Citát

Zobrazují se záznamy 1 - 9 z celkového počtu 9

Jarmila (1926) 379.44579 445:458

JC: [a to už] sem, to už sme teda chodili míň, ale dokud sem byla
v tom Oku ((kino Oko)), tak já sem viděla co hrají, a tak vždycky
sem si tak ee, on s- on ee opatroval děti, a tak sme jako společně
už pak nechodili, to je pravda, ale na tom Babím létu ((Babí léto))
sme byli společně, na té Kytici ((Kytice)) sme byli, pak sme byli
eště na jednom filmu, já kvůli Barešovi ((Igor Bareš)), von hrál
v divadle v Brně, to bylo jak ten popel roz-, rozsypali, Janžurová
((Iva Janžurová)) tam hrála, jéžiš já nevím, jak se to menovalo, ten
film. ((snímek Výlet)) a ty dcery tam hrály.

JV: bylo bylo to jak voni jeli tím autem [takovým ( )]

JC: [nó, nó, no a von tam,] tak já sem byla zvědavá na něho, a vod
té doby von vlastně už začal hrát ve filmu.

Jarmila (1931) 379.87678 2544:2550

po válce už byly nějaký ty barevný a to si pamatuju toho

PS: hm

JV: aliba- Alibubu a čtyřicet loupežníků ((Ali baba a čtyřicet
loupežníků)) že to byl jeden takovej velkej film a nevím, jestli byl
americkej nebo jakej

Frantisek (1932) 379.87678 1076:1087

LG: (...) hm a byl ste na ňákém filmu jakoby víckrát?

FR: (..) no tak tehdá to bylo Ali Baba a čtyřicet loupežníků ((Ali
Baba a 40 loupežníků)),

LG: mhm

FR: to byl americkej film, tak na ten na ten sme byli ale to

LG: a to bylo ale až po válce,

FR: [to bylo po válce]

Frantisek (1932) 379.87678 811:826

FR: první barevný film, ten byl až (.) po tom e (.) těsně před (.)
to byl Ali Baba a čtyřicet loupežníků ((Ali Baba a 40 loupežníků))

LG: mhm

FR: a a Pán sedmi moří. to byly poslední americký filmy, který se
tady promítaly, pak už se proma- promítaly sovětský filmy a tak
dále.

LG: a to bylo kdy?

FR: to [byl rok]

LG: [(když ste byl]

FR: čtyřicet devět.

Svatava (1924) 379.36130 2730:2763

SM: e na no určitě teda protože to sem viděla, to sem viděla. Zlatá
Kateřina. nebyla to em tahle em Antonie he-

LS: Nedošínská ((Antonie Nedošinská)),

SM: Nedošínská,

LS: s lídou bárovou ((Lída Baarová)) tam hrála myslím.

SM: s lídou bárovou ((Lída Baarová)).

LS: hm

SM: no ovšem, ale asi až p- ale možná že kvůli tomu, že tam hrály teda
oni, tak na to rodiče dost sem em m- možná ani nezdůraznila, že e
Vlasta Burian a teda tito em partneři ta e he- [já jí pořád pletu s]

LS: [Anotonie Nedošínská ((Antonie Nedošínská))].

SM: hegrlíkovou ((Antonie Hegerlíková)). protože je taky Antonie.

LS: no no.

SM: e tak nedošínská ((Antonie Nedošinská)) a teodor pištěk ((Theodor
Pištěk st.))

LS: ano

SM: otec dnešního výtvarníka televizního, že,

LS: hm

SM: tak ti tam hráli jako hlavní roli, takže e je možný, že sem tam s
rodičema na tom byla.

Frantisek (1932) 379.36130 2232:2236

FR: moment, Zlatá Kateřina a to (.) to je moment, to na- to byl
českej film a hrála tam Antonie Nedošinská e s tímto moment e (.)
lída bárová ((Lída Baarová)) (.) a pak tam byl e Jindřich Plachta,
(.) to (.) voni spolu hráli e hodně, moment, já se podívám tady,
(...) ne, to ne, tak to sem neviděl doopravdy.

Emilie (1922) 379.39447 453:455

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

Ctirad (1931) 379.39447 1415:1425

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

Ctirad (1931) 379.39447 2142:2148

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,