Citát

MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl
univerzitní profesor,

AV: hm.

MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou,

AV: hm.

MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a...

AV: hm.

AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou
v takovém] soukromém prostředí...

MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích))

AV: <ano, to máte pravdu>.

MH: dělat poznámky...

AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli
jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo...

MH: né...

AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]...

MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako.

AV: hm.

MH: tam vždycky někdo byl.

AV: hm, hm.

MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu,

AV: hm.

MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong,
karty...

AV: aha.

MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel.

AV: hm, hm. a tady v Brně teda?

MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano.

AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak
vzpomenout...

MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát.

AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční...

MH: české, české.

AV: české a..

MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky.

AV: hm.

MH: o těch rybách, že.

když) máte takový ty filmy (..)
ty ang- am- jestli sou americký nebo anglický ja teď nevim (.) (jak)
(.) no americký (.) ten (.) co zemřel (.) ne gery kůpr ((Gary
Cooper)) ne (.) ten druhej ten fešák takovej (.) co hrál taky tu
Milionovou bankovku ((Milionová bankovka)) a Velká země (.) takovej
ten vysokej (.) gregory pek ((Gregory Peck)) jo

LG: [<jo gregory pek ((Gregory Peck)) mhm>]

RM: [jo jo jo] (.) takže (.) to byly vždycky hezký filmy (..) bylo
to takový zkreslený, že (.) vždycky zvítězilo to dobro (.) vždycky
se řeklo (.) no to nemůže skončit špatně přece ten nemůže umřít nebo
<tak nějak jo>?

PD: to až pozdějc pamatuju, snad, no jo, taky v Americe v Berlíně
jednou sem byl na pancerkrojzer potěmkin, ((Panzerkreuzer Potemkin –
Křižník Potěmkin)) na luxembu- Luxemburgu je náměstí, takový pietní,
PSz: hm
PD: trochu demonstrativní představení,
PSz: hm
PD: a tam hráli na piáno jako.
PSz: hm
PD: živě.

pak nás tam zaujaly, to sem tam
taky psal, že semka přišly sovětský filmy, že toho ejznštějna
((Ejzenštějn)) ten em jak se to meno- no...

JV: Křižník Potěmkin.

ZP: Křižník Potěmkin. to vidim dodneška vidím, jak ten kočárek tam
jede po těch schodech v té Oděse.

JV: ehm. a proč to na vás takhle působilo ten film?

ZP: to byly silný filmy. to bych řekl, to nebyla, myslím že to bylo
dost profe- po profesionální stránce prove- a po technické stránce,
ale po té technické stránce, to bylo už po válce, jo, po té
technické stránce to už to nedosahovalo těch kvalit těch amerických
filmů, to byl rozdíl. ty sovětský filmy byly po té technické stránce
jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda
zaujalo.

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,