Citát

JC: no muselo tam vo něco jít tak jako, no ňákej problém a to, a
tak. to sme si aj poplakali, že, třeba voni třeba byly ty časopisy,
za války byla Moravanka, Hvězda, List paní a dívek, a ve hv- teďka
ty romány vycházely a byly zfilmovaný, jo? tak to bylo, ty Umlčené
rty, to vám, to bylo takovej film, to muselo být za války eště,

JV: hm

JC: protože vona ee nějak měla ňákou nehodu a ztratila paměť, dceru
si vzala bohatá rodina, a vona u ní sloužila. to sme proplakali
všecko, to se, [to se plakalo, jo.]

JV: [že se vás to tak dotklo.]

JC: Umlčené rty se to, a vona pak si měla brát někoho bohatšího,
protože byla z bohaté rodiny, to tak vlastně v těch filmech bylo,
že?

JV: hm

JC: to buďto ta chudobná tak taky se dostala,

JV: takže ste to [prožívala ( )]

JC: [jó, a ty Umlčené rty,] v tom vám hrála ta Anna Letenská, a voni
ju popravili.

ale vona
nebyla ňáká veliká herečka ta let- ((Anna Letenská)) ona byla
herečka taková, takový no tak ta, no tam hrála právě v těch
Umlčených rtech ((Umlčené rty)) nebo Srdce v soumraku, jo? to taky.
a to bylo hodně, že v tom časopisu to šlo,

nebo ty ty Umlčené rty, že vona vlastně to
dítě vidí, svý, už se jí zase měla ňákou buďto příhodu, že se jí ta
paměť vrátila, a teď vona si bere bohatého, a tak nechce se přiznat,
že je matka, tak to sme prožívali, to se plakalo [v kinech.]

Vlčí jáma, nádhernej film

LS: ten už je ale z pozdějšího období, to je myslím že padesát [sedm].

SM: [ten byl] em

LS: to už sou padesátá léta.

SM: to už sou padesátá léta. takže to už je hodně pozdě.

Vlčí jáma, to
se mně taky moc líbilo, tu sem taky viděla myslím dvakrát, to už
bylo teda po válce s Brejchovou ((Jana Brejchová)), tam ta písnička,
em takový že se zamilovali do sebe ti, no, ale vona jak tá, ta co
tam hrála, kdo, počkete, jak vona se menovala ta co to hrála, tu em
jeho paní starší teda em no Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)) to
nebyla, né, nevim jak to. jó em už, jak vono se to menovalo, tak tó,

<jo a takže> (..) no anebo toho e (..)
Doktor Živágo ((Doktor Živago)) (.) tak to teda (.) sem byla taky s
tím úplně sem ho četla toho Živága (.) a potom teda sem ho viděla
(.) a tam mi vadilo to i když se mi ten film strašně líbil (.) a že
(.) to neskončilo, že to nebylo tak jak to bylo v té knize (.) že to
tam bylo takový trošku, jo?

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,