Citát

ale taky sem měla ráda to ten vojenský film, co teď tam hrál
Hrušinský ((Rudolf Hrušínský)), zabili nám Ferdinanda, [jak se to
menovalo]
SM: jo do do dobrý vojá- voják Švejk? Švejka, (.) voják Švejk.
((Dobrý voják Švejk))
VB: ano, ano,
SM: podle e
VB: ano.
SM: podle Haška ((Jaroslav Hašek)) to bylo zfilmováno, no. a ten už
byl barevný, ten [Švejk ((Dobrý voják Švejk)) s tím Hrušinským
((Rudolf Hrušínský)) že]
VB: [no místy] kdy byl e ten to to bylo na dva díly to vysílali, a
ze začátku tam zas byl jenom černý film. a pak už to bylo barevný.

MH: podívejte se, já si vážím ee všech dobrejch herců, když se
podíváte třeba jen na Sůl nad zlato, nebo, prostě tydlety ee

no Kouzlo valčíku, že by to bylo se šárlsem
boajérem ((Charles Boyer))? možná.

Kouzlo valčíku, to mně něco říká,

LR: hm

ML: ale to tenkrát bylo pro dospělý.

LR: hm

ML: jo, a mám takovej dojem že, že dokonce bych mohl vědět i herce.

LR. hm

ML: jestli tam nehrál ten, do- Dohnal ((Jiří Dohnal)) nebo tak ňák
se menoval. ten hrál tady tyhlety milovnický role.

Kouzlo valčíku,
no to sme prožívali jako slaďák.

Kouzlo
valčíku, to byl rakouskej, nebyl?

LS: to myslím že byl [rakouský film].

SM: [to byl ten jeden] z těch, co je [co já]

LS: [to byla]

SM: sem měla ráda.

LS: takový ten muzikálek.

SM: ano, já sem muzikály měla, ano. takže no to taky.

LZ: no říkám, tady z toho nemůžu říct že, to Kouzlo valčíku, to byl,
to byly aj německý ty filmy, to byl, em ee no to byly ty filmy jako
německý ee rakouský to, to byly skutečně pěkný ty filmy.

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,