Quote

Rozhovor vedla: Pavlína Vogelová
Rozhovor přepsal: Jana Volková
Datum a místo: 27.7.2010, Domov sv. Ludmily, Brno Židenice

Rok narození: 1923

Bydliště do roku 1945: Mokrá Hora (dnes ulice Tumaňanova, Mokrá Hora).

Povolání: Narátorka byla za války nuceně nasazená v královopolském
závodě, kde se vyráběly vagóny. Narátorka svou pracovní náplň zde
popisuje, jako „škrabání svárů“. Po narození syna zůstala narátorka
deset let v domácnosti, v této době vystudovala obchodní školu. Poté se
vrátila „zpět do závodu“, na jaký post není známo.

LH: ee jak bych to řekla, že si nepamatuju ty roky, kdy to bylo
založeno, jak to bylo skončeno,

PV: hm

LH: že to jako vůbec ne- si nepamatuju. to už je pro mě příliš stará
věc. řikám, chodila s- chodily sme jako děcka na filmy, samozřejmě že
nás vyhazovali, tak sme se em stavěly, abysme byly jako, aby nás ee aby
nás tam vlastně pustili.

PV: hm

LH: lezli sme <tam tak nějak> přes ty lidi, kteří tě tam pouštěli, že,
protože sme chtěli taky vidět filmy. pro nás pro děcka teda jako takový
ty mladiství, kteří sme vypadali na těch méně roků, tak nás vyhazovali
ti em ti em jak jak se tomu říká.

PV: hm

LH: no co hlídali jako trhali ty lístky. jak se tomu řekne.

PV: uvaděči?

LH: no?

PV: uvaděč? nebo

LH: no vrátní to nebyli, no prostě, prostě ti, kteří př- trhali lístky,
tak nás dycky odsud vyhazovali.

PV: hm

LH: že sme byli prostě, no nebyli sme tak jako vyspělí, když to nebyl
film jako pró, pro tyhle, jako pro starší, no ale zase někdy přivřeli
oči a nechali nás em na ten film se podívat. no taky sme přišli k em ke
kinu, a p- ee lístky byly vyprodaný, d- další, a byly jenom akorát před
em plátnem, že.

PV: hm

LH: tak sme si skládali peníze, abysme prostě mohli do toho kina jít,
protože když sme měli ňákou korunu, tak sme jeli do kral- šli sme pěšky
do Králova Pole, do toho kina, co teda ještě exist- no už asi asi ani
to neexistuje, takže sme em šli tam, a skládali ty korunky, aby nás
aspoň teda pustili před, před tu oponu. před to plátno. protože to
víte, jako tehdá nebyly takový možnosti jako dneska, aby dostaly děti
určitej jako na příděl ná na to, aby moh jít do kina, aby moh jít tam a
tak dále.

PV: hm

LH: to bylo pár korun, ale my sme si to skládali potom v těch kapsách,
abysme se vůbec <do toho kina dostali.> takže to nebyl takovej lehkej
problém, jet do kina a mít kapesné měsíční nebo týdenní.

PV: hm

LH: my sme dostali ná, třeba na snídani nebo na něco, no a tak nám
nějaká koruna zbyla, tak sme prostě se, taks- tak dostávali do kina.
takže, a pro nás Královo Pole, to už bylo velký město, že jo. a to my
sme jako em s tím nepočítali, že <se> ((směje se)) s tohle zvedlo, nebo
že prostě jak kolik to stojí.

PV: hm

LH: my sme měli pár korun a šli sme až do, pěšky až do Králova Pole.
anebo sme chodili teda na sokolovnu, do Řečkovic ((Kino Sokola
v Řečkovicích)),

PV: hm

LH: no a v těch Řečkovicích to bylo, kino vlastně to byl Sokol ((Kino
Sokola v Řečkovicích)), bylo to, byla to sokolovna, tam se cvičilo, a
bylo tam i to kino.

PV: hm

LH: takže em no ale sokolovna v Řečkovicích je dost veliká, a bývalo
kino ((Kino Sokola v Řečkovicích)), jako dosti plné, protože chodili ti
lidé starší už a tohle. takže nebylo té zábavy tolik. takže to všechno
bylo takové nijaké. a pamatuju si dokonce, že sme teda ze začátku i
chodili na filmy, které byly němé, že.

PV:hm

LH: které prostě eště jako ee se tam nemluvilo. prostě sme jenom viděli
film, a tam bylo psaný, co jako představuje, to samozřejmě velmi musel
si člověk domýšlet.

PV:hm

LH: když v tom kině byl. že?

PV:hm můžu se zeptat, pamatujete si, kdy ste byla poprvé v kině?

LH: to teda už si nepamatuju.

PV: nebo ňákou nejstarší vzpomínku?

LH: no nejs- ne- nej- ee dřív sem byla v kině, když to ještě bylo němé.
sme,

PV: hm

LH: říkali sme tomu němé.

PV: jo.

LH: protože vlastně nebyly k tomu ještě slova.

PV: hm

LH: ale kdy to bylo, to vám teda neřeknu. to už je strašně moc roků.

PV: hm

LH: to už, tohle to, to mně vůbec nezapadlo do hlavy.

PV: hm

LH: ne

PV: a ty němé filmy, líbily se vám tenkrát?

LH: prosím?

PV: jestli se vám líbily, ty němé filmy.

LH: no tak jistěže,

PV: jo?

LH: prosim vás, být v kině, no to se nám líbilo. i když to bylo němé.
dyť sme nic jinýho neměli.

PV: hm a to vy ste byla tenkrát třeba na obecné škole?

LH: no myslím, že i ee ano. myslím si, že to bylo ještě když sme
chodili do Jehnic do školy do obecné,

PV: hm

LH: takže to eště že to bylo, ještě v těch dobách. ale kolik mi bylo
let, no kolik, no muselo mi být aspoň deset let, si myslím.

PV: a můžete to nějak popsat? jako co se vám líbilo tenkrát, když ste
byla malá.

LH: to si nepamatuju.

PV: nepamatujete si.

LH: em-em, to si nepamatuju.

PV: co se vám nejvíc líbilo na kině s-

LH: no tak nejvíc se nám líbily filmy jako až se mluvilo, tak nejvíc s
Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)), ee že?

PV: hm

LH: to byly naše filmy, Nedošínská ((Antonie Nedošinská)), a kdo eště s
ní hrával. ježišmarjá, jak ten herec se menoval. Nedošinská ((Antonie
Nedošinská)), to byly první naše filmy, který sme viděli.

PV: hm

LH: to byly s Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)). no a pak byly další
filmy, že, to už byli prostě mladí herci, bárová, ((Lída Baarová)) a
tahleta elita zase, že,

PV: hm

LH: to už bylo, to sme byli jako dospělí, to už nám bylo těch čtrnáct,
<a patnáct,>

PV: ((směje se))

LH: tak to už sme byli dospělí, tak to už bylo pro nás prostě, no
prostě něco jiného jako. ten němý film, a taky se ukazovalo jenom
třeba, přijeli jako s tím filmem, jezdili po vesnicích,

PV: hm

LH: a ukazovali prostě jako někde v tom z těch filmů jako co dovezli, a
a něco bylo, no tak to víte, taky když se to prostě dozvěděli sme, že
je to něco nového, a že přijeli s filmem, no tak taky sme na to
chodili. no,

PV: hm

LH: protože to bylo pro nás vlastně něco...

PV: a jak to vypadalo, když přijeli s filmem. co, co to znamenalo.

LH: no to přijela taková, <takové auto,> jako bych řekla dodávka nebo
něco takového,

PV: hm

LH: no a v tom měli ňáký ty aparáty a a plátno se hodilo em jako třeba
v tom hostinci, když to bylo, no tak se em plátno tam připravilo, no

PV: hm

LH: a oni to tak nějak, jak to pouštěli nebo ne- <to už po mně
nemůžete,> prostě sme [viděli film,]

PV: [jasně.]

LH: no. takže to taky bylo. že se jezdilo s těma autama teda,

PV: hm

LH: a přišli filmaři teda s filmem, no, přijeli.

PV: hm

LH: jak to dělali,

PV: to bylo nějak často? nebo...

LH: prosím?

PV: jestli to bylo často, že přijeli s filmem nebo...

LH: né, né, to bylo vždycky prostě něco obzvláštního.

PV: hm a vy ste dycky šla, když přijeli s filmem?

LH: prosim?

PV: šla ste vždycky na film, když takle přijeli?

LH: no tak no to víte že ano. dyť všichni sme se na to těšili, tak em
prostě sme všichni honem šli na film.

PV:hm

LH: no, to je jasné.

PV: <jo.>

LH: my sme byli i prostě děcka na vesnici, a tam nebylo nic takového.
takže když jako se nehrálo třeba v těch Řečkovicích, ještě nebylo tak
zařízené, nebo prostě to stálo víc peněz než sme měli, tak tam to taky
stálo peníze, no ale bylo to prostě jako v menším nějaké restauraci,
tam nahodili to plátno, no a prostě tam předváděli.

PV: hm, jo, já bych se vás teď chtěla zeptat, vlastně když ste byla
ještě malá, když ste ještě chodila do obecné školy,

LH: počkejte, teď sem vám dobře nerozuměla. na obecnou, co co myslíte
obecné školy.

PV: ee ee když ste ještě chodila do obecné, do měšťanské školy, se tomu
říkalo?

LH: ano. nó?

PV: takže v té době ste už chodila do kina?

LH: no jistě že.

PV: hm a to ste chodila hlavně na vesnici, nebo ste byla i třeba v tom
Králově Poli a

LH: no tak to, to se říkám, když sme měli trochu peněz nebo sme
slyšeli, že se v Králově Poli em něco teda vy- významného jako tohle,
no tak sme si zašli do toho Králova Pole.

PV: hm

LH: protože to víte, to, to se tak mezi náma dozvědělo. chodili sme do
Sokola, chodili sme tohle, no tak sme věděli, co se kde asi děje, no
tak sme šli do kina.

PV: hm

LH: to už do když sem chodila do té měšťanské školy, to sme chodili do
Řečkovic, a někteří chodili už na gympl do Brna, no tak ti už jako byli
něco víc jako my, ty, který sme chodili na měšťanskou školu.

PV: hm

LH: to byl rozdíl velikej, protože gymnázium a ob- a měšťanská škola,
to byl velikej rozdíl tehdá. protože to už byli jako prostě pro nás
něco víc, protože sme věděli, že půjdou dál studovat, anebo že tam teda
budou končit na tom gymnázium, a gymnázium pro nás bylo něco velikého.

PV: hm

LH: prostě jako sme to brali, že sme jako ponížení. protože chodíme
jenom na měšťanskou školu.

PV: hm á a když ste šla do kina, s kým ste chodila.

LH: no parta kluků a holek, no jak ste si to představovala.

PV: já nevim.

LH: no na dědině byly party, a to se chodilo prostě v partě, samotný
né.

PV: hm

LH: to se vždycky chodilo v partách.

PV: a třeba i když ste byla ještě malá, třeba eště před deseti lety,
nebo

LH: no př- před deseti lety sme nechodili do Králova Pole. to sme
chodili až od těch dvanácti do těch patnácti a tak. protože sama jít do
kina do Králova Pole kolem lesů, a tak dále kolem lesů pěšky, protože
zas tramvaj stála peníze.

PV: hm

LH: ta jezdila, byla konečná v Řečkovicích, a do Králova Pole se
jezdilo tramvají, ale my sme na tu tramvaj neměli, tak sme chodili od
nás, z Mokré Hory kolem lesa, do Zamilovaného hájku v Králově Poli, a
prostě tohle. to se chodilo pěšky.

PV: hm

LH: to se necho- nejezdilo,

PV: hm

LH: na to nebyly peníze, když sme šli do kina, už sme neměli na
tramvaj.

PV: aha. ((směje se))

LH: ((směje se))

PV: jo, takže předtím ste chodila akorát na ty em na ty promítání u
vás, když někdo [(dojel)]

LH: [no tak] jistě, když ee ani u nás ne, to se spíš jezdilo do Jehnic,
protože to byla hlavní, my sme byli
jenom malá dědinka,

PV: hm

LH: nás tam bylo asi dvě stě lidí. a Jehnice, to byl hlavní, tam sme
měli starostu a všechno. i Ořešín tam měl prostě v těch Jehnicích. to
sme byly tři dědiny, protože sme nestačily abysme měly svého starostu.
takže my sme byly jenom osady.

PV: hm já vlastně, mohla bych se vás zeptat, vy ste vlastně vyrůstala,
kde ste vlastně vyrůstala? a em

LH: počkejte, co ste teď říkala, co sem nedostala?

PV: em že bych se vlastně chtěla zeptat, kde ste vyrůstala, jestli ste
tam byla celou dobu, vy ste se narodila v Řečkovicích?

LH: ja, já sem se narodila tisíc devět set dvacet tři.

PV: a narodila ste se kde?

LH: narodila sem se v Řečkovicích, ale trvale sem bydlela osumdesát
čtyry roky na Mokré Hoře.

PV: na Mokré Hoře. a ulici si pamatujete?

LH: co si?

PV: ulici. na které ulici.

LH: no to nebyly ulice, ulice byly až později,

PV: hm

LH: a potom, my sme měli číslo jedna, a by- byli sme hlavní ulice, a
pak nám dali, pak sme si vzali méno prostě Tumaňanova, když byla válka,
tak tam zahynul ňáký Rus, a ten si, ten jeho vedoucí, teda jako ňákej
ten nadřízenej vojensky, si přál jako, že by em byl rád, kdyby se
menovalo ulice podle něho. Tumaňanova, takže my máme em tohle, ee naši
teda ee zástupci ee jako starosta a ti takle, další, tak se u tohle,
že, bylo jako os- teda mrtvého Rusa, tak se menoval Tumaňan, takže my
máme méno, já na té ulici sem bydlela na Tumaňanové jedna.

PV: hm

LH: pak se to i očíslovalo domy, takže místo jedničky to byla šestka.
ale náš dům jako byl kdysi první postavenej.

PV: hm a měla ste ňáké, nebo měla ste ňáké sourozence?

LH: co mám?

PV: nějaké sourozence, jestli ste měla.

LH: já nerozumím.

PV: ee sourozence.

LH: né, já sem je- byla jedináček.

PV: jedináček. a můžu se zeptat, co dělali vaši rodiče?

LH: prosim?

PV: jestli se můžu zeptat, co dělali vaši rodiče. jaké povolání.

LH: moji rodiče?

PV: hm

LH: no moje maminka byla doma jako všechny ženy, že, tehdá nechodily do
práce, většinou byly doma,

PV: hm

LH: to kousek pronajatého políčka sme měli, no a tatínek byl, napřed
pracoval v továrně, no a pak byl taxikářem.

PV: aha, hm a můžu se zeptat, co ste dělala vy, vlastně? jaké
zaměstnání?

LH: jak myslíte, co sem dělala?

PV: jaké zaměstnání ste měla vy.

LH: no tak já sem byla dlouho doma, protože sem měla syna velmi
nemocného, takže já sem udělala ještě obchodní školu, a šla sem
pracovat, až synovi bylo, kolik já nevim, deset myslím, a dceři bylo
šestnáct, kteří šli potom na ee jako studovali na průmyslových školách.

PV: hm jo, a kdy ste se vdávala?

LH: no tak jistě ve válce,

PV: ve válce.

LH: roku devatenácet čtyřicet čtyry.

PV: aha

LH: protože aby sme nemuseli do Německa.

PV: hm

LH: to byly ročníky jednadvacátý, dvaadvacátý, třiadvacátý a
čtyryadvacátý, no napřed sem byla nasazená jako v Králově Poli, což sem
dělala, co sme dělali tam se tahdá dělaly vagóny, tak sme škrabali
sváry, no a pak sem šla na mateřskou, no a pak sem se vrátila až teda
po synově, kdy byl nemocnej, tak pak sem se vrá-, až bylo to trochu
lepší, tak sem se vrátila do do tohoto.

PV: hm

LH: do závodu zpátky, no a tak to je asi tak všechno.

PV: jo

LH: co vám mohu říct.

PV: né, určitě ještě mnoho víc. já bych se chtěla zeptat, vy ste ráda
chodila do kina, že jo.

LH: no tak ee jinou možnost sme neměli. nebo přijelo divadlo, jako po-
ee pojízdné divadlo. a ee u nás tam byla restaurace, která měla
jeviště, a bylo to jako divadlo taky. bylo em ee taková, prostě to byla
postavená, tak jak třeba na kuželky, když měli, vprostřed zakrytá, no a
tam dali tohle, tak sme chodili tam na do těch divadel.

PV: hm

LH: když přijelo divadlo, to bylo taky ú- úžasné.

PV: hm jo. já bych se ještě zeptala, ee do těch vašich deseti let,
ještě,

LH: do těch mých desíti let, no tak to bylo prostě em, to se moc
nechodilo nikam, nebo říkám, když přijelo
nějaký divadlo,

PV: hm

LH: nebo něco, tak sme šli na to. protože nic jiného u nás nebylo.

PV:hm

LH: ani Sokol u nás nebyl, to sme museli chodit do Řečkovic, říkám vám,
my sme byli malá osada, takže nás tam, jestli bylo dvě stě devadesát
lidí, to bylo všechno.

PV: hm

LH: ale měli sme tam em prostě už milionáře teda, jako, tehdejší, kteří
tam měli postavený víly ((vily)). protože Mokrá Hora byla jako výletní
místo. to se tehdá nechodilo eště, nejezdilo k moři. to bylo výjimečně,
kdo jel k moři, ale prostě, jezdilo se k nám na letní byty.

PV: hm

LH: takže přijela rodina, a hlavně Židé, kteří tehdá měli vlastně
obchody, a to všechno, vypravili služebnou na letní byt s dětma. u nás
bylo tehdá už udělaný bazén.

PV: hm

LH: na Mokré Hoře. takže tam se jako srocovali lidé a chodili i
kolikrát z Králova Pole pěšky kolem, jako em tohle, a stavěli se na
koupališti, a prostě tak. takže my sme byli takové výletní místo. to že
sou kolem nás samý lesy, takže to bylo prostě tak.

PV: hm

LH: tak sme tehdá žili.

PV: a když když přijelo ňáké kino, tak to ste šli všichni? i s
rodičema, i s [kamarádama?]

LH: [ale né,] no tak podle toho, když nás pustili, tak sme šli na
všechno. když nás tam nepustili, no tak sme nemohli nic dělat.

PV: hm a co vlastně říkali vaši rodiče na kino. líbilo se jim?

LH: no tak moje matka, ta nechodila nikam, ta nemilovala, ona milovala
divadlo, až jako byla starší, a chodila s mými dětmi jako do divadla,
ale na filmy nechodila.

PV: hm á

LH: a otec neměl čas, protože byl potom taxikář, tak už on neměl čas.

PV: hm a bavili ste se třeba doma o filmech, nebo...

LH: né, vůbec né.

PV: hm

LH: maminku to nezajímalo, otec byl pořád pryč.

PV: hm a třeba s dalšíma děckama, nebo se [spolužákama?]

LH: [no tak s] dalšíma děckama, to víte, že sme všechno prožívali
prostě,

PV: hm

LH: když sme něco viděli, tak sme hráli potom tam i divadlo, anebo
prostě co sme viděli, tak sme si vykládali, nebo sme i ňákej záběr
dělali z toho, co sme viděli, co se nám líbilo ve filmu.

PV: hm. takže to bylo důležité pro vás.

LH: to bylo pro nás, pro nás děcka, kteří rodiče tehdá s ná- moc s náma
nehovořili,

PV: hm

LH: protože si pořád představovali, že sme příliš mladí, anebo taky
tím, že když jich bylo víc, jako v rodině, těch děcek, tak si o tom
vykládali, nebo potom zase nám někteří říkali co a jak,

PV: hm

LH: a čemu my sme třeba nerozuměli, tak ti starší nás poučovali, no a
já vůbec s kým sem měla hovořit, maminku to nezajímalo, maminka měla
práci, otec byl věčně pryč, tak všechny práce musela dělat sama,

PV: hm

LH: protože jistě musel, živil nás, tak musel být s autem, dokuď teda
jako věděl, že ještě stával u těhle,

(rozhovor na 20 sekund přerušen příchodem třetí osoby)

LH: takže moje maminka se o takový věci nestarala. ne- nezajímalo jí
to, takže a já sem musela jenom s děckama sme ho- hovořili.

PV: hm

LH: no takových rodičů bylo víc, že prostě bylo plno dětí, tak rodiče
neměli starost o naše zájmy.

PV: hm

LH: tak to bývávalo. že by měli zájmy o nějaký filmy nebo něco, tak
třeba šli se na to divadlo podívat, no ale spíš to divadlo víc jezdilo
jak ty němé filmy. no a říkám vám, když, tak prostě do těch Jehnic
ještě jako zajeli, protože to byla velká dědina, bylo tam plno sedláků
a takových těhle, takže tam bylo víc omladiny a všeho.

PV: hm

LH: páč to byl střed těch tří dědin.

PV: hm a jak to tam vypadalo, v těch Jehnicích.

LH: jak to vypadalo, no tak sme tam měli školu, byl tam pivovar,

PV: hm

LH: takže lidé měli i ty práci, no a ženy měly práci na polích, ee
protože třeba měli svoje políčko, tak ten sedlák jim obdělal pole, a
oni museli za to zase chodit pracovat, aby si odpracovali prostě, když
on jim prostě to políčko zorá, a em a zasadí třeba brambory nebo tak,
tak museli, (byli vděčný) tomu sedlákovi, a chodili mu za to dělat.

PV: hm

LH: takže to bylo tak. no. něco si udělali sami, a něco jim musel dělat
ten sedlák, no tak mu museli za tu, (ten) chtěl zas za tu svojí práci
chtěl zas práci od těch lidí.

PV: hm á

LH: a u nás teda nebyl na Mokré Hoře žádný sedlák, jenom teda u nás
byli bohatí lidé, kteří si u nás stavěli víly ((vily)).

PV: hm

LH: protože to bylo opravdu jako ee prostě samej les a pole, takže, no
a taky tam byl sta- statek teda, už tehdá, který měla ňáká hraběnka
nebo kdo, takže potom z toho udělali státní, no a ti lidé chodili
pracovat zase k tomu, k tomu statkáři.

PV: hm jo. a takže, ale to kino bylo teda v těch Jehnicích,

LH: prosim?

PV: to kino, bylo teda v Jehnicích?

LH: já vám nerozumim.

PV: to kino, v Jehnicích?

LH: já vám nerozumim. sou někdy nějaký slova, který já těžko pochopim.

PV: jo.

LH: takže musíte být se mnou trpělivá. já sem vám teď vůbec nerozuměla.

PV: ee vy ste chodila do kina do Jehnic, když ste byla malá.

LH: no tak ee když šla parta.

PV: když šla parta? jo.

LH: protože samotná tam byly jenom pole,

PV: hm

LH: nahoře škola, na kopci, a dolů se chodilo tohle. takže jenom když
šla parta.

PV: hm

LH: sama bych tam bývala, jak bych došla. to bych musela jít sama mezi
poli a tak dále. takže my sme chodili v partě. my sme chodili parta na
tohle, do Soběšic, a bůchvíkam.

PV: hm

LH: a furt se chodilo přes les, takže, a nebo mezi poli, takže ste
nemohla sama, desetileté děcko někam prostě jít.

PV: hm

LH: to nešlo.

PV: jo, a jak často asi ste chodili.

LH: ale no tak, moc často ne.

PV: hm

LH: řikám, když se parta domluvila, tak se šlo.

PV: hm

LH: jinak, sama člověk nikam nemoh jít.

PV: hm a jak se vám to líbilo, to kino v Jehnicích.

LH: no to, no to víte že se nám to všechno líbilo,

PV: no

LH: ježišmarjá, dyť my sme nic nevěděli, tak se nám všechno líbilo.

PV: hm a jak to tam vypadalo, tenkrát.

LH: no to byla hospoda,

PV: hm

LH: a v té hospodě, říkám, bylo plátno, no a odkud to teda šlo, to my
sme, to nám bylo jedno.

PV: jo, jo.

LH: to nám bylo jedno. říkám, až potom teda jako starší, no to už nám
bylo k těm čtrnáct, patnáct, tak sme do toho Králova Pole vyrazili,
teda každý s tou nějakou korunou, a tohle.

PV: hm

LH: museli, tak si musel žít jenom v partách. to se nedalo samotná
někam jít.

PV: hm

LH: to nás muselo i do toho Sokola, sme museli, tam to nebylo tak
obydlený, tak tam dokonce byly místa, kde prostě přepadali, a tak dále,
takže my sme děcka, autobusy nám nejezdily, nic nám, všecko pěšky.

PV: hm

LH: takže my sme museli jít s partou, sám nemohl člověk nikam jít.

PV: hm

LH: no kór děcka. a to by nás taky maminka pěkně hnala všecky.

PV: hm

LH: a když sme šli, už byli mnohem větší, a chodili sme třeba teda do
toho kina, tak to zase parta. to to jeden člověk nemoh tam jít.

PV: hm

LH: a kór děcka.

PV: a můžu se zeptat em učitelé, říkali něco o filmech? nebo...

LH: ee co myslíte o učitelích, že nám něco radili?

PV: no, nebo jestli [jestli nějak mluvili o filmech, nebo]

LH: [ale kdepák. učitelé] neměli zájem o nic [takového.]

PV: [vůbec.]

LH: em nás učili, pochopitelně, abysme byli ke starým ohleduplní,
abysme prostě když tohle, abysme jim pomohli když vidíme, ale jinak, a
pak ti staří tam nechodili, to měli svoje tyhle, stoličky a židličky, a
prostě tyhle em jak se tomu říká, lavičky, a někde si sedli a vykládali
si, a vo děckách neměli zájem.

PV: hm

LH: to prostě jako, je zbytečný vykládat něco o o těch, a učitel, no
musíte se chovat ke starému tak, jak se máte, a prostě pozdravit,
protože ne- neexistovalo, aby chodil někdo po tomhle, po dědině a
nepozdravil ty starší, a měl k nim úctu,

PV: hm

LH: pomohl jim kdekoliv se mohlo. a ne tak jak dneska se chodí a prostě
ke starým, řekne staří nám ubírají, prostě dostávají důchody, a my
musíme dělat, tak jak kdyby my sme nedělali na ty starý předtím.

PV: hm

LH: tak to byl, takovej byl život. ale učilo se opravdu chovat se ke
starejm velice dobře, a ne aby prostě něco po-, běda, kdyby děcko
nepro- ne- netohlen, ráno nepozdravilo, nebo

PV: hm

LH: někomu, když prostě něco upadlo, rychle se zvednout, místa kdekoliv
uvolnit, dneska, to je směšný, tady tohle toto.

PV: hm

LH: jinak vám nemůžu už o <tom nic říct.>

PV: no, já bych se ještě zeptala, když už ste byla starší, třeba když
vám bylo dvanáct, třináct, patnáct, jak často ste asi chodívala do
kina? jak často.

LH: no tak jak často, to vám nemůžu říct. když nás napadlo, parta
řekla, že se de do kina, tak se šlo do kina.

PV: hm

LH: když sme ovšem měli peníze,

PV: hm

LH: <pochopitelně.>

PV: a to bylo třeba jednou za týden, nebo...

LH: ale kdepak jednou za týden, to bývalo tak bych řekla do toho
měsíce, když sme šli třikrát do kina.

PV: hm

LH: to nebylo tak, nebyly peníze.

PV: hm

LH: byla taková doba, že prostě se nedělalo, taková doba, jak je teď,

PV: hm

LH: tehdá byli nezaměstnaní, tehdá se stavěly všelijaký domečky, aby
lidé na jak se říkalo šanghaje, aby lidé vůbec dostávali každej týden
asi třicet korun, a to měli pro děcka a pro pro všechno. v Řečkovicích
byla šanghaj vystavěná, v Králově Poli taky byla šanghaj vystavená, ty
děcka opravdu neměly peníze.

PV: hm

LH: to, to se nedalo, když ste šla třikrát do měsíce, tak to byl
vrchol.

PV: hm a

LH: nebyly peníze, byla taková doba, já, mně bylo sedum let, když
prostě zas byla tady taková doba tak jak je teď. nebylo práce, nebylo
ničeho.

PV: hm

LH: takže, nemyslete si, že sme mí- my děti, kteří sme žili na dědině,
tak že sme byli nějak bohatí a mohli sme chodit každej týden, nebo em
tohle. a tam se stejně dycky byla sobota, anebo vůbec jenom neděle,
podle toho, a em to se chodilo do toho kina, ve všední den kino vůbec
nehrálo.

PV:hm a později, když už ste se třeba vdala, tak ste chodila [( )]

LH: [no tak když] sme se vdali, taky byla válka, takže toho taky bylo
strašně moc,

PV: hm

LH: protože se válčilo, a já mám vůbec dojem, že v té době vůbec bylo
kino zavřeno, že se ani nehrálo v Řečkovicích, a em ve válce kdo měl
zájem moc o kino.

PV: hm

LH: to až teda,

PV: [až potom.]

LH: [jako byl] člověk dospělý, tak se šel podívat, no dospělý, no tak
to sme byli ještě mladí, ale nemě- neměli sme na to.

PV: hm

LH: drahé bylo jídlo, nebylo na to, aby se mohlo chodit do kina,

PV: hm

LH: takže si, ve válce si vůbec nepamatuju, že bych někdy teda, jednou
třeba,

PV: hm

LH: za půl roku nebo za čtvrt roku se šla podívat do kina. a mám dojem,
že dokonce bylo i zrušeno, za té války, že se asi vůbec nehrálo.

PV: hm

LH: takovej dojem mám, nevím určitě, ale já sem určitě v té době do
kina nechodila.

PV: hm, jo. a tak em když ste byla mladší, tak vy ste říkala, že ste
chodila do víc kin. že ste chodila do [Soběšic,]

LH: [co že sem] chodila?

PV: že ste chodila do víc kin, že ste chodila vlastně do Řečkovic
((Kino Sokola v Řečkovicích)), do Králova [Pole,]

LH: [no do, no] do toho, no tak do toho ře- ((Řečkovice, Kino Sokola
v Řečkovicích)), tam, v tem omladině,

PV: hm

LH: když sme teda, říkám, do těch osumnácti let, protože sem se vdala v
těch osumnácti, pochopitelně, abych nemusela do Německa, no a práce,
byla sem nasazená v té Královopolské, no, takže sme ani nepomysleli na
nějaké tyhle.

PV: hm

LH: a pak, my sme, manžel a já, my sme rádi, jako děcko, my sme už
chodívali po lese, sami, teda s partou, né samy holky, ale prostě celá
parta sme chodívávali, no to sme chodívávali tančit, ani nás kino
nezamímalo ((nezajímalo)), a pak sme šli domů, nebo na Vranov sme
chodili, zase, celá parta,

PV: hm

LH: do kavárničky kde byla, kde byly rourky, se dělaly, trubičky,

PV: <jo>

LH: jak sme tomu říkali, <rourky.> no tam byla taková malá kavárnička,
to se šlo potom přes les zase, to ste nemohla chodit sama.

PV: hm

LH: to zas musela být parta.

PV: hm

LH: protože to neexistovalo, protože kolem nás je celej les, a my sme
rajzovali, odpoledne sme sebrali se, a šli sme třeba na ten Vranov. a
pak sme šli k večeru, o těch pěti hodinách zase z toho Vranova, zase
sme museli lesama a tohle. takže nás potom už kino taky nezajímalo.

PV: hm takže to už ste pak šli radši někam jinam? jako [do kavárny,]

LH: [no chodili sme] na čaje.

PV: jo.

LH: do, třeba do Soběšic sme chodili na čaje.

PV: hm

LH: tam byla zas tahle, tam byla em jak se tomu říkalo, sokolovna, a do
té sokolovny se chodilo na čaje. a turisti, kteří přišli, třeba šli
odněkud, tak se stavili na tom na tom čaji, se tomu říkalo. čaje. ovšem
bylo to takový taneční, takový sportovní, tam se, tančilo se, prostě
šla ste třeba v kalhotech, v botech v těhle, a tam se tančívalo. tak
tam sme chodili.

PV: hm

LH: no a pak sme chodívali tančit taky do pivovaru v Řečkovicích. tam
taky byly takový ty tanečníky, o těch pěti hodinách pro tu mládež.
takže pak nás kino nezajímalo.

PV: hm takže kdy ste asi přestala chodit do kina, nebo ee

LH: no tak ne- nepřestala sem chodit do kina, ne, ale teda kino potom
už, pak mám dojem, že v těch Řečkovicích se zavřelo, takže,

PV: hm

LH: do města se chodilo už i když sem byla vdaná, tak sme chodili na
filmy, který byly vyhlášený, tak to jako už po té válce. po té válce se
snad začalo chodit na ňáký vyhlášený filmy, který prostě, byla tam
bárová ((Lída Baarová)), Nedošínská ((Antonie Nedošinská)), prostě
tohle, Pištěk ((Theodor Pištěk)),

PV: Pištěk ((Thedor Pištěk)).

LH: a takový. takže prostě se třeba na to šlo, no ale zase se nechodilo
každý měsíc, zase třeba za čtvrt roku.

PV: hm

LH: a to už se potom chodilo do města. to už v Řečkovicích
neexistovalo, filmy nejezdily jako po hospodách a tak. takže a no a pak
už člověk chodil do divadla, neměl zájem na na tó, na filmy.

PV: hm

LH: ale říkám, to byly filmy, který natáhly lidi, který byly teda něco
už.

PV: hm jo.

LH: takže to je asi tak všechno, co vám můžu říct.

PV: no já bych se ještě zeptala, když ste ještě chodila do kina, když
ste měla těch dvanáct až patnáct let, tak em

LH: no říkám vám, jak potom byla válka, tak ee to už jako to kino víc
odpadalo. to už sme neměli zájem.

PV: hm a tak třeba v těch třicátých letech, když ste ještě chodila, tak
keré kino se vám nejvíc líbilo, třeba. tady v Brně.

LH: jako myslíte děj? nějakého filma?

PV: em ne. kino. vyloženě [budova]

LH: [ale kino] říkám, kino už potom se nám ee prostě sme neměli zájem.
jak už nám bylo zase těch šestnáct, do těch patnácti snad do toho kina.
ale jak už nám bylo šestnáct, tak už sme měli zase zábavy jedině ty
čaje, který byly o té páté hodině, a takový prostě,

PV: hm

LH: toto nás už zase zajímalo. kina nás už nezajímaly.

PV: tak jo. tak do těch patnácti let, když ste chodila do kina. tak
které se vám tenkrát nejvíc líbilo. jestli [(bylo)]

LH: [prosim?]

PV: keré se vám nejvíc líbilo tenkrát. z těch kin, do kterých ste
chodila.

LH: ňáký program? jako [nebo]

PV: [ne ne,] budova, a vůbec všechno. jako...

LH: ale no tak do těch patnácti to, to bylo ještě ty Řečkovice, byly
dobré,

PV: [Řečkovice.]

LH: [no a] do toho Králova Pole sme se dostali jednou za čas. když sme
měli peníze.

PV: hm

LH: takže to bylo tř- to to to sme si museli teda všichni pěkně
ušetřit. nebo sme si domluvili teda, tak sme
si honem našetřili peněz a to taky nebylo tak často.

PV: hm

LH: tam to bylo moc drahé pro nás, v Králově Poli.

PV: hm

LH: tam to bylo už jinačí, tam už to bylo připravený a ty Řečkovice
byly takový prostě, aby se něco, a ti staří lidé, aby měli kam chodit a
tak. takže to, v Řečkovicích, no, [jako]

PV: [a a jak] to vypadalo, třeba v Řečkovicích, když se promítal film

LH: no tak nic, no, tak plátno, a někde to pouštěl, a židle se tam
nanesly, který byly v Řečkovicích, když tam třeba byla ňáká zábava nebo
něco, sál byl dosti velkej, takže málo kdy myslím to bylo plné, abych
řekla, to prostě bylo takové provizorium, aby teda ty Řečkovice taky
nějak žily, to nebylo jak dneska tisíc, statisícové Řečkovice. to bylo
taky sedláci, a a a domkaři a takový.

PV: hm

LH: to nebylo žádné, myslíte si, že sme tam měli nějaké vysoké domy? to
spíš u nás byli jako ti em snad Vichr, ( ), taková elita už u nás
byla, tak ti měli nádherné víly ((vily)) postavené a tak. jinak to byly
domky, malé domky, nízké.

PV: hm

LH: no. a že náš Vichr byl vlastně, vy si to nepamatujete, no ale víte
na Kobližné, prostě to železářství, to bylo Vichrovo tehdá, tak oni to
mají zas, myslím, nebo já nevím, jak je to teď. ale prostě oni měli ee
zařizovali u nás si pro sebe em tuhle plyn, topili plynem už tehdá oni.
ale on si to zařizoval, jako prostě prodával em ty ty věci, které k
tomu plynu patřily, tak si zařídil plyn. a my ostatní sme neměli. a pak
teprve se, my, ostatní, sme si, povolili nám, že si může teda plynárně
povolit, že může napojit na to jeho vedení,

PV: hm

LH: to bylo všechno prostě takové, vám řikám, my sme neměli na Mokré
Hoře žádnýho em žádnýho koně, žádnou krávu, u nás byly jenom kozičky, a
na ee byly tyhle, byly ee takové vinohrádky, jak se řikalo, a lidi
nosili hnůj v putně, na zádech, do toho vinohrádku.

PV: hm

LH: si dovedete představit, jaká to byla malá obec, tak my sme mo- že
by někdo z těch starších chodil do toho k- kina,

PV: hm

LH: no to málo kdo. protože Řečkovice už byly větší, a tam bylo mnohem
víc sedláků zase než v Jehnicích, tak ti snad zase ti, děcka měly víc
peněz jako my ostatní.

PV: hm

LH: my sme byli ta chudina.

PV: jo.

LH: jo?

PV: jo.

LH: a prostě v Řečkovicích už byli bohatší, protože chodili ee, do
města to měli blíž teda, jako do těch továren, no blíž, chodili pěšky
ke svaté Anně ((Nemocnice u sv. Anny)) polama chodili, aby nemuseli
platit teda tu tramvaj, každý hleděl na korunu.

PV: hm

LH: takže nemohlo si myslet, že by chodil nějak do toho kina. když teda
jednou za čas šel v neděli do toho kina, nebo, to byl svátek.

PV: hm a jak to probíhalo, to představení v Řečkovicích.

LH: prosim?

PV: jak probíhalo to představení, když ste [byla v Řečkovicích.]

LH: [no tak] představení, no normálně. sedla ste si na židli a koukala
ste, co bude.

PV: ((směje se))

LH: takže, jak probíhalo, normálně. dívala ste se na to, neměli sme
rádi moc aby před tím byly ty zprávy, jak voni to jako vysílali, no
prostě sme byli, byli sme rádi, že sme v kině.

PV: hm

LH: bylo to pro nás teda, jako pro nás děcka, když sme se dostaly do
toho kina, když nás <nevyhodili, pochopitelně,> tak

PV: hm

LH: a pak sme neměli peníze. opravdu ne.

PV: hm

LH: na to sme nedostávali. málo kdy, prostě když ste dostala, když ste
přišla domů a maminka řekla ne, nemůžeš prostě, nemáme peníze.

PV: a někteří říkali, že třeba se někdy prodávalo nějaký jídlo mezi
těma filmama, anebo že tam byl nějaký program,

LH: ne ne ne, nic se tam neprodávalo,

PV: hm

LH: nic se neprodávalo, každý byl rád, když měl na ten lístek.

PV: jo. ((směje se)) a v Králově Poli, to bylo taky tak?

LH: v Králově Poli si nepamatuju, že by se prodávalo. a pak nás to
nezajímalo. dyť my sme neměli peníze. my sme byli rádi, že sme ty
desetníky dostali na to, em na to, abysme se dostali všichni do toho ee
kina.

PV: hm

LH: takže sme ty desetníky a všechno posbírali po kapsách, co sme měli.

PV: hm

LH: takže sme si taky, nepamatuju si, že bysme si tam něco koupili,
nebo že bysme mohli prostě něco mít.

PV: hm

LH: byli sme rádi, když sme sehnali, abysme se dostali dovnitř.

PV: hm a třeba da- dalo se bavit při filmu? nebo bavili [se di-]

LH: [v tom] kině?

PV: ano.

LH: no né, no dyť tam bylo ticho, abysme slyšeli.

PV: hm

LH: jak vás mohlo napadnout, že bysme se bavili v kině. to sme se
bavili po cestě, dyť my sme měli z toho Králova Pole zase cestu em
těma, pod lesem, do Zamiku, do Zamilovanýho hájku, jak se tam říká, v
Králově Poli. a to sme šli porád kolem lesa. kdepak bysme se bavili v
kině, anebo prostě tohle.

PV: hm

LH: to sme museli zase jít pěšky.

PV: takže až až po kině ste se bavili o filmech.

LH: no, jistě. po kině, když sme na to měli času dost, to bylo přes
hodinu cesty.

PV: hm

LH: takže kdepak bysme měli ((směje se)) v kině sme seděli jak putičky
a koukali,

PV: ((směje se))

LH: voči vykulený, prosím vás, dyť vy si nedovedete přestavit, co to
bylo jako když ee sme se my narodili. to byla, řikám, jednak byla ta
doba taky těžká, začalo, teprve začalo být lepší ee republika taky
nebyla žádnej med. to bylo taky chudinný strašně moc.

PV: hm

LH: ti lidé, co bydleli prostě daleko, jako města to, tak jedině ty
města měly tu práci, a jinak lidé dělali jenom na polích a tak. žádných
peněz moc nebylo. a ženy nechodily do práce. pro ženy tehdá nebyla
práce. jenom ty, co teda třeba vystudovaly, anebo, nebo ve fabrikách,
říkalo se jim, těm ženám, fabričky,

PV: hm

LH: a ty teda dělaly v továrnách třeba ee tady na Hrnčířské byla
továrna na ee hrnce a na takový věci, tak tam se dělalo prostě, takže
nebylo práce,

PV: hm

LH: každý byl rád, když někde, a jinak se dělalo u těch sedláků.
nemyslete si že něco bylo zvláštního.

PV: hm

LH: a když sme chodili do školy, tak nám ee jehnickej pivovar vždycky
nám udělal, prohrábl cestu s koňma, aby mohl jet s pívem, tak nám
prohrábl cestu, jinak nám tam nikdo nic neoddělal. jenom ti, že
potřebovali se dostat do Brna s koňma, oni měli koně, prostě vozy, a to
pivo vozili do Brna.

PV: hm jo.

LH: takže žádná slast. tam nebylo nic, tam byly akorát tř- ee tyhle,
jablka kolem cesty,

PV: hm

LH: a to sme eště říkali (obstrdlis), a to sme šli ze škole a házeli
sme kamením po těch jablkách, a shazovali a někdo dostal i kamenem do
hlavy. víte?

PV: ježiš.

LH: protože ee žádná prosím sláva. to bylo štěstí, když člověk měl, a
každý šetřil tu korunku.

PV: hm

LH: a pak až se začal Hitler tohle, tak teprve se začalo zbrojit, a
začala být práce. celou tu dobu nebyla práce. nemyslete si, že prvá
republika byla taky ňáká blaženost, že? začala první republika, prostě,
Masaryk ((Tomáš Garrigue Masaryk)) se zasloužil o tom, Štefanik ((Milan
Rastislav Štefánik)), o první republiku, no a tím teprve se začalo
dělat, dyť sme byli tolik let sme byli pod těma, to pod Rakušanama, pod
Němcama.

PV: hm

LH: no, takže a ti nám práci, ty se starali o svý menovce, že? proto
byli Němci vždycky tak nabubřelí, že oni sou něco jiného jako my. my
sme byli tři sta roků sme byli pod Rakouskem, že jo.

PV: jo.

LH: takže žádná slasť.

PV: hm

LH: žádná slast to nebyla. byla chudoba veliká, ee tihle stávkovali, ee
jak se menujou, ee zaměstnanci teda v těch fabrikách, a ty fabričky, s-
prostě stávkovali, protože jim dávali málo platili, pochopitelně,
zaměstnavatel, tak jak je to dnes, se stará, aby vydělal, aby on
vydělal, a musí ty zaměstnance utiskovat, protože nemůže jim dát to, co
by oni chtěli.

PV: hm

LH: a tak to bylo vždycky. a teď při- teda ta první republika, takže i
když jako sme byli už samostatní, což bylo největší dílo našeho
prezidenta, Štefanika ((Milan Rastislav Štefánik)), a těch eště druhých
teda. ale tito dva vlastně se zasadili o naši republiku. no jistě, tak
bylo těch víc, ale hlavní činitelé byli tito. takže to je všechno, no a
začala ee tenhle, Hitler, pořád začal, že válku chce, tohle, tak teprve
se stavěly tyhle, eště zbrojovky ve Vsetíně, na Slovensku se stavěly
prostě a vyráběl se potenciál k válce. tak teprve začalo být lepší. a
po válce zas bylo všechno rozbité, no tak zase byla konjunktura, že se
prostě stavělo, bouralo, a já nevím co [všechno.]

PV: [hm, přestavovalo.]

LH: takže a ee první republika byla teda, ta se vlastně z toho jha,
který trpěli tři sta let, teprve se vzpamatovávala.

PV: hm

LH: takže žádné takové, jako se řekne prvá republika. ano, prvá
republika vlastně musela začít z píky. od ničeho.

PV: hm

LH: no

PV: jo.

LH: takže máte p- prostě řikám vám, peněz nebylo.

PV: hm

LH: a když ste chtěla jít do kina, tak to byl problém. a bylo více
dětí, tak byl problém. ale třeba byli ti menší tak ti ne- nesměli ještě
do kina, takže sme to měli teda tak já jako jedináček pochopitelně se
maminka vždycky nějak, abych mohla, teda abysme mohli jít jako, tohle.
takže sme nemohli si nic moc dovolit.

PV: hm a nešla ste třeba někdy do kina bez placení?

LH: bezplatně? né. no tak leda ee kdo tam ko- pustil bez lístku někoho
svýho z příbuzenstva, no tak to, to nikdo nekontroloval.

PV: jo.

LH: to byl ee to jako, to víte, že prostě, když by- byli rodiče a on
tam trhal lístky, no tak svý děcka si posadil, než přišli <ti druzí.>

PV:<jo.>

LH: jinak teda není žádnej tenle, že by býval je tam pustil. no, nebo
pustil, což já nevim. nepamatuju si.

PV: a podle čeho ste si teda vybírali ty filmy, na keré ste [chtěli?]

LH: prosim?

PV: podle čeho ste si vybírali filmy, na které ste chtěli jít, tenkrát.

LH: no podle, voni, nevim podle čeho. no taky, slyšeli sme, že to bylo
hezké,

PV: hm

LH: no tak sme říkali, děcka, půjdeme, no ten neměl ještě peníze, tak
šetřete, a jak našetříme, tak půjdeme teda do Králova Pole se podívat,
protože to kino.

PV: hm

LH: víte?

PV: jo.

LH: a ty Řečkovice ((Kino Sokola v Řečkovicích)), to bylo jenom takové,
prostě tak, jako když se díváte na světelné obrazy, a prostě tak jak,
nemělo to takovou úroveň, tak jako když to bylo opravdu kino. protože v
těch Řečkovicích museli voddělat židle, tam sme cvičili, a cvičilo se
tam prostě celý týden, že, děcka, em dorostenci, muži, a ženy, chodilo
tam teh- tehdá ee prostě ten Sokol přitáhl velmi mnoho lidí.

PV: hm

LH: takže, ee prostě to se muselo zase židle všechny vyklidit, a to
všechno. takže, no a platil nájem, se tomu Sokolu, že se tam dělají ty,
protože se tam muselo po nich uklidit. takže musel em to kino vlastně
nepatřilo Sokolu, to patřilo někomu, kdo musel platit nájem za to, že
tam promítal ty filmy.

PV: hm, jo jo.

LH: tak. to je asi všechno.

PV: a to to kino v tom Králově Poli bylo teda hezčí? tam se vám líbilo
[víc?]

LH: [no jistě,] no tak to už bylo jako stavěný jako kino.

PV: hm.

LH: to už bylo, protože Královo bylo Pole ((Královo Pole)) bylo
předměstí Brna,

PV: hm

LH: a tam bylo to jediné kino, a pak tam bylo druhé kino, to bylo jako
nějakýho jenom em takové menší, a to bylo ňákého soukromníka. kdežto
tady v tom Králově Poli, to bylo té obce, nebo já nevim koho, nebo
státní nebo jak to bylo. a to bylo už jako kino připravený, tak
chápejte, že to už mělo jinej ráz.

PV: hm. jo.

LH: no.

PV: takže tam se vám asi líbilo víc, v tom Králově [Poli.] ((Královo
Pole))

LH: [prosim?]

PV: že tam se vám asi líbilo víc, v tom [Králově Poli.]

LH: [ale no tak] jistě, líbilo, ale to jako v Řečkovicích ((Kino Sokola
v Řečkovicích)) to bylo lacinější.

PV: aha, jo. ((smích))

LH: ((smích)) dívejte se na to, že všude,

PV: hm

LH: furt byly peníze, peníze.

PV: hm

LH: a to nás odrazovalo, protože ty peníze sme my děcka neměly, <tak
sme nemohly jít> kam bysme chtěly.

PV: hm.

LH: takže sme brali Řečkovice jako prostě, že tam deme, že se nám to
taky líbilo, ale nebylo to kino ((Kino Sokola v Řečkovicích)), byl byl
to sál em Sokola.

PV: jo.

LH: a ten vypadal jinak, byly tam ee kruhy tam visely, a tak [dále.]

PV: [jo jo jo.]

LH: museli z toho oddělat bradla, a já nevim, co všechno se muselo. a
to se muselo zase zaplatit tomu Sokolu.

PV: hm

LH: ten Sokol musel z něčeho žít.

PV: hm jo. já bych se ještě zeptala, když ste si teda vybírali ten
film, na který em na který půjdete,

LH: ale no říkám, to sme si vybírali, když sme měli hlavně peníze.

PV: jo.

LH: ((smích))

PV: a kde ste se třeba dozvěděli, jaký ten film [má být, nebo]

LH: [ale no tak] jistě ti (větší) nám to řekli.

PV: ti větší.

LH: že byli na tom, a že to bylo pěkné, no tak sme šli taky, že to bylo
pěkné.

PV: jo.

LH: to se roz- ee mezi sebou se to nebyly noviny ((smích)) <aby vám
něco,> že jo, co se hraje nebo, tam byl ňákej program vyvěšenej ani
nevím, a to dycky mezi děckama bylo, děcka, půjdeme do kina. no, máte
peníze? když sme řekli no nemáme, nebo kolik tohle, no tak se nešlo.

PV: hm

LH: no a pak se chodilo, řikám vám, jak o těch patnácti, šestnácti se
chodilo na ty čaje, to nás víc lákalo, že jo.

PV: hm

LH: tam byla společnost, tam byla, hudba, no. a kino, to už nás tolik
nezajímalo.

PV: hm

LH: a jedině řikám, a když sem byla vdaná, tak zase, prostě když bylo
něco pěkného, ten řekl to bylo hezké, bylo krásné, to bylo ná-
nádherné, no tak se šlo podle toho. to byla prostě taková reklama.
jeden druhýmu řekne, a to bylo jak reklama, kdybyste měla napsaný na
někde že tohle. tak na to se šlo.

PV: hm

LH: no.

PV: a předtím třeba, zajímalo vás z který země je ten film, nebo

LH: prosím?

PV: eště předtím, ee jestli třeba bylo důležitý, z který země ten film
je, třeba jestli je anglický, nebo jestli ste měla radši filmy z nějaké
země, nebo

LH: no tak, anglicky, no tomu sme nerozuměli, no tak s- byly tam

PV: titulky?

LH: dole napsaný, no tak sme prostě, a jinak sme si to domysleli, že
jo.

PV: hm

LH: tak jak když prostě, když č- čtete a nerozumíte, rozumíte třeba
nějakým slovům, a druhým ne, anebo když neslyšíte, tak jak třeba já
teď,

PV: hm

LH: a koukáte se na film, no já se teď vůbec nekoukám na televizi,
protože to pro mě nemá už vůbec žádnou cenu, ani ty sluchadla mně
nepomůžou, protože já slyším třeba začátek, dvě tři slova, a pak už
nerozumím ničemu.

PV: hm

LH: tak já se můžu třeba dívat, tak jak sem se dívala na tu zahradu
((Ordinace v Růžové zahradě)), ee ee tu jak teď byl ten em ten seriál o
té,

PV: jo.

LH: takže sem slyšela, takže sem to věděla, od začátku, to sem ještě
slyšela, no, a pak sem jako si domýšlela.

PV: hm

LH: že oni mluvili, to sem nevěděla, ale byly tam zápletky takový, tak
sem si všechno domyslela.

PV: hm

LH: a neslyšela sem, takže ani nemám tady ani televizi, protože je mně
na houby.

PV: jo.

LH: no. takže vidíte, že mně musíte říkat takle,

PV: hm

LH: takže em proč se budu na to dívat.

PV: hm

LH: mě to nezajímá už. já čtu stále něco, a prostě, anebo film, třeba
se podívám na to, třeba sem o tom četla,

PV: hm

LH: a ee řeknou mně děcka, babi, to je, teď budou vysílat, no tak na to
se dívám, protože sem si to přečetla, tak, tak to vidím eště ve filmu,

PV: hm

LH: v televizi.

PV: jo, jo.

LH: a jinak, ten život se mění.

PV: hm

LH: a jak stárnete, tak všechno vás přestane bavit, protože nemáte k
tomu to, co potřebujete. buď třeba sluch,

PV: hm

LH: nebo oči, a tak dále. takže to vás potom přestane bavit. takže na
nějakej film, abych šla, to už taky pro mě není.

PV: hm

LH: a i dříve, taky protože jednak to člověk už nemá zájem, a- abyste
chodila někde, já sem na to chodila strašně moc do divadla, my sme měli
předplatný s manželem, když potom zemřel, no tak sem chodila do divadla
s kamarádkama, jenomže všechny prostě vystoupily, já sem bydlela až na
té Mokré Hoře,

PV: hm

LH: takže já sem potom jela ee až na ee to jezdilo až na Ořešín,
jenomže když třeba se divadlo protáhlo, tak pak sem musela z Řečkovic
jít pěšky až na Mokrou Horu, to je dobrá půlhodina [večer,]

PV: [no,]

LH: á když se to roz- rozprchlo z teho, z té tramvaje, tak sem šla
sama, takže sem prostě toho nechala, a pak sem měla hospodu před ee
před ee sebou, na druhé straně, a no a to právě když sem přišla, tak
chodili chlapi ze z hospody, a když viděli samou ženskou, že de z to,
neměla sem to daleko, ale že oni zrovna chodili z hospody, měli různé
poznámky,

PV: hm

LH: a pak každej viděl, že du domů, a že su tam sama, že su vdova,
dlouho sem byla vdova, takže, no <(teda su doposud)> ((smích)) <aby ste
si nemyslela, že sem,> nevdala sem se, ani sem

PV: hm

LH: neměla žádného přítele, takže em prostě je to takové nepříjemné. no
tak

PV: [jo, ( )]

LH: [eště,] eště tady mám dokonce do roku dva tisíce pět sem chodila
pořád do divadla.

PV: hm

LH: no, a teď už teda,

PV: už ne.

LH: ale su ráda, když tady příde, ee a a příde ňákej prostě soubor,
zazpívá árie z ňákejch operet, nebo opery dokonce, a nebo z takový
zpěvák, který tady hrál na tohle, a hrál ty písničky, který my sme
kdysi tančili, a

PV: hm

LH: a to všechno. tak to mě teda zase jako postaví na nohy, že su zase
třeba si připadám mladší.

PV: hm jo.

LH: jinak je to všechno, a teda em říkám, filmy, no to už vůbec.

PV: hm

LH: mě nezajímaj.

PV: já bych se ještě chtěla zeptat, vy ste se předtím zmínila, že ste
byla někdy na nepřístupným filmu?

LH: na čem?

PV: na nepřístupným filmu? když ste byla menší? že ste chodila na
nepřístupné filmy?

LH: no tak to moc né, no dyť vám řikám, to nás tam nepustili v těch
Řečkovicích.

PV: hm

LH: a když sem byla em malá, tak to to nás nepustili, kdepak. protože,
to víte, hlavní věc byla, aby ti starší se přišli podívat,

PV: hm

LH: a my děcka, a tehdá na to se dost drželo, děcka nesměly chodit na
ňáké filmy. na to se hodně d- dával důraz.

PV: ale, ale někdy [ste]

LH: [ale] ňáké pohádky, aby pro nás zvlášť pro děti,

PV: hm

LH: to neexistovalo.

PV: jo.

LH: to sme mohli, řikám, až tak od těch dvanácti, třinácti teprve na
ten nějaký film se jít podívat,

PV: hm

LH: který nebyl příliš závazný, em závadný, jak voni říkali, abysme se
nepokazili, děti, to nebylo ja- jako dneska aby řekli, že že
štrnáctiletému chlapci daj kondomy aby mohl, aby měl,

PV: hm

LH: že je to potřeba. no to to ne, to neexistovalo.

PV: ne.

LH: víte?

PV: dobře.

LH: tady takovej <tenhle.>

PV: hm (.) já bych se ještě zeptala, bylo pro vás třeba důležitý,
jestli byl film černobílý nebo barevný? tenkrát.

LH: no tak jistě ten ee barevný

PV: [barevný.]

LH: [byl] lepší, pochopitelně. to už si ani člověk nedovede představit
jako ten prostě ten tmavý film jenom. to, ten zvítězil, ten barevnej, a
ta mluva, to všecko, to jakmile se to prostě pořád zlepšovalo,

PV: jo.

LH: no tak to víte že nás to jako děcka, když sme byly děcka, prostě
sme koukaly na to jak,

PV: hm

LH: <oči sme si mohli na to, víte?> ((smích))

PV: jo, určitě. já bych se ještě zeptala, jako co dělalo film dobrým
filmem. co bylo...

LH: prosim?

PV: jako co pro vás byl dobrý film, tenkrát, když ste...

LH: já teď nerozumím.

PV: em co pro vás byl dobrý film. (.) když ste šla na ňáký film, a
líbil se vám, tak ee

LH: no tak když se nám líbil, tak sme zase těm ee řekli děcka, viděli
ste to? nebo ee pudem se podívat? no a zase, jestli sme měli peníze,
tak sme se mohli jít na to podívat. když sme neměli, tak sme nemohli
jít.

PV: hm

LH: tady hrály furt peníze. a hrají peníze celej život.

PV: jo.

LH: když máte peníze, můžete všechno. a když sme neměli, řikám, my sme
neměli žádné kapesné. my, když sme poprosili doma, tak sme třeba na ten
film dostali, něco, no ale jinak řekla ee prostě a všichni sme tak
byli, protože tam nebylo těch boháčů, mimo těch milionářů.

PV: hm

LH: ale tak jako obyčejní lidé, anebo bylo víc děcek, někteří ani
nedostali na ten film, rodiče je nepustili, protože to sou peníze.

PV: hm

LH: takže peníze hrály velkou roli tady v tom, abysme mohli chodit do
kina.

PV: hm já bych se zeptala, byla ste na nějakém filmu třeba víckrát?

LH: jak?

PV: chodilo se třeba na ňáké filmy i víckrát? za sebou?

LH: počkejte, ee

PV: ee chodila ste na nějaký film víckrát? několikrát po sobě?

LH: po sobě? abych viděla? ne,

PV: ne.

LH: to to sme nikdy, no když už sem ho viděla,

PV: ((smích))

LH: tak proč bych na něj šla?

PV: <jo, dobře.>

LH: ((smích))

PV: (.) ee já bych se ještě zeptala, když ste byla v kině, byla tam
ňáká přestávka?

LH: ano, byla. byla.

PV: a co se dělo o přestávce?

LH: no tak nic, seděla ste na místě, no protože ste neměla kam jít,
nanejvýš že člověk musel někam jít.

PV: jo.

LH: ale většinou ste jako seděla.

PV: hm a byl tam ňákej program, nebo...

LH: ale ono těch přestávek pravděpodobně nebylo moc. on byl jako
předtím ňákej ten ee ty zprávy nebo něco? a oni tomu říkali, jak se
tomu tehdá říkalo, já nevim. no a pak ste si sedla a seděla ste celý
film, abyste jak si šla něco koupit, tak to si ani nepamatuju. řikám,
tam nebývalo žádné občerstvení spíš.

PV: hm

LH: ani v tom Králově Poli já si nepamatuju že, no tak my sme neměli
peníze, no tak my sme nemuseli chodit, ale že by to byl ňákej ee prostě
třeba se stalo, že se jim přetrhl film. no tak byla ta chvíle,

PV: hm

LH: kdy to opravili, a zase jelo dál. ale v Řečkovicích si nepamatuju,
že by byly ňáký přestávky. a v Králově Poli taky ne. ne- nepamatuju si.
protože když už ti lidé seděli, a teď by se rozběhli, ne. nepamatuju
si, že by byly přestávky. Jedině, když se něco stalo, že se třeba, a to
se stávalo v Řečkovicích, že se to třeba něco přetrhlo nebo něco,

PV: hm

LH: takže, ale v Králově Poli si nepamatuju, že by sme někdy prostě
nebo jinde, to ste si koupila předtím, když ste chtěla něco pojíst,
nebo tohle, ale ani myslím na po- na a ee em nevim. nevim. to si
nepamatuju. opravdu si nepamatuju, že by tam byly nějaké velké
přestávky.

PV: hm [ale bylo to]

LH: [ale v těch Řečkovicích] se pamatuju, že se jim snad ten em
přetrhl, nebo čert ví co bylo, to si tohle,

PV: hm

LH: ale že by se odcházelo, to leda když někdo musel odejít, tak šel,
protože musel odejít, a ani to moc nebylo. em-em. takže,

PV: hm

LH: sem vám asi řekla všechno.

PV: né, já bych měla ještě pár otázek, jestli můžu.

LH: prosím?

PV: že bych měla ještě pár otázek.

LH: ještě pár otázek?

PV: ještě pár otázek. já bych se chtěla zeptat na protektorát, jestli
si pamatujete jak to, jak to vypadalo,

LH: no na protektorát, to říkám vám, my sme nechodili do kina,

PV: hm

LH: za protektorátu, protože to už sem byla vdaná, a za protektorátu
sme nechodili do kina, opravdu ne.

PV: hm

LH: teda aspoň já si nepamatuju, že by sme s manželem šli do kina. až
po válce, tak to ano, tak to byly teda, no jistě, a pamatuju si, když,
když ee hráli ježišmankote, jako ty indiáni, když hrá- jako byli, a
prostě ten herec, to byl ně- to byl německý to bylo, byl no pře-
přelož- em přé- ((smích)) no přeloženo do jako ty, byly, ale jak se to
menovalo. ti indiáni a ten jejich ochránce veliký.

PV: em vinetů? nebo em

LH: prosim?

PV: vinetů ((Vinnetou))?

LH: no.

PV: jo.

LH: tak na to sme chodívávali.

PV: jo.

LH: no, to bylo prostě taková atrakce, tak na to se chodilo.

PV: hm, jo. a bylo pro vás třeba důležitý, kdo hraje v tom filmu, kerý
herec, nebo kerá ee jestli bylo důležité, který herec, nebo kerá
herečka hraje ve filmu.

LH: no tak em to to hlavně vždycky na bárovu ((Lída Baarová)) na tu sme
teda, když tam hrála bárová ((Lída Baarová)),

PV: hm

LH: anebo Nedošinská ((Antonie Nedošinská)), a Pištěk ((Theodor
Pištěk)), no tak to byli naše oblíbený, protože to byla legrace, že,
Pištěk ((Theodor Pištěk)) s ee [touhle Nedošinskou ((Antonie
Nedošinská)),]

PV: [jo, jasný]

LH: no a bárová ((Lídá Baarová)) byla prostě hvězda pro nás tehdá. pro
nás tehdá byla, než teda utekla do toho Německa, jak potom teda
dopadla.

PV: hm

LH: tak dopadla.

PV: hm

LH: to už byla její věc, že. to bylo prostě tak. už jaksi upadla.
protože nezachovala si vlastně to češství, nýbrž se zahodila

PV: hm

LH: s gestapákama a takovýma lidma, tak jednak ji odsuzovali, a jednak,
když potom přišla po té válce, tak teda prostě upadla opravdu do
velkého nebezpečí, což pro ni končilo, že zase se vrátila zpátky do
toho Německa, a

PV: hm

LH: protože opravdu ti Češi v ní viděli cosi jiného, upla- než jako se
se zahodila s takovým

PV: hm

LH: Němcem. eště k tomu tak jako s takovým znechucením prostě, lidé ju
odsoudili. moc ju všichni odsoudili.

PV: hm

LH: no a jako dopadla celá rodina, tak protože řikám, Češi ju velmi
odsoudili, protože ju milovali dokonce, dá se říct. toto bárová ((Lída
Baarová)) když se řeklo, to byla prostě veličina. no a pak, když
přišla, tak se nemohla divit, že ti lidé ju přímo nenáviděli, že se
zahodila s takovým Němcem, ještě s takovým Němcem.

PV: hm a pamatujete si za toho protektorátu, že by ste třeba slyšela,
jak jak vypadají ty filmové představení, nebo nějaké zážitky lidí z
kina? jako? mluvi-

LH: jak myslíte. jak to myslíte [teď. nerozumim.]

PV: [nevim, mluvili,] mluvili za protore- protektorátu lidi nějak o
filmech? o kině, když ste sama nechodila, jestli si něco pamatujete?
jak to vypadalo?

LH: hm to ještě, víte za protektorátu už sem měla dceru, už sem neměla
čas, byla válka, neměla ste čas na takový věci.

PV: hm

LH: měla ste co dělat, abyste byla živá, abyste vlastně přežila tu
válku, byli sme ve sklepě, při ee vrchu na nás těma tatušema ee
PV: hm

LH: pálili Rusi, z druhéj strany byli Němci, utíkali sme s děckem v
kočárku do Brna, právě po tím hájkem a po tím lesem, a manžel s
kamarádem říkali, nedívej se tam, tam sou mrtvoly, ee tak sme šťastně
přešli ee jako do toho města k těm známým, protože tady už bylo po
válce, v Brně, a my sme vlastně měli největší boje, v Jehnicích ve
škole byli em na tohle ti Němci, stříleli dolů, tam byli Rusi všude,
teď nahoře ze Soběšic byli zase Rusi, takže to byl prostě takový boj o
život, a ne aby měl člověk čas na nějaký ee kina nebo něco.

PV: hm

LH: tady ste vlastně celejch těch pár roků vlastně bojovala o svůj holý
život. běda, kdybyste měla ne- nepřátele, kteří hajlovali, kteří byli
dvojí, jenom aby se měli dobře, hrozná ee em ta, em ty nesváry mezi
těma lidma, tu nenávist, jedni chtěli Hitlera, druzí ho nechtěli, to je
hrozná nenávist, když si vzpomenete, a stačilo slovo říct a třeba vám
dosvědčili něco, co ste neřekla, dostala ste se do koncentráku, nebyl
čas vůbec myslet, myslela ste jenom na ten život.

PV: hm

LH: jakej, dopadnete jestli to vůbec přežijete.

PV: hm

LH: protože když přišli potom Rusi, do toho sklepa, to sem měla malou,
(.) ve štyryaštyrycátém se narodila, v říjnu, takže byla maličká, takže
přišli Rusi do tohoto, ten sklep byl malej, tak jako eště si vy-
vyměnili s manželem hodinky, ne ukradli, ale vyměnili si, dokonce byli
celkem slušní, ovšem člověk nevěděl, co bude.

PV: hm

LH: tak ste nemohla mít na nějaký prostě em na něco myslet o filmu,
nebo to.

PV: hm

LH: to prostě ne- neexistoval ten, těch, ty tu dobu, co ste, co sme
byli teda jednak v tom sklepě, jednak tu dobu celou, ste furt žila ve
strachu, jestli se vůbec dožijete nějakého prostě osvobození, nebo to.

PV: hm

LH: tak ste neměla zájem o žádnej film.

PV: jo.

LH: a o nic. měla ste jenom strach o svůj život, o stra- ó, prostě o to
děcko ste měla strach, aby se jako s- jemu něco nestalo, jídla nebylo
takovýho, ani ani ta pitomá rýže nebyla, protože moje dcera začala
prostě hubnout, a já sem potřebovala na em výživu jako z té rýže uvařit
tu kašičku, nebo něco. měli sme kozu, tak sme byli rádi, že sme měli to
mlíko, že sme jí, a pak manžel chodil z toho Brna asi týden než proto
mlíko, abych já ji měla čím přikrmit,

PV: hm

LH: protože nebylo. nikde nic. takže to bylo období, kdy nebyl zájem,

((rozhovor na dvacet sekund přerušen příchodem jiné osoby))

LH: takže prostě sme neměli zájem o nic jiného, než abysme se dostali z
toho,

PV: hm

LH: pod- je ee teda toho nátlaku těch Němců.

PV: hm

LH: a byli sme šťastní, když skončil.

PV: jo.

LH: to je všechno asi, co vám můžu říct. proto myslím, mám dojem, že
ani nehráli, ani nikde, protože všechno to asi upadlo v té době. ma- a
no tak ee jistě, bylo tady plno vojáků, plno Němců, možná že teda měli,
no a to víte taky, že tady byl v Brně Německý dům, že se tam všechno
soustředilo,

PV: hm

LH: že potom se s- em ee ee já nevim, ee shořel, nebo jak to všechno
bylo dokonce. takže to je asi všechno, co vám můžu říct. a to opadl
zájem, říkám, o všechno. jenom o to, aby člověk prostě z toho vyvázl
živej.

PV: hm a ee když jako pak skončila válka, tak se to změnilo?

LH: no a když skončila válka, tak bylo všechno rozbité, zas nebyl žádný
zájem, domky sme měli rozbitý, opravovaly se, ee takže zase nebyl žádný
zájem,

PV: hm

LH: nebyly peníze, teď ste měla domek opravovat, teď děcka už ee byly
teda ee dcera už byla větší, že, tak už taky, teď ste jídlo musela
prostě honit, páč vám nestačilo, abyste, nemohla být živá z těch
lístků, tak se muselo kupovat načerno, a tak dále, zas to stálo velký
peníze. protože ee ti sedláci zas byli tak chytří, že chtěli rychle
zbohatnout, tak jako teď je všude, aby se rychle každý zbohatnul,
jenomže se nekradlo po em milionech a miliardách, nýbrž se kradlo po
stovce, po tisícovce.

PV: hm

LH: ale nekradlo se tak, jak se krade teď.

PV: jo. dneska je to,

LH: jo?

PV: no.

LH: tak to je všechno.

PV: já bych se vás ještě na něco zeptala jen. tady je takový seznam
filmů, jestli byste se na něj podívala, em jestli byste si vzpomněla,
jestli ste viděla nějaký z těch filmů, tenkrát v těch třicátých,
čtyrycátých letech v kině.

LH: no, Mata Hari, to sme se dívali na to. (.) tři muži ((Tři muži ve
sněhu)), Svět patří nám, to taky,

PV: hm

LH: Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), ano.

PV: a em [líbily se vám ty filmy?]

LH: [U pokladny stál,] (.) Opereta, já nevim, Opereta, jak to myslíjou,
jakou operetu.

PV: em to...

LH: Vídeňská krev. Muži nestárnou, Dobrodružství barona Prášila taky.
Tanečnice, La Paloma taky.

PV: hm jo, to, to je celý.

LH: to už dál není?

PV: a který? ne, ne. a který se vám tak nejvíc líbil z těch filmů.

LH: co se mně nejvíc líbilo?

PV: hm. asi.

LH: no, Mata Hari byla velice hezká. tady, Ducháček to zařídí. Cácorka,
Tři muži ve sněhu, svět patří, Svět patří nám! Sněhurka a sedum
trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to teda v těch v mladších
letech.

PV: hm

LH: to tak ty

PV: a to ste viděla v em Králově Poli? em nebo Sněhurku ((Sněhurka a
sedm trpaslíků))?

LH: to si nepamatuju.

PV: už nevíte.

LH: jestli už v Řečkovicích nebo v Králově Poli. ale určitě, říkám, buď
Řečkovice nebo Královo Pole. Ducháček to zařídí, no to byla legrace. U
pokladny stál, no to zas byla pěkná legrace.

PV: hm

LH: Vídeňská krev, no velice, velice pěkný. to už sem byla starší. Muži
nestárnou, taktéž. no barona Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)),
to sem viděla v mladších letech.

PV: hm

LH: Sobota. tak to byly, no to, to můžu tady, to co sem říkala, to bych
mohla odškrknout, klidně.

PV: jo.

LH: no, opravdu.

PV: a co se vám na těch filmech jako líbilo nejvíc.

LH: prosim?

PV: co se vám na těch filmech líbilo nejvíc, jestli herci, nebo to, že
to je komedie, nebo...

LH: né, ee jak vám to mám říct. tehdá se mi to líbilo všechno.

PV: jo.

LH: byla sem nadšená.

PV: jo.

LH: no.

PV: ((smích)) dobře.

LH: no Ducháček to zařídí. nebo U pokladny stál. Vídeňská krev, no to
je všechno nádherný. <Muži nestárnou, no to taky.> baron Prášil
((Dobrodružství barona Prášila)). Neviděli jste Bobíka?, to sem
neviděla, ta Mata Hari, to bylo nádherný, Moderní doba, Svět patří nám.

PV: hm

LH: (no duchá-) Ducháček to zařídí, U pokladny stál, to (mně se těch)
všechno tady toto, co vám říkám, všechny líbily, to by sem teda mezi
pár jako, co teda jako a ani sem třeba neviděla. tak nebo Vídeňská
krev, to vím, to je, to bylo něco jedinečného. La Paloma. (to je,)
takže tady toto, Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)), to mně nic neříká,
Tanečnice taky ne, toto, Muži nestárnou, Vídeňská krev. To byl český
muzikant, U pokladny stál,

PV: hm

LH: Ducháček to zařídí, Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), to byly ty moje dětský léta ještě teda, takový ty

PV: hm a to [bylo vlastně,]

LH: [dvanáct, třináct,]

PV: a to bylo barevné tenkrát, ne?

LH: nó, to bylo Řečkovice, pochopitelně, Cácorka...

konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Soňa Morgenthalová
Datum a místo: 9. 4. 2009, Klub seniorů Lesná, ulice Erbenova.

Rok narození: 1921, sourozenci: Sestra mladší o dva roky a bratři mladší
o šest a o deset let.

Bydliště do roku 1945: Narodila se v Kratochvilce, pak se roku 1940 nebo
1941 přestěhovala do Brna na Školní ulici (dnešní Leitnerova – Staré
Brno). Od roku 1942 bydlela na Speckbacherově ulici (dnešní Erbenova –
Černá Pole).

Povolání rodičů: Otec horník, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V Rosicích navštěvovala měšťanku, v Židenicích na
Táborské se vyučila obchodní příručí. Poté pracovala jako obchodní
příručí v cukrárně na Lidické a v od roku 1943 jako prodavačka ve
„Včele“.

LČ: tak můžeme začít?

MS: můžete, můžete začít.

LČ: tak já bych se vás nejdříve zeptala na jméno,

MS: M. S.,

LČ: potom na rok narození,

MS: šestadvacátého čtvrtý devatenáct set dvacet jedna.

LČ: dobře, a em teďka bys- ná- nám šlo o to, jak ste, jak se měnilo vaše
bydliště do roku devatenáct set čtyři pět. jestli ste se přestěhovala,
nebo kde ste vlastně [bydlela, kde ste se narodila.]

MS: [ano, ano, ano.] ee v Kratochvílce, pak sme se přestěhovali v do
podnájmu k příbuzným na Školní ulici,

LČ: do Brna.

MS: u nemocnice to bylo u u Zemské [a]

LČ: [a v] kterém roce to bylo? (.) zhruba.

MS: to bylo myslím od toho štyrycátýho roku nebo jednaštyrycá- rok sme
tam byli a pak sme se odstěhovali, od dvaaštyrycátýho roku už bydleli
jsme tady ee špekbacherova ((Speckbacherova ulice)) to byla dvacet osum,
teď je to Erbenova.

LČ: mhm, dobře. [a]

MS: [a] od pětaštyrycátého roku bydlím Fišova třicet čtyři.

LČ: a jaké školy ste teda navštěvovala vlastně tím, jak [ste měnila i to
bydliště, tak ste měnila (ško-)]

MS: [a nó tak mám] měšťanky v Rosicích a já vám to řeknu jak to je. a já
sem strašně toužila po obchodní akademii a přitom alé z té rodiny
nejstarší, tatínek nedostal slevu na zápis, povídá, pudeš sloužit nebo
budeš doma, ale já ty peníze nemám. já pam, já sloužit nebudu, doma taky
nebudu, tak půjdu do učení. tak sem se vyučila v Brně jako obchodní
příručí (.) a mam o tom tom něco vykládat víc?

LČ: no, zajímalo by mě, kde ta škola byla. em do jaké školy jste chodila
a kde ( )

MS: pokračovací školy při obchodní akademii a potom ( ) ee po válce jsme
měli dva chlapce v šestaštyrycátém, devětaštyrycátém a on nám ve třech
letech odešel. a já byla hrozně mo- nezapisuje se to?

LČ: to se zapisuje <všechno> (.) ale,

MS: takže to sou ne ee do školy sem ee takhle, já sem byla hrozně
nemocná a cho- na (endokrinologii) sem se léčila a ten doktor řekl,
dělejte něco. nějakou řeč nebo školu. a já patnáctého dubna v
osumatřicátým roce sem se od příbuzné dozvěděla, že už má
jedenáctiletku. povidá, proč si něco neuděláš? no tak sem šla tady na
ekonomickou. patnáctého dubna tom- ee byl poslední (už) jako zápis a
nechala sem se zapsat. zkoušky kdy budou přijímací, já neznala ruštinu,
a na z Národního výboru sem měla mět (potvrzení), jestli si tu školu
vůbec zasloužím. protože sem nebyla zaměstnaná. vychovávala sem děti. no
a udě- udělala sem první dva, byla sem přijmutá, z češtiny jedničku, z
matematiky to mě, syn měl dělat maturitu, učil algebru, já pitomák sem
byla, nerozum, tak z toho trojku a z ruštiny pětku.

LČ: takže ste dělala tu ekonomickou školu [dva roky.]

MS: [s (maturitou).] ne ne, já mám pět [já mám zakončený maturitou.]

LČ: [pět let s maturitou.]

MS: ve třiaštyryceti mých roků sem dělala maturitu.

LČ: a ta ško- e ty měšťanské školy potom co ste navštěvovala tady ještě
před válkou, tak e

MS: anó, to bylo za první [republiky].

LČ: [ano. tak] ty byly kde?

MS: v Rosicích.

LČ: v Rosicích. a v Brně už ste pak ee [nechodila.]

MS: [ehm se učila] potom.

LČ: ( ) a to bylo kde?

MS: ee (Židenice), bylo to u pana Handla, Táborská sto devadesát jedna.

LČ: a to bylo učení na ehm na [pro- obch- obchodního příručí. ano.]

MS: [obchodní příručí. tři roky.]

LČ: a ehm

MS: ježiš, ale to koktání teda to ( ) to sem vám mohla říct tak
nanečisto.

LČ: a potom em jaké bylo povolání vašich rodičů v té [době. před za
první] republiky?

MS: [tatínek havíř,] tatínek horník, já sem byla rosicko-oslavanský eh
jak je ta pánev byla uhelná, tak tam. a maminka v domácnosti.

LČ: dobře.

MS: [to neby-]

LČ: [a měla] ste sourozence?

MS: čtyři. nejstarší sem byla já, o dva roky mladší sestra, o šest let
mladší bratr a o deset let další bratr.

LČ: eště bratr poslední?

MS: dva

LČ: [mhm.]

MS: [bratři] a sestra. a mám už jenom sestru.

LČ: takže vy ste za té první republiky, vy ste dosáhla toho učení a pak
ste si ještě dodělala maturitu potom.

MS: ano.

LČ: ve starším [vlastně] věku.

MS: [ano,] ano.

LČ: a vaše povolání bylo teda jaké? [(vlastně)]

MS: [no] obchodní příručí.

LČ: [obchodní příručí].

MS: [to sem dělala pod] ( ) zkoušky. to bylo přísný za první
republiky, to nebylo jak jít do obchodu bez vyučení.

LČ: a kde ste pracovala potom?

MS: ve Včeli. napřed eee napřed ee v cukrárně, jestli něco vám říká
Terezie Hrubá,

LČ: [mhm.]

MS: [Přerov.] tak měli dvě prodejny tady na Lidické [U křížku]

LČ: [aha.]

MS: a repre na České. a já sem byla na [Lidické]

LČ: [aha.]

MS: a potom se ta prodejna z- ve třiaštyrycátym roce zavřela a já sem od
té doby do konce války pracovala ve Včeli. to nebylo nikde jinde
možnost.

LČ: a tam ste měla jakou pozici?

MS: jako [prodavačka].

LČ: [jako prodavačka], mhm.

MS: já sem se nikam netlačila.

LČ: a kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina? jestli byste to
mohla nějak jako vymezit [(kdy ste)]

MS: [celou] válku sme s mužem chodili za korunu, protože manžel dělal tu
průmyslovku denní, kde ho vyučovali nejlepší profesóři ze zavřených
vysokých škol (.) a my sme napřed chodili [ee]

LČ: [a] kdy kdy to skončilo? todle je jenom pro [takovou rekapitulaci.]

MS: [aha, kdy] to skončilo.

LČ: kdy ste kdy si pamatujete, že byste přestala chodit? to [k tomu se
ještě dostaneme]

MS: [no, v tom] šestačtyrycátym roce, když přišly děti, to už sme
nemohli oba dva chodit, ale pak sem teda chodila do divadla.

LČ: jo.

MS: (zase.)

LČ: ( )

MS: a jenom teda poblíž (domu) teda, ( ) na Lidické jak bylo, tak tam
sem chodila do kina.

LČ: tak tomu se pak ještě dos- dostaneme. vy ste teda říkala, že vlastně
to dětství ste prožila v těch Rosicích a měli tam [kino teh-]

MS: [ne], v [Kratochvílce.]

LČ: [v Kratochvílce.]

MS: tam [nebylo]

LČ: [tam]

MS: kino, tam sme neměli školu, tam nebyl kostel, to sme chodili do
Neslovic, ale cho- jezdilo tam pojízdní kino a vím, že to mělo takový
modravý nádech a to (všichni) tehdy nebylo rádio tehdy nebylo nic. tehdy
se chodilo do kostela, aby se nějaké něco člověk dozvěděl a tak ti lidi
chodili do toho kina, to bylo němý, hrál tam ten gramofón s tou troubou
a my děcka venkovský sme lezly do oken a dívaly se.

LČ: a oni promítali v restauraci nebo v [kulturním]

MS: [v restauraci].

LČ: v restauraci.

MS: v restauraci to bylo. to bylo jednou za čas a jinak už bylo kino
v Rosicích, to potom se chodilo do Rosic.

LČ: a takže tyhlencty vzpomínky na to pojízdné kino, to sou vaše první
[vzpomínky]

MS: [mhm]

LČ: na kino vůbec.

MS: a vím, že to mělo takovou tak- e to světlo a ty obrázky takový
modravý nádech, to vzpomínám.

LČ: a dostal- vy ste říkala, že ste tam nakukovali [a]

MS: [no,] [nakukovali.]

LČ: [a dostala ste] se i dovnitř jako na to představení?

MS: to asi ne,

LČ: [to byste s-]

MS: [to nás] maminka nevzala. protože to byl víc tak pro ty lidi (.)
nevím. vím, že to byly takový lítací jak ee ty starý filmy sou s
čeplinem ((Charlie Chaplin)), že to bylo takovýho něco a on do toho něco
mluvil ten,

LČ: a přímo potom v kině ste pak byla v těch Rosicích?

MS: [v Rosicích.]

LČ: [v Rosicích.]

MS: myslím, že to bylo první kino v Rosicích.

LČ: a ja- jaké jsou na to vzpomínky, na tu atmosféru, když ste byla
prvně v kině v Rosicích (teda)?

MS: a mám dojem, že to byl Jánošík nebo něco takového, že sme tam, no to
celá Kratochvílka šla průvodem. protože tam bylo jenom ochotnický
divadlo a jinak žádná zábava tam nebyla.

LČ: takže ste šli s celou vlastně skupinou [lidí.]

MS: [no ano], to se chodilo. to bylo ee pět a půl kilometru do Rosic.

LČ: a jak často ste se k tomu třeba dostali k tomu, [že ste]

MS: [málo.]

LČ: málo.

MS: málo. tatínek (..) nebyly peníze. (.) nebyly peníze.

LČ: a vaši rodiče na kino vlastně měli jaký názor? že ehm

MS: tak to vám, no bylo to úplně něco jinýho, celý týden se vykládalo po
dědině co tam bylo a jestli tam ten nebo onen byl ee v tom kině a prostě
na týden měli jako zábavu soukromně, žes tak jako promítali a a
vykládali a co by se stalo, kdyby to nebo ono a, ale to se nechodilo tak
často a ty filmy se tak neměnily. to byly ehm bůhhvíjak dlouho se
promítal jeden film. [to]

LČ: [takže] myslíte, že tak jednou týdně byla ta představení nebo jak
často, to nevíte.

MS: to vám neřeknu, protože sem ne- ee nejsem z Rosic a jenom takhle to
vám, co jako si pamatuju a co znám z vlastní zkušenosti. ale myslím, že
tam se promítalo pro ty Rosičáky, pro ty místní, že to bylo každý den
sobota a neděle.

LČ: mhm.

MS: jenom.

LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco
doporučovali nebo...

MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to
je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se
nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní,
Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice,
Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice,
Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy.

LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda
[mohla ( )]

MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet,
uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já
doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně,
když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se
mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.

LČ: a myslíte si, že se by se to třeba promítlo do toho, o čem ste se s
dětmi bavily, nebo jak ste si hrály, ty vaše zážitky z kina? nebo do
toho, jak ste se oblékaly [nebo podobně.]

MS: [s dětima sem] chodila, a sice na Zelný trh, jestli to bylo muzeum,
tam byly každou neděli dětský, krteček [a tak (to sem)]

LČ: [a to už ste] chodila se svými dětmi.

MS: se svými [dětmi.]

LČ: [ale myslím] teďka ee vlastně, když ste byla malá, jestli ste se s
kamarády o tom bavili (.) mhm

MS: no, [tak asi, že]

LČ: [o kinu.]

MS: jo, že co sme nakukovali do toho něm- na to němý kino, tak to víte,
že jo, že sme si vykládali. ale tak teda do to úplně do těch raných
dětských let, to už člověku, to nebylo tak důležitý a tak to uniká. ale
bylo to pro nás úplně svátek, to se vykládalo bude tady kino, bude tady
kino! h- vh- honem, pudeme do kina! to šla celá Kratochvílka, všichni,
protože ti lidi tam neměli nic jinýho, jenom práci. chlapi chodili do
havírny, ženský chodily na pole. a vychová- babičky vychovávaly děti.
(.) naše babička ehm ta nás vychovávala od s- od všech s- svých dětí,
bylo nás tam kupa, tak když maminky byly na poli, tak nás vychovávaly.

LČ: a teďka vlastně se budeme zabývat tím obdobím, kdy už ste ukončila
obecnou školu a ee vlastně ste měla nějakou třeba osobní životní změnu
svatba nebo zaměstnání se zm- se [( )]

MS: [(až)]

LČ: svatbu ste měla až po válce.

MS: já sem v jedenácti letech skončila obecnou a šla sem do Rosic do
měšť- to se začalo, ta měšťanka, to já sem mezi prvníma co začli chodit
do ně- e do měšťanky, to ještě málo lidí chodil- málo dětí chodilo.
většinou chodily ee do to byla pětitřídka v Neslovicích a ve čtvrté
třídě byly dvě třídy a v páté třídě byly d- ee tři ročníky. to se m- ee
střídalo. já nevím jak to bylo, ale všichni sme se naučili, sou tam
vysokoškoláci, několik je tam středoškoláků, že učitel (jednomu) dal ee
slohový cvičení, (jednomu) eee nějakou písemku, (jednomu) matematiku, ee
další zkoušení a oni nás naučili, jestli mohu odbočit, ee já znám řadu
písniček a ty znám z obecné školy, kde nás kantor hrál na housličky a my
sme podle toho chodili ee zpívali. já sem sice chodila do houslí, ale
rok nebo co, ale to sem se moc nenaučila, akorát noty a a

((vyrušení, 14 sekund))

LČ: a jak ste vlastně se dostala do těch Rosic, tak ste do kina chodila
častěji nebo to se nezměnilo?

MS: ne, málo, [málo, málo].

LČ: [stejně málo. tak se] možná budeme rovnou bavit o tom, když už ste
byla v Brně, když ste [se sem přestěhovali.]

MS: [to sme chodili každý] týden.

LČ: tak to už ste chodili tedy (.) každý týden.

MS: ano.

LČ: a po tom co ste začala chodit do zaměstnání, tak se to nějak
změnilo?

MS: dokud sme neměli děti, chodili sme do kina, chodili sme (.) na
Lidickou, to bylo to Metro myslím, potom nah- Cihlářskou, kino mladých
((Jugendkino – Kino pro mládež)),

LČ: mladých.

MS: a ještě bylo jedno kino ee Smetanova, Lidická na rohu ((kino
Moravia)), tam bylo tam sme chodili taky. ale já už nevím, Laďa by to
(pamatoval si jak se jmenovalo).

LČ: a měla ste [z těch]

MS: [a to] každý, [každý týden].

LČ: [(každý týden)]. a takže to zaměstnání v tom roli vlastně nehrálo,
to ste chodila pořád dál. stejně.

MS: no jistě, to bylo večer. večer sme chodili.

LČ: a která z těch kin vlastně bylo vaše oblíbené, nebo měla ste nějaké
oblíbené mezi nimi? [oblíbenější třeba]?

MS: [ee já vám řeknu] nejoblíbenější to bylo, když sme bydleli v Černých
Polích, bylo ee v na té Cihlářské. ((Jugendkino – Kino pro mládež))

LČ: tam ste [chodila do toho] mladých.

MS: [(to sme tam)]

LČ: do toho [kina mladých nejraději.]

MS: [no tam tam sem] tam byly (...)

LČ: a [proč vlastně]

MS: [vypněte] to, abych já mohla ledasco říct, já to nechci do toho
říkat.

LČ: <a proč ne?>

MS: no protože tam bylo hodně blech a já sem vždycky chytila blechy.

LČ: <to nevadí>, to nám říkali už jiní třeba, to je zajímavá vzpomínka
[právě.]

MS: [no.]

LČ: a hmm co se vám na tom kině vlastně líbilo? proč by bylo [( )]

MS: [všechno]. že sem věděla o světě.

LČ: a právě na tom kině mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)) se vám
líbilo co? co bylo jakoby jeho specifi- na něm specifické?

MS: jaký filmy tam p- ukazovali ee promítali, to už já nevím, ale my sme
se úplně těšili, já teda aspoň sem se těšila strašně do toho kina, že se
něco dovím a já sem o tom potom dlouho přemýšlela. a vždycky sem říkala,
co kdyby tak a to a táta povídal, to sme ještě neměli děti, říká,
prosímtě pěkně, já ti dám podruhý padesátihalíř a ty mně, tak já do toho
kina nepůjdu a ty mně to všechno vyložíš.

LČ: a vnímala ste teda rozdíl třeba mezi tím Metrem ((Metro)), mezi tím
kinem mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)), mezi těmi kiny jako s-
proč byste si vybrala, že půjdete tam, proč byste si vybrala, [že
půjdete]

MS: [já měla ráda] všechny. já měla ráda všechny, já sem měla rá- ee
radost, že prostě ee vybočíme z toho všedního dne a že něco uvidíme ee o
čem já ráda přemýšlím. a mně to třeba dva tři dny trvalo, že sem
přemýšlela nad nad tím. a zkraje teda eště e do- v těch kinech dávali
americký filmy. ale potom to jako později Němci už ne- j- jak přišli sem
Němci, to byly jenom německý a naše filmy a a e to byly (.) to sme se
zase dozvěděli, i i když to byla nepravda ty žurnály, to byl před každým
filmem, že ukazovali, jak to vojsko pokračuje, jak ee jak ee kdo ee
jakou část vyhrál území, jestli Rusové nebo j- Němci.

LČ: tak k tomu se taky ještě bych se vás na to pak zeptala konkrétně,
takže vy byste asi nenašla kino, které byste třeba neměla ráda. [že by,
že by nějaké ste neměla oblíbené].

MS: [ne, všechny, všechny, všechny]. chodili sme do Králova Pole
později, do Besedního domu ((Besední dům)), tam naproti byl Sokol,

LČ: Sokol.

MS: to kino. takže my sme co bylo poblíž všechny kina jako
[navštěvovali.]

LČ: [a chodila] ste do různých kin třeba podle toho, s kým byste šla?
nebo se v tomhle (toto)...

MS: já potom sem chodila, když byly děti, tak manžel hlídal, sama třeba
do Lucerny ((Lucerna)) na Veveří, když něco dávali, nějaký český film,
tak sem šla a...

LČ: ale nevybírala ste si kina podle toho, s kým [byste šla] do kina.

MS: [no], ne. ne, ne, ne. to, j- já sem e my sme takový kamarády neměli,
protože ee to bylo dost jako přitažený, to mhm měli sme přátele, ale
společně se nikam nechodilo, to bylo většinou doma, u rádia. ledaže se
poslouchala Anglie a a do kina sme chodili jenom s mužem sami.

LČ: mhm, mhm. a když ste byli v tom kině, jak ste se chovali? měla ste
třeba ve zvyku tam jíst nebo pít, [něco si] přinést?

MS: [ne].

LČ: ne.

MS: ne, to se nenosilo. ani bonbóny. to v té době nic, [vůbec] nic.

LČ: [a] bav- třeba že by se diváci vzájemně spolu bavili, nebo na to
bys-

MS: no zkraje ano, zkraje to oni pouštěli, už byl žurnál a ještě
pouštěly ty uvaděčky. to vím, že to bylo dost jako neklidný a až později
už nesměli, museli lidi stát a a čekat až bude po tom žurnálu. a taky se
stalo ee ty předpremiéry tady e v Metru ((Metro)), tam strýc pouštěl ty
filmy, tak sem často chodila, že sem se nemohla dostat třeba večer,
(nemohli sme), tak sem šla do té kabiny, kde jako ee on pouštěl a dívala
sem se tím (.) okýnkem a litm- ee jak to jako jde já vím kolikrát, že ee
ten film začal hořet nebo hmm

LČ: a to ste [chodila,]

MS: [přetrh-]

LČ: protože ste nechtěla platit nebo, že to bylo...

MS: ne, že sem mohla kdykoliv.

LČ: že takhle, že s-

MS: že sem mohla kdykoliv, když sem měla volno. ale jinak my sme měli
určený a to sme se já sem se aspoň těšila, nechci mluvit za muže,
opravdu do toho do každýho kina sem se těšila. co bude novýho a tak. jak
to dopadne a já sem si domýšlela potom.

LČ: takže vy ste tam chodila navštěvovat strýce a proto, že ste si mohla
jen tak nakouknout na film.

MS: no byly děti, už to nešlo a manžel třeba pracoval, tak děcka byly
třeba v družině, tak já sem odběhla on pouštěl myslím od tří hodin to
bylo, nebo jak to bylo. tak sem (došla z toho jak tam byla), no ale
jinak sme si kupovali li-, to byly levný lístky. byly ee, pokud muž
dělal průmyslovku, tak sme tam tam bylo jedno kino, na Šilingrový
((Šilingrovo náměstí, kino Excelsior)), tam sme chodili. jak je pošta, v
tom domě. a tam sme chodili za korunu a to byly tři řady. (.) a do té
třetí řady sme chodili.

LČ: to byl ekselsior ((Excelsior)), ne, to kino. [na Šilingráku
((Šilingrovo náměstí))].

MS: [asi, že jo], eksel-

LČ: a mhm reagovali třeba diváci na ty filmy jako nějak hlasitě [že by
se vyjadřovali nebo]

MS: [no ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano.]

LČ: tak tleskali nebo výskali nebo

MS: ne to ani ne. ale smáli se nebo byli zase smutní, to takový ee, že
by bylo takový spontánní tleskání, to (za Němců ne,) já si nepamatuju.
[já si n-]

LČ: [ale] smích teda hlavně.

MS: smáli, smáli sme se.

LČ: a na konci filmu, že by se tleskalo, to ne- to byste si vzpomněla,
že by byla ta...

MS: já si myslím, že ne, že ne, že to sme v tichosti odcházeli. jestli
se to stalo někdy, já nevím.

LČ: a potkávala ste tam známé, třeba když ste se hm když ste šla do kina
i s i s vlastně s manželem nebo sama ee a bavili ste se spolu o tom?

MS: abych vám řekla pravdu, ee potkávali sme se, ale to bylo ne zrovna v
v tom našim blízkým okolí, ale většinou (ze) známosti, co co sem znala
ty lidi, tak se (tam sme se tam) setkávali a to sme povykládali trošku
šli kousek spolem.

LČ: a bavili ste se o tom filmu, nebo spíš [t- o tom filmu ste
hovořili.]

MS: [no většinou o tom filmu, většinou o tom filmu.]

LČ: takže vlastně to mělo i takový mhm vlastně sociální význam ten [ten
prostor, že ste mohli se setkat.]

MS: [byl, ano ano ano ano]. prakticky to se nikam nešlo, ven se nemohlo,
pomalu ste nemohla ani ee do Prahy nebo tady to bylo za těch Němců tak
přísný a a do toho kina se šlo opravdu a každý z radosti, že se něc-
samozřejmě, že sme cestou nadávali, ee na ten žurnál, protože to bylo
všechno (.) (tendenční) podle toho Němci co chtěli dát, až po válce teda
potom to začlo. myslím, že po válce pronikaly sem, do toho
osmaštyrycátýho roku americký filmy, v té době třeba Sněhurka ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)). a potom to komunisti zakázali. potom sme jenom měli
ruský, polský, český a nejvíc německý UFA tam nebo jak se jmenovala tak
[tam (byla)]

LČ: správně.

MS: hodně.

LČ: a mhm takže ty rozhovory po co ste vedli (třeba) s těmi známými, tak
se vztahovaly k těm žurnálům, ale i třeba k těm [k těm filmům samotným].

MS: [ee (.) k tomu filmu. k] těm žurnálům, to sme ponadávali potichu a a
to byl většinou co bylo v tom filmu, to se vykládalo, jedině o tom
filmu.

LČ: o hercích nebo

MS: o hercích no. dyť těch herců tolik nebylo. to my sme znali všechny
herce jménama. teď (.) znáte herce?

LČ: <já ano, ale tak> [ee]

MS: [já] ty mladší vůbec neznám.

LČ: a když ste vlastně šla ee do kina ee vybírala ste si konkrétní film,
nebo to právě byla jenom prostě ta ak-

MS: tak snažili sme se, když někdo řekl, že je to dobré film, tak se sme
se snažili tam dostat. (.) tak myslím si, že jo.

LČ: a kde ste se vlastně od- dozvídala o filmech, na které byste mohla
jít, nebo [co ste si]

MS: [(no když) sem byla] v obchodě. tam přišlo spoustu lidí, kteří už to
třeba viděli, tak to bylo jako (.) dál se přenášelo [( )]

LČ: [takže vlastně] od ostatních lidí,

MS: no.

LČ: a že byste hmm si třeba hledala v programech, nebo v v [časopisech
si prohlížela]

MS: [já nevím jestli byly] programy, možná, že jo (.) [ale,]

LČ: [a tak] jak ste se dozvídala kam na to jít, to bylo taky z doslechu,
nebo...

MS: většinou z doslechu to bylo, nebo z novin jak to [v novinách bylo].

LČ: [z novin. takže ( )]

MS: ano, my sme noviny brali a a tak tam sme se dívali , tam [( )]

LČ: [tak] asi byly ale také nějaké vý- vývěsky, ne? na na

MS: dívejte se, (.) já nevím jak kdo, ale já když sem chodila do práce,
tak sem přeběhla Lužánky, tady sem byla hned na začátku zaměstnaná,
nazpět dom a byla práce. ee tuplovaná práce byla, když byly děti. to
neexi- a já sem se v té knihovně dozvěděla u čtenářů ee tam byl babinec
v té knihovně, tak u děvčat sem se dozvěděla a tak sme se snažili jako
dostat někam. a to bylo takhle a hmm (.) přímo jako od lidí. já si
nevzpomínám. možná, že byly myslím plakáty vylepený na sloupech, jestli
nebyly? (.) nebo už to mám popletený teď? jak to bylo to Laďa by řekl,
ten si to víc pamatuje, ten je mladší. ale potom později, už když byly
děcka velký, už chodil nějaké časopis, kde byl na celé měsíc ee přehled
kin, divadel a já nevím jak se to jmenovalo.

LČ: ale tak dobře, [tak to takhle stačí].

MS: [to byla taková brožurka].

LČ: a mhm bylo pro vás třeba důležité, když ste si vybírala ten film,
kdo v něm hrál? měla ste nějaké [oblíbené herce, herečky, na které byste
prostě šla]?

MS: [určitě, určitě, určitě. určitě], to sem měla. to sem měla. [herce].

LČ: [a které] by kteří to byli jestli byste si vzpomněla.

MS: no ano. to byla třeba Nedošíňská ((Antonie Nedošinská)), ta byla
hodně podobná na mou tchýni, Pištěk ((Theodor Pištěk)), ee Pešek
((Ladislav Pešek)), ee ten (...) ten rusk- to ruský jméno. já zapomínám
jména. ten syn pokračuje. nebo vnuk. (..) taky nevíte. hmm tak to musíme
(k jinejm). [a]

LČ: [a] byly pro vás vlastně ti herci

MS: ((Jiřina Štěpničková)) Štěpničková, ee Vojta ((Jaroslav Vojta)), ehm

LČ: takže hlavně ty české bys- si vzpomínáte, že.

MS: no tak ee, většinou český, protože za války byl buď český nebo
německý film. nic jinýho tady nebylo. a u těch německých byly titulky. a
to sme nestačili třeba mnohdy jako přečíst, tak to víte, že sme měli
český herce, taky s- byli někteří neob- neoblíbení. třeba Boháče
((Vladislav Boháč)) sem zkraje neměla ráda. fabiájnová ((Vlasta
Fabiánová)) byla oblíbená. ten její manžel ((Bohuš Záhorský)) taky. no
[a]

LČ: [a] čím se ty vlastně ti oblíbení lišili vlastně byli bylo to prostě
projevem nebo vzhledem [nebo]

MS: [ee] vyzažo- vyzařovala z nich dosť charisma, takoví prostě lidoví
byli, víte?

LČ: mhm.

MS: žádná přetvářka, nic tak vyumělkovanýho to bylo. ať to byla
Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), ať to byla Bušová ((Helena Bušová)),
ať to byla ee, jenom sem neměla v oblibě, potom když sem se dozvěděla,
no ale bohužel to jméno taky si nevzpomenu. ( ). kvůli která
jako, když se jednalo o Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)), jestli má
být popravena, tak ta soudi- ta jí přiřkla při- smrt. aby byla usmrcena.
a byla to Blanka Waleská,

LČ: mhm.

MS: (něco) říkám dobře. a ještě jedna, já měla ráda Mandlovou ((Adina
Mandlová)), Hanu Vítovou ((Hana Vítová)), ee bárovů ((Lída Baarová)), to
byly výborný herečky. sme ee o Mandlové ((Adina Mandlová)) sme říkali
no, to je materialistka, ta netouží po kině, ale ta punčochy a nebo
peníze a a potom sem dostala takový její životopis tajně vy- otisknutej,
tak si ona prožila. velice. velice v té Anglii, na té Maltě. no, nakonec
(...) sem četla o ní, jak to, jak ona začla a, dřív nevím, jestli to
měli ti herci lehčí nebo těžší. ee málokteré měl školu, ale on měl
prostě už ee už bylo o nich zjištěno, že sou to herci. možná hráli v v
těch zájezdných kinech, nebo divadlech,

LČ: divadlech.

MS: a, tak já všechny starý herce znám, ale nový málo, no, taky, ty
oblíbený.

LČ: a zajímavé, že ste nejmenovala třeba Buriana ((Vlasta Burian)).

MS: e jej, jó! to sme se chodili dívat několikrát.

LČ: tak a chodili ste opakovaně třeba na některé filmy teda? právě kvůli
hercům?

MS: ano, ano. ano, ano. a nebo když nás něco pozvedlo, když tam byly, my
sme vyhledávali v těch ee v těch jejích řečích, jestli není něco, co by
nám dodávalo naději, že to jednou padne. to my sme starý lidi, my sme
byli velice zaměřený na to, aby to Němci jako prohráli. a tak sme neměli
ani třeba t- Rolf Wanka, na toho sem měla dopal, že přešel k Němcům. a
(..) tak nevím co bych vám ještě ptejte se!

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný? [(ten když ste)]

MS: [barevný bylo] moc málo.

LČ: [moc.]

MS: nějaké zkraje ee byl, po válce, americké, ale jinak my sme měli
všechno černobílý. [a byli]

LČ: [a pot-]

MS: sme spokojení. [(i když)]

LČ: [takže ta] barva pro vás hrála [nějakou]

MS: [ne]

LČ: roli potom [nebo]

MS: [ne] ne, to, samozřejmě, že to sme byli zvědaví na tu barvu, já
třeba když byla barevná televize, já ji neměla dlouho, tak sem se šla k
sousedovi podívat, abych viděla, jak vypadá Národní divadlo v barvách.
tak to sem u něho poprvé viděla, no.

LČ: a te- ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem, ten ste nějak vnímala
vlastně to, když ste [chodila na ta]

MS: [no, moc] ne, to bylo to (.) ten ee my sme také nemohli sledovat,
protože oni když nás viděli, tak nás zahnali, prohnali. my sme jeden
druhýmu třebas stáli na ramenách, víte, takže my sme jenom útržkovitě to
viděli, my sme nevěděli neviděli celý film.

LČ: a p- takže když ste pak už začla chodit pravidelně do kina, tak už
ste chodila na zvukové filmy tam nebyly [tady už se nepromítaly němé
filmy].

MS: [ano. ano, ano, ano, ano. to] už potom byly zvukový.

LČ: a ehm vlastně potom za za toho protektorátu, když tam byly ty ti-
když byly u německých filmů titulky a mluvilo se německy, ee byl to pro
vás nějak problém vlastně vnímat [ten]

MS: [ani] ne, já sem dobře viděla tehdy dost sem znala, taky, protože
když sem byla v obchodě, tak sem musela mluvit. nebylo, nebylo. ale teď
v televizi nestačím. když něco je, tak ty titulky ať je to anglicky nebo
německy. tak to (pořád už) špa- já špatně vidím já vidím jenom na jedno
oko.

LČ: a bylo pro vás tedy důležité, v jaké zemi ten film vznikl? ee jak
jestli byl tedy český, [německý, anglický, jestli byste si vybrala mezi
nimi.]

MS: [jistě, jistě, jistě. jistě.] protože my sme ee ehm ehm já aspoň sem
měla dobrý filmy, že se vytvářejí u nás, tak to aji v Německu (.) to
třeba anglický filmy k nám nešly, to byly jenom německý, český,
rakouský. to co bylo obs- kde byli Němci. já si nevzpomínám, že by
nějaký film během války přišel z Anglie, z Francie. já si to
nevzpomínám. buď už sem zapomněla, a nebo si nevzpomínám.

LČ: a když ste si teda vybírala, tak ste si vybírala e mezi těmi filmy
raději některé a raději jiné třeba?

MS: tehdy mně to bylo jedno. tehdy mně to bylo úplně jedno, jestli je to
romantika, jestli je to cestopisný, jestli je to to. teď e (...) už na
tyto se nedívám, nedívám se na seriály, teda v televizi (myslím), a a
pouštím si kdyžtak dvojku ((ČT 2)).

LČ: a co pro vás vlastně dělalo film dobrým filmem? podle j- ( ) jak
byste prostě ohodnotila ten, který [byste]

MS: [no], dobrý pro nás byly, když tam bylo něco národního, když to bylo
z- e ze- ee něco z- e od z našeho ne z našeho, ale z minulého života,
tak to bylo tohle on- [myslím]

LČ: [takže] z historie [třeba].

MS: [z] historie, ano. ano, ano, ano.

LČ: a pak ste [taky]

MS: [a]

LČ: mluvila i o té naději, takže to mhm to mohlo souviset i třeba s
nějakou dobrou náladou nebo s s nějakým [( )]

MS: [a vese- na] veselý sme chodili rádi, to sme se zasmáli to sme
provětrali plíce, to jo. pak co mám ráda, detektivky. (...) a těch
detektivek teď je takových, tak třeba kolombo ((Columbo)) nebo ten,
kožak ((Kojak)) nebo to. tak, jeden nebo ten e e žán ((Jean Gabin)), no
to byl to byl pan herec.

LČ: gabén ((Jean Gabin)).

MS: gabén ((Jean Gabin)).

LČ: a chodila ste teda na některé filmy víckrát?

MS: ano, chodili sme. co se nám líbilo, tak sme si to [chtěli]

LČ: [a vzpomněla] byste [si]

MS: [ee]

LČ: na některý, co ste [viděla víckrát třeba to nevíte.]

MS: [mhm ne, ne, ne, ne.] ne, ne. [to už ne.]

LČ: [ale říkala] ste toho Buriana ((Vlasta Burian)), že to ste byli
[(třikrát).]

MS: [no Buriana] ano, to aji teď tak v televizi tak musíme vidět. přitom
už ho známe, víme jak to dopadne a to byl jedinečnej herec. to byl.

LČ: a kromě toho kina ste měla nějaké druhy zábavy, kterým ste se
věnovala třeba pravidelně, kromě vedle kina prostě třeba?

MS: ee divadlo.

LČ: [divadlo.]

MS: [sem] měla předplatný do divadla, to muž hlídal a já sem měla
předplatný do divadla. to sem chodila.

LČ: a třeba jiné aktivity myslím třebas i sportovní nebo hmm nebo
[turistika nebo]

MS: [hmm já sem] sportovní antitalent.

LČ: ne, [to vás ( ).]

MS: [ne], dřív sem strašně seděli sme na zemi, dívali se na hokejisty,
my sme měli mezi prvníma už v šestapadesátým roce televizi.

LČ: mhm.

MS: [vída-]

LČ: [takže] v té za za [té]

MS: [a]

LČ: války [s vlas- vlastně to byla konkurence s divadlem.]

MS: [ale teď e úměrně věkem] vůbec na sport. jo tak někdy když je
Olympiáda, tak se dívám, ale už ne, už ne, už ne.

LČ: a tehdy tedy ste chodila spíš do divadla do kina, ale jinak vlastně
jiná aktivita [to spíš ne-]

MS: [jinak ne], jinak sem ža- s dětima do parku, nebo do toho dětskýho,
nebo do Radosti ((Radost)) na Bratislavskou do toho

LČ: [divadýlka].

MS: [loutkovýho] nebo co tam bylo, tak sem chodila s dětima. a potom jak
sem byla zaměstnaná, tak ee, když ste měla náročný zaměstnání,

LČ: tak [nebyl ani čas.]

MS: [tak ste] byla ráda, že ste přes celý Lužánky donesla nákup dom,
uvařila v pět hodin dennodenně se vařilo v pět hodin byla večeře oběd,
pak kdo si jako co našel, nebo studená večeře. a už sem byla ráda, že
sem. já třeba v té knihovně sem měla náročný zaměstnání. starosti a tak,
to mě, jo, potom sme našli zálibu ježdění do Jugoslávie, když sme
dostali.

LČ: ale to už bylo později vlastně.

MS: to bylo od [pětašedesátýho]

LČ: [mhm.]

MS: roku.

LČ: a hmm našla byste nějaké rozdíly v těch kinech samotných, jak se
lišil třeba interiér ee jak tam bylo pokladna foajé ((foyer)) a vlastně
i zaměstnanci jak se chovali k návštěvníků, jestli v tom byly nějaké
rozdíly mezi [těmi (kiny)]?

MS: [já sem] neměla nikdy s nikým ee ee předplatný v ee do kina, nebo
dopředu, to sme si koupili lístek když byl, ale většinou sme kupovali
lístky když sme šli. do toho kina. já si nevzpomínám, jestli jako to
předplatný se kupovalo, já myslím, že ne. jenom třeba do Alfy ((Alfa))
jak byly ty velký kina, do skaly ((Scala)) tak to už snad jo, ale

LČ: a ta kina se lišila třeba jak byla zařízená?

MS: no jistěže, jistěže. to třeba ekselzior ((Excelsior)) no- normálně
dřevěný lavice e to Metro už bylo trochu líp, už tam byly t- ta sedadla
už tam byly trošku slušnější. aleje nic, až ty ve městě, ty velký kina,
tak to už potom ee byly vybavený nebo s- sem znala architekta, kterej ee
dělal jako divadlo a dělal skalu ((Scala)) tak ee, to už byly ty sedadla
to už byly plyšový a [a]

LČ: [a]

MS: to máte tam krásnou brněnskou hantýrku teda. v tom.

LČ: <to taky ( ) zajímavý>. a ee ty vlast- to jak bylo to kino
vybavené, jak bylo zařízené, hrálo to nějak roli pro vás, že byste do
něj chodila radši, nebo ne?

MS: ne, nám to bylo [jedno. my když]

LČ: [to vám bylo (jedno).]

MS: vidíme jako, viděli sme kino. a mohli sme být dot- v tom kině. a
mohli sme vykládat o tom kině. ale, to [nebylo]

LČ: [takže to] pohodlí [nehrál-]

MS: [za války] to nebylo. my sme byli tak nenáročnej národ, že nám
stačil kolikrát když nebyly, tak obyčejná židle nám přistrčili tam,
abysme to viděli.

LČ: takže s- byla jako praxe, že když nestačila místa, tak ee

MS: dávali ži- [ano ano, židle. bokem, bokem.]

LČ: [tak dávali židle, aha. takže], takže se stávalo, že [bylo vyprodáno
a a lidé chtěli ještě víc, tak se přidávaly židle].

MS: [ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano. mhm. mhm. mhm.]

LČ: a to bylo často? [nebo]

MS: [no] na ty e na ty dobrý filmy. a většinou na ty národně, nebo na
třeba ten německej když sme viděli oblíbený herce oni tam měli taky
dobrý herce a to ne, že by jenom naši. a tak to byly přeplněné a to se
v- e ten film opakoval hodně dlouho, dokud [byla, dokud byl zájem.]

LČ: [mhm, dokud byla zájem]. mhm. [a]

MS: [a] lidi neměli nic. tak ten zájem byl dost a potom ee že to byla
zábava levná, víte. to nikdo neměl z těch mla-. to byl představte si, že
to byli mladý lidi, ve vašem věku. začli, nic neměli, byla rodina, tak
oni těch peněz nikdo neměl tolik, aby si mohl vymýšlet, nebo to nebo
ono. byl rád, že to nějakou tu zábavu, že má takový určitý vybočení z
toho všedního života, že něco uvidí, že zapomene na ty svoje problémy v
tom kině. a jako já už to opakuju se, že sem měla třeba dva dny co
přemýšlet nad tím.

LČ: a vy už ste o tom vlastně mluvila z čeho s- teda se skládal ten
program? samotný. vy ste mluvila o tom, že byly týdeníky a pak teda
hlavní film. [a nějaká]

MS: [týdení-]

LČ: jiná před jako nějaká jiná čísla nebo části [programů že by tam
byla]

MS: [e u těch amerických] pokud teda sme e fo- viděli málo, tak byly
eště třeba ještě nějaký takový krátký filmy byly dávaný do ee po žurnále
vždycky.

LČ: a to mělo jaké zaměření tydle krátké [filmy]?

MS: [hmm] no ee jak to mělo zam- tak jak to byly ty házeli (si) ty dorty
na hlavu.

LČ: [grotesky (teda nějaké).]

MS: [jakože grotesky] to byly, ano. takový krátký možná, že ee to vám
nedovedu říct po pravdě, jestli to nebyly vždycky jako programy na další
[film co by šel.]

LČ: [jo že by to byly] upoutávky.

MS: ano, ano.

LČ: aha. a byly třeba animované filmy byste si vzpomněla, že by tam
byly, nebo to ne?

MS: za nás eště moc animovaný nebyly.

LČ: v kině ne.

MS: za nás ne. to potom začlo až později.

LČ: a a reklamy třeba, že by [se pouštěly]?

MS: [reklamy byly] nějaký, ano. ale ne moc. ne moc.

LČ: a to byly reklamy normálně film a nebo jenom obrázky?

MS: jenom reklamy, jenom reklamy.

LČ: takže [jenom jenom ta-]

MS: [já si nevzpomínám, že by] to byly nějaký krátký filmy. to si
[nepamatuju. to by-]
LČ: [to by byly jen] takové světelné [obrazy vlastně jako.]

MS: [ano, ano, ano,] ano.

LČ: a to by bylo před tím týdeníkem ještě, nebo mezi

MS: myslím, že ten týdeník byl na prvním [místě.]

LČ: [úplně] první týdeník a pak by byly třeba ty reklamy a potom to. a
měls- měla ste o tyhlencty doprovodné části zájem vlastně o ten týdeník,
bavilo vás to sledovat?

MS: ee, mě moc no byli sme zvědaví jak to pokračuje, to sme byli, ale
byli sme rádi, že už je to pryč. mnohdy sme šli až...

LČ: až [na hlavní]

MS: [po žurnále].

LČ: až na hlavní až hlavní (na) hlavní program. [a]

MS: [protože] to se opakovalo třeba v kině podobný

LČ: mhm.

MS: ne třeba úplně stejný, ale určitý části stejný co byly předešlý. [co
tam]

LČ: [takže]

MS: měli dávat?

LČ: takže lidé přicházeli i v [průběhu toho]

MS: [mhm. po žurnále] moc.

LČ: moc?

MS: někdo neměl čas, někdo schválně.

LČ: mhm.

MS: tak po žurnále chodili.

LČ: a mhm byla ste někdy přítomná tomu, že by se filmy promítaly v
domácnosti, že by někdo [měl vlastní]

MS: [ne, nikdy].

LČ: promítačku?

MS: jo, Kačenka myslím me- eee vnučka, že něco má.

LČ: ale [to už bylo] pozdějc.

MS: [( )]

LČ: [v té době, v té době vůbec].

MS: [teď teď, poslední dobou. ne,] ne, ne, nikdy. nikdy.

LČ: a teďka vlastně bysme se eště víc jako konkrétně zam- zaměřili na
ten protektorát, vy už ste hodně o tom mluvila, jaké byly vlastně změny,
jak ste vnímala vůbec i tu německou ee německou přítomnost vlastně tady
ee v Brně. a ty změny na vás jakoby působily nějak konkrétně, když začly
platit ty protektorátní předpisy ehm to znamená právě i te- i ta němčina
v těch titulcích, na na názvech, v reklamách. vlastně v ty- ty německé
týdeníky, že by se třeba i změnilo nějak chování diváků, nebo ehm.

MS: já si myslím, že sme si na to zvykli. protože tam nic jinýho nebylo.
tam nebylo o světě nic, jenom jak vyhrávají a jak pokračují, postupují
se- jaký mají letadla a a uhm ne, ne ne, tam nic nebylo, na co bych- e
sme se specielně těšili.

LČ: a takže ste to vnímali spíš teda jako negativní [změnu]

MS: [mhm.]

LČ: vlastně [v]

MS: [mhm.]

LČ: tomhlenctom. a v té době ste teda chodila do kina víc, nebo míň,
nebo stejně? [e (v tom)]

MS: [no říkám], každý týden [sme chodili]

LČ: [každý týden].

MS: s mužem.

LČ: a v- ten výběr se tedy nezměnil.

MS: ee dívejte se ee

LČ: to bylo

MS: za války sme nem- neměli možnosti vybírat. to byly určený filmy,
který mohou být promítány, a který ne. a ee z doslechu, když napřed to
šlo, ty filmy šly do velkých kin. až tam to bylo obehraný, tak šlo do
těch a my do těch velkých kin málokdy sme přišli, (protože) tam byly,
bylo to trochu daleko, hledali sme to nejbližší místo, kam bychom jako
mohli jít a potom to byly lístky dost drahý, já u- nevím kolik. já
[nevím].

LČ: [takže] vy ste do centra do kin nechodili právě s ohledem na to, že
to bylo dál, a že,

MS: d- [hlavně dál,]

LČ: [že byly]

MS: ano, hlavně [dál.]

LČ: [že ste] cho- se snažili [blízko vlastně]

MS: [ano, ano.]

LČ: domu. co [nejblíž].

MS: [tehdy] totiž k nám do Černých Polí ee nebyla doprava žádná. to sme
choď- museli chodit [pěšky].

LČ: [pěšky].

MS: tam nejel autobus tam (nemělo) ni- nejezdilo nic. až po válce tam
byla devítka zav- ee za Němců, [za Němců].

LČ: [za něm-]

MS: a teď tam je dost, ale máme to my to máme zase naše ulice je hodně
daleko. (..) a teď nechodím [nikam].

LČ: [a ta] kina teda byla i dražší ta v ta co

MS: bylo, bylo to [tam dražší.]

LČ: [mhm na vstupenky.] [takže,]

MS: [no.]

LČ: proto tak ( )

MS: no bylo ehm to Alfa, skala ((Scala)), Dopz. to byly myslím víc jich
tady nebylo, ne? těch velkých kin. ty tři. a tam už byly dražší lístky a
asi proto s- hlavně ale důvod, že to bylo jako [daleko.]

LČ: [( ) daleko.]

MS: nejraději sme chodili tam na Lidickou ((pravděpodobně Metro)) a tam.

LČ: [( )]

MS: [to byla] Nová ulice dřív.

LČ: a změnilo se vlastně chování divá- (nebo) měla ste pocit, že na
těch německých filmech třeba se lidé chovají jinak než [( )]

MS: [no tak] ee, dívejte se, ee určitě mnozí lidi, bylo šuškání, že,
byla určitě si kriticky na to dívali, ale každej se bál promluvit, víte,
takže, já jenom z vlastních zkušeností můžu říct, že sem to ráda neměla
a myslím hodně dalších Čechů taky, [protože]

LČ: [a]

MS: sme nic se nedozvěděli novýho.

LČ: a když se blížil konec války, tak ta atmosféra se nějak třeba
změnila v i v kině? [nebo (tak).]

MS: [se] nechodila kon- konec války.

LČ: nechodila.

MS: jak byly nálety, tak už sme nechodili.

LČ: a po osvobození ste nějak z- začla chodit brzo třeba na atmosféru v
kinech po [osvobození se-]

MS: [na to sme] byli asi zvědaví, to sem chodily ty americký filmy po
válce, tak to jo. to sme byli zvědaví a myslím, že se hodně chodilo do
kina.

LČ: že se hr- začlo právě i [proto,]

MS: [mhm.]

LČ: že byly ty novinky, [jiný program].

MS: [ano, ano, ano,] ano. že na- ale to bylo asi do osmačtyrycátého roku
a pak už to bylo zase [( )]

LČ: [a vlastně] jak ste říkala, že ste teda během náletu ste nechodila a
dovedla byste nějak si vzpomenout, jes- kdy ste vlastně začla zase
chodit? jak brzo třeba po po [skončení války]?

MS: [no, tak] hned to nebylo. Brno bylo dost rozbitý a člověk e se aji
bál, pumy byly, přes Lužánky byly tam nevybuchlý pumy. Černý Pole taky
byly zasažený a ste nevěděla kde co je, tak ee to se nechodilo ani do
(zaměstnání) po [válce].

LČ: [mhm.]

MS: to bylo všechno jako zavřený.

LČ: takže z tý obavy a z

MS: ano, ano, ano. sem zvědavá, co jako Laďa, ten je mladší a tak si
bude víc pamatovat.

LČ: ((...)) já teda (mám) ještě takový seznam filmů vlastně, kdybyste se
na něj podívala a jestli si vzpomenete na některý, na některý z nich a
mohla byste třeba říct, jestli byl vaším oblíbeným, jestli si na něco
konkrétního k němu vzpomenete, cokoliv vlastně. (..) be- sou to vlastně
filmy, které které byly v promítané v kinech právě v té v tom období, o
kterém sme my mluvily za první republiky a za potom za války.

MS: ((...)) Pražské švadlenky. já mám dojem, že to sem viděla.

LČ: důležité je, abyste jakoby měla [vzpomínku, že ste viděla přímo]

MS: [něco z toho si sta-]

LČ: v kině.

MS: dvě srdce ((Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)), to neznám. Kouzlo
valčíku (..) ( ) šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to
sem viděla. (.) ne, (.) tady ta d- del franc ((Csibi, der Fratz)), ta
Zlatá Kateřina, to taky neznám. Tři muži ve sněhu, Dobrá země, Ducháček
((Ducháček to zařídí)) ano, U pokladny stál ano, Město ztracených ne,
Roztomilý člověk, to, asi, že jo, ale o čem se tam jednalo nevím. Muži
nestárnou taky sem to viděla. a (..) Dobrodružství barona Prášila, to
jo. to je o té vzducholodi myslím, ne? a Neviděli jste Bobíka? to nevím,
to asi že ne. málo sem toho tady [viděla].

LČ: [to] už je všechno takhle celý ten [seznam.]

MS: [všechno?]

LČ: ano. a tak sama byste si na nějaký film konkrétně vzpomněla to?

MS: ee pany kutnohorské ((Cech panen kutnohorských)), ee spoustu filmů
toho ee Buriana ((Vlasta Burian)), e (...) e (..) ty historický ee já
mám parkinzona ((Parkinsonova choroba)), víte, takže

LČ: to nevadí vůbec. a vzpomínáte si třeba, když ste teda chodila s
manželem, že byste měli nějaké společné oblíbené filmy? ee nebo ste to
nemělo vlastně roli, když ste [jestli ste chodila sama (nebo)]

MS: [no tak moc rád] on nechodil do kina.

LČ: on nechodil moc rád. [aha.]

MS: [mhm.] a protože já sem chtěla jít, tak on šel se mnou, protože bych
se těžko dostávala sama. ale to bylo tolik těch k histo- Hus ((Jan
Hus)), (..) Prstýnek (.) s Fabiánovou ((Vlasta Fabiánová)), nebo
poslední Nezralé maliny, to bylo něco krásnýho. a teď to člověk (vidí) v
tomdle v televizi. ale (.) kdybyste mně říkala ty historické, (tak si)
to vzpomenu, ale já vám řeknu po pravdě, já reprízy už nemám ráda, já
nemám válečný filmy ráda. já když jako už sem to jednou dvakrát viděla,
tak to už jako mě to nebaví. tam nečekám nic, co bych neznala, nebo mě
nenapadlo. ale ty ne- na ty historický na Štěpánka ((Zdeněk Štěpánek))
na Korbeláře ((Otomar Korbelář)) na no ale v na ty filmy, co byly, tak
sme chodili všechny. na ty historický filmy.

LČ: a chtěla byste třeba říct ještě něco, o čem sme nemluvily? takhle
nějak, že byste si vzpomněla na něco, třeba jestli ste chodila ste se
nějak zvláštně oblékali, když ste šli do kina, nebo na takové
společenské vlastně drobnosti.

MS: do divadla se chodilo, to co nejlepší ste měla na sebe. do filmu se
chodilo, v čem ste chodila do práce.

LČ: normálně.

MS: to se už neoblíkalo a ee čistý (.), ale (.) já podle sebe já vím
třeba jako v knihovně, tam sme chodily ženský, jednak sme chtěly být líp
oblieč- oblékaná jak oblečená jak ta druhá, tak tam sme střídaly hodně a
měnily často. my sme tam nosily bílý pláště, ale do kina se chodilo (.)
v čem ste šla do práce. to ne, to nebyly možná v neděli když se šlo, tak
š- byli lidi svátečně oblečený, to ano.

LČ: a takže ste vnímala třeba to, že se chodilo v některý den ste
chodili do kina, nebo, že by se teda v neděli chodilo jinak oblečený jak
[v pátek.]

MS: [v neděli] se chodilo slušněji obleč- to se d- by chtěl být každej
nastrojenej v neděli, to byl svátek. ale ve všední den ne.

LČ: a obvykle ste teda chodili do kina v který den v týdnu?

MS: ježiš to už vám neřeknu. rozhodně v sobotu sme chodili a jestli sme
nechodili ještě ve středu. prostě jak se tam měnily, ani nevím jestli v
těch kinech se hrálo v těch menších každý týde- každý den. jestli to
nebylo dvakrát v týdnu, já už si to nepamatuju. (..) to musí doplnit
Laďa. (.) škoda, že tady není.

LČ: tak on to poví <zase.>

MS: mhm.

LČ: tak jestli takhle si myslíte, že to je, tak by to bylo všechno.

MS: ježiš ale škoda

Konec rozhovoru

1