Citát

JV: ano. em byl ste někdy přítomen promítání filmů v domácnosti? že
by někdo třeba vlastnil projektor?

ZP: my sme měli projektor.

JV: vy ste měli projektor.

ZP: bratr. v pětatřicátým roce, než otec zemřel, na Vánoce dostal
projekční přístroj Kodak osum, cine osum to bylo, a měl k tomu i
kameru. ne, jo, jako přijímací přístroj měl k tomu, takže sme em
byly k tomu aj sme dostali dva filmy, jeden takovej cestopisnej
krátkej film a jednu grotesku. tu grotesku si moc nevzpomín- mám
dojem, že to byl nějakej miky maus ((Mickey Mouse)), ale to, mám
dojem, že to byl miky maus ((Mickey Mouse)). a to byl nějakej
takovej cestopisnej film vo nějakejch exotickejch zemích na tom
druhým, ale s- em filmovalo se, že brácha ne, brácha byl malej, ale
rodiče nebo někdo filmoval, tak ty filmy se promítaly.

JV: ehm, a kde ste nebo kde získával materiál na to filmování?

ZP: to se dostalo. normálně v obchodech byl film, kterej se jako na
osmičku, na rozměr osum milimetrů se dostal. je šestnáctka, jestli
víte, a ta se dělila, takže perforace byla vždycky u té osmičky jen
na jedné straně. samozřejmě to bylo němý, to nebylo ozvučený, že.

JV: a pučoval si třeba někde filmy, jako z nějaké půjčovny nebo
odněkaď?

ZP: ne.

JV: a kde...

ZP: ale byly em myslim že to existovalo, že se mohly teda pučit s-
nějaký ty grotesky a vim, že se teda mohly koupit, že sme ty dva
filmy měli koupený, takže se koupit mohly. esli se pučovaly nebo
nepučovaly, to si nevzpomínám. my sme je nepučovali.

JV: em kde kde koupil ty dva filmy, vzpomete- vzpomenete si na to?

ZP: v Brně bylo několik takovejch obchodů s filmovým materiálem,
jeden byl na jak je Jakubský náměstí, tak tam na rohu, možná že je
tam doposuď. a druhej byl na Masarykový, tam jak je Zelnej trh tam
jak se scházelo tak tam byl taky obchod s filmovým materiálem, tak
se to normálně se dalo koupit, v krabičce plechové se dalo to
koupit. teďka nevím jak to jo jo jo jó, do té kamery to byl Kodak,
ta kamera, tak tam se zakládala celá ta šestnáctka, dyš se dyš se em
jaksi spotřebovala ta jedna půlka, tak ta kazeta se takle vobrátila
a přijímalo se teda na tu druhou polovinu. a pak dyš ste to dala
vyvolat, tak voni to rozřízli a už vám dost- dostala ste teda em
filmosmyčku jenom.

JV: ehm.

ZP: ale kupovalo se to jako šestnáctka.

JV: ehm, dobře. a ještě by mě zajímalo, při jaké příležitosti se
potom ty filmy pouštěly?

ZP: při rodinných oslavách by se dalo říct, dyš se sešla teda nějaká
akce, dyš byla voslava nějakých narozenin nebo něco takhle, tak se
promítal film. dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám
řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal,
otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob-
na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo
n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym
táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra,
kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em
jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka
myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em
tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli
navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se
loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se
živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu
se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se
to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná
existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten
se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná
ten film tam ještě existuje.
JV: ehm, dobře, a to ste teda pouštěli em ty filmy, který ste si
sami natočili...

ZP: ano.

JV: a ty filmy, který ste si koupili ste si pouštěli nějak?

ZP: ty byly jenom ty dva a ty byly už tak vohralý, že, ty už sme si
nepouštěli.

JV: ehm.

ZP: sme pouštěli ty filmy, kerý sme si natočili sami.

JV: dobře, a jak to bylo asi často, jak ste si pouštěli ty filmy
sami?

ZP: tak při příležitosti, řekněme tak jednou za půl roku.

JV: ehm, dobře. a to teda bylo mezi rodinou, nebo ste na to zvali i
přátele?

ZP: ne, ne, to byla vždycky jenom rodina.

JV: ehm.

ZP: a byl to vždycky takovej svátek, protože to chvilečku trvalo,
než se to nainstalovalo, že, vobsluha toho přístroje byla ta- měli
sme teda i projekční plátno, to perličkový, jo, že se to promítalo
na to, byly to takový no, em samozřejmě že sme neměli titulkovač,
neměli sme zařízení pro sestřih toho filmu, to bylo všechno
nesestříhaný, to sme na tom neměli možnost teda to sestříhat. tak
jak se to namo- nafilmovalo, s chybama,a bohužel vim, že i při tom
vobracení toho em té kazety se to někdy trošičku vosvětlilo, že to
bylo uplně ven, takže na tom byly takový ty závoje bílý na tom byly
vidět.

SM: mhm, dobře, a byl byla jste někdy přítomna promítání filmů v
domácnosti?

LS: ne nebyla. nikde.

SM: ani si nepamatujete, že by že by někdo z vašich známých...

LS: ano, měli to, ale řekla bych až po válce, to už měli eh lidé
kamery, to už si filmovali, obyčejně děti.

SM: jo

LS: já sama když sem měla děti malé, tak sem strašně toužila po tom,
abych měla kameru, abych mohla ten jejich vývoj a to to eh co už umí
nafilmovat, ale nebyli sme tak to. jednou známí byli tak laskaví že,
já sem jim to potom zaplatila, ale ten film sem nikdy neviděla.

SM: mhm

LS: voni mi pak vysvětlili že se že se to pokazilo nebo co. takže
ten film sem nebyla, až potom moje moje děti, to už bylo teda také
samozřejmě dávno po válce, když chodily do toho baletu, tak
vystupovaly, často, v Ústí nad Labem byl eh říkalo se tomu
Innemanovy sady, a původně to bylo majitele zahrada majitele
(šichtovky). ten šicht to byl továrník, který vyráběl mýdlo a prací
prostředky a takový, takže to prý původně bylo jeho, jestli to po
válce dostal nevím zpátky ta rodina, ale tam se vybudoval takový,
napřed to byl jenom svah, a pak tam udělali lavičky, tam se vešlo
strašně tisíc lidí, protože Ústí nad Labem bylo dost velké město,
nebo je a to pódium bylo veliké, přes celou tu šíři toho, takže tam
děti jak chodily do baletu, tak nejenom oni ale s kolektivem větším,
tam bývaly vystoupení pro děti, říkalo se tomu estrády, no a tydle
estrády doplňovaly právě vystoupení těmi vystoupeními dětí, no a
moje děti tam <tančily> takový tanec panenky, potom kopélii, no tam
prostě eh v kroji dokonce, protože obě měly kyjovský kroj, tak kroj,
no a poprosila sem pána, známého, který eh jako říkal že by to stálo
nafilmovat ty děti. no jak sem byla šťastná, že mi to nabídl, tak
sem mu to zaplatila, on mi je nafilmoval, jenže jak bylo, jak ty
pásky byly asi krátké, tak on to potom poslepoval, a je to <k
ničemu, protože na tom filmu> je na konci začátek třeba, nenavazují
ty tanečky k sobě, protože zřejmě jenom krátký úsek, přesto že to je
taky jenom několik minut ten taneček, tak on to nějak nestačil
nafilmovat a pak když to sestříhal, tak je to páté přes deváté, a já
už to ani se bojím někdy někomu ukázat, <protože to je úplně
postavený na hlavu>

SM: ((smích))

LS: to by se muselo zase celé rozstříhat, jo,

SM: mhm mhm

LS: což já samozřejmě zase neumím a nemám na to prostředky, nebo
<tsche> je mi to líto, protože ty děti jsou vždycky jenom jednou
dětmi, a byla by to památka i pro ně i pro jejich děti, <dneska,
že>.

JV: dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste někdy byla před tím rokem čtyrycet pět, přítomna promítání filmu v domácnosti.

LH: no já to mam každou chvilu u naší dcery.

JV: ale když em do toho roku čtyrycet pět. do konce války, jestli ste někdy byla

LH: né, né, to neměl, no máme na- naši svatbu nafilmovanou, ale to je takové,

JV: a kdo to filmoval, nebo jak ste

LH: no to zfilmoval kamarád jeho, a bohužel taky zemřel na rakovinu.

JV: a pak ste to někde si pouštěli na něčem.

LH: no mám to no máme.

JV: ale

LH: všecko na to tady.

JV: takže ste si to museli teda promítat. takže někdo vlastnil asi nějakou promítačku.

LH: no máme takovej to víte jak to bylo m- malá promítačka. ale docela je to vidět, tam mám vidět maminku, tatínka, tetu, ta co byla v té Itálii, a

JV: a tenkrát ste to teda si to na něčem promítali?

LH: no to si promítneme každou chvilu když někdo.

JV: ale já myslím tenkrát, když ste to nahráli, tak tenkrát ste si to třeba promítali na něčem?

LH: no né nic jenom, tady jak je byla toto, tak se tam dala em plachta bílá, a hned byla, na to se to.

JV: takže vy ste měli promítačku? doma?

LH: ano.

JV: dobře, a promítali ste si třeba i nějaké jiné filmy?

LH: ne ne ne. to vůbec, to jenom on nafilmoval tady tu svatbu jako kamarád.

LS: mhm. (.) já se jenom ještě vrátím ee k tomu kostelu, jestli si vzpomínáte, že by se někdy promítaly filmy na faře.

OH: ne ne ne,

LS: s tím ste se [nesetkal],

OH: [tam se] tam se nic takovýho nedělalo,

LS: mhm. teď bych se zeptal jestli ste v té době před rokem čtyřicet pět byl někdy přítomný promítání filmů v domácnosti. (.) to znamená že by někdo měl z vašich známých doma filmovou promítačku.

OH: aha, no tak já sem vlastně (...) tu filmovou promítačku e e sem si pořídil vlastně ee (.) ještě vod toho Suchánka, to oni končili ten typ té promítačky a ee jestli mně to mně se zdá dovolili z těch zbytků si to složit, takže dokonce možná estli to tady mám eště, a to sem jinak promítal si jako doma, sám, já sem nikam do ňákýho bytu nešel kde [by se promítalo teda]

LS: [aha aha aha, mhm] takže vy ste v tom období měl doma filmovou promítačku

OH: jo já

LS: a co ste si tam promítal za filmy?

OH: no tam sou tam e byly ňáký grotesky (...) no (..) mně se zdá, že akorát ty grotesky.

LS: to je právě zajímavý, protože to se nám často nestane, že by někdo měl doma promítačku

OH: já

LS: třeba když ste chtěl filmy si sehnat, tak kde jste je sháněl?

OH: ne to sem, no to to sem mně se zdá e e jestli to měl kamarád nebo co, ale to ne

LS: nevíte třeba teda kde ty filmy se tehdy mohly koupit, abyste si je mohl doma promítat? ty grotesky

OH: tak to sem nekupoval, to sem nekupoval. teď já už nevím kde sem to kde sem to sehnal.

LS: aha. a vy sám ste teda taky natáčel ňáké filmy?

OH: ne ee. to mně akorát natáčel ten kamoš tu svatbu. a potom kruci já tady ty filmy ještě musím mít ňáký. (..) jenomže (.) a ta promítačky by možná aji fung- že asi že by fungovala, jenomže to je takový, to je...

LS: takže [vy ste ty filmy]

OH: [zastaralý]

LS: vy ste je dostával asi zře- od toho svého přítele, jestli sem to pochopil správně.

OH: no tak nějak no, myslím že jo.

LS: mhm (..)

OH: ale vono se vo moc věcí nejednalo.

LS: a měl jste jich hodně těch filmů?

OH: (..) (tož) já si to mně se mně to motá já tady mám ten <magnetofon>

LS: aha

OH: tohleto taky to je takovej [pás ti pitomí]

LS: [mhm mhm]

OH: a (.) jestli tam někde, no musím tam mít filmy to sou takový malý kazetky

LS: aha

OH: malý a tam to mám vlastně tam, a kde já sem to, ty kazety (..) jestli sem to koupil, nebo jsem to někde vyč-

LS: tak jestli si nevzpomíná tak to nevadí.

OH: ale ty filmy vlastně sou takový škatulky jenom,

LS: mhm mhm

OH: takhle, je však je mám ještě v tom

LS: a ty projekce když ste teda třeba doma si promítal, tak ee koho ste zval na ty projekce nebo pro koho ste promítal?

OH: no tak možná ty kamoši dva,

JV: ehm. kino Moderna v Paláci Beta...

ZP: ano.

JV: na Dominikánském náměstí. tento biograf byl v suterénních
prostorách...

ZP: ano.

JV: paláce, a občas při náhlých a vydatných deštích bylo
zaplavováno,

takže vy tady mluvíte o luxusních em
kinech a o takových venkovských. tak já bych se zeptala, v čem
vlastně ste považoval nebo v čem ste viděl ten rozdíl mezi těmi
luxusními a venkovskými kiny.

ZP: tak ty premiérová kina, jako byla třeba ta Alfa nebo Kapitol,
jestli sem tam řekl taky ten Kapitol...

JV: ano.

ZP: to bylo skutečně em vybavený em kino jako takový, že to mělo em
jo s- šikmý jako hlediště bylo bylo pěkně vybavený jako osvětlení,
bylo tam aj neonový třeba osvětlení, čili byly takový lepší. kdežto
ty předměstštější, nebo ty méně honosnější biografy, ty byly takový
em jako spíš drobnější, že tam bylo akorát to hlediště, většinou
teda už ne šikmý, že bylo rovný, ale promítací plocha byla poměrně
dost vysoko, takže se vidělo ze všech těch míst. kapacita byla teda
podstatně menší, že, těhletěch těhletěch kin.

čili to byly sály, který byly apriori udělaný
jako už biografy. kdežto ty si myslím, že to byl vždycky nějakej
sálek, kterej byl jako kino adaptovanej, ty vostatní, ty vostatní
kina. ale ten Stadion, ten byl taky dělanej jako biograf, původně,
ale ten byl takovej prostší. tam žádná výzdoba nebyla, to byla
taková ta funkcionalistická stavba, strohá, bez jakýchkoli ozdob.
ale vzpomínám si, že tam byl krásnej lustr v té hale nahoře, takovej
čtverec to byl a z toho visely jednotlivý takový koule a těch tam
bylo snad možná dvacet, takže to bylo takový pěkný.

Kino
Art bylo tak em abych řekl mně dost sympatický. nevím proč, vono
bylo menší to kino, myslím taky tam byla rovná podlaha, to bylo to
sympati- em měl sem k tomu tam jakejsi vztah, k tomu kinu, Studiu
((Studio)), dnešní Art.

ale byl to takový dlouhý
sál, takže ze zadu eh ani nebylo už moc vidět, to bylo taková nudle,
a kam sme eště chodili,