Quote

marčelo mastrojány ((Marcello Mastroianni)) a sofia lorenová
((Sophia Loren)), ty už tehdy začínali. to nám přišlo takový
vyzývavý, takový prostě, nebyl to náš styl, jak sme takoví
knedlíkoví Češi. [((smích))]

LR: ee jestli e vlastně tam byly nějaké změny že jo po tom roku tř-
po tom roce třicet devět v těch biografech. tam byly německé nápisy?
tuším?
DB: no, [přirozeně]
LR: [a] j- jak e jestli to na vás ňák působilo
DB: no, se nám to [nelíbilo]
LR: [nelíbilo]
DB: protože to n- no prostě my sme s tím nesouhlasili, že, v duchu a
vůbec jako všichni byli Češi byli, většina teda byla proti tomu,

JN: (..) To byl český muzikant, to byl takovej náš jako, ukázal, že
taky něco dovedem. viděl ste ho? neviděl.

LS: em to byl český film, já [myslím, že sem ho viděl]

JN: [to byl vo vo Kmochovi ((František Kmoch)) takovej]

LS: to byl takový film, ten hrál na tu národní strunu trochu, že jo.

JN: no právě, bylo to vo Kmochovi ((František Kmoch)) a jak jezdil a
po těch, po těch městech a propagoval teda českou muziku dechovou,
to bylo (..)

JN: to víte, hledal sem něco co b- vždycky něco, co by jako bylo pro
pro tu českou věc, nějak nenápadně, aby to ty Němci nepoznali jako.