Citát

Rozhovor vedl/a: Lukáš Skupa a Soňa Morgenthalová
Rozhovor přepsal/a: Lukáš Kos
Datum a místo:

Rok narození: 1915

Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila v Brně a bydlela
pravděpodobně v Černých Polích. Roku 1936 se její rodina odstěhovala
na Slovensko. Roku 1939 se vrátili zpět do Brna, bydleli v ulici
Bratislavská ((Zábrdovice)).

Povolání: Učitelka - od roku 1936 do penze.

Povolání rodičů: otec krejčí, matka v domácnosti
Sourozenci: 3 – bratr 1918, sestra 1919, bratr 1922

LS: a už by se to mělo nahrávat, takže z- začneme jakoby takovým
shrnutím, já bych vás jenom poprosil, jestli byste mohla říct jméno
ee rok vašeho narození a bydliště do roku devatenácet čtyřicet pět

MH: (.) hm no tak ee Marie, tenkrát sem se menovala H., dnes
H.,

LS: hm

MH: ee

LS: rok narození

MH: devatenácet patnáct,

LS: á vaše bydliště do roku čtyřicet pět?

MH: hm tak em napřed Brno,

LS: hm

MH: a potom mm tři roky na Slovensku sem byla, do vzniku Slovenského
štátu a to sem byla na Trebišovsku ve Vojčicích a u Starej Ľubovně
v Jarabině.

LS: hm

MH: to je na hranicích Polska úplně. a potom za války ee v- rodiče
se přestěhovali na Bratislavskou šedesát sedum, ((Bratislavská 67))

LS: tady v Brně

MH: a to je ten cigánskej barák ((Muzeum romské kultury)) ((smích)

LS: ((smích))

MH: dnešní, byl to krásný dům, stěny dřevěný a tak, patřilo to
Židům, takže po válce ee bylo to vybombardovaný, poslední ee
bombardování padlo kousek vedle našeho domu,

LS: hm

MH: takže náš nás okamžitě evakuovali, a pak na Marxovu, ((dnes
Spolková)) kde tím pádem bylo rozbité kino, ((pravděpodobně Lidový
biograf))

LS: mhm

MH: tam bylo pěkné kino. toť vše.

LS: aa ee jenom jestli byste mohla upřesnit, kdy jste se odstěhovala
na to Slovensko, v kolikátém to bylo roce?

MH: devatenácet třicet šest.

LS: a zpátky do Brna jste...

MH: tř-

LS: se vrátila v roce

MH: deva- u už třicet devět, už tady byl Hitler.

LS: hm, takže jste šla zpátky do Brna.

MH: ano.

LS: á ještě bych se zeptal ee jaké jste navštěvovala školy do toho
roku devatenácet čtyřicet pět.

MH: ee ee reálné gymnázium dívčí na Mendlově náměstí,

LS: mhm

MH: což byla vynikající škola, páč tam byla i deskriptíva i
filozofie a mohli ste odtud jít na reálku a na na ee em univerzitu,
bez zkoušky, tenkrát stačilo maturitní vysvědčení.

LS: hm a ještě jestli se můžu zeptat, do toho roku devatenácet
čtyřicet pět už jste se provdala?

MH: ne.

LS: až po roce [devatenácet čtyřicet pět.]

MH: [později.]

LS: hm a ještě bych se zeptal, ee jaké bylo povolání vašich rodičů
před tím rokem devatenácet čtyřicet pět, co dělali vaši rodiče.

MH: em tatínek byl v ee k-, tak napřed měl obchod s ee ( ) a za
první války, když narukoval, tak to sežrali <moli,>

LS: ((smích))

MH: a tak potom krejčoval, měli svou firmu, no a maminka mu
pomáhala, byla doma víceméně a ve válce zemřela. protože nasadili
mýho bratra do Berlína a to ju skolilo.

LS: aha mhm.

MH: tam byl dvakrát zasypán.

LS: hm a ještě jsem se chtěl právě teď zrovna zeptat, jestli jste
měla nějaké sourozence?

MH: ještě tři.

LS: ještě [tři sourozence].

MH: [já jsem byla] nejstarší, teď jsem sama už.

LS: hm a v kterém roce se narodili? ti sourozenci?

MH: tak em hm, ten po mně bratr v osmnáctém, sestra v devatenáctém a
nejmladší bratr v dvaadvacátém roce.

LS: mhm teď bych se vás zeptal, ee jakého nejvyššího vzdělání jste
dosáhla.

MH: tak gymnázium osmileté.

LS: mhm

MH: s latinou osm roků samozřejmě, tenkrát, a pak to byla Státní
pedagogická akademie,

LS: hm

MH: kterou zřídili právě protože už Hitler byl u moci, tak se
vědělo, no vysoké školy už bych nedodělala a potřebovala sem
zaměstnání, nemohli mě naši živit, že? ta tenkrát byla krize, velice
těžká.

LS: hm hm

MH: a em, tak to byl jednoroční, kdy sem se musela naučit hrát na
housle za prázdniny, dělala se zkouška z houslí a ze zpěvu a to u
Vinše ee u Štědroně zpěv, a em ee jakpak se jmenoval, toho sem
zapomněla z houslí, stařeček to už byl, tak ee tam se předpokládalo
ee, z předmětů vyučovacích byla čeština, ale museli jsme dělat i
dívčí ruční práce, chlapecké ruční práce, jo? ee kreslení ee a bylo
nás sto deset,

LS: hm

MH: čili nebylo pro nás ee jiné místo na výuku,

LS: mhm

MH: než na chlapeckém učitelském ústavě v aule, vzadu bejvala ( )
seděli sme ta- ta- tak, ty ty parádní lavice,

LS: ((smích))

MH: to mělo takovoudle desku jenom pod zadeček, ((smích)) si
nepřejte na tom pět hodin sedět>

LS: ((smích))

MH: a z našich prv-, filozofie tam byla a ee k maturitě tam, zákony,
to dneska učitelé neznají, a em př- maturita tam byla ze ee z pěti
předmětů se maturovalo, ale sedum sme se jich museli naučit a až tam
u maturity sme se dozvěděli, který předmět to je.

LS: hm

MH: a vélmi vzpomínám na dva profesory, ee kteří zahynuli
v koncentráku, doktor Jan Uher, ee vynik- vynikající ee psycholog a
pedagog a didaktik, jeho hlavním jako takovým zájmem byl problém
kázně na školách,

LS: hm

MH: dneska by zaplakal, a druhý byl profesor e filozofie, doktor
Hrubý, ten zahynul v Dachau.

LS: hm

MH: toho umučili v Dachau. my jsme museli dělat soudní lékařství,
patologii, to to sme chodili ee nevím jak se, no snad nějakej
zeměpisnej ústav, taková (černorudá) na rohu Antonínské a Kounicovy,
tak tam, k doktorovi Sukovi,

LS: mhm

MH: bylo to nesmírně zajímavý u něj, protože ee on cestoval po světě
a a věděl různý věci

LS: hm hm

MH: tehdy by kantoři měli znát s hm

LS: hm

MH: třeba jak sem- lebka (ztenkne), museli jsme pitvat, <to bylo
otřesný,> protože když vytáhli ty věci z formaldehydu, tak to

LS: no

MH: si nepřejte, hm chodili sme na univerzitu, část přednášek byla
na univerzitě, část tam a na praxi, no ee na psychoed- na
psychologii ee ten doktor byl Srb tuším a měl tam živou opici,

LS: ((smích))

MH: které sem se bála, teda a

SM: (volně?)

MH: v kleci, né volně, ale přesto, bylo to nepříjemný. aa ee,
chodili sme na praxi ee do em na Křídlovickou, ee no to je ee,
Křídlovická, ta škola, to je takovej trojúhelník, Mendlovo náměstí
proti vchodu do školy gymnázium byla socha Mendlova, kterou pak
přestěhovali ee na ee do kláštera, pak tam byla měšťanka, obecná, ta
byla přesně při východu z Nemocnice u svaté Anny, teď je to všecko
už jinak,

LS: hm

MH: zrušili ty školy, je to škoda, páč, bylo to na konci Úvozu, že a
Mendlova náměstí. to ovšem vypadalo jinak než dnes, tam tramvaj,
projížděla dvojka. ee na ne ee k tomu k Centrálce. a zastávka byla u
školy teda. no a ee n- na té obecné je zajímavý, že tam učil
spisovatel Pazourek ((Vladimír Pazourek)).

LS: hm hm

MH: tak a byl, to byl číman. pak sme chodili na praxi na chlapecký
učitelský, na dívčí a k nějaké Marii Němcové na Vídeňku, to je
Koněvova pozdější, a protože nás bylo sto deset, proto muselo být
tolik škol kolem nás, aby nás mohli rozdělit, měli sme rybářské
stoličky, ty byly vyskládané vedle varhan a vždycky jsme každý
popadl svou stoličku

LS: ((smích))

MH: a šli sme na praxi. jo, to bylo velmi velmi účelně rozmyšlený a
řeknu vám, za ten rok sme se mnoho naučili. a proti dnešku byla
jedna zajímavá věc, když sme toto absolvovali, tak sme byli učitelé
jedna až pět.

LS: hm

MH: a pak sme za ts- pak sme museli za tři roky složit zkoušku
způsobilosti a to dnes myslím, že není. řekla bych něco jako
atestace u lékařů, jo?

LS: hm hm

MH: a pak em byly zavřeny vysoký, čili na druhý stupeň se ně- nedalo
postupovat, takže potom po válce jsem dělala kurzy na univerzitě,
pro nás zařídili a tam jsem si udělala em zkoušku z matematiky,
fyziky, chemie a biologie.

LS: hm

MH: a velmi, velmi vzpomínám na profesora Zahradníčka z fyziky, ty
fyzikáře sme měli dva. profesor Zahradníček aa em ten toho druhýho
si nepamatuju. ee ten druhý, to byla samá teorie, já sem u zkoušky
dostala vypočítat, jakou rychlostí letí hvězda, když se mění barva,
to známe doplerův princip ((Dopplerův jev)), jo? dneska bych to
nezvládla samozřejmě, už to všecko člověk zapomene. ale to, co dělal
Zahradníček, nezapomeneme. to byl úžasný experimentátor a ee co
všecko, on byl tak úžasný, byl to starší pán už před penzí,

LS: hm

MH: myslím si, že už přesluhoval, například jak setrvačník, tak měl
kolo od vozu, které roztočil, skočil na to a teď s-

LS: ((smích))

MH: se otáčel jo a ukazoval setrvačník, vlastně. nebo ee v té
posluchárně byl přístroj, který ukazoval, jak působí váha a
přitažlivost, gravitace, že my přitahujeme zemi a země přitahuje
nás. tam se to pohybovalo, to bylo na elektriku. a em spousta
optika, mag-, všechny prostě partie z fyziky a ee pak vymyslel
úžasnou věc, protože tenkrát začala jednotná škola,

LS: hm

MH: to byla pohroma pro naše školství, to vám řeknu. tak ee sss
nebyly zařízené mm kabinety na to, takže on, to bylo v roce čtyřicet
sedum, čtyřicet osum. on vymyslel todle, koupím, univerzita
nakoupila laciné kufry, takové papíráky a do každého kufru dal ee
jedno oddělení fyziky. a my, kteří jsme byli tam na univerzitě
vyškoleni, tak jsme to uměli používat, stačilo napsat žádanku,
poslat školníka, ať donese třeba magnetismus, elektriku, jo?

LS: hm

MH: takže já sem třeba se procházela před katedrou a (Rumkorf)
posílá, že a teď přesně ukázala tu sinusoidu, jak ee světlo se
(rožíhalo) v těch ( ) a (zhášelo) v uzlech, prostě jedinečný,
všecka oddělení fyziky, který kantor dbal,

LS: hm

MH: tak si to mohl vypůjčit a všecko perfektně demonstrovat. to byl
Zahradníček. pak tam byl senzační ee profesor na biologii, doktor
Hrabě. ten s námi chodil na exkurze, takže v životě poprvé jsem
viděla skorce vodního ee v údolí, na Říčkách, jak se de k Muchově
boudě. ale to už vás nezajímá toto, no a z fyziky byl...

LS: my už se trochu odkláníme vlastně od toho tématu, já bych
jenom...

MH: to jsme daleko vod filmu.

LS: já bych jenom teďka vás poprosil, jestli byste mohla ještě jenom
stručně shrnout, jaké bylo vaše povolání v podstatě až do odchodu do
důchodu.

MH: učitelka.

LS: celou dobu jste učila.

MH: celou dobu jsem

LS: hm

MH: a mám vyznamenání, zasloužilá kantorka.

LS: no <vidíte, ((smích))>

MH: no vidíte, to byla fůra práce zadarmo,

LS: hm

MH: to byly em z fakulty ke mně chodili na přírodopis a na chemii,
na hospitace. měli u mě první výstupy, musela sem to hodnotit. pak
sem eště udělala kurz, když začaly dílny, tak usoudili, že to
zvládnu,

LS: hm

MH: páč moji dědečkové byli samí kováři, od dob Jiřího z Poděbrad, v
Kunštátě, a tak sem dělala kurz ve Zbrojovce, učňovskej, na kovo,

LS: hm

MH: a v umělecké průmyslovce na Husově na dřevo. kvalitní úžasný f-
hm kurzy, no takže sem učila i dílny, co mám povídat, dělala
recenze, dělala na osnovách, to už k filmu nepatří, to je pasé
všecko. ale...

LS: já bych se [vás zeptal]

MH: [prolezla sem] fůru továren tím pádem, dostala sem se na em na
úžasný exkurze,

LS: hm

MH: kam bych se normálně nikdo, já sem byla ve Žďáru nad Hronom v
mlíkárně a v Ústí nad Labem, v Pardubicích v Semtíně atd.

LS: hm já bych se vás zeptal teďka, kdy pro vás skončilo pravidelné
navštěvování kina.

MH: já sem cho- nejvíc sem chodila do kina za války.

LS: hm

MH: páč to em divadlo nebylo, a kino bylo po ruce, finančně
dostupné, a potom em až už sem byla starší, tak sem nesnášela
blízkost jiných lidí. dodneška to nesnáším. takže vím, že na Emu
Destinovou ((Ema Destinová)) sem šla až do Jundrova do takového
moderního kina ((pravděpodobně kino Světozor)), kde byly daleko od
sebe ty židle,

LS: hm

MH: a em to prostředí bylo takové (.) poprvé a naposledy sem tam
byla.

LS: hm

MH: a moc sem toho nenakinařila, em jediná kina, jediné filmy, které
sem navštívila víckrát, bylo po válce hry lásky šalebné ((Hry lásky
šálivé)) s Kopeckým ((Miloš Kopecký)), turzanovovou. ((Božidara
Turzonová)) a potom za války filmy s Marikou rek. ((Marika Rökk))

LS: hm

MH: protože mě zajímalo tanec, balet a takovýhle věci. a vona byla
teda jedinečná. tuším, že to byla Maďarka.

LS: to byla Němka.

MH: Němka?

LS: hm

MH: jako tanečnice senzační.

LS: hm

MH: no tak za války, že, tady nešly americký filmy,

LS: no

MH: tady šly [německý.]

LS: [no, no.] takže kdy asi teda pro vás skončila ta pravidelná
návštěva kina? vy ste říkala, že za války ste chodila hodně,

MH: za války hodně [a]

LS: [a] potom?

MH: po válce, no poslední rok už ne, protože sme byli
vybombardovaní, tak po válce sme se přestěhovali a em neměla sem čas
ani.

LS: hm

MH: já sem byla tak zapřažená [ve škole,]

LS: [hm, jasný.]

MH: zahrada tam byla na krku, a em prostě to nešlo.

LS: dobře tak teď už teda můžeme přejít k prvnímu okruhu otázek,
které se týkají těch kin, a které se týká toho nejmladšího období do
deseti let, kdy ste navštěvovala obecnou školu. takže první otázka
bych se vás zeptal, jestli si vzpomínáte úplně na svojí první
návštěvu kina.

MH: jo to vzpomínám. em z gymnázia, myslím v kvintě nebo v kvartě,
sme celá škola vyrukovala, páč byla událost, do kina Lucerny
((Lucerna)). a to eště byl němý film samozřejmě, vpravo tam byl
pianista, který to doprovázel hudbou. to bylo první. ta Lucerna
funguje dodneška [jistě.]

LS: [mhm mhm]

MH: a pak po maturitě sme se čtyři holky usoudily, že je škoda se
rozejít a šly sme do kina Edison,

LS: hm

MH: na Dornychu.

LS: hm

MH: hrálo se Její první láska, nedostaly sme jinde místo než za
korunu v první řadě. takže krk vyvrácenej. ale pamatuju si, že v
těch letech, nevím kdy to bylo, em bylo zajímavé kino na náměstí,
jestli si (pamatuju) Universum. ((Úderka)) nevim. a tam byla
ustavičný provoz, nevím, jestli od rána, ale tož odpoledne sem tam
em mohla jít. a tam se přicháze- perma- stále se opakoval stejný
film, a kdo kdy přišel, tehdy šel dovnitř,

LS: hm

MH: když bylo místo, tak si sedl, když nebylo tak stál, vím, že ti
koně, když proti nám cválali, že sme ustupovali, a když se uvolnilo,
tak si sedl, až došel kon- on třeba začínal v půlce filmu, a zase v
půlce odešel.

LS: hm

MH: žádná kontrola uvádění, nic.

LS: hm

MH: kdes- pak tam byla (narpa) tuším v tom em prostoru. to kino tam
zaniklo.

LS: já myslím, že Universum že je dneska jak je městské divadlo. že
tam bylo Universum dřív. ne?

MH: ne. ne. divadlo bylo Na hradbách, Reduta, Reduta a em to em tam
rozhodně, a na Veveří bylo divadlo. to bylo vybombardovaný. po
válce, po válce to...

LS: ne, já sem myslel teďka, jak ste říkala to kino Universum,

MH: ano.

LS: tak že dneska místo toho kina je tam městské divadlo v těch
místech. je to tak?

MH: no

LS: já mám dojem, že jo, teda. [já se můžu podívat na ulici, jak se
menovala.]

MH: [ne, em u Mrštíků?] ((Divadlo bratří Mrštíků))

LS: (.) já tady mám seznam těch kin, tak se můžeme podívat, jak se
menovala ta, ta ulice,

MH: já si pamatuju prvně Edison, em ed- teda Edison na Dornyhu, to
bylo soukromé fi- em no tu Lucernu ((Lucerna)), sme tenkrát, to si
pamatuju, a na tom náměstí Svobody, bylo to mezi Rašínovou áá
Běhounskou. tam v tom místě. [v tom domě.] ((Úderka))

LS: [em tady teda] em [Bio Universum]

MH: [jestli je tam dnes] divadlo, já už sem deset roků tady, tak to
já nemůžu vědět, víte?

LS: mělo být Nová ulice, později se menovala [Lidická.]

MH: [ne ne.] na Nové, na Nové to sou Mrštíkovci ((Divadlo bratří
Mrštíků)), zcela určitě. páč sem tam měla předplatný a, a byla em
jan- em tam by- bylo pódium ještě,

LS: hm

MH: em ne, tam em tam sou Mrštíkovci ((Divadlo bratří Mrštíků)), na
tom náměstí už div- em ani kino, ani di- tam byl na rohu na Rašínovu
uzenář, pak em pak byla (narpa) prodej papírů, a pak je ten roh
proti šlechtičnám ((Palác šlechtičen)). na Běhouskou.

LS: a nevzpomínáte si teda, jak se to kino menovalo, jak ste říkala,
že tam ty filmy [šly]

MH: [já to] nevím určitě, mám dojem, že Universum. ale nemůžu za to
ručit. víte, mě to až tak...

SM: neměla ste náhodou na mysli kino Aktualita?

MH: ne. tenkrát nebyly aktuality, ne, ten týdeník, co byl později,
to tenkrát nebylo.

LS: protože potom ještě bylo kino Čas, které bylo naproti nádraží, a
tam ty [filmy běžely]

MH: [ano,] tam bylo kino Čas, a potom em byly v Židenicích dvě kina,
na Gajdošově, ((kino Astra)) to bylo vybombardovaný, to bylo krásné
kino. a pak proti Drápalově hospodě, ((pravděpodobně kino Světozor))
nevim, jak se ta ulička menuje ((pravděpodobně Vojanova)). tam byl
jednou hostem Plachta ((Jindřich Plachta)) se souborem, a em dcera
toho hostinského si vzala mýho tehdejšího ředitele, tak nám
vykládala, jak pan Plachta ((Jindřich Plachta)) je po obědě bavil
celou společnost, sundal kabát a začal cvičit. a předváděl sokolský
slet a tak. a že byl senzační,

LS: hm

MH: takový bezprostřední imitátor, že všecky teda napodoboval a tak.
tam byl, to kino myslím že, dvaapadesátým roce určitě fungovalo,
jestli teď,

LS: hm

MH: jestli spravili na Gajdošově, to vám nepovím. byla dvě kina v
Králově Poli, ((pravděpodobně kino Adria a kino Union)) potom
později, proti (Slovaňáku) ((Slovanské náměstí)) em tam dole, a
jedno níž k Brnu, ((pravděpodobně kino Elektra)) v Řečkovicích
myslím ani kino nebylo.

LS: hm

MH: páč já sem poslední léta, než sem šla sem, byla bydlela v
Řečkovicích nahoře.

LS: hm dobře. já bych se ještě teda zeptal, do těch deseti let, vy
ste teda nechodila do kina vůbec.

MH: né, absolutně.

LS: hm

MH: kdepak, do deseti let, to, to sme měli tak akorát na sešity.

LS: ((smích))

MH: kdepak na toto. ale potom jak studentka, jakmile sem šla na
gymnázium, my sme měli slevu na divadlo.

LS: hm

MH: ale do kin sme nechodili.

LS: hm

MH: pro nás ta Lucerna byla událost tenkrát.

LS: hm dobře, to nevadí teda, přeskočíme ty otázky, které se týkají
té zkušenosti dětské, a jenom bych se zeptal, tady v tom věku, jaký
byl názor vašich rodičů na kino.

MH: em tak ee zprvu žádný, oni do kina nechodili, vůbec, a
nezakazovali, prostě už sem byla velká, už sem si vydělávala, takže,

LS: hm

MH: ee prostě mohla sem jít, kam sem chtěla. ale mě ee em bylo
starosti za války moc. jo? no takže ee absolutně...

LS: hm a ještě bych se zeptal, v podstatě tu samou otázku, ale v
souvislosti se školami, když ste chodila do školy, tak jaký byl
postoj školy nebo učitelů k filmu a ke kinům.

MH: ee em em em vo tom se moc nemluvilo, abych pravdu řekla.

LS: hm

MH: jo? my, učila sem adoptivního syna paní Kurandové, a ee se
školou sme do kina nechodili. měli sme předplatné na operu, pro děti
bylo pět kin, (teda) pět představení, zásluhou profesorky ( ),
to bylo velmi dobrý, páč vychovávali hudebně obecenstvo. ale do kina
sme nechodili, protože děti chodily samy.

LS: hm

MH: a se svými rodiči.

LS: hm

MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se
nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně
kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a
hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)),

LS: hm

MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i
rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten
Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to
bylo velice aktuelní.

LS: a já sem myslel třeba kdybyste zkusila zavzpomínat ještě před
tím rokem čtyřicet pět, když vy sama ste chodila do školy, jestli se
stávalo, že by učitelé přímo jako k vám se vyjadřovali o těch
filmech.

MH: ne, nikdy ne.

LS: ne.

MH: nikdy ne. tam bylo, tam bylo tolik ee em měli sme velmi kvalitní
učitele, skutečně, jinak bych ten odbor neudělala, ty čtyři
předměty, to byla zcela výjimečný, to byl takzvaný druhý odbor,
protože fyzika a chemie byla po dvou hodinách, a na malé škole by se
kantor neuživil s tímto,

LS: hm

MH: a to nás bylo jenom sedum v Brně, kteří tuto zkoušku měli. jo?
to em to bylo jinejch starostí než chodit do kina.

LS: hm, jasný.

MH: a zvlášť na té ob- em pedagogické akademii, to bylo ráno
vyučování, odpoledne vyučování. tehdy v sobotu se učilo, že, a na
gymnáziu, ee my sme třeba v primě měli latinu sedum hodin týdně. a
osum roků, teď deskriptíva byla dva roky, filozofie dva roky, tam
sme se měli co otáčet, takže na ně- na film nebyl,

LS: hm hm

MH: nebylo pomyšlení.

LS: dobře, takže můžeme přejít už k tomu pozdějšímu období, když ste
skončila tu obecnou školu, nastoupila ste na gymnázium, em tak bych
se zeptal, jak často ste chodila do kina v tom období, když ste
chodila právě na to gymnázium.

MH: vůbec ne.

LS: ne?

MH: vůbec ne.

LS: a potom, když ste dokončila gymnázium?

MH: pak sem šla na Slovensko, tam sem šla jednou do kina ve Staré
Ľubovně, a to byla taková ratejna, vzadu košťata, vědra, že sem
úplně zírala, jestli je to možné toto, okresní město, dosti velké,
zámek a taková bída, takže kino tenkrát bylo skutečně v plenkách.

LS: hm

MH: a předtím v Trebišově asi bylo kino, ale já sem tam měla sedum
kilometrů. a nebezpečno a vlci a tak dále, to...

LS: hm hm

MH: nešlo se od- to nešlo někam jít.

LS: takže vlastně ani když ste chodila na gymnázium, [ste často do
toho kina nechodila.]

MH: [ne, vůbec. jedině] jednou sme byli celá škola v té Lucerně
((Lucerna)), to byla událost veliká, páč se šlo pěšky z Úvozu na
vrch, že, tak...

LS: hm a potom teda když ste se vrátila zpátky do Brna,

MH: tak byla válka.

LS: a to už ste chodila do kina?

MH: to už sem chodila hodně.

LS: a jak často asi ste chodila?

MH: tak to se nedá říct, ale někdy i dvakrát týdně.

LS: jo? hm

MH: se sestřenkou sme chodívaly. protože jiná kultura nebyla, bývaly
koncerty Na hradbách ((Městské divadlo Na hradbách)), na Kolišti
prostě, tam byl takovej altánek a tam bývala vojenská hudba, a
jinak...

LS: hm a

MH: zatemnění...

LS: ještě teda pardon sem se zapomněl zeptat, kdy ste nastoupila do
svého prvního zaměstnání vůbec.

MH: v šestatřicátým roce, v září.

LS: v roce devatenácet [třicet šest.]

MH: [v listopadu.] třicet šest.

LS: hm

MH: a byla sem rok na Trebišovsku, a potom dva roky u sta- tam je em
u Staré ee Ľubovně, sedum kilometrů vodtud. úplně na hranice.

LS: hm hm a na tu vysokou školu ste říkala, že ste nastoupila [až]

MH: [až] po válce.

LS: až po válce.

MH: v sedumačtyřicátým.

LS: jasně. hm em teď bych se teda zeptal, která kina ste
navštěvovala v Brně.

MH: em tak ee pěkné di- kino bylo proti Tomáškovi ((kostel sv.
Tomáše)) tam, jestli ještě existuje,

LS: ta ulice nevzpomenete si jak se menovala?

MH: Jalta? nevím.

LS: kino Jalta?

MH. mám dojem, že Jalta.

LS: hm já to zkusím najít.

MH: tam sem chodila, pak bylo Kapitol kino,

LS: hm

MH: to bylo ee jak je em jak je magistrát teď, jo? tak v tom bloku,
mýlím se, nebo je to...

LS: já teďka hledám ještě tu Jaltu ((Jalta)),

MH: víte, to já ta ména...

LS: dřív to byla Moderna.

MH: Moderna nikdy ne.

LS: tak Jalta teda, a na Jaltu se to přejmenovalo až v roce
devatenácet čtyřicet devět.

MH: to je možné.

LS: předtím [to byla Moderna.]

MH: [to bylo po válce.] to bylo po válce.

LS: a v do toho roku devatenácet čtyřicet pět ste teda říkala která
ta kina? že ste navštěvovala?

MH: to sem chodila na Marxovu ((dnes ulice Spolková)), jak se to
kino menovalo, to vám nepovím. ((Lidový biograf))

LS: já zkusím zadat [jak se]

MH: [bylo] vybombardováno. a sice při posledním náletě náletu na
Brno. tam padaly poslední bomby. (protože) sme tam bydleli, tak vím,
jedna padla před nás a jedna za nás.

LS: hm

MH: úplně to zvedlo střechu.

LS: tady teda mám napsáno Marxova Lidový biograf.

MH: možná, to vám, [za to vám neručím.]

LS: [Lido bio, Dělnický dům.]

MH: nevím.

LS: hm

MH: nevím. ale bylo to velice hezké kino a krásné prostředí, tuším,
že tam byl plavecký bazén taky,

LS: hm

MH: em

LS: a proč ste tady v tom období začala chodit častěji do kina než
předtím.

MH: no předtím em sem byla na Slovensku, čili nepřipadalo v úvahu, a
domů sem se dostala jenom o prázdninách.

LS: hm

MH: to bylo tak daleko, byly to rusnácké školy, řecko-katolické,
takže neexistovalo častějc cestovat, a přes pět set kilometrů, tak
em to byla časově strašná únava, a em za té války u nás bydlela
sestřenka, mladší než já, sme byly dvě holky mladý, tak s- i se
sestrou sme tam chodívaly. a em hlavně kde to bylo nejblíž.

LS: hm takže ste chodila s kým teda? do toho kina? když byste to
měla ještě s-

MH: no, s s těmi děvčaty, se sestrou a

LS: hm

MH: a s tou sestřenkou. a ji- po válce sme byli vybombardovaní,
přestěhovali sme se, a pak už sem měla ve škole takovou zátěž, a em

LS: hm

MH: když em ee když eště sem při tom dostudovávala, že, tak to, to
byly kurzy em na té univerzitě v sobotu, a esli v pátek, to už vám
dneska nepovím. ale chodí- a v neděli s- byly ty exkurze některé, ty
biologické. to to byl zápřah jako hrom.

LS: hm

MH: a samy ty zkoušky, em třeba z fyziky pamatuju, že čtyři propadli
a pátej to udělal. a já, když sem to udělala, tak sem byla šťastná,
že to mám z krku, a udělat v jednom roce všecky čtyry zkoušky, to
byla...

LS: hm tak to jo.

MH: já sem teda studovala hravě a lehce, ale em vím, že Zora
Čanková, kamarádka, dostala z toho (bazedof).

LS: hm

MH: to byl děsnej nápor.

LS: hm dobře. takže se zase vrátíme k tomu kinu, teďka teda mluvíme
o tom období, kdy ste se vrátila ze Slovenska zpátky do Brna, do
roku devatenácet čtyřicet pět,

MH: ano, čili válka.

LS: ano. a zeptal bych se teda, které to kino z Brna bylo vaše
nejoblíbenější a proč.

MH: no nejbližší bylo na té Marxově ((Lidový biograf)) a protože to
bylo blízko domu, tenkrát nebylo radno se potulovat někde dál vod
domova. nikdy se nevědělo ee ty nálety bývaly dopoledne teda, a em
bratra sem měla nasazenýho v Berlíně, čili v domově zle, maminka se
trápila, že, tak byla těžce nemocná, měla sem domácnost na starosti,

LS: hm

MH: otce, bratra,

LS: hm

MH: (dalšího), pak se voženil a, no nešlo to. finančně by to bylo
jako, to bylo laciné, to, já nevím kolik, jenom si pamatuju tenkrát
to korunu <potém>

LS: ((smích))

MH: a jinak, to bylo asi tak do pěti korun asi, to bylo levný
prostě.

LS: hm

MH: to byl takové em ee, dnes už mnohé z těch filmů by pro nás byly
příliš naivní, příliš prosté. ale některé byly skutečně pěkné. třeba
bárová ((Lída Baarová)), že, to to byla kvalita.

LS: vzpomínáte si na ňáký film konkrétní? ( )

MH: no tak Dívka v modrém, že, to je, todle. ale em nevzpomínám,
protože já sem, vopravdu sem říkala, že vám toho málo povím, já...

LS: né, to nevadí, to nevadí.

MH: no.

LS: a ještě bych se zeptal, jestli třeba naopak bylo v kině em v
Brně kino, které ste neměla ráda a kam ste vyloženě nechtěla chodit.

MH: em tak já sem nevy- já sem vybírala podle toho, kde hrál do-
dobrý herec, víte, který mě lákal, a em kde bylo tak přijatelně pro
mě. jo? jak sem vám řekla, já v pozdějších letech už sem, já sem
třeba bydlela sedum roků v Králově Poli, a pro mě bylo jen to kino
em em Besední dům byl, (je tam).

LS: hm hm

MH: do toho druhého ((pravděpodobně kino Union)) sem nechodila.
nevím proč, ale nelíbilo se mně tam. a ve městě sem chodila právě k
tomu Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)), do té Jalty ((Jalta)), a někdy
do toho Kapitolu ((Kapitol)), jinam celkem,

LS: hm

MH: ne. ani na tom náměstí ((náměstí Svobody, kino Úderka)), tam sem
byla asi jednou nebo dvakrát, já em já sem nekinařila. pokud bylo
divadlo, pro mě bylo divadlo.

LS: hm

MH: i jako studentka. na operu na stání, a prostě, a koncerty teda.
filharmonie brněnská, ještě když hrála na (stadiu), z bídy, protože
neměli kde hrát, že, a em to bylo, to byla,

LS: hm

MH: to bylo, co mě lákalo.

LS: teď tady mám otázku, jestli ste em chodila do kin podle toho,
jestli ste šla sama, nebo jestli ste šla se sourozenci, nebo s
kamarády, nebo s přítelem,

MH: jo tak ((smích)) jo přítel to neexistovalo, to neexistovalo,
tenkrát byla puritanská doba, a když v kvintě jedna ee spolužačka ee
potkala profesorku, tadle profesorka ji utopila na přírodopis. a
protože byla po operaci, tak umřela. byla zeslabená,

LS: hm

MH: a umřela. takže mít přítele v té době bylo nemyslitelný, a pro
mě dvojnásob, protože já sem od kvinty si vydělávala, hodinařila,

LS: hm hm

MH: jo? a pomáhala doma, takže časově neexistovalo. neexistovalo,
maminka byla nemocná těžce, já sem byla zapřažená doma i ve škole,
študovala sem na samé jedničky, takže. ale na to učení nebyl čas, to
je to nejhorší, že sem to musela stihnout úplně mimo. jo?

LS: [a do těch kin teda]

MH: [ani na kino nebyl čas.]

LS: do těch kin teda, vybírala ste si třeba podle toho, jestli ste
šla sama, nebo se sourozencem, s kamarádem,

MH: se sourozenci jedině se sestrou někdy, kamarády sem tenkrát ne-
nebyli.

LS: hm a teď je tady další otázka, jak ste se v tom kině chovala,
obvykle.

MH: no klidně, ((smích)) klidně. mě víc dojímalo divadlo jak kino.

LS: a třeba em konkrétně, jestli ste se setkala s tím, že by se tam
diváci bavili, nebo jedli,

MH: ani ne. tenkrát bylo takové slušné obecenstvo. to se z em nedá
srovnat s dnešními poměry.

LS: a

MH: i v tramvajích a všude prostě,

LS: hm

MH: ee to se nedá srovnat. ve škole, že by byl ňáké prohře-
prohřešky, no stačí vám, když do primy nás vzali dvě třídy,
dvaasedumdesát lidí, a maturovalo nás jednadvacet, a ta jedna přišla
z Tišnova.

LS: hm

MH: to dodneska je nemyslitelné. jo? a tenkrát žádný mazlení, a to
vyletěla i dcera univerzitního profesora. mohla bych menovat.

LS: ((smích))

MH: už jistě dávno nežije.

LS: hm

MH: no Milena ňáká. chodila sem mám dojem se sestrou Lukařského
((Radovan Lukařský)), protože ee on se menoval Radovan, ten její
bratr, a měli pronájemný hostinec, jak je em ee tramvaj jak jede pod
most ze Židenic do Maloměřic, tam byla restaurace, menovala se to
Nová Amerika. tam bylo velké ee jeviště. a s tou Elou sem
kamarádila, a vona vždycky říkala, Radovan je věčně na jevišti,
věčně si tam přehrává, byl to určitě on, já sem mu chtěla napsat
potom později, když už žil v Praze, jestli skutečně em je to em žili
ee bydleli, jak je sou židenická kasárna,

LS: hm

MH: takže když byl ten puč, Kobzinek a Gajda, tak Ela se ráno učila
chemii, o pěti ráno vstávala a dřela chemii, a to střílení a to
všecko tam zažila.

LS: hm

MH: hned mně to ten den vykládala že, že tam,

LS: hm

MH: byl v kasárnách,

LS: hm

MH: bylo živo. no a em potom oni ee najali ňákou chatu v Beskydech,
takže se mně ztratila z obzoru, moc hodná holka to byla.

LS: hm a em když ste chodila do toho kina, potkávala ste tam svoje
známé?

MH: ne.

LS: ne. dobře, em teď tady mám otázku, jestli ste jako dítě chodila
na nepřístupné filmy.

MH: hm v té době, kdy něco bylo nepřístupné, sem já do kina
nechodila, takže...

LS: to sme vlastně říkali. a do kina jestli ste třeba chodila někdy
bez placení?

MH: ne, to nikdy, kdepak.

LS: [teď bych se ještě]

MH: [tenkrát i v tramvaji] všichni platili.

LS: ((smích)) teď bych se ještě zeptal, jestli ste chodila do
kostela.

MH: em v mládí em vs- ee všichni toto. ale moji rodiče nikdy
nechodili, nebyli fanatičtí, i když vlastně maminka vlastně byla z
velmi zbožné, až bigotní,

LS: hm

MH: katolické rodiny na dědině, kde faráři třímali pevně svoje žez-
ee žezlo, hádali se katolíci s em s ee s těmi komunisty, a nej- byly
dvě t- ee Sokol a Orel,

LS: hm

MH: dvě tělocvičné jednoty,

LS: hm

MH: které byly na nože, a nejhezčí bylo, když si potom vzala
náčelnice Sokola náčelníka Orla. bylo to krásný manželství.

LS: ((smích)) takže vy ste chodila nebo [nechodila?]

MH: [ne,] chodila jako děcko, a pak někdy v takovém zoufalství,

LS: hm

MH: sem se zastavila v kostele. ale eem mám eem výhrady, ne vůči
náboženství, ale ee vůči chování církve katolické.

LS: hm

MH: i za války.

LS: hm

MH: jo? podívejte se, když vidíte, že oni nechali utéct přes Řím
Ajchmana a mnoho jiných, a em četl ste knížku Lstí a klamem?

LS: ne.

MH: tak tu si sežeňte a přečtěte. ta je náramně zajímavá. to je
něco. perla.

LS: hm

MH: a napsal ji Izraelec, který byl v tom em vojenským seskupení,
jo? em to eem nebo když ve Francii Židovky daly všecky šperky
jeptiškám, aby je schovaly, a voni je vydaly, ty šperky si nechaly.
nebo když em Vatikán první uznal Hitlera? nebo když ee (svit) ste
viděl z blízka některé podešvy farářů,

LS: hm

MH: ne všech,

LS: hm

MH: já sem si vážila pátera Masáka, který byl z mlýna, tam kde je
vsetínská přehrada. tam stál mlýn. Augustýn Masák. em vzdělaný
člověk, který půjčoval knihy. pak sem si vážila dvou mých katechetů,
ten první byl stařičký pán, nevim už, jak se menoval, ten druhý se
menoval páter Konicar, a em tech sem si vážila. ale když sem viděla,
že například ve Křetině zmizel nádhernej lustr, ten přesná kopie
toho, co dnes visí v divadle Na hradbách, nádhera, a najednou pan
farář prohlásil, že by to střecha neunesla, to byl dar té hraběnky,
em a zmizelo to a objevily se tam koule jak v krematoriu, tak ee si
jeden vo tom myslí svý.

LS: hm

MH: nebo když o faráři z Křetína psali v novinách, mladý chlapec, že
už má osmé auto, v době, kdy tady v Brně měl auto Divíšek a em pár
jedinců, a em ee tento eem chlapec potom, aby se zviditelnil, aby
prostě po sobě nechal památku, nechal zbourat starou faru, krá-
bytelně postavenou,

LS: hm

MH: a postavil tam před tím něco, co se podobá hotelu, a to je fara,

LS: hm

MH: nezlobte se.

LS: hm

MH: nebo když vi- sem viděla vilu, kterou si postavil farář od
Jakuba ((kostel sv. Jakuba)), měla sem chatu v Ivanovicích, za
Řečkovicemi, a na Žilkově vpravo, dokud tam nevyrostly ty stromy,
zářila do, nádherná vila pana faráře. víte, nezlobte se,

LS: [já se nezlobím.]

MH: [moc věcí] sem viděla,

LS: hm

MH: em když odcházel starý farář v Zábrdovicích, odnesl všecko krom
toho přibitého kříže v přízemí.

LS: hm

MH: po něm tam nastoupil farář, který em byl měl to eem z nové říše,
měl takový to bílý oblečení a tak. a to byl fešák. můj švagr totiž
za války nosil pod kabátem ee radiový přijímač, takový starý,
takovou bedýnku, společně poslouchali na faře ang- Londýn, jo?

LS: hm

MH: takže to byl u mě, páč to šlo vo krk.

LS: hm

MH: že. a eem prostě, nebo v Líšni sem rok učila, a tam byl
katecheta, matematik, vždycky v přestávce sme eman- rád- kantor učil
pak na pedagogickým, on a já sme počítávali, jo? čili to byl, em
podívejte se, já sem tam musela jako mladá učit vše co zbylo,
například i dějepis, a učila sem o Husovi. a tento farář, tento
katecheta, von, von neměl faru, mě upozornil, dejte si pozor, tady
je církevní škola, a ty jeptišky vyzvídají ty jejich bývalé žáky,
tak od jedničky do pětky. v Líšni zbyly dvě školy. měšťanka á

LS: hm

MH: tamta obecná. a von říkal a tam chodí na vás donášet,

LS: hm

MH: právě jim teď vykládaly, jak ste učila o Husovi. a ejhle,
tenkrát Hus byl em persona nu grata,

LS: hm

MH: že? a dneska em my když sme se, omlouváme se. to omlouvání nes-
nevrátí nikomu život.

LS: hm

MH: a inkvizice, nezlobte se, a Benátky? ( ) v Benátkách. je
toho moc, a ani křížové války neschvaluju, páč to byla, to byly
loupežný výpravy. takže co si budem povídat.

LS: (nás)

MH: ale nejsem prosím, každý má svoje em morální stránka, je něco
jinýho.

LS: hm

MH: než ta hierarchie.

LS: hm

MH: [já]

LS: [nás] to zajímá vlastně hlavně proto, že sme se chtěli zeptat,
jestli to vaše vyznání ovlivňovalo to, em jak často ste do toho kina
chodila, a jaký film [ste si vybírala.]

MH: [ne, absolutně] né.

LS: ne.

MH: a to už já sem do kostela nechodila, to, to už, podívejte se, em
člověk em ee v dětství to vnímá jako takovou samozřejmost, jo? ale
náš otec nikdy dokon- nemohl slyšet varhany, protože měl sestřičku,
která em přišel tam čert a mikuláš, a ona se tak vyděsila, že
umřela. a od té doby on nemohl slyšet varhany, absolutně ne. a
maminka si em měla svůj obrázek o všem, nikdy do kostela nechodila,
tenkrát byly církevní svatby, takže bratr i sestra měli svatbu v
kostele, to byla běžná záležitost, ale s vírou to mělo pramálo
společnýho.

LS: hm

MH: víte, když sem viděla, že nejmladší mýho bratra poslali do
Berlína, vlastně umřít, ovšem on uměl, otec uměl německy a italsky,
protože byl voják v první světové válce, a byl v Itálii, naučil se
tam italsky, a em německy jako tovaryš byl v Drážďanech a ve Vídni,
takže uměl běžně německy, takže em ee em ee sem eem prostě em já to
teď <povím naplno.> na tu akademii se mnou chodila vídeňská češ-
Češka.

LS: hm

MH: která byla za války zaměstnaná na pracovním úřadě, tehdejším
arbajcantu ((Arbeitsamt)), a když bratr dostal obsílku do Berlína,
tak sem si na ní počkala a říkám, Žofi, nešlo by to stopit?

MH: a vona řekla, buď ráda, to to vám doslova vopakuju. buď ráda, že
se dostane do civilizované země. vás všecky vyvezeme na Sibiř. a
bylo by se stalo. kdyby byl Hitler vyhrál.

LS: hm

MH: určitě by nás byli vy-

LS: hm

MH: a největší ironie je ta, že ona zahynula při náletu u em před
svatou Annou, ((Nemocnice u sv. Anny)) tam v ňákém kráteru em
zůstala, a přišla sem po letech na místodržitelství bývalé, to
znamená Brno venkov, proti Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)), tam je
deska cti, a její méno je tam mezi obětmi,

LS: hm

MH: mezi,

LS: hm

MH: jako čestný méno.

LS: hm

MH: a vona to byla hákoška.

LS: to je paradox.

MH: hezký, že?

LS: no,

MH: a moc jinejch věcí.

LS: dobře, tak se teda ještě vrátíme em k tomu kinu, jenom je tady
ještě poslední otázka, v souvislosti em s tím kostelem, jestli s
vzpomínáte, že by se třeba někdy promítaly filmy na faře.

MH: to já nevim.

LS: ne.

MH: to já nevím.

LS: dobře. [můžeme teda přejít]

MH: [já sem na faru] nikde nechodila, víte? to já, todle já nevím,
já sem nebyla mariánská dívka,

LS: hm

MH: to, todle já vůbec nevím. em podívejte se, já sem zástupce toho,
že každej ať si věří na co chce, ale ať žije jako člověk.

LS: hm

MH: morálka první republiky byla mnohem přísnější než si dovedete
vůbec představit, em takové například jako teď ee ee em aby aby před
svatbou spolu žili em přátelé, to neexistovalo. nikdo jim korunou
nepřispěl.

LS: hm

MH: dokonce sem znala paní, která byla učitelka, byl celibát na
učitele dřív eště, za Rakouska a tak. byla starší o hodně než já. jí
se narodilo dítě nemanželský, a ona em aby nepřišla o místo, tak to
přihlásili její rodiče za svoje dítě, čili ona vychovávala úředně
sestru a byla to její dcera.

LS: hm

MH: a pak se mnou učila krasavice, děvčica, moc hezká holka, která
učila na Beskydech někde, a tam si ji namluvil místní četník. už
jako mluvil o svatbě a tak všecko, no a byl následek bylo dítko,
chlapeček, žila v Králově Poli, setkala sem se s ní, když už ten
chlapec byl odrostlejší. a když ee jako mluvilo se o svatbě a když
se chlapeček narodil, tak se objevila manželka toho pána, která měla
s ním dvě děti,

LS: hm

MH: a on že se rozvede, a ona řekla ne. takovýho lumpa, kterej mě
podváděl, nechci. nevzala si ho, ale zaplatila to krásou, strádáním,
naše platy byly přece přeubohé, že, a vona při tom vychovala syna.

LS: hm

MH. když potom už byla jako babička, když on už se oženil, tak
jezdila za tím synem do Řečkovic a já sem tam bydlela, tak sme se
často viděly, a viděla sem, jaká to byla zátěž, jak úplně
zeškareděla,

LS: hm

MH: úplně utahaná, chudera, jo? mít dítě nemanželský v té době je
to, společnost byla prudérní.

LS: hm

MH: jo? oni to neo- i když od věků do věků se stává, že někdo měl
nemanželský dítě, ale ta doba byla opravdu zkatolicizována. jenomže
tlak budí protitlak podle mě. em po válce mnoho lidí vystoupilo z
víry právě proto, že to bylo povinný, z těch knězů em velmi
význačnej byl páter Slovák, který kázal na Jezuitské, a on se
zasloužil o mohy- postavení Mohyly míru, právě,

LS: hm

MH: tady žije stojednaletá babička, která tu dobu pamatuje ještě, já
samozřejmě už ne, a za války kdy to bylo em ne teda za komunistů,
kdy to potlačovali, tak právě narostl, mnoho lidí, i mladých, ale ne
že by podle toho žili.

LS: hm

MH: to sou jenom slova slova slova. a todle já neuznávám.

LS: tak, teď se obrátíme em v tom třetím okruhu k filmům a jejich
výběru, a zeptal bych se vás, jak ste si vybírala konkrétní film, na
který ste šla do kina, mluvíme o tom období před rokem štyrycet pět.

MH: já podle herců.

LS: hm

MH: podle herců.

LS: a em třeba to

MH: takový ty zamilovaný slátaniny já to, to mě nezajímalo.

LS: takže em to kino kde se to hrálo nebylo pro vás důležité?

MH: ne.

LS: kde se to hrálo?

MH: ne.

LS: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, které [se
hrály.]

MH: [no,] tak em prostě byla reklama, že, vědělo se, byly ukázky
vylepené, to to byly obrázky před kinem tak, vedle vchodu obyčejně
byly nalepené ty, a tak podle toho si člověk uďál ňákou představu.
někdy se spletl, někdy ne, ale víte, ani si ty obsahy toho ne-
všecko to bylo tak trošku na jedno brdo, a ani si to moc nepamatuju.
to už je strašně dávno, prosim vás mně je čtyřiadevadesát, to už, to
už si pamatuju jen takové význačnější věci, anebo když je pak
promítali ještě jednou, už v naší éře.

LS: jo, jo. to právě my mluvíme jenom vo tom období, em před rokem
[čtyřicet pět, kdy to bylo vlastně ( )]

MH: [ano, ano (.) ne, to] em ee ani já sem nebyla ňákej fanda na
kina.

LS: hm em takže vy ste říkala, že bylo pro vás důležité, kdo v tom
filmu hrál,

MH: ano.

LS: takže jestli byste mohla říct svoje oblíbené herce a herečky, na
které ste chodila do kina.

MH: no tak em em Fialová ((Květa Fialová)) toho moc nenahrála jak
známo, že,

LS: ta hrála potom pokud se nemýlím ale až po válce.

MH: ano.

LS: začala hrát v těch filmech [až po válce.]

MH: [ano, ale tenkrát] ta Divá Bára, to bylo em

LS: hm

MH: takové pro mě význačné, já sem na ňu chodila do divadla, dokud
se hrálo, že? a po válce. hlavně. dokud ona hrála. že. a pak i když
se vrátila.

LS: hm

MH: ale to už bylo [slabší]

LS: [hm] hm

MH: to už em to už nebylo vono. a ee

LS: a před tím rokem čtyřicet pět? když byste měla říct ňáké herce,
které ste měla oblíbené?

MH: no tak bárová ((Lída Baarová)), man- Mandlová ((Adina
Mandlová)), že, to byly takový vůdčí, Nový ((Oldřich Nový)) em v
něčem. jako jako herec ve všech nebyl dycky dobrý.

LS: hm

MH: jako herec, tam se, v kinoherec, v kině, tam se tohle. Hašlera
((Karel Hašler)) sem měla ráda, že, Plachta ((Jindřich Plachta))
samozřejmě, Plachta, em no v Brně hrál taky Martin Růžek, ale nevím,
jestli hrál v kině tenkrát, to [si nepamatuju.]

LS: [to ještě určitě] ne.

MH: ale v divadle v Brně [hrál]

LS: [v] divadle asi hm

MH: nevim, nevim, nepovím vám. já sem skutečně málo chodila do kina.
to bylo tak...

LS: a mohlo se třeba stát, že ste šla na některý film víckrát? s tím
hercem [kterého ste ( )]

MH: [ne, jenom na, jenom] na tu Mariku ((Marika Rökk)) sem byla
několikrát, a potom po válce to, to sem zažila, byla sem v
Mariánských lázních, čili pohoda, pohoda, čas, a tam hráli ty hry
lásky šalebné ((Hry lásky šálivé)) a to sem byla třikrát.

LS: hm

MH: páč to byly ikony.

LS: a vy ste zmiňovala teďka samé české herce, měla ste ňáké
[zahraniční?]

MH: [no Slávku bu- ((pravděpodobně Slávka Budínová)) em] no
podívejte se, freda astera ((Fred Astaire)), ale to bylo po, že, eem
no Gretu Garbo ((Greta Garbo)), to byla taky moje oblíbená, tenkrát
se nosily i módy a střihy podle Grety,

LS: a vy taky? ste nosila podle ní?

MH: prosim?

LS: vy taky ste se česala podle...

MH: já sem se česala na ofinku, ale ale vím, že sem měla černé šaty
se sametovým černým límcem, ozdobené černou kožešinkou,

LS: hm

MH: persiánem.

LS: hm

MH: to bylo pro- podle Grety Garbo ((Greta Garbo)). jinak sem se
opičit nemohla, páč sem na to neměla.

LS: hm hm a čím vás zaujali třeba ti herci, které ste teď zmiňovala,
em Lída bárová, ((Lída Baarová)) Greta Garbo, [a ty další.]

MH: [no tak podívejte se] em Olivier ((Laurence Olivier)) třeba, jo?
to to to byla toto. žán gabén ((Jean Gabin)), to byla klasa, eem
aster ((Fred Astaire)) jako tanečník byl jedinečnej eem ten, no jak
se menuje ten komik, skončil v Ženevě, celá (.) manželka (óna), no
pomožte mně.

LS: komik?

MH: Angličan,

SM: čeplin? ((Charlie Chaplin))

MH: komik.

LS: mě napadá čeplin ((Charlie Chaplin)) [jedině.]

MH: [čeplin] ((Charlie Chaplin))

LS: čeplin. ((Charlie Chaplin))

MH: no, to byl můj ob- velmi oblíbenej. němý film, němý film měl aj
něco do sebe. to to byli herci, kteří dovedli vyjádřit děj posunným
pohybem. byl to kvalitní.

LS: hm hm

MH: to už potom v em mluveném filmu se někdy i ztrácelo.

LS: hm

MH: jo?

LS: hm

MH: ale němý film byl kvalitní. pohybově a a tak. jo?

LS: to by mě právě zajímalo, oni třeba ty němé filmy potom ještě šly
v těch kinech dál,

MH: [ozvučili.]

LS: [když ten] němý film nebyl, jestli ste preferovala ten němý
anebo zvukový.

MH: ee tak to já těžko, to nemůžu říct. na ty němé už se pak
nechodilo, to už sem, jenom ty zvukové a jak vám řikám, já sem
chodila tak málo do kina,

LS: hm

MH: že to...

LS: a ještě bych se zeptal, em potom už začaly být i barevné filmy,

MH: no, tak to byla událost. to byla událost.

LS: vzpomínáte si na ňáký konkrétní třeba?

MH: které byly první, to vám nepovím.

LS: hm

MH: no Pešek, Pešek ((Ladislav Pešek)) byl má láska. Pešek, znala
sem jeho spolužáka, a všecky ty hlouposti, které to, to co vyváděl v
to, to kino, to on opravdu v té škole dělal, on chodil na reálku, v
Brně byly dvě reálky na Křenové a na Antonínské. a tam chodil Pešek.

LS: hm

MH: a kamarádil s Lamplotou, ten obchod u nádraží, společně chodili
kopat, a von byl velký fotbalista a dokonce původně ani neuvažoval
vo herectví.

LS: hm

MH: von chtěl být fotbalista. a Pešek ((Ladislav Pešek)) to je,
viděla sem ho pak v Praze v divadle, to byla kvalita. no em mám ráda
pohádky, v kině, takovou Pyšnou princeznu ((Pyšná princezna)) a ty
všecky po- ty staré. ty moderní, to...

LS: ((smích))

MH: a pak nesnáším ty simpsnovi ((Simpsonovi)) a takovýdle věci, to
absolutně...

LS: hm

MH: to je úpadek vkusu, naprostej úpadek vkusu. nemožný za doby
první republiky. ňáký ty ninji ty,

LS: hm

MH: eem to je, myslím si, že eem poklesl vkus v televizi, v kině,
současně s vkusem lidí. protože to co se mnohým lidí,

LS: hm

MH: dřív nebylo možné vůbec. a erotické scény dřív, že by se byla
některá herečka svlékla a nechala vyfotografovat, no to
neexistovalo.

LS: hm

MH: herečky, taky nikdo se ee nebyl bulvár jak teď, nikdo se jim
nešťáral v soukromí, jo, to je vynález této doby.

LS: hm

MH: velmi špatný vynález. jo?

LS: teď bych se zeptal, jakou roli pro vás hrálo to, v které ten
film vznikl.

MH: prosim?

LS: em zase se mluvíme o tom období před rokem [před rokem čtyřicet
pět,]

MH: [před rokem pětačtyřicet,]

LS: a zeptal bych se, jakou roli pro vás hrálo to, v které ten film
em v které zemi ten film vznikl.

MH: nehrálo. ne. ne. pro mě byla důležitější kvalita toho filmu než
odkud to je. em líbily, líbily se mně italské filmy, jo? italské,
francouzské, i některé, no ruské se tam nedostaly v té době. za zač-
za války, to neexistovalo. a em z těch amerických právě takové ty em
třeba eee kraso- mám ráda krasobruslení, jo? tydlety věci. na-
dodneška se na todle dívám, em gymnastiku, jo? to eem uměleckou
gymnastiku, jo? i tu bez nářadí. em prostě slety a takovédle věci, a
eem a dokumentární filmy. ty mě zajímají.

LS: hm

MH: dodneška.

LS: a zase když teda mluvíme zase jenom o tom období před rokem
čtyřicet pět, tak em které filmy ste měla ráda a které ne. co dělalo
ten film dobrým filmem. podle vás.

MH: eem výkon těch herců, protože ten námět byl teda někdy ubohej.

LS: hm.

MH: ten, to námět, to je em to moc pestré nebylo, ale em ty výkony
byly opravdu dobré.

LS: a vzpomenete si na ňáké konkrétní příklady?

MH: no tak třeba Pudr a benzin, že, nebo, no prostě Werichovy ((Jan
Werich)) filmy všecky.

LS: hm

MH: jo? všecky. tam tam se člověk nespletl.

LS: tak a vy ste zmiňovala, že ste chodila spíš víc do divadla než
do kina, a ještě ste měla ňáké jiné druhy zábav kromě toho divadla?
před tím rokem čtyřicet pět?

MH: no hudbu. na filharmonii kdykoliv, to sem vid- na všechny
koncerty. em prostě hudba. to, to bylo dycky kvalita, tam se člověk
taky nespletl.

LS: a dávala ste teda em tomu divadlu a té hudbě přednost před
kinem?

MH: ano. rozhodně.

LS: tak, teď je tady em předposlední oddíl, který se týká právě kin
a filmových představení. em já bych se vás zeptal em jaké byly, nebo
na jaké rozdíly v místních kinech si vzpomínáte.

MH: nevzpomínám.

LS: vy ste říkala, že ste navští- navštěvovala [třeba (.) no?]

MH: [no eem] až v pozdějších letech. za války, jak sem říkala. to
bylo hlavně ta nejbližší kina, to se daleko nechodilo. a potom em
tak hodně později po válce, no pak bylo údobí, kdy neex- nebyl čas
na kino. což já, když sem vyšetřila večer, tak sem šla do divadla,
ale rozhodně ne do kina. a em v pozdějších letech sem nesnášela
blízkost těch lidí,

LS: hm

MH: jo? ten, ten dotyk s těmi sousedy, to mně dodneška vadí.

LS: hm a když byste si měla třeba aspoň vzpomenout na interiér toho
kina, kam ste chodila? vzpomínáte si?

MH: ee víte že ne?

LS: ne.

MH: no třeba to em velmi hezký interiér byl tam u toho Tomáška
((kostel sv. Tomáše)) v té Jaltě ((Jalta)).

LS: a [to už bylo]

MH: [to s-]

LS: ale po válce.

MH: to už bylo po válce.

LS: a před, před tím rokem čtyřicet pět?

MH: Edison, to bylo ubohoučký, tam na tom náměstí ((náměstí Svobody,
kino Úderka)) taky, to jak vám řikám, to byly dvě řady sedadel, a
me- mezi tím ulička,

LS: hm

MH: širší a dvě k- po straně, všecko zacpané lidmi, a eem a ta
Lucerna, tak em ta si už nepamatuju. vím jenom, kde seděl ten
pianista. toho si pamatuju, co se hrálo, dávno nevím.

LS: hm a byl tam jenom ten pianista, nebo tam byl ještě někdo další
z hudebníků?

MH: ne, jenom pianista.

LS: hm tak a teď bych se zeptal zase před tím rokem čtyřicet pět, em
z čeho se obvykle skládal program té projekce.

MH: tak později byly ty týdeníky. předtím. a řada lidí na ně
nechodila, a em tak oni prostě je donutili, aby chodili zavčas tím,
že nevotevřeli em po týdeníku, anebo to dali dohromady, i s tím
filmem, víte? takže ten týdeník, to byly jako události, jak sme
silní, že? (.) [né, nepamatuju si.]

LS: [a teďka mluvíte] ee ee o ve válce, za [války, když se chodilo.]

MH: [ano, za války.]

LS: hm

MH: za války

LS: hm

MH: za války byly ty týdeníky, pověstné, no a potom po válce myslím
taky, ale jak vám říkám, já sem na kino neměla čas, a nebylo to,
nebyla to priorita pro mě.

LS: a bavilo vás to sledovat, ten týdeník, v tom kině?

MH: to ano, když sem tam byla, když už sem tam byla, tak sem to
sledovala, no ale jak vám říkám. naj- na mnohé to bylo tak tak eem
námětově

LS: hm

MH: ubohé, že se nedalo

LS: hm

MH: že ste si říkal, to sem měla raděj sedět u knihy doma.

LS: ((smích)) a co třeba o přestávce, když byla přestávka, co se
dělo o té přestávce.

MH: tam nebyly přestávky.

LS: ani za té války, když ste chodila, nebyly už přestávky?

MH: já si myslím že ne.

LS: hm

MH: že to bylo na ráz.

LS: hm

MH: nemohu vám za to ručit, ale em

LS: [jasně.]

MH: [vím,] že byla přestávka mezi tím týdeníkem a filmem.

LS: hm

MH: ale že by byla přestávka mezi filmem, to ne. leda když se jim
přetrhl film, to se stávalo. šlo stop, tak než to slepili, tak
rozžali, ale,

LS: hm

MH: nemohu, nemohu si vzpomenout, to

LS: a něco dalšího, třeba že by tam bylo ňáké živé vystoupení,
hudba, v tom kině,

MH: ne. ne, to nebylo.

LS: hm a reklama?

MH: jo, reklamy byly, ale myslím, že až pozděj. já mám dojem, že v
prvních, u prvních filmů ani žádná reklama nebyla. za to vám nemohu
ručit, to já, já už si to nepamatuju.

LS: hm tak a teď je tu poslední otázka z té části, em jestli ste
někdy byla em přítomna promítání filmů v domácnosti.

MH: ne.

LS: ne.

MH: nikdy.

LS: dobře. tak, teď vám bude Soňa klást otázky, které se týkají
protektorátu v kině.

SM: dobře, takže vy už ste něco málo o tom protektorátu řekla, a já
bych se teď ptala trochu konkrétněji. takže, jak na vás působily
vlastně změny po tom roce devatenácet třicet devět?

MH: já, nezlobte se, já neslyším.

SM: neslyšíte. em jak na vás působily změny po roce devatenácet
třicet devět. to znamená, když začly platit ty protektorátní
předpisy.

LS: v kině, [teda konkrétně.]

SM: [v kině.]

MH: podívejte se, em byli sme zděšeni, nešťastni. takže em to se, to
se nedá vo tom ani mluvit. víte ee to byla strašná doba prostě.

SM: hm

MH: strašná doba, a em že bych chodila, začátek války sem vůbec, to
sme byli zalezlí, a em těžko dneska, podívejte se, my sme byli
ušlápnutí, udusaní, nemyslete si, že například ee jenom Němci nás
trápili, taky Poláci a Maďaři.

SM: hm

MH: a Maďaři. já sem učila na polské hranici, tak sem věděla taky. a
em vo tom se nechcu šířit, to se netýká filmů, ale em byli sme tak
zničení, už zřízením protektorátu, že o nějaké kultuře, em ně- ne-
neměl zájem.

SM: hm

MH: nebyl zájem vo kulturu.

SM: hm hm

MH: my sme byli rádi, když sme přežili den, a když se nám podařilo
donést do Brna ňáký vajíčko, nebo něco, abychom ne- nehynuli hladem,
nedá- eem to to je nesrovnatelná doba s dnešní, a taky byli sme
mladí, že, kolem té třicítky mně bylo, a tó, to člověk myslí jinak
než starý, ale prožila sem dobu, vlastně několikrát byla na kraji
krize, Kubánská krize, v Egyptě válka, jo? Sinajská, a tak dále. no
nevyšli sme z toho, stále je to takový, sme nešťastná generace.

SM: hm a když se teda ještě vrátíme k tomu protektorátu, tak všimla
ste si třeba, že by byla některá kina vyloženě německá, a některá

MH: ne.

SM: vyloženě

MH: ne.

SM: ne.

MH: [ne. ne. ne.]

SM: [to ste si nevšimla.]

MH: nevšimla, protože němectví v Brně dělali Židi.

SM: hm

MH: a Židi germanizovali Brno, a lítali v bílých podkolenkách, eště
v době, kdy už byl tady Hitler.

SM: hm

MH: ale mezi nimi trpěli nevinní Židi. například v Čechách, tady
byla paní Elplová, zemřela ve vedlejším pokoji, to je žena, to byla
žena toho spisovatele Miroslava Elpla, Čecha, ten ju dostal z
koncentráku tím, že si ji vzal, a byla z Písku. a v Čechách byli
Židi Češi. to znáte z těch spisů o ty pa- eem Oty toho.

LS: hm

MH: ee Pavla, ((Ota Pavel)) že? a em ee v Brně Židi germanizovali,
tvrdě, protože jim patřily továrny na Cejlu, a pode mnou bydlela,
když sem bydlela tam eem na ee Příkopě, paní, Krejčí se jmenovala,
která ee musela jít do německé školy, protože tatínek měl obchod na
Janské, a ti místní Židi mu řekli, jakmile nedáte dceru do německé
školy, přestaneme k vám chodit nakupovat. čili on doma ji vychovával
česky, byla to Češka, ale musela chodit do německé školy. pak sem
znala posledního potomka Havlíčka Borovského ((Karel Havlíček
Borovský)), pan Sedmík, se menoval, jeho manželka ee byla v
sirotčinci, protože bylo jich několik dětí, a když umřeli rodiče,
tak je dali všecky, každýho jinam, do jinýho si- a všichni museli z
toho sirotčince chodit do německé školy.

LS: hm

MH: jo? a ee Židi dávali em zaměstnání v továrně lidem, kteří
slíbili, že dají děti do německé školy. těchto poněmčenců bylo v
Brně celá řada, protože ne každý měl ee rodiče tak inteligentní, aby
mu řekli, koukej, chodíš sice do německé školy, naučíš se jim, ale
si Čech. to je zásadní eem myslím věc, em že to byla malá vzdělanost
u těch lidí, a jejich potomci, já sem se narodila, no narodila sem
se v (bavorskách), ale bydleli sme v Černých Polích, leta, a tam,
Černá Pole vynikala tím, že tam bylo plno Němců. a em tito lidé po
válce, em za války, jakmile se přihlásili k Němcům, museli svoje
chlapce poslat na vojnu. a ani jeden se z nich nevrátil. spoustu sem
jich znala, páč to byli vy- vrstevníci mých bratrů, lítali s nimi do
cihelny, tam kde dneska už není na Bednářské ulici, em kamarádili,
protože jazyková bariéra, to, Brno em brněnský hantec je z půlky
německý, jak je známo, že. a takže ty děcka kamarádily, na naší
ulici, a nejvíc sme opovrhovali ňákými Dajsíkovými, to byli Češi, za
války se dali k Němcům, jejich dcera chodila s německým ňákým tím
důstojníkem, byli v opovržení celé ulice. a bydlel tam odsunutej pan
em Portyš, já sem ho pak viděla, že je hlasatelem ve vídeňském
rozhlasu. mluvil krásnou spisovnou němčinou. moji domácí se
zastřelili, on byl major, Němci velmi slušní, hodní lidé. a
krasavici ženu měl, a když skončila válka, tak zastřelil napřed ji,
pak sebe, a byli první pohřbení v kráteru na ulici U sýpky. jo? tak
jak mezi Čechy sou rozdíly, tak byly rozdíly mezi Židy, i mezi, i
mezi Němci. a jak říkám, nejhorší byli ty poněmčenci. a v našem
domě, páč to patřilo Židovi, eem ee on šel do koncentráku, a vedle
nás, jak oni je stahovali pak do bytu, dali dvě slepé Židovky, a
když odcházely do koncentráku, bylo mně jich strašně líto. už sotva
chodily, ani jedna kloudně neviděla, a šly na smrt. a pak tam byli
ještě dva manželé, bezdětní, v domě, taky Židi, slušní hodní lidé.
byl rozdíl i mezi těmi Židy. a je dodneška.

SM: hm hm

MH: a je dodneška, protože sem se tady setkala s řadou, jedna paní
byla z koncentráku, úplně s nervy pryč, jo? páč prožila hrůzu, kdo
se o to, my sme gestapo měli jednou v domě, a to protože můj bratr,
podařilo se mu utéct z toho Berlína, tady eem pracoval jako
zemědělský dělník, aby se udržel, a na stejné ulici bydlel chlapec
stejného jména, měl jenom maminku, my už sme měli jenom tatínka, a
aby, protože ona neměla na jídlo, tak šel pracovat do ňáké cukrárny,
ne- jako dělník, a spoludělník Čech se ho udal.

LS: hm

MH: takže gestapo šlo po něm, a protože ten dělník věděl jenom
ulici, tak přišli k nám prvně. zážitek na celej život. víte, em
nelze soudit podle národnosti a podle náboženství.

SM: hm em a chodila ste teda za toho protektorátu více nebo méně do
[kina než] předtím.

MH: [do kostela?]

SM: em do kina.

MH: do kina? no z do protektorátu? má je to ano. nejvíc vlastně za
celej život.

SM: hm

MH: protože, ale až tak koncem, zezačátku ne.

SM: jo, a proč, proč ste začala chodit častěji do kina.

MH: no, podívejte se, umřela maminka, a em ten život byl takovej
beznadějnej, a tím, že byla u nás ta sestřenka mladá, no tak se šlo
do kina, semo tamo. ale em tak ňák, abych byla fanda,

LS: hm hm

MH: to vo sobě říct nemohu.

SM: hm hm á a ten výběr filmů em změnil se nějak [jestli se]

MH: [to už] sem řekla, že to je prostě, podle herců,

SM: podle herců.

MH: a podle těch obrázků a tak.

SM: hm a vzpomněla byste si, jak se vlastně chovali diváci v kině?
během toho protektorátu?

MH: těžko.

SM: ne? nevzpomněla byste si? takže em nepamatujete si třeba že by,
že by se v kině hajlovalo?

MH: prosim?

SM: jestli si nepamatujete, že se v kině třeba hajlovalo, když
[napři- například se]

MH: [v kině né, v kině se] nikdy nehajlovalo. v kině se nikdy
nehajlovalo, to si teda nepamatuju. to by v tu ranu byli vyřízený,
protože lidé by jim tam nešli.

SM: hm

MH: v kině se nehajlovalo. ne.

LS: a vůbec si nevzpomínáte na žádné projevy em

MH: ne.

LS: nestandardní [těch diváků za protektorátu.]

MH: [ne. ne. ne. ne. ne.] v kině né, pamatuju si jenom na jednu
nešťastnou schůzi kantorskou, kdy ee ee tam jak prostě provokativně
místo Masaryk říkali Masaříček, a kantoři se ozvali, a hned druhého
dne se zatykalo, čtyři lidi z naší ee školy, vrátili se sice,
děvčata dvě a dva muži, no to si nepřejte zažít. pamatuju se, když
byla hajdrichiáda, ((heydrichiáda)) tam pověsili tchána mého bratra,
a ee přišel mně inspektor ten den a divili se, že su uplakaná. Čech.

LS: hm

MH: jo? to, na to je lepší nevzpomínat. ale že by se hajlovalo v
kině nepamatuju.

SM: a třeba jak se ptal už Lukáš, jiné projevy? tam, třeba během
týdeníku?

MH: podívejte se, já to těžko mohu posoudit, protože já sem tak málo
chodila do toho kina, to se nedá zevšeobecnit, co já sem tam zažila,
třeba někdo má jiné vzpomínky, víte? em já já sem vám řekla, já sem
nebyla fanda na kino.

SM: dobře, a když se teda blížil konec války, em ee ch- ee

MH: [to se]

SM: [chození] do kina a chování [těch diváků]

MH: [to už se] do kina nechodilo,

SM: před koncem války se [nechodilo.]

MH: [né, to] to sme byli rádi, že sme zalezli, že sme přežili to
dopoledne. utíkalo se do Soběšic do lesa, utíkalo se do tunelu, toho
ee ten vlak, jak teď jezdí nový, ee na Letovice a na Tišnov, že jo,
ten se dokončoval, a vlastně kdyby tam byla buchla puma, tak začátek
toho tunelu, tak sme tam zůstali všichni. tenkrát když byl první
nálet, tak sem právě byla ee u Lužánek, na té ulici u Lužánek, a
když sem doběhla na kopeček, ten k nemocnici, jak je ta prudká,
menuje se to Na kopečku tuším. tak sem se dostala ještě do jednoho
domu, kde bylo otevřeno, a když pře- to byla hrůza na té ulici. to
byla padala jedna bomba na za druhou, tady ty Černovičky, co se dnes
menuje Černovičky, to se tenkrát menovalo, no jinak. teď sem, teď se
mi to nevybaví. to byla taková kolonie nouzová em ee staré vagóny a
z plechu slátané domečky a tak ((pravděpodobně Kolonie U
kostivárny)), teď to tam vypadá jako pěkná čtvrť, ( ) po válce
to spravili. a v tak to sem se dostala eště do toho činžáku, a pak
sem říkala, už je konec, tak sem vyběhla ven a teď sem se dostala, v
Černých Polích všechny vilky zamčené, já na ulici, a kolem dokola to
padalo. strašný zážitek. a to byl první nálet, no a pak víte, jak
Brno vypadalo po válce, že, a ten poslední nálet sme zažili v tom
domě, tam byly metrové zdi v tom domě. to bylo naše štěstí. to byla
kdysi fabrika prý, pak to byla škola, no a teď je to cikánský muzeum
((Muzeum romské kultury)). ale to byl krásný dům. my sme měli, každý
pokoj měl dvaačtyřicet čtverečných metrů. naši kluci jezdili na kole
kolem dokolečka. jo? topilo se v kamnech ještě, já sem zažila ještě
když v Brně zaváděli elektriku, jo? a plyn, to to v Brně nebylo. my
sme jak mladí s- si topili eee svítili svíčkami a měli, naši měli
karbitku. velmi nebezpečná <věc.> na na acetylen, že jo vlastně. no
a eem koncem války se už utíkalo z Brna, ve škole když začaly ve
Vídni kv- k kukala kukačka, tak sme některé děti pouštěli domů,
pamatuju si, že to bylo vo strach, aby se jim něco cestou nestalo, a
to už sme měli starosti o holej život. to už kino nikoho ne- nikdo
nezajímal se o kino. a divadlo už nehrálo.

SM: hm a vzpomínáte si na první návštěvu kina vlastně po skončení
války?

MH: ne. nevzpomínám. po skončení války sme se stěhovali, sháněli
byt, a em nebylo k sehnání malíř, aby nám vymaloval, a a to sem to
bylo plno trápení s takovými základními věcmi. kdepak kino. to se
nechodilo ani do divadla ani do kina. když tedy bombardovaná, a teď
neseženete ani povoz a musíte sama tlačit vozíček a převážet věci,
to sou panečku jiný, jiný starosti. to a ee ukradli mně všechny ee
my sme utekli z Brna před koncem války, poslední čas už sme pěšky
museli z Brna, už nás ani vlak nevzal, a ee když sme se vrátili, tak
dveře vyvrácený ee dokonce tam byli lidi, někteří, kteří, naši, to
nedělali Rusi. vykradli vykradli jinde, a pak se u nás jim líbilo
něco jinýho, například můj servis, ee polévkový, tak si zase sebrali
naše a tam nám nechali nějací cizí krámy, všecky, mýdlo a myd- já
sem si sama vařila za války mýdlo, protože což je teda vždycky
nebezpečná věc, jestli ste někdy věděla, jak se vaří mýdlo, se musí
sehnat žluč, a v prádelním hrnci tak na jenom na trošce, jo, vysolit
to pak, no jako chemik sem si věděla rady, a lidi mně sebrali
všechny prášky, všechno mýdlo navařený teda, protože normální už
nebylo k dostání, a já sem teď, jak ta střecha se zvedla, tak z těch
komínů ty všecky saze tam opadaly, a já sem se neměla v čem vyprat,
čím umýt, okna byly vybitý, to sme měli zalepený lepenkou, a ty
třísky toho skla byly v nábytku, čili pinzetkou vytahovat všecko z
nábytku, páč koupit po válce novej nábytek neexistovalo, že. to byly
jiný starosti než se jít do kina.

LS: hm

MH: neexistovalo.

LS: teď je tady v podstatě už úplně poslední věc, tady máme
připravený seznam filmů, které právě v těch třicátých a čtyřicátých
letech byly oblíbené, ještě je tu potom tady na druhé straně,

MH: hm Pražské švadlenky sem ne to, to

LS: a jestli se můžete podívat a jenom říct, jestli ste je viděla,
jestli to bylo [( )]

MH: [těch šest žen ((Šest žen Jindřicha VIII.)) sem] viděla, toto
ne, (..) Cácorka, (.) Ducháčka ((Ducháček to zařídí)) ano, U
pokladny stál ano, (.) Muži nestárnou, samozřejmě, (.) a vůbec nic
jinýho.

LS: vybavuje se vám něco u těch filmů, když ste teda je viděla,
třeba Muži nestárnou, nebo ty komedie s Burianem ((Vlasta Burian))?
kde ste je viděla, s kým, vzpomínáte si na to?

MH: ee s- nikdy s nikým sem do kina nechodila, jen právě se sestrou
a s tou sestřenkou.

LS: hm

MH: takže to je jednoduchý. ale většinou sama. páč sestra se pak
provdala, a em Burianovy ((Vlastna Burian)) filmy, no tak em u
kánonu stál ((pravděpodobně U pokladny stál)) a tak dále, Burian
((Vlasta Burian)), to to se všeobecně ví. a víte, že on zachránil
Lukavského ((Radovan Lukavský)) před na- nasazením ve válce ee v
Berlíně? ee ňáký profesor ee Lukavskýho, řekl Burianovi, ee že
Lukavský je v Berlíně nasazený, a Burian byl znám u německejch
oficírů hlavně jako maršálek, že?

LS: hm

MH: polní maršálek. ((C. a k. polní maršálek)) a takže, a pak on byl
bohatý celkem, měl vilu, že, no a voni ho tam chodili sem sem tam
(vyjeřd). po válce ho to stálo, jak víte, že em ee vězení a to ho
duševně zlomilo. ale on se zasadil v Berlíně o to, no a na ee na
úřadě v Praze teda, že nepostradatelný, že Lukavského potřebuje do,
jako on měl svoje divadlo ((Divadlo Vlasty Buriana)), že, a tím
pádem se Lukavský dostal z rajchu.

LS: hm

MH: takže Burian ((Vlasta Burian)) zachránil lukav- ((Lukavského))
ovšem to se, když ho zavřeli, nevědělo. stejně jako se nebralo na
vědomí, že Adina Mandlová pomohla spoustě lidí. jo? a eem prostě tu
historku vám nemusím opakovat, Mandlové historka je známá celkem,
vyšly její paměti, četl ste je?

LS: ano.

MH: no, takže víte, vo co de. kdo kdo se za ní zaručil pak.

LS: eem já nevim už komu [komu vona to]

MH: [Šmeral.]

LS: jo Šmeral, Vladimír Šmeral.

MH: to se, to byla em Šmeral, ona zachránila Šmerala za války,

LS: to je pravda.

MH: že ho skrývala,

LS: von se jí pak nezastal.

MH: taky pěkná odvaha. a von se pak na ní vykašlal, když už byl na
výši.

LS: hm

MH: a bratr Adiny Mandlové zakročil. šel za ním a šel tak koukej
hochu, Adina ti byla dobrá, kdyžs to potřeboval, a teď ji tam necháš
hnít. ale Adina mi byla sympatická tím, že v té době se nepoddala.
že když jí bylo zle, musela chodit na práce, tak ty lidi, kteří ji
ee se k ní chovali škaradě v té době na ulici na ní pokřikovali a
tak, ti sou u mě v opovržení. to je stejný jako dneska, když
vyznamenali gota ((Karel Gott)), a někteří lidé mu to nepřejí. a
přitom got ((Karel Gott)) nás za hranicemi reprezentoval jak málo
kdo.

LS: hm

MH: když bylo EXPO a tak dále, on byl mladíček tehdy. a já si
pamatuju, jak o něm psali, že ee se- když už byl unavenej, sedl si
na stůl a zpíval a zpíval až do, do zavření pavilonu.

LS: hm hm hm

MH: a že plno lidí našich i cizinců tam bavil, vlastně on nás
proslavil. tím zpíváním. a taky to není amatérskej zpěv, on na sobě
pracoval. takže ti, kteří mu to nepřejí, nejsou v právu.

LS: hm dobře, ještě se teda zeptám, jestli je něco, co byste sama
chtěla dodat, co ste neřekla v souvislosti s tím kinem, něco
doplnit,

MH: podívejte se, já si vážím ee všech dobrejch herců, když se
podíváte třeba jen na Sůl nad zlato, nebo, prostě tydlety ee ty
filmy em nesnáším ve filmu ee erotický takový ty záběry.

LS: hm

MH: tak jak sem je nesnáš- kvůli (karbikovi), který každou roli
opepřil ňákým posunkem nebo tak, sme přestali chodit s manželem na
činohry.

LS: hm

MH: jo? prostě ee ee my si em máme řádu dob- vynikajících herců,
Menšík ((Vladimír Menšík)) přece. Menšík bydlel na Bratislavské, em
to je hned vedle úrazovky tam. když umřel, tak měl tam takový
malinký eem malinkej ee stan- em pro auta, ee od stanoviště, jo? a
tam by stávalo jeho auto, jo? když umřel, tak byla kytička na tom
autě. a jeho tatínek nakupoval ve stejném obchodě jako já, na rožku
tam, a jednou moje paní pode mnou, ho nepoznala, něco, něco měla
ňáká řeč, a von se postavil a povidá, no nepoznáváte mě? a říkal,
dyť syn je celej já.

LS: ((smích))

MH: jo? čili byl hrdý na svého syna. Menšíka ((Vladimír Menšík)) sem
milovala. nemám ráda Bohdalovou ((Jiřina Bohdalová)).

LS: hm

MH: Bohdalová je dobrá herečka, ale když sem ju viděla párkrát,
například ve sklepě, jak eem ještě s Přichystalem ((Jiří
Přichystal)), s tím brněnským tenoristou tam popíjeli, a smála se až
jí bylo vidět do krku, to chování Bohdalové nesnesu. já si nesmírně
vážím, sem si vážila Medřické ((Dana Medřická)), Vydry ((Václav
Vydra)), ta stará garda, jo? to byli herci. eem měla sem hrozně ráda
reznera ((Boris Rösner)). jo? to byl charakter. em celé em opravdu,
myslím si, že my, u nás byli vynikající herci, i v divadlech,
divadlo za Jiříkovskýho ((Václav Jiříkovský))v Brně, to byla klasa.
opera naše, i opereta. výpravný operety v Brně byly, jo? v Redutě
((Reduta)), a pak hráli právě Na hradbách ((Městské divadlo Na
hradbách)) že? em myslím si, že co se herců dotejče, máme, máme
kvalitu. že máme kvalitu. a em nev- nemůžu říct, co bych vám
menovala to co znáte, to je zbytečný se s tím zdržovat, ale na řadu
herců, no Pešek ((Ladislav Pešek)) přece, že.

LS: hm

MH: a přitom to byli lidé charakterní, slušní. já eem Hrušínský
((Rudolf Hrušínský)), že? ovšem ty mladé Hrušínské už tak, to už
není vono. to už není vono. a em jestliže si musí ee herec
vytancovávat v televizi popularitu, to mně připadá dost trapný.

LS: hm

MH: jo? ukáže co umí, to je pravda, ale myslím si, že to není
důstojný. jo? Vinklář ((Josef Vinklář)) přece, to, jo? eem mám ráda
určité režiséry, Moskalíka ((Antonín Moskalík)), jo? klajna, ((Dušna
Klein)) to to to sou přece, Krejčíka ((Krejčík)), to sou kvality. že
se ti básníci ((Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí
o iluze, Jak básníkům chutná život)) slavní jak přišel zá těch ten
ee to je, to se dá vidět ixkrát po sobě. Pyšná princezna, to můžete
vidět několikrát. a ty moderní už těžko. už těžko. já špatně vidím,
jo? protože

((rozhovor na 40 sekund přerušen příchodem ošetřovatelky))

LS: tak my už sme vlastně vyčerpali všechny otázky,

MH: no, já si myslím, že sem vás [zdržovala,]

LS: [((smích)) né.]

MH: že ste se toho moc [nedověděli.]

LS: [né, né.]

Konec rozhovoru

1

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 20.1.2009

Rok narození: 1921

Bydliště do roku 1945: Kopečná (Brno – střed, Staré Brno)

Povolání: Po vyučení narátorka pracovala v žárovkárně na Kopečné, za
války byla v rajchu v Gerlicích. Po válce byla narátorka zaměstnaná
jako kadeřnice v Židenicích, po svatbě zůstala v domácnosti.
Povolání rodičů: otec řidič, matka dělnice v textilní továrně
Sourozenci: sestra nar. 1927

LČ: takže, dobrý den, my sme si už

MD: dobrý den.

LČ: sice povídaly, spolu, ale já bych na začátek vlastně nejdřív si
s váma ee ověřila osobní údaje, které jste mi říkala vlastně v tom,
v ten pátek, když jsme spolu mluvily poprvé.

MD: em jako...

LČ: takže jenom stačí říct, jak se jmenujete, abysme to měli
zaznamenané.

MD: em no, Marie D.

LČ: kdy jste se narodila, v [jakém roce].

MD: [celý?]. nebo v roce jenom?

LČ: stačí v roce.

MD: jo, tak tisíc devět set dvacet jedna.

LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět, [a jestli]
se to nějak změnilo.

MD: [do roku], nó, do roku devatenácet štyrycet pět, tak to sem eh
bydlela bydlela na Kopečné, narodila jsem se na Kopečné třicet
sedum. ((ulice Kopečná 37))

LČ: a bydlela jste tam [celou dobu].

MD: [a bydlela] jsem tam až teda, až po válce až sem se vdala, tak
teprve jsem bydlela...

LČ: takže do toho roku [čtyřicet dva] jste tam bydlela.

MD: [do toho jsem tam] pořád, aj do štyrycet pět až. ((smích))

LČ: a do jaké školy jste chodila?

MD: no, chodila sem na Mendlovo náměstí, do normálně do měšťanky. a
pak sem pak sem dělala, potom jsem dělala jako, učňovskej, jako
kadeřnice [učila jsem se].

LČ: [a to bylo] do jakého roku to učení.

MD: no, to učení? bylo do šestatřicet? panebože, teď sem ((směje
se)) <štyři roky>?

LČ: čtyři roky [po škole] ste chodila do

MD: [nó], jsem se teda učila kadeřnicí.

LČ: a, takže ste se, vy ste se vlastně do konce války nebo, jenom
učila a teprv potom jste byla v zaměstnání. [nebo ste už]...

MD: nó, tak potom sem se nedostala, nikam, pak sem šla dělat do
teho, do teho rajchu, jo? napřed byla sem tam tak při té em sem se
jako nedostala jako kadeřnice, ale pak sem byla v tym em žárovkárně,

LČ: hm

MD: jo, to bylo blízko nás, a tak chtěli, jestli bych tam nešla, tak
sem tam byla, a pak jsem jako byla nasazena do rajchu, tak sem jela
do toho Německa, no až potom až sem přijela z Německa, tak sem byla
jako kadeřnice v Židenicích, no a pak jsem se vdala a pak už sem
zůstala doma. pak už sem...

LČ: a ta ee tamta žárovkárna, to bylo kde přesně?

MD: to bylo, to bylo právě na Kopečnej ((ulice Kopečná)).

LČ: na Kopečné přímo hm.

MD: to bylo na Kopečné, a tak voni právě potřebovali tenkrát, a tó,
tak já sem tam šla.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době, v té době do roku
čtyřicet pět.

MD: co? jaké bylo?

LČ: povolání [vašich rodičů], zaměstnání.

MD: [povolání?]. no tak otec ee otec jezdil jakó ee u teho, u firmy
štajnbrechr ((Steinbrecher)), jo, jako ee autem rozváželi zboží, no
a matka dělala v textilce.

LČ: jo, dobře. a měla ste sourozence?

MD: nó, měla sem sestru.

LČ: a ta byla jak stará, kdy se narodila, v jakém roce.

MD: sestra?

LČ: ano sestra.

MD: ee tak já v jednadvacátým a sestra v sedmadvacátým.

LČ: hm a, takže vy ste, vy máte teda to učňovské vzdělání, ste
dosáhla před tou válkou. takle to bylo.

MD: jo, sestra, sestra dělala tu, obchodní akademii.

LČ: á em teďka ještě, jak dlouho ste vlastně pravidelně chodila do
kina, i kdyby to bylo potom, po té válce i jako později, kdy ste tak
zhruba přestala chodit pravidelně a, vlastně co, co vás k tomu
vedlo?

MD: no tak před jako před válkou?

LČ: ne, jak po vál-

MD: jako po válce?

LČ: kdy ste vůbec přestala chodit do kina, když ste tak jako, když
ste ( ).

MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v
šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi
narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem
neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho

LČ: hm

MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem
tam do toho kina sem šla. to sem si vždycky zavolala, zavolala, aby
mně schovali, aby mně schovali lístek, že

LČ: hm

MD: a dyštak sem [šla].

LČ: [a to ste] chodila do toho Míru ((Mír)) ste říkala.

MD: no, do toho právě na tu, na tu Hybešovu.

LČ: hm, dobře. á teďka se vlastně vrátíme úplně do toho největšího
dětství, tohlecto byl jen takový přehled, těch jako základních údajů
o vás.

MD: hm

LČ: a já bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svojí první
návštěvu kina. když ste byla v kině úplně poprvní, kolik vám bylo
a...

MD: ježišmarja, kolik mně mohlo být, no, my sme, my sme ee před tým
chodili tady na do divadla na kašpárka, jo, když ještě sme byli
jako, no a potom, tak bych řekla když sem chodila myslím, tak do té
do první do druhé třídy.

LČ: takže třeba v sedmi [nebo v] šesti.

MD: [tak nějak] tak třeba sedum osum roků, no to to...

LČ: a pamatujete si třeba, kde ste byla a jak, na čem? v jakém kině?

MD: jé, no to právě sme chodili na to Starý Brno, na ten ee na to
Mendlovo náměstí tam, jo, tam sme většinou chodili, tam.

LČ: a to ste chodila s rodiči nebo s [dětmi?].

MD: [né], to sme, to sme, to bylo třeba pro děti, jinak sme od-
odpoledně, né jako večer, jo, odpoledně a to bylo pro děti nějaké
toto, tak to sme se sestrou a vlastně sestra ještě né, vona ještě,
vona ještě né to, prostě tam. protože to byl dům ee já nevim, jestli
ste vo tom četla, zbourali ho myslím, je to tak dva roky, a byl to
takovej památní takovej dům na Kopečnej ((ulice Kopečná)), jo a tam,
tam bylo asi já nevim devadesát myslím nájemníků, jo, to byl
pavlačovej, a tak ee to většinou tak dohromady jo, třeba bylo nás
pět a řekli sme si, pudem do kina [naši na-]

LČ: ve škole ste si to řekli.

MD: naši dali korunu, že <a šli sme prostě> do kina. jo a tak sme
vždycky chodili taková celá partyja. i když sme potom byli větší,
chodili sme třeba tam do toho Excelsiora, ((Excelsior)) tak to sme
taky vždycky celá, bylo nás víc, no prostě nebyla sem sama. bylo nás
[takovejch pět šest, jo.]

LČ: [takže většinou to byli] vaši vrstevníci, ne třeba s rodiči ste
nechodila.

MD: né, tak to né, s rodiči ne. ti na to neměli čas ani, bych řekla.
to nám radši dali tu korunu a my sme vždycky šli do toho kina.

LČ: a proč ste vlastně chodili právě do těch, protože byly...

MD: tak, protože to bylo blízko, že, a tak prostě sme si netroufali
někam dál, že jo, to by nás ani nepustili.

LČ: a vlastně vaši rodiče na to, na film a na kina měli jaký názor?

MD: ale tak, no když viděli že, že to je třeba jako pro nás, tak pro
děti a a není to nějaký takový totok, tak nás pustili, jo. kdyby to
snad bylo něco takovýho, co by se jim nezdálo, tak nás nepustili,
že.

LČ: [takže ste museli jako říkat, na jaký programy jdete.]

MD: [takže, takže, no tak] voni většinou viděli, že, že a jo vono je
to, vono je to dobrý, no tak můžete jít no.

LČ: takže vám dali peníze, abyste si...

MD: dostali, no.

LČ: a dostali ste třeba na nějaké jako sladkosti nebo jenom tak
peníze na ten lístek.

MD: ale né, tak to, to naši nám dávali, to jo. matka vždycky, matka
vždycky ale říkala, když už teda sestra byla i větší, jo, tak
vždycky říkala, já nevím, holky, vy si nemůžete nic našetřit, vy
máte, na Pekařské byl, byl my sme mu říkali Číňan, to byla taková
cukrárna, jo, a von tam prodával takový dorty, že jo, takový prostě,
když sme snědli kousek, tak sme měli aj, aj em večeřu <jo, tak to
bylo> takový sytý, jo, no a na druhé straně byl zase koňskej řezník,
tam zas měli teplou sekanou koňskou, že, no a ( ) byl zase hm tam
byl zase ee cukrář, a ten když ee jak pekl cukroví, a co se jim tak
polámalo nebo tak nějak, tak von to vždycky dával stranou a potom do
takovéch ee ty jak sáček prostě udělal z papíru, takovej kornoutek a
za padesát haléřů to tam dal prostě a to byl takovej velkej...

LČ: a nosili ste si do kina jídlo takle nebo to ne?

MD: a tak, ale tak jó, tak když sme měli prostě něco, tak sme si
vzali. tam se dřív to teda jako mohlo, jestli teď né, teď asi né,
ale, ale dřív to tak pro ty děcka no tak to...

LČ: tak [možná se k tomu ještě] vrátíme.

MD: [žádnej nic neříkal]. ((směje se))

LČ: a jaký byl vlastně postoj školy k filmu a ke kinu, jestli se
vyjadřovali učitelé o filmu [nebo ke kinu]

MD: [já sem, já sem] neřik- neslyšela nic, že by, že by nám
zakazovali, že bysme nechodili do kina.

LČ: ani, alé, ale zase asi jinak ani nezmiňovali jako pozitivně,
taky ne?

MD: no tak to né, to ne. tak víte, to bylo tak ee my sme byli zvyklí
třeba v neděli muselo se jít do kostela, že, to se muselo jít do
kostela, že, v kostele, po kostele byla taková ee tam nás učili
třeba písničky na koledy na Vánoce a takový, že, to teda musel a v
to musel se to muselo jít. no a potom teda vodpoledně to žádnej
neřekl, nesmíte jít někam do kina nebo, nám nikdo nezakazoval.

LČ: a byl film v tomhletom dětském věku, byl pro vás důležitý? a
pokud ano, tak jestli se to nějak projevovalo na vašem chování, na
zvycích, hrách nebo rozhovorech s kamarády.

MD: tak já si myslím, že to mělo takovej vliv. my sme teda, já bych
vám řekla, my sme byli prostě, já nevím, že nám to nikdo, že by nám
někdo třeba říkal, musíš tak to, to sme automaticky prostě. když sme
viděli vod nás někoho jít, pozdravili. když sme prostě si hráli, tak
to nebylo žádný, že bysme si nadávali nebo tak prostě, jo, protože
tam byl velkej dvůr, tam sme si mohli hrát. někdy bylo taky, že
třeba na nás zakřičeli, nekřičte tolik nebo, jó, ale že bysme nějak
něco dělali nějaký takový prostě lumpárny, jak dneska dělaj, to teda
ne.

LČ: a to kino vás v tomhlectom nějak ov-

MD: a to si myslím právě, že to kino, to byly většinou takový,
takový veselohry a takový prostě jak totok tak...

LČ: a přímo třeba em třeba ste jako neměli ňáké herce, herečky,
který byste si jako oblibovali a napodobovali [nebo tak přímo].

MD: [a tak to, to, tak] to snad to si ((směje se)) <to si
nepamatuju>

LČ: ani že byste si třeba hráli podle nějakého filmu, nějakou hru
nebo...

MD: né, tak, tak to né, tak to byly takový hry, tak třeba na
schovávanou a anebo takový tanečky prostě a takový a to...

LČ: a třeba filmové písničky tak to vlastně když ste

MD: no tak ty písničky no, tak to nebylo, tak tam žádný. to si
nepamatuju, že by...

LČ: dobře. a teďka ee vlastně em se, se budeme věnovat období em
budeme se věnovat období, kdy už vám bylo třeba víc jak těch deset,
kdy už vám to bylo třeba v těch třicátých letech, po roce tom třicet
jedna, pokud to teda vlastně u vás takle odpovídá a jestli se třeba
změnila ta četnost, jak často ste chodila do kina, v tomhlectom
období, když už ste, když už vám bylo víc než...

MD: když jako sem se učila už a tak?

LČ: když ste se třeba učila.

MD: tak, já nevim, sme byli zvyklí teda chodit do toho kina.

LČ: a tak a jak řádově byste to [odhadla, jak často?].

MD: [ale jako né], né bych neřekla, né jako večer, víte, tak na ty
odpolední a tak, protože...

LČ: a jak často zhruba? tak když ste říkala jednou týdně nebo
víckrát?

MD: no, tak podle toho, co hráli a tak si myslím, že, tak jednou
týdně to bylo.

LČ: a potom vy ste také mluvila o tom, že v tom letním období to
bylo trochu jinak.

MD: jo, protože tó, to prostě, to sme se sebrali, šli sme na výlet
někdy pryč.

LČ: takže někde v tom období ta četnost byla menší, že ste nechodili
do kina [tak často].

MD: [no, to už] to už jo. to už bylo, to už sme víc sme chodili ven.
protože my sme byli zvyklí na na třeba ee s kamarádkou, teda se
spolužačkou a ještě s jednou, to sme se domluvily a šly sme třeba,
to ještě nebyla přehrada, tak sme šly do, do toho, jak em do ( )
a tak, víte na takový prostě procházky. anebo na druhé straně tady v
Židenicích do agátku a jó, takový prostě sme dělaly procházky. a
když bylo v letě, tak sme zase šly k vodě a celej den se bylo, bylo
u vody.

LČ: a po tom co ste nastoupila do té, do té žárovkárny, to bylo teda
v jakém roce?

MD: no to bylo v předtím, předtím myslím v tom osm, v tom
štyřicátým, nějak tak, no, nějak.

LČ: no, tak potom se nějak změnilo to, jak em jak často ste chodila
do kina?

MD: nó tak, to už asi jo. to už si tak nepamatuju, ale vím, že, že
sme to už sme mohli vlastně to už sem mohla, to už sem vlastně mohla
jít aj, aj protože to už mně bylo kolik, devatenáct, že, no tak to
už sem mohla jít i prostě na večerní, jo. to už...

LČ: takže se to změnilo spíš v tom, [když ste mohla]

MD: [že, že už sem] mohla jít třeba na, ná na to hrála em, co já vím
tenkrát kdysi jestli Mandlová? ((Adina Mandlová)) no a takový Pešek
((Ladislav Pešek)) a takový to už že jo jako na takový ty filmy už
sme mohli, mohli jit, že.

LČ: a v té době ste pořád navštěvovala ta stejná kina, nebo která to
byla?

MD: ne to už sme, to už sme chodili, to už sme chodili ee právě
třeba do Husovic ee v Židenicích bylo kino, to si nepamatuju, jak se
menovalo.

LČ: Orient?

MD: né, to si, to nepamatuju, jak tehdy se menovalo. tam sme
chodili, no, teď nevim, jestli to Kapitol? to bylo myslím pozdějš. a
potom Moskva, no Moskva, to se menovalo jinak. napřed se to menovalo
jinak, pak se to menovalo Moskva. prostě tak to už sme chodili do
těch...

LČ: takže ste do těch Židenic, ale to ste museli dojíždět, ne? nebo
nějak.

MD: no tak, to my sme chodili tenkrát pěšky. ((směje se)) <já sem
jednou>, já sem jednou, já sem měla babičku, babičku a tetu v
Židenicích, jo? otec byl ze Židenic, vlastně, a jednou sem, to ještě
bylo, já nevim, kolik mně mohlo být roků prostě, tak sem si řekla,
že babičku navštívím, sedla sem do elektriky, jo, a jela sem a teď
se mně zdálo, že jedu nějak špatně, tak sem z elektriky vys- vylítla
((směje se)) jo, úplně vyskočila, ale on jak zahýbal, takže to
nebylo tak jo, nejel tak moc rychle, vyskočila sem, teď sem se
polekala, kde to jenom su, tak sem příště říkala kdepak, to už musím
napřed si to musím prohlídnout pěšky <a potom můžu jet>.

LČ: takže do toho židenického kina ste chodila i protože tam ste
měla ty příbuzné nebo [to né?]

MD: [ale né], tak to sme se třeba domluvili, říkám my sme chodili,
nás bylo víc, tak sme se domluvili, že a zjistil někdo zjistil tam
hrají hezký, nějakej hezkej film, tak deme podívat se tam, jo?

LČ: takže teď už se to jakoby v tu dobu se to neorientovalo podle
toho, že to je blízko, ale spíš [podle té nabídky].

MD: [né, to už] to už prostě kde co hráli, jo? kde co hráli, no.

LČ: a měla ste ňáké svoje oblíbené kino mezi těmi, co ste menovala a
co se vám na něm líbilo?

MD: tak, v tom potom sem většinou chodila pozdějš do alfy ((Alfa)).

LČ: pozdějš je kdy, nebo...

MD: no tak jestli to bylo už jak sem, jak ee sem přijela z toho
Německa? [teď nevím, prostě. teď nevím tak, tak nevím].

LČ: [tak důležitější je před tou válkou ještě].

MD: prostě líbilo se mně...

LČ: před válkou jako.

MD: hm, líbilo se mně, líbilo se mně v alfě ((Alfa)), tam bylo hezký
kino, jo, to bylo takový prostorný hezký, no, no a pak ještě, eště
hm to Excelsior, to bylo takový menší kino, ale taky to taky tam to
bylo, takový slušný.

LČ: takže, vás zajímalo to prostředí, jak to tam vypadá nebo...

MD: no tak to, tak, zajímalo, no prostě, to víte že když přídete
někam a em nelíbí se vám to, tak už tam víckrát nejdete.

LČ: a co se vám, líbilo se vám to, jak je to tam jako interiérově
vybavené?

MD: tak, celkově, celkově že to tam bylo hezký a takový hezký
prostředí.

LČ: a nějaké kino, které em se vám nelíbilo, do kterého byste třeba
nikdy nešla? ( )

MD: ((směje se)) no ale, no tak to třeba tam na to Starý Brno, tam
sme chodili, no to bylo takový, no tak bylo to pro děcka třeba, že,
takže tam bylo těch děcek fůra, že, no tak tos tomu sme říkali, že
to je blechárna, že. ((směje se)) to bylo takový, nó, tak jako děcka
sme si toho, jakó, moc neprohlíželi nebo tak, že. no ale pak když už
člověk byl jako starší, tak už se díval, jestli, nó jak je to tady
vypadá hezky, je to tady, em no tady by se dalo. ((směje se))

LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla.

MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani
neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.

LČ: a ta kina, když ste si je teda vybírala, tak ste si je vybírala
podle toho, s kým ste tam šla nebo em že třeba...

MD: no, tak podle toho, co se mně jako líbilo, co hrají, že.

LČ: a ten, ten názor těch sourozenců nebo kamarádů, když vás, když s
vámi [chtěli někam jít]?

MD: jo, tak to když sme se prostě domlouvali, když sme se
domlouvali, no tak em každej ten řekl, tak je to hezký, já už sem to
viděl, tak bysme na to mohli jít, že, tak sme tam prostě šli.

LČ: a když ste v tom kině byli, tak jak ste se chovali, měli ste ve
zvyku konzumovat ňáké jídlo nebo nápoje?

MD: a tak to většinou ne, to ne, to ne.

LČ: a bavili ste se během projekce?

MD: né, to ne, to zas musím říct, že sme byli slušně vychovaný, [to
teda ne].

LČ: [takže ste třeba] nereagovali nějak hlasitě na film [nebo tak].

MD: [né] to ne.

LČ: a pamatujete si, jestli se třeba po, během filmu nebo po jeho
skončení tleskalo?

MD: to teda nevim, to ne, to snad ne.

LČ: a potkávala ste tam své známé, v kině?

MD: v kině, tak my sme tam většinou šli jako tak, no.

LČ: [a povídali ste si o filmu]

MD: [víte, já vám to řeknu, my sme] chodili, to sem si vzpomněla, my
sme ještě chodili na výstavišti, jak teď je, myslím, bylo divadlo,
ještě my děti už tam chodily a bylo tam divadlo. a jak bylo to
divadlo, tak tam bejvalo to bylo kino tam. tak my sme většinou, když
už sem byla jako když sem se učila, už sem byla starší, tak sme
vždycky šli odpoledně do kina, na to výstaviště a potom tam bylo,
hráli. tak sme šli prostě do na zábavu, jó, si sednout. no ale já
sem teda musela v deset hodin být doma, že, tak to se <vždycky
v deset> vo půl deváté honem už to tak nó, <abych byla doma. abych
jako otec by mě příště nepustil, že.

LČ: a když ste šli z toho kina, povídali ste si o filmu, kerej ste
viděli nebo?

MD: ale jo, to se, to jistě že, to probíralo, co se, co se komu
líbilo a co se nelíbilo, že.

LČ: a jak byly ty hovory zaměřené? na herce nebo...

MD: no to většinou, většinou jo. kdo tam hrál většinou, kdo tam hrál
a jak vůbec, jaký to mělo děj, že, mělo.

LČ: a když ste a s rodiči ste se třeba o filmu bavili? povídali ste
si spolu?

MD: ale né, to né, protože naši na to neměli, neměli prostě ani čas.
matka třeba dělala v textilce a vona dělala vod rána do večera a teď
když sme chodili do školy, tak většinou večer honem vařila, protože
my sme ze školy do, tam do té továrny, prostě, jo, vona i večer
dělala tam. tak tam sme si chodili na jídlo, že, tak vona byla ráda
že je ráda, že.

LČ: a ještě se teda vrátíme k tomu, jak ste si vybírala ten
konkrétní film, na který ste šla do kina, jestli bylo důležitější
třeba to kino, nebo ten samotný film.

MD: já si myslím ten samotný film.

LČ: ale vlastně když ste, když ste chodila jako děti, tak to ste
říkala...

MD: no tak to byly, to byly většinou, to bylo většinou, říkám pro
děti takový ty, tý, takže to sme šli, to sme šli prostě, že sme šli
do [kina].

LČ: [ale potom] ste si vybírala...

MD: a pak už ee pak sme se koukali, co tam, có, hrají.

LČ: a kde ste získávali ty informace, ee [vo tom]

MD: [a tak to někdo], to já vím, to někdo prostě někde třeba ee,
třeba byly plakáty, že, taky. byly plakáty, na kteréch bylo ee kina
co hrají, že.

LČ: a tak em a třeba noviny nebo časopisy, to ste nev- nem-

MD: a tak to sem to sem ještě, to snad ne, neměla. neměla ani peníze
a čas. ((směje se))

LČ: takže většinou se šlo s přáteli, nebo ty plakáty, které byly.

MD: [no, většinou to, většinou to].

LČ: [kde bývaly ty plákáty, kde byly]

MD: protože to bývalo vylepený, byly vylepený plakáty a v kina jaký,
který kina prostě co hrály a tak.

LČ: takže tam ste si na to ( )

MD: tam většinou, většinou někdo zjistil, aha tam hraje to mohli
bysme tam jít a třeba sme se aj potkali, někerou ještě druhý, my sme
šli třeba tři a potkali sme je, a kam dete. no deme do kina tam, jo
hrají, je je to hezký, hrají. sebrali se a šli sme, třeba sme
dostali první řadu, za korunu dvacet, první řadu ((směje se)), jo
ale hlavně že sme prostě byli v kině a že sme že se nám tam to
líbilo.

LČ: a a věděla ste třeba, jak se mění ty programy, aby ste věděla,
kdy se máte na ty plakáty...

MD: a no tak to mě ani tak, to nevím, že by mě to zajímalo. ((směje
se)) to ne.

LČ: a bylo pro vás při tom výběru filmu důležité, kdo v něm hrál a
měla ste své oblíbené herce nebo herečky, na které ste chodila třeba
schválně?

MD: ale no tak, to asi si jéžiš asi nepamatuju tenkrát. ale tak nó,
někdo, někoho myslím jo. někoho jo, ale teď už si nepamatuju koho.
ale pak sem měla ráda, pozdějš sem měla ráda Pešek ((Ladislav
Pešek)) když hrál, jo, když hrál, nebo aj mand- Adina Mandlová, když
hrála a všechny ty herečky tak, to bévalo vždycky hezkej film.

LČ: a chodila byste třeba na to opakovaně, když se vám to líbilo?

MD: nó, tak to, tó asi tak jednou třeba, ale víckrát ne. to nésu jak
můj syn. ten rači, ten na to maj fejr lejdy ((My Fair Lady)), ten
byl myslím aspoň desetkrát. ((směje se))

LČ: a bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný?

MD: no tak to bývalo černobílý. to nebylo nějak to.

LČ: a potom, jestli němý nebo zvukový, jak se to změnilo.

MD: no ze začátku byly němý a pak už byl zvukový.

LČ: a potom ste si teda vybírala raději ty zvukové, nebo...

MD: no určitě, určitě.

LČ: a mělo pro vás roli i to, v jaké zemi ten daný film vznikl,
jakého původu byl?

MD: tak to já si myslím, že to ani tak to, že to nás ani tak
nezajímalo, nějak to.

LČ: jestli byl český nebo německý nebo to...

MD: no tak to většinou bývaly, no bývaly s titulkama, že, to bývalo
s titulkama, no. tak, já nevím, nám to to nevim, to nevim, jestli
nám to vadilo nebo ((směje se))

LČ: a třeba za protektorátu, jestli se to nějak změnilo?

MD: tak za protektorátu, to sem moc do kina nechodila, protože jak
sem potom už sem byla jako pryč, že, když sem se ještě učila nebo
tak, tak sem nešla, a pak sem byla pryč, a jedno si pamatuju že, že
já sem byla v Gerlicích nasazená, jo, a tam dávali, já nevim, Zlatá
Praha ((neidentifikováno)), jo, něco, no tak na to sme tam prostě se
šli podívat taky. to byl tady vod nás film, tak sme se tam šli na to
podívat, ale jinak to potom už říkám, pak ne-

LČ: tak k tomu se možná ještě pak dostaneme, ale když ste teda,
byste měla říct, co dělalo film dobrým filmem. které filmy ste tak
měla ráda, třeba em, může to být třeba žánr, nebo podle toho, jak
ste, jak byste si řekla, že to byl dobrý film.

MD: jako, jako že byl dobrej film? že to byl dobré film?

LČ: podle čeho ste to hodnotila.

MD: podle čeho? no tak když mě to zajímalo, ne? když sem to, když mě
nezajímal, tak bych neřekla vo něm, že byl dobrej. no, já si myslím,
když tam hráli dobrý herci a mělo to nějakej děj, že, a tak člověk,
tak, to bylo zajímavý tak, musel to mět prostě vo něčem. nějakej
děj, že, keré člověka jako, zaujal tak si myslím, že tím to...

LČ: a kerej film by vás třeba zaujal? jako třeba žánrově nebo
romantický nebo veselohra nebo drama.

LČ: no když byla veselo- když bylo drama, tak tó, co sme dřív měli
tak jako, jako kdybych se bála, víte to mě tak jako rozrušovalo.
když to byla taková veselohra nějaká, jak třeba když Pešek
((Ladislav Pešek)) hrál třeba když ze študákovy duše ((Cesta do
hlubin študákovy duše)) a takový ty, jo, tak prostě tak to, se
člověk zasmál, zasmál, že, a to už, to už aspoň, se mi aspoň líbilo
lepší.

LČ: a šla ste tedy na nějaký film vícekrát? sme říkaly že...

MD: a tak jednou dvakrát to ještě, ale...

LČ: a nevíte ani na který?

MD: ale to nevím, to nevím, to...

LČ: a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda a jestli ste jim dávala
přednost před kinem.

MD: ((směje se)) tak jaké druhy zábavy, nó, tak eště než sem teda,
než sem, tady byli třeba Němci, tak sem vám říkala, my sme šli do
kina a potom sme z kina sebrali a šli sme, že to bylo v jednom, že
na tom výstavišti, tak sme šli tam na ten čaj o páté, tak sme tam
prostě do tech devíti nebo tak byli a...

LČ: a třeba em divadlo, nebo rozhlas...

MD: divadlo, divadlo taky, a ee, divadlo a v Rozmarýnu, jestli víte,
tam bývaly, tam bývaly každé měsíc nějaký, buďto nějaký artisti,
nebo prostě nějaké takový program, jo a tak to bylo, to sem na to
chodívala, to jo. eště...

LČ: a kdybyste si třeba měla vybrat mezi tímto a ee kinem, tak
jestli, co byste preferovala, tenkrát.

MD: tak ee tenkrát? tak ee já nevím, tak to bylo zajímavý v kině to
bylo zajímavý, když bylo něco hezkýho a á v, v takové ten, taky,
tak.

LČ: takže podle programu nebo...

MD: podle toho, co by bylo, no, co by hráli nebo co by to. no já
nevím jinak.

LČ: a, a rozhlas třeba? to ste...

MD: rozhlas? jako myslíte tak to, rozhlas, no to sem měla až potom
pozdéš. naši, naši měli teda to ještě začlo, začlo, jo, rádio a
takový začly. tak to, to naši měli, když to začínalo, no ale tó, to
mě tak nějak moc ne. to jenom můj otec byl takovej, že když bylo
zakázaný já nevím Londýn nebo co, tak von to poslouchal, že jo.
((směje se)) to se <nesmělo>.

LČ: a když ste, říkala ste ale, že ste chodili na ty výlety třeba.

MD: no, my sme chodili, my sme byli myslím taková ee celá ee celá
rodina sportovní, protože naši měli dva stany, a my ještě jako děti,
že, tak jako strýc, otec, další strýc, kamarádi, další to, tak voni
se sebrali a do Bílovic šli, to byl takovej palouček, jo a tam
postavili stany, oni tam přespali a my s maminkou, s tetou prostě
sme tam přijely, tam se vařilo, byl kotlik, tam se vařilo, jo
((směje se)) a zase potom, a to já sem většinou když ee matka,
sestra byla menší, že, tak matka s tou sestrou, prostě jely vlakem
tak já ne, já sem musela s chlapama jít pěšky, já sem <ráda chodila>
ráda chodila a můj syn taky teď chodí strašně rád.

LČ: a když se vrátíme k těm kinům ještě, byly mezi nimi, mezi těmi
místními kiny ňáké rozdíly? jak byste je třeba to...

MD: no tak to bych řekla, že rozdíl někerý třeba na tom Starým Brně
to bylo malý kino. v tom Excelsior, to bylo takový malý kino, že? a
tady už ty další v Alfě ((Alfa)) a ten Kapitol a takový, to už byly
takový mohutnější, lepší, že, lepší, to je jasný

LČ: a jak vlastně se teda lišily ty sály a pokladny a foajé
((foyer)), v jakým to bylo tom rozměru většinou teda.

MD: no říkám, co teď ty, co byly Kapitol a takový ty, tak to už
bylo, takový to bylo reprezentační bych řekla, takový lepší, že. a
dřív to, copak dřív, dřív hlavně že bylo kino, no a hlavně že se tam
chodilo.

LČ: a ten přístup toho personálu nebo zaměstnanců, ten se lišil?

MD: ale tak to bych já, já bych řekla, že byli vždycky slušní.
nemůžu říct, víte, že by byli nějak totok. že by se nějak chovali
třeba k dětem. děcka, to víte taky tam někdy řádily trochu, že. ale
nemůžu říct, že by byli na ně nějaký hrubí nebo tak, to ne, to
nemužu říct.

LČ: a vzpomínáte si třeba ňákého konkrétního zaměstnance, na ňákého

MD: ne, né tak to né ((směje se)) dyť to už je strašně dávno.

LČ: a tyhlecty vlastnosti, které ste zmínila, jakože něco
reprezentativního, hrálo to roli, když ste si vybírala, kam pudete,

MD: ale ani tak, ani tak ne. no tak když tam, když hráli prostě něco
hezkého, něco hezkýho hráli, no tak šlo, na ale podle toho taky,
kolik bylo peněz, že. [vstupný] ((směje se))

LČ: [a tam že takže] se lišilo vstupné.

MD: no. ((směje se))

LČ: a jak hodně se to třeba lišilo

MD: prosím?

LČ: jak výrazně se to lišilo?

MD: (.) no tak já nevim, já ňák, já už si nevzpomínám, kolik potom
pozdéš bylo. my sme ještě chodívali ještě za korunu nebo tak padesát
nebo tak nějak, že, jako děcka, potom už to bylo víc, že. ale teď si
ani nevzpomínám kolik. to ani nevim.

LČ: ale mezi těmi kiny tedy byly rozdíly v ceně.

MD: no tak to, jako v ceně, ce- cenu?

LČ: nó, vstupného.

MD: vstupný? tak já si myslím, že na ty večernější, co byly, jo, to
muselo být určitě víc, jo. ale na ty dětský, tak to ne, to bévalo
stejný.

LČ: a kina mezi sebou byly rozdíl, kolik byste dala třeba v Kapitolu
((Kapitol)) a v tom Excelsioru? ((Excelsior)) kolik byste zaplatila
za vstupné?

MD: tak ee kolik jako? já si myslím, že v tom byly rozdíly, ale já
už si nepamatuju, kolik sme, kolik sme platili. já vím, že málo, že
nám matka vždycky dala korunu a <nějaký na to> a, a když sem potom
se učila tak, já sem se učila štyry roky a nedostávala sem nic,
žádnou žádnej plat, že. to se nedostávalo, potom pozdéš těm učňům už
dávali, jo, už dávali třeba třicet korun nebo padesát korun, že, ale
my sme nedostávaly vůbec nic. my sme tam prostě, aj, aj mistrová už
chtěla, abysme ji dělaly služku.

LČ: a z čeho se skládal program toho představení, co se třeba dělalo
o přestávce.

MD: tak, tak napřed byl, napřed byla nějaká ta, ty reklamy takový
že, nějaký ty a pak bylo kino, no a pak po přestávce mám dojem že,
že tam aj nabízeli nějaký, nějaký ty, něco tam nabízel.

LČ: občerstvení

MD: hm, něco tam nabízeli

LČ: a ty reklamy, ty byly jako filmový, anebo to byly jen okýnka,
diapozitivů.

MD: né, to byly takový nějaký prostě, reklamy potom, až už bylo to
pozdéš, v tom po třicátým roce nebo tak, po pětatřicátým? tak nějak,
tak to už byly takový víc, víc jako, ze světa, jo.

LČ: takže to byly týdeníky, ne? [týdeníky jako].

MD: [nó, to už byly] týdeníky, no. to už byly. předtím byly takový
jenom jako, jestli večer už dávali zase jako jiný, to možná taky, že
pro ty děcka, tak ty děcka to nezajímalo, že, takový, no.

LČ: a ty ee, ty týdeníky, měla ste je ráda, bavilo vás to sledovat,
tyhlecty ( )

MD: a tak jo, vono to bylo zajímavý, to bylo zajímavý.

LČ: tak, vlastně, em proč vlastně proč proč vás tyhle týdeníky teda
zajímaly, protože to bylo ze světa nebo...

MD: ee no tak že to bylo, to jo, že se člověk dozvěděl.

LČ: jako jinak ste k tomu se vlastně nedostala.

MD: tak jak myslíte, k tem zprávám takovém a těm? no tak ee jenom co
člověk slyšel, tak to to tak nějak mě to jako to...

LČ: takže ste to měla ráda v tom kině, [když ste to]

MD: [docela jo], docela to bylo zajímavý.

LČ a teďka taková jiná otázka, byla ste někdy přítomna při promítání
filmu v domácnosti, měl někdo z vás nebo kdokoliv z příbuzných
promítačku?

((rozhovor na deset sekund přerušen zvoněním telefonu))

LČ: em měli ste promítačku?

MD: ne, my sme měli, promítačku? počkejte, kdo měl promítačku (.)
myslím že, ne, to byl, to až sestra se vdala, tak švagr, měl
promítačku. protože vím že, že filmoval, když ee když měl promoci
kluk a to. a nás ještě když, když jako děti byly malý tak, třeba na
náměstí, když byly, tam, plno holubů a takový, tak to, ale jinak ne,
jinak sme doma neměli.

LČ: ani u někoho jiného ste se ne- nebyla koukat na filmy doma.

MD: ne, ne.

LČ: a teďka [vlastně]

MD: [dyť já] řikám, já říkám švagr, prot- pardon. né švagr, ((směje
se)) ale můj, můj, dyť můj dělal v tým

((rozhovor na jednu minutu přerušen telefonním hovorem))

MD: já sem si vzpomněla, že můj dělal, můj dělal v tým. oni dělali
právě promítačky, jo, a tak [měl doma]

LČ: [váš manžel]

MD: jo ((směje se)) tak měl doma jeden čas to a právě ty děti, děti
jak byly to tak je nás filmoval, já sem šla na procházku třeba, jo,
tak nás filmoval a [potom nám to]

LČ: [ale to bylo asi až po] válce ste říkala.

MD: no to bylo po válce to bylo, ale před válkou ne, před válkou
žádné.

LČ: teď se jenom ještě vrátíme k protektorátu.

MD: hm

LČ: chtěla sem se zeptat, jak na vás působily změny po tom roce
třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy, hlavně v
tom vztahu ke kinu, jestli vás třeba zajímalo, že se, že ty otázky
jazykové em že byla němčina v titulcích na názvech, na plakátech,
reklamách.

MD: no abych vám řekla pravdu, my sme, já nevim, my sme byli ee
takoví, že třeba šli sme a potkali sme, jak sme bydleli, jo, tak
voni chodili do německé školy, my sme chodili do české školy.
potkali sme se, tak ahoj, kam deš, do kina tak deme, šup, a šli s
náma. že nám to žádné rozdíl jako nebyl.

LČ: hm

MD: víte, že sme, nevim voni chodili do německé, my do české, znali
sme se prostě, že, bydleli vedle v domě a tak, jo, takže nám to ani
nepřišlo.

LČ: a ten jazyk vám ani nevadil, vy ste [ho znali].

MD: [takže nám to] ee, nepřišlo jako protože voni chod- mluvili
česky, že jo. ale chodili do německé školy. no ale potom až už to
bylo jako takový nijaký, že, no ale pořád se, pořád se chovali
slušně k nám zrovna tak jak to. já mám třeba kamaráda, kterej je ve
Vídni a, a k tým sem jezdila a a volá mně nebo píšeme si a je, to
tenkrát nebylo tak jo, ale až přišel Hitler prostě až to bylo jinak,
ne jinak to...

LČ: no a za toho protektorátu právě se změnilo to, že bylo hodně
němčiny, ne? v tom v těch kinech tak jestli [co se vám jako]

MD: [no jo, no to] víte že bylo. protože to už začlo a vlastně tady
bývaly aj, tady byly třeba obchody a tak to bylo všechno, to byli
sice Židi, většinou, a Němci, že. to bylo a to bylo všechno tam jako
německy.

LČ: a vadilo vám to nějak nebo to [ste to nevnímala]

MD: [ne no tak] vono to bylo, člověk si na to zvykl, že to bylo
celej ten čas, no.

LČ: a třeba diváci se začali chovat jinak v kinech po té, po tom
protek- v tom protektorátu?

MD: tak to ani nevím, to já sem tak moc potom nechodila do kina a
tak...

LČ: proč ste vlastně nechodila?

MD: no tak zase sem měla ňáký jiný tytok, starosti. nevim, no. vím,
že chodila sem, ale nevím třeba, že bych chodila pořád, že bych
chodila pořád, že, no.

LČ: takže ste chodila méně.

MD: [no, takže]

LČ: [a souviselo] to částečně i s tím, že už ste pracovala?

MD: no, no takže to ne nevím, že by to vadilo a třeba když sem když
sem ee se učila, tak k nám chodil tam taky chodili tam jo, to bylo
pánský dámský, že, tak chodili tam taky, byli byli to byli Němci to
tytok a

LČ: a změnil se třeba výběr filmů, na které ste chodila v té době, v
té protektorátní už.

MD: jako jiný filmy?

LČ: jestli ste si vybírala jinak.

MD: tak to ještě, to ještě, tak když už bylo potom to, to já sem
byla pryč, takže jaký tady byly filmy nevim.

LČ: á, takže vy ste tady vlastně až do konce války nebyla [potom].

MD: [nebyla], až po tom pětačtyřicátým teprve...

LČ: a to ste třeba šla do kina po osvobození, nějak jestli si
vzpomínáte, jak to jakou to mělo atmosféru,

MD: tak to nevím, protože to, když sem při- když sem jako přišla, ee
když sem já sem vod tam utekla, v tom dva- pětaštyřicátým, sem utik-
utekli, on tam on tam za mnou otec přijel ve štyryaštyrycátým a on
jak tam spal v té jako u chlapců, v té jako vzadu u nás, my sme

LČ: a to bylo přesně kde?

MD: prosim?

LČ: kde ste byla.

MD: já sem byla v Gerlicích.

LČ: hm

MD: jo? a my sme měly lágr jenom děvčata a tam až vzadu prostě byli
kluci že, no a a otec tam přijel a kde spat, no tak sem tam
poprosila jo, jedna jedna tam prostě chodila s nějakým, no a tak ho
vzali k sobě, tak řekli, že kdyby sme utíkali, ať ná- ať mě vezmou
sebou. no a v tom v únoru prostě, v pětaštyřicátým, no tak voni
najednou ten Milek, to byl takovej starší pán, co slíbil otcovi, že
mě vezme sebou když, něco, no tak navrhl, že bysme mohli utýct, že
už je to, že už válka <se končí> že už je to takový nahnutý. no a
tak sme tak sme prostě se sebrali a šli sme asi devadesát kilometrů
pěšky. protože voni všude tak chytali, tak sme nechtěli, aby nás
chytli a voni nás chytli v Liberci teda, jo. no a tak potom teda
když sem přijela přijela dom, no tak sem moc nemohla nemohla nikam
chodit a protože sem měla strach zase, aby mě někdo aby mě někdo ne-

LČ: [takže ste ani do toho kina nešla]

MD: [ne, ne to, že] řekl a jaktože je vona tak dlouho doma a jaktože
si tady chodí jak totok. tak sem prostě nikam nechodila, no a potom,
potom začly ty nálety, že, na Brno v tom štyryaštyrycátým, to sem
v Židenicích ee tetu a dvě holky, devět a dvanáct roků zabilo
tenkrát. no a pak přišly ty nálety a pak bylo osvobození, no a tak
to moc teda nevim, že by se do toho kina chodilo, ani nevim moc
potom.

LČ: já vám teďka ukážu.

MD: takže sem vám toho moc neřekla ((směje se))

LČ: ale ne, tady je seznam filmů, jestli byste se na to podívala, a
jsou to filmy, které byly v těch českých kinech promítány už od roku
dvacet devět, takže to vám bylo tech osum a je to do roku
devatenácet čtyřicet pět a em mě by zajímalo, jestli byste si třeba
až se podíváte na ty filmy vzpomněla, jestli, na některé z nich a
jestli patřily třeba třeba k vašim oblíbeným.

MD: jó, zpívající ((Zpívající bloud)), to nevím, cé a ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), to jo.

LČ: a vzpomínáte si, třeba byste na tom byla v kině přímo v té době?
nebo není to třeba náhodou vzpomínka

MD: já si myslím, že to ee pozďéš, bych řekla.

LČ: pozdějš si to na to vzpomínáte.

MD: spíš si myslím, že pozďéš, hm, To neznáte Hadimršku, to taky, to
tak to bylo pozďéš bych řekla.

LČ: né, to bylo v kinech v té době

MD: jo?

LČ: ale na tom ste teda nebyla v kině nebo nevíte.

MD: tak já to teda v to tady ty ty f- to znám tady všechny ty.

LČ: ale ale většinou asi spíš z pozdějš-

MD: já si myslím, že z pozďéš, právě. protože to (.) cé a ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), To neznáte Hadimršku, Lelíček
v tom. ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) no Pobočník Jeho
Výsosti, no, Zlatá Kateřina to nevim. Mata Hari,

LČ: to si vzpomínáte?

MD: no no

LČ: a byla ste na tom v kině?

MD: no, to mám dojem že jo.

LČ: a vzpomněla byste si třeba s kým? nebo [jestli to bylo s tou
partou]

MD: [to si myslím, že] to už sem chodila s chlapcem, tak to jedině s
nim.

LČ: takle, takže ste pak chodila s chlapcem.

MD: hm

LČ: takže to muselo být potom už jak ste byla v tomu učení nebo

MD: to muselo být před tou válkou. (.) Svět patří nám, no, Sněhurka
a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tři děvčátka ((Tři
děvčátka pokračují)) to né. U pokladny stál, no, To byl český
muzikant, s tím ee, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou,
to všechno znám.

LČ: ale jako ste si jistá, že ste to [viděla v té době?]

MD: [( )] prosim?

LČ: jestli ste si jistá, že ste ty filmy viděla v té době. i ty
české třeba jak ste menovala toho českého muzikanta ((To byl český
muzikant)).

MD: to, no tak to si myslím, že jo, že to

LČ: a to ste chodila s tím přítelem na to?

(rozhovor na pět sekund přerušen)

LČ: a proč se vám ty filmy líbily, jestli se vám líbily.

MD: em no líbily se mně. ee to třeba že se člověk zasmál, přišel na
něco jiného, mohl se aspoň zasmát.

LČ: a co pro vás znamenalo něco ty filmy třeba ta Mata Hari, když už
ste ji zmínila.

MD: no to už bylo ta Mata Hari, to už bylo takový ee to bylo vona
byla špiónka nebo co, viďte, no, no tak to bylo zajímavý.

LČ: jako ten děj?

MD: hm

LČ: a herce třeba, jak ste zmiňovala...

MD: taky. tam hrál, to si nevzpomínám, kdo tam hrál, to si
nevzpomínám teda.

LČ: a em Mata Hari hrála Greta Garbo teda.

MD: Greta Garbo?

LČ: ano.

MD: hm no to vím teda, že hrávala, ta hrávala eště teda, počkejte,
kterej eště ten film Greta Garbo, jeminkote ještě ještě v nějakým
filmu, ještě v nějakým filmu, ale tady myslím není.

LČ: a toho českého muzikanta ((To byl český muzikant)), to vám můžu
ukázat tady obrázek. to ste viděla také v kině, na to si vzpomínáte.

MD: to byl, to, Korbelář ((Otomar Korbelář)) no. no to nevím, v
kterým roce, to říkáte, že dřív, že to hrávali dřív?

LČ: no, to bylo před válkou určitě.

MD: no tak to muselo být v tym než jako v tom třicet šest třicet pět
nebo tak nějak.

LČ: si myslíte, že ste to viděla.

MD: mhm

LČ: a ty Burianovy ((Vlasta Burian)) filmy? na ty ste chodila do
kina?

MD: no ty taky, ale to nevím, jestli to bylo dřív, to tak to si
nepamatuju, jestli to bylo, protože to všechno znám.

LČ: a ty zahraniční některé znáte, kromě tý Mata Hari?

MD: který to je ty zahraniční

LČ: nejsou všechny [většinou je tam jeden zahraniční] a jeden český.

MD: [tam eště, dyť eště sou to by]

LČ: třeba Moderní doba?

MD: tak ty ty šestý ee Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to to
bylo ještě bývaly německý, počkejte, kdo tam hrál sonja hernery
((Sonja Henie)) nebo jak se menovala ta krasobruslařka, že potom tam
hrával ten em jak von se menoval. taky von je, když já ty, když ty
ména, to už sem dávno zapomněla. (.) ale většinou tady většina to
(.) ty Tři děvčátka pokračují, to nevím, To byl český muzikant,
Město ztracených, to tedy to, to si nepamatuju (.) Opereta,
Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou, hm klupa
((neidentifikováno)) jak von se menoval. dobrodružství
((Dobrodružství barona Prášila)), jak von se menoval, ten německej
herec ee teď vo něm taky mně se zdá mluvili, nemužu si vzpomenout.
hanjc hans riman ((Heinz Rühmann)).

LČ: hans riman? ((Heinz Rühmann))

MD: hans riman. ((Heinz Rühmann))

LČ: a toho ste měla ráda?

MD: ten no ne, ten ten tam hrával, to byl to byl hezkej film taky.
nevím v čem to bylo, ale to si pamatuju že, to to ale před válkou
jak jo, předtim. ale jinak jinak...

LČ: a myslela myslíte, že byste chtěla ještě něco dodat k tomu, o
čem sme se zatím bavily, o čem sme nemluvily? třeba jestli ste
chodili do kina se školou, se zeptám.

MD: tak se školou, se školou bych řekla to ne. to nevim, to že bysme
se školou ne. jako teď děcka chodí, jo, to až mý děti, ty chodily,
ty chodily tam na výstavu a tam chodily, jo.

LČ: takže žádnou další vzpomínku už byste neměla.

MD: no tak na to na ty ((směje se))

LČ: na to chození, na některá kina,

MD: ne, to řikám, ráda sem chodila na takový ty veselohry, to jo,
když bylo něco takového veselého, tak nebo s tým Burianem ((Vlasta
Burian)) třeba a nebo nebo ee nějaký takový ty slaďáky, že jo, jak
se říkalo, no tak to sme rádi tak chodili, ale to už bylo potom, to
už, skoro jako válka, to už tak nepamatuju.

LČ: dobře tak já vám děkuju.

MD: no nemáte zač, moc sem vám toho neřekla ((směje se))

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedl: Luděk Havel
Rozhovor přepsal: Kateřina Maťátková a Luděk Havel
Datum a místo: 5. 5. 2009, byt MB, Pompova ulice, Brno-Komárov

Rok narození: 1928, sourozenci: bratr mladší o pět let.

Bydliště do roku 1945: Otevřená (dnes Burešova – Veveří).

Povolání rodičů: Otec zřízenec u Dopravního podniku, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V dětství navštěvovala školu na ulici Terezie Novákové. Pracovala jako
administrativní pracovnice na úřadě.

LH: výborně, tak už je to v pořádku. takže já začnu tím, jak sem vám
říkal. vy ste tedy Marie B. [je to tak?]

MB: [ano.]

LH: ee narodila ste se v roce?

MB: devatenácet dvacet osum.

LH: osum, á kde ste tedy bydlela do roku čtyřicet pět?

MB: no bydleli sme, ee když sem se narodila, tak sme bydleli na té
Otevřené ulici, to je naproti Lužánkám.

LH: ehm.

MB: (...) a v děvětatřicatém roce ee rodiče koupili v Řečkovicích
domek, a tak sme bydleli tam.

LH: ehm, hm. (..) a kam ste chodila do roku čtyrycet pět do školy?

MB: to sem chodila v Řečkovicích.

LH: v Řečkovicích. (..) ee vzpomenete si, kde to bylo, na které
ulici třeba?

MB: no, no na Terezii Novákový myslím, že to bylo, na konečné jako
ee (.) jak jak byla jako ta konečná za-...

LH: ehm.

MB: stanice, tam byla taková smyčka a u toho byla škola, menovalo se
to Masarykova.

LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?

MB: tatínek byl zřízenec u Dopravního podniku a matka byla v
domácnosti.

LH: ehm. měla ste sourozence? bratra, sestru?

MB: nó bratr mně zemřel. jako měla sem bratra, ale zemřel na
rakovinu a byl taky jakó ee zaměstnanej v tom Dopravním podniku,
jako inženýr byl.

LH: ehm. a bratr byl starší, nebo mladší, než vy?

MB: mm bratr byl o pět roků mladší.

LH: pět roků mladší. á ee jakého vzdělání ste dosáhla?

MB: já sem chodila na obchodní školu.

LH: tady v Brně?

MB: v Brně, no.

LH: hm. a poté, když ste vychodila školu, jaké bylo vaše povolání?

MB: no v administrativě jsem pracovala.

LH: takže úřednice na ňákém [úřadě?]

MB: [ano.]

LH: á kdy pro vás skončilo takové to pravidelné chodě- chození do
kina, kdy ste přestala chodit ňák častěji do kina, vzpomenete si,
kdy to bylo?

MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala,
měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme
chodili právě do kina.

LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let
eště ste chodila nějak pravidelněji do kina?

MB: no hlavně až potom, až sem měla děti.

LH: ehm.

MB: předtim sem chodila taky, ale jenom tak jako ee nepra-, no
vlastně taky asi pravidelně, ale to bylo kino, jako takový v
Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) víte ještě se tam (točilo)
takhle promítal...

LH: [hm.]

MB: [tam] z- jako kamarádi moji třeba, a (..) takže tam sem taky
chodila, no ale já nevim přesně už jak často, ale tam sme chodili
potom pravidelně dvakrát v týdnu.

LH: ehm. a to, takže to nebylo ňáké pravidelné kino, když ste
říkala, že tam mm ňácí kamarádi promítali, nebo...

MB: no, no bylo, ale bylo to v sokolovně, bylo...

LH: [hm.]

MB: [to] takový eště em prostě byla přestávka mezi tím, že, nebo se
jim to někdy strhalo. ((smích))

LH: ehm. á kdy ste bylo asi tak úplně naposledy v kině?

MB: [na- na-]

LH: [já nevím jestli] třeba před deseti lety, nebo naposledy třeba,
já nevím...

MB: no naposledy sem byla, je to asi rok, nebo (.) tak nějak ná tech
e Vratné láhve.

LH: ehm. ale nějak pravidelněji už tedy nechodíte do kina?

MB: no tak já nemůžu teď chodit.

LH: jasně.

MB: jinak jako ee jako tady je klub důchodců a tak ee voni někdy t-
chodí do kina.

LH: ehm. tak teď se vás budu ptát na otázky, které sou mm, které se
budou týkat do období do ukončení vaší obecné školy ee vzpomenete si
na svůj úplně první návštěvu kina? kdy ste úplně poprvé byla v kině?

MB: to si nevzpomenu.

LH: nevzpomene- a jaká je vaše [úplně nejstarší...]

MB: [em to-...]

LH: vzpomínka na kino?

MB: mm no tak já j- e jedině na to kino v těch Řečkovicích ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), na tó ee tó takový, kdy teda tam byla
přestávka, kdy s- kdy kdy to se promítal tam někdo takhle, že,
nebylo to nějaký, odborný, nebo tak, ale ale vobčas se to strhalo
aj. ((smích))

LH: ((smích)) a nevzpo- nevzpomenete si třeba v jakém roce to bylo,
n- nebo na taková ta úplně první vzpomínka, na kterou si vzpomenete
na kino mm, co se vám třeba ňák zapsalo do paměti?

MB: mm no tak to mohlo být tak ee jako za té války tak ve štyrycátým
roce možná, nebo aj tak předtím.

LH: ehm, takže nějak třeba předtím rokem devatenáct set čtyřicet...

MB: [ano.]

LH: [ste] by- byla ste v kině [ňák, nebo...]

MB: [ano, ano.]

LH: ale přesněji si tedy nevzpomenete si.

MB: ne, přesně nevím.

LH: nevadí, nevadí emm jak často ste jako dítě, zhruba do těch svých
deseti let, to jest do ukončení té obecné školy, jak často ste
chodila do kina?

MB: no to vůbec nevím, to s- sem spíš chodila jako do divadla ee na
(.) kašpárka a na (.) takový e bylo tady kašpárek (ferína) a
kašpárek, nevím jak ten se menoval, tak to spíš tam.

LH: takže do těch deseti let ňák častěji ste do kina [nechodila?]

MB: [ne,] ne.

LH: ehm. a pokud ste v tomto období šla do kina, šla ste spíš sama,
nebo třeba s rodiči, nebo s kamarády?

MB: mm nó tak, te- tehdá to bylo ještě nepřístupný, tehdá mně ještě
nebylo tolik roků, tak vždycky sem musela z- jít ee s rodiči...

LH: ehm.

MB: nebo prostě s někým starším.

LH: jasně, a do těch svých deseti let, takže v podstatě to máme tak
zhruba do doby d- do začátku války, ee která kino ste navštěvovala v
té době, když ste šla do kina, do kterého to bylo?

MB: nó to v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), ale to
bylo ee kino jako takový v sokolovně, víte...

LH: [ehm.]

MB: [se] tam promítalo.

LH: á jaký, nebo proč to bylo právě toto kino, bylo to tím, že bylo
nejblíž to kino?

MB: ano.

LH: á jak se mm jak se vyjadřovali třeba vaši rodiče ó kině, jak h-
jestli se jim ee jestli chodili sami do kina, nebo jestli vás
podporovali v chození do kina?

MB: no tak jo, ale oni sami moc nechodili do kina.

LH: ehm, takže k- vás ňák v tom neomezovali, nebo...

MB: [né, né.]

LH: [nevím jak] to říct. ne? á ee jaký byl postoj, nebo jak se
chovali třeba učitelé ve škole, mluvili třeba o filmech, o kinech,
říkali vám třeba, že v tom kině něco hrají a podobně?

MB: em-em.

LH: vůbec? ták á v- vy ste říkala, že moc do kina nechodila v tu
dobu, takže ee dá se říct, že ten, to kino vás v tu dobu do těch
deseti let ňák pro vás nebylo důležité, že ste ňák mm častěji
nechodila do kina...

MB: ne.

LH: ňák se to neprojevovalo třeba, že byste [se s kamarády
bavili...]

MB: [to né, no tak,] tó eh potom jako ee už ee jak sme byli větší,
tak ano, to eště em jenomže to bylo ee tehdá m- myslím do patnácti
let dokonce nepřístupný.

LH: mhm mhm. tady už to mám tá Tělocvičná jednota Sokol v
Řečkovicích v podstatě v tělocvičně tam [to kino.] ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

MB: [no, no.]

LH: mhm. á ták můžeme se ee posunout emm o trošku dál, já se tady
podívám. em, když ste skončila mm když ste skončila chodit dó s-
skončila ste docházku do obecné školy, začala ste chodit častěji do
kina třeba, když vám bylo víc jak třeba těch deset let?

MB: ne to (to stejný).

LH: á, já to tady rychle proběhnu. (...) á v té době ste stále
chodila do těch Řečkovic do toho kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)),
nebo...

MB: nó (pak) stále.

LH: ehm, ehm a jinak kromě těch Řečkovic, kromě té sokolovny ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), měla ste třeba nějaké jiné oblíbené kino,
třeba v Brně, ve městě?

MB: no ee to sem jinam nechodila tehdá.

LH: a kdyby ste si vzpomněla...

MB: protože to se muselo dojíždět zase, že.

LH: ehm.

MB: a tehdá jako em to bylo s- jako ee po pětačtyrycátém roce vůbec
ee ani elektriky nez- nejezdily, to sem chodila i do p- práce pěšky.

LH: ehm, ehm. já teď spíš mluvím ee teď spíš mluvím o tom období ee
ještě vlastně během války, vlastně od začátku války, do konce války,
jestli třeba v průběhu války [ste chodila do kina?]

MB: [no tak to sme] chodili, jo.

LH: ehm, a mm stále to byly ty Řečkovice? ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

MB: no.

LH: á co se vám, nebo co se vám líbilo třeba na tomto kině, co co si
co si pamatujete z toho kina, nebo proč em jestli vám něco uvízlo v
paměti z toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích))?

MB: no to už, to už ani moc ne.

LH: ták ee, takže stále ty ty Řečkovice, em takže nedá se říct, že
by em ss, dá se v podstatě říct, že to kino v těch Řečkovicích
((Kino Sokol v Řečkovicích)) ste navštěvovala hlavně kvůli tomu, že
bylo, že bylo blízko, že ste nemusela dojíždět [nikam nikam dopra-
...]

MB: [no blízko a chodili] tam jako o spolužáci a a všichni i jako...

LH: ehm. á bylo třeba v této době, nebo třeba i později ee v Brně
nějaké kino, kam ste nechodila, které vám třeba to kino se nelíbilo,
nebo...

MB: nó tak ee ee já sem tak ee kromě těch Řečkovic nikam jako
nechodila.

LH: ehm, ehm.

MB: nebo ani sem <nesměla chodit.>

LH: jasně. no a v té době, jak vy ste se obvykle v tom kině chovala?
em jestli třeba v tom kině v té sokolovně, jestli se třeba j- jedlo
něco v průběhu promítání?

MB: ne, ne.

LH: ne. a nebo třeba bavili ste se s kamarády o...

MB: [no to ano.]

LH: [v t- nebo] myslím v kině třeba.

MB: no to ano.

LH: bavili ste se kon- ee...

MB: hlavně při týdeníku. ((smích))

LH: ((smích))

MB: <když tam byli, jako pochodovali třeba ti němečtí vojáci, tak to
sme se bavili.>

LH: takže spíš, že vás to nebavilo, nebo, že vás to nezajímalo,
nebo...

MB: ne spíš sme si dělali takovou legraci, (.) <aby to nikdo
neviděl.>

LH: ((smích)) takže sté při v průběhu toho týdeníku ňák to
komentovali a pak třeba potom, při tom [filmu po tom týdeníku?]

MB: [ne, no tak potichu] ((smích)) <a všechno,> protože voni
pochodovali v jako tak tím způsobem, že mo- tak ee vysoko...

LH: [hm.]

MB: [dávali] nohy, že, a to to pro nás bylo výsměšný.

LH: á při filmu samotném ee reagovali třeba diváci hlasitě nějak na
film, třeba tleskalo se, [nebo...]

MB: [ne, v té] v té době ne.

LH: v té době ne. á potkávala ste v kině své známé, své kamarády?

MB: ano, to sme chodili většinou vi- víc nás.

LH: ehm. a mluvili ste pak spolu třeba o tom filmu, když ste šli z
kina?

MB: no to sme museli zas už být doma, tak... ((smích))

LH: [takže...]

MB: [<to sme] neměli čas.>

LH: a pak třeba ve škole, nebo nějak probírali ste třeba ty filmy,
na [kterých ste byli?]

MB: [no tak to] ano.

LH: á mm projevovalo se to nějak třeba mm v ňákých, nevím, jestli
třeba soutěžích, jestli ste, nebo jestli ste se mm dohadovali o tom,
kdo viděl kolik filmů, nebo...

MB: ne, ne.

LH: ták, teď se můžeme ee teď se zeptám přímo na ňáké konkrétní
filmy. ee vybírali ste ee vybírala ste si ňáké konkrétní filmy, na
které ste šla do kina? jestli [ste měla ňáké oblíbené?]

MB: [no my sme] ee my sme chodili pravidelně teda v dvakrát v týdně,
takže eh ta, to se měnilo ee dvakrát v týdnu se měnil tam film.

LH: ehm.

MB: tak potom to ee jako sme chodili pravidelně už.

LH: takže to nebylo spíš o tom, že byste si vybrala ňáký film, na
který pudete, ale jakmile byl nový film, tak [ste]...

MB: [no.]

LH: tak ste šla do kina. á ee získávala ste v té době informace o
filmech třeba z plakátů, nebo z novin, nebo...

MB: ano.

LH: a kde, kde?

((něco padá))

LH: je, pardón. kde hlavně to bylo tedy?

MB: no ó tehdá sem odebírala to kinoreví ((Kinorevue)) myslim se to
menovalo.

LH: ehm.

MB: tak nějak v tom (..) a potom jako bylo dost jako ee psaný ee
psáno o těch filmech, nebo o hercích, nebo byly fotky herců, že, tak
te- tak z tohoto.

LH: takže z toho časopisu kinoreví ((Kinorevue)) á em díky tomu ste
ss- si vybírala ňáký film, na který ste šla, nebo spíš to bylo pořád
o tom, že ste prav- byla pravidelnou návštěvnicí [toho]...

MB: [ano.]

LH: toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)). á mm bylo
pro vás ee při výběru filmu důležité, nebo r- šla ste třeba radši na
film, když tam hrál nějaký váš oblíbený herec, nebo měla ste [nějaké
oblíbené herce?]

MB: [no to víte, že ano.] ((smích))

LH: kteří to byli třeba?

MB: no tak třeba naproti nám bydlel, nebo bydlel, mm měl maminku mm
Gustav Nezval, a vedle nás by- bydlel (Eda) Cupák ((Eduard Cupák)).

LH: (...) [a vy ste...]

MB: [ten ovšem] hrál až později.

LH: ehm.

MB: ten chodil ještě do školy tech v té době ee ale v jako mm on
chodil taky d- do Řečkovic do školy, kde tady vždycky něco
recitoval, nebo prostě už měl odmala takový (.) takové zájem.

LH: ehm. á vy ste se nějak třeba znali třeba s těmi Nezvalovými,
nebo s těmi...

MB: no s tou maminkou ano. protože ona a bydlela v takovým malým
domku a měla, ee neměla tam vodu, bylo vedle jako n- na chodníku byl
hydrant, tak chodila tam jako pro pro vodu a prostě se tam bavila ee
s těma em sousedama a tak, prostě byla ee o svym synovi, že tak
jako.

LH: hm, takže dá se říct, že vy ste chodila vlastně ná ee na filmy,
kde hrál em vlastně váš soused, by se dalo říct, nebo že [ste se na
něj...]

MB: [no taky taky] nó.

LH: a kdybyste si měla vzpomenout třeba na ňákou oblíbenou herečku z
té doby?

((ticho 13 vteřin))

MB: no tu tu Zitu Kabátovů ((Zita Kabátová)). (...) pak Adina
Mandlová byla. (...) možná si ještě vzpomenu. ((smích))

LH: dobře, tak jenom mm mě teď napadlo, když ste menovala tyhle ee
tyhle herce, ee čím vás zaujali, čím byli třeba jiní než ostatní,
nebo proč ste je měla třeba radši něž ty než ty ostatní?

MB: no tak tře- třeba ten Gustav Nezval mm von ee chodil tam do
lesa, tak sme ho potkávali a on byl tak byl teda velice hezkej
člověk a měl ee měl krásný tmavý oči. (..) tó jako ee my sme proti
němu byli eště ee mm o hodně mladší, no ale byli sme nadšeni, když
sme ho potkali. ((smích))

LH: ((smích)) takže to v podstatě i vás lákalo do toho kina, že ste
mohla vidět třeba jak ste říkala [ty jeho tmavé oči tam a...]

MB: [no tak (.) taky], no.

LH: ehm. a co třeba ty herečky? čím vás zaujaly ty herečky?

MB: no nevím, oni byly už ee v té době velice známý ty herečky, že a
počkejte, já si nevzpomenu na další, (.) možná za chvíli.

LH: a mm chodila ste na ňáký film ee třeba opakovaně s některým z
těchto herců?

MB: no chodila sem. (..) to to byla myslim mm Maskovaná milenka, v
které hrál ten Gustav Nezval. (..) (ale) pak... (...) jestli je hr-
teď nevim, jestli je hrál v Divé Báře ((Divá Bára)), ale to nevím už
určitě. (...)

LH: ehm. (.) á vy ste tedy třeba šla na některý film s Gustavem
Nezvalem ((Gustav Nezval)) se podívat ještě jednou, nebo spíš ste
chodila...

MB: prosim?

LH: jestli ste šla třeba se podívat ještě jednou na ňáký ten film,
nebo...

MB: nó určitě.

LH: a vzpomenete si na nějaký konkrétní film třeba?

MB: no to byla ta Maskovaná milenka, ale to sem na tom byla víckrát,
ale teď nevim v kterým, (..) to už je trošku dlouho na mě. ((smích))

LH: ee bylo pro vás důležité v té době, jestli šlo o film černobílý,
nebo barevný, nebo vzpomínáte si třeba na ňáký barevný film tady z
této doby?

MB: no tak to nebyl ještě b- barevný film.

LH: ehm. a v té době, když sme tady u těch technických věcí, ee bylo
ňák pro vás důležité, nebo viděla ste v té době e ňáký film němý (.)
ještě?

MB: nó něco sem viděla, ale to bylo spíš takový politickýho něco, to
nevim jak se menovalo. (..) no m- mám dojem, že to bylo ee ze
šaplinem ((Charlie Chaplin)) něco.

LH: ehm. (...) takže spíš ňáké ty mm němé grotesky [myslíte.]

MB: [no, no, no.]

LH: [ehm.] a hrálo pro vás ňákou roli, ve které zemi daný film
vznikl? jestli to byl film český, nebó americký, nebo německý?

MB: no tak spíš, spíš se mně é spíš se mně líbily český filmy...

LH: [ehm.]

MB: [protože] ee ee jako s těma titulkama to bylo takový aj mm
prostě ne- nebylo možný tak sledovat ten film, když tam byly
titulky, tak přece jenom to bylo mm vel- když ste chcel titulky
přečíst všechny, tak potom jako ó s- nebylo, nebylo to ono.

LH: ehm, ehm. já se velice omlouvám, na chviličku.

LH: poďme.

MB: oni si chcou hrát myslim.

LH: tak já se omlouvám za to přerušení, (.) ee poďme se vrátit k těm
filmům, vy ste říkala, že hlavně ty české filmy ste [si vybírala.]

MB: [no o rozhodně] radši.

LH: ehm. ee kt-...

MB: ono tehdá se ani tolik cich- cizích filmů nehrálo.

LH: a které filmy ste měla, které filmy ste měla ráda a které ne?
(...) to je možná taková trošku zvláštní otázka, spíš jestli radši
ste chodila třeba na komedie, nebo radši na nějaká [zami-]

MB: [ne, radši] na nějaký romantický, nebo takový film.

LH: ehm. takže spíš ste hledala v tom filmu takovou tu romantiku.

MB: [no.]

LH: [ňáké] takové to... ták vy ste už říkala, že ste na některý film
šla vícekrát, ee že to byla tuším ta Maskovaná milenka?

MB: ehm.

LH: jestli se nepletu, á jaké druhy jiné zábavy ste měla ráda? vy
ste už zmiňovala divadlo, že ste chodila do divadla, co pro vás bylo
důležitější, spíš to divadlo, nebo to kino?

MB: no tak to kino bylo i jako přijatelnější v- ve všem.

LH: ehm.

MB: protože ee jednak z s do kina sme museli dojíždět, že á musela
už s ee být taková příprava a oblečení všechno, tak radši teda to
kino bylo takový mm [hned.]

LH: [hm.] tak ee já se tady teď podívám na ta kina, i když mm
uvidíme co s tím uděláme, vy ste říkala, že hlavně ste chodili do
těch Řečkovic ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee...

MB: no potom potom už sme chodili i do Králova Pole, protože to už
se tam pak aj zrušilo, myslim, po válce a (..)...

LH: [takže do konce...]

MB: [pak tam byly] ještě kruhy a em takový věci všechno, že jako v
tělocvičně.

LH: ehm. takže do konce té války to byly hlavně ty Řečkovice...

MB [no.]

LH: [a až] teprve...

MB: [no.]

LH: [po] válce to Královo Pole. ee vzpomenete si, jak to tam třeba
vypadalo, vy ste říkala kruhy, že tam byly, á takže v té tělocvičně
byly třeba židle, nebo jak se tam, jak to tam [vypadalo?]

MB: [židle, židle.]

LH: [židle] tam byly, ehm.

MB: no tak jako sklápěcí takový, ale em dřevěný židle.

LH: a ty tam ňák přinesli a pak třeba po představení zase [odnesli?]

MB: [mám dojem], že to vej- vyklízeli zase.

LH: ehm. em bylo ňák poznat, že to je třeba, že to je sokolské kino?
třeba jestli uvaděči, nebo někdo tam třeba chodil v sokolské
uniformě?

MB: ne, ne, ne, ne.

LH: ne, vůbec. ee z čeho se v té době skládal program projekce? vy
už ste zmiňovala, že ste se bavili hlavně mm při těch týdenících,
jak to tam vlastně vypadalo? vy ste přišla do kina, zhaslo se, co se
co co nejprve promítali, jak to vypadalo to [promítání?]

MB: [no býval] tam em jako krátký film nějaký nějaký takový k- jako
kreslený spíš, pak byl týdeník a pak byl zase ještě k- jeden krátký
film a pak teprv byl film...

LH: ehm.

MB: pak byla přestávka (..)

LH: a po přestávce?

MB: prosím?

LH: po přestávce [následovalo...]

MB: [mm byl] film, no.

LH: ehm. á měla sté zájem o ty mm o ty doprovodné části programu,
bavilo vás koukat třeba na ty [krátké filmy?]

MB: [ano, ano.]

LH: em které vás bavily a proč, nebo čím vás bavily?

MB: no myslíte ty ty takový ty krátký filmy?

LH: ehm, ehm.

MB: nó, em to bylo takové, já nevim (..) prostě za- zábavný no ne-
nebo em legrační aj. (...)

LH: taková zvláštní otázka, byla ste někdy přítomna ee promítání
filmů v domácnosti? jestli třeba někdo z vašich známých kamarádů měl
doma projektor, že by promítal třeba doma?

MB: ne, ne, akorát sme bydleli jako v těch Řečkovicích, tam ten
promítal jako zn- (.) zn- ne spolužák, ale jako asi ó třídu chodil
výš a tak n- nás tam někdy jako [pozval.]

LH: [ehm.] ale to bylo v té sokolovně?

MB: v té sokolovně, ale z- zvlášť tam ee měla byla místnost, že, na
to.

LH: takže teď mluvíte o tom kině, kam ste chodila, kde se promítalo,
že tam promítal někdo z vašich známých, rozumím rozumím [tomu
dobře?]

MB: [no, ano,] ano.

LH: (..) ták ee teď se tady mám takové téma to je ta doba
protektorátu. ee vy už ste hodně z toho řekla, ale ještě to tedy
zopakujeme. ee jak na vás působily změny po roce devatenáct set
třicet devět, kdy začaly platit protektorátní předpisy ee bylo třeba
mm ňák cítit, že třeba do některého kina chodí spíše Češi, do
některého spíš Němci, nebo tam u vás v těch [Řečkovicích se to
ňák...]

MB: [ne, tam tam] nechodili Němci, ee Němci tam chodili jenom Češi.

LH: ehm, a chodila ste do kina více nebo méně než dříve, během
protektorátu?

MB: (..) no řekla bych, že (.) žé že jako že to bylo stejný, protože
nakonec jiný zábavy nebyly.

LH: ehm, a v té době změnil se nějak ee výběr filmů, na které ste
chodila, jestli ste třeba víc začala chodit na komedie, nebo spíš na
ňáké jiné filmy?

MB: mm no tak já moc ee komedie nemam ráda.

LH: takže hlavně pořád ty ty...

MB: [ano.]

LH: [ty] romantické filmy. (..) em změnilo se nějak chování diváků v
kině s blížícím se koncem války, bylo to ňák cítit v tom kině na
těch divácích?

MB: (.) no em já myslím, že jo, že spíš jako když když tam ne- ee
něco bylo, ňákej ten pochod tech Němců, tak že, žé jako spíš se tomu
usmívali, nebo smáli.

LH: ehm. takže bylo to třeba i nahlas slyšet ňák ty reakce těch
lidí?

MB: no, později potom ano.

LH: ehm.

MB: to pokud byla válka, tak ne, protože to se každej bál.

LH: á vzpomenete si na svojí úplně první návštěvu po osvobození naší
republiky?

MB: ano, to byl nějakej povídkovej film, ale jak se menoval, já
névim. (.) hrála tam Brejchová ((Jana Brejchová)) a bylo to hm
prostě ó tom jak (.) em jak se seznámila s ňákym tym ruským vojákem
a ee jako domluvili se potom, jenom že ee měla napsanou adresu na
tabuli v v tom (.) v ve škole a přišel tam někdo a smazal to, takže
ona potom nevěděla jako tu adresu.

LH: ehm. (..) a to bylo tedy těsně těsně ňák po osvobození tento
[film ste viděla?]

MB: [no, to bylo] po osvo- osvo-...

LH: á změnila se třeba nějak atmosféra toho em ta atmosféra v tom
kině, chovali se diváci jinak, bylo to znát?

MB: no určitě.

LH: a jak se to třeba projevovalo?

MB: nó ch- byli všichni <spokojenější.>

LH: jasně. [tak já, pardon...]

MB: [hlavně teda hlavně] teda, tam bylo dost ee po po té válce tam
bylo eště te- dost ruských vojáků á tam se em mm pořádaly dycky tam
takový ee nějaký zábavy a tam teda t- to bylo hodně eh jako
navštěvovaný a hodně jako veselý.

LH: ehm. takže...

MB: [prostě...]

LH: [potom] potom představení třeba ňák tam ještě ňáká veselice,
nebo i při tom představení myslíte takhle?

MB: ne tom bylo venku. (..)

LH: ehm. (.) takže em třeba v průběhu představení už venku byla ňáká
ňáká oslava, nebo ja- to říct, nebo spíš potom filmu?

MB: mm no spíš předtím, nebo i potým to bylo dost často tam.

LH: ehm.

MB: to bylo i mimo ee jako ee když sé byl film aj mimo film.

LH: tak já tady mám seznam filmů, ee nevím jestli to, d- doufám, že
to přečtete, ee je to seznam, které byly promítány v českých kinech
v letech ee devatenáct set třicet až do roku devatenáct set čtyrycet
pět, takže pro vás v podstatě zhruba a tady od toho roku začne ee
začneme dole em můžete se na to podívat a zkusit označit mezi nimi
filmy, na které ste třeba chodila, nebo které byly vaše oblíbené
filmy?

MB: no (tady) ten film si pama- to je e ten ee cé ká polní maršálek
((C. a k. polní maršálek)), to si pamatuji, že bylo pak tý dvě srdce
((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ne, tam ee bylo jinak, to
nebylo štvrt taktu, to znáte Hadimršku ((To neznáte Hadimršku)), to
taky...
LH: (...) vzpomenete si, proč se vám třeba ty- zrovna tyto filmy
líbily?

MB: no tak to to tam hrál Burian ((Vlasta Burian)), v tom cé kamu
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), myslím, (.) hm, To
neznáte Hadimršku, taky sem viděla, levíček ve službách šerko-
šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), taky, (.)
Pobočník Jeho Výsosti, taky, Šešt že- žen Jindřicha osmého ((Šest
žen Jindřicha VIII.)), to taky...

LH: (...) vzpomenete si, jestli ste třeba tady ee jak sou v seznamu
z těch filmů viděla některý častěji, vícekrát?

MB: no tak em To neznáte Hadimršku, to sem viděla víckrát. (...)
Pobočník Jeho Výsosti, to taky vim, že tam je, e šes je Šest žen
Jindřicha [osmého...] ((Šest žen Jindřicha VIII.))

LH: [ehm.]

MB: to taky.

LH: teď myslím, jako jestli ste na ně šla do toho kina třeba víckrát
na tyto filmy?

MB: (...) no to nevim, ale tady ke ee vlastně To neznáte Hadimršku,
to bylo potom už e už v televizi.

LH: ehm.

MB: á (..) ten levíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to
taky bylo v televizi, (..) ten Pobočník Jeho Výsosti bylo taky v
televizi, Šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to bylo
taky v televizi.

LH: tak nám spíš de o to, jestli v té době do roku čtyrycet pět ste
třeba na některý z těhle filmů šla třeba dvakrát, třikrát, čtyrykrát
do kina (...) nebo jestli [ňák...]

MB: [to] Svět patří nám, to sem byla tam víckrát. (...)

LH: a byl pro vás [ně-...]

MB: [Ducháček] to za- e zařídí ((Ducháček to zařídí)) taky, Sněhurka
a sedm trpaslíků taky, (..) U pokladny stál, to taky, (.) To byl
český muzikant, to sem byla na tom dokonce víckrát, (...) tady ten
Roztomilý člověk, to taky myslim sem byla víckrát, to Muži
nestárnou, to sem byla několikrát.

LH: proč zrovna na tomhle filmu několikrát?

MB: prosím?

LH: proč zrovna na tomto filmu ste byla několikrát?

MB: ee no ten se mně líbil.

LH: a vzpomenete si proč, jestli to bylo třeba em díky hercům,
nebo...?

MB: no i ee ano i i herco, i ten námět byl takovej dobrej.

LH: (...) a máte některý z těch filmů spojený třeba s ňákou
konkrétní vzpomínkou, že ste třeba s někým šla do kina na ňáký ten
film, nebo... (..) jestli pro vás n- ňáký z těch filmů něco znamenal
víc než třeba ty ostatní filmy?

MB: no tak to eště sem nebyla stará ((smích)).

((ticho 15 vteřin))

LH: tak jestli k těm filmům si nevzpomenete už, tak já ve své
[podstatě sme se... ano.]

MB: [Neviděli jste Bobíka?], to taky.

LH: (..) ták děkuji ee v podstatě už sme se dostali na konec, já se
snad ještě na závěr zeptám, jestli byste chtěla dodat něcó o čem sme
dosud ee nehovořili, třeba ňákou vzpomínku na ňáké kino, na ňáký
film, nebo na něco ve spojitosti tady s tím? (...)

MB: no tak ee pak eh jako sem ech se mně hrozně líbil jeden film,
ale to byl nějaký cizí a menoval se... (...) Pastorální symfonie, na
tom sem byla taky víckrát a ten se mně hrozně líbil.

LH: co vás na tomto filmu (.) zaujalo, že ste na něj šla častěji,
nebo víckrát tedy?

MB: nó ten se mně líbil (.) to bylo o takové jako dívce, která byla
slepá a která em našel ten pastor a pak vlastně se eh ju nechal
operovat, aby viděla a zamiloval s- von ju miloval a ee i ten jeho
syn ju miloval a tak takový to tak asi to bylo.

LH: takže spíš to bylo kvůli tomu, že to byl zamilovaný film...

MB: [no taky.]

LH: [s takovýmhle] příběhem.

MB: no.

LH: dobře, a ještě na něco si vzpomenete třeba s těmi s těmi kiny,
nebo?

((ticho 20 vteřin))

MB: no tak to Muži nestárnou se mně taky líbilo, ta tam sem byla
taky víckrát, to hrál Nový ((Oldřich Nový)) tam.

LH: ehm. (...) tak já myslím, že to můžeme uzavřít, já vám tedy moc
děkuji.

Konec rozhovoru

1

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Soňa Morgenthalová
Datum a místo: 9. 4. 2009, Klub seniorů Lesná, ulice Erbenova.

Rok narození: 1921, sourozenci: Sestra mladší o dva roky a bratři mladší
o šest a o deset let.

Bydliště do roku 1945: Narodila se v Kratochvilce, pak se roku 1940 nebo
1941 přestěhovala do Brna na Školní ulici (dnešní Leitnerova – Staré
Brno). Od roku 1942 bydlela na Speckbacherově ulici (dnešní Erbenova –
Černá Pole).

Povolání rodičů: Otec horník, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V Rosicích navštěvovala měšťanku, v Židenicích na
Táborské se vyučila obchodní příručí. Poté pracovala jako obchodní
příručí v cukrárně na Lidické a v od roku 1943 jako prodavačka ve
„Včele“.

LČ: tak můžeme začít?

MS: můžete, můžete začít.

LČ: tak já bych se vás nejdříve zeptala na jméno,

MS: M. S.,

LČ: potom na rok narození,

MS: šestadvacátého čtvrtý devatenáct set dvacet jedna.

LČ: dobře, a em teďka bys- ná- nám šlo o to, jak ste, jak se měnilo vaše
bydliště do roku devatenáct set čtyři pět. jestli ste se přestěhovala,
nebo kde ste vlastně [bydlela, kde ste se narodila.]

MS: [ano, ano, ano.] ee v Kratochvílce, pak sme se přestěhovali v do
podnájmu k příbuzným na Školní ulici,

LČ: do Brna.

MS: u nemocnice to bylo u u Zemské [a]

LČ: [a v] kterém roce to bylo? (.) zhruba.

MS: to bylo myslím od toho štyrycátýho roku nebo jednaštyrycá- rok sme
tam byli a pak sme se odstěhovali, od dvaaštyrycátýho roku už bydleli
jsme tady ee špekbacherova ((Speckbacherova ulice)) to byla dvacet osum,
teď je to Erbenova.

LČ: mhm, dobře. [a]

MS: [a] od pětaštyrycátého roku bydlím Fišova třicet čtyři.

LČ: a jaké školy ste teda navštěvovala vlastně tím, jak [ste měnila i to
bydliště, tak ste měnila (ško-)]

MS: [a nó tak mám] měšťanky v Rosicích a já vám to řeknu jak to je. a já
sem strašně toužila po obchodní akademii a přitom alé z té rodiny
nejstarší, tatínek nedostal slevu na zápis, povídá, pudeš sloužit nebo
budeš doma, ale já ty peníze nemám. já pam, já sloužit nebudu, doma taky
nebudu, tak půjdu do učení. tak sem se vyučila v Brně jako obchodní
příručí (.) a mam o tom tom něco vykládat víc?

LČ: no, zajímalo by mě, kde ta škola byla. em do jaké školy jste chodila
a kde ( )

MS: pokračovací školy při obchodní akademii a potom ( ) ee po válce jsme
měli dva chlapce v šestaštyrycátém, devětaštyrycátém a on nám ve třech
letech odešel. a já byla hrozně mo- nezapisuje se to?

LČ: to se zapisuje <všechno> (.) ale,

MS: takže to sou ne ee do školy sem ee takhle, já sem byla hrozně
nemocná a cho- na (endokrinologii) sem se léčila a ten doktor řekl,
dělejte něco. nějakou řeč nebo školu. a já patnáctého dubna v
osumatřicátým roce sem se od příbuzné dozvěděla, že už má
jedenáctiletku. povidá, proč si něco neuděláš? no tak sem šla tady na
ekonomickou. patnáctého dubna tom- ee byl poslední (už) jako zápis a
nechala sem se zapsat. zkoušky kdy budou přijímací, já neznala ruštinu,
a na z Národního výboru sem měla mět (potvrzení), jestli si tu školu
vůbec zasloužím. protože sem nebyla zaměstnaná. vychovávala sem děti. no
a udě- udělala sem první dva, byla sem přijmutá, z češtiny jedničku, z
matematiky to mě, syn měl dělat maturitu, učil algebru, já pitomák sem
byla, nerozum, tak z toho trojku a z ruštiny pětku.

LČ: takže ste dělala tu ekonomickou školu [dva roky.]

MS: [s (maturitou).] ne ne, já mám pět [já mám zakončený maturitou.]

LČ: [pět let s maturitou.]

MS: ve třiaštyryceti mých roků sem dělala maturitu.

LČ: a ta ško- e ty měšťanské školy potom co ste navštěvovala tady ještě
před válkou, tak e

MS: anó, to bylo za první [republiky].

LČ: [ano. tak] ty byly kde?

MS: v Rosicích.

LČ: v Rosicích. a v Brně už ste pak ee [nechodila.]

MS: [ehm se učila] potom.

LČ: ( ) a to bylo kde?

MS: ee (Židenice), bylo to u pana Handla, Táborská sto devadesát jedna.

LČ: a to bylo učení na ehm na [pro- obch- obchodního příručí. ano.]

MS: [obchodní příručí. tři roky.]

LČ: a ehm

MS: ježiš, ale to koktání teda to ( ) to sem vám mohla říct tak
nanečisto.

LČ: a potom em jaké bylo povolání vašich rodičů v té [době. před za
první] republiky?

MS: [tatínek havíř,] tatínek horník, já sem byla rosicko-oslavanský eh
jak je ta pánev byla uhelná, tak tam. a maminka v domácnosti.

LČ: dobře.

MS: [to neby-]

LČ: [a měla] ste sourozence?

MS: čtyři. nejstarší sem byla já, o dva roky mladší sestra, o šest let
mladší bratr a o deset let další bratr.

LČ: eště bratr poslední?

MS: dva

LČ: [mhm.]

MS: [bratři] a sestra. a mám už jenom sestru.

LČ: takže vy ste za té první republiky, vy ste dosáhla toho učení a pak
ste si ještě dodělala maturitu potom.

MS: ano.

LČ: ve starším [vlastně] věku.

MS: [ano,] ano.

LČ: a vaše povolání bylo teda jaké? [(vlastně)]

MS: [no] obchodní příručí.

LČ: [obchodní příručí].

MS: [to sem dělala pod] ( ) zkoušky. to bylo přísný za první
republiky, to nebylo jak jít do obchodu bez vyučení.

LČ: a kde ste pracovala potom?

MS: ve Včeli. napřed eee napřed ee v cukrárně, jestli něco vám říká
Terezie Hrubá,

LČ: [mhm.]

MS: [Přerov.] tak měli dvě prodejny tady na Lidické [U křížku]

LČ: [aha.]

MS: a repre na České. a já sem byla na [Lidické]

LČ: [aha.]

MS: a potom se ta prodejna z- ve třiaštyrycátym roce zavřela a já sem od
té doby do konce války pracovala ve Včeli. to nebylo nikde jinde
možnost.

LČ: a tam ste měla jakou pozici?

MS: jako [prodavačka].

LČ: [jako prodavačka], mhm.

MS: já sem se nikam netlačila.

LČ: a kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina? jestli byste to
mohla nějak jako vymezit [(kdy ste)]

MS: [celou] válku sme s mužem chodili za korunu, protože manžel dělal tu
průmyslovku denní, kde ho vyučovali nejlepší profesóři ze zavřených
vysokých škol (.) a my sme napřed chodili [ee]

LČ: [a] kdy kdy to skončilo? todle je jenom pro [takovou rekapitulaci.]

MS: [aha, kdy] to skončilo.

LČ: kdy ste kdy si pamatujete, že byste přestala chodit? to [k tomu se
ještě dostaneme]

MS: [no, v tom] šestačtyrycátym roce, když přišly děti, to už sme
nemohli oba dva chodit, ale pak sem teda chodila do divadla.

LČ: jo.

MS: (zase.)

LČ: ( )

MS: a jenom teda poblíž (domu) teda, ( ) na Lidické jak bylo, tak tam
sem chodila do kina.

LČ: tak tomu se pak ještě dos- dostaneme. vy ste teda říkala, že vlastně
to dětství ste prožila v těch Rosicích a měli tam [kino teh-]

MS: [ne], v [Kratochvílce.]

LČ: [v Kratochvílce.]

MS: tam [nebylo]

LČ: [tam]

MS: kino, tam sme neměli školu, tam nebyl kostel, to sme chodili do
Neslovic, ale cho- jezdilo tam pojízdní kino a vím, že to mělo takový
modravý nádech a to (všichni) tehdy nebylo rádio tehdy nebylo nic. tehdy
se chodilo do kostela, aby se nějaké něco člověk dozvěděl a tak ti lidi
chodili do toho kina, to bylo němý, hrál tam ten gramofón s tou troubou
a my děcka venkovský sme lezly do oken a dívaly se.

LČ: a oni promítali v restauraci nebo v [kulturním]

MS: [v restauraci].

LČ: v restauraci.

MS: v restauraci to bylo. to bylo jednou za čas a jinak už bylo kino
v Rosicích, to potom se chodilo do Rosic.

LČ: a takže tyhlencty vzpomínky na to pojízdné kino, to sou vaše první
[vzpomínky]

MS: [mhm]

LČ: na kino vůbec.

MS: a vím, že to mělo takovou tak- e to světlo a ty obrázky takový
modravý nádech, to vzpomínám.

LČ: a dostal- vy ste říkala, že ste tam nakukovali [a]

MS: [no,] [nakukovali.]

LČ: [a dostala ste] se i dovnitř jako na to představení?

MS: to asi ne,

LČ: [to byste s-]

MS: [to nás] maminka nevzala. protože to byl víc tak pro ty lidi (.)
nevím. vím, že to byly takový lítací jak ee ty starý filmy sou s
čeplinem ((Charlie Chaplin)), že to bylo takovýho něco a on do toho něco
mluvil ten,

LČ: a přímo potom v kině ste pak byla v těch Rosicích?

MS: [v Rosicích.]

LČ: [v Rosicích.]

MS: myslím, že to bylo první kino v Rosicích.

LČ: a ja- jaké jsou na to vzpomínky, na tu atmosféru, když ste byla
prvně v kině v Rosicích (teda)?

MS: a mám dojem, že to byl Jánošík nebo něco takového, že sme tam, no to
celá Kratochvílka šla průvodem. protože tam bylo jenom ochotnický
divadlo a jinak žádná zábava tam nebyla.

LČ: takže ste šli s celou vlastně skupinou [lidí.]

MS: [no ano], to se chodilo. to bylo ee pět a půl kilometru do Rosic.

LČ: a jak často ste se k tomu třeba dostali k tomu, [že ste]

MS: [málo.]

LČ: málo.

MS: málo. tatínek (..) nebyly peníze. (.) nebyly peníze.

LČ: a vaši rodiče na kino vlastně měli jaký názor? že ehm

MS: tak to vám, no bylo to úplně něco jinýho, celý týden se vykládalo po
dědině co tam bylo a jestli tam ten nebo onen byl ee v tom kině a prostě
na týden měli jako zábavu soukromně, žes tak jako promítali a a
vykládali a co by se stalo, kdyby to nebo ono a, ale to se nechodilo tak
často a ty filmy se tak neměnily. to byly ehm bůhhvíjak dlouho se
promítal jeden film. [to]

LČ: [takže] myslíte, že tak jednou týdně byla ta představení nebo jak
často, to nevíte.

MS: to vám neřeknu, protože sem ne- ee nejsem z Rosic a jenom takhle to
vám, co jako si pamatuju a co znám z vlastní zkušenosti. ale myslím, že
tam se promítalo pro ty Rosičáky, pro ty místní, že to bylo každý den
sobota a neděle.

LČ: mhm.

MS: jenom.

LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco
doporučovali nebo...

MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to
je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se
nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní,
Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice,
Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice,
Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy.

LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda
[mohla ( )]

MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet,
uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já
doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně,
když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se
mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.

LČ: a myslíte si, že se by se to třeba promítlo do toho, o čem ste se s
dětmi bavily, nebo jak ste si hrály, ty vaše zážitky z kina? nebo do
toho, jak ste se oblékaly [nebo podobně.]

MS: [s dětima sem] chodila, a sice na Zelný trh, jestli to bylo muzeum,
tam byly každou neděli dětský, krteček [a tak (to sem)]

LČ: [a to už ste] chodila se svými dětmi.

MS: se svými [dětmi.]

LČ: [ale myslím] teďka ee vlastně, když ste byla malá, jestli ste se s
kamarády o tom bavili (.) mhm

MS: no, [tak asi, že]

LČ: [o kinu.]

MS: jo, že co sme nakukovali do toho něm- na to němý kino, tak to víte,
že jo, že sme si vykládali. ale tak teda do to úplně do těch raných
dětských let, to už člověku, to nebylo tak důležitý a tak to uniká. ale
bylo to pro nás úplně svátek, to se vykládalo bude tady kino, bude tady
kino! h- vh- honem, pudeme do kina! to šla celá Kratochvílka, všichni,
protože ti lidi tam neměli nic jinýho, jenom práci. chlapi chodili do
havírny, ženský chodily na pole. a vychová- babičky vychovávaly děti.
(.) naše babička ehm ta nás vychovávala od s- od všech s- svých dětí,
bylo nás tam kupa, tak když maminky byly na poli, tak nás vychovávaly.

LČ: a teďka vlastně se budeme zabývat tím obdobím, kdy už ste ukončila
obecnou školu a ee vlastně ste měla nějakou třeba osobní životní změnu
svatba nebo zaměstnání se zm- se [( )]

MS: [(až)]

LČ: svatbu ste měla až po válce.

MS: já sem v jedenácti letech skončila obecnou a šla sem do Rosic do
měšť- to se začalo, ta měšťanka, to já sem mezi prvníma co začli chodit
do ně- e do měšťanky, to ještě málo lidí chodil- málo dětí chodilo.
většinou chodily ee do to byla pětitřídka v Neslovicích a ve čtvrté
třídě byly dvě třídy a v páté třídě byly d- ee tři ročníky. to se m- ee
střídalo. já nevím jak to bylo, ale všichni sme se naučili, sou tam
vysokoškoláci, několik je tam středoškoláků, že učitel (jednomu) dal ee
slohový cvičení, (jednomu) eee nějakou písemku, (jednomu) matematiku, ee
další zkoušení a oni nás naučili, jestli mohu odbočit, ee já znám řadu
písniček a ty znám z obecné školy, kde nás kantor hrál na housličky a my
sme podle toho chodili ee zpívali. já sem sice chodila do houslí, ale
rok nebo co, ale to sem se moc nenaučila, akorát noty a a

((vyrušení, 14 sekund))

LČ: a jak ste vlastně se dostala do těch Rosic, tak ste do kina chodila
častěji nebo to se nezměnilo?

MS: ne, málo, [málo, málo].

LČ: [stejně málo. tak se] možná budeme rovnou bavit o tom, když už ste
byla v Brně, když ste [se sem přestěhovali.]

MS: [to sme chodili každý] týden.

LČ: tak to už ste chodili tedy (.) každý týden.

MS: ano.

LČ: a po tom co ste začala chodit do zaměstnání, tak se to nějak
změnilo?

MS: dokud sme neměli děti, chodili sme do kina, chodili sme (.) na
Lidickou, to bylo to Metro myslím, potom nah- Cihlářskou, kino mladých
((Jugendkino – Kino pro mládež)),

LČ: mladých.

MS: a ještě bylo jedno kino ee Smetanova, Lidická na rohu ((kino
Moravia)), tam bylo tam sme chodili taky. ale já už nevím, Laďa by to
(pamatoval si jak se jmenovalo).

LČ: a měla ste [z těch]

MS: [a to] každý, [každý týden].

LČ: [(každý týden)]. a takže to zaměstnání v tom roli vlastně nehrálo,
to ste chodila pořád dál. stejně.

MS: no jistě, to bylo večer. večer sme chodili.

LČ: a která z těch kin vlastně bylo vaše oblíbené, nebo měla ste nějaké
oblíbené mezi nimi? [oblíbenější třeba]?

MS: [ee já vám řeknu] nejoblíbenější to bylo, když sme bydleli v Černých
Polích, bylo ee v na té Cihlářské. ((Jugendkino – Kino pro mládež))

LČ: tam ste [chodila do toho] mladých.

MS: [(to sme tam)]

LČ: do toho [kina mladých nejraději.]

MS: [no tam tam sem] tam byly (...)

LČ: a [proč vlastně]

MS: [vypněte] to, abych já mohla ledasco říct, já to nechci do toho
říkat.

LČ: <a proč ne?>

MS: no protože tam bylo hodně blech a já sem vždycky chytila blechy.

LČ: <to nevadí>, to nám říkali už jiní třeba, to je zajímavá vzpomínka
[právě.]

MS: [no.]

LČ: a hmm co se vám na tom kině vlastně líbilo? proč by bylo [( )]

MS: [všechno]. že sem věděla o světě.

LČ: a právě na tom kině mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)) se vám
líbilo co? co bylo jakoby jeho specifi- na něm specifické?

MS: jaký filmy tam p- ukazovali ee promítali, to už já nevím, ale my sme
se úplně těšili, já teda aspoň sem se těšila strašně do toho kina, že se
něco dovím a já sem o tom potom dlouho přemýšlela. a vždycky sem říkala,
co kdyby tak a to a táta povídal, to sme ještě neměli děti, říká,
prosímtě pěkně, já ti dám podruhý padesátihalíř a ty mně, tak já do toho
kina nepůjdu a ty mně to všechno vyložíš.

LČ: a vnímala ste teda rozdíl třeba mezi tím Metrem ((Metro)), mezi tím
kinem mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)), mezi těmi kiny jako s-
proč byste si vybrala, že půjdete tam, proč byste si vybrala, [že
půjdete]

MS: [já měla ráda] všechny. já měla ráda všechny, já sem měla rá- ee
radost, že prostě ee vybočíme z toho všedního dne a že něco uvidíme ee o
čem já ráda přemýšlím. a mně to třeba dva tři dny trvalo, že sem
přemýšlela nad nad tím. a zkraje teda eště e do- v těch kinech dávali
americký filmy. ale potom to jako později Němci už ne- j- jak přišli sem
Němci, to byly jenom německý a naše filmy a a e to byly (.) to sme se
zase dozvěděli, i i když to byla nepravda ty žurnály, to byl před každým
filmem, že ukazovali, jak to vojsko pokračuje, jak ee jak ee kdo ee
jakou část vyhrál území, jestli Rusové nebo j- Němci.

LČ: tak k tomu se taky ještě bych se vás na to pak zeptala konkrétně,
takže vy byste asi nenašla kino, které byste třeba neměla ráda. [že by,
že by nějaké ste neměla oblíbené].

MS: [ne, všechny, všechny, všechny]. chodili sme do Králova Pole
později, do Besedního domu ((Besední dům)), tam naproti byl Sokol,

LČ: Sokol.

MS: to kino. takže my sme co bylo poblíž všechny kina jako
[navštěvovali.]

LČ: [a chodila] ste do různých kin třeba podle toho, s kým byste šla?
nebo se v tomhle (toto)...

MS: já potom sem chodila, když byly děti, tak manžel hlídal, sama třeba
do Lucerny ((Lucerna)) na Veveří, když něco dávali, nějaký český film,
tak sem šla a...

LČ: ale nevybírala ste si kina podle toho, s kým [byste šla] do kina.

MS: [no], ne. ne, ne, ne. to, j- já sem e my sme takový kamarády neměli,
protože ee to bylo dost jako přitažený, to mhm měli sme přátele, ale
společně se nikam nechodilo, to bylo většinou doma, u rádia. ledaže se
poslouchala Anglie a a do kina sme chodili jenom s mužem sami.

LČ: mhm, mhm. a když ste byli v tom kině, jak ste se chovali? měla ste
třeba ve zvyku tam jíst nebo pít, [něco si] přinést?

MS: [ne].

LČ: ne.

MS: ne, to se nenosilo. ani bonbóny. to v té době nic, [vůbec] nic.

LČ: [a] bav- třeba že by se diváci vzájemně spolu bavili, nebo na to
bys-

MS: no zkraje ano, zkraje to oni pouštěli, už byl žurnál a ještě
pouštěly ty uvaděčky. to vím, že to bylo dost jako neklidný a až později
už nesměli, museli lidi stát a a čekat až bude po tom žurnálu. a taky se
stalo ee ty předpremiéry tady e v Metru ((Metro)), tam strýc pouštěl ty
filmy, tak sem často chodila, že sem se nemohla dostat třeba večer,
(nemohli sme), tak sem šla do té kabiny, kde jako ee on pouštěl a dívala
sem se tím (.) okýnkem a litm- ee jak to jako jde já vím kolikrát, že ee
ten film začal hořet nebo hmm

LČ: a to ste [chodila,]

MS: [přetrh-]

LČ: protože ste nechtěla platit nebo, že to bylo...

MS: ne, že sem mohla kdykoliv.

LČ: že takhle, že s-

MS: že sem mohla kdykoliv, když sem měla volno. ale jinak my sme měli
určený a to sme se já sem se aspoň těšila, nechci mluvit za muže,
opravdu do toho do každýho kina sem se těšila. co bude novýho a tak. jak
to dopadne a já sem si domýšlela potom.

LČ: takže vy ste tam chodila navštěvovat strýce a proto, že ste si mohla
jen tak nakouknout na film.

MS: no byly děti, už to nešlo a manžel třeba pracoval, tak děcka byly
třeba v družině, tak já sem odběhla on pouštěl myslím od tří hodin to
bylo, nebo jak to bylo. tak sem (došla z toho jak tam byla), no ale
jinak sme si kupovali li-, to byly levný lístky. byly ee, pokud muž
dělal průmyslovku, tak sme tam tam bylo jedno kino, na Šilingrový
((Šilingrovo náměstí, kino Excelsior)), tam sme chodili. jak je pošta, v
tom domě. a tam sme chodili za korunu a to byly tři řady. (.) a do té
třetí řady sme chodili.

LČ: to byl ekselsior ((Excelsior)), ne, to kino. [na Šilingráku
((Šilingrovo náměstí))].

MS: [asi, že jo], eksel-

LČ: a mhm reagovali třeba diváci na ty filmy jako nějak hlasitě [že by
se vyjadřovali nebo]

MS: [no ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano.]

LČ: tak tleskali nebo výskali nebo

MS: ne to ani ne. ale smáli se nebo byli zase smutní, to takový ee, že
by bylo takový spontánní tleskání, to (za Němců ne,) já si nepamatuju.
[já si n-]

LČ: [ale] smích teda hlavně.

MS: smáli, smáli sme se.

LČ: a na konci filmu, že by se tleskalo, to ne- to byste si vzpomněla,
že by byla ta...

MS: já si myslím, že ne, že ne, že to sme v tichosti odcházeli. jestli
se to stalo někdy, já nevím.

LČ: a potkávala ste tam známé, třeba když ste se hm když ste šla do kina
i s i s vlastně s manželem nebo sama ee a bavili ste se spolu o tom?

MS: abych vám řekla pravdu, ee potkávali sme se, ale to bylo ne zrovna v
v tom našim blízkým okolí, ale většinou (ze) známosti, co co sem znala
ty lidi, tak se (tam sme se tam) setkávali a to sme povykládali trošku
šli kousek spolem.

LČ: a bavili ste se o tom filmu, nebo spíš [t- o tom filmu ste
hovořili.]

MS: [no většinou o tom filmu, většinou o tom filmu.]

LČ: takže vlastně to mělo i takový mhm vlastně sociální význam ten [ten
prostor, že ste mohli se setkat.]

MS: [byl, ano ano ano ano]. prakticky to se nikam nešlo, ven se nemohlo,
pomalu ste nemohla ani ee do Prahy nebo tady to bylo za těch Němců tak
přísný a a do toho kina se šlo opravdu a každý z radosti, že se něc-
samozřejmě, že sme cestou nadávali, ee na ten žurnál, protože to bylo
všechno (.) (tendenční) podle toho Němci co chtěli dát, až po válce teda
potom to začlo. myslím, že po válce pronikaly sem, do toho
osmaštyrycátýho roku americký filmy, v té době třeba Sněhurka ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)). a potom to komunisti zakázali. potom sme jenom měli
ruský, polský, český a nejvíc německý UFA tam nebo jak se jmenovala tak
[tam (byla)]

LČ: správně.

MS: hodně.

LČ: a mhm takže ty rozhovory po co ste vedli (třeba) s těmi známými, tak
se vztahovaly k těm žurnálům, ale i třeba k těm [k těm filmům samotným].

MS: [ee (.) k tomu filmu. k] těm žurnálům, to sme ponadávali potichu a a
to byl většinou co bylo v tom filmu, to se vykládalo, jedině o tom
filmu.

LČ: o hercích nebo

MS: o hercích no. dyť těch herců tolik nebylo. to my sme znali všechny
herce jménama. teď (.) znáte herce?

LČ: <já ano, ale tak> [ee]

MS: [já] ty mladší vůbec neznám.

LČ: a když ste vlastně šla ee do kina ee vybírala ste si konkrétní film,
nebo to právě byla jenom prostě ta ak-

MS: tak snažili sme se, když někdo řekl, že je to dobré film, tak se sme
se snažili tam dostat. (.) tak myslím si, že jo.

LČ: a kde ste se vlastně od- dozvídala o filmech, na které byste mohla
jít, nebo [co ste si]

MS: [(no když) sem byla] v obchodě. tam přišlo spoustu lidí, kteří už to
třeba viděli, tak to bylo jako (.) dál se přenášelo [( )]

LČ: [takže vlastně] od ostatních lidí,

MS: no.

LČ: a že byste hmm si třeba hledala v programech, nebo v v [časopisech
si prohlížela]

MS: [já nevím jestli byly] programy, možná, že jo (.) [ale,]

LČ: [a tak] jak ste se dozvídala kam na to jít, to bylo taky z doslechu,
nebo...

MS: většinou z doslechu to bylo, nebo z novin jak to [v novinách bylo].

LČ: [z novin. takže ( )]

MS: ano, my sme noviny brali a a tak tam sme se dívali , tam [( )]

LČ: [tak] asi byly ale také nějaké vý- vývěsky, ne? na na

MS: dívejte se, (.) já nevím jak kdo, ale já když sem chodila do práce,
tak sem přeběhla Lužánky, tady sem byla hned na začátku zaměstnaná,
nazpět dom a byla práce. ee tuplovaná práce byla, když byly děti. to
neexi- a já sem se v té knihovně dozvěděla u čtenářů ee tam byl babinec
v té knihovně, tak u děvčat sem se dozvěděla a tak sme se snažili jako
dostat někam. a to bylo takhle a hmm (.) přímo jako od lidí. já si
nevzpomínám. možná, že byly myslím plakáty vylepený na sloupech, jestli
nebyly? (.) nebo už to mám popletený teď? jak to bylo to Laďa by řekl,
ten si to víc pamatuje, ten je mladší. ale potom později, už když byly
děcka velký, už chodil nějaké časopis, kde byl na celé měsíc ee přehled
kin, divadel a já nevím jak se to jmenovalo.

LČ: ale tak dobře, [tak to takhle stačí].

MS: [to byla taková brožurka].

LČ: a mhm bylo pro vás třeba důležité, když ste si vybírala ten film,
kdo v něm hrál? měla ste nějaké [oblíbené herce, herečky, na které byste
prostě šla]?

MS: [určitě, určitě, určitě. určitě], to sem měla. to sem měla. [herce].

LČ: [a které] by kteří to byli jestli byste si vzpomněla.

MS: no ano. to byla třeba Nedošíňská ((Antonie Nedošinská)), ta byla
hodně podobná na mou tchýni, Pištěk ((Theodor Pištěk)), ee Pešek
((Ladislav Pešek)), ee ten (...) ten rusk- to ruský jméno. já zapomínám
jména. ten syn pokračuje. nebo vnuk. (..) taky nevíte. hmm tak to musíme
(k jinejm). [a]

LČ: [a] byly pro vás vlastně ti herci

MS: ((Jiřina Štěpničková)) Štěpničková, ee Vojta ((Jaroslav Vojta)), ehm

LČ: takže hlavně ty české bys- si vzpomínáte, že.

MS: no tak ee, většinou český, protože za války byl buď český nebo
německý film. nic jinýho tady nebylo. a u těch německých byly titulky. a
to sme nestačili třeba mnohdy jako přečíst, tak to víte, že sme měli
český herce, taky s- byli někteří neob- neoblíbení. třeba Boháče
((Vladislav Boháč)) sem zkraje neměla ráda. fabiájnová ((Vlasta
Fabiánová)) byla oblíbená. ten její manžel ((Bohuš Záhorský)) taky. no
[a]

LČ: [a] čím se ty vlastně ti oblíbení lišili vlastně byli bylo to prostě
projevem nebo vzhledem [nebo]

MS: [ee] vyzažo- vyzařovala z nich dosť charisma, takoví prostě lidoví
byli, víte?

LČ: mhm.

MS: žádná přetvářka, nic tak vyumělkovanýho to bylo. ať to byla
Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), ať to byla Bušová ((Helena Bušová)),
ať to byla ee, jenom sem neměla v oblibě, potom když sem se dozvěděla,
no ale bohužel to jméno taky si nevzpomenu. ( ). kvůli která
jako, když se jednalo o Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)), jestli má
být popravena, tak ta soudi- ta jí přiřkla při- smrt. aby byla usmrcena.
a byla to Blanka Waleská,

LČ: mhm.

MS: (něco) říkám dobře. a ještě jedna, já měla ráda Mandlovou ((Adina
Mandlová)), Hanu Vítovou ((Hana Vítová)), ee bárovů ((Lída Baarová)), to
byly výborný herečky. sme ee o Mandlové ((Adina Mandlová)) sme říkali
no, to je materialistka, ta netouží po kině, ale ta punčochy a nebo
peníze a a potom sem dostala takový její životopis tajně vy- otisknutej,
tak si ona prožila. velice. velice v té Anglii, na té Maltě. no, nakonec
(...) sem četla o ní, jak to, jak ona začla a, dřív nevím, jestli to
měli ti herci lehčí nebo těžší. ee málokteré měl školu, ale on měl
prostě už ee už bylo o nich zjištěno, že sou to herci. možná hráli v v
těch zájezdných kinech, nebo divadlech,

LČ: divadlech.

MS: a, tak já všechny starý herce znám, ale nový málo, no, taky, ty
oblíbený.

LČ: a zajímavé, že ste nejmenovala třeba Buriana ((Vlasta Burian)).

MS: e jej, jó! to sme se chodili dívat několikrát.

LČ: tak a chodili ste opakovaně třeba na některé filmy teda? právě kvůli
hercům?

MS: ano, ano. ano, ano. a nebo když nás něco pozvedlo, když tam byly, my
sme vyhledávali v těch ee v těch jejích řečích, jestli není něco, co by
nám dodávalo naději, že to jednou padne. to my sme starý lidi, my sme
byli velice zaměřený na to, aby to Němci jako prohráli. a tak sme neměli
ani třeba t- Rolf Wanka, na toho sem měla dopal, že přešel k Němcům. a
(..) tak nevím co bych vám ještě ptejte se!

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný? [(ten když ste)]

MS: [barevný bylo] moc málo.

LČ: [moc.]

MS: nějaké zkraje ee byl, po válce, americké, ale jinak my sme měli
všechno černobílý. [a byli]

LČ: [a pot-]

MS: sme spokojení. [(i když)]

LČ: [takže ta] barva pro vás hrála [nějakou]

MS: [ne]

LČ: roli potom [nebo]

MS: [ne] ne, to, samozřejmě, že to sme byli zvědaví na tu barvu, já
třeba když byla barevná televize, já ji neměla dlouho, tak sem se šla k
sousedovi podívat, abych viděla, jak vypadá Národní divadlo v barvách.
tak to sem u něho poprvé viděla, no.

LČ: a te- ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem, ten ste nějak vnímala
vlastně to, když ste [chodila na ta]

MS: [no, moc] ne, to bylo to (.) ten ee my sme také nemohli sledovat,
protože oni když nás viděli, tak nás zahnali, prohnali. my sme jeden
druhýmu třebas stáli na ramenách, víte, takže my sme jenom útržkovitě to
viděli, my sme nevěděli neviděli celý film.

LČ: a p- takže když ste pak už začla chodit pravidelně do kina, tak už
ste chodila na zvukové filmy tam nebyly [tady už se nepromítaly němé
filmy].

MS: [ano. ano, ano, ano, ano. to] už potom byly zvukový.

LČ: a ehm vlastně potom za za toho protektorátu, když tam byly ty ti-
když byly u německých filmů titulky a mluvilo se německy, ee byl to pro
vás nějak problém vlastně vnímat [ten]

MS: [ani] ne, já sem dobře viděla tehdy dost sem znala, taky, protože
když sem byla v obchodě, tak sem musela mluvit. nebylo, nebylo. ale teď
v televizi nestačím. když něco je, tak ty titulky ať je to anglicky nebo
německy. tak to (pořád už) špa- já špatně vidím já vidím jenom na jedno
oko.

LČ: a bylo pro vás tedy důležité, v jaké zemi ten film vznikl? ee jak
jestli byl tedy český, [německý, anglický, jestli byste si vybrala mezi
nimi.]

MS: [jistě, jistě, jistě. jistě.] protože my sme ee ehm ehm já aspoň sem
měla dobrý filmy, že se vytvářejí u nás, tak to aji v Německu (.) to
třeba anglický filmy k nám nešly, to byly jenom německý, český,
rakouský. to co bylo obs- kde byli Němci. já si nevzpomínám, že by
nějaký film během války přišel z Anglie, z Francie. já si to
nevzpomínám. buď už sem zapomněla, a nebo si nevzpomínám.

LČ: a když ste si teda vybírala, tak ste si vybírala e mezi těmi filmy
raději některé a raději jiné třeba?

MS: tehdy mně to bylo jedno. tehdy mně to bylo úplně jedno, jestli je to
romantika, jestli je to cestopisný, jestli je to to. teď e (...) už na
tyto se nedívám, nedívám se na seriály, teda v televizi (myslím), a a
pouštím si kdyžtak dvojku ((ČT 2)).

LČ: a co pro vás vlastně dělalo film dobrým filmem? podle j- ( ) jak
byste prostě ohodnotila ten, který [byste]

MS: [no], dobrý pro nás byly, když tam bylo něco národního, když to bylo
z- e ze- ee něco z- e od z našeho ne z našeho, ale z minulého života,
tak to bylo tohle on- [myslím]

LČ: [takže] z historie [třeba].

MS: [z] historie, ano. ano, ano, ano.

LČ: a pak ste [taky]

MS: [a]

LČ: mluvila i o té naději, takže to mhm to mohlo souviset i třeba s
nějakou dobrou náladou nebo s s nějakým [( )]

MS: [a vese- na] veselý sme chodili rádi, to sme se zasmáli to sme
provětrali plíce, to jo. pak co mám ráda, detektivky. (...) a těch
detektivek teď je takových, tak třeba kolombo ((Columbo)) nebo ten,
kožak ((Kojak)) nebo to. tak, jeden nebo ten e e žán ((Jean Gabin)), no
to byl to byl pan herec.

LČ: gabén ((Jean Gabin)).

MS: gabén ((Jean Gabin)).

LČ: a chodila ste teda na některé filmy víckrát?

MS: ano, chodili sme. co se nám líbilo, tak sme si to [chtěli]

LČ: [a vzpomněla] byste [si]

MS: [ee]

LČ: na některý, co ste [viděla víckrát třeba to nevíte.]

MS: [mhm ne, ne, ne, ne.] ne, ne. [to už ne.]

LČ: [ale říkala] ste toho Buriana ((Vlasta Burian)), že to ste byli
[(třikrát).]

MS: [no Buriana] ano, to aji teď tak v televizi tak musíme vidět. přitom
už ho známe, víme jak to dopadne a to byl jedinečnej herec. to byl.

LČ: a kromě toho kina ste měla nějaké druhy zábavy, kterým ste se
věnovala třeba pravidelně, kromě vedle kina prostě třeba?

MS: ee divadlo.

LČ: [divadlo.]

MS: [sem] měla předplatný do divadla, to muž hlídal a já sem měla
předplatný do divadla. to sem chodila.

LČ: a třeba jiné aktivity myslím třebas i sportovní nebo hmm nebo
[turistika nebo]

MS: [hmm já sem] sportovní antitalent.

LČ: ne, [to vás ( ).]

MS: [ne], dřív sem strašně seděli sme na zemi, dívali se na hokejisty,
my sme měli mezi prvníma už v šestapadesátým roce televizi.

LČ: mhm.

MS: [vída-]

LČ: [takže] v té za za [té]

MS: [a]

LČ: války [s vlas- vlastně to byla konkurence s divadlem.]

MS: [ale teď e úměrně věkem] vůbec na sport. jo tak někdy když je
Olympiáda, tak se dívám, ale už ne, už ne, už ne.

LČ: a tehdy tedy ste chodila spíš do divadla do kina, ale jinak vlastně
jiná aktivita [to spíš ne-]

MS: [jinak ne], jinak sem ža- s dětima do parku, nebo do toho dětskýho,
nebo do Radosti ((Radost)) na Bratislavskou do toho

LČ: [divadýlka].

MS: [loutkovýho] nebo co tam bylo, tak sem chodila s dětima. a potom jak
sem byla zaměstnaná, tak ee, když ste měla náročný zaměstnání,

LČ: tak [nebyl ani čas.]

MS: [tak ste] byla ráda, že ste přes celý Lužánky donesla nákup dom,
uvařila v pět hodin dennodenně se vařilo v pět hodin byla večeře oběd,
pak kdo si jako co našel, nebo studená večeře. a už sem byla ráda, že
sem. já třeba v té knihovně sem měla náročný zaměstnání. starosti a tak,
to mě, jo, potom sme našli zálibu ježdění do Jugoslávie, když sme
dostali.

LČ: ale to už bylo později vlastně.

MS: to bylo od [pětašedesátýho]

LČ: [mhm.]

MS: roku.

LČ: a hmm našla byste nějaké rozdíly v těch kinech samotných, jak se
lišil třeba interiér ee jak tam bylo pokladna foajé ((foyer)) a vlastně
i zaměstnanci jak se chovali k návštěvníků, jestli v tom byly nějaké
rozdíly mezi [těmi (kiny)]?

MS: [já sem] neměla nikdy s nikým ee ee předplatný v ee do kina, nebo
dopředu, to sme si koupili lístek když byl, ale většinou sme kupovali
lístky když sme šli. do toho kina. já si nevzpomínám, jestli jako to
předplatný se kupovalo, já myslím, že ne. jenom třeba do Alfy ((Alfa))
jak byly ty velký kina, do skaly ((Scala)) tak to už snad jo, ale

LČ: a ta kina se lišila třeba jak byla zařízená?

MS: no jistěže, jistěže. to třeba ekselzior ((Excelsior)) no- normálně
dřevěný lavice e to Metro už bylo trochu líp, už tam byly t- ta sedadla
už tam byly trošku slušnější. aleje nic, až ty ve městě, ty velký kina,
tak to už potom ee byly vybavený nebo s- sem znala architekta, kterej ee
dělal jako divadlo a dělal skalu ((Scala)) tak ee, to už byly ty sedadla
to už byly plyšový a [a]

LČ: [a]

MS: to máte tam krásnou brněnskou hantýrku teda. v tom.

LČ: <to taky ( ) zajímavý>. a ee ty vlast- to jak bylo to kino
vybavené, jak bylo zařízené, hrálo to nějak roli pro vás, že byste do
něj chodila radši, nebo ne?

MS: ne, nám to bylo [jedno. my když]

LČ: [to vám bylo (jedno).]

MS: vidíme jako, viděli sme kino. a mohli sme být dot- v tom kině. a
mohli sme vykládat o tom kině. ale, to [nebylo]

LČ: [takže to] pohodlí [nehrál-]

MS: [za války] to nebylo. my sme byli tak nenáročnej národ, že nám
stačil kolikrát když nebyly, tak obyčejná židle nám přistrčili tam,
abysme to viděli.

LČ: takže s- byla jako praxe, že když nestačila místa, tak ee

MS: dávali ži- [ano ano, židle. bokem, bokem.]

LČ: [tak dávali židle, aha. takže], takže se stávalo, že [bylo vyprodáno
a a lidé chtěli ještě víc, tak se přidávaly židle].

MS: [ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano. mhm. mhm. mhm.]

LČ: a to bylo často? [nebo]

MS: [no] na ty e na ty dobrý filmy. a většinou na ty národně, nebo na
třeba ten německej když sme viděli oblíbený herce oni tam měli taky
dobrý herce a to ne, že by jenom naši. a tak to byly přeplněné a to se
v- e ten film opakoval hodně dlouho, dokud [byla, dokud byl zájem.]

LČ: [mhm, dokud byla zájem]. mhm. [a]

MS: [a] lidi neměli nic. tak ten zájem byl dost a potom ee že to byla
zábava levná, víte. to nikdo neměl z těch mla-. to byl představte si, že
to byli mladý lidi, ve vašem věku. začli, nic neměli, byla rodina, tak
oni těch peněz nikdo neměl tolik, aby si mohl vymýšlet, nebo to nebo
ono. byl rád, že to nějakou tu zábavu, že má takový určitý vybočení z
toho všedního života, že něco uvidí, že zapomene na ty svoje problémy v
tom kině. a jako já už to opakuju se, že sem měla třeba dva dny co
přemýšlet nad tím.

LČ: a vy už ste o tom vlastně mluvila z čeho s- teda se skládal ten
program? samotný. vy ste mluvila o tom, že byly týdeníky a pak teda
hlavní film. [a nějaká]

MS: [týdení-]

LČ: jiná před jako nějaká jiná čísla nebo části [programů že by tam
byla]

MS: [e u těch amerických] pokud teda sme e fo- viděli málo, tak byly
eště třeba ještě nějaký takový krátký filmy byly dávaný do ee po žurnále
vždycky.

LČ: a to mělo jaké zaměření tydle krátké [filmy]?

MS: [hmm] no ee jak to mělo zam- tak jak to byly ty házeli (si) ty dorty
na hlavu.

LČ: [grotesky (teda nějaké).]

MS: [jakože grotesky] to byly, ano. takový krátký možná, že ee to vám
nedovedu říct po pravdě, jestli to nebyly vždycky jako programy na další
[film co by šel.]

LČ: [jo že by to byly] upoutávky.

MS: ano, ano.

LČ: aha. a byly třeba animované filmy byste si vzpomněla, že by tam
byly, nebo to ne?

MS: za nás eště moc animovaný nebyly.

LČ: v kině ne.

MS: za nás ne. to potom začlo až později.

LČ: a a reklamy třeba, že by [se pouštěly]?

MS: [reklamy byly] nějaký, ano. ale ne moc. ne moc.

LČ: a to byly reklamy normálně film a nebo jenom obrázky?

MS: jenom reklamy, jenom reklamy.

LČ: takže [jenom jenom ta-]

MS: [já si nevzpomínám, že by] to byly nějaký krátký filmy. to si
[nepamatuju. to by-]
LČ: [to by byly jen] takové světelné [obrazy vlastně jako.]

MS: [ano, ano, ano,] ano.

LČ: a to by bylo před tím týdeníkem ještě, nebo mezi

MS: myslím, že ten týdeník byl na prvním [místě.]

LČ: [úplně] první týdeník a pak by byly třeba ty reklamy a potom to. a
měls- měla ste o tyhlencty doprovodné části zájem vlastně o ten týdeník,
bavilo vás to sledovat?

MS: ee, mě moc no byli sme zvědaví jak to pokračuje, to sme byli, ale
byli sme rádi, že už je to pryč. mnohdy sme šli až...

LČ: až [na hlavní]

MS: [po žurnále].

LČ: až na hlavní až hlavní (na) hlavní program. [a]

MS: [protože] to se opakovalo třeba v kině podobný

LČ: mhm.

MS: ne třeba úplně stejný, ale určitý části stejný co byly předešlý. [co
tam]

LČ: [takže]

MS: měli dávat?

LČ: takže lidé přicházeli i v [průběhu toho]

MS: [mhm. po žurnále] moc.

LČ: moc?

MS: někdo neměl čas, někdo schválně.

LČ: mhm.

MS: tak po žurnále chodili.

LČ: a mhm byla ste někdy přítomná tomu, že by se filmy promítaly v
domácnosti, že by někdo [měl vlastní]

MS: [ne, nikdy].

LČ: promítačku?

MS: jo, Kačenka myslím me- eee vnučka, že něco má.

LČ: ale [to už bylo] pozdějc.

MS: [( )]

LČ: [v té době, v té době vůbec].

MS: [teď teď, poslední dobou. ne,] ne, ne, nikdy. nikdy.

LČ: a teďka vlastně bysme se eště víc jako konkrétně zam- zaměřili na
ten protektorát, vy už ste hodně o tom mluvila, jaké byly vlastně změny,
jak ste vnímala vůbec i tu německou ee německou přítomnost vlastně tady
ee v Brně. a ty změny na vás jakoby působily nějak konkrétně, když začly
platit ty protektorátní předpisy ehm to znamená právě i te- i ta němčina
v těch titulcích, na na názvech, v reklamách. vlastně v ty- ty německé
týdeníky, že by se třeba i změnilo nějak chování diváků, nebo ehm.

MS: já si myslím, že sme si na to zvykli. protože tam nic jinýho nebylo.
tam nebylo o světě nic, jenom jak vyhrávají a jak pokračují, postupují
se- jaký mají letadla a a uhm ne, ne ne, tam nic nebylo, na co bych- e
sme se specielně těšili.

LČ: a takže ste to vnímali spíš teda jako negativní [změnu]

MS: [mhm.]

LČ: vlastně [v]

MS: [mhm.]

LČ: tomhlenctom. a v té době ste teda chodila do kina víc, nebo míň,
nebo stejně? [e (v tom)]

MS: [no říkám], každý týden [sme chodili]

LČ: [každý týden].

MS: s mužem.

LČ: a v- ten výběr se tedy nezměnil.

MS: ee dívejte se ee

LČ: to bylo

MS: za války sme nem- neměli možnosti vybírat. to byly určený filmy,
který mohou být promítány, a který ne. a ee z doslechu, když napřed to
šlo, ty filmy šly do velkých kin. až tam to bylo obehraný, tak šlo do
těch a my do těch velkých kin málokdy sme přišli, (protože) tam byly,
bylo to trochu daleko, hledali sme to nejbližší místo, kam bychom jako
mohli jít a potom to byly lístky dost drahý, já u- nevím kolik. já
[nevím].

LČ: [takže] vy ste do centra do kin nechodili právě s ohledem na to, že
to bylo dál, a že,

MS: d- [hlavně dál,]

LČ: [že byly]

MS: ano, hlavně [dál.]

LČ: [že ste] cho- se snažili [blízko vlastně]

MS: [ano, ano.]

LČ: domu. co [nejblíž].

MS: [tehdy] totiž k nám do Černých Polí ee nebyla doprava žádná. to sme
choď- museli chodit [pěšky].

LČ: [pěšky].

MS: tam nejel autobus tam (nemělo) ni- nejezdilo nic. až po válce tam
byla devítka zav- ee za Němců, [za Němců].

LČ: [za něm-]

MS: a teď tam je dost, ale máme to my to máme zase naše ulice je hodně
daleko. (..) a teď nechodím [nikam].

LČ: [a ta] kina teda byla i dražší ta v ta co

MS: bylo, bylo to [tam dražší.]

LČ: [mhm na vstupenky.] [takže,]

MS: [no.]

LČ: proto tak ( )

MS: no bylo ehm to Alfa, skala ((Scala)), Dopz. to byly myslím víc jich
tady nebylo, ne? těch velkých kin. ty tři. a tam už byly dražší lístky a
asi proto s- hlavně ale důvod, že to bylo jako [daleko.]

LČ: [( ) daleko.]

MS: nejraději sme chodili tam na Lidickou ((pravděpodobně Metro)) a tam.

LČ: [( )]

MS: [to byla] Nová ulice dřív.

LČ: a změnilo se vlastně chování divá- (nebo) měla ste pocit, že na
těch německých filmech třeba se lidé chovají jinak než [( )]

MS: [no tak] ee, dívejte se, ee určitě mnozí lidi, bylo šuškání, že,
byla určitě si kriticky na to dívali, ale každej se bál promluvit, víte,
takže, já jenom z vlastních zkušeností můžu říct, že sem to ráda neměla
a myslím hodně dalších Čechů taky, [protože]

LČ: [a]

MS: sme nic se nedozvěděli novýho.

LČ: a když se blížil konec války, tak ta atmosféra se nějak třeba
změnila v i v kině? [nebo (tak).]

MS: [se] nechodila kon- konec války.

LČ: nechodila.

MS: jak byly nálety, tak už sme nechodili.

LČ: a po osvobození ste nějak z- začla chodit brzo třeba na atmosféru v
kinech po [osvobození se-]

MS: [na to sme] byli asi zvědaví, to sem chodily ty americký filmy po
válce, tak to jo. to sme byli zvědaví a myslím, že se hodně chodilo do
kina.

LČ: že se hr- začlo právě i [proto,]

MS: [mhm.]

LČ: že byly ty novinky, [jiný program].

MS: [ano, ano, ano,] ano. že na- ale to bylo asi do osmačtyrycátého roku
a pak už to bylo zase [( )]

LČ: [a vlastně] jak ste říkala, že ste teda během náletu ste nechodila a
dovedla byste nějak si vzpomenout, jes- kdy ste vlastně začla zase
chodit? jak brzo třeba po po [skončení války]?

MS: [no, tak] hned to nebylo. Brno bylo dost rozbitý a člověk e se aji
bál, pumy byly, přes Lužánky byly tam nevybuchlý pumy. Černý Pole taky
byly zasažený a ste nevěděla kde co je, tak ee to se nechodilo ani do
(zaměstnání) po [válce].

LČ: [mhm.]

MS: to bylo všechno jako zavřený.

LČ: takže z tý obavy a z

MS: ano, ano, ano. sem zvědavá, co jako Laďa, ten je mladší a tak si
bude víc pamatovat.

LČ: ((...)) já teda (mám) ještě takový seznam filmů vlastně, kdybyste se
na něj podívala a jestli si vzpomenete na některý, na některý z nich a
mohla byste třeba říct, jestli byl vaším oblíbeným, jestli si na něco
konkrétního k němu vzpomenete, cokoliv vlastně. (..) be- sou to vlastně
filmy, které které byly v promítané v kinech právě v té v tom období, o
kterém sme my mluvily za první republiky a za potom za války.

MS: ((...)) Pražské švadlenky. já mám dojem, že to sem viděla.

LČ: důležité je, abyste jakoby měla [vzpomínku, že ste viděla přímo]

MS: [něco z toho si sta-]

LČ: v kině.

MS: dvě srdce ((Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)), to neznám. Kouzlo
valčíku (..) ( ) šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to
sem viděla. (.) ne, (.) tady ta d- del franc ((Csibi, der Fratz)), ta
Zlatá Kateřina, to taky neznám. Tři muži ve sněhu, Dobrá země, Ducháček
((Ducháček to zařídí)) ano, U pokladny stál ano, Město ztracených ne,
Roztomilý člověk, to, asi, že jo, ale o čem se tam jednalo nevím. Muži
nestárnou taky sem to viděla. a (..) Dobrodružství barona Prášila, to
jo. to je o té vzducholodi myslím, ne? a Neviděli jste Bobíka? to nevím,
to asi že ne. málo sem toho tady [viděla].

LČ: [to] už je všechno takhle celý ten [seznam.]

MS: [všechno?]

LČ: ano. a tak sama byste si na nějaký film konkrétně vzpomněla to?

MS: ee pany kutnohorské ((Cech panen kutnohorských)), ee spoustu filmů
toho ee Buriana ((Vlasta Burian)), e (...) e (..) ty historický ee já
mám parkinzona ((Parkinsonova choroba)), víte, takže

LČ: to nevadí vůbec. a vzpomínáte si třeba, když ste teda chodila s
manželem, že byste měli nějaké společné oblíbené filmy? ee nebo ste to
nemělo vlastně roli, když ste [jestli ste chodila sama (nebo)]

MS: [no tak moc rád] on nechodil do kina.

LČ: on nechodil moc rád. [aha.]

MS: [mhm.] a protože já sem chtěla jít, tak on šel se mnou, protože bych
se těžko dostávala sama. ale to bylo tolik těch k histo- Hus ((Jan
Hus)), (..) Prstýnek (.) s Fabiánovou ((Vlasta Fabiánová)), nebo
poslední Nezralé maliny, to bylo něco krásnýho. a teď to člověk (vidí) v
tomdle v televizi. ale (.) kdybyste mně říkala ty historické, (tak si)
to vzpomenu, ale já vám řeknu po pravdě, já reprízy už nemám ráda, já
nemám válečný filmy ráda. já když jako už sem to jednou dvakrát viděla,
tak to už jako mě to nebaví. tam nečekám nic, co bych neznala, nebo mě
nenapadlo. ale ty ne- na ty historický na Štěpánka ((Zdeněk Štěpánek))
na Korbeláře ((Otomar Korbelář)) na no ale v na ty filmy, co byly, tak
sme chodili všechny. na ty historický filmy.

LČ: a chtěla byste třeba říct ještě něco, o čem sme nemluvily? takhle
nějak, že byste si vzpomněla na něco, třeba jestli ste chodila ste se
nějak zvláštně oblékali, když ste šli do kina, nebo na takové
společenské vlastně drobnosti.

MS: do divadla se chodilo, to co nejlepší ste měla na sebe. do filmu se
chodilo, v čem ste chodila do práce.

LČ: normálně.

MS: to se už neoblíkalo a ee čistý (.), ale (.) já podle sebe já vím
třeba jako v knihovně, tam sme chodily ženský, jednak sme chtěly být líp
oblieč- oblékaná jak oblečená jak ta druhá, tak tam sme střídaly hodně a
měnily často. my sme tam nosily bílý pláště, ale do kina se chodilo (.)
v čem ste šla do práce. to ne, to nebyly možná v neděli když se šlo, tak
š- byli lidi svátečně oblečený, to ano.

LČ: a takže ste vnímala třeba to, že se chodilo v některý den ste
chodili do kina, nebo, že by se teda v neděli chodilo jinak oblečený jak
[v pátek.]

MS: [v neděli] se chodilo slušněji obleč- to se d- by chtěl být každej
nastrojenej v neděli, to byl svátek. ale ve všední den ne.

LČ: a obvykle ste teda chodili do kina v který den v týdnu?

MS: ježiš to už vám neřeknu. rozhodně v sobotu sme chodili a jestli sme
nechodili ještě ve středu. prostě jak se tam měnily, ani nevím jestli v
těch kinech se hrálo v těch menších každý týde- každý den. jestli to
nebylo dvakrát v týdnu, já už si to nepamatuju. (..) to musí doplnit
Laďa. (.) škoda, že tady není.

LČ: tak on to poví <zase.>

MS: mhm.

LČ: tak jestli takhle si myslíte, že to je, tak by to bylo všechno.

MS: ježiš ale škoda

Konec rozhovoru

1

Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 19.5.2009, Brno

Rok narození: 1925: Narátorka měla jednoho bratra, který ale zemřel
v útlém dětském věku.

Povolání rodičů: Otec inženýr a vedoucí regulačního oddělení. Matka
v domácnosti.

Bydliště do roku 1945: Do 1930 ulice Tučkova (Veveří), poté do 1934
asi na Tůmové (Žabovřesky), poté Masarykova čtvrť.

Povolání: Narátorka vystudovala učitelský ústav, od roku 1945
pracovala jako učitelka mimo Brno, o rok později dokončila speciální
pedagogiku (ne na VŠ) a nastoupila v brněnské mateřské škole pro
děti s vadami sluchu a řeči, kde pracovala až do důchodu.

JV: takže dneska je devatenáctého května, mám tady paní Miloslavu
M.. vy ste ročník dvacet pět?

MM: ano, dvacet pět.

JV: a teď tedy bysme si paní Menšíková ee na začátek vlastně
sesumarizovali takové ty základní věci. vy ste se narodila konkrétně
kde?

MM: já sem se narodila v Brně,

JV: hm

MM: a, tak úplně jako dítě sme žili na Tučkové a potom sme se
přestěhovali do Žabovřesk, kde sme bydleli několik, dost roků a
právě ty Žabovřesky že byly blízko k tomu kinu, tak právě proto sme
to tak často navštěvovali. potom sme se odstěhovali do Masarykovy
čtvrti, takže pořád to bylo jako ten spád tam dolu.

JV: a na té Tučkové ste bydleli do jakého roku?

MM: to sem byla malá, to sem tak myslím do těch pěti let. hm a pak
ste tam bydlela vlastně v té další lokalitě v jakém časovém rozmezí?

MM: ee tam sme bydleli tak do mé druhé třídy, tam sme nebydleli
dlouho.

JV: do vašich devíti let?

MM: ano

JV: takže asi do roku třicet čtyři.

MM: ano, ano.

JV: a pak ste šli do té Masarykovy čtvrti.

MM: ano pak sme bydleli v té Masarykově čtvrti.

JV: a tam ste bydleli až do, protože my to máme,

MM: no tam sem bydlela prostě až do, až do svých osmadvaceti let,
kdy sme se, sem se provdala a vodstěhovala sem se z Brna.

JV: my to máme ohraničené rokem čtyřicet pět, takže do roku čtyřicet
pět ste tam pořád bydlela.

MM: ano, ano pořád, ano.

JV: a povolání vašich rodičů bylo jaké?

MM: tatínek byl inženýr a dělal na městě na regulačním oddělení a
maminka pochopitelně byla, jako v domácnosti.

JV: hm, žena v domácnosti. měla ste další sourozence?

MM: měla sem bratra, ale ten umřel jako miminko, ve čtyřech
měsících.

JV: jinak ste teda byla,

MM: jinak sem byla sama.

JV: hm a dosáhla ste jakého teda vzdělání?

MM: já sem dělala gymnázium a potom sem dělala na učitelském ústavě
a skončila sem teda jako učitelka, nějaký sme dělali potom ty
aprobace nebo co to bylo k tomu potřeba, ale vysokou školu ne.

JV: a ten učitelský ústav, to je vlastně jako by byla dneska nějaká
nástavba k tomu gymnáziu, že ste si rozšířila jakoby ty určité
znalosti v té oblasti,

MM: ano, ano

JV: ale není to jakoby klasická vysoká škola.

MM: ne.

JV: a pak ste učila?

MM: ano. pak sem učila,

JV: hm

MM: a nakonec, protože sme byli mimo Brno a potom když sme se do
toho Brna vrátili, tak sem si udělala částečně speciální pedagogiku,
a byla sem potom mnoho let na mateřské škole pro vadně mluvící, kde
sme měli děti s vadama řeči a byly tam aj afázie a prostě děti
všelijak, nedoslýchavý, se ztrátou sluchu a tak dál.

JV: a do zaměstnání jste poprvé nastoupila v roce...

MM: v roce, počkejte, ee začala sem učit mimo Brno a to bylo hned
v září čtyrycet pět.

JV: takže vlastně těsně po válce.

MM: těsně po válce, ano. eště se pamatuju, že to nebylo v Brně, tak
sme jezdili vlakem a dobytčákama.

JV: hm a pak ste se vrátila zpátky do Brna.

MM: pak sem se vrátila zpátky do Brna.

JV: a to bylo kdy? za jak dlouho? jak ste dlouho působila [mimo
Brno]

MM: [nebyla sem dlouho] byla sem byla sem mimo Brno asi rok jenom.

JV: a pak v tom ústavě ste působila až do důchodu?

MM: ano, až do důchodu.

JV: nezměnila ste už teda pracoviště.

MM: ne ne ne. pak sem ještě několik roků chodila jako na zástupy,
ale to sem chodila všechno jako na speciální školy.

JV: a vzpomněla byste si, v jakém roce skončilo vaše pravidelné
navštěvování kin? do kdy ste chodila často.

MM: no, vlastně to skončilo, první bylo, co sem intenzivně chodila,
tak to bylo em do devětatřicátého roku. potom za války vzhledem
k těm poměrům a k tomu, tak sem taky chodila, ale už ne tolik. no a
v pětaštyřicátém roce, to už mimo Brno, tak to sem začla chodit málo
a to sem už chodila teda taky do jiných kin, různě se to střídalo,
ale to sem chodila většinou v tak, v rámci nějaké schůzky, jo. no a
potom, když sme se odstěhovali, tak sme bydleli přes deset let
v Kyjově, no a tam sme chodili taky skoro pravidelně. tam bylo
v sokolovně kino, potom se tam otevřelo aj letní kino a tam sme
chodili taky pravidelně.

JV: a vy když ste se, když ste se vrátili zpátky z Kyjova do Brna?

MM: tak to sme, tak to sme chodívali, to sme se nastěhovali do
Králova Pole, já bydlím teď v Králově Poli a tam byly dvě kina,
takže sme chodili taky dost často.

JV: a vrátili ste se v jakém roce?

MM: vrátili sme se v roce šedesát osm.

JV: a ještě jedna věc, vdávala ste se v jakém roce?

MM: já sem se vdávala v roce čtyrycet osm, no a potom sem se
rozvedla a znovu sem se vdala až v roce sedmdesát.

JV: a tímhle bych teda uzavřel takovou tu první část a mohli bysme
se dostat dále, teď se vás budu ptát na vaši dětskou zkušenost, to
znamená zhruba do těch deseti jedenácti let, v době, kdy ste vlastně
navštěvovala obecnou školu.

MM: ano.

JV: a ta moje první otázka je ee asi zřejmá ((smích)) vzpomínáte si
na svojí první návštěvu kina?

MM: víte že ne.

JV: a vzpomněla byste si, dobře, zeptám se takhle, vzpomněla byste
si na tu vaši vůbec nejranější, na ten váš nejranější zážitek? na
vaši nejranější vzpomínku? nemusí to být nutně první, ale jenom tu,
kterou si opravdu pamatujete, jakoby ne- nejstarší.

MM: no, já si, já si pamatuji právě s tou mou babičkou, pamatuji si
přesně cestu kudy sme chodívaly, to kino, ale jaký to byl film, to
už opravdu nevim.

JV: a to ste ještě bydlela na Tučkové nebo [už ste se přestěhovala]

MM: [ne ne, to sme] to sme bydleli na té Tumové už.

JV: na té Tumové.

MM: ale vím, že to byl film, nějaký americký film, se šilej
templovou ((Shirley Temple))

JV: hm

MM: to si pamatuju.

JV: to vám mohlo být kolik let?

MM: tak co já vím, do první třídy?

JV: tak šest sedum?

MM: no, tak nějak.

JV: ee, vy ste s tou babičkou asi chodila často.

MM: ano, s babičkou sme chodily často, určitě to bylo každý týden.

JV: dá se říci jednou dvakrát týdně?

MM: no, dvakrát ne, ale jednou určitě.

JV: a babička byla právě ten člověk, se kterým ste navštěvovala
kino. maminka nebo tatínek [vás nebrali tak často]

MM: [ne, ne] ale oni, pokud já si vzpomínám, ale vůbec nechodili.

JV: vůbec nechodili do kina.

MM: vůbec nechodili. a moje maminka, ee moje babička byla velice
společenská

JV: hm

MM: až do vysokého stáři a vlastně mně nahrazovala maminku. já jsem
přišla ze školy a šla jsem rovnou k babičce.

JV: takže vidim, že ste měly takový velice úzký vztah.

MM: ano. ona babička taky, já sem jako dítě byla, a ještě mně to
zůstalo dodneška, já sem hrozně chtěla všechno vědět a babička byla
jediný člověk, který mi nikdy neřekl nevotravuj. a vždycky mně
prostě tu informaci podala.

JV: takže se dá říct, že třeba s maminkou nebo s tatínkem ste v kině
vůbec nebyli.

MM: ne, ne.

JV: nebyla, nikdy.

MM: ne, v divadle ano, ale v kině ne.

JV: v kině ne.

MM: v kině ne.

JV: chodila ste do kina ještě s někým jiným než s babičkou? třeba
s nějakou kamarádkou nebo třeba,

MM: ne, no tak to sem byla jako dítě a ta obecná škola, to
neexistovalo, abych tam šla sama.

JV: a později, až ste byla trošku starší, ještě v těch třicátých
letech,

MM: nó,

JV: dejme tomu do roku třicet devět.

MM: no, ne. ne, vždycky jenom s tou babičkou.

JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době
protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a
jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste
navštěvovala s tou babičkou?

MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)).

JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)).

MM: vždycky Lucerna.

JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam.

MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky
tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy
slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž a
mimo to babička mě potom už brala na filmy, takzvaně mládeži
zakázané, na kterých teda vlastně nebylo nic závadného, ale v té
době to tak bylo, takže já sem ve svých třeba dvanácti letech viděla
třeba filmy, mládeži nepřístupné, protože babička to tam měla tak
zařízené, protože jak se začalo hrát, tak nám tam přistavili dvě
židle a sledovala sem ten film, protože jinak bych se tam na to teda
nedostala.

JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na
nepřístupné filmy.

MM: no, ano.

JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého.

MM: ano, ano.

JV: takže s tím nebyl žádný problém.

MM: ne.

JV: on vás pustil normálně.

MM: no ano.

JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo...

MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano.

JV: v první řadě?

MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině.

JV: tak to je teda zajímavé, to sme tu ještě neměli.

MM: tehdy v první řadě seděl jenom ten, kdo měl korunu na kino.

JV: hm

MM: stálo v první a myslím v druhé řadě korunu, protože to byl
udělané tehdy tak, že ste měl <úplně zvrácenou hlavu>.

JV: paní C. říkala, že v první řadě vždycky seděli největší
rošťáci, ale tak ((smích))

MM: tak v Lucerně ((Lucerna)) ne.

JV: možná na nepřístupné filmy už moc rošťáci nechodili. ale takže
důvod, proč právě tohle kino bylo především, že bylo nejblíž.

MM: ano, ano.

JV: ste nemusely nikam daleko

MM: ano, ano.

JV: jaký byl váš, jaký byl názor vašich rodičů na chození do kina,
souhlasili s tím nebo vyjadřovali se k tomu aspoň nějak.

MM: nevyjadřovali se k tomu vůbec nijak, prostě když sem byla
s babičkou, tak sem mohla dělat to, co babička řekla.

JV: takže to ste měla dobré ((smích)) a ještě se zeptám postoj,
postoj školy k chození do kina, byl nějaký? vyjadřovali se třeba
učitelé?

MM: ne, vůbec ne, to si nikdy nevzpomínám, že by se nás byli ve
škole na něco takového ptali, ale chodilo se i se školou.

JV: takže vás nevarovali, že by to bylo nějakým způsobem [mravně
závadné]

MM: [ale né] ale dyť my sme si, dyť já sem měla od třetí třídy jako
učitele třídního Plevu ((Josef Věromír Pleva)), co napsal Malého
Bobše ((Malý Bobeš)).

JV: jo.

MM: no a ten teda rozhodně byl natolik světskej, že ten se vůbec
takový věci a i kdyby to byl zjistil, tak nad tím mávl rukou.

JV: a kdyby zjistil, že chodíte s babičkou na nepřístupné filmy

MM: no tak, no né, on se s babičkou dobře znal, protože babička,
nejenom že se mnou chodila do kina, jezdila na mě, se mnou na naše
školní výlety, když prostě bylo ve škole něco k vyřízení, tak prostě
přišla babička. babička prostě fungovala.

JV: byl pro vás film v tomhle věku důležitý?

MM: byl. já sem se na to vždycky velice těšila.

JV: chodila ste ráda.

MM: chodila sem moc ráda.

JV: a bylo to z důvodu toho, že ste vlastně s tou babičkou trávily
společně čas anebo, nebo,

MM: ne, jednalo se čistě jenom o to kino, páč s babičkou sem trávila
volný čas i jinak.

JV: a takže se zeptám, to, co vás na tom lákalo, nebo proč ste tam
chodila ráda, na nějaké ty důvody, vzpomněla byste si?

MM: no, připadalo mně to takový, když se šlo do kina, takový
sváteční, teď sem tam viděla něco, co sem normálně neviděla, protože
to byly všechny ty prvorepublikové filmy ať už to byly naše nebo ty
cizí, tak to byly takové ty limonády, které se mi teda jako dítěti
velmi líbily, no tak to byl asi ten důvod.

JV: měla ste nějaké oblíbené herce v té době?

MM: no, vzpomínám si na tu širlejku ((Shirley Temple))

JV. hm

MM: na tu si vzpomínám, na ty filmy jak se jmenovaly, to bylo
všechno skoro na stejné kopyto, ale ty filmy se mně s ní velice
líbily, protože ona bylo opravdu velice jako dítě, jako herečka byla
velice půvabná, uměla tančit, uměla zpívat a potom co si pamatuju,
že tehdy už, asi na dvou těch filmech, byl záběr, pár těch záběrů
barevných.

JV: a to teda bysme mohli říci, že to byly roky, nebo rok em raná
třicátá léta?

MM: no, no tak, no, ano. mně bylo v pětatřicátým deset let a to bylo
možná i předtím.

JV: takže ještě ta obecná škola.

MM: ano

JV: bavila ste se pak třeba ještě o tom s kamarády, se spolužáky,
oni nevím jestli do kina chodili nebo jak moc, ale jestli třeba to
chození do kina, ty filmy ty herci, hráli pak roli ee ve vašich
ňákých dětských hrách, nebo písničkách,

MM: ne

JV: nebo ve společných debatách.

MM: ne, bavila sem se o tom, protože několikrát byla se mnou a
s babičkou moje tehdy velmi dobrá kamarádka ze školy, tak ta
několikrát šla s náma, no tak sme jako děti pár slov o tom
prohodily, ale že bysme si na to hrály, nebo že by to na nás
působilo, to ne.

JV: ta znalost filmu nebyla důležitá pro konverzaci

MM: ne, ne

JV: společenskou [nebo dětskou]

MM: [no já sem vždycky] i když sem ráda chodila do kina a ráda do
divadla, tak i myslím i jako dítě sem byla velice realistická a
prostě sem to voddělovala vod toho normálního života, to bylo něco
velice hezkýho, ale rozhodně to na mě nijak takhle nepůsobilo.

JV: dobře, takže tímhle bysme to mohli uzavřít a dostali bysme se
dál, k nějakým diváckým návykům. a teď bysme se pohybovali od konce
té obecné školy, to znamená měšťanka až tedy rok třicet devět, do
protektorátu, než, než začla válka, což je teda období asi ve vašem
případě nějakých šesti, šesti sedmi let.

MM: ano

JV: v roce třicet devět vám bylo čtrnáct.

MM: ano a chodila sem na gymnázium, páč sem chodila na gymnázium od
primy.

JV: a gymnázium ste vlastně dokončila v roce čtyřicet jedna?

MM: čtyřicet čtyři.

JM: čtyřicet čtyři, jo.

MM: to byl osmiletej.

JV: takže vlastně v tomto, v tomto časovém období nedošlo k nějaké
závažné změně ve vašem životě jako svatba nebo ee zaměstnání že
byste si našla, to vlastně bylo až po té válce všechno.

MM: ano, ano.

JV: dobře.

MM: no, ale koncem té války, tak vod těch vosumnácti let už sem
chodila s jedním mládencem teda, to už sme do kina chodívali na
nějaké ty německé filmy my spolu.

JV: čtyřicet čtyři.

MM: ano.

JV: a v tomto období teda vod konce obecné školy do toho roku třicet
devět ste chodila do kina jak často, to už ste byla starší přeci
jenom.

MM: no, tak em ještě tak v té primě, sekundě, možná i tercii sem
pořád chodívala s tou babičkou.

JV: s babičkou.

MM: no a myslím až do toho protektorátu sme chodívaly teda často.

JV: s babičkou.

MM: ano, pořád s tou babičkou. tak, že bych chodívala s kamarádkou
někdy to, to si vůbec nevzpomínám, to sem nechodila.

JV: ani za toho protektorátu?

MM: ee, ani za toho protektorátu. to, potom když začal ten
protektorát, tak to delší dobu sme teda nechodili vůbec do kina,
protože to byly jako venku zatmění a takový poměry, to vlastně
prakticky sme teda trávili doma. no a potom, když už sme si na to
zvykli, zůstalo to stejný, ale když už sme si na to zvykli, tak sme
chodili do toho, do těch kin, ale těch českých filmů bylo málo, no a
tak sem byla na některých těch německých kinech. no ale, oni měli,
oni vlastně dělali takový jakoby revi ((revue)). a ty reví
((revue)), protože to bylo něco v té době nevídaného, tak to se mně,
jako děj skoro žádnej, ale to se mně líbilo.

JV: k tomu se dostaneme, až budeme u toho protektorátu. a to teda
bylo ještě před tím než ste začala chodit s tím mládencem.

MM: ano, ano

JV: takže v nějaké takové té časové rovině mezi [tím, co ste byli
doma, než ste začala žít vlastním nějakým]

MM: [ano, ano, ano]

JV: privátním životem, takže ste navštěvovala tyhlety reví
((revue)). dobře, a v tomto, v tomto čase ste pořád navštěvovala do
toho roku třicet devět ještě pořád tu Lucernu ((Lucerna)) nebo už
ste chodila třeba i do jiných kin s babičkou?

MM: no, s babičkou si vzpomínám jenom, že sme byly někdy ve skale
((Scala)) a v Alfě ((Alfa)), ale málo kdy. my sme hrozně moc
chodívaly do té Lucerny ((Lucerna)). no a já sem ještě loni byla v
Lucerně ((Lucerna)) a teď se tam zase chystám, protože to je jedno z
hrozně mála kin, který funguje pořád.

JV: funguje pořád, to je pravda.

MM: a přestože uvnitř je to teda vyspravený, tak ten prostor a ten
jak to tam bylo, to zůstalo naprosto stejný.

JV: bylo naopak nějaké kino, které ste neměla ráda?

MM: hm, ani si nevzpomínám, teď nemám ráda multikina. to, to už
prostě není kino, to už není ono. v těch kinech dřív to bylo takový,
takový intimní, prostě jak se zhaslo, tak člověk se jenom na to
soustředil a nepil šťávu a nejedl buráky a já nevim co všecko vokolo
a nebavil se.

JV: to je docela dobrá totiž jako narážka, protože sem se chtěl záhy
zeptat, jak ste se chovala při ee sledování filmů, jestli ste třeba
popíjela nápoje,

MM: kdepak, kdepak to ne, to neexistovalo, to sem byla naprosto na
to soustředěná, ale zajímavý je, že v těch,

(rozhovor na 11 sekund přerušen z důvodu příchodu třetí osoby)

MM: zajímavý je, že sem si vzpomněla, teď nedávno, už mi to úplně
zapadlo, že v kinech vždycky bývala přestávka. zřejmě proto, že z
těch technických důvodu, jo tam ňák to museli na jiný kotouč nebo
přetočit, a v té přestávce se teda prodávala limonáda a nějaký
lízátka a takový věci.

JV: a to ste si teda vy nikdy nekoupila.

MM: nejvýš nějakou tu limonádu když sem měla, když bylo v létě a
bylo teplo nějakou žíz- žízeň, ale jinak já sem teda byla vždycky
soustředěná na to.

JV: a ostatní diváci, kolem vás, kupovali potraviny, nápoje,

MM: no, kupovali, ale ne nějak moc, ale že by se nějak moc, v té
přestávce většina zůstala sedět.

JV: hm

MM: takže on tam chodil s tady s tím a jakmile se zhaslo, konec.

JV: takže ani třeba nějaké, nějaké hlasité projevy, jako tleskání,
hvízdání, komentování,

MM: ne, to tehdy nebylo, to tehdy nebylo.

JV: ani když ste byla mladší? a třeba chodili ste na nějaké dětské
filmy, nevim, říkala ste se školou? do kina.

MM: ano chodili sme se školou do kina, třeba si vzpomínám, že sme
byli se školou na filmu o Rastislavu Štefánikovi ((Milan Rastislav
Štefánik)).

JV: hm

MM: dodneška si vzpomínám, ten herec co ho hrál, menoval se Rogoz
((Zvonimir Rogoz)) a tu jeho milou hrála Oličová ((Karla Oličová)),
<to teda nevím> že si na ty ména ještě pamatuju,

JV: to bylo ještě v obecné nebo v měšťance

MM: obecná, to byla obecná, a dodneška si velice dobře na ten film
pamatuju a to teda vopravdu, protože sme tam šli se školou a byly
tam taky jiný školy, čili to bylo čistě jenom pro školy, no tak tam
teda jako ten klid a to moc nebylo.

JV: a projevovali se především pravděpodobně když už tak kluci
předpokládám.

MM: no, samozřejmě, samozřejmě.

JV: ee dobře, tak vy ste tady teď nakousla jeden film, vzpomněla
byste si, co vás na něm tak upoutalo, nebo z jakého důvodu si ho tak
pamatujete?

MM: no, pamatuju si ho z toho důvodu, že teda jako se mluvilo tehdy
Masaryk, Beneš, Štefánik a o tom Štefánikovi se mluvilo hodně, no,
mluvilo se i teda o tom jeho konci, jak to bylo, jak by to bylo
vypadalo, tady tyhlety debaty zase vedl můj tatínek doma, ale né
teda se mnou, jo, třeba s maminkou, jo, ale protože ji, já jak sem
slyšela, že se někde bavili, tak sem šla vždycky poslouchat. no a
tak proto, proto, a pak nám taky samozřejmě pan učitel vykládal o
tom, takže ten film, se mně jako líbil a zaujal mě.

JV: a to vám mohlo být kolik let?

MM: co já vím, devět, deset.

JV: hm. my pořád mluvíme o té Lucerně ((Lucerna)), je to nasnadě,
protože ste do ní chodila poměrně dlouhou dobu, vlastně až do toho
roku třicet devět?

MM: ano

JV: s babičkou. ale poté, už teďka se dostanem do toho protektorátu,
kdyžtak se k tomu ještě vrátíme, jenom abych věděl, pak ste
navštěvovala i jiná kina?

MM: ano, chodili sme dost často do kina Metro,

JV: hm

MM: to bylo na Lidické, tam jak je dneska městský divadlo,

JV: hm

MM: a to bylo velice hezký a příjemný kino. tam sem chodívala hrozně
ráda, chodívali sme tam vždycky sme, prošli sme tam Slovan, tam tu
pasáž, tam sem chodívala, tam sme chodívali často. potom sme
chodívali dost často do Alfy ((Alfa)),

JV: hm

MM: a občas sme chodívali i do takových malých kin, protože sme
nechodili do kin, ale chodili sme na filmy, na filmy a na herce,

JV: takže, hm

MM: a pokuď, pokuď ten film se hrál někde, třeba si vzpomínám že v
Židenicích bylo kino Svět ((dříve Hvězda, Astra)). tak tam sme taky
byli několikrát, protože ten fi-, hrál se tam určitý film, který sme
chtěli vidět, ono to bylo tak že, nebylo to tak rozdělený jako
dneska, že byly ty premiérový kina, ale em tam se to hrálo, třeba
týden, to sme se ňák na to třeba nedostali, tak sme šli až pak tam.

JV: takže pro vás nebylo důležité při výběru konkrétního filmu ee
nebylo pro vás důležité to kino [jako takové, ale především teda]

MM: [né, né, né] ten film, ano.

JV: a vy ste říkala, že ste měla hodně ráda tu Moravu ((Morava,
dříve Bio Metro)).

MM: Moravu ((Morava)) a Jadran.

JV: Moravu ((Morava)) a Jadran a Metro.

MM: no to Metro, to bylo ještě tam Morava a Jadran, tam sme
chodívali, tam sem chodívala až teda když sme se pak přestěhovali do
toho Králova Pole po roce sedmdesát.

JV: hm a to Metro ste měla tak nejradši dá se říct.

MM: to, to Metro, no, třeba Alfa, to se šlo dolů, dolů, pořád dolů.
kdežto to Metro bylo, ten sál byl prostě v rovině, jo, nebylo to tam
nějak, no, to Metro na mě tak nejlíp působilo, to sem měla
nejraději.

JV: takže to bylo především díky těm jeho [prostorovým dispozicím]

MM: [ano, ano, prostorovým] dispozicím, ano.

JV: kvůli tomu interiéru

MM: ano, ano.

JV: a do Lucerny ((Lucerna)) ste chodila stále, i v čase [kdy ste
navštěvovala už i jiná kina]

MM: [ano, ano, ano, ano]

JV: a kromě tady těchto kin, chodila ste třeba i ještě do jiných
kin? sme vyjmenovali Alfu ((Alfa)), Metro, Moravu ((Marava)),
Lucernu ((Lucerna)), navštěvovala ste i ještě nějaká jiná kina?
vzpomněla byste si?

MM: no třeba Kapitol a skalu ((Scala)), to většinou ty mě-, v tom
okruhu středu města.

JV: vzpomněla byste si na ty rozdíly mezi jednotlivými kiny?

MM: no po jaké stránce myslíte ty rozdíly?

JV: iteriér, přístup zaměstnanců, uvaděčů, k divákům,

MM: no, ee

JV: sál kina, foajé ((foyer)), pokladna, všechny ty věci, které tam
vlastně jsou.

MM: no, mys- myslím si, že tady tohle se začlo projevovat spíš až
později, anebo sem si jako dítě toho nevšímala, ale vím, že třeba
byly, všude byly uvaděčky, které si vzaly lístek a dovedly vás až na
místo, a to bylo všude,

JV: ve všech kinech

MM: ve všech kinech, všude se tak jako jednalo, což úplně se pak,
úplně se v pozdějších letech opustilo, prostě máte lístek teď
samozřejmě tam není úplně světlo, je tam přítmí i před tím než se
začne hrát, když tam chodí lidi, takže někdy byl dost problém si to
místo najít.

JV: tenkrát bylo tedy rozsvíceno.

MM: nebylo, taky bylo takové příšeří.

JV: hm, myslíte že bylo menší nebo větší, <nebo stejné>

MM: no, teď je větší

JV: dneska je teda poměrně velké

MM: ano, velké. to když sem byla naposled v té Lucerně ((Lucerna)),
tak tam byla skoro tma.

JV: hm a ta praxe toho, vlastně uvádění nebo přivádění na to vaše
místo, ta trvala vlastně do kdy jen tak pro zajímavost? abysme si
udělali obrázek.

MM: já myslím, že to bylo ještě za toho protektorátu.

JV: hm, myslíte, že ještě tedy do padesátých let? třeba, nebo, s
převratem to nějak vymizelo.

MM: no, no já sem potom už teda do toho kina chodila málo, protože
sem taky potom byla mimo Brno zaměstnaná tak sem jenom sem
dojížděla, no, no já si myslím že tak ještě za toho protektorátu a
pak, pak už bych řekla, že to moc nebylo.

JV: každopádně to je hodně zajímavá zkušenost nebo, nebo věc,
vlastně o tomto ještě žádný pamětník nemluvil, nebo aspoň si na to
nevzpomněl při rozhovoru.

MM: no protože to, to je, mně to tehdy připadalo takový, no, ti lidi
právě že vás uváděli, tak ste si je pamatoval, oni vás samozřejmě
ne, ale vy ste si ty lidi pamatoval, kdo tam byl, takže člověk
zjistil, jestli je tam ten stejný nebo jestli je tam někdo jiný a
jako dítě sem měla pocit jako, takový příjemný pocit, jak kdyby mě
tam někdo vítal nebo něco takového.

JV: a hrály tyto nějaké rozdíly, my sme se vlastně k těm rozdílům
ještě nedostali, jenom ste zmínila, že ty uvaděčky tam byly všude,

MM: ano

JV: hrály nějaké rozdíly v tom kinu, ať už teda mluvíme o tom
chování těch zaměstnanců nebo nějakých těch prostorových
dispozicích, hrály pak třeba rozdíly ve vašich preferencích? že ste
si řekla, tak půjdu teda radši do tohodle kina než do nějaké tam
teda blechárny, tam to opravdu nemám ráda.

MM: no, určitou roli hrály, ale největší roli hrál ten film, takže
samozřejmě do takové blechárny sem šla pouze tehdy, pokud tam byl
nějakej film, kterej sem chtěla vidět a kterej sem jinak nestačila,

JV: kterej vám za to stál.

MM: ale jinak, kterej mně za to stál, ale jinak do takových těch,
těch určitých, to sem chodila dost nerada.

JV: vzpomněla byste si na nějaké jejich názvy?

MM: názvy ne, ale dodneška to vím a je tam <sekn hend> ((second
hand)), je to rožek Domažlické a Štefánkové ((kino Elektra)). a eště
je tam, já vim jak to kino vypadalo, a ještě je tam z boku, kdysi
bylo tam ještě dost dlouho vidět jenom napsáno kino. a tam byl vchod
a tady z této druhé strany byl východ a na to kino si vzpomínám a to
byla vopravdu taková blechárna. a ty prostory, co sou tam, tak ty
tam takový sou a je v nich dneska sekn hend ((second hand)).

JV: nevzpomněla byste si, v čem to kino na vás působilo tím dojmem
blechárny? jako,

MM: no tak takový víte to bylo, em, takový omšelý to tam bylo, no a

JV: byl tam cítit nějaký zápach třeba?

MM: no tak to, to ani ne, ale bylo to takový omšelý a měla sem i
pocit, že tehdy, tehdy totiž byly v, podle ceny byly dost rozdílný v
těch kinech místa. taky ty lepší kina měly takzvaný lóže, jo, kde
teda to vypadalo jako malá lóže, jako v divadle, no a tam teda byl
člověk, že okolo něj neseděl kdoví kdo, před ním neseděl kdoví kdo,
to člověku vadilo, protože tehdy ještě nebylo to v těch kinech tak,
že by to bylo natolik zvednutý, že vám ta řada před váma vůbec
nevadila, jo, takže tehdy opravdu byly ty sedadla tak a teď mezi
tím, ty další sedadla a vy ste se koukala tou uličkou a to si
vzpomínám kolikrát, že sem seděla takhle celý film, abych něco
viděla.

JV: že před vámi seděl někdo vysoký a vy ste neviděla přes něho

MM: no, no, dost to dost vadilo.

JV: to chápu. a ňáký dojem, který na vás zanechalo třeba určité kino
si řekla, tak tohle je opravdu jako kino pro lepší lidi, že bylo
nějakým způsobem honosné nebo monumentální v nějakém aspektu a
naopak, že ste si říkala, tohle je kino spíše pro,

MM: no, byl rozdíl mezi těma kinama, ale já sem to nikdy takhle
nebrala, já sem se na to nikdy nedívala

JV: [a spíš to ten subjektivní]

MM: [tak třeba ta ta skala ((Scala)),] ta byla taková, taková jako
lepší, jo, že tam bylo aj dole bylo takový to bifátko, kde se
prodávaly všelicos takový ty bombóny a já nevim co všecko a to bylo
opravdu takový kino na tehdejší dobu, skutečně ty druhý tak
nevypadaly.

JV: hm a kino Alfa třeba?

MM: kino Alfa, z toho kina Alfu, Alfy, si vzpomínám, to je zajímavý,
nejvíc na ty šatnáře a šatnářky. tam byla velká šatna a tehdy se
dávalo teda do šatny v kině zcela běžně. taky to bylo teda i
způsobem jak sme se tehdy oblíkali. i na jaře se nosil třeba
kostýmovej kabátek, v kterým se nesedělo a tam si vzpomínám, že byla
veliká šatna a tam ty šatnářky byly teda velice obratný a šikovný.

JV: dobře, takže tím pádem bysme měli tak nějak ty kina probrané,
důležité je teda u vás že, kam vás to nějak táhlo, nebo kde ste se
opravdu cítila dobře, tak to bylo to kino Metro na Lidické, v hotelu
Slovan.

MM: ano, ano.

JV: tam ste chodila nejčastěji.

MM: tam sem chodila nejčastěji.

JV: pak teda vlastně to je to období určité té bubliny mezi tím
obdobím strachu, když ste radši byli doma a nevycházeli,

MM: ano, ano.

JV: takže to ten protektorát a tím obdobím kdy už ste teda měla toho
přítele a chodili ste, spolu. tak v této době, chodila ste s nějakou
partou přátel do kin? v těch čtyřicátých letech.

MM: ne. ne, ale můžu vám říct, že tehdy ani takový party nebyly. to
pokud bylo tak ee byly dvojice, kamarádky nebo kamarádi, ale takový
tak jak sou takový ty party, to jak to nebývalo.

JV: myslím třeba spolužáci ze školy

MM: ne, ne

JV: nepřátelila ste se ve více lidech.

MM: no my sme byli, já sem totiž do toho gymnázia, co sem chodila ty
čtyři roky, tak sem chodila, to bylo vlastně klášterní gymnázium.
dodneška funguje na Lerchové ulici, je tam, je to teď jazykové a
tam, to bylo pro dívčí a bylo to pro celou Moravu, to znamená, že
oni tam bydlely v iternátech, takže nám, který sme byly z Brna, nás
bylo poměrně málo, tak sme se kamarádily jenom ty co sme tak poblíž
bydlely, té školy, a co sme spolu chodily. ale ani si nevzpomínám,
že by oni byly nějak moc, chodily do kina.

JV: a třeba nějaké děti v okolí vašeho bydliště, Masarykovy čtvrti
anebo ještě předtím, když ste bydleli, nehráli ste si třeba
společně.

JV: no tak to sme si společně hráli, ale já mám pocit, že do toho
kina jich chodilo hrozně málo.

JV: takže se nedá říct, že by to kino sloužilo jako nějaký sociální
prostor, kde byste se stýkali, navzájem,

MM: ne, ne, rozhodně ne, rozhodně ne.

JV: já se teď vrátím trošičku zpátky, chodila ste do kostela?

MM: no, do kostela sem chodila.

JV: v neděli.

MM: v neděli.

JV: pravidelně.

MM: no, pravidelně a právě ty čtyři roky, který sem chodila tam do
toho gymnázia a tam byla kaple a já hrozně ráda do dn-, hrozně
nerada dodneška ráno vstávám a my sme tam musely chodit v neděli na
mši svatou v osm hodin, přestože v kostele vedle byla desátá. když
to ještě toto není nic s tím kinem společného, ale když o tom ještě
tak mluvíme, tak jak sem přicházela teda k rozumu, během těch čtyř
let, v tom klášterním gymnáziu, tak sem se na lecos začla dívat teda
kriticky,

JV: což je vymezeno teda rokem čtyrycet, ee rokem třicet devět až
čtyřicet čtyři?

MM: ne, to už sem chodila, já sem potom chodila vod kvinty, to
znamená čtyřiačtyřicet sem maturovala,

JV: vy ste chodila na osmileté gymnázium.

MM: ano a to už sem nechodila tam. tam totiž to bylo klasické a tam
byla latina a byla tam i řečtina a řečtina, latina, to je vynikající
věc, ale řečtina teda na nic, tak já sem přešla potom na reálné
gymnázium, mendlovo gymnázium ((Gymnázium J. G. Mendela)), no ale to
už byla válka, nebo teda protektorát a to sme neměli budovu, takže
sme chodili různě po školách, půl roku tam, půl roku tam.

JV: do primy ste nastoupila teda ještě,

MM: tady

JV: v roce, v roce jakém? abysme to teda měli.

MM: no, šest a pět je jedenáct, takže v roce třicet šest.

JV: hm a to už teda můžeme považovat za nějaké období, kdy vlastně
ste byla v pubertě a začala ste se na ty věci dívat

MM: no to ještě ne, to ne. tehdy puberta byla až tak ve čtrnácti,
patnácti ((smích)) to nebylo tak brzo jak dneska.

JV: takže až kolem těch čtrnácti patnácti přišel ten věk, kdy ste
začala ty věci hodnotit kritičtěji.

MM: ano, ano. no tak to už sem se na to dívala, prostě něco jiného
se říkalo, něco jiného se dělalo.

JV: takže vlastně s tím jak začala válka.

MM: ano.

JV: mě právě zajímalo, když sem se ptal na ten kostel, tak jestli
ste někdy nebyla účastna toho, že by na faře vám pouštěl pan farář
nebo kazatel nějaký film, pro děti, pohádku nebo tak.

MM: ne. a pokud vím, tak to tedy neexistovalo.

JV: hm

MM: to tedy neexistovalo vůbec.

JV: jedna paní právě říkala, že jim to pouštěl.

MM: no tak kdoví kde to bylo, no ale tam, tam rozhodně ne, protože
tam byl farář, tam byl docela tak dobrý světský, ale jinak to tam
bylo strašně bigótní, takže to vůbec nepadalo v úvahu.

JV: stávalo se, že by vám návštěva kina nějak někdy zabránila, ee,
<že by vám návštěva kostela> zabránila jít do kina a samozřejmě
naopak, že byste upřednostnila někdy,

MM: ne, ne

JV: jedno nebo druhé.

MM: to se tam vešlo klidně, ale fakt je, že když sem začala chodit
na to klášterní gymnázium, víte to sou věci, na který si člověk tak
nevzpomene hned, až jak se ptáte, tak tam vopravdu kdysi byl ňákej
problém s tím, že některá ta dívka, já teda ne, byla v kině a ta
sestra ji ňák cestou viděla nebo něco takovýho a dost to teda
nehezky zkomentovala.

JV: hm a vzpomněla byste si třeba co, co bylo za ten problém? co jí
tam vytýkala konkrétně?

MM: no, vytýkala ji to, že, to už taky byla, no směšně pozdní
hodina, ale už bylo ňák po osmé, jo, páč bylo vona byla na šestou.
no a jednak to a jednak, jednak prostě že, tak nebylo to přímo
řečeno, ale tak naznačování jako že tam ty věci co sou, že by se z
toho mohla zkazit. pokazit ((smích))

JV: hm, rozumim ((smích)) ještě se zeptám, vy ste byla věřící,
hlásila ste se k nějaké církvi?

MM: ano já sem, já sem pokřtěná. římskokatolička ((Římskokatolická
církev))

JV: Římskokatolická, hm. myslíte si, že to vaše vyznání nebo to, že
ste byla pokřtěná, ovlivňovalo tu vaši zkušenost nebo ten váš
zážitek s filmem?

MM: ne, vůbec. vůbec ne,

JV: nepromítalo se do toho třeba ňák [to vaše vyznání]

MM: [ne, ne vůbec] vůb- vůbec ne, protože taky moje babička, ta taky
chodila do kostela, ale byla úplně normální a všecko posuzovala
realisticky skutečně a u nás doma, že by se dodržovaly nějaký takový
ty, em, bigótně, to vůbec u nás doma nebylo. (.) ale ta kamarádka,
jak sem říkala, že někdy ta babička ju do té Lucerny ((Lucerna)) se
mnou vzala, tak ee, ta vopravdu ta měla tatínka, který teda byl víc
než pobožný, a já mám dojem, že tehdy s náma byla dvakrát nebo
třikrát a pak něco doma řekla a pak už nesměla jít.

JV: už nesměla do kina.

MM: víte, vy se tak úžasně ptáte, to sou věci, který pak člověku
naráz vyvstanou, na který by si člověk jinak ani nevzpomněl.

JV: mě ještě teda napadla jedna věc, em, jak babička se stavěla k
tomu sledování filmu, chodila ona ráda do kina nebo znamenalo [pro
ni kino hodně?]

MM: [ano, velice ráda] velice ráda. babička byla velice společenská
a i když já už sem teda byla dospělá a babička teda měla dost pozdní
věk, tak babička chodila každý týden se známýma do kina a každý
týden do kavárny.

JV: chodila třeba i do divadel?

MM: do divadel, ee, pokud si vzpomínám nechodila, chodila se mnou na
nějaký ty dětský představení, to bývalo v Typosu nějaký kašpárek, už
nevím jak to bylo, ale moji rodiče měli vždycky předplatné v divadle
a moje maminka chodila nerada, takže já sem snad vod svejch třinácti
let chodila do divadla, pravidelně.

JV: počkejte, maminka měla předplatné a chodila nerada.

MM: tatínek s maminkou měli předplatné,

JV: hm

MM: a maminka chodila nerada.

JV: s tatínkem.

MM: s tatín-, no, do divadla ((smích))

JV: <to chápu>

MM: ne s tatínkem, ale prostě nerada, jo, takže se stávalo, že na
poslední chvilku si rozmyslela, nepudu, a tatínek, Miluško, honem se
vobleč,

JV: tatínek byl ten milovník divadla.

MM: ano, tat-, Miluško honem se vobleč. tak já sem na sebe naházela
šaty, takže já sem znala operetu a nevim co všecko snad už vod
třinácti, vod čtrnácti roků.

JV: tatínek byl syn babičky?

MM: ne, to byla maminka mé maminky.

JV: aha, já právě, tam, jak ste říkala, že babička byla velmi
kulturní a divadlo, kino, tak sem si říkal, jestli to divadlo právě
od ní nemá ten tatínek.

MM: ne, tam se to, tam to bylo přes generaci. moje, moje babička
byla výborná, společenská, chytrá, no, měla všech deset pé. moje
maminka z toho neměla ani jedno, nespolečenská, nerada někam
chodila,

JV: ste říkala, že byla žena v domácnosti, [takže ji to ale takhle
vyhovovalo]

MM: [no dobře, ale babička byla taky.]

JV: hm

MM: a já to mám po té mé babičce. já teda z maminky nemám nic, já to
mám všecko z mé babičky.

JV: a tatínek, teda ten jak, teda byl asi někde mezi. vy ste říkala,
že do kina on teda vůbec nechodil, ale do divadla chodil [teda asi
rád.]

MM: [do divadla ano.] do divadla ano.

JV: jinak té další kulturní aktivity jako ee knížky, četli ste
knížky doma?

MM: no, četli sme hodně. hodně sme četli, babička taky hodně četla,
ale to i maminka dost četla. ale já sem, já sem kvůli tomu jako dítě
dostávala, protože já sem četla pod peřinou a tatínek říkal, každej
ten škvár musíš přečíst... ale já sem četla, protože sme měli moře
povinné četby, Jiráska ((Alois Jirásek)), já nevím co všecko. já sem
četla ty knížky, protože mě zajímal vždycky děj,

JV: hm

MM: tak hop šup tralala. ale všecko sem věděla, a pak teprv sem se
vracela k těm popisům faktu. vždycky sem od tatínka dostávala, že
nečtu, že hltám ty knížky. a dneska přečtu taky ještě kde co,
[noviny, časopisy]

JV: [takže vidím, že opravdu] vy ste jako dcera babičky ((smích))

MM: ano ((smích)) úplně.

JV: to je krásné. a mně spíš šlo o to, jakou roli hrálo to kino mezi
těma dalšíma, dalšími kulturními aktivitami v životě vaší babičky,
jestli třeba to stálo na vrcholu, nebo třeba bylo to na stejné
úrovni jako chození do divadla, že zas jako nějak neupřednostňovala
divadelní představení na úkor filmové nějaké [projekce]

MM: [no, je to zajímavý,] tatínek chodil rád do divadla a babička
teda ráda chodila do kina. do divadla taky, ale poměrně málo.

JV: takže to kino pro ni hrálo asi přeci jenom větší roli.

MM: ano, větší roli.

JV: větší roli.

MM: no a já sem chodila s ním do divadla a s ní do kina.

JV: to je krásné, když může být dítě tak jako zapojeno do těch
kulturních aktivit, určitě je to dobře, a em s babičkou pak ste se
bavily třeba o těch filmech?

MM: ano

JV: probíraly ste třeba,

MM: protože sme šly pěšky domů, a tak sme se o tom bavily. pokud se
mně tam něco, já sem většinou teda, dneska už si nevzpomínám, ale
většinou sem měla k tomu ňáký dotazy, jo, proč je to tak a jak to že
tam je to a nevím co, proč to je, no a babička vždycky se mnou na to
téma debatovala a vždycky mně všecko vysvětlila.

JV: snažila se,

MM: ano, ano.

JV: podat nějaké vysvětlení. vzpomněla byste si na nějaké třeba em,
reakce babičky, kdy opravdu se jako vyjadřovala nesouhlasně k tomu,
co viděla nebo že ji to opravdu jako nadzvedlo, v uvozovkách,

MM: ne, nevzpomínám si.

JV: naopak zase kdy byla nadšená, kdy to chválila,

MM: no, většinou se jí to líbilo, že by ju to nějak nadzvedlo, to
ne, ale víte, ony ty filmy vás tehdy ani nadzvednou nemohly, prostě
to, <to byly takové>, jestli se vobčas podíváte na filmy pro
pamětníky, tak to byly takové, takové jakoby limonády, no, to bylo
tak jako, no, ale něco tam vždycky z toho života bylo.

JV: ale tak dobře, ale byly i jako dramatičtější, dramatičtější
filmy.

MM: no tak, nó

JV: a vy ste říkala, že ste chodila právě na ty [nepřístupné, takže]

MM: [no na ty, no tak] no tak tam snad něco bylo, no, nějaký,
nějaký takový, milostný konflikty nebo něco takovýho, ale

JV: na druhou stranu, to ste byla ještě docela mladá, na [nějaké
milostné]

MM: [no, no ano] no právě, no právě. já sem viděla v k-, proto já
sem tolik těch filmů viděla, protože mě ta babička tam na to brala,
protože ty filmy byly opravdu mládeže nepřípust-, nepřístupné a
myslím, že bylo tehdy do šestnácti a pak do vosumnácti.

JV: a vy ste chodily na ty teda do těch osumnácti nebo od osumnácti.

MM: no, no, od, ano. takže já sem viděla filmy, který sem vlastně
vidět neměla, ale nijak mě to teda jako,

JV: myslíte že vás to nijak neovlivnilo.

MM: ne, nijak mě to neovlivnilo, ale to ani nešlo, aby vás to
ovlivnilo, tam prostě nic nebylo.

JV: hm

MM: to vůbec s těma dnešníma milostnejma scénama, to vůbec se nedá
srovnat, to je nebe a dudy.

JV: hm. myslíte si třeba, proč byl ten film od osmnácti? když ste na
ňákém byla,

MM: no, většina těch filmů sem nepochopila proč, no třeba když se
tam, když se v tom filmu dvakrát líbali, tak už to bylo nepří-,
mládeži nepřístupné.

JV: do toho kina ste chodily bez placení nebo ste platily?

MM: no samozřejmě sme platily.

JV: když ste říkala, [že tam měla známého uvaděče, tak jestli vás
jako pustil]

MM: [ne ne ne ne, to sme samozřejmě platily] a myslím si, to nejsem
si tím jistá, ale myslím si, že sme zaplatily víc než sme měly, za
tu ochotu. ono tak jak si vzpomínám, to teda s tím kinem nemá vůbec
nic společného,

JV: to nevadí, povidejte.

MM: když em sem měla, já sem mívala angíny, ale neměla sem u toho
teploty a tak se mnou chodila babička k doktorovi, k normálnímu
praktickýmu. babička tam přišla, pozdravily sme a babička bez řečí
mu na stůl položila dvacet korun.

JV: hm

MM: já se dodneška,

JV: dneska by to byl byl úplatek

MM: já se do dneška přesně na to, no ne, tak asi se taky platilo.
dodneška si vzpomínám, a tehdy, dvacet korun,

JV: hm

MM: a teď skáčou nad třicet. čili to je nesrovnatelný, já se, já se
pamatuju docela dobře za první republiky, některé věci kolik stály.
protože to maminka tatínkovi vykládala, jo, představ si, já sem byla
v obchodě a platila sem to, já, já vím jaký byly nájmy, já vím jaký
byly platy. protože to se vykládalo doma, tak to vím. čili v tom
poměru, to bylo hrozně moc. tramvaj stála korunu, na přestup korunu
padesát. a to kino, to bylo koruna, tam ňáká ta první druhá řada,
pak dvě, pak pět, no a jestli to bylo ještě víc, to nevim, to se
nepamatuju.

JV: pět korun za tu lóži?

MM: možná že ta lóže stála teda deset, no ale jinak tak většinou to
tam bylo tak okolo pěti korun.

JV: a deset korun už je docela dost.

MM: no ale i těch pět nebylo zas tak málo.

JV: hm, mě napadlo, pak ta čtyřicátá léta, vy ste říkala, že tam
byly ty estrády nebo, ne estrády, ale vy ste říkala ještě

MM: reví ((revue)), to byly vlastně takový reví ((revue)). ty
německý filmy, co k nám přišly, tak to byly takový zábavný filmy, a
voni neměli špatný ty filmy. a v těch jejich filmech, byly to taky
teda na konc- teda limonády, takový filmy, nevzpomínám si, aspoň já
sem nikdy na žádným nebyla kde by tam byla ňáká propaganda jejich
nebo něco takovýho.

JV: kdybyste to měla tím žánrem vymezit, tak řekla byste, že to byly
komedie, romantické komedie,

MM: jo, romantické komedie, třeba si vzpomínám marika rek ((Marika
Rökk)), jo to byla tanečnice a zpěvačka a to byly opravdu takové
romantické komedie s tančením, se zpíváním a opravdu potom sem
viděla několik a to byly skutečně revi ((revue)), skutečně tam byl
balet.

JV: takže ten večer byl komponovaný.

MM: ano, ano a to opravdu to měli, to sem teda hodnotila na tehdejší
dobu, to bylo dost nevídaný. americké filmy k nám v tu dobu
nechodily, tak ty byly taky tak, to měly. ale tady u nás, to bylo
nevídaný.

JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu
předpokládám byl na ní.

MM: na ní, ano.

JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento.

MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích))

JV: to si pamatujete.

MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>, ale já si
vzpomínám, ale to už bylo teda později, potom si vzpomínám na ty
filmy s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), se Zitou Kabátovou
((Zita Kabátová)), Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), em Lídou
bárovou ((Lída Baarová)) no s Novým ((Oldřich Nový)), jo, to byl,
Nový ((Oldřich Nový)) začínal v Brně.

JV: hm, já vím ňáký z těchto herců, jak ste teď vyjmenovala, a
hereček, imponoval vám, měla ste nějakého opravdu jako radši než
druhého? jako, jako svou osobní hvězdu?

MM: ne, já sem na hvězdy,

JV: ne

MM: já sem to, já sem to brala tak, já sem totiž měla strýčka,
který, byl to maminčin bratr, který byl bydlel v Praze a velice
často k nám jezdil, a já, když sem tak, jako, byla sem v kině, já
sem ti viděla Vítovou ((Hana Vítová)), vona byla tak krásná. von se
na mě podíval a povidá, jo? to bys ju měla potkat v Praze na ulici,
to bys viděla. a kdyby s tebou dělali to co s ňou, tak bys byla taky
tak krásná, takže, ten mě <přivedl do reálu>.

JV: takže ten vás tak jako usadil.

MM: jo.

JV: dobře, no takže, já sem se chtěl zeptat, jestli vám ňáký herec
[imponoval nebo herečka]

MM: [ne, to jak má někdo pověšený] nebo toto, [to sem nikdy neměla.]

JV: [nechtěla ste být jako ona.]

MM: ne, ne, to sem nikdy neměla.

JV: dobře, babička, no to je taková otázka jako, na ní není možné
úplně odpovědět, ale jak myslíte, že ona získávala informace, řekla
ste, že byla taková hodně kulturní, takže myslíte, že třeba
odebírala noviny nebo nějaké přehledy,

MM: no kinoreví ((Kinorevue)).

JV: kinoreví ((Kinorevue)) odbírala.

MM: no, kinoreví ((Kinorevue)).

JV: hm, pravidelně?

MM: pravidelně, no a já sem to samozřejmě taky četla, takže tam byly
informace vo všem, teď sem nedávno šla kupovat jedné známé něco do
antikvariátu a tam ještě jedno kinoreví ((Kinorevue)) měli a
prodávali.

JV: a když ste se, když ste pročítala to kinoreví ((Kinorevue)), tak
třeba, bylo to tak, že by vás třeba nějaký film zaujal a řekla ste,
babi, pojďme radši na tento film, ten chci vidět já, [nebo ste to
vždycky nechala na tu babičku]

MM: [ono tam, ono em] nechala sem to na tu babičku a ono v té
kinoreví ((Kinorevue)) ani tak nebylo o těch filmech, bylo tam
hlavně vo těch hercích.

JV: hm

MM: bylo tam sice, hraje v tom a v tom filmu, ale teď tam bylo
popisovaný, ten herec, co a jak, obrázky těch herců, takže to
kinoreví ((Kinorevue)) myslím si, že bylo spíš o těch hercích než o
těch filmech.

JV: hm, takže nějaké anotace delší tam nebyly.

MM: ne, ne. teď sem se dověděla zajímavou věc, včera sem to přečetla
v knížce půjčené od mé dcery. všechno, co sem v životě potřeboval
sem se naučil v mateřské školce ((Všechno, co opravdu potřebuju
znát, jsem se naučil v mateřské školce)), je to báječná knížka, a
tam sem se ((smích)), tam sem se dočetla, já si vzpomínám i na ty
americké filmy, který ještě tak, v tom osumatřicátým roce, co tady
byly, byly to ty velkofilmy, Greta Garbo, jo, a vzpomínám si na film
Hraběnka Walewská, kde hrála Greta Garbo a Napoleona hrál herec,
který se menoval šárl boajé ((Charles Boyer)) a včera sem tam v tom,
v té knížečce, se dočetla, že byl, hrál milovníky se všema těma star
holyvůdskýma ((Hollywood)) tehdy, a přitom ve skutečnosti byl
pětačtyřicet let ženatý s jednou ženou, kterou velice miloval a když
ona umřela na rakovinu, tak za dva dny na to on spáchal sebevraždu.

JV: hm

MM: takže se člověk po tolika letech dozví vo ňákým herci a von hrál
toho Napoleona a vynikajícně, to byl Napoleon tak jak je na všech
těch kresbách a malbách.

JV: pamatujete si třeba dobové plakáty, vývěsky nějaké, poutače na
film?

MM: no, bývaly. bývaly, a bývaly dost a zajímavý je, že víc na mně
zanechaly jako dojem a víc si vzpomínám, em poutače, kde bylo to
kreslené. nebylo to, nebyla tam fotografie z toho, ale bylo to
kreslené, a myslím si, že tehdy jich bývala většina.

JV: ulpěl vám nějaký v paměti anebo byl nějaký třeba tak výrazný,
pro vás, když ste šla po té ulici, že by na vás zapůsobil a řekla
ste si tak tohle musím vidět, nebo tohle vypadá fakt zajímavě, tohle
chci vidět.

MM: no tak přesně na ňáký určitý si nevzpomínám, ale, ale vím, že
teda bývaly některý, jako dost působivý, ale já mám pocit, že sem si
to podle tohoto nevybírala.

JV: ne, ne. a předpokládám, že asi ani přátelé vás neovlivnili ve
výběru filmu.

MM: ne, ne.

JV: všechno to bylo asi skrze tu vaši babičku, která byla [takový
jako zdroj]

MM: [ano, ano, ano] babička, babička to byla opravdu člověk v mým
životě, které sem všechno věřila a na kterou se vždycky a dala a na
která mně nikdy nikdy špatně neporadila. jinak ostatní lidi sem
vždycky brala velmi skepticky.

JV: hm. em sem se ptal, jakou roli hrál film v životě, nebo mezi
dalšími kulturními aktivitami vaší babičky, tak ste řekla, že
poměrně vysokou, u vás to bylo jak? byl pro vás film důležitý?

MM: no,

JV: důležitější než třeba četba knih nebo chození do divadla? což
asi ano, protože ste řekla, že ste, nebo tak ňák sem vydedukoval, že
ste asi do kina chodila radši než do divadla, ale...

MM: no to bylo daný tím, že, to kino, to divadlo bylo takový prostě
svátečnější, a tam je to všecko tak bezprostřední,

JV: divadlo že bylo sváteční.

MM: divad- divadlo bylo svátečnější, ale potom, jakmile sme se
odstěhovali z Brna,

JV: hm

MM: no tak to byly menší města, tam kina všude byly, no ale divadlo
se hrávalo sporadicky, jo, třeba v Uherském Hradišti, jo, Slovácké
divadlo, ale to tehdy hrávalo, teď to bylo v sokolovně samozřejmě ta
sokolovna to nevypadalo jako divadlo, jak sem byla zvyklá tady
z Mahelova ((Mahelovo divadlo)), z toho, takže tam ty divadla už
potom tak nějak moc na mě nepůsobily, i se mně zdálo, protože sem
byla zvyklá tady na výkony těch herců, tak tam sem to dost jako
kriticky viděla, takže tam ty kina potom, co sme byli mimo Brno, ty
kina byly teda vlastně lepší než to divadlo. tam se to změnilo. a
když sme se vrátili do Brna, jo, tak se to zase vrátilo zpátky a mám
už sto padesát let předplatný v divadle, už chodím sama, protože ty,
co se mnou chodili, už tam nedojdou, jo, každý rok si říkám, už si
to nevezmu, <a zase si to vezmu> ((smích))

JV: to je dobře. ale ještě teda předtím než ste se odstěhovala, mimo
Brno, tak v této době toho dětství, puberty, dospívání, tak v téhle
době to kino hrálo jakou roli, bylo to důležité?

MM: no, bylo, bylo. já sem se vždycky na to kino strašně těšila.

JV: em pamatujete si třeba ještě že ste viděla černobílý film? ee
teda že ste, ne ((smích)), pardon, že, že ste

MM: <to byly všechny> ((smích))

JV: jasně. že ste viděla ještě, že ste byla na filmu, který by byl
němý nebo už si pamatujete jenom zvukový filmy.

MM: ne, ne, ty si nepamatuju. to už neběželo, když já sem začla
chodit do kina, tak to už všecko,

JV: všecko bylo zvukové už.

MM: všecko bylo zvukové, všecko.

JV: takže třeba ani filmy, kde by byl doprovod na klavír,

MM: ne, ne, to sem neviděla. ale, ale bývaly v té Lucerně
((Lucerna)) kdysi za mého nejranějšího mládí, tam opravdu ještě,
sice se mluvilo, ale někdy tam býval ještě stával bokem klavír a ten
na to něco hrál, jako doprovod k tomu.

JV: takže ten film byl zvukový.

MM: ten film byl zvukový ale ještě

JV: ale zároveň,

MM: ano.

JV: zároveň [tam byla ta produkce]

MM: [ano, protože] protože to, tak jak dneska máte ty filmy
podbarvený tou hudbou prakticky pořád, tak tam, tam to nebylo tak,
jo, čili tam jako třeba před tím filmem a předtím, to bylo vlastně
tam jenom mluvilo, ale ten zvukový doprovod nebyl. tak on tam
opravdu, taky sem si až teď na to vzpomněla, bývalo to tam, jo,
klavír,

JV: to trvalo tak do kdy, jak dlouho si to ještě pamatujete?

MM: no tak to bývalo jenom, já nevím tak, do těch deseti let mých,
potom už ne.

JV: to znamená do roku třicet pět.

MM: třicet pět.

JV: pak už ne.

MM: pak už ne.

JV: pamatujete si třeba za války, předpokládám, respektive ke konci
války, že by už nějaký film byl kolorovaný? barevný?

MM: no dyť já vám říkám, já sem viděla filmy se šírly templovou
((Shirley Temple)), kde konec toho filmu byl barevný, ale vopravdu,
tak jak vy to říkáte, já nevim jestli to existovalo už tehdy, ale to
vypadalo skutečně jak ty kolorovaný fotografie.

JV: a to teda [bylo]

MM: [a Němci] měli už barevný.

JV: takže za protektorátu už ste viděla barevný film.

MM: ano, ano.

JV: hm a viděla ste teda současně s tou šírly templovou ((Shirley
Temple)), to bylo teda ještě před okupací,

MM: ano, ano

JV: to znamená v těch [třicátých letech. na konci třicátých let.]

MM: [ano, ano, ano, ano]

JV: hm

MM: no to byl dojem tehdy, to sme byli úplně unešení.

JV: bylo to pro vás důležité pak třeba při tom výběru těch filmů,
jestli jít na film, který by byl kolorovaný nebo barevný?

MM: ne.

JV: ne, to ste

MM: ne

JV: [takhle nikdy, jo]

MM: [ne, vůbec] ne. to je podle obsahu, ale tady toto nehrálo roli.

JV: em, bylo důležité z jaké byl ten film země? jestli byl z Francie
nebo z Německa, z Ruska, z Ameriky, třeba, možná ani ne tak pro vás,
ale třeba pro tu vaši babičku, myslíte že to bylo důležité?

MM: já myslím že ne, ale my sme většinou chodily to byly samý český
filmy.

JV: český filmy.

MM: samý český filmy.

JV: nelákalo vás třeba jít na americký film.

MM: no ty s tou širlejkou ((Shirley Temple)) byly, to byly americký
filmy, ale jinak si nevzpomínám, že by s tou babičkou že bysme něco
takovýho a tehdy těch českejch filmů byla strašná spousta. tak sme
stačily akorát chodit tak, <protože to ani člověk nestačil> na ty
filmy chodit.

JV: dobře. kdybyste měla tak zavzpomínat, na tu dobu a říct mi, co
pro vás znamenalo, co pro vás znamenal dobrý film, jaký musel
splňovat atributy. nebo, co to vlastně jako bylo, jaký film byste
tenkrát označila že byl dobrý.

MM: no, to myslíte jako, jako dítě ještě? to, to sem neměla
[takovej]

JV: [myslím] už v tý době, dejme tomu druhá půlka třicátých let,
přelom třicátých čtyřicátých let. už takové to přece jenom nabírání
rozumu a větší kritičnosti, kdy už ste se nad těmi věci, věcmi
začala více a hlouběji zamýšlet, tak určitě i tady tohle, ste
řešila.

MM: no mně se, mně se líbily filmy, bylo spousta filmů, kde to byla
vlastně zfilmovaná ňáká, obsah ňáké knihy.

JV: hm, adaptace.

MM: adaptace. a mně se líbily filmy, kde opravdu to odpovídalo mým
představám. třeba Babička, ta byla zfilmovaná několikrát, ale, ta
první Babička, s Terezou Tanskou ((Nataša Tanská)) a s Brzkovou
((Terezie Brzková)), to byla nejlepší Babička jaká opravdu byla, tak
sem si to opravdu představovala. ty ostatní filmy, ty Babičky, už mě
to zklamalo, to už nebylo ono.

JV: to už [nekorespondovalo s vaší fantazií při četbě knihy.]

MM: [ano, ano, ano, ano,] čili, já sem měla ráda takové ty adaptace
ňákých těch, nebo i byly filmy, že to byly divadelní hry a bylo to
udělaný jako film, tak ty se mně velmi líbily, ale jenom tehdy, když
to opravdu odpovídalo těm mým představám.

JV: což je někdy docela těžké, každý člověk má asi [představu trošku
jinou.]

MM: [no, proto] kdysi se mně stalo, už si nevzpomínám co to bylo, že
sem napřed viděla film a pak sem si přečetla knihu, a to bylo
báječný, protože já už sem měla ty představy z toho filmu.

JV: a to ste dělala záměrně?

MM: záměrně, jo.

JV: záměrně. a vy ste si nezkazila ee zážitek z toho filmu. kdyby ne
nedej bože ste [měla]

MM: [ne] chtěla sem zkusit jaké to je. a opravdu potom když sem to
četla, tak sem viděla,

JV: tak se vám zobrazovaly ty, ty obrazy, které ste viděla v kině,
hm. a myslíte, že vás to třeba nějak neochudilo? protože to už byly
jako obrazy, které vlastně byly dopředu někým [vyrobený.]

MM: [já myslim] že ne. ve většině případů to bylo obráceně. a já už
sem nějakou představu měla, a teď když se to, mně se ten film líbil
i tak, ale když se to neshodovalo s tou mou představou a když sem
viděla třeba, jak sem mluvila o té Babičce ((Babička)), několik těch
zfilmování, tak prostě nejlepší byla, a zajímavý je, že co sem
mluvila se známýma, jo, potom už jak dospělá, co sme chodili do kin,
tak sme se vo tom bavili, tak většinou sme měli stejný názor. čili
to asi nebylo jenom že byl to byl můj názor, ale, ale prostě něco
bylo udělaný tak, že to skutečně odpovídalo představě spousty lidí.

JV: ee dobře, tak tohle je určitě zajímavá věc, ale ještě teda, ňáké
další kritéria pro dobrý film, byly by? třeba em ve zpracované
látce, když teda odhlédneme od těch adaptací, filmy, které neměly
předlohu nebo ste třeba neznala, nečetla, ale jenom film sám o sobě,
který ste viděla, tak ten by splnil, musel splňovat nebo splňoval
jaká kritéria, aby pro vás byl dobrý.

MM: no, já si třeba vzpomínám, že hrozně se mně líbil, jak sem
mluvila o té, Hraběnky Walewské ((Hraběnka Walewská)), tam tak Greta
Garbo a šarl boajé ((Charles Boyer)), to mně teda hrozně zůstalo
zůstalo v paměti tady to. ale to už to už sme něco teda vo tom, něco
málo sem vo tom věděla, ale né moc. ale opravdu to byly, no, půs-,
moc, potom když už sem byla, když už sem měla tak, těch dvanáct
třináct roků, tak už mě moc nebraly takové ty limonády, víte,

JV: jo

MM: já sem jak byla ta červená knihovna, já sem to v životě nečetla,
já sem si přečetla jednu a to mně stačilo nadosmrti.

JV: a čím myslíte že zrovna tehle film vám utkvěl v paměti tak moc.

MM: no, ti herci byli teda vynikající, potom to je, to je, po tom
Napoleonovi to je prostě vždycky něco vynikajícího, drama něco
takového,

JV: hm

MM: no a samozřejmě asi taky výprava, na tehdejší dobu.

JV: a co se týče třeba žánrů, upřednostňovala ste nějaké žánry víc?

MM: no, ani ani ne, ale neměla sem ráda takový ty limonády, který
nic neříkaj.

JV: em limonády sou ve vašem pojetí romantické komedie.

MM: ((smích)) nemusí to být komedie, <může to být aj vážný>. ale
takový kde se prostě

JV: banální.

MM: banální, správně, banální. to teda to mě nebralo.

JV: vy ste si vy ste si připadala uražená jako divák.

MM: ano sem si říkala, takový pitomosti, na to se nemusím dívat.

JV: hm ale jinak co se týče třeba drama, detektivka, [romantika,]
romantická komedie

MM: [no tak] no vždycky sem měla raději drama nebo detektivku něž tu
romantickou komedii, měla sem prostě ráda, když o něco de.

JV: když je to spíše podáváno v té vážnější rovině.

MM: ano, ano.

JV: ale zároveň říkáte, že ste apriori ne, neodsuzovala ani
[romantickou komedii nebo komedii]

MM: [ano, ano, ano]

JV: šla ste na nějaký film vícekrát? pamatujete si, že byste, že se
vám tak líbil, že byste si řekla, že ještě ho musíte vidět a šla ste
na něj jednou, dvakrát, třikrát.

MM: ne, no v tehdejší době ne.

JV: ani s babičkou ani bez babičky.

MM: ani s babičkou, no bez babičky už <vůbec ne> ((smích))

JV: né tak rozumíte, už ta čtyřicátá léta, už ste chodila sama]

MM: [ne ne ne, to to si nevzpomínám]

JV: chodila ste [někdy]

MM: [jo]

JV: no, povídejte

MM: eště a eště sem měla ráda veselohry.

JV: veselohry.

MM: veselohry, ale ještě nedávno sem o tom přemýšlela jak je to
možný. mně se, ale to už sem nebyla dítě, mně se em nelíbily a někdy
mně vadil Burian ((Vlasta Burian)).

JV: hm

MM: ten jeho způsob vtipu. a připadalo mně to takový, no jak pro
hloupý.

JV: lidový?

MM: ne, takový, já nevim, prostě sem ten vtip nesnášela, a teprve
jako dospělá,

JV: hm

MM: když sem potom ty filmy viděla, tak sem na to přišla, že v tom
něco je.

JV: takže vlastně s vývojem, vašim, ste začala se na to [dívat
jinak]

MM: [teprv to,] dívat jinak, no. a veselohry sem měla teda taky
ráda.

JV: tak em, to je docela zajímavé, rozlišujete význam mezi
veselohrou a komedií?

MM: no, ano.

JV: jaký je teda podle vás rozdíl mezi veselohrou a komedií.

MM: no, podle mě veselohra je něco, takového veselého přirozeně a
komedie už je to trošku jako, přehnané.

JV: hm, no ta hranice někdy může být docela jako tenká.

MM: no, ano

JV: dobře. to je tak jako mimo, ale mě to zajímalo jak ste to
tenkrát definovala nebo vy říkáte veselohra a já sem říkal
romantické komedie, komedie, tak kde kde jako je ten rozdíl pro vás.
už sme to vlastně nakousli, ale ještě nějaké ty jiné druhy zábavy,
řekla ste, že ste četla knížky, ne teda červenou knihovnu, tu ste
ráda [neměla]

MM: [ze zásady] ((smích))

JV: a že ste chodila i do divadla, někdy i místo maminky [jako
náhradnice]

MM: [ano, ano]

JV: a s babičkou samozřejmě do kina,

MM: ano

JV: pravidelně, často a ráda. ale ještě mě napadá, třeba když ste už
byla starší, to znamená za války, chodili ste třeba někdy někam
tancovat?

MM: za války se nechodilo, protože to <neexistovalo>

JV: ani třeba natajno ste nechodili nikam?

MM: no, i taneční byly tajný.

JV: hm

MM: my sme, když sme měli prodlouženou s dlouhýma šatama, tak sme si
je musely na ulici vyhrnout, pod kabáty aby to nebylo vidět. protože
to neexistovalo někde. tady to tancování, a to sem milovala, to
začlo v pětačtyřicátým roce.

JV: po válce.

MM: to bylo pak vš-, ano, to bylo všude. všude tak ty taneční
kavárny, plesy a zábavy, dneska to už není nic.

JV: takže za války, za války, ee ste nechodili ani [tajně si někam]

MM: [ne, ne,] no ale já si myslím, že to ani neexistovalo, že to
bylo strašně přísný tehdy, to by si byl nikdo kdo to pořádal, to by
si byl nikdo nedovolil.

JV: a em sportovala ste?

MM: normálně, plavala sem, lyžovala sem, bruslila sem,

JV: sem se ptal na ty volnočasové aktivity, kromě tedy těch
kulturních, [tak tak jestli ste ten čas trávila ještě nějak jinak]

MM: [ano, ano, ano, ano] no třeba hodně sem chodila bruslit, protože
my sme bydleli v té Masarykově čtvrti, a tam eště dodneška ještě v
zimě je tam o dva stupně chladněji než tady ve městě, jo a tehdy to
bylo zvlášť, a tam bylo, jako je Vaňkovo náměstí, tak tam bylo
kluziště, přírodní, Helgoland, tedy teda tam byl led vždycky. takže
sme chodili pravidelně bruslit.

JV: třeba na výlety ste chodila?

MM: jo jo, na výlety sem chodila, na výlety sem chodila s mým
tatínkem a s mou babičkou, páč maminka <vodmítala chodit> a to sme
chodili moc, ježiš, to sme, já se pamatuju ještě třeba v Králově
Poli, tam jak je semilaso ((Semilasso)), tam byla konečná, smyčka a
vod tamtud se na Vranov, na Soběšice, jo, to se všude chodívalo
pěšky.

JV: dávala ste těmto aktivitám volnočasovým em třeba přednost před
kinem?

MM: ne, já sem nedávala ničemu přednost. já sem, prostě třeba v létě
se víc chodilo.

JV: takže by to bylo tak, že třeba, dneska ste měly jít s babičkou
do kina a vy ste, najednou vám vyvstal v programu další možná
aktivita, jako alternativa, takže byste ji možná upřednostnila a šla
radši nějak na výlet, nebo někam hrát volejbal,

MM: ne, to se mně nikdy nestalo. vždycky sme to měly tak rozdělený,
že sme věděly, že tehdy to a tehdy to.

JV: takže

MM: to babička zas neplánovala tak, že když se vědělo, že půjdeme
třeba na lyže nebo tak něco, tak babička nenaplánovala kino.

JV: neměly ste to tak s tou babičkou, že byste měly třeba jeden den
v týdnu jako váš, že byste třeba chodily každou středu pravidelně do
kina.

MM: no, no, my sme chodívaly v sobotu.

JV: v sobotu ste chodívaly.

MM: v sobotu sme chodívaly.

JV: každou sobotu ste chodívaly.

MM: ano

JV: hm a v rámci pracovního týdne?

MM: ne

JV: ne, hm

MM: ne

JV: mě právě zajímá vlastně kdy ste chodily vlastně v tom týdnu.

MM: no protože ono se, ono, já si vzpomínám, že asi jednou nebo
dvakrát sme šly a ono bylo to kino poloprázdný.

JV: ještě teď, když se dostanu k tomu samotnému představení,
pamatujete si, kromě přestávky ((smích)) ještě nějaké další jiné
věci, které byly na programu? třeba týdenník, reklama, ňáký kratší
film, předfilm.

MM: a víte že já si vůbec nevzpomínám, jestli ňáký týdeníky tehdy
byly ((smích)) [když sem byla jako dítě]

JV: [ty byly až za války] teda.

MM: no tak to nebylo nic, to se rovnou začal promítat ten film.

JV: když ste chodila s tou babičkou v těch třicátých letech.

MM: ano, to se rovnou začal promítat film.

JV: a když ste mluvila vo těch přestávkách, tak ty byly, že ten film
se uprostřed přerušil,

MM: ano

JV: byla pauza,

MM: ano

JV: nevím jak dlouhá, pět deset minut?

MM: ano

JV: a pak se to dopromítalo.

MM: běželo to dál, ano.

JV: a to bylo pravidelně nebo jenom občas.

MM: no, ze začátku to bylo pravidelně. já si myslím, že to bylo z
nějakých technických důvodů.

JV: a pak už to teda ten film byl celý, pak už se nepřerušovalo.

MM: celý, ano.

JV: a to bylo tak zhruba od jaké doby? v jakých letech?

MM: hm, to nedovedu vodhadnout.

JV: takhle, chodila ste už na gymnázium nebo třeba ještě na obecnou
školu.

MM: no

JV: bylo to pozdějc?

MM: no, ne ne ne, to určitě když sem chodila na gymnázium, tak už to
nebylo.

JV: to už to nebylo. a co se týče toho protektorátu, když už ste
začala chodit na konci války, tak tam pamatujete si na ty, na ty
týdeníky, které byly [před filmem?]

MM: [no, no] ty týdeníky to bylo hrůza, protože to všecko, to bylo
jenom válečné. kde sme zvítězili,

JV: propaganda.

MM: propaganda k tomu, no.

JV: jaký to na vás zanechávalo dojem? brala ste to všechno tak jako
s nadhledem nebo,

MM: no, no [někdy]

JV: [že už ste] byla poměrně stará, ne stará, ale vyspělá.

MM: no, dobře, ale přesto přesto někdy teda ty tam z těch z toho
bojiště a tam z toho, někdy to bylo hrozně škaredý, někdy sem z
toho, někdy vám, vás, vám to dovedlo zkazit i ten film.

JV: hm takže pak ste to řešila, vracela ste se k tomu v myšlenkách
více než k tomu filmu samotnému.

MM: no ne, když sme pak šly domů, no tak sme se snažily bavit o
něčem jiným.

JV: a nikdy ten, nikdy ten týdeník, respektive jeho obsah
nevstoupilo do té vaší řeči? nezačaly ste se bavit na to téma?

MM: no, začaly ale vždycky, většinou sme to odsoudily že to bylo
hrozný a snažily sme se vo tom, se jako nebavit. páč to bylo, to
bylo jako ve všem, ze všeho, všude,

JV: takže to bylo hrozný v tom, v těch hrůzách válečných nebo hrozný
v tom, v té očividné propagandě.

MM: v té, no bylo to horší než když ste si to třeba přečetl v
novinách, jo, protože tam to bylo vidět.

JV: ňáké reklamy třeba ještě? byly před filmy? už třeba i ještě za
toho protektorátu nebo těsně před válkou?

MM: no tak za toho protektorátu ne, ale mám pocit, že před tou
válkou ještě jo. že někdy bývaly reklamy.

JV: a ňáké krátké filmy? kraťasy?

MM: hm

JV: že třeba by ten program byl složen z krátkého filmu, jakožto
předfilmu,

MM: a pak

JV: a pak toho hlavního filmu na který ste šla.

MM: no tak málokdy, ale taky někdy ten krátkej film byl. ale ty
reklamy bývaly, ty reklamy bývaly.

JV: foršpan. foršpan byla vlastně něco jako trajler ((trailer))
dneska, krátká ukázka z filmu, který se bude uvádět v dohledné době.

MM: to ne.

JV: nepamatujete se.

MM: to nebylo, to nebylo.

JV: tyto doprovodné části programu, aspoň trošku vás zajímaly? nebo
to bylo pro vás jenom jakoby to nutné zlo, co musíte teda vidět,
jako třeba ten předfilm, a až se dostanete k tomu filmu, na který
opravdu ste šla?

MM: no, podívala sem se na to, ale šlo mně vždycky o ten hlavní
film.

JV: jestli vás to bavilo třeba jenom to sledovat, na to se ptám.

MM: no tak mě baví všechno ((smích))

JV: ((smích)) takže to nebylo jenom jako nutné zlo.

MM: ne ne ne.

JV: bylo to pro vás zajímavé.

MM: ne, všechno, všechno je zajímavé, všechno, co člověk vidí a co
se dozví, je zajímavé.

JV: jo ještě jedna věc, byla ste někdy přítomna promítání filmu v
domácnosti, třeba u nějaké vaší kamarádky, že by třeba tatínek její
měl doma promítačku a pouštěl vám.

MM: no to, ale jakých filmů? takových těch domácích.

JV: může být.

MM: no ano, ano.

JV: [většinou samozřejmě domácí.]

MM: [ano, ano, ano] takových těch a to sme taky měli.

JV: taky ste měli doma.

MM: ano, ano, to taky sme měli.

JV: a často ste se na to dívali jako rodina, sešli ste se?

MM: no, tak moc často ne, no většinou to bývaly ňáký dovolený nebo
něco takovýho a to když sme se sešli, tak sme se na to dívali, ale
že bysme si to nějak pořád promítali, to ne.

JV: takže to pro vás nebylo něco exotického, brala ste to spíš jako
normální věc.

MM: ano, ano.

JV: s tím, že to měly i ostatní rodiny.

MM: no, no.

JV: a co se týče těch rodinných filmů, viděla ste i nějaký jako
fikční filmy, třeba pohádku nějakou kreslenou nebo

MM: ne, to sem, to sem neviděla, ale viděla sem filmy, kde jako to,
to tehdy se domluvila skupina nás, to bylo myslím v tom Kyjově, a to
jako že sme si vymysleli vopravdu děj, jako takový něco krátkýho a
teď sme to skutečně zahráli a zfilmovali sme to a pak sme se na to
dívali.

JV: a to už ste byla starší, to vám

MM: tak to už sem byla dávno dospělá.

JV: to už ste byla vdaná.

MM: ano. to sme se tehdy vo to vopravdu pokusili a bylo to vopravdu
zajímavý.

JV: máte ten film ještě?

MM: ne, ne ((smích))

JV: nevíte kde skončil.

MM: <ne, to vůbec nevim> sem se ixkrát stěhovala, tak to vůbec
nevim.

JV: mohlo by být docela zajímavé to dohledat.

MM: ale dneska je těch vymožeností tolik a nakonec teď nedávno,
zemřel nám v rodině tchán od mé starší dcery, my všichni, pořád něco
slavíme, páč je nás moc a všichni, všichni se vždycky sejdem. a on
jediný dělal fotografie, všichni ti vostatní to dělají já nevím přes
co, takže se to musí promítnout, jo,

JV: hm

MM: přes počítač nebo přes televizor. a to byly jediný fotky, na
který se vopravdu člověk mohl podívat. protože když přindu k jednomu
nebo k druhýmu zeťovi a řeknu mu, ty, poslouchej, to cos udělal
minule, já bych se na to chtěla podívat. a on říká, ale víš, já teď
nemám čas, až nás bude víc a já si to musím všecko nachystat. takže
to je na nic.

JV: maj to v počítači všechno.

MM: jo, to je na nic.

JV: tak ono to jde i vytisknout jako.

MM: no dobře, no.

JV: nebo vyvolat ve fotošopu ((fotoshop)), to není problém. no ale
dneska to už nikdo nedělá, [je pravda, že většina lidí si to
uchovává v počítači.]

MM: [no dobře, ale to je když máte] doma, když si na něco vzpomenete
a teď máte doma fotky,] protože je to dneska s datem, se vším a teď
se chcete na něco podívat, tak se na to můžete podívat. tam se na to
můžete taky podívat, ale až se uráčí to nachystat všecko, jo.

JV: by vám to mohl poslat po internetu domů.

MM: internet doma nemám.

JV: nevedete.

MM: nevedu. <to jednom když něco potřebuju, tak otravuju svoje
dcery> aby mně to na internetu nahledaly.

JV: neláká vás to, že byste se na internetu naučila.

MM: ne já, já kdybych ho měla, no snad bych se to naučila, já
kdybych ho měla, tak to by byl, já sem pořád někde venku, pořád
někde chodím, po známých, po tom, po tom. u toho se musí sedět doma
já kdybych si u toho sedla,

JV: myslíte, že byste u toho zůstala ((smích))

MM: <u toho zůstala>, jo. a to nejde.

JV: a tak samozřejmě pokud máte další aktivity, [tak proč,]

MM: [já jich mám moře.]

JV: proč trávit čas u počítače.

MM: takže týden, týden sedum dní je krátký.

JV: to vám myslím můžou závidět i mladší lidi jako teda ((smích))

MM: a to mám po té mé babičce, ta jich měla taky tolik.

JV: to je dobře. dobře, tak teď už vlastně my se dostanem úplně na
závěr, k tomu protektorátu, my už sme toho hodně probrali během
našeho rozhovoru, co se týče tohoto období, takže teď už to bude
zase kratší. jenom těsně po válce, vzpomněla byste si, dobře, tohle
není dobrá otázka na začátek tématu protektorát, na to se zeptám na
konci. ale spíš mě zajímá jaká byla ta atmosféra po roce třicet
devět, když začaly platit ty protektorátní předpisy, různá omezení,
restrikce, jak tuhle dobu vnímáte, teď nemyslím jen co se týče
filmu, ale obecněji. jaká byla ta nálada ve společnosti, mezi vašimi
známými.

MM: no ta nálada, ta nálada byla hrozná, protože já si dodneška
vzpomínám, že sem šla ze školy a tatínek mně šel naproti, což bylo
naprosto nebývalé a říkal, tak nás obsadili. na to si vzpomínám, na
mobilizaci, na to si vzpomínám teda velice dobře tady na tohle to.
no a za toho protektorátu to byl, no my sme si nakonec na způsob
toho života zvykli, ale zezačátku to byla hrůza. to když si vzpomenu
na to zatemnění, jaké bylo. teď my sme s tou školou, my sme většinou
měli školu odpoledne, protože sme neměli vlastní budovu. my sme
končili v šest hodin a já sem v šest hodin šla domů, třeba z druhého
konce Brna taky sme měli gymnázium kdesi až na Starém Brně, potmě.
protože nikde se nesvítilo, nikde nebylo ani vidět z těch domů, jo,
to světlo. no ale potom nakonec sem si na to zvykla a vůbec mně to
nepřišlo. ale bylo to takový stísněný a čekali sme, tak ten těch,
vod toho čtyrycátýho roku to už se čekalo, jak to teda bude
pokračovat, a vím, že tatínek říkal, že jakmile napadli Rusko, tak
říkal, no tak to, tím to prohráli. taky tehdy řekl a la Napoleon.
no, prohrála to zi-, prohrála zima. no a od, vzpomínám si taky kdy
nás, když nás osvobozovali, tady v Brně Malinovského armáda,

JV: hm

MM: tak byli sme ve sklepě, samozřejmě všechny obchody byly zavřený,
nikde nic nebylo, voda netekla, tak se pro vodu chodilo s kýblem až
na Kraví Horu. a potom, když přišli ti první vojáci, takový ty
jejich přechodný hlídky, no tak každý byl strašně nadšený, že jako
je konec války, ale brzy sme z toho vystřízlivěli.

JV: hm

MM: a eště, eště tady toto, to je úplně mimo teda. po tom
pětačtyřicátém roce, zase vznikly ty různé strany, a teď sem nedávno
mluvila s jednou známou, ona mně říkala, poslouchej, jak to tehdy
bylo, bylas v ňáké straně? a já říkám ne. nebyla sem v žádné, ale na
schůze sem chodila ke všem. k lidovcům, komunistům, národním
socialistům, ke všem. protože sem chtěla vědět, co všichni
vykládají. a je to dobře, protože se člověk takhle snáz orientuje.

JV: teď když se dostanem k těm kinem, ee k těm kinům, zpátky,
konkrétně, byla některá kina, nebo vědělo se o ňákých kinech, že sou
německá, nebo spíš česká. že tam chodí Němci nebo Češi. byla ňáká
taková znalost ve společnosti? nějaké takové vědění? vzpomínáte si?
se říkalo, tam nechoď, tam chodí Němci, nebo...

MM: ne, to, to si nevzpomínám, možná že to bylo podle toho, jaké
byly filmy, ale ty filmy byly tehdy zábavný, to byly filmy, to
nebyly ňáký propaganda nebo něco vojenskýho, to nebylo, akorát to
bylo v těch týdenících. ale to si tady tohle to si opravdu že by to
bylo tak rozrůzněný, to si nevzpomínám, no ale vono Brno, dyť vono
Brno bylo, tady bylo spousta Němců, tady bylo

JV: třetina Němci.

MM: no, tady bylo německých obyvatel moc. u nás v ulici, tam bydleli
v každým druhým domě tam bydleli Němci, ale to byli Němci, kteří
byli slušní, kteří tam zůstali, pak měli problémy, byli odsunutí a
nevím co všecko, jo, to byli normální lidi.

JV: co se týče těch jazykových otázek, tak, ty filmy byly v němčině.
nebo byly v češtině s německými titulky.

MM: ano.

JV: na to si pamatujete.

MM: ale to mně teda nedělalo žádnej problém, protože, protože my sme
měli, na tom gymnáziu dennodenně němčinu,

JV: hm

MM: á

JV: tu ste měli už před válkou? nebo až [za války.]

MM: [ne, ne, až] za války. dennodenně sme měli němčinu a eště sme
měli třeba matematiku jednou týdně jenom v němčině. dějepis, jenom v
němčině. takže já sem němčinu ovládala tak, že to mně nedělalo
naprosto žádnej problém.

JV: mně jenom de o to, jestli si pamatujete, že by s tou okupací ta
němčina vstoupila do života, nejen teda že se vyučovala na školách,
ale že by vlastně názvy, [plakáty, titulky]

MM: [no, no byly, no všechno] všechno bylo.

JV: všechno bylo. české filmy [beze zbytku byly taky ee z titulků]

MM: [všechno, ano samozřejmě, no všechno, ano, ano, ano, ano]
všechno, všechno.

JV: co se týče třeba Židů, měli nebo vědělo se, že třeba Židé
nesmějí navštěvovat určitá kina?

MM: podívejte, to, já vlastně když to řeknu, tak vlastně to řeknu
tendenčně. jaký já sem tady po této stránce já sem přebrala názor
mého tatínka. můj tatínek, moje maminka velmi ráda chodila nakupovat
do židovských obchodů. já dodneška vím, kde ty obchody byly, jak se
ti lidi menovali, byla sem tam ixkrát s ní, byli to opravdu
obchodníci strašně ochotní, všechno, ale tatínek je neměl rád,
protože tatínek byl na městě, na regulačním oddělení, a byli už
tehdy regulační plány a on měl zkušenosti s nima, že ti velcí
továrníci, třeba Khon, co měl cihelnu no a podobně, se pokoušeli tak
jak je to dneska běžný, tam by si chtěl něco postavit, to nejde,
šups obálečku. a tatínek je zásadně s těma vobálkama vyhazoval. a
vždycky přišel dom a s hroznou radostí to řekl.

JV: jo, a tatínek teda, ta jeho pozice byla, on byl úředník, [který
měl na starosti územní plánování?]

MM: [on byl u, on byl] vedoucí regulačního oddělení.

JV: regulačního oddělení. a to měl na starosti věci, týkající se
infrastruktury, nebo zástavby,

MM: no, to byly regulační, ee zástavby, zástavby. co kde mohlo být.
no a tady, a tady s tímhle tím, jak to říkáte za toho protektorátu,
tak já si jasně, a mimo to tatínek tvrdil, že Brno z velké části
ponem- poněmčovali Židé, protože oni měli většinu těch velkých
továren, a všichni uměli česky, ale všichni mluvili německy, a to
vím, že sem se tehdy nad tím pozastavila, oni měli to označený tou
hvězdou, pokud jeli v tramvaji, to byly ještě ty otevřený tramvaje,
tak museli stát jenom na tom otevřeným nástupišti, nesměli do vozu,
a to sem ixkrát zažila, že oni tam stáli, dva, a bavili se spolu
německy. přestože teda, jako, zrovna tak jak si vzpomínám na to, to
je zajímavý, měli sme domácí švadlenu, která přinesla k nám, já
nevím v kterém roce majn kamf. ((Mein Kampf)) no, kde teda vlastně
už všechno bylo napsané.

JV: to byla Němka, ta švadlena.

MM: né, to nebyla Němka. vona to někde, já nevim kde to její manžel
sehnal, jo, a vona úplně vyděšená nám to ukazovala ať si to přečtem
co, protože tam to bylo všecko napsaný. a vím, vzpomínám si jasně,
jak můj tatínek se na to díval a říkal, a tatínek byl teda dost
realista a dost měl to, a říkal to sou nesmysly.

JV: dobře, tak ještě co se týče toho zákazu, na ten si pamatujete,
že by byl a že by se dodržoval třeba?

MM: jaký?

JV: vstupu do kina Židům.

MM: ano, ano.

JV: byl zákaz.

MM: ano no samozřejmě, když ne do tramvaje, tak to už vůbec ne.

JV: tak ta tramvaj tam bylo to vyhrazené.

MM: no to bylo jenom, to bylo jenom

JV: nebyl absolutní zákaz.

MM: ano, dovnitř ne.

JV: kdežto u těch kin byl absolutní zákaz. [takže tam nesměli]

MM: [absolutní, ano]

JV: a nebyly ňáké kina, které, nebo kino, kam by Židé naopak mohli,
[že by to bylo jejich kino]

MM: [ne, ne, to neexistovalo.]

JV: a tento zákaz se myslíte absolutně dodržoval, nebyla ste někdy
třeba svědkem toho že...

MM: ne, to se určitě, určitě dodržovalo, protože to byly takový
sankce za to, že to, to nikdo neriskoval.

JV: tenkrát, v té době ste chodila do kina, to už ste asi říkala
méně.

MM: no, ano.

JV: méně často. takže ty vaše návyky se změnily, říkala ste že

MM: no, to, těma okolnostma,

JV: byl strach

MM: to nebylo jenom, zaprvé v těch kinech to co bylo, tam bylo málo
kdy něco, že by to člověk musel vidět zaprvé a zadruhý ste se musel
do toho kina nějak dostat a dostat se potom domů, jo, to bylo pěšky,
potmě.

JV: a co se týče těch preferencí, to ste chodila teda, když už ste
šla, tak ste chodila ještě s babičkou? za té války?

MM: no, zezačátku ještě ano, potom už ne.

JV: to [vám bylo čtrnáct let asi.]

MM: [ano, potom už ne. ano,] to ještě s babičkou.

JV: a později ste už třeba chodila sama? když vám bylo [těch
šestnáct, sedumnáct]

MM: [sama, sama sem nikdy] nechodila,

JV: nikdy ste nešla.

MM: buď sem chodila s babičkou nebo sem chodila s mládencem. sama
sem zásadně nechodila. sama chodím do kina až teď, když <už su stará
a nemá kdo chodit se mnou,> jinak sem vždycky chodila s někým.

JV: takže buďto babička nebo mládenec.

MM: ano.

JV: a kamarádka třeba, dvě holky

MM: no, já co sem měla ty kamarádky, oni takovýdle věci vůbec je to
nezajímalo.

JV: nechodily do kin, do divadel.

MM: do divadel už vůbec ne.

JV: ale do kin taky ne.

MM: no, hrozně málo.

JV: a trávila ste s nima aspoň volný čas sportem, nebo těmi výlety?
aspoň, když už teda na tu [kulturu moc nebyly]

MM: [no tak, no tak ano.] no tak třeba to bruslení, lyžování a
takový věci, to, to ano. ale víte že to je zajímavý, že to tak
říkáte, že to opravdu tolik lidí nechodí do kina do divadla, nic, a
nechodilo ani.

JV: no tak teď chodí už určitě málo, ale tenkrát právě mě zajímalo

MM: taky ne, za té republiky taky ne. to se sedělo doma večer u
rádia.

JV: to ste poslouchala ale taky.

MM: no ježiš, já dodneška já mám dva transistory, jeden mám v
kuchyni a jeden mám v ložnici a to mám puštěný nepřetržitě, na
televizi se dívám pokud tam je něco k dívání až večer. ale jinak,
při tom můžu dělat, při tom se můžu pohybovat, kdežto u té televize
se musí sedět jak ta pecka a koukat na ty pitomosti.

JV: takže na televizi se moc nedíváte. ani na čété dva? ((ČT 2))

MM: prosim?

JV: ani na čété dva? ((ČT 2))

MM: né, já se dívám na čété čtyři. ((ČT 4))

JV: jo, počkejte

MM: ta je lepší.

JV: to je ee sport nebo zpravodajství?

MM: ne, to je zpravodajství s komentářema.

JV: jo, počkejte, čété čtyři, ((ČT 4)) není to čété dvacet čtyři
((ČT 24))? dyť čété čtyři ((ČT 4)) je sport.

MM: ano, no čété dvacet čtyři ((ČT 24)), ano. to jsem se špatně
vyjádřila.

JV: ((smích)) já [sem si říkal jako že]

MM: [čété dvacet, čété dvacet čtyři ((ČT 24))] ano. zásadně na
zprávy a na všecko se dívám tam, protože ta holá zpráva mně nic
neříká, teď si poslechnu ten komentář k tomu.

JV: tak ty události komentáře sou paralelně i na čété jedna ((ČT 1))
večer.

MM: no ale když je tam třeba sport nebo něco na té dvojce((ČT 2)),
tak to tam není.

JV: na čété dvojce ((ČT 2)) bývá jako třeba filmový klub.

MM: no tak pokuď na té čété dvojce ((ČT 2)) tam bývají skutečně
dobrý programy.

JV: tak to sledujete.

MM: ano.

JV: ještě k tomu protektorátu. pamatujete si na změnu chování diváků
za protektorátu?

MM: no, pokuď bylo to takový všecko utlumený. to i

JV: nějaké hlasité projevy?

MM: hlasité projevy ne. a i i třeba

JV: smích, potlesk, ne.

MM: třeba si vzpomínám některý ty filmy s t- s tím hajnsem rýmanem
((Heinz Rühmann)), to byly vysloveně veselohry, ale ňák to tak lidi
neprojevovali.

JV: vzpomínáte si, že by se třeba hajlovalo? když se na plátně
objevil Hitler?

MM: no tak to sem nezažila.

JV: myslím třeba v týdeníku.

MM: ne, to sem nezažila.

JV: ani nikde jinde.

MM: ne, ne.

JV: takže ono je to třeba tak, že někteří lidé se ze strachu
přidávali. když tam seděli Němci, tak začali třeba hajlovat a
někteří lidé se báli, tak radči se přidali.

MM: no ale pokuď si vzpomínám na Němce vopravdu teda v holínkách a
v uniformách, v tom všem, tak že by teda ňák chodili do kin, tak
teda to to moc nechodili.

JV: ale německé obyvatele, Němci. nemyslím důstojníci nebo ňácí
vojáci, ale obyčejní lidé.

MM: ne to si ňáký takový projevy v tom kině, to si nikdy, to si, to
sem nezažila.

JV: změnilo se to chování a vaše návyky, chození do kina, frekvence,
s blížícím se koncem války? jak ste měla perspektivu, že už byly ty
zprávy, že už fronta postupuje.

MM: no tak samozřejmě že se změnilo, a sice tím, že už sme byli víc
než někde takhle na tu zábavu, tak už sme byli víc upnutí na to,
nemluvě vo tom, že ono teda tak když už se ta fronta blížila, tak
tady toto všecko přestalo. a byly starosti, vo jídlo, o to, o to,
takže, to pak už nepadalo vůbec v úvahu.

JV: ale ještě než teda se začala blížit tak moc, než teda ste žačli
řešit tady ty existenční věci, ale už ste věděli, že už je to jakoby
na dobré cestě, tak třeba chodilo se častějc, nebo už ta atmosféra
byla uvolněnější, ňáký takový mezičas, bylo tam něco takového?

MM: já si myslím, že ne. já si myslím, že to bylo až do konce a pak
se to zlomilo.

JV: když se to zlomilo. hm vzpomínáte si na první návštěvy těsně po
okupaci? po konci války? na tu situaci, na tu atmosféru, euforie
ňáká, nejen na ulicích, ale i třeba během toho sledování filmu?

MM: no tak všichni, všichni tehdy sme čekali, protože to, ty německý
filmy skončily, český prostě za celou tu dobu nic nebylo, no tak sme
čekali všichni, no a napřed sem přišly ty anglický filmy, všechno,
jo, no tak to sme, to sme byli nadšení tím, dojatí, to bylo něco
úplně jinýho.

JV: takže ta atmosféra se viditelně změnila.

MM: ano, ano.

JV: dobře, takže tímhle bysme to asi uzavřeli,

MM: představte si

JV: ano

MM: co člověk, co já sem <všecko prožila> ((smích))

JV: já si dokážu samozřejmě představit, ale, úplně se jako do toho
vcítit nedokážu, protože tyhle věci sou do velké míry jako
nepřenosné

MM: no, ano, to i když budete někomu vykládat, tak to se nedá.

JV: ale mám tady pro vás ještě jednu věc, a ta spočívá v tom, že vám
tady dám seznam filmů a poprosil bych vás, abyste si je, abyste si
ho přečetla, vzpomněla si pokud možno na nějaké z nich, které ste
viděla, a kdyžtak si zaznačila, které patřily k vašim oblíbeným a

MM: no tak počkejte, mám za- zaznačit ty který sem viděla nebo ty
který patřily

JV: no můžete, můžete si zaznačit tužkou nejdřív ty které ste
všechny viděla a pak můžete mezi nimi třeba se zaměřit na ty, které
[vám opravdu utkvěly v mysli]

MM: [jé, Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))]

JV: je [to tak,]

MM: [to bylo krásný]

JV: tyto filmy [sou poměrně rané]

MM: [Ducháček to zařídí, ano]

JV: ty ste vidět asi nemohla.

MM: nemohla, ne.

JV: tady už je rok třicet jedna třicet dva, třicet tři [třicet
čtyři, tady už to začíná.]

MM: [ale ten jo, Lelíček] ve službách ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)), to ano, to neznáte hadimuš- Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) taky.

JV: to už ste viděla v kině.

MM: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) taky. šest žen
Jindřicha osmého taky ((Šest žen Jindřicha VIII.)).

JV: tak kdyžtak si to ňák poznačte a pak pokud byste

MM: můžu to značit sem?

JV: určitě to můžete počmárat jak chcete.

MM: toto sem viděla, ježiš a vono vám to nepíše.

JV: počkejte, no vidíte, máte pravdu, ale já to rozepíšu, tak.

MM: tak, cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděla,
To neznáte Hadimršku, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)), šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to nic,
Mata Hari, Svět patří nám. Sněhurka a sedum trpasliků ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)), ale ten teda, to byla nádhera a vidíte, ten sem
viděla aspoň dvakrát nebo třikrát.

JV: no vidíte.

MM: teď jak sem si na to vzpomněla.

JV: s babičkou.

MM: ten sem viděla, to byla nádhera, nádhera.

JV: vzpomněla byste si kde, kde ste ho viděla?

MM: no v té Lucerně ((Lucerna)).

JV: takže to byly ještě ty třicátý léta [s babičkou]

MM: [ano, ano] to byla krása teda. Ducháček to zařídí, U pokladny
stál, dyť tam máte samýho Buriana ((Vlasta Burian)). To byl český
muzikant, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou teď
nedávno o tom vykládala Zita Kabátová, no, Dobrodružství barona
Prášila, La Paloma, ta byla krásná. neviděli ste Bobíka ((Neviděli
jste Bobíka?)), její voběť ((Její oběť)), to mám dojem, že sem to
taky viděla. Sobota, to si, možná že jo, ale to si nevzpomínám.

JV: jinak sem chtěl říct, tyhle filmy ste samozřejmě mohla vidět i
pozdějc, ale teď jde vo to, aby vy ste je [viděla do roku čtyřicet
pět, jo]

MM: [já sem je viděla tehdy, tehdy, ano, ano]

JV: no a mezi těmi, který ste si teď vyznačila, který vám opravdu
utkvěly v mysli, ňákým způsobem, nebo který byly jenom vaše
oblíbené.

MM: no, utkvěla mně ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)).

JV: hm, takže to ste říkala, že ste byla s babičkou v Lucerně
((Lucerna)),

MM: ano, několikrát, ano. potom To byl český muzikant.

JV: vzpomněla byste si, co třeba pro vás ten film znamenal, ta
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), proč se vám tak moc líbil?

MM: no, tím pádem, že to bylo malovaný, že to byly obrázky, bylo to
tak zidealizovaný všechno, no bylo to krásný, no nebylo, no v tehd-
tehdejší době takový filmy, tak jak dyzny ((Disney)) dělal, tak

JV: tak ona hlavně byla barevná.

MM: no, ano. no potom velice, velice hezkej byl ten minhauzen
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila))

JV: hm, ten ste viděla taky s babičkou? nebo většinu tady těch
filmů, nebo dokonce [všechny ste viděla s babičkou?]

MM: [já si myslím, já si myslím,] že to sem viděla všechno s ní.

JV: a myslíte, že všechno ste viděla ještě v tý Lucerně ((Lucerna))
nebo pak už třeba ty [pozdější]

MM: [toho, toho] minhauzna ((Munchhausen – Dobrodružství barona
Prášila)) a to už bylo za protektorátu a to už, to už sem neviděla
v Lucerně ((Lucerna)), to už bylo v kterým kině nevím, ale to už
bylo někde v kině ve městě. ten Roztomilý člověk, to bylo z novin,
to bylo taky výborný, To byl český muzikant, tam hrál Korbelář
((Otomar Korbelář)) myslím. to bylo, to se mně taky velice líbilo,
to byl, to byl, no to bylo za protektorátu [no tak to bylo
takovejch]

JV: [kdybysme to teď] začali brát od začátku, tak dejme tomu, že
tady to všechno byla ta Lucerna, ale pak už přeci jenom, tydle filmy

MM: tu Sněhurku a sedum trpasliků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem
tam ještě viděla.

JV: hm a pak tady u těch dalších, [mohla byste to]

MM: [to už, to už si myslím] ten českej muzikant ((To byl český
muzikant)), to už asi ne, Roztomilý člověk taky ne,

JV: hm a zkusila byste si vzpomenout, jaká to byla kina?

MM: no to už teda po mně chcete moc ((smích))

JV: jenom tak třeba náhodou, kdyby se vám to vybavilo.

MM: no tehdy sme, sem chodila hrozně do toho Metra ((Metro)) [a do
té Alfy ((Alfa)). no, ty dvě kina.]

JV: [takže, takže se dá říct, že je pravděpodobné,] že to bylo buďto
[Metro]

MM: [buďto Metro] nebo Alfa, ano.

JV: a pořád teda s tou babičkou to bylo.

MM: ano.

JV: třeba nevím, jestli její šepot, Její oběť, pardon, to už je
konec války, jestli třeba to už ste nebyla s přítelem.

MM: no, já nevím, ale já si myslím, toto mám konec války a já
vopravdu nevím, ale já bych řekla, že to byl tak začátek války.
myslíte si, že ta Její oběť, že to bylo tak, to by mě vopravdu
zajímalo ten film.

JV: (..) jo, tak ten film je z roku devatenácet čtyřicet čtyři.

MM: hm, tak to je zajímavý, tak to sem byla, tak to už sem ho asi
neviděla s babičkou, ale já sem měla pocit, že ten film, že ten film
byl z dřívější doby.

JV: je to, je to opravdu rok čtyřicet čtyři, natočil to vajt harlan
((Veit Harlan)), hrál tam kárl radac ((Carl Raddatz)), albrecht
frobn ((Albrecht Froben)), kristýna zédrbau ((Kristina Söderbaum)),
ale em, no, je to opfrgang ((Opfergang))

MM: no tak to né, to už sem viděla určitě s tím mládencem.

JV: hm, s tím mládencem.

MM: jo, určitě. a tu la palómu ((La Paloma)) a toho minhauzna
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) už taky.

JV: hm. takže ste říkala Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to
byl silný zážitek pro vás.

MM: ano, ano. to byl teda vopravdu jeden z nejhezčích filmů.

JV: to vám mohlo být tak kolik? já se podívám, počkejte, Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tady mám, Sněhurka byl rok (.) já tady
Sněhurku nemám, ale tak ta Sněhurka mohla být polovina třicátých
let, no, to vám mohlo být kolem těch deseti.

MM: deseti, no.

JV: jedenácti. jo, Sněhurka, no, tak to vám bylo víc, Sněhurka byla
rok třicet sedum, přičemž tady v Brně se promítala v roce třicet
osm, takže těsně před válkou [takže vám bylo tak třináct.]

MM: [no ale to bylo krásný.] no, ale bylo to teda nádherný.

JV: hm

MM: bylo to nádherný.

JV: ještě nějaký takový podobně výrazný zážitek, který by se k
nějakému filmu vázal, k dalšímu? říkala ste třeba Muži nestárnou.

MM: no, ty Muži nestárnou, to, brala sem to i tehdy jako legraci,
ale, ale bylo to hezký, ten film, ten se mně líbil.

JV: co se vám na něm líbilo? co vás tam zaujalo?

MM: ((smích)) no mně na tom, no v dnešní době by to nikdo nijak
nebral, páč je to normální realita, jo, tak prostě se žije. ale
tehdy to bylo něco úplně mimořádnýho ((smích)) že si namluvil
babičku, maminku a vzal si dceru. no a velice se mi tam líbil ten
Pivec ((Jan Pivec)), to, to, hrál to, hrál to velice fajn. a ta Zita
Kabátová, to byla [vynikající herečka.]

JV: [takže ta, ta ztvárnění] té role

MM: ano, ano, ano. no a ten minhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)), na ten si vzpomínám ten se mně taky.

JV: a baron Prášil.

MM: ten baron Prášil, to se mně taky líbilo. tam byl ten Hans
Albers, to bylo výborný.

JV: a bylo to kvůli tomu herci nebo třeba i [kvůli té výpravě?]

MM: [kvůli tomu herci.] no ta výprava i ten herec. ta výprava na
tehdejší dobu to taky bylo. von sedí a letí na zeměkouli, jo, tak na
tehdejší dobu to taky bylo. barevný tak, to to byl taky fajn film.

JV: a co dál, co si tak ještě vzpomínáte?

MM: no už mě nic nenapadá. no a to bylo, v kterým roce byl těch šest
žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.))? to byl myslím
jeden z prvních filmů, který na toto téma byl vůbec udělanej.

JV: tak ten film byl z roku třicet tři a Alexandr Korda.

MM: no

JV: britský, britský film, Alexandr Korda ho natočil. film vypráví o
pěti z šesti žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) [osmého.]

MM: [no ano, ano] není tam kdo hrál tu hlaví roli?

JV: čárls lotn ((Charles Laughton)).

MM: aha, jo jo jo.

JV: ten hrál [ježiš jak se menoval]

MM: [jo jo jo, ano to] byl velký herec, jéžiš, lotn ((Charles
Laughton)), ano, ano, no to na ten sem se dostala teda omylem,
protože to sem tam určitě nepatřila.

JV: omylem jako, že ste byla na nepřístupném filmu nebo jako že ste
[tam byla]

MM: [že to určitě] nebylo přístupno.

JV: jo takhle. sem myslel, že ste jako šla na jiný film.

MM: ne, ne, ne, to myslím takhle.

JV: hm, tak ten, ten se vám líbil?

MM: ano, ano. to bylo tehdy úplně něco pro mě teda mimořádnýho.

JV: počkejte, to vám bylo kolik, to vám bylo osm let.

MM: no, ale já si na to vzpomínám na ten film.

JV: ten herec vám tak na té, v té mysli ulpěl?

MM: ano, ano.

JV: Mata Hari?

MM: no, to taky. [mrkněte]

JV: [Cácorka?]

MM: ne, ne, Mata Hari. mrkněte se na tu Mata Hari hrála Greta Garbo,
ne?

JV: no, je to, je to možné, je to dokonce pravda.

MM: no vidite, na to si taky vzpomínám na ten film.

JV: to je rok třicet pět, to vám bylo deset.

MM: no tak vidíte že, že se pamatuju na takovýdle filmy a i s
vopravdu z raného mládí. to byl tak krásnej film.

JV: když ten film byl teda natočen v roce třicet jedna, ale v Česku
se promítal až o čtyři roky pozdějc, v Brně v roce třicet pět.

MM: no, Greta Garbo, no.

JV: imponovala vám, Greta Garbo?

MM: no, no, vona měla něco do sebe. měla takovýho něco tajemnýho,
ona měla vlastně velmi malou mimiku, tak jenom očima a tím, ale měla
proti, proti těm ostatním takovejm těm nadělanejm kráskám měla něco
do sebe.

JV: přišla vám tajemná?

MM: ano, přišla mně tajemná. a ta Mata Hari, to bylo vopravdu to
bylo, to byl krásnej film.

JV: takže ste si ještě schopna vybavit nějaké obrazy?

MM: no, no, no, měla tam takový nějaký, jako tanečnice napůl nahatý
<voblečení> ((smích)) což by dneska nikomu nepřišlo, ale tehdy to
bylo něco.

JV: takže zas ta herečka byla, [ten aspekt, který vám ten film]

MM: [ano, ta herečka, ano, ano, ano.]

JV: a žádný jiný třeba už ste teda víckrát neviděli, teda neviděla
kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), nevzpomínáte si?

MM: možná že jo, ale nevzpomínám si. rozhodně né tak, že bych na to
úmyslně v krátké době potom šla.

JV: co ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian))?

MM: no ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian)), babička, babička
se na ně hrozně ráda dívala, a já sem to teda taky, ale teda já sem
to tak, třeba si vzpomínám na to cé ká polní maršálek ((C. a k.
polní maršálek)) to sem musela být ještě úplně dítě, ale mně se to
teda nelíbilo.

JV: hm a ty ostatní filmy třeba se vám líbily víc trošku? nebo
nějaký, který byste vzala na milost, jako z těch několika filmů
Burianových ((Vlasta Burian)).

MM: z těch jeho? z těch Burianových ((Vlasta Burian))?

JV: hm

MM: no, mně se líbilo to U pokladny stál.

JV: to vám přišlo,

MM: ano

JV: normální? ((smích))

MM: no, normální ne

JV: nejnormálnější? [na jeho kreace]

MM: [no, ale, ale] prostě tam, ani ten Ducháček to zařídí nebyl
špatnej, to se mně líbilo, byla to limonáda ale, ale i to se mně
líbilo.

JV: a v čem se to třeba odlišovalo od těch dalších jeho filmů, proč
se vám tady tyto dva třeba líbily víc než tady, já nevim, cé ká
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) a další. nebo naopak proč
se vám tyhle nelíbily.

MM: no to cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) je teda
úplná fantasmagorie, a

JV: [takže protože to bylo tak odstřižené od reality? že jako váš
smysl pro realitu] říkal, tak tohle ne.

MM: [no no no, úplně, jo, jo, no,]

JV: ((smích))

MM: já se, já se, já se teď, až to vypnete, tak vám řeknu, za co se
hluboce stydím.

JV: ((smích))

MM: <nemá to s tím nic společného,> je to teď nedávno.

JV: hm. Vídeňská krev

MM: no, tu Vídeňskou krev, já si na to, viděla sem to, ale, mám
pocit, že tam hrála ta marika rek ((Marika Rökk)),

JV: hm, já vám to můžu dokonce potvrdit,

MM: no to já nevím.

JV: ano, tak tam nehrála marika rek ((Marika Rökk)) ((smích))

MM: nehrála

JV: tam hrála, tam hrála, počkejte, wily frič ((Willy Fritsch))

MM: no to, to byl wily frič ((Willy Fritsch)).

JV: to byl muž, ale Maria Holst hrála Melanii

MM: Maria Holst. no ten wily frič ((Willy Fritsch)) mám pocit že to
byl, ale které té naší herečky že ta s ním, ta s ním žila jednu
dobu, dovi, nevim jestli dokonce ne bárová ((Lída Baarová)). a to
byl známej, to byl takovej hezkoun.

JV: hrál hraběte volkršajma. graf volkršajm ((Graf Georg
Wolkersheim)).

MM: ale nějak moc si teda na to nevzpomínám.

JV: hm. a třeba ta La Paloma?

MM: ta La Paloma

JV: to vám můžu říct i rok třeba. to byl rok čtyřicet čtyři, to už
bylo konec války takřka.

MM: no no no, na tu La Palumu ((La Paloma)) si vzpomínám, ale tak
blíž teda taky ne.

JV: no jo. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?))

MM: no, to byla legrace.

JV: byla to komedie.

MM: komedie, ano. ale to byla hezká komedie.

JV: ta vás neurážela nebo

MM: ta mně, ta mně nevadila. ne že by mně to uráželo, ta mně
nevadila.

JV: em Její oběť? to už je vážnější tématika.

MM: no

JV: rok čtyrycet čtyři, ale v kinech to myslím teda bylo v roce
čtyřicet pět až, takže těsně před válkou, před koncem války.

MM: no v roce čtyřicet pět, že bysme ještě v pětaštyrycátým roce, že
bysme ještě byli chodili do kina?

JV: já tady mám jakože ještě produkce jako do čtyrycátého dubna.

MM: no právě, právě to musel [být]

JV: [a v té] době teda ten film, někdy na jaře asi ještě, asi ještě
byl promítán, nevim, možná únor, březen.

MM: no protože, protože to už teda

JV: nevzpomínáte si, že byste koncem války ještě byla na Její oběti
((Její oběť)).

MM: no, do kolikátého dubna to máte

JV: do třicátého dubna, do konce dubna. [ještě jako v programu.]

MM: [no ale to je,] to je, dyť Brno bylo vob- vobsazený
šestadvacátého dubna.

JV: [no tak jakoby]

MM: [a to už] to už ta fronta předtím to bylo nejmíň dva měsíce.

JV: ale to se ještě filmy hrály v kinech pořád, ještě když fronta se
blížila.

MM: no, no ale to si nevzpomínám že bysme teda ještě měli chuť teda
jít do kina.

JV: hm, ale na ten film si pamatujete.

MM: ano, ten film, ale muselo to být teda dřív někdy, ještě ten rok
předtím. nebo to se hrálo jen tak krátkou dobu?

JV: tak ten film je rok výroby čtyřicet čtyři, tak je možné, že ste
ho viděla třeba někdy na podzim čtyřicet čtyři.

MM: no, no, ano.

JV: ale já ho mám tady v roce čtyřicet pět, takže to určitě ještě
prověříme.

MM: ano.

JV: náhodou byste si nevzpomněla, kde ste na něm byla, protože to
bysme mohli pak dohledat podle programů.

MM: ne, to vůbec ne, to ne.

JV: ale tvrdíte, že to teda určitě muselo být dřív než na jaře
čtyřicet pět.

MM: ano, ano.

JV: hm, dobře. tak tím pádem myslím, že ty filmy máme docela pěkně
zvládnuté, vy ste se vyjádřila docela dost, jednak k těm Burianovým
filmům ((Vlasta Burian)), jednak i k těm zahraničním. Roztomilý
člověk, to sme o něm sme mluvili?

MM: ano.

JV: jo.

MM: no když potom člověk třeba ten Roztomilý člověk, to se promítá i
v těch, pro pamětníky a je to zajímavý, když člověk něco vidí, jako
mladší, a když potom něco vidí po ix letech.

JV: hm. tak už tak zkušenost a všechny tyto věci hrají zásadní roli,
pak.

MM: no

JV: v tom vnímání toho díla. dobře, takže já bych se ještě zeptal
úplně na závěr, protože tímhle sme vlastně skončili, jestli, chtěla
byste něco dodat, co sme třeba nezmínili, ale bylo by to k našemu
tématu relevantní.

MM: já si myslím, že vůbec nic, páč ste mně tolik otázek, že to <že
už mě teda> vůbec nic nenapadá.

JV: nechcete nic dodat.

MM: nechci už nic dodat, jenom že, že kino je teda, docela dobrý
lidský vynález a že opravdu to slouží nejen k zábavě, ale i když
lidi, já si myslím že by, v dnešní době ne, ale dřív ty filmy, i
když člověk měl ňáký problémy, potíže trable, když ste přišel do
toho kina, tak ste na všechno zapomněl.

JV: hm. dobře, tak já vám děkuju,

MM: prosím, není zač.

JV: ukončím rozhovor.

konec rozhovoru
1

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 30. listopadu 2010, bydliště pamětnice – Helfertova
ul., Brno

Rok narození: 1934

Bydliště do roku 1945: Bratislavská (Brno – střed)

Národnost rodičů: německá

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v plynárně, za
války byl v koncentračním táboře.

Povolání narátora: Navštěvovala obecnou školu na Příšní, dívčí
gymnázium, vyučila se soustružnicí a krátký čas toto povolání
vykonávala. Poté pracovala jako rýsovačka, přičemž studovala
průmyslovou školu. Pak pracovala v plánování v kanceláři
v Královopolské. Poté pracovala v Zetoru, kde byla nejprve
v plánování, poté dispečerkou, odtud odešla do důchodu.

[křik dětí v pozadí téměř po celou dobu záznamu]

LG: e tak já bych se vás nejprve zeptala na vaše celé méno a na rok
narození

RM: tak (.) a já sem narozena v roce devatenácet třicet štyry (.)
jedenáctýho srpna devatenáct (set) třicet štyři (.) v Brně (.) a (.)
co ještě?

LG: celé méno

RM: R. M.

LG: ee (.) e kde ste bydlela do roku štyrycet pět?

RM: e na Bratislavské třicet jedna

LG: a (.) které školy ste navštěvovala? ( )

RM: navštěvovala sem na Příčný ulici (.) obecnou (.) školu (.)
smíšenou (.) e německou (.) a (.) to sem (.) a e v roce štyřicet
štyři (.) sem e dělala zkoušky do e do německého gymnázia (.)
chodila sem do dívčího gymnázia tenkrát se to menovalo óbršůle
((Oberschule)) jo jako (.) vrchní škola nebo tak nějak... a (.) bylo
to (.) v místech kde dnes stojí nové divadlo.

LG: mhm

RM: to (je) to bylo vybombardovaný a potom... tak tam (.) sem
chodila to té... a to sem chodila asi jenom do března (.) protože
potom bylo bombardování a (.) bylo to nebezpečný, tak už sem do
školy nechodila (.) a po válce v pětaštyřicátým roce potom po válce
sem dělala zkoušky do české školy a e musela sem přejít do páté
obecné, protože sem pátou třídu neměla (.) (to) sem přecházela ze
štvrté hnedka do toho gymnázia (.) a tak to sem dělala toto a (.) v
(.) eee rok štyřicet šest (.) sem dělala zkoušky do českýho gymnázia
(.) to sem chodila e bylo to realné gymnázium na Vranovské (.) v
Husovicích (.) tam sem chodila dva roky, protože potom byl rok
štyřicet osum (.) a byla ee jako e jednotná škola (.) a my sme
museli přejít do (.) střední školy, protože sme eště neměli latinu
(.) takže ste... kdo chodil už do tercie, tak dodělal gymnázium (.)
a protože my sme končili v sekundě ten rok, tak sme přešli do (.)
střední školy se to menovalo tenkrát je to vlastně měšťanka

LG: mhm

RM: to byla vlastně měšťanka a (.) [zavrčel pes] na... ticho ((na
psa)) na e Merhautovu [štěkl pes] sem chodila (.) jo a tam sem to
dělala až do toho (.) no až do té štvrté třídy [(do)]

LG: [a e] když ste mluvila o těch e o těch zkouškách do té české
školy, to bylo co?

RM: nó hlavně čeština a počty (.) [nic víc]

LG: [a vy vy s-] vy ste do té doby mluvila (.) česky?

RM: ne ne, já sem se naučila česky až o prázdninách

LM: o prázdninách [toho roku š-]...

RG: [a po] prázdninách sem [šla]

LG: [mhm]

RM: jako dělat ty zkoušky a byli s- byla sem převedena teda do české
e páté třídy a tu ta byla e původně na (.) na Vranovské ne na
Vranovské ne já nevím jak se ta ulic menuje (.) je to tam (.) e je
to škola (..) před Svitavou svit- tam teče Svitava já nevím e (.)
když se odbočuje od Cejlu směrem do Husovic, tak tam byla [taková]

LG: [(Příční)]?

RM: ne ne ne ne (.) Příční je tady na Bratislavské

LG: mhm

RM: e to se de jak (..) když se vyjíždí, jestli víte (.) jes- když
se vyjíždí (.) z Francouzské na Cejl (.) tak je odbočka e doleva
Vranovská

LG: mhm

RM: a tak trošinku šikmo e je (..) ulice (.) která vede (.) taky do
Husovic, ale je to poblíž Svitavy (.) a tam byla postavená (.) já
nevím jak se ta ulic menuje (.) tam byla postavená taková novější
škola a tam sme chodili do té páté obecné (.) to patřilo k Vranovské
(.) to bylo část jako Vranovské, protože (.) ta škola byla myslím
taky nějaká poškozená (.) takže tam nebylo místa dost, tak pátá
třída byla tam (..) no a od tam sem šla do husovickýho gymnázia

LG: mhm (.) a ee ta čtvrť, ve které ste bydlela, byla to česká nebo
německá čtvrť?

RM: to byla Bratislavská, to bylo smíšený

LG: mhm

RM: to nebyla čtvrť, to byla normálně ulice

LG: jo (.) a e bydlelo tam jakoby většina českých nebo německých
obyvatel?

RM: to bylo smíšený

LG: smíšený

RM: bylo smíšený (.) v našem domě taky bylo byli čes- Češi i Němci a
(..) snášeli sme se (..) dobře sme spolu vycházeli

LG: mhm (.) ee (.) em a vaše e rodiče jaké měli povolání?

RM: e moje ma- moje maminka byla v e (.) v domácnosti (.) a otec byl
zaměstnaný (.) v plynárně (..) <ale nevím co tam dělal>

LG: mhm (.) [jo]

RM: rotože (.) my sme měli tam byl (.) třikop- e třípokojový byt

LG: mhm

RM: který sme měli rozdělen na dva byty (.) tam bydleli ti jedni
taky co utíkali (.) z toho Rakouska (.) před Hitlerem a byli jako e
v té větší části (.) protože měli štyři syny

LG: mhm

RM: a (.) my sme si nechali tu menší část (.) jako (.) kuchyň a
pokoj (.) jenom (.) a oni měli jako (..) velkou předsíň, kterou měli
jako kuchyň (.) pokoj a kabinet se tomu říkalo jo takovej, takže oni
se tam... a tím (.) protože vlastně ke konci už byly jenom ženy (.)
a (.) těch pár děcek co sme byly

LG: mhm

RM: a <takže> a maminka zůstala tam sama, protože já sem byla v té
Rokytné (.) a když e mít- to sem vám myslím říkala (.) u nás celou
válku bydlela (.) e s- slečna (.) e sme jí říkali slečno (.) ee
česká (.) a (bydlela) u nás na bytě

LG: to ste myslím neříkala

RM: no (.) ne neříkala?

LG: ne e

RM: no takže (.) protože sme zůstali s maminkou samy (.) takže u nás
bydlela ta slečna (.) menovala se Janštová (.) to si vzpomínám
Anežka Janštová (.) a bydlela u nás jako v bytě (.) a spala s nama
v pokoji, jo? my sme ten pokoj byl velkej a ta (.) u nás bydlela (.)
a ta řikala e (.) paní Slačiková e teďka už to tady bude hrozný,
vite co, já končím tady a du dom do Rokytné (.) to je tam u Ivančic
(.) k rodičům (.) jeďte s Ruti s k nám (.) jako se mnou (.) jeďte
tam a tam přečkáme konec války (.) a maminka souhlasila a říkala
dobře (.) aby vzala teda mě a jela a že ona si ešče (.) ona byla
zaměstnaná (.) za války na nádraží (.) a jako když se chodilo na
perón (.) anebo z perónu, tak se (.) odevzdávaly lístky a ukazovaly
lístky, jo, takže tam byla a dělala mezi českejma dělník- e českejma
lidima (.) a ti maminku strašně chránili (.) a (.) a ona říká, já
musím e do té práce ešče jít a říct jim, že už nepřijdu (.) aby
věděli o tom abych (.) nebyla hledaná

LG: mhm

RM: a (jenže) my sme jeli posledním vlakem (.) a maminka už se na
nama nedos- nedostala (.) takže maminka byla v Brně (.) a já sem
byla s tou slečnou u té její rodiny (.) a takže (.) zbyla tam sama a
tak se <všichni potom ke konci> nahrnuli na tu Bratislavskou a
<obýval se tam ten celej> třípokojovej byt dohromady a (.) všichni
byli pospolu (..) takže tak nějak to bylo (.) a tatínek když se
vrátil z koncentráku, tak <maminka říkala> (.) všichni lítali
objímali tatínka a já sem stála (.) a dívala sem se a nemohla sem
ani promluvit <(jo tak) a tatínek jí říkal (.) všichni mě vítali a
jenom tys mě nevítala>

LG: mhm

RM: a maminka byla (prej) (.) ona říkala já sem byla jak (.) solnej
sloup (.) já sem nemohla ani ani v- e dejchat (.) no a takže (.) a
on se vrátil (.) a za tři dni byl odsun (.) a oni nás chtěli (.) je
chtěli hnát do odsunu (.) a jedině (.) štěstí to (.) že (.) tamti
byli Rakušáci (.) a naš tatínek byl e (.) z toho koncentráku (.)
takže byli odsunu uchráněni (.) no (..) takže na odsun nešli (.) a
ešče k tomu sem já nebyla vůbec v Brně (.) [takže to]

LG: [mhm] (...) em a ještě teda (.) nějaký zážitek z kina nebo (.)
tak (.) o čem byste chtěla mluvit (.) máte? (myslím) třeba ee...

RM: no jistě když se mně ten film (.) líbil nějakej, tak s- se o tom
mluvilo (.) to bylo bezvadný jak to a e každej film takovej co byl
dobrej (.) tak se prožíval ešče doma

LG: a když ste byli třeba e děti (.) hráli ste si na ty filmy (.)
nebo zpívali ste si písničky?

RM: ne ne ne ne to ne to sme si nepamatovali písničky

LG: mhm

RM: ale (.) hráli sme si na tu postavu třeba

LG: jo

RM: když tam byla nějaká princezna nebo něco (.) tak sme si hráli na
tu princeznu a na toho prince, jo takový (.) tak to ano (.) to sme
tak nějak prožívali (.) ale (...) můj syn třeba po válce (..)
<(tehdy dávali) kozáckýho velitele ((možná Kozácký kapitán)) (.) on
na něm byl snad> (.) dvacetkrát, jo? mu se to tak líbilo (.) to já
sem mu musela ušít aj takovou beranicu jakousi z toho (.) takovýho
bílýho leskyma nebo co (.) a můj manžel byl voják, tak mu přinesl
(.) tu hvězdu (.) sem mu musela našít na tu čepicu (.) a s nějakou
šavlou <si tady hrál na dvoře a (.) takže> ten to prožíval hrozně
(.) když mu to dneska řeknu, tak tomu nechce věřit (.) že byl
tolikrát <no> (..) a tak jó byli byli aj nějaký blbý filmy ee sem
říkala no že sem na ně vůbec lezla (.) ale málokdy (.) jinak se mi
ty filmy skoro všecky líbily (.) některé víc, některé míň (.) když
byl třeba takovej ten Carův kurýr (.) to byl myslím dvoudílnej
dokonce film (.) no to to byl film jak (..) to už (.) no tak tak
(...) co ešče? (..) no a vy ste b- říkala minule jako že (.) e kde
jaký kino bylo nebo něco takovýho [takže ( )]...

LG: [mhm no já tu] tu e mapku mám, ale vám vám tady nejede internet,
takže já vám [nemám jak to (.) jak to ukázat]

MR: [mhm mhm mhm mhm] aha (.) ne no tak

LG: ale vzala sem to sebou myslela sem na to

RM: jo

LG: tak jestli jestli už nic nemáte, tak já bych to já bych to (.)
[utla]

RM: [skončila,] jo? dobře

LG: děkuju moc

RM: no nemáte zač

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsal: Jan Trnka
Datum a místo: 14. 10. 2009, bydliště pamětnice, Brno

Rok narození : 1924, bez sourozenců.

Bydliště do roku 1945: Do roku 1942 v Černovicích, v bytě
v psychiatrické léčebny, poté na ulici Štolcova (Nové Černovice).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v psychiatrické
léčebně jako hospodářský účetní.

Povolání narátora: Za války dokončila gymnázium a začala pracovat
v drogerii, kde byla do roku 1947, poté pracovala jako korespondentka
na policejním ředitelství (pravděpodobně na Benešově ulici), poté od
roku 1956 až do důchodu v Královopolské jako hospodářská úřednice.

LS: takže sem e dobře na to. tak už by nám to teda se teď mělo spustit.
takže už nahráváme. takže prvně, jak sem říkal, tak si zrekapitulujeme
ty vaše osobní údaje, já bych vás poprosil jenom o méno, rok narození a
bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět.

SM: aha. (.) no my sme se zrovna za války stěhovali. to znamená [do
roku a řeknu vám]

LS: [e to znamená, ještěl]

SM: do roku štyrycet dva.

LS: no no.

SM: to sme se stěhovali.

LS: a předtím ste bydlela?

SM: předtím sem bydlela e v Černovicích je dneska psychiatrická
léčebna, ano,

LS: mhm

SM: můj otec tam byl zaměstnaný a měli sme tam byt. jako ee tatínek
jako zaměstnanec, ano, čili vod svýho narození až do roku štyřicet dva
e sme bydleli v Černovicích v psychiatrické léčebně, ano ((smích))

LS: a po tom roce štyřicet dva?

SM: a po štyřicet dva sme se přestěhovali to z- na kousíček jenom vod
tud, v Nových Černovicích,

LS: mhm

SM: e na Štolcové ulici. to bylo od roku štyřicet dva.

LS: mhm

SM: no a e to sem tam sem bydlela, no až do ee než než sem se vdávala.
sem se pak vdávala, tak to sme se pak em otec tady koupil tento dům a
em tak sme se stěhovali sem, ale to bylo e v roce padesát jedna. to už
vás asi nezají[má, ta doba, takže nic.]

LS: [ne ne ne to už je po našem]

SM: takže ee to necháme tak, že,

LS: dobře.

SM: em v té psychiatrické léčebně sem bydlela do roku, od narození do
roku štyřicet tři.

LS: mhm, mhm ee dobře, eště bych se vás zeptal, jaké ste navštěvovala
školy do toho roku devatenáct set čtyřicet [(pět)]

SM: [no] e vobecnou a eee v když mně bylo jedenáct, dvanáct, jedenáct
roků, to znamená třicet pět, sem začala chodit do gymnázia em na na
Jarošovu ((třída Kpt. Jaroše)), to bylo klasický gymnázium,

LS: mhm

SM: tehdy se to menovalo. tak tam.

LS: mhm

SM: v tom roce e štyřicet tři, no já to musím podle těch [roků]

LS: [jo jo]

SM: (honem) páč si to takhle už nepamatuju, že, em takže dvacet čtyři a
jedenáct je třicet pět, teda

LS: ano.

SM: tak

LS: ano.

SM: tak.

LS: mhm

SM: takže do toho pětatřicátýho em sem chodila e do školy ee do obecné,

LS: mhm

SM: v těch Černovicích, kde sme tedy bydleli. no a vod toho
pětatřicátýho sem začala chodit na to gymnázium.

LS: a to gymnázium ste dokončila v kolikátém roce?

SM: štyrycet tři.

LS: štyřicet tři a potom ste?

SM: e potom sem maturovala a šla sem, to byla válka,

LS: no.

SM: tak to se vůbec nešlo. tak sem šla prodávat do drogerie jedné.

LS: mhm

SM: tam byli známí vod mojich rodičů a takžé tam sem jako ee potom byla
do těch, do toho, od toho třiaš- ne tři a e ano třiaštyrycátýho.
třiaštyrycátýho, za dva roky byl bylo po válce na to v pětačtyřicátým,
že.

LS: mhm mhm. eště bych se vás teda zeptal, jaké bylo povolání vaši
rodičů, stačí jenom opravdu [říct, čím]

SM: [no tatínek] úředníkem byl tam v tom em v té psychiatrické léčebně.
on tam byl jako takovej správce ee měl na starosti prostě různý věci no
e em jako, protože tam by- by-, to je vlastně velká nemocnice, že,

LS: mhm

SM: em takže eee měl na starosti povlečení a a taky jídlo a prostě
takový hospodářský správce bych tomu řekla, [tak to asi byl].

LS: [á paní mam]inka?

SM: ta byla doma. [ta ta]

LS: [ta byla doma].

SM: nešla nikam.

LS: á měla ste sourozence?

SM: neměla.

LS: mhm

SM: ne, byla sem sama.

LS: ee takže to už sme vlastně říkali, vaše nejvyšší vzdělání, kterého
ste dosáhla, bylo?

SM: ta maturita v tom třiaštyrycátým roce.

LS: mhm á vaše povolání teda ste říkala, že ste pracovala v té drogerii
a

SM: no tak ee se mně tam nakonec líbilo ((smích))

LS: ((smích))

SM: ale em myslím, že sem tam zůstala eště asi dva roky potom, no a
potom mě kamarádka em zlákala na policejní ředitelství. to bylo taková
to byla ohromná budova, dneska se vedle ee em počkejte policejní
ředitelství bylo hm hm hm jak se to tam <já nevim (já sem) tu ulici
už>, jak se tehdy menovala, to nevím a dneska je to Edvarda Beneše
((Benešova)) myslím. no tak prostě tam. tam sem teda začínala a tam sem
byla až do, než sem se vdala.

LS: mhm

SM: pak sem em měla dítě, takže sem zůstala doma á (..) no to už potom
em

LS: a potom ještě když byste měla zrekapitulovat, co ste vlastně dělala
jenom za povolání než ste odešla do důchodu?

SM: no tak to sem byla pětadvacet roků u jedné firmy a byl, vlastně sem
nastupovala u Královopolské,

LS: mhm hm

SM: jak technická úřednice,

LS: mhm

SM: no technická ne, raději em prostě byl to, byl to odbyt, takže to
byla, to byla zase hospodářská

LS: jasně.

SM: funkce vlastně, že, no a tam sem byla od roku, jó, kdypak to bylo,
kolik to bylo,

LS: to nemusíte přesně [přesně říkat]

SM: [no počkejte] e mé moji mojí dcerce byly dva roky, narodila se
padesát štyři, tak padesát šest, od šestapadesátýho až do ((smích))
<když sem šla do důchodu>. sem tam byla až do důchodu, čili em vím, že
sem odcházela, sem říkala, že pětadvacet roků tam su,

LS: mhm

SM: takže tak to nějak bylo asi.

LS: to nevadí, [to nemusíme přesně, to úplně stačí].

SM: [no tak to to, to] snad už tak bude stačit.

LS: tak a teď bych se zeptal už teda ke kinu, kdy pro vás skončila
pravidelná návštěva kina?

SM: kdy pro mě končila?

LS: kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. to znamená asi
zhruba do jakého roku ste pravidelně chodila do kina?

SM: no já vám to řeknu takhle, když sem bydlela v těch Černovicích,

LS: mhm

SM: tak sem tam byla v Sokole, to byl Sokol Brno čtyři ((Sokol Brno
IV.)) a e tam bylo kino, který bylo sokolský á

LS: a jak se menovalo to kino?

SM: ávia ((Avia)).

LS: mhm

SM: (sem si to taji sem si) to napsala, páč sem si na to vzpomněla, pak
se to menovalo Slovan a dneska je to myslím úplně zrušený a [vůbec to
jako kino není].

LS: [no no no]

SM: no tak tam a e tam byl tatínek mojí kamarádky tam byl ředitelem v
tom kině, takže em e my sme tam takhle em dvě holky dycky nás tam nějak
propašovali a a to bych ale nechtěla, aby tady z toho ((smích))

LS: ((smích))

SM: <ježiši> né propašovali e spíš bylo spíš bych řekla, že em ee tam
vždycky bylo p- takzvaný předvádění,

LS: aha.

SM: když oni ee koupili nebo já nevim jak to bylo e prostě přišel novej
film do distribuce, tak asi ty jed- jednotlivý kina něják dostaly
přidělený

LS: aha.

SM: a em dycky prvně si to promítl ten ředitel s ňákým tým personálem,
kterej k tomu patřil, že á em byla takzvaná promítačka. no takže od
této doby a až teda až až sem začala jezdit do gymnázia do města už to
už sem nezůstala v Černovicích, že takže em to sem teda, no ale pak to
e pak sem se přesunula teda už ee em do městských kin,

LS: mhm

SM: některých,

LS: mhm

SM: ovšem taky zase sem ještě pořád zůstávala věrná tomu domácímu,
protože ee pokud sem byla, to mně bylo tehdy jedenáct roků, tak určitě
ee sem nesměla si jet třeba večer někam do kina, že do města, ačkoliv
oni byly i odpolední představení ve štyři hodiny bývaly. no ale em no
tak už vod těch patnácti roků asi pravděpodobně, že sme dycky se ňáký
holky domluvily a ee jely sme do ňákýho kina, protože tam dávali hezký
český filmy, že em herce sme samozřejmě všecky znaly ((smích)), sbíraly
sme fotografie jejich, já sem měla velký <album> třeba že, kde sem si
dávala všecky ty fotografie těch e nových herců objevivších se a aj
samozřejmě v té době byly americký filmy ještě, že,

LS: mhm mhm

SM: takže taková šerly temple ((Shirley Temple)) tak ta to s- to bylo
uplně em pro nás něco, že, bylo to ještě taky děcko, my sme taky ještě
v tych letech byly takový prostě em bláznivý holky, no <takže> ee
takhle, tak sme chodily e na filmy hlavně teda na český

LS: mhm

SM: a teda ty americký, protože vím, že potom třeba e byly ještě pokud
se to smělo ještě promítat, že, tak bylo, sem přišlo plno i rakouských
filmů, to byla tehdy marika rek ((Marika Rökk)),

LS: hm

SM: ee známá tanečnice a zpěvačka a herečka a s kterou bylo taky mnoho
filmů natočených, takže sme pak chodily i na toto. to se nám dycky
hrozně líbilo. no a tak tak to em no tak to nějak pokračovalo asi em až
do doby, kdy sem teda už teda byla dospělá a už mně nebylo těch
vosmnáct devaten- to už sem byla vlastně, sem končila ee

LS: no no.

SM: (gymnázium), že. takže ee pak sem, počkej tak jak to bylo potom že
sem? e po té maturitě (.) (tři)aštyrycet, jak to bylo, protože k- ta
kamarádka mě zlákala na to policejní ředitelství, kde vona už dělala,

LS: mhm

SM: vona tam někoho měla, ale to bylo úplně něco jinýho než dneska, to
bylo jako, prostě dostat se na policejní ředitelství, to byla teda
taková otázka prestiže aj.

LS: no no.

SM: vím, že sem tam tehdy musela dělat zkoušku z psaní na strojem, e
který sem teda moc z gymnázia jako nevovládala, ale protože sem to
věděla, co mě bude čekat, tak vim, že sem si pořídila domů stroj a
klepala sem prostě [a snažila]

LS: [trénovala].

SM: sem se, abych tam tu přijímací zkoušku udělala. takže sem byla
přijata a e od té doby sem tam byla několik roků jako teda e jako em no
korespondentka bych řekla, no asi tak, no.

LS: a když byste teda měla říct, kdy ste teda přestala chodit
pravidelně do toho kina? kdy to asi tak zhruba bylo?

SM: e no e to sem asi nikdy nepřestala.

LS: nikdy ste nepřestala.

SM: já já su pořád ((smích))

LS: ((smích))

SM: <(jaksi) fil- filmová fanouš- fanoušek, teda fanynka> ee no em no
určitě sem potom em sem em byla e z- sem z toho odešla odtuď z toho
policejního ředitelství a e dostala sem se do té Královopolské,

LS: mhm

SM: to zase em bylo teda vlastně e em no pravděpodobně přičiněním mýho
manžela, kterej tam byl zaměstnanej a sme se tehdy poznali, a tak em aj
tak nějak sem si řekla, že budeme v jednom tom, já sem se teda vdávala
až později, ale ee em to sme chodívali už a to dycky už nás byla taková
parta [kluci, holky, že]

LS: [mhm mhm mhm]

SM: á tak většinou em ty filmy, kluci možná chodili eště na ňáký takový
ty ee kovbojky ((cowboy))

LS: mhm

SM: a em t- tehdy dávali ty pravý americký, že, tak to tedy tehdy jako,
no my holky ne, ale ee řikám em oblíbená byla nataša golová ((Nataša
Gollová)) herečka, [která, že]

LS: [no jistě].

SM: sme specielně chodily na její filmy, jak sme se dověděly někde bude
[film s] natašou golovou ((Nataša Gollová)), tak hned se na to chodilo
a em takže em já sem no a když sem se pak vdala, no tak no jak se mně
narodila dcera, tak samozřejmě pak už to [nešlo]

LS: [to je jasný].

SM: tak řekněme do těchto roků, no

LS: mhm

SM: až až se mně narodila dcera, tak ale pořád teda sem dodneška
zůstala <fanynkou a> a když em se tady dávaly z- už je to teda všecko
zopakovaný, ale opakovali všecky ty český filmy, ty starý, že

LS: filmy pro [pamětníky mhm]

SM: [tak sem si] po- ano filmy pro pamětníky, tak sem se vždycky na to
nezapomněla dívat, abych si todleto všecko osvěžila ((smích)).

LS: dobře takže,

SM: no.

LS: e vrátíme se úplně jakoby na začátek a já se vás zeptám e tohle
vlastně teď ty otázky se týkají do deseti let, to znamená než ste
ukončila tu obecnou školu.

SM: ano.

LS: a jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina?

SM: no ale to bylo to kino Avia, kam sme chodily jako ty sokolky e á em
kde teda e sme jako nemusely platit, že,

LS: mhm

SM: a jak sem vám to takhle řekla a e á (.) e no e pokud sem bydlela
v Černovicích, no ale to už sem vlastně ne dyť já už sem začala jezdit
do města, do toho gymplu, takže em

LS: tohle se týká úplně té vaší jakoby nejstarší [vzpomínky]

SM: [nejstarší].

LS: na kino.

SM: aha.

LS: takže jestli máte vopravdu, jestli si vzpomínáte na svojí nejstarší
zkušenost z toho brněnského kina.

SM: no tak to je to kino ávia ((Avia)) určitě. moje domácí kino. na na
té ulici dokonce sem bydlela, že, potom jak sme se museli vystěhovat to
to to to bylo tehdy sme museli, otec ee prostě všeci čeští zaměstnanci,
to bylo za války, v tom třiaštyrycátým roce a všichni čeští
zaměstnanci, kteří tam bydleli, tak museli ty em byty uvolnit pro
německý zaměstnance. takže e no naštěstí sme zrovna na té ulici, co
vedla k tomu em ústavu, tak ee s tatínek našel byt, tam tehdy to bylo,
právě na to vzpomínala sem už kolikrát, že ee prostě von jednoho
krásnýho dne přišel a říká, budeme se muset stěhovat, já sem to em si
na to pamatuju z (mam-) protože já sem byla sama jediná, čili to dycky
byla rodina, to sme byli my tři, že, takže vim, že jednou přišel a s
takovou smutnou zprávou, že se budeme muset odtud stěhovat a páč s tim
byly velký výhody samozřejmě že byl jako byt skoro zadarmo a a a k tomu
zahrada veliká tam, která patřila a takhle. no e takže em si na to dost
pamatuju a á že von eště říkal, tak to budu muset tady někde okolo, aby
sme nemuseli daleko teda, aby to on neměl do práce, páč maminka
nedělala, takže jedině on, že by to aby neměl daleko no a vim, že se
vrátil a že říká, tak e už mám dvoupokojovej byt e zamluvenej a zrovna
na té ulici, co vede k tomu ústavu, takže em to bylo v tom
třiaštyrycátým, no tak to mně bylo de- de- deva- devatenáct. (ve)
štyryadvacátým sem se narodila a to bylo ano štyři- tak devatenáct roků
mně bylo tehdy. no tak to už sem teda em měla z toho všeho rozum, že,

LS: no.

SM: to vim, že sme se tam stěhovali, no a eee tam sem teda chodila z
kraje pořád do toho do toho kina ávia ((Avia)) teda ovšem e potom
později až už sem se zase, měla sem kamarádky na gymplu, tak to už sme
se zase tam domlouvaly, to byly děvčata z celýho Brna, že, takže to sme
se domlouvaly na brněnský městský kino teda ňáký, no tak sme, vím, že
sme hodn- hodně chodily do kina Alfa, do Moderny, Moderna je dneska ee
em ten pověstnej, jak se tomu říká? je to ten palá- ten palác e em,
počkejte c- t- tam bylo kino done- donedávna. jakpak se menuje? nebo
menovalo? já tady mám vlastně [jenom ty sta- starý názvy]

LS: [počkejte, já tady mám seznam]

SM: no

LS: seznam kin

SM: e jal- Jalta [se to menovalo]

LS: [kino Jalta].

SM: za za Rusů teda.

LS: mhm

SM: a myslím, že dodneška se tomu říká Palác Jalta a že je vokolo toho
velký velkej šruml, protože ee em se to em nějak ee mělo rušit a á em
ty úřady tam a potom zase se tam chtěly nastěhovat nazpátek, no kino
Jalta, to bylo jako myslím že poslední název než se to tam rušilo,
protože von ten ten dům totiž ňák hrozně chátral,

LS: mhm

SM: říkali, že se tam nemůže dál provozovat, že, aby se to jednou
nespa- aby to někoho na někoho nespadlo a takhle takže, ale ta pasáž
Jalta tam byla dlouho. vím, že tam byl, byla prodejna Tuzexu á takže
sme se tam dycky chodili dívat, co tam mají, no.

LS: dobře. já se vás zeptám eště jak často ste jako dítě do těch svých
deseti let chodila do kina?

SM: e nó em to se [nedá říct jak]

LS: [(kdybyste to měla)]

SM: často. ehm když byla příležitost. protože jako dítě e em sem neměla
svojí svoje peníze, že

LS: mhm

SM: e čili ee sme jako využívali toho, že sme se tam někdy dostali
takhle prostě bez placení.

LS: a když byste měla tak odhadnout zhruba třeba kolikrát týdně nebo
měsíčně?

SM: nó to bylo e to nebylo zas tak ee řekněme dvakrát do měsíce.

LS: mhm dobře.

SM: asi tak.

LS: a s kým ste tedy chodila do těch deseti let do kina?

SM: em nó to byly ty kamarádky tam z těch Černovic a ta jedna, co má to
toho tatínka, co měla <tím řiditelem tam v tom kině>.

LS: a třeba e s rodiči ste do kina nechodila?

SM: e nó chodila. můj tatínek, ten byl teda em dost jako takhle, pokud
se týká vůbec kultury. hudebně byl na- založeném, takže sme určitě
chodili, jenomže já už to asi dneska nerozeznám, kdy sem byla s
rodičema a kdy sem

LS: jasně.

SM: byla tam, poňač já sem dvakrát do měsíce mohla dycky na něco tam se
jít podívat, takže, no ale e em počkejte, jak bych to řekla? vím,
pamatuju si určitě, když se objevila e objevil film Sněhurka a sedm
trpaslíků, [americkej film]

LS: [ano ano].

SM: ano.

LS: ((smích))

SM: tak to vím, že sme sli šli s rodičema a dokonce si pamatuju, že to
uváděli někde na Dornychu v [ňákým kině, co tam bylo]

LS: [ano ano ano].

SM: na za kino to už nevim, ale tam byla premiéra toho filmu a tam, to
si na na to pamatuju, že to byl jeden z prvních filmů teda. ee ne tak
pardon to ne, protože, to už sem předtím chodila tam do té do té ávie
((Avia)), ale to sem jako šla s rodičema,

LS: mhm

SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em ale nebyla to jediná em
potom ((smích)) byl takzvanej strejček Křópal ((stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) to vám, jestli ste to už neslyšel od někte[ré pamětnice]

LS: [ne ne ne ne ne]

SM: ne?

LS: ne.

SM: to (ty) se e to byli dva herci brněnskýho divadla, menovali se
Šindler valneti- byli to bratři, Valentýn ((Valentýn Šindler)) a a
Josef Šindler

LS: mhm mhm

SM: a e ti e hráli v brněnským divadle a hráli komický postavy strejčka
Křópala a jeho e jeho synovce.

LS: mhm

SM: ale pak se dokonce aj vobjevila tetička Křópalová a e to bylo hodně
ee to vysílalo rádio tehdy tehdy nebyla televize, tak si pamatuju, že
když to mělo být, tak tatínek už to věděl a všichni tři sme si lehli do
postele, protože byly sluchátka na uši a poslóchali sme to všichni tři,
každý měl svoje sluchátka a toto sme poslouchali a ono to pak bylo
nějak zfilmovaný

LS: aha.

SM: a objevilo se to, ve filmu

LS: no.

((rozhovor krátce přerušen jinými osobami))

SM: e no eh je počkejte tak to sem řekla že e že e

LS: že to bylo zfilmováno [ste skončila]

SM: [že to bylo] zfilmováno a tak to sme zase šli celá rodina, páč
tatínek to strašně obdivoval, no. ((smích))

LS: mhm hm hm

SM: na takový e naši chodili pravděpodobně taky někdy, protože e vím,
že ehm jak už sem potom byla em starší, ale tak v našem domě bydlela
taková starší paní, která když bylo potřeba přišla k nám a byla tam
jako se mnou, abych tam nebyla jako sama, takže rodiče chodívali,
tatínek hodně do divadla chodil,

LS: mhm

SM: to taky měl rád em na no tak hlavně aby jak řekla operety.

LS: mhm

SM: tedy té v té době to byl takovej hlavní tenhle no.

LS: jasně.

SM: von von sice em ee hrál na housle a a pak ee mně koupil klavír
proto abych ho já doprovázela zase a no prostě takhle von byl na e na
hudbu teda dost byl dobře, byl tak založený, že sem to aj já po něm tak
trochu podědila, takže jako e si na to vzpomínám dycky v dobrým, no.

LS: a můžu se teda zeptat, jaký byl váš názor rodičů na film?

SM: em no. (..) tak ee počkejte, myslíte už vůbec?

LS: celkově.

SM: ne v to těch dětských letech?

LS: no mluvíme pořád o těch dětských letech, takže se můžete

SM: aha.

LS: vyjádřit k tomu, ale

SM: no tak ale myslím, že e v té době e em se nedá říct, že by em když
sme vodněkud přišli z toho filmu některýho, tak (.) pak teda si
vzpomínám, že byl film otec Kondelík a ženich

LS: [ano].

SM: [Vej]vara ((Otec Kondelík a ženich Vejvara))

LS: ano.

SM: to byl Pištěk ((Theodor Pištěk)), že a

LS: ano.

SM: ten jeho z- zeť byl, ale počkejte Jiří Dohnal, Jiří Dohnal, jo to
byl další, teda tehdy herec v té době. no, takže na tom sme byli taky.
to už sem jako asi em nebyla nej- úplně děcko nejmenší

LS: mhm

SM: ale

LS: no.

SM: vím, že to sem s nima na tom taky byla a a že hrozně obdivoval pani
nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) hrozně no a teda Pištěka ((Theodor
Pištěk)) jako teda ty dvě hlavní postavy, který tam byly. ale jinak
teda jez- když chodili a určitě chodili, protože ee em my sme tam
bydleli v tom ústavě, jak říkám, to byl velkej dům tříposchoďovej, kde
bydlelo asi vosm nebo deset partají, takže naši se kamarádili tam s
těma a když tak někam šli třeba společně, že si šli sednout, to já vím
aj třeba někdy jako do kina a potom si šli do vinárny na to vínečko
nějaký a a to sem jako byla s tou paní, sem si pravě na to vzpomněla,
na to už sem taky tro- za- trochu zapomněla. nó e takže em chodívali
takhle ven, no. ovšem ne nijak často, protože maminka nebyla
zaměstnaná, byl jenom jeden plat, že,

LS: mhm

SM: takže to zase nebylo, aby si mohli dovolit nějaký takový velký
výskoky, no, ale tak vím, že že třeba věděli vo tom, že já chodím do
toho kina, no ale protože zas to byl e pan ředitel, kterej s tatín- s
tan- tatínek byl v Sokole taky, aj ňákým funkcionářem tam byl, takže em
se tam stýkali, znali se, takže věděli kam chodím, [tak jako]

LS: [jasně].

SM: em mně to dovolovali, no.

LS: a eště bych se zeptal, jaký byl vlastně do těch deseti let postoj
školy k filmům? to znamená, jestli se učitelé třeba vyjadřovali ke
kinům a jak?

SM: ne, vůbec si nepamatuju, že by se o tom ve škole mluvilo, [ne].

LS: [hm], mhm. a vy ste teda zmiňovala, že ste chodila do kina ávia
((Avia)) do těch deseti let a [ještě]

SM: [ano]

LS: do některého dalšího kina, ste chodila?

SM: no zrovna teď sem si vzpomněla, že tam v tom ee v těch, ale ee do
těch deseti roků ne rozhodně, jedině s těma rodičema na tu Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)). ovšem nevím em

LS: a ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se promítala kde?

SM: no já říkám, [jeli sme na Dornych]

LS: [to ste říkala na (tom) Dornychu]

SM: na Dornych, [ale jaký tam bylo]

LS: [na tom Dornychu].

SM: kino, to si vůbec už nepamatuju.

LS: počkejte, já se můžu zkusit tady podívat,

SM: no

LS: podle ulice, že bychom to dohledali.

SM: (...) protože to zřejmě

LS: em, kino Edison? Edison?

SM: ano. [ano ano].

LS: [kino edizon ((Edison))]. tam [bylo kino edizon ((Edison))].

SM: [bylo to kino ed-]. tak tam tam teda, ale pak teda si vzpomínám, že
em rodiče občas taky chodili do té ávie ((Avia)).

LS: taky.

SM: protože to měli kousek že na naší ulici to bylo, takže chodívali
tam.

LS: dobře. teď bych se ještě zeptal na otázku, jestli v tomhle dětském
věku byl pro vás film důležitý? a pokud ano tak proč a jak se to
projevovalo třeba ve vašem chování, zvycích e rozhovorech s kamarády a
tak dále. takže byl pro vás důležitý film v tomto dětském věku?

SM: em no tak e ((smích)) to se nedá říct, jestli důležitý, ale e
rozhodně sme se bavívali,

LS: mhm

SM: o tom obsahu toho filmu. a na hlavně teda na o výkonech herečky,
protože dříve sme ještě na na tych mužský role sme tak nebyly zvědavý
jako na tu třeba tu golovou nataš- ((Nataša Gollová)), ačkoliv nataša
golová ((Nataša Gollová)) nebyla v úplně dětským věku, ta ještě tehdy
nežila, ale byla Hana Vítová, Zita Kabátová em šajnflugová ((Olga
Scheinpflugová)) em kdo ještě, (mě) ta c- co zemřela ta a ta byla
hodně, to byla zpěvačka, to byla taková šansoniérová zpěvačka a zemřela
asi tak před deseti lety.

LS: před deseti lety?

SM: a eště eště do posledních, zemřela asi v pětavosmdesáti letech,
byla velice agilní, ee předváděla třeba svoje všelijaký roznožky em
[baletní a takhle]

LS: [ahá, to byla ta] Ljuba Hermanová

SM: správně. [Ljuba Hermanová]. ((smích))

LS: [Ljuba Hermanová]. ((smích))

SM: <vy to znáte lepší než já>.

LS: <to určitě ne>.

SM: <protože já, mně už ta paměť tak nes- neslouží, no>. ((smích))

LS: ((smích))

SM: ano, tak ee em ta taky a ona dříve ona nehrávala vždycky takový
role teda e co vlastně ona byla ve skutečnosti skutečně taková spíš
varietní umělkyně, ale em e hrávala i ve f- ve filmech em takový co
bych řekla normální role. ale tak se nám dycky líbívala, že je taková
šikovná, že

LS: ((smích))

SM: dobře cvičí, t[ančí]

LS: [ano].

SM: a to se nám jako líbilo no. ((smích))

LS: takže třeba napodobovala ste nějaké herečky v jejich oblečení nebo
[chování, účesu]?

SM: [no to vůbec né] ne

LS: ne.

SM: to se vůbec nedá říct, protože já sem byla dost přísně
vychováva[ná]

LS: [ano] ano.

SM: takže em taky vím, že em maminka byla velice šetrná ((smích))
takže, aby mě nějak tak chtěla zpovykat, jak se říká ne ne to teda. ona
mně šila šaty ještě já nevim do kolika roků, sama, protože ona zase
měla em na to takovou školu, tu světlou a takže ((smích)) teda ne, to
ne, to si myslím, že ee že to na moje oblíkání ani si myslím, že
chování, na moje chování, že to taky nem- nemělo vliv.

LS: a ta vaše znalost těch filmů, když ste na ně chodili, byla nějak
důležitá v těch rozhovorech s e s vašimi kamarády?

SM: no tak dycky sme znali názvy těch filmů, znali sme postupně em ména
herců hereček tam, který se nám teda až dodneška zachovali, pokud ty
herci ještě teda teď v této době někdy hráli, že em takže em to já
dodneška sem vo nich dost věděla a ee dokonce teď si vzpomínám, že e
sem ani ne já, ale měla sem sestřenici ee kteří teda na tom byli
finančně dobře oproti naší rodině a ee vím, že ona em rodiče jí platili
kinoreví ((Kinorevue)).

LS: ano ano.

SM: kinorevué ((Kinorevue)) ano.

LS: mhm

SM: takže my my sme tomu říkali Kinoréva ((smích))

LS: ((smích))

SM: a ona vždycky když si to přečetla a prohlídla, tak mně to dala.
čili já sem měla tako[vý štosy]

LS: [aha aha].

SM: kinoreví ((Kinorevue)), kde sem dlouho jako listovala a věděla sem
a tam dokonce se objevily adresy herců, tak vím, že sem jednou em Rolf
Wanka, to esli víte, kdo to byl?

LS: ano.

SM: to byl rakouský herec

LS: no.

SM: ale von se vobjevoval pořád v českých filmech.

LS: mhm

SM: on uměl perfektně česky, že, čili hrával a dodneška, před rokem sem
viděla, myslím sem vám to už asi řekla, ne, před rokem se objevil na v
té, ani ne před rokem, to eště míň, se objevil najednou film, který
vůbec sem z toho mládí neznala.

LS: no vidíte.

SM: ale jenže já (.) a opravdu sem si uvědomila, jakou jakou ten film
udělal ohromnej skok

LS: mhm

SM: z e ten rakouskej třeba ano, páč ten sme zase neviděli, za války to
nesmělo, za komunistů, e tady rakouský filmy žádný nebyly, čili já sem
ho dlouho neviděla, snad jenom opakování, jestli bylo ňákýho toho
starýho filmu z té první republiky, ale toto se objevilo jako to byl
nový film ale em hrála tam eště s nim Hana Vítová, čili em nebyl to tak
novej, protože vona zemřela tak deset, patnáct roků už to je. no, takže
a ta tam byla s ním jako jeho partnerka a em byl to e film e který už e
měl úplně jiný téma, víte, už to nebylo jenom to zamilování a e jenom
takový ty em povrchní věci, ale em ona byla propuštěná ze zaměstnání a
nemohla dostat nový nový zaměstnání a nějak potom pomocí toho herce
tedy, který tam měl ňákou roli někde, takže em se pak nakonec dostala
někam a e pr- a me- menovalo se to, mělo to takovej dobrej název, že
třeba jestli se vám už někdo vo tom nezmínil, kterej prostě em jako
vobsahoval to, že ee jakoby ženy em e že byla v takové situaci, ona
dost dlouho nebyla zaměstnaná, takže se jí dařilo špatně a takhle a em
rozhodně to b- v tom názvu byl dvou dvouslovní a byly to ženy, ale

LS: Výdělečné ženy? nebyly to Výdělečné ženy?

SM: možná že ano.

LS: to se mi vybavuje název jako takového filmu

SM: ano.

LS: Výdělečné ženy, ale nejsem si [jistej, jestli (sto pro-)]

SM: [ale on se obje]vil řikám určitě poprvé se u nás objevil [takhle]

LS: [mhm mhm mhm mhm]

SM: [rok to slabě] bude. že sem byla, jak sem uviděla e v televizi em
mám taky program, že, tak sem uviděla, že tam hraje <Rolf Wanka jako
první,> tam byl jako na prvním místě a Hana Vítová, no tak hned sem si
řekla, no to je pro mě, takže to sem si určitě ten čas našla, abych se
na to dívala a že se mi to moc líbilo, že to bylo už úplně jinýho rázu
než to, co sem viděla za svých dětských a mladých let.

LS: dobře, takže teď už můžeme přejít k tomu druhému okruhu otázek,
který se už týká toho období po skončení obecné školy, to znamená [od]

SM: [né].

LS: těch deseti let dál. takže se vás znova zeptám, jak často ste
chodila v tomto období do kina, po tom skončení obecné školy?

SM: no tak asi moc často ne, protože to sem dělala ten gympl a e rodiče
teda samozřejmě dbali na to, abych se učila a prospívala. ((smích))

LS: jasně hm.

SM: takže, ňáký moc velký chození nebylo, ale občas určitě jo. do
města, to sme se řikám domlouvaly už zase, to sem měla další kamarádky
z toho gympla, takže jako em tam vod tuď, no.

LS: tak zkušte zase odhadnout, kolikrát třeba za měsíc to [asi mohlo
být].

SM: [em nó] <možná jednou> ((smích))

LS: jednou za měsíc mhm.

SM: už taky, protože kvůli finanční situaci, protože em říkám, tatínek
em nás živil sám, maminka nebyla nikdy zaměstnaná, takže ona totiž
dělala a vona vím, že e že em zrovna naproti nám jak sme bydleli pak na
té ulici Štolcové naproti u toho ústavu e tak naproti byla poradna pro
matky a děti á em tam chodila pani doktorka pravidelně a jednou se tam
objevila cedule, jestli by někdo neměl zájem tam té pani doktorce
pomahat.

LS: mhm

SM: jako taková sice maminka nebyla sestra, nic, ale prostě se nějak
zřejmě e asi už sem byla tehdy tak odrostlá, že e tó že mě neboc-
nepotřebovala nějak už vychovávat, takže ee se tam na to přihlásila,
bylo to ovšem bezplatný. vím, že za to pak dostala ňákou odměnu a ňáký
vyznamenání kdesi potom bylo e že to že byla jako sociální pracovnice
ju teda em

LS: jasně.

SM: jako nazvali, no. takže em ovšem říkám, bylo to bezplatný, čili
pořád jako to bylo, sme byli rodina živená jenom tatínkovým příjmem,
takže, on byl státní zaměstnanec, [čili nic moc to nebylo, že].

LS: [mhm mhm mhm]. a změnilo se to teda potom, když ste nastoupila po
tom gymnáziu do zaměstnání? že byste chodila častěji?

SM: ee

LS: do toho [kina]?

SM: [ano] ano. to sem byla ty dva roky v té drogerii a e pak sem b- jak
to bylo? já sem byla, na na tom policejním ředitelství

LS: to už bylo po válce ale, že? na tom policejním ředitelství.

SM: to bylo po válce, ano.

LS tak to už nás [vlastně ani nezajímá].

SM: [když ne] když to v té drogerii sem byla za války.

LS: ano ano hm hm.

SM: to to bylo jako utečení, protože já sem byla štyřiadvacátej ročník

LS: mhm

SM: a ten byl takzvaně prodanej Moravcem ((Emanuel Moravec)), to byl
náš ministr kultury zaprodanej Němcům ee kterej se jednoho krásnýho dne
řekl, že jako aby aby dokázal svou ee Němcům ee em svou sympatii, tak
řekl, že všechny děti český, narozený v roku čtyřiadvacet, si můžou
Němci prostě vzít do svýho registru nějakýho a budou posláni na práci
do Německa,

LS: mhm

SM: což ovšem za války bombardování a tak dál, že, tak nebylo nic moc,
no takže em sem jako em se em to zase tatínek zřejmě měl, no protože on
byl v tom ústavě a tam bylo hodně lékařů a prostě takových nějakých ee
lidí vlivných třeba e nějak ne teda, no ale takže měli hodně známých a
tak a ti právě ee tatínkovi doporučili, aby mě tam dal do té drogerie,
že to je takový jako schování se

LS: jasně.

SM: a já sem měla trochu ruku takovou pochroumanou, takže em jako se z
toho udělal, dostala sem velký vysvědčení lékařský a e ten majitel té
drogerie to všecko zařizoval na pracovním úřadě á prostě sem byla
osvobozená nakonec. takže sem do toho Německa nemusela, no takže.

LS: tak to bylo štěstí.

SM: tam sem byla, to bylo teda pro mě velký štěstí a tam sem byla jako
z takové jako em vděčnosti až do konce války em no tak pochopitelně,
páč sem měla strach, že, se někde jinde objevit, no.

LS: takže a říkala ste, že ste chodila víc, když ste nastou[pila do
toho zaměstnání].

SM: [ano, to sem už] si vydělávala, tam sem byla <placená už>, takže to
sem chodívala do kina víc, no ale tak em zas to bylo tak že em že pořád
sme měly kontakty s těma kamarádkama á (.) to sme prostě kde kde dávali
ňákej dobrej film, kterej se nám zdálo, pravděpodobně to byly jenom ee
český, no ale e voni už em e v té době dělali Němci em i Rakušani,
hlavně Rakušani e docela takový dobrý filmy hlavně e hlavně ty
muzikály, to tomu se dneska se tomu říká muzikál, ale tehdy to byly
filmy, kde byla prostě jedna herečka nebo herec jako zpěvák nebo e ta
marika rek ((Marika Rökk)), že jako

LS: mhm hm

SM: em tanečnice a z toho byly a dokonce už tehdy barevný filmy to
byly.

LS: ano.

SM: čili to bylo pro nás teda úplně něco nového, že a naši, teda Češi,
to samozřejmě nemohli takového něco dělat, takže em vim, že sme chodili
hodně na ty rakouský filmy.

LS: a proč ste chodili zrovna na ty rakouské filmy?

SM: e no protože sme uměli německy.

LS: aha aha.

SM: my sme měli povinnou němčinu.

LS: mhm. a to znamená že ty filmy byly bez titulků? na které ste
chodili.

SM: e no né ale byly namluvený.

LS: aha.

SM: jo to nebo né. to asi t- to to [to bych vám]

LS: [jako myslíte] dabing, že by měly?

SM: e no.

LS: český dabing?

SM: to [asi těžko].

LS: [ne ne].

SM: to sem asi řekla blbost, ne, protože já sem prošla tolikama érama

LS: jasně jasně.

SM: že ((smích))

LS: ((smích))

SM: <já už přesně nevím jak to teda> em

LS: nevadí.

SM: protože jednak to bylo za první republiky, pak to byl německá
okupace, ano,

LS: ano.

SM: pak to byla komunistická opuka- okupace štyry sta štyrycet roků,
čili

LS: mhm

SM: em sme toho prožili tolik, že toto to sem řekla asi blbost teda,
ale ale vím, že em že třeba em určitě e i když tam em byly ty titulky
(.) tak třeba ona tam bylo hodně písní, který potom za- strašně
zpopulárněly, to sem si aj kupovala noty a na klavír sem si hrávala ty
e ty písně hlavní, páč ty vopravdu říkám, jako dneska když se ňákej em
ujme že a pořád se to všady č- že jo (člověk) to zpívá, slyší teda, tak
e to bylo taky tam a e ty písně ona zpívala v němčině jenom

LS: mhm

SM: a ty noty se taky dostaly koupit v němčině. no ale protože my sme
měli tu výhodu, že sme měli povinnou tu němčinu, rodiče na to moje
hrozně dbali, já sem chodila do několika hodin a

LS: mhm mhm

SM: dokonce se zorganizoval na škole takovej kroužek e že se n- me
nechodili k j- jednim německým manželům, to bylo za Německa teda na na
něme- ne němčinu a tam sme se teda nejvíc naučili, páč to bylo formou
hry, tam e ta pani nás tam posadila do dětskýho pokoje, dala nám k
dispozici hračky po svých dětech a tam sme si hráli prostě v němčině,
no, takže to jako dost dost jako nám napomohlo, no. takže proto asi to
bylo no. já ( )

LS: a když byste teda měla říct, kolikrát asi ste chodila do toho kina,
když ste nastoupila do té práce, třeba zase za měsíc, kolikrát to bylo?

SM: no tak e (.) možná jednou nebo dvakrát, za týden. ne za mě-

LS: za týden? dokonce. [za týden]

SM: [počkejte]

LS: nebo za [měsíc]?

SM: [počkejte] ne ne ne to to asi ne, protože jak říkám, měla sem
rodiče pořád, který i když sem už byla jako zaměstnaná, tak em pořád
sem s nima žila, že a byla sem prostě vychovaná v jejich duchu. ne
takže to asi sem em řekla blbost. takže tak (.) no ale ale skoro bych
řekla že e každej týden, tehdy soboty nebyly, ale v neděli.

LS: mhm

SM: ano ano a to je docela možný, páč si teď vzpomínám že em my sme
bydleli v tom ústavě teda kde byly telefony jako úřední a em měla sem
tu jednu kamarádku, která se potom e přestěhovala em do Pisárek a vím,
že s tou sme a ti měli telefon zavedenej, takže em sem si dycky z toho
úředního telefonu v tom ústavě e tam šla zatelefonovat, abych se s ní
domluvila, ano a s tou sem pak dost chodívala, no.

LS: a která kina ste teda navštěvovala? [(v) těch]

SM: [no jak řík-]

LS: deseti letech. když vám bylo už těch deset let a více. tak která
kina to byla?

SM: no tak to em určitě, to je jak sem vám to už jednou řekla. Moderna,
to byla teda Jalta teda po to pozdější, že. Kapitol (..) Alfa, Kapitol,
no ve vnitřním městě, do skaly ((Scala)) sme taky hodně chodili, ale to
se menovala

LS: dops ((Dopz)).

SM: dops. dops ((Dopz)), ano správně. ano.

LS: a potom když ste e nastoupila do toho zaměstnání, došlo k nějaké
změně, v tom výběru těch kin, kam ste chodila?

SM: (.) e no tak ve výběru kin ne, možná ve výběru filmů, ale e v-
pořád to bylo pro mě nejblíž dosažitelný,

LS: mhm

SM: e protože e sem pořád bydlela em do toho (.) padesátýho roku asi em
v těch Červnovicích, čili odtuď to bylo dost jako e týž k dosažení, že,
e když člověk se chtěl dostat do města, no ale tak e sem teda většinou,
to říkám, hlavně tady ty čtyři kina, to byly.

LS: jo.

SM: tam sme si dycky, a to sme si museli lístky v předprodeji, protožé
ee přijít tam před začátkem kina, to bylo, zvlášť u takových těch
známých filmů, ty třeba ty

SM: český em co byly ty český tyhle em mně zvoní telefon [promiňte,
no].

LS: [jo jo jo].

((odchází))

(..)

SM: no už né? ((vzdálený hlas))

(..)

((vrací se))

SM: (no tam někdo zazvoní a)

LS: tak už nic?

SM: že já já bych vám měla udělat [tu kávu už tady sedíme a]

LS: [né ne ne ne ne ne ne ne] to je dobrý, fakt [ne ne ne ne ne]

SM: [vopravdu né?]

LS: já sem snídal předtím, takže já sem m- měl [kávu doma].

SM: [(ne- nejste zvyklí)]

((bouchnutí dveří))

SM: ste ještě na to mladý na to [<na takový to kafování>]

LS: [((smích))]

SM: <to je pravda>. můžu vědět kolik je vám roků?

LS: dvacet šest.

SM: nó.

LS: ((smích))

SM: ale vypa[dá to]

LS: [nevy]padám na to, že?

SM: né ((smích))

LS: ((smích))

SM: <fakt ne ne že bych chtěla nějak lichotit, ale sem si myslela, že
ste na začátku>,

LS: já vypadám pořád na patnáct.

SM: e těch studijí, jo.

LS: tak a teď bych se vás zeptal, jestli z těch kin, co ste měl-
menovala ste měla úplně ňáké svoje nejoblíbenější kino a co se vám na
něm líbilo?

SM: (...) no (..) (si) tam, právě si to představuju, jak to tam asi
tehdy vypadalo,

LS: no.

SM: no rozhodně ne tak jako dneska, když sou vyčalouněný všecky tyhle,
to byly <dřevěný sedadla, který klaply, když člověk se zvedl, že>
((smích))

LS: mhm hm

SM: <tak že>. nó tak já nevím, ale já si myslím, že to nebylo kinem,
ale že to bylo filmem. že prostě když v tom některým fi- em kině dávali
film, kterej sme chtěli vidět ee říkám, to byly většinou ty em no tak

LS: mhm

SM: český aj rakouský, že německý teda, tak eee sme šli do kina do toho
k- kde to dávali právě. no.

LS: mhm. a bylo naopak v krně e v Brně teda některé kino, které ste
vyloženě neměla ráda? kam byste nikdy nešla? do kterého ste nechodila
zásadně?

SM: em no tak to byly ňáký možná předměstský, ale na opačné straně než
sem já bydlela, že,

LS: mhm

SM: takže sem ani je neznala třeba jak vypadaly, jenom sem podle názvu
toho kina že se to objevovalo na plakátech většinou, že, to byl dycky
hromadný, no vlastně dneska je to taky hromadný plakát na všecky kina
takže em tam sme si dycky vybírali podle toho, takže e ne podle kin,
ale podle filmu, kterej tam dávali.

LS: podle filmů, které hráli. a chodila ste do těch různých kin podle
toho, jestli ste šla sama e nebo právě s rodiči nebo s kamarády?

SM: e sama sem nikdy nešla,

LS: mhm

SM: buďto sem teda někdy s těma rodiči, alé jinak dycky s kamarádkama
nějakýma. z kraje s kamarádkama a potom teda až zase s kamarádama, ale
to už sem potom byla dospělá, tak to už

LS: hm

SM: bylo zase jiný.

LS: tak a teď bych se vás zeptal, jak ste se v tom kině chovala
obvykle?

SM: no.

LS: jako divačka. jak ste se chovala v kině tenkrát?

SM: jako jestli sem ňáký projevovala ee

LS: třeba.

SM: emoce

LS: třeba.

SM: a takhle nad [dějem toho]

LS: [nó no no].

SM: filmu?

LS: třeba.

SM: ((smích))

LS: na co si vzpomenete. cokoliv.

SM: no tak když to bylo něco e no tak ale to em ee když to bylo něco e
veselýho, což většinou to byly ty veselohry

LS: mhm

SM: český, že, no tak sem samozřejmě s tím prožívala taky tu radost a
smály sme se, zvlášť když sme byly s kamarádkama ještě e tak tima em ne
úplně odrostlejma, myslím si e no tak bylo to v tom gymplu už teda to
už člověk byl potom, že ((smích)) dospělej aj a už se musel chovat
taky, protože e teda ee tam taky nám na nás dbali teda, na naše takový
vychování, my sme měli takový kantory teda to bylo klasický gymnázium a
e latina, řečtina a em němčina samozřejmě pořád, že e no ale měli sme
ohromnýho třídního, na toho moc em m- moc ale to to vlastně vod ale že
který prostě em dbal i na to, aby sme se i tam teda jako chovali, čili
čili to em ňák bylo, no ale tak em když bylo něco v tom kině veselýho
em v tom filmu, tak sme se zasmály, zařehtaly sme se, česky řečeno, ano
jako takový děvčata mladý ještě, no.

LS: já sem myslel třeba i jestli se tam

SM: a

LS: jedlo jídlo ee nebo e jestli po skončení

SM: v tom kině?

LS: byl potlesk a

SM: né tak to určitě né.

LS: ne?

SM: no to byl na dvě hodiny, to nebylo potřeba. možná že e že em ňáký
takový oplatek nebo kousek čokolády, to snad ano, ale né abychom jedli
v kině, to teda já sem nezažila.

LS: mhm mhm

SM: to ne.

LS: á potkávala ste v kině svoje známé?

SM: ano ano, to sme se často potkávali. pak sme se třeba zase e em
domluvili zase s dalšíma s někým, koho sem dlouho neviděla a hned sme
se domluvili zase em že půjdeme někam a nebo ňáký další film až bude a
nebo že e když se o tom dovím, že bude em někde hra, protože my sme
museli vopravdu si jít stoupnout do fronty k pokladně

LS: mhm

SM: na ty lístky. protože to tehdy z- zajímavý, že to že byl takovej
zájem, no protože nebyla televize, [to bylo ono no].

LS: [asi přesně tak, no] no.

SM: takže bylo hlavně kino no kde člověk teda, rádio a kino.

LS: á mluvili ste potom třeba i když ste šli z toho kina spolu, jestli
ste o těch filmech spolu mluvili?

SM: ano ano určitě určitě.

LS: mhm á chodila ste jako dítě na nepřístupné filmy taky?

SM: ne.

LS: ne?

SM: ne to ne teda. ((smích))

LS: ((smích))

SM: nes- ani sem se nesnažila. já sem prostě e byla tak vychovaná, že e
že to né. ((smích)) no protože by mě tam klidně mohl někdo vidět a
třeba donést rodičům a to by pak nestálo za to, to sem věděla.

LS: a chodila ste do kina bez placení? vy ste teda zmiňovala vlastně že
ste měla tu kamarádku, která měla tatínka

SM: ano.

LS: a jinak potom třeba později ještě? e dostala ste se někdy bez
placení [do kina]?

SM: [ne, tak] pokud se týká toho kina ávia ((Avia)), tak to bylo tak e
ten tatínek tam byl ředitelem asi štyři roky

LS: mhm hm

SM: to bylo tak to to dětství moje eště, ano. no ne dětství, jak už sem
začala chodit do školy, do obecné, že, tak po po ano po dobu trvání té
obecné e školy, ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to
nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino,
já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no
takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to
né.

LS: to né.

SM: to ne.

LS: hm. a můžu se zeptat, jestli ste chodila do kostela?

SM: ano.

LS: v té době.

SM: ano.

LS: á jak často [to]

SM: [já]

LS: bylo asi?

SM: e no tak to je tak, já sem bydlela v tom ústavě

LS: mhm

SM: aspoň to svoje mládí, že, do toho třiaštyrycátýho a tam byla kaple.
a v té kapli ka- se každou neděli ee dopoledne sloužila mše.

LS: mhm

SM: čili a já sem měla v domě n- nad náma bydlel, to byl nadřízený mýho
tatínka, ňáký pan ředitel á ee ten nemě- měl už od dospělýho syna
odrostlýho, který nebyl doma, čili on neměl děti a von si ňák tak
prostě em dycky když sme se někde potkali, tak se mě vyptával co gympl
a takhle, jak de študijum, pač von taky měl ten gympl, že a takže em
eee ten prostě si navykl, že každou neděli před devátou hodinou u nás
zazvonil.

LS: mhm

SM: a (zlatuško), já už du do kostela, poď. a šla sem s ním a rodiče to
podporovali em takže já sem byla ráda, protože my sme museli třeba na
gymplu, tam to přesně sledovali, tam sme měli e náboženství vyučování a
e on byl to ňákej farář od svatýho Jakuba ((kostel sv. Jakuba)), to
bylo, protože to bylo ve vnitřním městě, že, to to ten gyn- ten gympl a
e ten přesně sledoval návštěvu kostela. to tehdy tak bylo. a e chtěl
prostě, aby všichni chodili k tomu Jakubovi ((kostel sv. Jakuba)), aby
von <měl možnost to kontrolovat> jestli nelžou,

SM: když řeknou že že byli v kostele. jenomže já sem mu hned z kraje
vysvětlila mou situaci, že teda bydlíme tam a

LS: jasně.

SM: a že prostě [chodím tam každou neděli]

LS: [no no no no]

SM: a takže von mě jako mě nechal na pokoji, bych řekla. takže já sem
vopravdu chodila dost.

LS: a mě by zajímalo, jestli se třeba někdy stalo, že by vám ta
návštěva kostela zabránila v tom jít do kina?

SM: né to né to bylo v neděli dopoledne.

LS: a nebo že byste šla do kina místo do kostela.

SM: ne ne to rozhodně ne.

LS: mhm. á

SM: no j- já sem potom abych vám řekla pravdu ee em ten pan ee ředitel
potom šel do důchodu dřív než tatínek, čili se odstěhoval a já už sem
takový to pravidelný a potom sme se už potom přišli ti Němci a a
myslím, že tam ty bohoslužby byly dokonce zrušený

LS: hm

SM: za německýho teda režimu a em takže já sem už to tak e prostě em
tak pravidelně chtěla sem říct nepřeháněla, ale no to [nemůžu],

LS: [jasně].

SM: ale takhle prostě ee zůstalo mně to samozřejmě z toho mládí, ale
ale pak už sem to tak moc teda

LS: hm hm

SM: em neopakovala, abych chodila třeba každou neděli ee

LS: jasně.

SM: do jinýho kostela, poňač já sem taky tam em v těch Černovicích, co
my sme bydleli em tam kromě té kaple vokolo žádnej kostel nic nebylo
že, čili bych to měla dost daleko, musela bych někam, tam se totiž když
já sem se chtěla dostat do města, tak sem musela projít celou tou em
Charbulovou ulicí, ta dodneška se teda menuje Charbulova a em ta
končila až na Olomoucké, to byla dlouhá ulice a tam byla první zastávka
tramvaje. čili já sem musela takové skoro <štvrt hodiny jít pěšky> [po
té]

LS: [( )]

SM: Charbulové než sem došla na Olomouckou a sedla na tramvaj a jela do
města. čili ee sem zase to tak nechtěla přehánět, no takže sem to
prostě asi už tak potom. to sem rozhodně, ale že bych ee spojovala
kostel a teda nebo místo toho do kina to ne teda

LS: to ne.

SM: protože to [to ani nešlo].

LS: [takže pře]dpokládám, že to byla Římskokatolická církev, ke které
ste se hlásila?

SM: ano.

LS: a jestli, by mě ještě zajímalo, jestli vaše vyznání něják
ovlivňovalo i to e jak často ste chodila a na jaké filmy do toho kina.

SM: aha. no e tak e (.) jak bych vám to řekla? v té době, vy myslíte
takový ee filmy mládeži nepřístupný

LS: třeba.

SM: třeba kvůli ňákým sexo- se[xu a takhle, jo]?.

LS: [třeba hm ]hm.

SM: e no <já ani nevim jak bych> se k tomu vopravdu vyjádřila, protože
e em nevím, počkejte, jak to mohl, no tak e pravděpodobně když sme se
dívali na takový ty rakouský nebo americký filmy, no tak tam určitě sme
se vo tom sexu něco dověděli, to teda určitě. no takže em počkejte, ale
jak zněla otázka? e jak

LS: e jestli to vaše vyznání ovlivňovalo to, jak často ste chodila na
na jaké filmy ste chodila?

SM: aha. nó nemůžu říct, že bych si vybírala firmy filmy e kde teda
toho sexu bylo hodně nebo víc, to rozhodně né, já sem vopravdu em
hleděla na ten děj hlavně, no ale jak, říkám, vono se to opravdu
postupně e víc a víc objevovalo ale hlavně v těch zahraničních filmech,
který teda tady byly pořád k mání, že. [i když]

LS: [jistě no].

SM: i když teda, to už později. no a takže e em né rozhodně né e že
bych ee nějak byla ovlivněná e tou církví, ono abych řekla pravdu čím
sem byla starší a dospělejší, tak ee sem em to teda em ňák se
odkláněla, ne odkláněla, to nemůžu, já v- věřím a takhle, ale chodění
do kostela třeba em sem si řekla, no zvlášť když sem to měla tam tak
daleko že a tak tak spíš když sem byla v tom městě, že sem třeba se
zastavila v tom kostele

LS: mhm

SM: na tu štvrt hodinku a tak ale ale jinak jinak teda né. á tak to asi
nějak n- nesouviselo (...) nesouviselo, že bych s- vyhledávala třeba
řekněme filmy, kde bylo hodně sexu ee a [jestli to]

LS: [jasně].

SM: mně nevadilo to moje vyznání,

LS: mhm

SM: ne tak toto to né, protože říkám, čím sem byla dospělejší, tak tím
sem se od toho jako víc odkláněla tady od toho.

LS: a ještě bych se zeptal, jestli si vzpomínáte, že by se třeba někdy
promítaly filmy přímo na faře.

SM: aha tak to nevím.

LS: nevíte.

SM: protože em faru, já sem tam nikde neměla v okolí,

LS: mhm

SM: takže to teda nevím.

LS: dobře, takže teď můžeme přejít už k té třetí sekci, která se týká
filmů a jejich výběru a jako první otázku bych se vás zeptal, jak ste
si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? podle čeho ste si
ho vybírala?

SM: no tak ee obyčejně n- někde e třeba e tu kinoreví ((Kinorevue)) sem
e teda em sem se k ní dostala, čili, potom sem si ju myslím kupovala
sama, až sem byla ee no né teda často, že bych zrovna každou, ale když
mě tam zaujal třeba fotka ňákýho známýho herce a tam se člověk dost
dověděl aj o obsahu filmů, tak možná že to bylo i toto em a (.) e no
potom teda em (.) možná takový filmy potom em no to v tom
třiaštyrycátým právě přemýšlím, jak to bylo s tou maturitou, ta byla
ještě teda (.) za Němců. no ba no v pětaštyrycátým byl konec války, <já
už to> ((smích)) <pomalu> přestávám si takhle sledovat. ee no em

LS: takže ste řík[ala]

SM: [ono]

LS: ten časopis, že ste vlastně teda [z toho časopisu]

SM: [ten časopis, ano] kde sem teda ano a

LS: a dál třeba ňáké, kde ste získávala informace o těch filmech?

SM: (.) no tak em když si člověk š- šle k tomu kinu a tam byly ty
obrázky a takhle, tak si to trošičku projel, takže podle toho sem si
mohla udělat představu asi jakej ten děj tam je.

LS: mhm

SM: no jinak teda.

LS: a em to už sme vlastně naťukli, vy ste zmiňovala ty svoje oblíbené
herce a filmy, takže se vás zeptám, jestli při tom výběru bylo pro vás
důležité, kdo v tom filmu hrál?

SM: hrál, ano.

LS: to bylo pro vás

SM: rozhodně

LS: důležité.

SM: ano.

LS: takže e jestli můžete říct ňáké svoje oblíbené herce nebo herečky,
na které ste do toho kina chodila teda pravidelně?

SM: no <tak to byla nataša golová ((Nataša Gollová))>. já už mluvím teď
tady ty, protože třeba pokud eště sme sem i chodily filmy té šerly
templové ((Shirley Temple)), tak to sem na to chodila na každej film.
to se...

LS: a proč se vám líbila zrovna širly templová ((Shirley Temple))?

SM: em no tak to bylo ((smích)) takový za prvé krásný dítě to bylo, teď
samozřejmě chodívala vždycky oblečená, hlavně převlíkala se všecky
svoje tyhle tam měla, no to bylo spíš takovýho něco marnivýho, ženskýho
asi pravděpodobně v tom. ale von v tom dycky ňákej děj byl, vono to
nebylo kor tak teda e že ona někdy aj se dostala do ňáké třeba špatné
společnosti, že pro ní hrozilo ňáký já nevim eee potom vím, že aj (.)
počkejte jak ( ) musím na to tak moct teda zase já sem, říkám
((smích)) kdybych tady tak, kdybych nebyla no to se totiž stalo tím, my
sme přestavovali, z půdy se dělal eště jeden pokoj nahoře a všecko co
tam bylo, tak muselo ven

LS: mhm mhm

SM: a já sem tehdy na to tak ňák moc sem se nestarala, ani sem si
neuvědomila, co tam všecko z toho mládí mám, páč to se dělalo, když se
narodil e narodil mu- můj druhej vnuk e takže em byli bylo nás tady
zase víc vo jednoho, tak se musel ten pokoj tam přistavovat a em tehdy
už teda e sem na to tak nehleděla, jestli tam mně zmizne něco z mýho
mládí takovýho, no tehdy sem měla jiný starosti, byli tady byla tady
dcera a její rodina, byli tady ti vnuci, že, takže který já sem spolu

vychovávala, protože dcera chodila pak do zaměstnání, já sem tady s
nima zůstala sama, čili e sem s- e je jako vychovávala, no chodila sem
s nima ven a tak dál. takže už prostě sem na to tak nedbala a tím se
stalo, že až po čase sem si uvědomila, že tam sem měla to a to, tam
byla velká krabice, kde sem měla fil- e fo- fotky teda aj programy kin
sem si skovávala

LS: to je škoda.

SM: no bohužel bohužel to všecko přišlo přišlo teda pryč. no takže em
ta otázka byla jak? teď ta poslední.

LS: e z- mluvíme vlastně o těch vašich oblíbených hercích a

SM: [aha]

LS: [(kde)] si na ně vzpomí[náte]

SM: [aha] takže ste se ptal, proč ta šerly ((Shirley Temple)). no tak
nevím, no. to bylo to byl americkej způsob života tam to bylo pro nás
něco úplně jiného, že,

LS: mhm

SM: takže asi proto, no.

LS: mhm. a z těch dalších herců třeba? zmiňovala ste natašu golovou
((Nataša Gollová)), proč zrovna naš- nataša golová ((Nataša Gollová))
[se vám líbila?]

SM: [e Natašu e Na]tašu? no protože ((smích)) em se tolikrát opakovaly
ty její filmy, že, Eva tropí hlouposti a a em co ještě? já už si to
nepamatuju, jak se to všecko menovalo, ty její filmy, ale em né řekla
sem asi tu Natašu ((Nataša Gollová)), jenomže Nataša, ta nebyla za mýho
mládí.

LS: nebyla?

SM: (.) to já právě, [kdybych tak věděla, kdy ty]

LS: [nataša golová ((Nataša Gollová)) to byly] ty filmy Kristián, Eva
tropí hlouposti, Ho[tel]

SM: [ano]

LS: Modrá hvězda ((Hotel Modrá hvězda))

SM: aha

LS: to sou štyrycátý, třicátý léta.

SM: jo, takže aha

LS: no.

SM: takže vona tehdy začínala.

LS: tehdy vlastně začínala, [no, no].

SM: [vona tehdy začí]nala, ano, takže to potom, tak potom ano. pak
teda, možná že po té ee šerly ((Shirley Temple)), že vona jako em jako
byla další, vona jí byla tak trošku podobná, to byla taky taková ještě
d- dítě a a vona teda taky měla takový ty role bláznivý ze z kr[aje,
že],

LS: [no no].

SM: takže ((smích)) pravděpodobně asi proto, no, ale em myslím, já sem
měla i dalších teda, počkejte, já tady nemám brejle na čtení.

((jde pro brýle))

(...)

((vrací se))

SM: sem si tady vypsala honem, abych protože to si takhle člověk ná e
na todle okamžitě nevzpomene, ale jó, Věra Ferbasová. a ta byla
současně, myslím že s ní, možná o trošku dřív.

LS: mhm

SM: než než nataša golová ((Nataša Gollová)).

LS: mhm

SM: no čili ta, mám ju tady na prvním místě <napsanou>. takže to
znamená, že ta opravdu,

LS: takže ta byla nejoblíbenější vaše?

SM: no asi ano. tak to tam udělejte, tak napište. no je to em no nataša
golová ((Nataša Gollová)) lída bárová ((Lída Baarová)) em Hana Vítová,
Vlasta Matulová, to všecko, Zita Kabátová, no pak Dana Medřická, ta už
byla později, Zorka Janů, to byla sestra lídy bárové ((Lída Baarová))
no potom Vlasta Fabianová, ale ta už hrávala takový, to byl už zase
úplně jinej druh filmu, kde hrávala Vlasta Fabianová a měla sem ju
velice ráda teda. to sem taky ráda chodila na její filmy. Jiřina
Štěpničková, ta potom trošku přestala, ale e tak to bylo asi ono. tady
mně ještě, to mně diktovala ta em kamarádka. no ale dá se říct teda ta
Věra Ferbasová, nataša golová ((Nataša Gollová)) em vlastu maturovou
((Valsta Matulová)) sem měla taky moc ráda, a to bylo z toho důvodu, že
byla Brněnka,

LS: mhm

SM: takže to bylo takový, takovej patritickej tendle. no Zita Kabátová,
ta v tom filmu muži nes- Muži nestárnou?

LS: Muži nestárnou.

SM: no tam hrála ty trojrole vlastně, že,

LS: no no no.

SM: takže tam sem ju taky strašně obdivovala. dodneška vona ee eště
žije teda, [že],

LS: [ano] ano.

SM: sice vypadá úplně jinak než tehdy. tehdy to byla moc hezká ženská.
no em tak bohužel leta dou, vona je starší asi jak já,

LS: hm

SM: pravděpodobně. ee no tak Vlasta Fabiánová, Pešek ((Ladislav Pešek))
(byl) Hrušinský ((Rudolf Hrušinský st.)) Štěpničková ((Jiřina
Štěpničková)). (to) to tady ještě mám některý filmy. no Falešná
kočička, to byla teda Věra Ferbasová, že, no Dívka v modrém byla e lída
bárová ((Lída Baarová)), Muži nestárnou, to teda byla ta em Zita
Kabátová, Eva tropí hlouposti tady mám taky napsa- napsáno, tak to je
Nataša ((Nataša Gollová)), no takže to asi tak e bylo.

LS: a proč zrovna tyhle filmy, proč si vzpomínáte zrovna na tyhle
filmy? čím vás tak zaujaly?

SM: ((smích))

LS: ((smích))

SM: no tak to herectví nataši golové ((Nataša Gollová)) i řekněme té
Věry Ferbasové ((Věra Ferbasová)), to sem byla tehdy ještě hodně mladá
a e prostě em mě zaujmuly no že e že em dovedly e předvést takový role,
ovšem tehdy sem to em spíš sem se bavila u toho dobře,

LS: hm

SM: takže to asi bylo, že sem to nedovedla vodhadnout ty hodnoty těch
filmů

LS: jasně.

SM: to ty přišly až později, no to sem si až uvědomovala teda potom
později samozřejmě. no takže tak asi ty, to bylo (..) co to tady je. no
potom, no tak to byl, to byly zase jiný druhy hugo hás ((Hugo Haas))
taky když začal hrát, tak to ten taky mě dost zaujal,

LS: mhm

SM: a em bohužel až teda do toho roku když m- (než) musel vodejet, že,

LS: hm hm.

SM: musel o-. to sem litovala teda, protože toho sem měla taky ráda v
těch filmech. on teda em vopravdu, to byl pan herec, no to to dovedu
vodhadnout dneska, tehdy sem to ještě ne em protože oni ho obsazovali
do takovejch rolí toho ňákýho zamilovanýho vždycky, který měl ňákou
ženu, nebo o ni usiloval a a nemohl ju dostat a pak teda ju dostal a
pak to nedopadlo dobře, no prostě e takový ňáký děje to byly, který e
který z- zrovna člověk jak říkám, to sem tehdy nedovedla tak ocenit, no
ale, protože sem si vybírala většinou filmy podle, tehdy v té době
podle herců em tak e že em někdy to byl film aj kterej třeba za moc
nestál, ale to už dneska nedovedu vodhadnout a ani mě ani mě takovej
ňákej nenapadá (..) em že bych si byla řekla tehdy, no toto je teda
kravina, jak sem si e dycky říkávala ((smích)). sama sobě ((smích)). no
takže to vám v t- v tomto vám [teda]

LS: [to ne]vadí.

SM: (neřeknu).

LS: můžeme jít klidně k další otázce,

SM: ano.

LS: zeptal bych se, jestli pro vás bylo důležité, jestli ten film byl
černobílý nebo barevný?

SM: em no, jakmile začaly barevný fi- aha počkejte, ale ee em vím, že
třeba ty rakouský filmy

LS: mhm

SM: jak sem zmiňovala tu mariku rekovou ((Marika Rökk)), ty byly všecky
barevný a em v v ale u- zase když sem potom šla na normální film, tak
byl černobílej, takže sem si musela e jako em uvědomit, že to je jenom
mimořádný, no a taky dycky byl hodně drahej, ty vstupenky byly na to,
že, páč to byl barevnej film,

LS: na ten barevný film [byly]

SM: [na ten]

LS: dražší [vstupenky].

SM: [byly dražší] vstupenky, určitě ano. takže e tehdy em ale přesto
sem teda na něj si ty peníze obětovala a jak sem slyšela, že je nějakej
barevnej film tady z venku, tak sme na to určitě šli.

LS: takže to byla pro vás taková velká atrakce?

SM: velká atrakce tak, ano.

LS: mhm

SM: bych řekla. protože co jinýho neexistovalo barovný barevnýho
takhle, že. aj americký filmy tehdy byly barevný už některý, ale em
myslím, že ty americký k nám nechodily zrovna ňáký hodnotný filmy jak
sem aspoň e později, no pokud to nebyly teda ňáká, ale jo tak mohly to
být ee (..) třeba em ty filmy těch e no ale to nebyly ale byly byly to
americký filmy em em myslím co tam hrála ta herečka norská, Norka.
velice se proslavila v Americe hlavně. a moc

LS: ta krasobruslařka myslíte, ne?

SM: e-e ne ne ne.

LS: ne ne ne ne ne.

SM: ne ne né.

LS: jo tak to nevím.

SM: a víte, že [vona]

LS: [gréta] garbo ((Greta Garbo))?

SM: e né, [to taky ne].

LS: [to byla] Švédka.

SM: to byla Švédka, ale em teď zrovna e kdy to bylo? potom hrála
šepoty, výkřiky ((Šepoty a výkřiky)) v tem v tom filmu. v tom a to byl
totiž e Bergman ((Ingmar Bergman)) byl režizér a ona byla jeho manželka
[a jak se]

LS: [to byla] liv ulmanová ((Liv Ullmann)).

SM: liv uvlanová ((Liv Ullmann)), ano, liv ulmanová ((Liv Ullmann)). no
tak ti aj při- ty byly barevný. ty filmy byly barevný a to sme teda na
ně velice jako chodili. ona byla teda výborná. to se nám strašně tam
líbilo a ona myslím že aj, pak sem si to později, já mám dokonce její
ňákou takovou životopisnou knížku, sem se dočetla, že ona si vybírala,
no ona měla manžela režizéra, čili ten to zařídil, že aby nedostávala
ňáký brakový filmy. em takže to vopravdu co vona tam a vím, že sem
viděla asi všecky filmy s ní a nebylo jich málo. ona tehdy

LS: ale to už bylo potom v pozděj[ším]

SM: [ale]

LS: období, že jo.

SM: to já nedovedu vodhadnout, kdy to bylo.

LS: to určitě, protože ona potom hrála až v šedesátých sedmdesátých
letech liv ulmanová ((Liv Ullmann)).

SM: aha.

LS: takže to už bylo asi pozdější [období, hm].

SM: [to už bylo] pozdější. tak to už bylo,

LS: nevadí.

SM: to bylo za komunistů teda, no. no a [tak].

LS: [tak] a teď bych se zeptal ee jestli pro vás hrálo roli to, v jaké
ten film vznikl? na který ste šla do kina.

SM: v jaké?

LS: v jaké zemi vznikl ten film.

SM: v jaké zemi.

LS: jestli to pro vás hrálo roli.

SM: e no já von, já si myslím, že celý to moje mládí velkej výběr em ne
ž- nebyl, protože to ovlivňovali nejprve Němci, pak komunisti.

LS: mhm

SM: takže to co sem dovolilo, oni dovolili aby sem přišlo, tak to se
promítalo.

LS: (..) mhm dobře á e teď bych se zeptal, které filmy ste měla ráda a
které ne. to znamená, co pro vás osobně dělalo film dobrým filmem?

SM: hm. no, já bych to řekla tak, neměla sem ráda tragický filmy.

LS: mhm

SM: (..) ty ostatní celkem jo, ale em prostě vím, že mně to nějak em
dělalo zle doc- docela a že sem aj někdy, když tam byly takový ňáký
scény, tak sem zavírala oči a takhle, já sem na to dost byla, no
prostě, já to vím, byla sem jedináček vychovávaná teda e rodičema v
určitým <stylu, takže> e to asi byl následek toho taky.

LS: mhm

SM: že když sem o tom dopředu věděla, že v tom filmu sou takovýdle ňáký
scény, tak sem raději na něj nešla. což teda, dneska už to vím, no.
((smích))

LS: ((smích)) a stávalo se třeba, že byste na ňáký film šla víckrát? do
toho kina?

SM: asi ano.

LS: a které filmy třeba to byly? nebo vzpomenete si?

SM: ((smích)) no, na tu na té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
sem byla ještě dvakrát potom z e kromě těch rodičů z kraje.

LS: mhm

SM: (.) no (...) možná možná na některé ano. na Vlastu Buriana ((Vlasta
Burian)), ale to už bylo později, Katakomby, ty už byly potom e

LS: to bylo myslím že taky rok štyřicet dva? nebo tak ně[jak].

SM: [jo?]

LS: určitě, no.

SM: no tak na tom na tom sem byla teda taky ((smích))

LS: taky [víckrát].

SM: [dvakrát], ano. taky víckrát. ale

LS: a stávalo se to pravidelně, že byste chodila?

SM: ne [ne]

LS: [ne].

SM: ne to se nestávalo pravidelně, to už muselo být.

LS: (.) a teď bych se zeptal je- jestli ste měla i jiné druhy zábavy,
které vy ste měla ráda tehdy kromě kina?

SM: (..) no, tak e em ten em když sem byla v tom Sokole,

LS: mhm

SM: tak tam vedle toho kina bylo velký hřiště, kde se bruslilo, celou
zimu. takže sme chodili bruslit a tam dokonce sem mohla aj v osm večer
eště a to bylo s hudbou a tam s- tam sme aj tancovali valčíky a to se
tancovalo na ledě, víte, dneska když sem to řekla jednou před
<(vnukama), ten prósím tě, a jak ste tam tancovali na na bruslích>, já
řikám, to bys byl překvapenej. valčík a tango

LS: mhm

SM: to sem uměla úplně perfektně. to to se tehdy dělávalo, no. no tak
to to sme jako tam na tom Sokole, potom ee v tom Sokole dost bylo
všelijakých aktivit e e pokud teda to bylo dovoleno, protože e em Němci
teda ty to nedovolili to nebylo určitě za Německa,

LS: mhm

SM: páč ten Sokol nebyl za Německa, tak ee to bylo až za komunistů, no
tak komunisti em takový ňáký sem tam e ty em třeba sokolský ňáký plesy
nebo takový ty tancovačky, abych řekla, no tak to voni dovolovali e
takžé to sme a to obyčejně se nacvičoval tam ňáká ta polonéza nebo to
zahájení toho plesu, tak to tady toto. to už sem chodila do tanečních
samozřejmě předtím, že, takže em taneční v gymplu to bylo celkem takový
dost, jo. jenomže nám je zarazili ně- Němci? e né Němci, komunisti (.)
ne-e když byl popravenej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) popravenej
zabitej,

LS: hm

SM: zabitej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) takže e to bylo asi v té
době, že byly zakázaný

LS: no

SM: takovýdle akce teda. no takže to sme museli (..) ee teda, no a
jinak teda e sem lyžovala,

LS: mhm

SM: ho- dost teda a v tom podniku sme měli chatu v Jeseníkách a em
dokonce bylo možno aj ňáký poukaz eróháckej ((ROH)) dostat, že, tak to
sme em s mým manželem, prvním teda, já sem byla dvakrát vdaná, tak s
prvním manželem sme jezdili na každej tendle, kde k jak bylo možno em
tak sme jezdili lyžovat, no a em takže to bylo v zimě. to bruslení to
to pak přestalo, jak začalo to lyžování no a manžel se vobjevil tady že
to už sem potom sem se vdala aj, takže takže em to zase bylo jinačí. no
v v letě sme začali jezdit na poukazy eróhá ((ROH)) do Bulharska k moři
a takhle, takže celkem, [manžel si pořídil motorku, takže sme]

LS: [to už bylo zas to už bylo zase potom později, že]

SM: jezdívali na motorce, ano.

LS: a mě by zajímalo, ještě když se vrátíme před ten rok devatenáct set
čtyřicet pět, jestli tady těm aktivitám, o kterém ste říkala, to
znamená ten Sokol, jestli ste jim dávala přednost před tím kinem?

SM: no tak abych řekla pravdu em to filmu ani nijak nemusela, protože
to se dalo všecko skloubit.

LS: dalo se.

SM: to se dalo skloubit, určitě určitě. protože to nacvičování třeba na
ňáký ty em zahájení tam těch plesů a toho, to bylo večer vždycky, že no
e do kina ee sem chodívala nejpozději na šestou, to sem ani sama
nechtěla, páč sem měla dalekou cestu domů, že, takže em em to sem takže
celkem né, nemusela sem nějak e dávat jednomu přednost před druhým. to
sem mohla všecko najednou.

LS: mhm dobře. teď tady máme další oddíl, který se týká teda už těch
brněnských kin a filmových představení. a zeptal bych se vás, jestli si
vzpomínáte, jaké byly e rozdíly v těch místních kinech? cokoliv si
vzpomenete.

SM: no to vybavení určitě. protože vím, že některý kina měly jakoby
lóže,

LS: mhm

SM: vzadu,

LS: mhm

SM: to bylo dycky tak nějak oddělený, že. a to bylo u- určitě to měl
kino Kapitol, kino skala ((Scala)) a ta Alfa? (.) no možná že i ta Alfa
to měla,

LS: mhm

SM: to si úplně pamatuju, tam to bylo takhle dokulata všechno. (.) a
Kapitol, Kapitol ten to měl ten měl e nahoře balkóny jako a to bylo
považováno za, tam se platilo víc, takže to bylo považováno za takový
to to vybavení lepší, no a jinak em co sem tady tyto štyři menovala,
kam sem vlastně nejvíc chodívala, tak všady bylo ňáký bifé, tam kde se
prodávaly cukrovinky nějaký a nebo aj zmrzlina v letě em a takže to
vybavení no e em některý kino nemělo šatnu třeba <a ale> to bylo
zrovna, ale počkejte, ale vlastně aj to ávia ((Avia)) chtěla sem říct
ta ávia ((Avia)), ta měla šatnu.

LS: hm

SM: možná něják později, když se tam vcházelo takhle na levé straně
měla šatnu. čili šatnu se dá říct měla všich- všechna kina. ((smích))

LS: á takže ten interiér teda se lišil těch kin a třeba přístup
zaměstnanců? k návštěvníkům a návštěvnicím?

SM: no tak tady v těch e čtyřech, co teda sem tam hlavně chodila, tak e
em dostal, dala sem jim vstupenku do ruky a voni se mnou šli třeba až
do s- ve skale ((Scala)) to bylo po schodkách dolů až někam dopředu. a
tak když sem potom už vydělávala, tak už sem si tam dopředu nekupovala
<lístky,> takže. (..) no vím, že někde byly závěsy, před ee filmovým
plátnem, který se z- byly zahrnutý, když sme tam přišli trošku dřív, že
a když jako už začala hrát e hudba doprovodná ňáká, tak se to rozdělalo
a objevily se tam reklamy na tom plátně, no a potom vlastní film aj.

LS: mhm

SM: takže rozhodně bylo roz- byl rozdíl v těch vybaveních.

LS: to by mě právě zajímalo, teď můžeme navázat vlastně, jak ste
zmínila, že opona se rozhrnula, začala hrát ňáká hudba, byly reklamy,

SM: ano.

LS: tak vlastně jestli si vzpomenete, z čeho vlastně ten program té
projekce se ze všeho skládal? kromě teda toho hlavního filmu.

SM: no tak rozhodně reklam.

LS: hm

SM: protože to ti si to pravděpodobně platili,

LS: mhm

SM: takže to kino usilovalo vo to, aby mělo ňákej příjem takovejdle
ještě mimořádnej kromě vstupenek teda, takže em mysi- myslím, že ty a
n- a někdy tam dali ukázky e z filmu, který budou dávat příště. ano
ano. teď sem si to vzpomněla.

SM: a co třeba o přestávce? když byla přestávka.

LS: no em když byla přestávka, tak sme šli většinou ven a buďto sme si
tam koupili n- něco teprve páč na začátku n- nebyl čas, že. á na to
mlsání. no a aj sme tam e to vím hlavně v ve skale ((Scala)) to bylo,
ano, tam se sešlo dokonce dvojíma schodama až do suterénu jakoby a tam
před tím vchodem do toho dovnitř e byla taková prostora, že sme tam
mohli se zastavit, pobavit se, když sme tam objevili někoho známýho a
nebo aj s tím, s kým sme tam byli, tak sme e se mohli chvilku bavit,
ano. to trvalo rozhodně těch št- takových dvacet minut si myslím, že to
asi trvalo, ta přestávka. no vidíte, na to sem si úplně zapomněla, že
to bývalo.

LS: a byly tam třeba ještě ňáké další jako třeba živé výstupy, hudební
doprovod

SM: ne to já už sem nezažila.

LS: to ste nezažila hm.

SM: to sem nezažila. ono kdysi sem o tom slyšela, že dříve třeba tam
seděl <jenom houslista> nebo klavírista a

LS: ((smích)) jo jo jo

SM: prostě, aby to nebylo takový hluchý tam, že tak asi tak e tak to
tam bývalo. to sem o tom slyšela, ale už sem na to e už sem to
nezažila.

LS: mhm á a vlastně ještě jak sme se zmiňovali o těch rozdílech v těch
interiérech kin, tak by mě zajímalo, jestli to pro vás hrálo roli při
tom výběru kina, jak to vypadalo vevnitř v tom kině?

SM: no myslím, že ani né. protože em zase jako sem tolik těch peněz
neměla, a tak sem si řekla, no když to bude ee bude ňáký ale e jako
říkám, ale vopravdu sme hodně hlavně do těchto čtyřech, co sem tak
menovala, aj možná ta Jalta, tam sme taky někdy byli. ta v tom nebyla,
myslím, že sem říkala Alfa, skala ((Scala)), Kapitol á Alfa, skala
((Scala)), Kaptiol, no [ta Jalta]

LS: [Moderna?] Moderna ste říkala?

SM: Moderna je Jalta. to je totéž.

LS: mhm

SM: tak ta Moderna, ta Moderna, ano. tak to bylo. no takže em ee jako
sem si nekupovala ňáký moc drahý vstupenky a á tak ve středu asi, dycky
sem hleděla, abych někde tak a asi ve středu a á to mě jako nějak, že
by mě to zvlášť em vím, že sem si to uvědomovala, totiž ta ten interiér
té skaly ((Scala)) se jednou vylepšil

LS: aha

SM: během té doby, co sem tam chodívala a a vím, že sem tím jako byla
příjemně překvapená, to už nevím s kym sem tam byla, jestli už s
manželem nebo ještě s těma holkama e takže sme se aj o tom bavili a že
je to tam jako pěkný, že se to tam vylepšilo a

LS: a to bylo až po válce teda?

SM: to bylo zřejmě po válce, (páč) vdávala sem se po válce, ano.

LS: mhm

SM: ano.

LS: jo a měla ste e zájem o ty doprovodné části toho programu? to
znamená ty reklamy, upoutávky, bavilo vás to sledovat?

SM: no tak ee ty reklamy ani tak ne, ale když tam dávali už ten
nastávající film, co tam bude, tak to sem byla na to zvědavá, možná
podle toho sem si vybrala už příští film kam půjdu. když se mně to
líbilo. to rozhodně mělo svůj účel a účinek, ano.

LS: a ještě pokuď se nepletu tam byly i týdeníky. před těmi filmy.

SM: ano. ano. týdeníky samozřejmě. byly. a to byly v té ávii ((Avia))
aj tam tam, dokonce čili v každým k- to zřejmě a pač ávia ((Avia)) bylo
jedno takový z předměstských kin. a bylo sice hezký, vybavený em měli
tam taky tu oponu, to vim, že tam ee z- rozhrnovali a zahrnovali ale em
ano ty týdeníky byly i tam teda. takže všady a em ty týdeníky, protože
za války to byly válečný

LS: no.

SM: týdeníky, že.

LS: no.

SM: e za komunistů to bylo komunistický. takže em to mě jako vůbec
nebavilo. tak sem si říkala, no ale protože to bylo součást, člověk se
musel na to podívat, jestli že chtěl vidět film hlavní, že, takže

LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina?

SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té
řadě potom,

LS: mhm jasně.

SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi
neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no. protože voni z
kraje byly ee jak říkám e tak e to e jak ee za Německa tak za komunistů
byly ty jejich tendenční, ale potom tam se dycky vobjevilo nakonec něco
aj zamí- zajímavýho ee co se člověk na to třeba rád podíval, no.

LS: mhm. a teď by mě zajímalo, jestli ste někdy byla přítomná promítání
filmů v domácnosti? to znamená, že by měl někdo buď vy a nebo vaši
známí doma filmovou promítačku.

SM: ne ne.

LS: ne.

SM: tehdy ne.

LS: tak teď se dostáváme teda už k protektorátu

SM: hm [( )].

LS: [á tady bych se zeptal] e jak na vás působily změny po roce
devatenáct set třicet devět, kdy i v kinech vlastně začaly platit
protektorátní předpisy?

SM: no no jo jenomže, třicet devět, aha to sem byla to sem byla kde?
(..) v té drogerii.

LS: to ste byla, to ste pracovala v té drogérii, no.

SM: ano čili to byl soukromém, no takže e tam

LS: (.) jak v těch kinech to vypadalo ta změna, jak se tam projevila?
jak vy ste to vnímala?

SM: no určitě hlavně těma týdeníkama, protože tam to do nás hustili
z kraje, že ten e první část teda toho týdeníku byla vždycky tendenční,
ať už to byla e

LS: jasně.

SM: válečná nebo komunistická.

LS: mhm

SM: em takže em mně to mně celkem em no em totiž my sme na to začali
být všichni em nás na to em přivá- převádělo to ten režim,

LS: hm

SM: který teda se snažil, abysme teda s něma sympatizovali, že, takže
to bylo takhle, ale ee vím, že to jako em nám nebylo příjemný a že e že
sme třeba aj si ř- něco povídali mezitím a tak, abysme se na to
nemuseli dívat. no tak ta válka tam kolikrát byly ty záběry byly drsný,
že někde takže to takhle bylo. no ale tak voni potom to stejně ee na
všech frontách, jak se říkalo, voni pak ty filmy samotný byly tendenční
aj, že,

LS: mhm

SM: měly takovej děj, aby prostě to člověka zaujalo a tak, takže hlavně
komunisti, takže tam se vobjevily takový tyhle že scény kolikrát, že si
člověk se tomu musel smát aj, no tak.

LS: hm

SM: bohužel.

LS: a mě by zajímalo třeba jestli v té době byla některá kina takzvaně
německá a některá česká?

SM: no jo. jenomže to já o tom nevím. určitě byla. určitě byla.

LS: a vy sama ste se s tím teda nějak nesetkala? nebo nevíte, že by
třeba Češi odmítali chodit do německých kin? a tak dále.

SM: jenomže (..) myslím si, že to ty velký kina nebyly, nebyla abych
mluvila česky. ee počkejte, no tak e (.) ta skala ((Scala)) (.) hm ani
ani si na to nevzpomenu, že by někde byl ňákej náznak toho e že bych
teda vo tom věděla. Alfa? no Alfa bych řekla, že by byla, že byla
česká. Kapitol? ne-e. (..) Kapitol, počkejte e ten Kapitol se menoval,
vy to budete asi vědět, menoval se za všech režimů Kapitol?

LS: počkejte, já si to tady vyhledám. Kapitol.

LS: (...) Kapitol tady mám jenom jeden název Kapitol.

SM: Kapitol.

LS: mhm

SM: (..) no tak.

LS: (..) ale to nevadí, jako pokud vy sama si na to nevzpomínáte, že
by[ste s tím někde]

SM: [ne ne]

LS: setkala, tak...

SM: nevzpomínám si na to.

LS: dobře. a třeba jak na vás působilo, ono vlastně i ta němčina musela
být povinná v titulcích, že jo, v názvech

SM: ano.

LS: v názvech kin, v názvech filmů. tohle vám třeba nevadilo nebo
nevnímala ste to nějak?

SM: em no e když to bylo v- v těch titulcích, počkejte, tehdy už bylo
na mluvení? no museli to překládat do čeština, protože by jim lidi na
to asi nechodili, kdyby se [to]

LS: [no] no [no]

SM: [ne]dověděli ten děj e z těch em ať už titulků a nebo nebo toho.

LS: tam určitě musel být ňáký překlad, no.

SM: musel muselo tam něco být. takže no nic, poslouchala sem ten
překlad, ale em já sem celkem jako em díky teda starosti mých rodičů tu
němčinu jako dost znala, takže em někdy třeba vím, že sem si aj to
přečetla tam em no protože když to byly řekněme e no německý filmy, no
ale tak jo mohly být německý filmy i za komunistů. ee když to byly
německý filmy e tak ee (.) no a ty né to to to říkám blbě to titulky
nebyly potom. když to byl německej film, tak se tak to bylo namluvený
německy a titulky byly český.

LS: mhm

SM: ale no tak třeba to byly jinojazyčný filmy,

LS: no no.

SM: kde teda ee byl, no ale titulky em za zase když to přišlo k nám,
když to byl cizojazyčnej film e tak ee se tam musely dat český titulky.

LS: to určitě, [to určitě].

SM: [třeba] já vím, že bulharský filmy tady ňáký byly á a e jaký
polský,

LS: mhm

SM: takže tam musel rozhodně překlad ňákej být, buďto teda titulky a
nebo e sluchovej teda. takže...

LS: já sem se setkal třeba právě s tím,

SM: no.

LS: že ty kopie za toho protektorátu měly e jednak německé titulky a
pod tím ještě české.

SM: a tak to ano. tak to ano. to sem se taky s tím setkala.

LS: hm

SM: no ano určitě. teď sem si na to vš- na to vzpomněla. ano tak to
bylo tak, že to že to prostě voni zařídili, aby no aby (..) no a Němci,
když sem posílali německý filmy, no tak ee samozřejmě. no posílali,
vlastně už sme byli jejich součástí.

LS: to je pravda.

SM: za války, že.

LS: no no.

SM: takže em to bylo zařízený vše-li a všady už na těch postech těch
ředitelů byli určitě Němci, to bych řekla, že jo, i když třeba kino
samotný nebylo, jó, tak se všady všady em no jo em se určovali e
správcové,

LS: mhm

SM: Němci. ano a kteří teda vlastně zodpovídali tam za ten děj řekněme
v tom kině konkrétním, že e takže em ti to tam určovali, jak to tam
bude třeba s těma titulkama a z na to nebo e ja- jak se to prostě těm
českým eh obyvatelům umožní, aby teda ee

LS: hm

SM: protože každej teda to neměl někdo e sice dost lidí z té doby znají
němčinu, ale sou, byli lidi, kteří prostě k tomu neměli, buďto se k
tomu nedostali, aby se učili a nebo tak nějak, takže em v tom případě
teda ano, pak se stalo, že tam byly dva titulky, ano.

LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině.

SM: správce.

LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky?

SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že
by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte,
to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k
tomu dělal poznámky.

LS: no no ( ).

SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a
to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda
toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda.

LS: a setkala ste se třeba někdy s tím, že by někdo v kině právě dělal
takové poznámky a pak to mělo ňáké následky?

SM: no e já sem e se setkala s těma poznámkama, ale o následcích sem
nevěděla teda. jestli byly.

LS: a co to bylo [třeba za]

SM: [zrovna tam]

LS: poznámky? na co to byly poznámky nebo

SM: em no tak ta dyť to mohl být ňáký film ty se e často vodehrávaly z
nějakých německých rodin a tak, kde se prostě něco kritizovalo a kde
třeba někdo z rodiny em se nesnášel s druhým, protože ten jak se to
stávalo i v rodinách byl tam Čech a byl tam Němec, že.

LS: no.

SM: národnosti teda. takže em tó určitě teda vyvolávalo tady tyto
poznámky nějaký, no ale jak říkám. konkrétně vím, že to bylo určitě to
bylo teda ale nevzpomínám si už na ňákej konkrétní případ.

LS: [to nevadí].

SM: [ale vím, že] teda toto bylo.

LS: a eště vlastně když teda sme u toho, tak by mě zajímalo, jestli ste
sledovala, že by se ňák změnilo celkově chování těch diváků v tom kině
za protektorátu? (.) právě jak ste zmiňovala ty [poznámky],

SM: [takový], aha.

LS: e hlasité ňáké projevy [smích]

SM: [ano].

LS: potlesk v určitých místech.

SM: ten smích možná když tam někdo něco řekl ten Němec ňákej třeba tak
to určitě, potlesk to né, to sem teda nezažila. no ale určitě em to
taky záleží, že, na individualitě těch lidí, kdo tam zrovna byl, kdo
měl odvahu toto udělat, protože e li- potom postupně jak to postupovalo
ee tak e ty represálie všelijaký, tak e člověk měl obavu, že,

LS: hm

SM: takže, můj tatínek v tom Sokole byl, že. ten byl internovanej,
nebyl sice zavřenej, ale tam internovali celý to vedení a a potom je
postupně e po prověření ňákým zase pouštěli. takže ee doma rodiče mě k
tomu nabádali, abych teda nic takovýho sama nedělala, takže em možná to
bylo sko- to bylo jistě v rodinách hodně, v českých rodinách, takže e
sme takhle museli se chovat, no.

LS: vzpomínáte si třeba, že že by se za toho protektorátu v kině
hajlovalo? někdy? třeba u týdeníku, když se tam objevil Hitler nebo
[nesetkala ste se s tím].

SM: [ne ne ne ne,] to sem se nikdy nesetkala.

LS: á obecně za toho protektorátu zase když bychom to měli s- srovnat s
tím předchozím obdobím, chodila ste více nebo méně do kina než předtím?

SM: no protože sem přestaly chodit filmy takový ty co mě hodně bavily.
takže e určitě to asi bylo míň, no ale em ee em řeknu vám, že někdy
přišel německej film s dobrýma německýma hercama ee kde teda, vůbec
nebyl tendenční, víte, vůbec ž- že to bylo normální ňáký rodinný drama
třeba nebo [takovýho]

LS: [jasně]

SM: něco. nebo lás- ňákej zamilovanej. e takže em to ani nebylo, jak
ste se ptal? teda teď nevím.

LS: e jestli se to změnilo e ta vaše četnost návštěvy v [oproti]

SM: [aha]

LS: minulému [období].

SM: [aha]. [no tak asi]

LS: [( )]

SM: že né, protože sem si pak asi vybrala film, kterej mně teda
vyhovoval.

LS: mhm. a změnil se ten výběr filmů, na které ste chodila za
protektorátu?

SM: no tak ee za- začalo sem chodit hodně těch německých filmů ano a aj
teda tendenčních, ale to už se vědělo dopředu a nebo válečných, kde
vyhrávali voni pořád, že jo, na všech frontách e takže to už sme
dopředu na to nechodili. na takovýdle filmy.

LS: takže které spíš ste si vybírala ty filmy za toho protektorátu

Ö

SM: e nó tak ee (.) no tak když sem viděla, že to byl německý, protože
em byli třeba takoví herci, víte jako třeba a ale rakouští to byli
třeba, tak sem to řekla aj že paula veselý ((Paula Wessely)) nebo e
nebo t- t- ee em ten její komplic, co vždycky s ní hrával herbigr
((Paul Hörbiger)). to byli prostě, pak se ukázalo i po válce, že to
byli herci, kteří teda nesouhlasili s tím obsazením se tam, že že tam
měli ty Němce a tak takže e prostě existovaly i takovýdle filmy. takže
sme pak se pak už dál člověk opravdu vybíral a hledal o tom filmu
dopředu už ňákou informaci vo co tam asi de a jestli teda se to hodí
teda na to jít, no.

LS: jasně. tak a teď když se přesuneme už jakoby ke konci války, tak ee
jak se zase měnilo vaše chování s tím blíže s tím blížícím se koncem
války v kině? chování v kině s blížícím se koncem války.

SM: no.

LS: byly tam změny?

SM: eee možná že takových ňákých těch e polohlasitých poznámek nebo tak
že se ozývaly. ovšem ee víte až do konce války sme byli pořád teda
doplašení. by člověk řekl. protože em to bylo teda vopravdu em dost
jako, my sme dokonce, protože sme bydleli už v soukromým domě potom,
když sme museli odejít z toho ústavu, tak e tam se jim uvolnil byt, tam
to byl dvouposchoďovej dům a jeden byt se uvolnil a tam se nastěhovala
manželka e německýho důstojníka.

LS: mhm

SM: měla dvě děti. a e čili ee bylo těžký, a vona třeba věděla, moje
rodiče uměli německy, já sem taky dost uměla, takže vona to věděla a ee
třeba ty její děti se s náma bavily německy.

LS: mhm

SM: jenomže jak se tomu vyhnout, že. věděli [sme kdo ona]

LS: [no jasně]

SM: je, on přijel dycky jednou tak za půl roku na návštěvu domů a
bydlel tam, tak ee to člověk už byl v takové pa potom ee já sem bydlela
v těch Černovicích teda, že a tam bylo ee tam bylo hodně ilegálních
skupin, který byly popravovaný, konkrétně sme měli moc známých mezi
něma. teď sem zrovna vykládala kamarádce, byly sme na hřbitově náhodou
a a c- ta em tam je velikánskej pomník, kde sou jen ména černovických
občanů, čili každej druhej s (cen- se ho) sem ho znala. takže em člověk
jako m- měl strach. dyť v rádiu, každej den bylo hlášení, kdo byl
popravovanej. takže em to e se opravdu em člověk bál něco někde říct,
no i když už to bylo, ten konec války sice se blížil, no ale pořád
tady, oni byli mezi náma pořád, že, pořád ste všady plno uniforem
chodilo, německých. všady na úřadech byli ještě Němci, že, takže em to
em museli být, já teda sem mezi ně nepatřila. jako ženská teda a ee aj
teda nabádaná doma od rodičů, že a takže to to sem teda jako e se ne-
si netroufla nikdy, no.

LS: tak a ještě je tady otázka ee jestli si vzpomínáte na první
návštěvy kina po po po osvobození a na jejich atmosféru?

SM: (...) no tak určitě to byly (.) hlavně teda ale ty týdeníky teď
zase byly. protože tam se nám třeba pražská revoluce že jo o tom tady
my sme moc nevěděli. nebo sme to neprožili. televize nebyla, <aby se
nám to ukázalo někde>. čili chodili sme hlavně na týdeníky, abychom
teda se dověděli ee jak to tam vlastně bylo a teď se ukazovali
samozřejmě aj ti postižení, co byli že co em co byli popravení a tak,
takže t- tam sme se teprve e o všem pravdivě dovídali z těchto
týdeníků, no. ovšem to bylo to to tak pravdivý bylo myslím tři roky vod
toho pět a

LS: no [no no no].

SM: [do osmaštyrycátýho] a potom se to tak převrátilo, <že teda> už nás
to zase přestalo hned bavit. <ty týdeníky> ((smích)).

LS: a jaká byla atmosféra v těch kinech, těsně po tom osvobození?

SM: no tak e ta byla dobrá. já sem to určitě teda e asi n- n- zažila v
té ávii ((Avia)) protože em sme se zase všichni dávali dohromady, že,
Sokol teda a e tak takžé em tam sme to teda všechno prožili, no a tak
to sme byli mladí lidi mezi sebou, hned se dělaly ňáký e vytáhly se
kroje třeba a udělaly se takový ty, já mám plno fotek z toho a á em to
se tancovalo a aj venku na tom sokolským hřišti, co sme tam měli na
tam, to bylo jako kluziště v zimě, tak to bylo jako hřiště, no takže,
to se teda atmosféra velice změnila. no jenže bohužel to, my už na to
máme zas takový e jako špatnější, páč v tom osmaštyrycátým se to tak
[převrátilo, že teda],

LS: [jasně, no].

SM: bohužel no.

LS: tak a teď je tady úplně poslední záležitost, já tady mám připravený
pro vás takovýhle seznam filmů. kdybyste se na to mohla podívat,
přečíst si to, které vlastně byly promítané v českých kinech do roku
[devatenáct set čtyrycet pět].

SM: [které patřily k vašim] oblíbeným?

LS: a [jestli můžete označit]

SM: [( tyto hity) viděla?]

LS: které byly oblíbené a e případně jestli si vzpomenete, kde, kdy, s
kým ste je viděla a proč se vám líbily?

SM: (.) ten polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) urči- á ee mám to
nějak tohle, nebo

LS: můžete to komentovat.

SM: komentovat?

LS: s kým ste to viděla, proč se vám to líbilo.

SM: e n- no polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) e ten asi
pravděpodobně, ale ten byl s rodičema vlastně tak. páč můj otec velice
miloval Buriana ((Vlasta Burian)),

LS: mhm

SM: takže em můžu říct, že ty první filmy, který se tady vobjevily, tak
byly určitě, no To neznáte Hadimršku ano. e to taky s rodičema, Kouzlo
valčíku, to byl rakouskej, nebyl?

LS: to myslím že byl [rakouský film].

SM: [to byl ten jeden] z těch, co je [co já]

LS: [to byla]

SM: sem měla ráda.

LS: takový ten muzikálek.

SM: ano, já sem muzikály měla, ano. takže no to taky. em to no ale to
bylo to bylo ještě kdy to bylo?

LS: to je začátek třicátých let.

SM: aha to je začátek třicátých let.

LS: to je vlastně od začátku třicátých let dál, až do roku štyrycet
pět,

SM: aha.

LS: ten seznam.

SM: no ale tak já sem ho pravděpodobně, protože ty filmy se pak dávaly
opakovaně, to už mně bylo víc roků

LS: no no no, no.

SM: kdy už sem, protože rozhodně ve třiceti mně bylo šest roků ve
třicátým ee takže to sem rozhodně nechodila, ale protože se to pak
opakovalo a takže em sem na to chodila, jak říkám na em na Buriana
((Vlasta Burian)) teda s rodičema, no tady je jich tady je, to je samej
Burian ((Vlasta Burian)). pobočník ((Pobočník Jeho Výsosti)) lelí-
Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)). šest žen Jindřicha
se- e osmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to sem viděla, ale už později
teda. [to nebyly]

LS: [až později?]

SM: třicátý leta.

LS: to sou třicátý léta. to je britský film, myslím že někdy kolem
třicet pět, natočený,

SM: aha.

LS: ale možná že pak byla [ještě ňáká další]

SM: [třicet pět natoče-]

LS: verze později natočná.

SM: e na no určitě teda protože to sem viděla, to sem viděla. Zlatá
Kateřina. nebyla to em tahle em Antonie he-

LS: Nedošínská ((Antonie Nedošinská)),

SM: Nedošínská,

LS: s lídou bárovou ((Lída Baarová)) tam hrála myslím.

SM: s lídou bárovou ((Lída Baarová)).

LS: hm

SM: no ovšem, ale asi až p- ale možná že kvůli tomu, že tam hrály teda
oni, tak na to rodiče dost sem em m- možná ani nezdůraznila, že e
Vlasta Burian a teda tito em partneři ta e he- [já jí pořád pletu s]

LS: [Anotonie Nedošínská ((Antonie Nedošínská))].

SM: hegrlíkovou ((Antonie Hegerlíková)). protože je taky Antonie.

LS: no no.

SM: e tak nedošínská ((Antonie Nedošinská)) a teodor pištěk ((Theodor
Pištěk st.))

LS: ano

SM: otec dnešního výtvarníka televizního, že,

LS: hm

SM: tak ti tam hráli jako hlavní roli, takže e je možný, že sem tam s
rodičema na tom byla. (čibi) to nevim co to je. der frac ((Csibi, der
Fratz)). tak to byla ňáká em em ale to em nebyla to asi Ferbasová
((Věra Ferbasová))?

LS: ne ne ne ne. to byl, dycky je to jeden český a jeden zahraniční,
takže [tenhle pod tim je německý].

SM: [jeden zahraniční, aha tak], tak to byl asi německý, aha tak to sem
teda neviděla.

SM: jo to se dá takhle otočit hm.

LS: (já si to tady otočím).

SM: (..) Mata Hari sem viděla, ale až mnohem později.

LS: mhm.

SM: Cácorka, to zase bylo ňáký, to nevím teda. to sem asi neviděla. Tři
muži ve sněhu, to bylo dobrý. Moderní doba, to už byl Voskovec a Werich
((Jiří Voskovec a Jan Werich)), ne?

LS: Moderní doba, to je čeplin ((Charlie Chaplin)).

SM: čeplin ((Charlie Chaplin)). aha. no abych řekla pravdu, když sem
byla hodně mladá, tak sem čeplinovi ((Charlie Chaplin)) nemohla přijít
nějak,

LS: jo?

SM: nelíbil se mně. víte? zajímavý.

LS: mhm

SM: von totiž em ně- někdy přeháněl, no dost v těch svých

LS: ((kýchnutí)) pardon ((pousmání)).

SM: ((smích)) [<to (byla) svatá pravda>]

LS: [<je to pravda>].

SM: <vám na to řeknu> ((smích)). takže em ee to se mně jako u toho
nelíbilo, ovšem později, až sem uznala jeho herecký kvality, no tak to
už bylo něco úplně jinýho, pak on natočil fůru ještě potom, který sem
viděla. ale taji tydle tydle ty z kraje hned teda né. ee Tři muži ve
sněhu, to byl kdo? to byla to byl německej film.

LS: to byl český film. tam myslím, že dokonce hrál hugo hás ((Hugo
Hass)) v tom.

SM: aha. hugo hás ((Hugo Haas)). tak to už sem na to úplně zapomněla.
Dobrá země, to je to zfilmovaný? ta tén román?

LS: to je americký film.

SM: ano ano a to bylo ono. ale to sem viděla až ňák pozděj, až už sem
si přečetla knížku, tak sem se rozhodně šla podívat na to. Svět patří
nám, no to je Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), že?

LS: mhm mhm

SM: no i oni dvá mně tak trošku jako vadili v tom přehánění, no
přehánění, to byl ovšem jejich e způsob humoru.

LS: přesně tak.

SM: to dneska já už vím, ale tehdy v té době, když sem byla mladá, tak
tak jako ne, tak sem si myslela,

LS: mhm

SM: tak jako ten čeplin ((Charlie Chaplin)), to je zajímavý.

LS: mhm

SM: no Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) samozřejmě třikrát
((smích)). Ducháček to zařídí taky asi dvakrát, určitě dvakrát. Tři
děvčátka pokračují? to je českej? na [prvním místě by to],

LS: [ne ne ne ne].

SM: ne vlastně cizí n- nebo.

LS: tady e český je U pokladny stál.

SM: U pokladny stál aha tak no tak to je Burian ((Vlasta Burian)) tak
samozřejmě. To byl český muzikant, to byl kmoch ((František Kmoch)) á
hrál ho e hrál ho e š- e Zdeněk Štěpánek? ne-e. ne ne ne ne ne.

LS: teď si nejsem jistý teda. [kdo byl český muzikant].

SM: [no prostě byl to už n- starší] člověk, že. bělovlasej aj potom. no
tak nevim. buďto Zdeněk Štěpánek (nebo někdo jinej), ale toho sem a
myslím že aj s mým tatínkem zase, protože ten takovýdle filmy byl
velice zaměřenej. em Město ztracených, tak to vůbec nevim co to bylo.

LS: hm

SM: to je něco zahraničního, že?

LS: hm

SM: e Opereta jako jako film?

LS: mhm, to by měl být název filmu, no.

SM: aha. no tak to asi né.

LS: taky si nevybavujete.

SM: Roztomilý člověk samozřejmě, Vídeňská krev ano. muži- Muži
nestárnou, Dobrodružství Barona Prášila, Tanečnice e s Jarmilou
Grázlovou ((Marie Glázrová)), ano.

LS: Marie gla- e [Glázlová ((Marie Glázrová)) asi jo jo].

SM: [ma- Marie, Marie, Jarmila ((Jarmila Glazarová)) je spisovatelka]

LS: jo.

SM: Marie ano ee Marie Glázrová byla to manželka našeho brněnskýho

LS: mhm

SM: basisty. ee ježiši, já si na něj nevzpomenu né em není naše- náš
brněnskej, ale začínal tady

LS: aha

SM: a pak se dostal do Prahy.

LS: aha aha.

SM: ee ježiši, já sem ho měla strašně ráda. a by- pak sem se dověděla,
že sou to manželé a měli dokonce dceru, ani nevím, co se s tou dcerou
stalo. ee Tanečnice)), La Paloma (..) no La Paloma je teda em skladba
hudební, teda melodie (..) byl vokolo toho film, to byl e to byl
zahraniční film?

LS: [to je zahraniční].

SM: [ne náš], náš?

LS: to je zahraniční.

SM: aha je je zahraniční?

LS: mhm mhm

SM: ale je docela možný, že sem ho viděla, protože já sem teda jako po
otcovi, tak to e tů em lásku k té muzice e z- zdědila, takže si myslím,
že jo. Neviděli jste Bobíka? no v tom už zase byl můj oblíbenej
Svatopluk Beneš, kterýho <sem miloval, v té době>.

LS: jo?

SM: no tak platonicky samozřejmě.

LS: ((smích)).

SM: takže em to sem viděla. myslím, že sem taky to viděla. a dokonce
ještě, já mám tu knížku.

LS: jo?

SM: jo jo. to totiž vycházelo v časopise Ahoj, to byl takovej dobrej
časopis, em sportovní mládežnickej em aj ty a tam najednou začal
vycházet na vystřihování tady tento román. [tak]

LS: [a to] bylo to bylo př- před rokem štyrycet pět? když to vycházelo?

SM: tak asi že ano, protože tam [nic]

LS: [jo?]