Citát

a taky se mi moc líbily filmy, které v té Vídni a tam si
vzpomínám na takový filmy, takový jako operetní

LR: mhm

VP: na to sem hrozně ráda tam chodila v té Vídni a tenkrát byl jako
hlavní herec v těch operetách wili forst ((Willi Forst)) a ona jako
subreta hlavní taková ee diva lilian harlej ((Lilian Harvey))

LR: mhm

VP: a to mělo takovej velice pěknej ee jako baletní a a takové
takovej veselej motivy tam byly, jo, a hezký písničky, to jedno se
ten jeden film se menoval cvaj hercin im drajvírtát ((Zwei Herzen im
Dreiviertel-Takt)) dvě srdce ve třičtvrtě [taktu] ((Dvě srdce v
tříčtvrtečním taktu))

LR: [taktu] mhm

VP: no a eště takový podobný nějaký, tak to sem chodila tam hodně,
tak tam sem možná ale, možná že to už sem byla aj ve Frýdlantě v
nějakým tom [filmu]

Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu. to vím že ten, něco ten
film běžel, ale na to se nechodilo jako mládež,

LG: jo, tak Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu to je ňáký [německý
film]

FR: [to to to je] jo to to byl e cvaj hercn im e drajfírtl takt
((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt)) [jo?]

LG: [jo], přesně

FR: a to sem neviděl, to bylo to bylo vesměs e to to limonády, [jo?]

yly to asi filmy takový jako s
Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)) třeba, to sme em se snažili jít, pak
tam byly takový ty sentimentální český klasický filmy, Pantáta Bezoušek
třeba, nebo To byl český muzikant,

JV: hm

CN: em to všechno na nás působilo trošku takovým, utvrzení té české
identity

a tak na to
sem chodil rád a potom když sem přišel na to Slovensko, tak tam bylo
jedno kino a to bylo porád narvaný a Slováci měli strašně rádi český
filmy, jo,

LG: jo?

JB: to si vzpomínám když tam hráli třeba Valentin Dobrotivý, tam tam
se to menovalo Šťastlivý milionár, jo.

LG: <to sem nevěděla>

JB: jo název toho filmu, jo, tak to bylo vyprodaný totálně, jo, a my
sme tam byli no tak e s rodičama e a s jeho, co byl zaměstnané u
otca a jeho manž- můžu to vykládat? zajímá vás to?

LG: jo jasně, [nemusíte se ptát]

JB: [a jeho manželka byla] židovka a vona se nechala pokřtít, jo.
voni bydleli ve Velké Bystři a my sme jí byli na tech křtinách, no
to musela velká byca na nohách, jak budó křtít židovku, prže židi se
absolutně nechtěli nechat pokřtít, ale vona se nechala pokřtít a tím
se zachránila, že, vod toho dep- deportování do koncentračního
tábora, tak tenkrát si pamatuju no že, vidíte aj fotky mám z toho
doma. to si pam- pamatuju jak sme byli na tom filmu Valentin
Dobrotivý, že

LG: to bylo na [tom Slovensku...]

JB: [Šťastlivý milionár], a jak se nám to lí- líbilo a všem tem
lidem tam, no.

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,