli, jaký ten film [má být, nebo]
LH: [ale no tak] jistě ti (větší) nám to řekli.
PV: ti větší.
LH: že byli na tom, a že to bylo pěkné, no tak sme šli taky, že to bylo
pěkné.
04.371
1474:1476
to se roz- ee mezi sebou se to nebyly noviny ((smích)) <aby vám
něco,> že jo, co se hraje nebo, tam byl ňákej program vyvěšenej ani
nevím, a to dycky mezi děckama bylo, děcka, půjdeme do kina.
04.371
1491:1495
a jedině řikám, a když sem byla vdaná, tak zase, prostě když bylo
něco pěkného, ten řekl to bylo hezké, bylo krásné, to bylo ná-
nádherné, no tak se šlo podle toho. to byla prostě taková reklama.
jeden druhýmu řekne, a to bylo jak reklama, kdybyste měla napsaný na
někde že tohle. tak na to se šlo.
04.371
107:112
já bych vám řekl jenom
jakou sme měli výhodu. na to, totiž tatínek tam měl holičství. a tehdy
bylo zvykem, že se do těch holičství dávaly plagáty ((plakáty)) z kina,
a my sme tam měli právě ten jeden plagát ((plakát)), z toho jednoho kina
židenickýho ((Kino Slávia Židenice)) a měli sme prostě takzvanou volnou
vstupenku,
04.371
346:349
že i ten vchod, to si
pamatuju, vždycky byl osvětlenej, ty před kinem ty plagáty ((plakáty))
ty nástěnny nebo ty výstavky, že, a tak dále, tam vždycky byl i program
o co se jedná, kdežto v těch jiných.
04.371
637:688
LČ: a kde ste vlastně se dozvídali o tom, jaké filmy se hrají? čím ste
se řídil?
JH: no tak všude byly plagáty ((plakáty)). to je podle plagátu
((plakát)) jako, to jako na každé ulici byly prostě takové ty skříňky
skleněné, že, a tam byly ty plagáty ((plakáty)). u toho fotky a podobně.
LČ: a jaké informace tam byly na těch plagátech ((plakáty))?
JH: no tak vždycky tam byly obrázky, teda fotografie, že, těch herců,
dost výrazně tam obyčejně bylo prostě jak se to jmenuje ten film, že, no
a potom byly tištěné plagáty ((plakáty)), kdo tam hraje a podobně,
popřípadě nějakej ten obrázek toho herce, tak to byly v těch skříňkách,
jinak teda já mám dojem, že i ostatní ty dvě kina, Hvězda i...
LČ: Světozor.
JH: Světozor, že měly také v různých podnicích ty plagáty ((plakáty)).
LČ: mhm
JH: to byla prostě specialita, že prostě na tom plagátě ((plakát)) byl
vždycky na týden jo, ve středu, já mám dojem, že ve Světozoru
((Světozor)) hrávali potom každý den, ve Hvězdě ((Hvězda)) si
nepamatuju, ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), tam bylo vždycky
středa, sobota, neděle, vždycky tučně, takovej plagát ((plakát))
tištěnej, barevnej.
LČ: a takže oni to umísťovali i do jinejch provozů, i jako do prodejen?
JH: já si myslím že, já si myslím, že třeba ta Hvězda měla zase v
restauracích jako nějakých lepších nebo něco takovýho, víte.
LČ: a jinak to bývalo na nárožích tedy...
JH: a jinak jinak byl, já si pamatuji, sme bydleli na Staré Osadě, to
byl takovej roh, kde jezdila elektrika, tak tady byly asi štyry ty
schránky a každé to kino mělo, kromě toho tam byly eště nějaký Sokol tam
měl a podobně. takové ty...
LČ: a potom v těch plakátech u kin, lišilo se třeba to, jak poutala kina
na na ta představení? [jako na své budově?]
JH: [jako nějaké] poutače? takové třeba světelné nebo něco takovýho? to
si nepamatuju. vím, že Světozor vždycky měl ty skříňky takové krásně
vyzdobené osvětlené a tak dále.
LČ: a ta Hvězda to měla jinak?
JH: ta Hvězda prostě měla normální, žádný měla skříňku že se sklem tam
měla zase ty plagátky ((plakáty)) a tak dále i ty všecko, ale takové to
boční osvětlení například neměla.
04.371
693:710
JH: no, divejte se, tehdy to prostě to byla období veliký trampů a
kytar. jó, v mládí že, a z těch filmů, co byly prostě takové ty šlágry a
tak dále tehdy, vycházely prostě takovéto eh dvoulisty, a tam prostě ta
písnička byla nahraná, slova a kytarovej doprovod. a to když ten prostě
ten se hrály ty filmy, tak voni tady toto prodávali.
LČ: mhm
JH: přímo.
LČ: a to bylo drahé nebo?
JH: ne, mám dojem, že to stálo dvacet halířů nebo padesát, no nanejvýš
těch padesát halířů, a prostě tím se vlastně rozšířily ty znalosti těch
písniček, strašně teda mezi lidi, to jako u takovejch jak sme tech
táboráků a tak dále, prostě venku se zpívalo, tak to každej podle toho
zpíval. to byla taková jakási jednak reklama a jednak na tom zřejmě
vydělávali.
04.371
809:845
LS: a ta vaše znalost těch filmů, když ste na ně chodili, byla nějak
důležitá v těch rozhovorech s e s vašimi kamarády?
SM: no tak dycky sme znali názvy těch filmů, znali sme postupně em ména
herců hereček tam, který se nám teda až dodneška zachovali, pokud ty
herci ještě teda teď v této době někdy hráli, že em takže em to já
dodneška sem vo nich dost věděla a ee dokonce teď si vzpomínám, že e
sem ani ne já, ale měla sem sestřenici ee kteří teda na tom byli
finančně dobře oproti naší rodině a ee vím, že ona em rodiče jí platili
kinoreví ((Kinorevue)).
LS: ano ano.
SM: kinorevué ((Kinorevue)) ano.
LS: mhm
SM: takže my my sme tomu říkali Kinoréva ((smích))
LS: ((smích))
SM: a ona vždycky když si to přečetla a prohlídla, tak mně to dala.
čili já sem měla tako[vý štosy]
LS: [aha aha].
SM: kinoreví ((Kinorevue)), kde sem dlouho jako listovala a věděla sem
a tam dokonce se objevily adresy herců, tak vím, že sem jednou em Rolf
Wanka, to esli víte, kdo to byl?
LS: ano.
SM: to byl rakouský herec
LS: no.
SM: ale von se vobjevoval pořád v českých filmech.
04.371
1248:1252
SM: takže sem ani je neznala třeba jak vypadaly, jenom sem podle názvu
toho kina že se to objevovalo na plakátech většinou, že, to byl dycky
hromadný, no vlastně dneska je to taky hromadný plakát na všecky kina
takže em tam sme si dycky vybírali podle toho, takže e ne podle kin,
ale podle filmu, kterej tam dávali.