Citát

em jediná kina, jediné filmy, které
sem navštívila víckrát, bylo po válce hry lásky šalebné ((Hry lásky
šálivé)) s Kopeckým ((Miloš Kopecký)), turzanovovou. ((Božidara
Turzonová))

a potom po válce to, to sem zažila, byla sem v
Mariánských lázních, čili pohoda, pohoda, čas, a tam hráli ty hry
lásky šalebné ((Hry lásky šálivé)) a to sem byla třikrát.

LS: hm

MH: páč to byly ikony.

FR: no, jeden velmi krásnej film, na ten se běžte podívat, je
Králova řeč.

LG: to sem viděla, to bylo nejlepší. tam hraje můj oblíbený herec,
já sem se nejvíc těšila na to, (.) to bylo fakt <bylo to úplně
super, ta Králova řeč.>

FR: to bylo slyšet e e (.) jehlu spadnout, [jak ( )]

LG: [to bylo] nejlepší,

FR: on hraje velmi dobře,

LG: [<jo, ten konec je super>]

FR: [jeho paní ta] jeho paní ee

LG: mhm

FR: prostě to e e (.) on nastoupil v době v začátku války

LG: [mhm]

FR: [kdy] doopravdy musel být, a von ten člověk kterej učil, tu řeč,
jak nakonec [víte]

LG: [mhm]

FR: nebyl žádnej profesor, žádnej [doktor]

LG: [jo jo jo]

FR: [a] naučil ho to.

LG: mhm

FR: je to doopravdy e krásnej film. e s tou dámou, tou co sem vám
ukazoval,

LG: mhm

FR: občas deme spolu ee do kina,

LG: [mhm]

FR: [a tak] spolu sme byli na tym (.) na té Králově řeči, e a
doopravdy sme e odcházeli velmi spokojeni,

LG: [mhm]

FR: [(protože)] doopravdy herecký výkony všechno co tam to nemá
chybu.

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,

korbelář, em pešek, no tam třeba ten advokát chudých tam hrál ten
Korbelář ((Otomar Korbelář)) toho advokáta,

no byly filmy který, všechny, Advokát
chudých se Smolíkem ((František Smolík)),