Quote

DB: a řikám, ve středu města byly vybavenější ty kina a e venku tak
jak vz- v takovým předměstí jako byl Světozor a a ta Hvězda a Slávia
((Kino Slávia Židenice)), tak tam ani myslim žádnej bufet nebyl, ne,
tam nic [nebylo]
LR: [mhm]
DB: nebo jo? prodávali bombóny? asi jenom. a ňákou limonádu? (.)
nevím, sem byla moc malá, a ty kina potom už sme tak nějak opustili
LR: mhm

no tak tatínek ne, tatínek [byl sportovec] a...
LR: [ten ne] a nevadilo mu, že chodíte do kina, to ne nebo jo?
DB: né, vůbec [né]. néé
LR: [ne]((smích))
DB: já sem měla velice tolerantní rodiče, a ta maminka od mé
kamarádky, no ta byla kinařka ta odebírala kinoreví ((Kinorevue)),
ten časopis. tam byly vždycky ty hvězdy všecky, ty americký, naše,
prostě co byly tehdy v kurzu.
LR: mhm
DB: to byla bárová ((Lída Baarová)), že, mandlová ((Adina
Mandlová)), Zita Kabátová, to byly ty nejstarší vlastně, ta její
sestra Zorka Janů. no a to potom za války začali točit tu turbinu
((Turbina)) [třeba]
LR: [mhm] s bárovou ((Lída Baarová)) e a takový už ty známější, to
už možná znáte i vy ty [filmy]

tak tadyto akorát
LR: to ste říkala vlastně, že ste byla s tatínkem, že?
DB: to byl asi první takovej film
LR: [mhm]
DB: kterej mě uplně, jak ty ty větve se na tu Sněhurku ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)), jak to ožilo všecko, viděla ste ji, [kreslenou]?
LR: [viděla]
DB: no, to je hrozný přece pro malý děcko. to je něco jak Karkulka.
to je taky horor, to není [pohádka] no, tak jistě, že si pamatuju,

já sem teda dostávala spoustu knih, takže mám ještě z dětství
mám spousty knih a hezkých, protože já sem měla tetu učitelku a ta
<neměla> nic jinýho na práci, než okamžitě každý svátky, Vánoce,
knihy, knihy, knihy, knihy. ovšem našla pochopení, já sem hodně
četla
LR: mhm. a e teda když to pro to pro vás bylo tak důležité to kino,
[tak jestli ste měli ňáké]
DB: [no, důležité...]
LR: zvyky nebo ňáké hry, jestli ste zpívali písničky s kamarádkami
DB: tak já ty písničky umím dodneška. [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: <co se tam zpívaly>
LR: jaké třeba? [jestli si vzpomínáte], že ste hodně zpívali
DB: [no tak] [((německy zpívá))]
LR: [((smích))]
DB: to zpívala marika rek ((Marika Rökk)) no, tak já si to pamatuju.
anebo zara leondr ((Zarah Leander)) tím jejím hlasem takovym
((německy zpívá hlubokým hlasem))
LR: ((smích))
DB: <no prostě to bylo moje mládí nó>. vám to je dneska k smíchu,
ale to to tak bylo, a ty ty písničky no ty se zpívaly, Falešná
kočička, dávali na na Kobližné takovou kočičku, z tuhýho papíru, to
se otevřelo, tam byly všechno, kdy se to hraje, co se hraje, kdo tam
hraje, zaklaplo, propagace, že [jo], to bylo hezký
LR: [jasně]
DB: a Falešná kočička nó, to byl, no těch herců bylo moc
LR: mhm
DB: potom sem ee to byli ee vlastně e, ferbaska ((Věra Ferbasová))
nojó, dyť na ferbasovou ((Věra Ferbasová)) sme lítaly kde hrála, tam
[sme] všude byly

ani nevim už, jak se to
menovalo. no prostě mělo to zápletky, bylo to, mělo to cit ten film,
byly takový ty filmy, e něco to člověku řeklo a mám dojem, že to
člověka i vychovávalo,

[no, my sme my sme] měly takový, to byla Milena, Naďa, naše milá
sestřenice a to sme byly čtyři pět a to sme vždycky šly a pamatuju
si, že to stálo snad korunu nebo padesát halířů
LR: mhm
DB: na dětský takzvaný, odpoledne

JV: ale jako dítko školou povinný ee jsem byla víc v Řečkovicích a
rodiče, to byla pořád chata, přehrada, stanování na staré řece, o staré
řece bych vám (.) to sem si teď udělala takovej velkej památník, páč já
tomu říkám moje rodná řeka, od sedmi měsíců tam se mnou stanovali,

PS: mhm

JV: ještě sem neuměla chodit, takže teďka dávám dohromady fotografie z
té doby, ale dělám nový a jsem rádá že ju trochu vypustili, že si
vzpomínám na to údolí kam sme chodívali, takže rodiče teda vono se taky
nedalo v té válce moc cestovat, že,

PS: mhm

JV: takže prakticky to bylo je- hlavně ta příroda po tom okolí,

JV: ale no tak určitě no tak víte, hrozně bylo hezký to, že <třeba>
bylo to starodávný že se lepily plakáty po plotech a nebo na těch
plotech,

PS: mhm

JV: kolem dokola na každým rohu, ale každej týden vyšel novej program
kin i divadel, jo, takže to bylo takový, skoro bych řekla lepší než než
dneska

PS: mhm

JV: protože je to vyvěšený jenom na kinech a nebo teda no nemůžu
mluvit, nemám internet

PS: mhm

JV: ale v internetu se to dá dovědět zase všechno [to bych nemluvila
správně]

PS: [takže mhm] takže vy ste se orientovala o programu podle těchto
plakátů, kt- byly v okolí vašeho bydliště nebo...

JV: [určitě určitě určitě, no šla sem ze školy] přes konečnou došla sem
domů a maminka se hned ptala, tak co je novýho na příští týden
vyvěšenýho? ono v předplatným kde v tom v té legitimaci předplatný
program měla to je sice pravda, jo, ale všechno ostatní ty kina a ty to
všechno, to bylo na těch plakátech

PS: mhm

JV: takže to mělo cosi do sebe taky.

JV: [v Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) myslíte?

PS: v Řečkovicích

JV: to řečko- v Řečkovický kino ((Kino Sokol v Řečkovicích)) tam byl
velkej sál na cvičení

PS: no takže to museli vždycky [připravit]

JV: [a prostě] tam se dávaly židle spojený takovejma těma

PS: aha

JV: dřeva- dřevěnejma nějak sešroubovaný do do těch nez- víte jak se
spojovaly ty židle

PS: jo jo

JV: jo no tak to tam dávali, no a potom se to po kině zase odklízelo a
uklízelo na cvičení no nebo na ty bohoslužby to tam taky takhle bylo
udělaný ty židle.

PS: mhm

JV: no (.) našla sem tady nedávno mám to tam ještě v pokojíčku vám pak
můžu ukázat, je tam plán ještě stavební plán na přístavby kinosálu v
sokolovně.

JV: no takhle (.) sice mě k tomu vedli k té zbožnosti, ale já mám dost
samostatný myšlení, jo, takže já nejsem schopna fanaticky do něčeho,
jo, takhle jít.

PS: mhm

JV: ((smích))

PS: takže to vás neovlivňovalo [žádným způsobem]

JV: [ale no tak] tenkrát mohlo ovlivnit, že, jistě, no, ale já si
myslím, že člověk může být slušnej aji bez bez takovejch věcí
nějakejch.