Citát

JC: [a to už] sem, to už sme teda chodili míň, ale dokud sem byla
v tom Oku ((kino Oko)), tak já sem viděla co hrají, a tak vždycky
sem si tak ee, on s- on ee opatroval děti, a tak sme jako společně
už pak nechodili, to je pravda, ale na tom Babím létu ((Babí léto))
sme byli společně, na té Kytici ((Kytice)) sme byli, pak sme byli
eště na jednom filmu, já kvůli Barešovi ((Igor Bareš)), von hrál
v divadle v Brně, to bylo jak ten popel roz-, rozsypali, Janžurová
((Iva Janžurová)) tam hrála, jéžiš já nevím, jak se to menovalo, ten
film. ((snímek Výlet)) a ty dcery tam hrály.

JV: bylo bylo to jak voni jeli tím autem [takovým ( )]

JC: [nó, nó, no a von tam,] tak já sem byla zvědavá na něho, a vod
té doby von vlastně už začal hrát ve filmu.

Valčík na rozloučenou, to je známý,
že, tak to si ženský poplakaly. ((smích))

AV: ((smích))

MH: no a v tomto filmu byl ten trik, co potom použil Oldřich Nový
v Pytlákové schovance ((Pytlákova schovanka)),

AV: hm.

MH: že jsou sezdaní, a pak přijde ten zřízenec a řekne, ten sňatek
je neplatný, poněvadž ten ředitel, ten neměl složenej služební slib,

AV: hm.

MH: tak to použili v té Pytlákově schovance ((Pytlákova schovanka)).

ak sakra
se eště menoval ten jak si dělali srandu z těch filmů, ale to bylo
taky po válce

LS: ah co myslíte teďka?

JN: eh e- jak tam jak tam ten toho pytláka sakra.

LS: Pytlákova schovanka?

JN: Pytlákova schova-

LS: Pytlákova schovanka, to už je taky...

JN: taky po válce.

LS: no no no.

JN: taková pohádka.

Pytlákova schovanka ((Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář)),
to vopakují dost často.

LH: a mm chodila ste na ňáký film ee třeba opakovaně s některým z
těchto herců?

MB: no chodila sem. (..) to to byla myslim mm Maskovaná milenka, v
které hrál ten Gustav Nezval. (..) (ale) pak... (...) jestli je hr-
teď nevim, jestli je hrál v Divé Báře ((Divá Bára)), ale to nevím už
určitě. (...)

MH: no tak em em Fialová ((Květa Fialová)) toho moc nenahrála jak
známo, že,

LS: ta hrála potom pokud se nemýlím ale až po válce.

MH: ano.

LS: začala hrát v těch filmech [až po válce.]

MH: [ano, ale tenkrát] ta Divá Bára, to bylo em

LS: hm

MH: takové pro mě význačné, já sem na ňu chodila do divadla, dokud
se hrálo, že? a po válce. hlavně. dokud ona hrála. že. a pak i když
se vrátila.

LS: hm

MH: ale to už bylo [slabší]

LS: [hm] hm

MH: to už em to už nebylo vono. a ee

Divá Bára a
Vlasta Fialová ((Vlasta Fialová)) teda e Vlasta, ano, [Vlasta Fialová
].

LS: [Vlasta Fialová]. mhm

SM: naše brněnská, takže

LS: ano ano.

SM: to sme ju taky obdi- na té sem taky byla určitě aspoň dvakrát, to
mě a hrál tam dokonce se objevil jako novej herec Vrchota ((Robert
Vrchota))

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,