Quote

Rozhovor vedla: Soňa Morgenthalová
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 8. 6. 2010 v Brně

Rok narození: 1923, otec Čech, matka Slovenka

Bydliště: Do roku 1932 bydlela narátorka v ulici Pod Červeným kopcem
((dnes Táborského nábřeží, Staré Brno)). Poté se přestěhovala na
Slovensko, odkud se po roce vrátila do Brna, kde bydlela na ulici
Křížová ((Staré Brno)). V roce 1942 se narátorka vdala a
přestěhovala na Renneskou ((Štýřice)).

Povolání: Narátorka se vyučila švadlenou, roku 1940 začala pracovat
jako tovaryška. V roce 1943 byla totálně nasazená a do konce války
pracovala ve Zbrojovce. Od roku 1960 pracovala jako švadlena a poté
jako manipulantka ve spořitelně.

Povolání rodičů: otec pekař, matka ve službě, poté neznámo
Sourozenci: sestra 1924, bratr 1926

SM: tak. už by to mělo fungovat. takže já se vás e nejdříve zeptám
na vaše celé jméno,
VB: (.) B. Věra.
SM: ano, a váš rok narození?
VB: dvacátého sedmého první devatenáct set dvacet tři.
SM: mhm,
VB: v Brně.
SM: ano
VB: [e]
SM: [a]teď jestli byste mohla říct e, kde všude jste bydlela do toho
roku čtyřicet pět.
VB: do roku čtyřicet pět jsem bydlela, já jsem se narodila (.) na
Starém Brně a tam (.) jak je ten nový hotel postavený za vodou,
SM: hm
VB: ten německý hotel. tam jsem bydlela do mých devíti let.
SM: a ee nepamatujete si přímo ulici?
VB: Pod Červeným kopcem, se to menovalo tenkrát, a teď se to menuje
(.) na ňákým, ňákým nábřeží. ne Bakalovo, ale (.) nevím jaké je to
nábřeží, neznám. ((Táborského nábřeží))
SM: no to nevadí. a potom teda ste se přestěhovala v těch devíti
letech?
VB: v těch devíti letech, protože tatínek umřel
SM: [mhm]
VB: [tak sme] se stěhovali a maminka byla Slovenka, k ní do rodného
města k její mamince. ale tam maminka nemohla být, protože tam
nevydělala, tam by nás neuživila, tak sme se vrátili do Brna. a
bydlela jsem potom až do mého, než jsem se vdala, tak jsem bydlela
na Křížové padesát pět. a potom jsme bydleli jako u maminky
manželové, a to bylo zase Polní, ne Polní ulice (.) tady je ta
Švancarova nebo Reneská ((Renneská)) jak se to teď menuje,
Dvorského.
SM: mhm
VB: Dvorského ulice. tak tam jsem bydlela. no a pak po převratě
v pět- pětačtyřicátým roce sme dostali byt na lajtnerové
((Leitnerová)). a na lajtnerové ((Leitnerová)) jsem bydlela až do
roku dva tisíce jedna, než jsem se přestěhovala sem. a tady v tom
domově bydlím jako o těch osum let.
SM: mhm mhm. a když ste se teda přestěhovali na to Slovensko, tam
jste bydleli jak dlouho?
VB: rok.
SM: rok [takže do]
VB: [( )]
SM: těch desíti let asi, [že?]
VB: [ano] a tam nás ani moc neměli rádi, tenkrát jak opravdu se
říkávalo že Slováci Čechy rády něma- nemají,
SM: <mhm>
VB: tak jsme se, sestra se učila nejlíp, ta měla samé jedničky, i
tam. ale, přesto že jsme byli šikovní, tak tam ty děti byly takový
jako nechci říct zaostalejší, ale takový jinačí.
SM: mhm
VB: a tak my sme tam se dobře učili, tak nás tam moc (.)
SM: neměli [rádi]
VB: [neměly] rády. tak já s- maminka, tatínek pocházel z Prostějova,
tak sme se stěhovali zpátky do Brna, maminka nás vzala na ty dva
měsíce, to bylo od od konce školy, jeden rok jsme tam chodili
(jenom) do školy.
SM: hm mhm
VB: a stěhovali jsme se do toho Brna a my my sme byli ty dva měsíce
v Prostějově na prázdninách. (a) mezitím maminka dostala (ten) byt a
bydleli jsme na té Křížové. Křížová padesát pět, to je naproti teď
jsou tam ( ) naproti nynější pošty.
SM: mhm a to je co za městskou část?
VB: co je to?
SM: ee jaká je to ta městská část? ta Křížová?
VB: Staré Brno.
SM: Staré Brno. [mhm]
VB: [no] já sem pořád na Starém Brně, až teď jsem tady [v
Bohunicích]
SM: [jo] mhm
VB: ale táhlo mě to sem, protože to je, na hřbitov jsem chodila
pořád
SM: mhm
VB: a to je kousek na ten hřbitov.
SM: jo. dobře, a do toho roku čtyřicet pět, jaké jste navštěvovala
školy. kromě toho teda toho roku na tom Slovensku, tak jste chodila
e
VB: na star- e na Mendlově náměstí, napřed, z Křížové ulice na
obecních pět tříd, a osum tříd jsem potom chodila, e tři třídy tam e
to, jaká je to tam ulice, z Úvozu tam. z té strany. teď je to tam
jinak rozděleno, ale tam ta budova stojí.
SM: mhm
VB: ta budova je na Mendlově náměstí. a pak když jsem se učila, tak
jsem chodila do, tři roky do pokračovací školy. v Zábrdovicích. jak
se to tam menovalo, za Zbrojovkou to bylo, Zábrdovice.
SM: mhm hm. a vy ste vy ste začala pracovat kdy?
VB: já sem začala pracovat až v roce, dcera je v devětačtyřicátým
narozena, a bylo jí (.) jedenáct let.
SM: mhm
VB: tak jsem začala pracovat, kdy
SM: e ( )
VB: štyrycet devět a jedenáct
SM: šedesát
VB: v šedesátým
SM: v šedesátém roku.
VB: hm,
SM: a pak ste teda, jestli byste potom mohla zrekapitulovat jak jak
jaká e jste dělala povolání potom?
VB: potom jsem dělala jako ve spořitelně, manipulantku ve
spořitelně.
SM: mhm
VB: tam jsme měly konta na starosti, nové knížky když někdo založil
novou knížku, tak jsme zakládaly podle těch, ne podle jména, jsme
abecední takovou kartičku tam měly, tak to jsme zakládaly. jsme tam
byly tři a všechny tři děvčata jsme byly švadleny,
SM: mhm
VB: bývalý. to byla taková shoda.
SM: jo, a vy ste vlastně předtím už říkala, že ste pracovala e ještě
předtím jako švadlena, že?
VB: ano. [no vyučená, já sem]
SM: [před tou man- manipulantkou]
VB: se učila od třicátého sedmého roku do čtyřicátého. a potom jsem
pracovala tři roky, necelý tři roky jsem tam byla po vyučení, jako
tovaryška. a pak mě totálně nasadili, byla jsem ve Zbrojovce, ale
dlouho ne. jenom do konce toho, to bylo, když jsem se ve čtyřicátém
vyučila, tři roky po vyuč- vyučení to bylo čtyřicet tři, a nakonec
jsem byla do toho pětačtyři- od toho čtyřicet tři, od dubna, to bylo
v dubnu, až do konce (.) do toho pětačtyřicátýho roku.
SM: mhm mhm dobře. e teď jestli byste mohla říct, jaké bylo povolání
vašich rodičů?
VB: tatínek byl vyučený pekař, a maminka, ta byla jenom, když to
víte jak to na tom Slovensku bylo, ta šla v patnácti na ten do
služby, do Žiliny.
SM: mhm
VB: tatínek ( ) tam sloužil na vojně a tam se namluvili,
SM: mhm
VB: a tak se potom vzali, no ale ne hned, až tatínek dosloužil vojnu
a tak.
SM: mhm
VB: a potom, on byl z Brna, tak se přestěhovali do Brna. a bydleli
napřed v podnájmu a pak jsme dostali tam ten byt. tam bylo takové
německé cvičiště, a byl tam vzadu takový, trojbytovka taková, tak
tady byl jeden byt a tady byly dva byty. tak my jsme bydleli tak
v tomto (bytě)
SM: mhm a vy ste už předtím zmiňovala, že že ste měla sourozence,
tak jestli byste mohla říct kolik ste měla sourozenců.
VB: dva. sestru o rok mladší,
SM: mhm
VB: a bratra o tři, o tři a půl roku,
SM: mladší,
VB: no,
SM: mhm (..) e (.) a jestli byste mohla říct kdy pro vás skončilo
takové to pravidelné navštěvování kina.
VB: mhm, my sme chodili i když s- potom sme měli děti, sme do toho
kina z té lajtnerovy ((Leitnerova)) ulice do toho kina, to bylo
potom kino grant ((Grand)) se to jmenovalo, teď se to pak Mír, nevím
co tam teď je, to to už nevím. a tak tam jsme chodívali velice
často, protože televize tenkrát nebyly,
SM: mhm
VB: my sme televizi si koupili až bylo dcerce té starší jedenáct
let, pozdě.
SM: hm (.) takže takže i do po- i do pozdního věku jste
VB: no
SM: pravidelně jste [navštěvovala kino?]
VB: [ano chodívali do kina]
SM: mhm
VB: do divadla méně, já sem chodívala do divadla s kamarádkou, jsme
měly předplatné na tom na e Lidické ulici tam bylo takové malé ki-
divadlo, jestli to tam je eště teď to divadlo, na ( ) když
vejdete na Lidickou tak po pravé straně hned kousek, tak já nevím
kolik číslo to může být, dvanáct, čtrnáct, ale tam pořád něco je,
ale to není ki- to je pořád divadlo, ale jak se to teď menuje,
SM: hm
VB: to je nějaké menší divadlo.
SM: to asi jo. hm. dobře, tak bychom se zaměřily na na vaši dětskou
zkušenost s kinem, to znamená asi do toho e roku, asi do vašich
deset desíti let. nejdříve bych se vás zeptala, jestli si vzpomínáte
na svoji úplně první návštěvu kina,
VB: (.) no tak (.) my sme chodívali napřed do di- tak do takového
loutkového divadla, tam do kláštera do s- do kostela,
SM: mhm
VB: no tak, myslím až už jsem začala chodit do školy, tak už
spolužačky některé už chodily do kina, a tak sme tak začali chodit
do toho kina. tak když vidím ty staré filmy s tou adynou mandlovou
((Adina Mandlová)) a tam s tou, Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová))
a s takovými
SM: mhm
VB: herečkami starými a těmi herci, Hrušinskýho ((Rudolf Hrušínský))
sme milovali.
SM: mhm
VB: a tak sme chodívali do toho kina. pak sme ve škole z- zlobili,
tak sme si povídali, už bylo po přestávce, už nás napomínali. tak
sme si ty tam ty svoje (.) co se nám líbilo a nelíbilo, povídali.
SM: mhm, takže ste si povídali o o těch filmech? nebo [o nebo nebo]
VB: [no o filmech]
SM: spíš o těch hercích?
VB: no o hercích taky, no tak o těch hercích sme moc nevěděli.
SM: mhm
VB: to nebyl, bylo Kino časopis už tenkrát, no ale to bylo dost ta-
dost peněz pro nás.
SM: mhm
VB: pro mě teda aspoň pro mě, že? no
SM: mhm
VB: kdo byl zámožnější, tak ten si to koupil a přinesl to do třídy a
tak sme si to tam prohlíželi a tak.
SM: mhm (.) a by- měli ste z toho potom ňáký větší postih, že tam
rušíte, nebo to bylo jenom
VB: ne. to ne. dvojky z mravů ne. [tam to]
SM: [to ne]
VB: <sme nedostali>
SM: mhm. a e kdybychom se ještě vrátily k té první zkušenosti, e
nevzpomenete si úpl- úplně nebo, jaká je vaše nejstarší vzpomínka na
to kino, je to až s těmi spolužačkami? nebo tř- třeba předtím,
VB: no, na tom výstavišti, tam byl tam hrávali (.) to byl cizí film,
ale jak se menovali ti dva herci, takoví, (ti) už zemřeli, ale
dlouho hráli (.) hm
SM: mně de spíš možná o o tu vzpomínku jak jak to na vás působila
třeba ta atmosféra toho kina, nebo jak to s- nebo s kým ste třeba
byla poprvé v kině, jestli třeba s rodiči, nebo
VB: ne, s maminkou sme chodívali, ano,
SM: mhm
VB: maminka s náma chodívala do kina. ale takhle se spolužačkami.
SM: takže se spolužačkami.
VB: no,
SM: mhm, a jak často ste třeba do těch do těch e cé cé á ((cca))
deseti let e chodí chodila do kina,
VB: moc často ne. sice sme chodili, to bylo za korunu,
SM: mhm
VB: do těch prvních šesti řad,
SM: mhm
VB: to bylo za korunu. když ste šla zavčas, tak ste dostala, že, ale
do té šesté řady, ale to nebylo te- to plátno bylo kousek e u těch
lavic prvních takže nebylo to tak zlý, sme museli sme takhle hlavu
nahoru,
SM: mhm
VB: zaklonit,
SM: jo ((smích))
VB: <abysme dobře viděli> pro- před náma neseděl nikdo (ale), abysme
viděli na na plátno.
SM: mhm. e vy ste teda říkala, že ste chodila nejvíc se
spolužačkami, a s maminkou, a chodila ste [ještě s někým jiným?]
VB: [no potom] s manželem sme chodili.
SM: a e a m- teď myslím ještě to období když ste byla dítě,
VB: kdy jsem měla?
SM: kdy když ste byla e kdy vy jste byla dítě ještě.
VB: aha, tak no e jak říkám, jenom ze začátku toho školního roku
z těch prvních tříd a tak,
SM: mhm mhm (.) a a e do kterých kin ste teda chodila jako dítě?
VB: no nejvíc tam na to Staré Brno k tomu pivovaru, ((kino Grand))
SM: mhm
VB: a potom tam e nahoru do toho Excelsioru ((Excelsior)), na to
Šilingrovo ((Šilingrovo náměstí)) tam taky to bylo. kdy byla ta
levnější kina, ta co byly ve městě víc, no na tom e ten Čas nebo
Úderka to zas nebylo tak drahý.
SM: mhm
VB: ale to bylo takový e ani ne půlhodinový. pak se to zas
opakovalo, a to nás tak moc nezajímalo. my sme rády chodily na celý
filmy.
SM: e na prosím?
VB: na celý filmy.
SM: jo na celý film, jasně.
VB: ano, na ty (.) takřka dvě hodiny, když hrály
SM: mhm mhm
VB: podle toho jak byl dlouhý.
SM: a byl ňáký e důvod proč ste chodila právě do těchto kin jako
dítě?
VB: no protože to bylo levné.
SM: mhm takže, takže e
VB: no.
SM: třeba ne kvůli tomu že to bylo blízko, ale
VB: no taky blízko, a museli sme chodit na šestou, protože později
sme nás maminka ne- nepustila, že jo, no taky sme byli děti, že?
SM: mhm
VB: děcka e školou povinní. až už potom si pamatuji v měšťance, to
už potom sme už z nás šlo víc, to už šli i od nás z domu chlapci,
SM: mhm
VB: co byli tak stejně staří jak my, tak sme chodívali. už i na tu
osmou hodinu.
SM: jo.
VB: právě ta Jiřinka, s tou sme se nachodily.
SM: mhm
VB: ona byla, oni měli doma e oni tam měli domovnictví, a ona byla
z početné rodiny, ale maminka byla švadlena a ona pořád šila doma,
no takže e jako byla na tom dost dobře. no, tak s tou nejčastěj.
SM: mhm (.) a jaký byl názor vašich rodičů, vlastně na film a na
kina,
VB: ale maminka chodila ráda s náma do kina. ale na ty české filmy.
na ty cizí sme moc rády nechodily. protože ty titulky, ste tak
dobře, já třeba ano, ale maminka ty tak rychle nepřečetla, protože
ona tu češtinu tak dobře, do poslední chvíle neznala.
SM: hm
VB: přece jenom, i v pozdních letech něco jí zůstalo na tu její řeč,
tak na to ( ) po slovensky
SM: jo, jo. e a vzpomínáte si jaký byl postoj školy? třeba k filmu?
VB: no tak e pokud to byly filmy jako takový přístupný mládeži, tak
to nebyli, nic neděl- neříkali nic proti tomu.
SM: mhm
VB: ale nesměli sme chodit na, právě jak začaly ty filmy na tu osmou
hodinu, to byly, tak to jako stíhali, to sme neměli chodit.
SM: to e a to vyloženě třeba říkali ve škole že e že že vám že že
máte zakázáno chodit na ten film?
VB: no zakázáno. přímo zakázáno ne, ale nerady to slyšely, a my sme
se taky vždycky nepřiznali ( )
SM: a ony se vás na to vyptávaly?
VB: no ptaly se, protože když slyšely, že si o [tom povídáme tak]
SM: [mhm] mhm
VB: ( ) že jo měly o to zájem,
SM: a nestalo se třeba že byste narazili na učitele v kině, nebo
VB: ne. ne, ale já sem ani nenarazila na nějaký takový zlý učitele,
já si dost vzpomínám od mé první třídy, jsem měla dobré učitele, no
SM: mhm
VB: no, i v těch i v té druhé třetí, první druhé třetí měšťance, si
vzpomínám na pana učitele Zezulu, ten to byl náš e e mate- teď je to
matematika, to byly tenkrát počty a měřičství se to jmenovalo,
SM: mhm
VB: tak to byl náš učitel a potom pan učitel Prachař, ten zase byl
přírodopis a přírodozpyt.
SM: mhm
VB: přírodozpyt to je jako,
SM: názvy? nebo
VB: ne. přírodopis to víte co je.
SM: mhm
VB: ale přírodozpyt to se dělají ty pokusy všelijaký,
SM: mhm
VB: fyzika.
SM: jo. mhm. <dobře>
VB: <tak v lidové řeči>
SM: jo, jo jo
VB: ale na vys- na tom na vysvědčení byla známka přírodopis
přírodozpyt, ale to já sem měla vždycky trojku, mně ty znamínka a
v tom e v tom přírodozpytu, v té fyzice, ( ) mně nešlo do hlavy.
SM: mhm <tak každému jde něco, že jo> já se jenom ještě zeptám, e
jestli byl pro vás v tom dětském věku film důležitý.
VB: no nebyl. ne, to ne.
SM: ne.
VB: ne nebyl.
SM: takže ste to brala spíš jako ňáké zpestření volného času [( )]
VB: [tak jednou za týden] nebo za čtrnáct dnů, to sme nechodili tak
často,
SM: hm
VB: protože i když stálo potom už to bylo byly třeba tři koruny, no
ale to víte, byli sme tři, už chodil i bratr, s chlapci do kina,
SM: mhm
VB: tak už chtěli jsme všichni. já sem chodila i se sestrou. ( )
ona byla o ten rok, chodily jsme stej- do stejné školy, bratr ne,
ten chodil na Křídlovickou, my sme chodily na to Mendlovo náměstí.
SM: mhm (.) dobře. tak teď se budeme zabývat dalším okruhem, to to
sou vaše divácké návyky, nejdřív se vás zeptám, jak často ste
chodila e do kina vlastně po tom ukončení té obecné školy. nebo
potom,
VB: jak sem chodila?
SM: [jak často]
VB: [jak často?] no tak každý týden ne. tak dvakrát za měsíc.
třikrát.
SM: mhm takže ste
VB: protože těch korun nebylo.
SM: hm takže ste vlastně chodila méně často než předtím? jako dítě?
VB: ano
SM: mhm
VB: no potom už bylo taky dražší vstupné,
SM: (.) no, a potom e vy ste se vlastně vdávala v tom roce čtyřicet
dva, že
VB: ano.
SM: a e potom potom, po té svatbě se to se to změnilo ta četnost
chození do toho kina?
VB: no, ze začátku byl manžel v tom Německu, jak sem vám říkala,
SM: no
VB: a když se vrátil, tak sme chodili každý týden do kina.
SM: mhm
VB: on chodil rád do kina.
SM: ale to už vlastně bylo neby- ve čtyři- e ve čtyřicátém
VB: pětačtyřicátém, po válce.
SM: po válce [až to bylo]
VB: [ano] ano [po válce]
SM: [hm] mhm mhm e a která kina ste potom navštěvovala později.
VB: no to sme šli někdy do toho města tam k tomu divadlu to kino
Kapitol.
SM: a to už ste chodila s manželem?
VB: ano [s manželem]
SM: [jo s manželem]
VB: jo hm
SM: a e třeba potom jak (ste se) vrátila vlastně z toho Slovenska, e
(.) d- to bylo v těch deseti letech, že
VB: ano,
SM: tak to ste to ste chodila do kterých kin, ještě,
VB: no na to Staré Brno tam, ((kino Grand))
SM: to pořád tam,
VB: no, tam
SM: mhm
VB: dál ne.
SM: jo. e (.) a
VB: někdy někdy sme šli do toho kina Dornych, ((Edison))
SM: mhm
VB: tam na to (.) jak se menovalo to na Dornychu. mám to napsáno,
vůbec ( ) jak je to napsáno, (..) edyzon ((Edison)).
SM: edyzon ((Edison)). jo.
VB: to bylo pěkné kino, to bylo trochu větší než tam ta naše stará
kina na tom Starém Brně,
SM: mhm
VB: ale, a taky bylo vybombardováno. já sem se tenkrát potom setkala
v tom stejným domě po válce s paní, která tam bydlela v tom domě kde
to kino bylo jak byla ta bylo to bombardování, ( )
SM: mhm
VB: ( ) to tam
SM: jo a e to ste měla trošku, trochu trochu už dál, že, to to kino
Dornych ((Edison))
VB: ano,
SM: a tam ste
VB: ale my sme chodili od nás, z té Křížové tak po Poříčí, kolem
vody tudy zadem, tak jako
SM: aha
VB: až po ten viadukt a tam to byla taková polní cesta, tam. tak sme
šli tudy.
SM: jo a proč, proč ste chodili zrovna do toho edyzonu ((Edison)),
VB: no když tam hráli ňáký pěkný film.
SM: mhm a ta tam e hráli někdy jako ňáké filmy, které které ste
vyloženě chtěla vidět? nebo
VB: těch který nás zajímaly, nebyly na Starým Brně
SM: mhm
VB: tak sme zašli tam.
SM: na ten Dornych, ((Edison)) [jo]
VB: [mhm]
SM: jo jo, a měla jste ňáké svoje oblíbené kino?
VB: no tak oblíbený, jedině to na tom, na té Hybešové ((kino Grand))
potom až už až po té válce,
SM: mhm
VB: až už sme bydleli na té lajtnerové ((Leitnerova)), tak sme
chodili většinou tam. to bylo kousek od nás. a hráli tam cizí filmy,
dost, a nám to nevadilo, pak už to byly filmy namluvené, později,
že?
SM: mhm
VB: takže nám to už připadalo jako náš film. tak jak dnes když se
dívám na staré filmy. já se dívám pořád na každý starý film,
SM: hm
VB: třeba v pondělí teď vychází (.) tam hraje ten starý (.) hraje
tam toho detektiva,
SM: jo Hříšní lidé města pražského, že?
VB: ano, <no>
SM: <jo>
VB: ano. no to
SM: <s panem marvanem> ((Jaroslav Marvan))
VB: marvan ((Jaroslav Marvan)), ano no to vy to znáte líp než já, já
už zapomínám.
SM: ((smích))
VB: [no já sem vám říkala]
SM: [to se stává]
VB: že vám toho moc nepovím, protože zapomínám. no
SM: ale však to je v pohodě, zatím ste toho řekla hodně. no. e je-
jenom se ještě zeptám, e na té Hybešové ((kino Grand)) to se e mě-
měla ste ňáký důvod proč to bylo vaše nejoblíbenější kino, bylo to
třeba kvůli tomu, že tam dávali ty cizí filmy, nebo
VB: ne, to to nám bylo jedno, ty výhody žádný sme neměli tam. [( )]
SM: [tak takže]
VB: to bylo nastejno,
SM: mhm a to už teda bylo po válce, to co ste měla oblíbené to kino
na té Hybešové ((kino Grand))
VB: po válce.
SM: po válce.
VB: no,
SM: a před válkou ste měla ňáké oblíbené kino?
VB: no to sme šli i do toho města. někdy.
SM: mhm
VB: podle toho jak sme m- měli ňákou tu korunu.
SM: jo, a tak že byste měla fakt vyloženě ňáký kino do kterého ste
ste ráda chodila, které ste měla třeba nejradši,
VB: my sme chodili do k- k tomu kapito-, k tomu divadlu, do toho
kina Kapitol,
SM: mhm
VB: tam sme rádi chodili.
SM: a tam se vám na tom líbilo co, [na tom]
VB: [to bylo] velké kino, pěkné, takové úplně jiné proti těm našim
malým kinám na tom Starým Brně.
SM: a jak se třeba lišilo.
VB: prosím?
SM: jak se jak se třeba konkrétně lišilo, od těch kin
VB: no, velikostí a tím zařízením celým.
SM: a pamatujete si na to zařízení?
VB: pamatuji, ta sedadla byla lepší tak, a bylo obsáhlejší, a byla
středem byla ulice, jako že ste když ste přišla později, tak ste
nemusela obtěžovat lidi z řad,
SM: mhm
VB: vedle ( ) jako zprava zleva, šla ste středem kam to bylo blíž,
to vás biletářka uvedla.
SM: mhm
VB: no
SM: a ona šla s vámi až na to místo? nebo to už potom,
VB: k té řadě, a řekla nám v té řadě si to místo tam už, je to e
když to viděla že je to volné tak nám to poradila.
SM: mhm hm
VB: to bylo dobré tak když nás uvádívali, to bylo docela zajímavý.
SM: mhm
VB: tak jak v divadle, dodneška uvádí, že?
SM: jo.
VB: já už sem nebyla už tady (rok) sem nebyla v divadle.
SM: mhm (.) a potom e nebo nebo takhle se zeptám, bylo bylo v Brně i
ňáké kino, které ste vyloženě neměla ráda? do kterého ste chodila
nerada?
VB: (.) no to tos- to byly třeba některá kina, já sem je ani
neznala, jenom názvy,
SM: mhm
VB: takže nevím, já sem nechodila tak ňák, já většinou na to Staré
Brno, a nebo jak říkám do toho kina Kapitol, byli jsme i v tom kině
Excelsior, co bylo na Šilingrově náměstí, a někdy jsme se dívali
v tom v té Úderce ((Úderka)) na tom náměstí Svobody sme někdy šli.
tam to bylo lepší jak na tom v tom Čase ((Čas)), se nám to zdálo
lepší, takový obsáhlejší to bylo.
SM: mhm
VB: než tam u toho, nádraží.
SM: no. (..) hm a potom potom třeba pozd- později ještě jste měla
sta- ste nenarazila na kino na které do kterého ste třeba potom
nikdy nešla protože se vám tam nelíbilo?
VB: ne.
SM: ne.
VB: ne. to byla pěkná kina ve městě,
SM: mhm
VB: jenomže drahá pro nás
SM: mhm
VB: jak pro koho, no
SM: samozřejmě.
VB: to je jak dodneška,
SM: hm to jo.
VB: jak dodneška to je. málem na stejné úrovni bych řekla,
SM: hm
VB: (když) mají lidi méně peněz, tak jdou do těch levnějších kin, a
nebo třeba tenkrát moje dcera už já sem chodila, v tu dobu co sem
byla ve spořitelně tak tam sme měli taky jednu členku, která se
starala o ty divadla, o ty levnější vstupenky když byly.
SM: mhm
VB: tak to sme chodívali. a dcera moje, ta byla taky zaměstnaná, tam
na té na tom Šilingrově náměstí v těch (spojích), a ta měla zase
spolupracovnici, která měla na starosti kina, i ta měla na starosti
i i (.) no chodí- jezdili sme na prá- na ty prázdniny, jak se to
jmenovalo,
SM: rekreace?
VB: na rekreace týdenní,
SM: mhm
VB: no, za sto osumdesát korun. to bylo výhodný.
SM: to jo no. (.) no tak, já se vás teďkon zeptám, jak jak ste se
obvykle chovala v tom kině,
VB: hm no dobře sme se chovali. nepovídali sme během filmu,
SM: nepovídali ste si?
VB: ne. to sme si nepovídali.
SM: e a stalo se že byste třeba jedla ňáké jídlo nebo něco pila
během toho filmu?
VB: ne, to sme, takhle sme se potom až sem chodila s manželem, tak
sme se takhle, jednou zaplatil vstupenky manžel a jednou já. a
jednou koupil on, byla taková cukrárna na Křížové na Starém Brně a
tam menovalo se to Rupa, já nevím co to bylo za zkratku,
SM: hm
VB: to byla továrna Rupa,
SM: mhm
VB: jak byl rop, byl taky taková cukrár- tak kdy- vyráběli
cukrovinky, a tak tam sme si koupili třeba za tu cenu, toho lístku,
za tu korunu, ste si koupila třeba na to nikdy nezape- nezapomenu,
taková to byla směs čokoládová s burskými oříšky, a to stálo dvě
koruny deset deka tam,
SM: mhm
VB: takže tam sme dali za kino dvě koruny a ještě jsme měli s sebou
bonbóny,
SM: ((smích))
VB: bonbóny ne, ale bonbóny takhle ty, ty tvrdý ani ne, ale tak z té
čokolády něco,
SM: mhm
VB: nebo tyčinky byly takové čokoládové, takové jenom asi tak
SM: a to ste, to ste teda potom jedli v tom kině?
VB: však to nebylo, to nešustilo, [to ani ne to bylo]
SM: [no jasně]
VB: <to sme nikoho nerušili>
SM: ((smích)) e a pamatujete si že by třeba n- ňácí diváci hlasitě
reagovali na ňák- na některý film?
VB: no, vykřikovali tam někteří, když byly ty cizí filmy potom jak
začaly, tak bylo to třeba (.) já si pamatuju na ňáký kovbojský film,
a tak vykřikovali chlapci, nenech se, anebo dej mu to, nebo tak jako
aby ho zbili,
SM: mhm
VB: a takhle v tom smyslu, to tak, ale to se nám nelíbilo. to i
manžel [odsuzoval]
SM: [mhm]
VB: jako kluk, že? jemu bylo tenkrát devatenáct, mně bylo, on byl o
rok jenom starší, (mně) bylo osumnáct.
SM: mhm
VB: sme spolu začali brzy chodit taky sme se brzy vzali jemu bylo
jednadvacet a mně dvacet.
SM: mhm (.) a pamatujete si že by se třeba během filmu nebo po filmu
ozýval ňáký potlesk?
VB: ani ne.
SM: ne.
VB: ne, to si nepamatuju,
SM: mhm
VB: ne. to si povídali, to bylo pěkný, nebo to nestálo za to, na to
sme nemuseli chodit a tak, to byly takový připomínky. ale tleskat
nebo takhle to nebylo.
SM: m-m, m-m
VB: no. to si nepamatuji ani ve městě, třeba v tom Kapitolu
((Kapitol)), ne. nepamatuju si že by, to v divadle ano, tam je to
asi tak samozřejmě, že?
SM: mhm
VB: tam i během (.) během předsta- během č-
SM: př- toho představení [se někdy taky tleská]
VB: [no (taky) začnou tleskat]
SM: no [no no]
VB: [té herečce] nebo herci, když se jim líbí.
SM: mhm. a potkávala ste v kině třeba své známé?
VB: ano tam nás bylo dost známých.
SM: mhm
VB: někdo koupil lístky, někdo předem třeba pět lístků šel koupit,
to už sme se domluvili ve škole, a už někdo pro to šel, nebo někoho
bratr. můj bratr ne, ten byl mladší, ten jaksi, o ty tři roky, ten
ještě neměl zájem o to tak. ale co měly spolužačky starší
sourozence, tak ti už, když už bylo něco, aby ten film, abysme to
stihli to ten lev- ty levné vstupenky,
SM: mhm
VB: tak už si tam šel zavčas, jak otevřeli pokladnu, věděl už
v kolik hodin, tak už potom šel a přinesl.
SM: jo. a potom třeba ste s- e ste spolu hovořili o tom filmu?
cestou z kina nebo
VB: no, když sme šli z kina kdo bydlel na našem konci, tak sme si
ještě o tom povídali.
SM: mhm
VB: po cestě.
SM. jo, dobře. (.) e já se ještě teď vrátím k tomu vašemu dětství, e
pamatujete si že byste chodila n- někdy na nepřístupné filmy?
VB: ne, [tak to ne]
SM: [ne] a ta a co byly po té osmé hodině jak ste říkala
VB: [taky ne]
SM: [tak] to nebyly nepřístupné, [jenom že byly pozděj]
VB: [to nebyly ani] jenom že byly to byl ten film který probíhal už
v těch šest hodin
SM: mhm
VB: a potom byl v těch osum.
SM: jo, [takže ne]
VB: [ale bylo] potom kino představení ve čtyři hodiny, to je myslím
dodnes.
SM: no,
VB: že? ve čtyři hodiny odpoledne bývá,
SM: v některých kinech,
VB: no v některých kinech.
SM: takže na nepřístupné filmy jste nechodila.
VB: ne, to sme nechodili.
SM: mhm a chodila jste někdy do kina bez placení?
VB: je, tak to ne, to bych nešla.
SM: ne?
VB: m-m to bych si netroufla.
SM: ani z ňáké recese třeba,
VB: ne.
SM: ste nešla. mhm
VB: to my sme nebyly takový kamarádky, já sem neměla, my sme nebyly,
já já nevím jak bych se vyjádřila, takový ne záš- záškolačky to
nemyslím, to byly takový děvčata,
SM: mhm
VB: který šly raději do kina, a nešly do školy na e od- my sme
mívali někdy i odpolední vyučování,
SM: mhm
VB: na obecné. (.) no ale, měli sme náboženství a potom, když bylo
náboženství, ta katecheta ten tomu se to doneslo, protože byla
taková děvčata, která chodila, my sme chodili do kostela, ale já sem
chodila jenom v neděli, ale někdo chodil častěj. naše maminka byla
Slovenka, ale v neděli sme do kostela chodívali. ale až tatínek
umřel tak maminka přestala chodit do kostela.
SM: mhm
VB: řekla že ji pánbůh vzal manžela takže má ( ) zůstala tady se
třema sirotkama no, nechtěla chodit.
SM: mhm mhm
VB: nechtěla už sama, nebyla tak věřící. ale já sem zůstala věřící.
tak
SM: mhm
VB: my sme zůstaly se sestrou sme chodívaly, sestra chodívala ráda
do ki- do ki- já sem chodívala do kostela, však teď ho (mám ani
nevím) ale já sem tam myslím (dala ) dceři, měla jsem takový
kostel na Starém Brně, a (tam) to mě udivilo že tam bylo bylo
napsáno bazilika svaté panny marie ((Bazilika Nanebevzetí Panny
Marie)), a (dyť je) to kostel, a bazilika je také kostel, já nevím,
[já už tomu tak nerozumím tak]
SM: [já myslím že] asi jo.
VB: no a ses- dcera ty náboženství ne- tenkrát nebylo, když oni
chodili do školy.
SM: mhm
VB: no to bylo, to museli být opravdu takoví zbožní lidé, na tom, my
sme jako, [nevím]
SM: [a a] ke které církvi ste se hlásila?
VB: do které?
SM: ke které církvi ste se hlásila,
VB: k římskokatolické [církvi (že ano)]
SM: [římskokatolické mhm] a stá- stá- stávalo se [třeba no]
VB: [já sem byla u křtu], u přijímání, u biřmování. a svatbu jsem
měla v kostele, a všechno na tom Starém Brně.
SM: mhm
VB: protože jsem se tam pohybovala, no.
SM: jo. a stávalo se vám třeba že by že by ta návštěva kostela vám
zabránila v tom jít do kina nebo [naopak]
VB: [ne] ne to ne, my sme chodili ráno na mši, o půl deváté,
SM: mhm
VB: na devátou jako.
SM: jo. e a myslíte si že že to vaše vyznání ovlivňovalo e ňák jaké
filmy ste si třeba vybírala?
VB: ne,
SM: ne. takže nemělo to vliv.
VB: nemělo to na to vliv.
SM: a nepamatujete si třeba že by se ňáké filmy promítaly na faře?
my sme chodili, na faru ne do kina, ale my sme tam chodívali na
loutkové divadlo, [jako děti, no]
SM: [na to loutkové divadlo, jak ste říkala] a že by se promítaly
filmy, to si nepamatujete.
VB: ne.
SM: to [tam nebylo]
VB: [to si nepamatuju]
SM: mhm
VB: ale to loutkové divadlo to bylo dlouho, a za korunu, oni za-
napřed to
SM: mhm
VB: takhle, napřed to bývalo jako zdarma, pak už za to žádali
korunu,
SM: mhm
VB: tak nevím jestli koupili ňákej novej ten přístroj, nebo něco,
SM: hm (..) dobře, tak teď se zaměříme přímo na filmy, (.) nejdřív
se vás zeptám, jak jak ste si vybírala vlastně konkrétní film, na
který ste šla do kina?
VB: no na ty české filmy, sme chodívali,
SM: mhm
VB: já už si ty názvy nepamatuju.
SM: a bylo pro vás důležitější e to to místo toho kina? a nebo a
nebo ten film, šla ste radši na film nebo do kina, to znamená,
VB: no na film,
SM: na film ste chodila,
VB: na film, no do kina to ne.
SM: to ne, to [pro vás to nemělo]
VB: [mhm ne to]
SM: mhm a kde jste získávala informace o těch filmech,
VB: no to bývaly oni vždycky měli jako takový plakát tam byl a tam
měli psaná ty kina kdy co kdy co budou hrát. tak jsme si to mohli
dopředu jako, promyslet, ve škole propovídat s děvčatama,
SM: mhm
VB: anebo potom už s manželem sme chodili, no my sme chodili
manželův bratr, a měl ještě dva kamarády a od nás tady ta Jiřinka
chodila, sestra ještě její spolužačka. tak sme tak chodili čtyři a
čtyři,
SM: mhm
VB: takový dět- takový e jak bych řekla takový mládenecký to bylo,
SM: mhm
VB: ale bylo to takový veselý. my sme tam měli tam na tom jak je
teď, na Starém Brně na Křížové, (.) spořitelna.
SM: mhm
VB: tak tam byl tam bylo veliký prostranství, tam bylo (.) tam byl
zájezdní hostinec, teď už nevím jak, modrý lev ((U modrého lva)) ten
byl tam dál na Křížové, ale jak se toto jmenovalo nevím, a oni to
zbourali, tam bylo prostranství a tam přijíždělo (.) přijížděla
přijížděly kolotoče (.) a takový mohlo se tam (všelijak) a takový
zápasnický, taková aréna
SM: mhm
VB: tam se kluci mohli no, kluci mlad- malí ale ne takoví už ti
studenti a nebo já nevím, studenti třeba ne, ale ti co se učili jako
učni, studenti ti tam neměli o to takový zájem. (víte) to byla,
taková bych řekla jiná kasta, studenti a z dělnický rodiny,
SM: mhm
VB: jenom ty
SM: jo,
VB: co se učili. (..) a tak to tam, tam sme chodívali, tam sme u
kolotočů, já sem ráda jezdila na kolotoči. a s manželem a ten jeho
bratr, vždycky sme jak to byly ty řetízkové kolotoče tak nás si
přitáhli a pustili, však to znáte z filmů,
SM: [jo]
VB: [ze starých]
SM: <jo>
VB: no, jak to bývalo
SM: mhm
VB: taková přijela přijely kolotoče, nebo přijel cirkus, tam přijel
takový malý cirkus, a to maminka nám vždycky na to ty korunky dala
[abysme se mohli podívat]
SM: [mhm mhm]
VB: na zvířátka a tak,
SM: jo jo. dobře, takže vy ste vlastně říkala že ste že ste četli ty
ty vývěsky s tím s tím [programem]
VB: [ano ano]
SM: a četla ste třeba i ňáké noviny nebo časopisy
VB: hm ne,
SM: ne,
VB: ne,
SM: takže takže jenom [podle těch]
VB: [nekupovali sme] časopisy
SM: jenom podle těch vývěsek ste se řídili?
VB: no, maminka byla zaměstnaná (.) v reálným gymnázium to bylo, na
křen- na na Poříčí, teď je to vysoká škola na Poříčí, ale ne tady
(hned) ta pr- potom je nová, tady byla tady byl učitelský ústav ze
začátku, ale to Poříčí až tam vzadu, až k těm Novým sadům,
SM: no,
VB: tam, tam jako byla uklízečkou, tam byla (.) dvacet let.
SM: jo.
VB: (.) myslím si že to bylo takových dvacet let. (.) po té válce
(..) ne, za války, za války tam byla, a potom když ta- když přišli
vojáci už e němečtí, to zabrali, tak pracovala na výstavišti,
v kancelářích uklízela.
SM: mhm
VB: a po válce se tam vrátila. a pak tam byla až do toho
devětačtyřicátého roku, v devětačtyřicátém roce šla do důchodu, a
mně se v devětačtyřicátém za měsíc narodila dcera.
SM: dcera.
VB: takže sem byla ráda že maminka byla doma, když sem potřebovala
radu.
SM: mhm mhm (.) e já se vás z- já se vás teďka zeptám jestli bylo
pro vás důležité e kdo ve filmu hrál,
VB: ano bylo. známí herci kteří který sem měla ráda, a hráli tam,
tak to sme do kina vždycky šli.
SM: a měla ste své oblíbené herce teda?
VB: měla sem. měla.
SM: a můžete jmenovat třeba někoho? koho ste měla ráda?
VB: no jak se říkala, toho [hrušinského] ((Rudolf Hrušínský))
SM: [hrušinského] ((Rudolf Hrušínský))
VB: a raul schránil ((Raoul Schránil)),
SM: mhm
VB: a aspoň pět jich bylo takových pěkných herců, to byli ( )
SM: takže hlavně takové ty jako hezké mladíky?
VB: no, a ty herečky a tak to bylo, Nedošinskou ((Antonie
Nedošinská)) sem měla, Pištěka ((Theodor Pištěk)) ráda, a takový
herce, takový co bylo, z takové současnosti víc.
SM: mhm
VB: něco bylo z takové zámožné rodiny, ( ) tatínek měl továrnu a ta
dívka jako byla taková, a třeba, nevím v kterém filmu to bylo, když
ten herec byl tak z takové obyčejné rodiny a ne- nechtěli to třeba
dovolit, a tak, já sem tam měla ráda takový ze současnosti,
SM: mhm
VB: a takový pravdivý. já když se na ty staré filmy dívám tak si
úplně vzpomenu na to svoje mládí.
SM: e a a třeba e chodila ste i na komedie? třeba ste vůbec
nezmínila Vlastu Buriana ((Vlasta Burian)) který byl hodně
[populární]
VB: [no] toho Buriana ((Vlasta Burian)) ano, na toho sme chodili
právě na to výstaviště, na to do toho kina Elite.
SM: mhm
VB: ale, ještě takoví ti dva cizí herci, von byl takovej hubenej a
ten byl zas tlustej a
SM: Laurel a Hardy?
VB: ano, to sme rádi chodili
SM: mhm
VB: na ty filmy
SM: tak na, takže na grotesky,
VB: ano, na grotesky. mhm
SM: jo,
VB: no.
SM: a bylo pro vás důležité jestli film byl černobílý nebo barevný?
VB: tenkrát nebyl žádný barevný,
SM: [žádný]
VB: [tenkrát] byly jenom černobílé filmy. a dnes mně to nevadí když
je to černobílý, jak včera to bylo, ne včera, v pondělí.
SM: mhm
VB: dnes je úterý?
SM: e dnes je středa.
VB: no tak
SM: nebo úterý, ((smích))
VB: já už [já vám nevím]
SM: [<je úterý>]
VB: tady mám jídelní lístek a já se večer podívám co budeme mít ráno
( )
SM: mhm e tak to sme se bavili o o té barvě a bylo pro vás důležité
kd- jestli byl film zvukový nebo němý?
VB: tak němý filmy já sem moc nezažila. já sem už
SM: hm
VB: zažila víc ty
SM: víc ty zvukové,
VB: ano,
SM: mhm
VB: ale taky sem měla ráda to ten vojenský film, co teď tam hrál
Hrušinský ((Rudolf Hrušínský)), zabili nám Ferdinanda, [jak se to
menovalo]
SM: jo do do dobrý vojá- voják Švejk? Švejka, (.) voják Švejk.
((Dobrý voják Švejk))
VB: ano, ano,
SM: podle e
VB: ano.
SM: podle Haška ((Jaroslav Hašek)) to bylo zfilmováno, no. a ten už
byl barevný, ten [Švejk ((Dobrý voják Švejk)) s tím Hrušinským
((Rudolf Hrušínský)) že]
VB: [no místy] kdy byl e ten to to bylo na dva díly to vysílali, a
ze začátku tam zas byl jenom černý film. a pak už to bylo barevný.
SM: mhm oni totiž byli pak ještě, ony byly dvě verze toho švejka
((Dobrý voják Švejk)) no. protože jeden byl starší, ten byl myslím
černobílý,
VB: aha tak to nevím,
SM: tak to možná
VB: já sem teď viděla myslím to bylo letos to bylo, ne loni, letos a
viděla jsem dva díly. toho
SM: jo
VB: Švejka. ((Dobrý voják Švejk))
SM: mhm e (.) jakou roli pro vás hrálo ve které zemi ten který film
vznikl,
VB: (..) no tak (..) nevím.
SM: bylo pro [bylo to]
VB: [ruský] filmy na to sem se zrovna nemusela dívat. [já sem]
SM: [a proč] třeba ste neměla ráda [ty ruské?]
VB: [já nevím] (ale) nevím. třeba tam byla ta pohádka, kterou já sem
nikdy neviděla až teď, a taky taková věhlasná pohádka,
SM: Mrazík?
VB: no.
SM: jo.
VB: to sem nemusela vidět.
SM: mhm (..) tak
VB: ono to bylo taky, nebylo to namlu- namluveno, bylo to pořád
s titulky,
SM: hm
VB: potom už v tom e věku už mě to pak nebavilo, když sem byla
starší a nebo dospělá vůbec.
SM: mhm takže ste radši chodila třeba na české filmy? než
zahraniční?
VB: na český, nebo na zahraniční, ale na to sem zrovna [nemusela]
SM: [na ruský] ne?
VB: moc ne. (.) manžel ten jo, ale já ne.
SM: mhm takže potom jestli jestli ten film byl třeba francouzský
[nebo německý]
VB: [to ano] to sem mohla, na edif piaf ((Edith Piaf))
SM: mhm
VB: pi- jo říkám to [dobře]
SM: [jo jo]
VB: Piaf ((Edith Piaf))
SM: to ste chodila?
VB: no. Hrbáč si pamatuji,
SM: mhm
VB: ten film.
SM: (..) a které filmy ste měla ráda a které ne. co třeba pro vás
dělalo film dobrým filmem.
VB: (.) no to nevím jak bych se vyjádřila, co by
SM: e (.) třeba žánrově, chodila ste radši na ty komedie nebo na
dramata,
VB: ne, komedie raději.
SM: raději komedie. hm
VB: no takový veselý
SM: jo.
VB: veselý film když to byl, veselé filmy.
SM: a říkala ste že ste vlastně měla radši e když se ty filmy
odehrávaly v současnosti že?
VB: ano.
SM: takže historické filmy ste moc neměla ráda?
VB: ne. já sem neměla ráda ani dějepis,
SM: mhm
VB: a nemám dodneška. já se nemusím dívat když, teď bylo na
pokračování něco v televizi ale já se na to nemusím dívat.
SM: mhm
VB: ((smích)) nevím proč sem taková.
SM: <to nevadí> (.) e a šla ste šla ste na ňáký film víckrát?
VB: šla šli sme no. manžel sice moc mu to nebylo vhod, anebo řekl
však běž sama, a já sem sama nechtěla jít.
SM: mhm
VB: já sem říkala no tak sama jako bych nikoho neměla. protože sme
děti hned neměli, budovali sme, že,
SM: hm
VB: a dcerka se narodila až v devětačtyřicátým roce, to bylo vlastně
po šesti letech, když to tak spočítáte, od prosince v dubnu to bylo
šest let.
SM: no no.
VB: no.
SM: e (.) [jo a]
VB: [( )]
SM: pamatujete si třeba na který film ste šli víckrát? konkrétně?
VB: (.) je tak to už nevím, na ňáký český film. a nebo to bylo něco
co se manželovi líbilo ňák, já nevím.
SM: mhm
VB: (.) ne. to tak kdyby ste ještě přišla před pěti lety tak to ano,
ale teď co, já už dva roky co sem poprvé spadla sem takhle.
SM: hm hm
VB: bohužel.
SM: (.) no to nevadí.
VB: co nadělám, nic.
SM: a ještě se zeptám jaké jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda,
VB: no tancovat jsme nechodili rozhodně, protože manžel netancoval.
a to mě mrzelo.
SM: hm
VB: ale když měli třeba zábavu ňákou, tenkrát bývaly ty rudé
prapory,
SM: mhm
VB: nebo MDŽ
SM: a to už bylo potom po válce, že?
VB: po válce no.
SM: a před válkou [ještě?]
VB: [předtím] předtím bývaly tam na Starém Brně jak je zámeček
((Letohrádek Mitrovských)), v tom parku, k výstavišti jak se de,
SM: no no,
VB: tak teď bývají i výstavy v tom zámečku ((Letohrádek
Mitrovských)),
SM: mhm
VB: tak ten tam byl veliký park, a tam bývaly hody.
SM: jo.
VB: a tam chodili takoví chlapci co chodili z manželové třídy, tak
ty už uměli tancovat, konkrétně jeden tady chudák tady vidím akáty,
tak tenkrát běžela filma, filma, píseň,
SM: mhm
VB: vidíte, ( )
SM: <to nevadí>
VB: byla píseň, Akáty bílé,
SM: mhm
VB: a tak když tady to vidím tak si na to vzpomenu, a on chudák
spáchal sebevraždu,
SM: mhm
VB: (měl rakovinu)
SM: hm (.) a to ste teda chodila na ty hody, a říkala ste vlastně že
ste měla předplatné do toho divadla že [s tou kamarádkou]
VB: [no to až sem byla sama] s [kamarádkou z domu]
SM: [to už bylo, aha] takže to bylo
VB: ano.
SM: to bylo až potom,
VB: to bylo, ano
SM: to bylo až pozdě. a e potom e teda před tou válkou, to ste
nechodila [třeba do divadla?]
VB: [ne ne] ne
SM: mhm
VB: to až sem byla v té spořitelně, jak říkám že tam byla ta jedna
(..)
SM: mhm a a ňáký třeba sport ste provozovala? nebo
VB: ne.
SM: ne. ( ) ste se
VB: já sem nemohla, neměla čas, my sme museli chodit mamince pomáhat
do školy,
SM: jo, mhm
VB: no, vzala si, představte si že sme na prá- o prázdninách umívali
všechna okna ve škole,
SM: hm
VB: maminka si to vzala, aby nám mohla po prá- po po prázdninách
zas, bylo potřeba různé věci, všechno nebylo zadarmo, jak se říká,
že dávali všechno zadarmo,
SM: hm
VB: muselo se taky něco koupit. a něco bylo oblečení a podobně.
SM: mhm
VB: naštěstí my sme měli dobrýho strýce š- krejčího v Prostějově,
maminka koupila látku tady a on nám ušil kabát.
SM: mhm (..) dobře. tak, to sme se teďkon e bavily o těch filmech
VB: no,
SM: a teď teď se ještě vrátíme na chvíli přímo k těm kinům, to ste
to ste vlastně už hodně o tom řekla, že, o o těch různých kinech, e
já jenom ještě ještě jestli byste mohla třeba doplnit jaké byly
konkrétně rozdíly v někerých těch kinech, říkala ste že vlastně ten
Kapitol, že to bylo takové
VB: dobr- pěkné [kino]
SM: [pěkné kino] že?
VB: Kapitol nebo skala ((Scala)) na Moravském náměstí, to
SM: [no]
VB: [byla] pěkná kina.
SM: a e [třeba]
VB: [Alfa] taky,
SM: mhm
VB: no. ve městě byla pěkná fi- kina, ale na tom e předměstí, že? se
říká,
SM: mhm (.) a třeba si pamatujete, jak vypadal ten interiér těch
předměstských kin?
VB: no to byla taková dřevěná sedadla to nebylo nic moc.
SM: mhm (.) a e [vlastně]
VB: [žádný] bifé tam nebylo, že byste si třeba tam bonbón koupila
nebo něco na pití, to tam nebylo na tom Starém Brně, tenkrát.
později už potom na té po válce na té Hybešové to ano, tam už ano.
SM: mhm
VB: ale takhle předtím ne.
SM: a v těch městských kinech tam teda
VB: tam vždycky tam to bylo, [tam byla šatna]
SM: [hm tam ste si mohla] mhm
VB: tady ne, tady ste si musela dát kabát na kraj.
SM: jo. a vlastně ste říkala že v tom Kapitol vás vždycky uvedli až
na místo, že?
VB: ano, všude v kině ve městě.
SM: ve městě jo?
VB: no
SM: a a e
VB: tam byly biletářky, tak jak v divadle.
SM: mhm a v těch předměstských kinech tam, tam e [lišil se]
VB: [ne]
SM: ňák přístup těch zaměstnanců? nebo tam [tam nebyli?]
VB: [tam] př- tam stál ten co utrhoval lístky
SM: mhm
VB: a řekl máte řadu, běžte až dopředu, nebo je to vpravo vlevo
SM: mhm
VB: poradil nám, ano, to je pravda, ale aby nás uvedl, tak jako
uváděli ve městě nebo v divadle (.) to ne.
SM: mhm mhm (.) a pamatujete si z čeho se obvykle skládal program
ten té projekce? celý ten program vlastně kin- v kině?
VB: no v začátku byly ty zprávy tak jak teď myslím, já nevím, já sem
nebyla v kině jak
SM: mhm
VB: <na těch Vratných Lahvích ((Vratné lahve))> a to to byl film, že
to to byl týdeník předtím. a to bývalo taky vždycky co ve světě se
děje, něco, ale ne tak z dlouze jak třeba teď,
SM: mhm
VB: tak ob- obšírně tak (.) jak třeba v televizi taky, jiné zprávy
jsou na jedničce ((ČT 1)), jiné zprávy jsou na Nově, že,
SM: mhm tak to bylo tak že nejdřív byl ten týdeník
VB: mhm ano, a potom běžel teprve film.
SM: mhm a to už byl ten hlavní film, [že jo.]
VB: [ano] hlavní film.
SM: a e byla tam někdy přestávka? mezi mezi tím nebo?
VB: v těch e lepších kinech ano, ale já už si nepamatuju tam na
Starém Brně myslím ne.
SM: m-m, a pamatujete si třeba že by tam e e eště byly ňáké reklamy
nebo
VB: tenkrát tam neprobíhaly žádný reklamy.
SM: ani hu- třeba hudební představení, nebo do- doprovod
VB: ne. no hudba tam byla, ano, to ano, to tam hrála, to tam měli
někde vzadu za plátnem, jak když pouštěli potom film, tak tam hrála,
tam nebylo ticho.
SM: mhm
VB: no tam, potichoučku tak tišeji hrála pořád hudba. bylo to pěkný
kino, pro nás tenkrát to bylo pěkný.
SM: mhm
VB: když si člověk na to vzpomene, kam chodil do kina, jaký to bylo
SM: hm
VB: že? tak. dnes by tam nešel.
SM: a měla ste třeba e zájem o ty doprovodné části, ten ten týdeník,
bavilo vás to sledovat?
VB: ale ano. (.) bavilo.
SM: jo?
VB: já dodneška se, teď teda ty povodně, to nemusím vidět
SM: [hm]
VB: [(to tady)] oplaču, (.) ale (.) vidím ráda zprávy, vždycky si
pustím, zprávy.
SM: mhm
VB: pokud já se dívám třeba na ten f- to můžu říct, film Ulice, [tak
tý-]
SM: [ten seriál, ne]
VB: no, a potom jsou hned zprávy, tak potom sou zprávy z Novy, tak
zůstanu u Novy.
SM: mhm jo. e ještě se zeptám jestli ste někdy byla přítomná
promítání v domácnosti?
VB: ne,
SM: ne. a zna- znala ste třeba někoho kdo měl promítačku a promítal
doma filmy?
VB: no možná v těch lepších rodinách, ale já sem neměla opravdu
nikoho takhle spolužačku takovou.
SM: mhm mhm
VB: která by měla doma kino.
SM: dobře. teď tady už máme v podstatě předposlední část, a ta se
týká konkrétně protektorátu, takže nej- nejdřív bych se vás zeptala
jak na vás působily vlastně ty změny po tom roce devatenáct set
třicet devět, kdy začaly platit ty protektorátní předpisy,
VB: no na mě je- jenom přišly toho patnáctého března tak na mě to
zapůsobilo tak strašně protože moje mistrová byla Němka,
SM: mhm
VB: sice se menovala Dohnalová, měla tam jednu e tovaryšku, která
byla taky Němka, a ta se taky měla české jméno, už nevím to jméno.
konečně se toho dočkali. a potom, v pětačtyřicátém roce š- tam si
namluvila v tom kde maminka pracovala, e tam byla šucpolicie,
((Schutzpolizei)) to je ochranná policie,
SM: mhm
VB: takzvaná. tak si tam někoho vzala, a dvě děti a kufříček a šla
na odsun.
SM: hm
VB: na to nerada vzpomínám. (.) je mně jich líto. ale, ta doba
nebyla dobrá.
SM: mhm
VB: a manželova maminka když ovdověla tak pracovala tam s ním,
člověk který, po válce on který teda takhle, zabudoval do rádia
krátké vlny abysme mohli poslouchat Londýn,
SM: mhm
VB: právě, Ameriku, a někdo ho udal a zavřeli ho.
SM: jo.
VB: byl zavřený ve štajnu ((Stein)) to je v Rakousku, dostal za to
třináct let, ale představte si že ta válka skončila a on tam byl
jenom tři roky.
SM: mhm
VB: no, tak to bylo, na to nerada vzpomínám, na ten protektorát,
opravdu
SM: [mhm]
VB: [nerada]
SM: a [kdy se]
VB: [my sme] z německé rodiny nikoho neměli,
SM: [mhm]
VB: [maminka] byla Slovenka, tatínek z Prostějova, my my sme taková,
sousedy sme měli Němce, jak z jedné strany tak z druhé strany, když
sme vyrůstali (.) ten mně dodneška, z Německa psával, až teprve
loňský Vánoce nenapsal, ale já sem psala, a on už neodepsal,
SM: mhm
VB: a ona ani neodepsala. tak asi umřel.
SM: hm a
VB: on byl to byli hodní Němci.
SM: mhm a když se ještě zaměříme na ty kina, tak e vy ste vlastně
chodila docela do hodně kin, pamatujete si že by některá kina v tom
protektorátu byla brána že sou jako německá a některá česká? to
znamená že třeba do některých chodili více Němci.
VB: no tak na já nevím, pokud byl takový německý film tak to víte že
tam šli.
SM: mhm
VB: ale já si ně- na německý filmy si nepamatuju, že bysme ňák moc
chodili,
SM: a a přímo třeba ta kina, že že by Němci Němci chodili do ňákých
e vybraných kin v Brně? (.) jestli si nepamatuje ze
VB: oni měli byl ten Německý dům tady
SM: mhm
VB: tak jestli tam se nezhrocovali, tam jestli něco nebylo, a to
nevím.
SM: to nevíte.
VB: ne.
SM: mhm (.) a za toho protektorátu chodila jste do do kina více?
nebo méně než předtím,
VB: no méně, protože
SM: [méně]
VB: [sem tady] vlastně byla dost sama, manžel tady nebyl,
SM: mhm
VB: tak sem nikam nechodila.
SM: jo.
VB: já už sem hleděla abych ňákou korunku mamince pomohla vydělat,
SM: mhm
VB: už jsem se snažila.
SM: (.) a e a bě- během to- toho během té války byla ste vůbec vůbec
někdy v kině?
VB: ale myslim ano, to sem byla.
SM: mhm a pamatujete si třeba j- jestli jestli to chování, nebo jak
se ňák, cho-
VB: ne,
SM: cho- chovali diváci během toho
VB: ne [ne ne]
SM: [představení?] to si nepamatujete?
VB: to si netroufali, to víte, že to bylo takový dost hlídaný no,
SM: mhm takže takže
VB: no,
SM: když třeba se objevil v týdeníků e Hitler tak,
VB: no,
SM: tak nikdo, nikdo nic s-
VB: kdyby někdo dělal ňákou poznámku, to víte, to bylo jak e teď
potom za těch komunistů, to to bylo taky jak za Hitlera.
SM: mhm mhm
VB: hlídali jeden druhýho, byli lidi takoví prospěcháři, kteří
z toho těžili,
SM: hm
VB: když někoho udali. a já si myslím to se děje dodneška.
SM: hm (.) a potom s tím blížícím se koncem války e s- ja- jak se
vaše chození do kina vlastně změnilo, (.) nebo začala ste potom více
chodit opravdu až po té [válce?]
VB: [až] až po válce. no
SM: mhm a pamatujete si že třeba, když už se fakt opravdu blížil
konec té války, že by se ňák změnilo to chování těch diváků v kině?
nebo
VB: ne.
SM: ne, mhm no a potom, vlastně po válce, e vzpomínáte si na ty
první první návštěvy kina po osvobození?
VB: no tak začali sme brzy chodit do kina,
SM: brzy
VB: chodili jsme, no.
SM: mhm a pamatujete si třeba na atmosféru těch těch představení,
jestli se to ňák lišilo
VB: kina byla plná, chodili lidé do kina. obzvlášť tady v jak říkám
u nás, tam,
SM: mhm
VB: ale i ve městě, ve městě. bylo hodně potom, později po- tak za
čtyři, za pět let už byla kina vyprodána.
SM: mhm
VB: (.) dnes taky někdy myslím, já nevím jak je to dnes.
SM: jak kdy no,
VB: hm podle toho co se hraje.
SM: mhm dobře, [tak teď se]
VB: [ale teď se hrají] hodně cizí filmy, že?
SM: to ano, no,
VB: a moje vnuci, moji vnuci, vnučka je to, tak rády chodí na takový
filmy.
SM: mhm
VB: prosim tě, přece se nebudeme dívat na to co ses ty dívala před
padesáti lety, nota bene ještě víc, ve než padesát.
SM: mhm
VB: <a já říkám, ale tam hrají takoví hezcí herci> a oni řeknou,
babi prosim tě.
SM: ((smích)) dobře ta- já tady teď na na konec mám vlastně seznam
filmů e které e které byly v době, vlastně v roce své premiéry jako
nej největšími hity. sou tady vždycky vždycky zahraniční a český
film, tak jestli byste se na to mohla podívat a, třeba jestli si
vzpomenete co ste viděla nebo, nebo jestli se vám s tím pojí nějaká
vzpomínka?
VB: (..) ale ano. (..) Sněhurka a sedm trpaslíků, to sme chodili,
Ducháček to zařídí, U pokladny stál, To byl český muzikant, na tom
sme byli několikrát, to kdo to hrál, známý herec
SM: (to byl) kor Korbelář ((Otomar Korbelář)) myslím?
VB: ano, myslím no. (.) Muži nestárnou, taky. (.) ale
SM: tady to ste ještě byla asi malá, z to- z toho počátku, to si
[možná tak nepamatujete]
VB: [hm no] ale
SM: to je myslím od roku dvacet tři, tady to začíná,
VB: mhm to ne.
SM: tak to si možná ještě nepamatuje- nebo ne- (já sem si to asi)
spletla, to není od roku dvacet [tři ( )]
VB: [to Mata Hari si pamatuji] ale neviděla sem to, ale že to tady
hráli, to si to, vím, to byl německý film.
SM: mhm
VB: Svět patří nám, to sme viděli.
SM: od roku dvacet devět to tady začíná, (jasně)
VB: no,
SM: takže to vám bylo šest let asi.
VB: no to sem ještě tak moc do kina nechodila, to sme chodili dlouho
tam na na to divadýlko.
SM: jo.
VB: ale líbilo se nám tam.
SM: mhm
VB: to byli taky obětaví e členové tam toho,
SM: mhm
VB: té víry,
SM: jo.
VB: že hráli pro ty děti.
SM: hm
VB: to bylo pěkný, to se mně líbilo.
SM: a to ste
VB: U pokladny stál, to byl pěkný film.
SM: a to ste vlastně říkala že na toho e To byl český muzikant, že
na to na tom ste byli víckrát,
VB: no, to sme viděli víckrát, ano,
SM: a pamatujete si co se vám na tom tak líbilo, že ste e [že ste
šli znova?]
VB: [no to bylo takový ryze] český.
SM: mhm
VB: takový po té válce bylo všecko takový, jiný.
SM: mhm
VB: všecko vám bylo takový bližší, že ste už slyšela víc těch Čechů,
SM: mhm
VB: než těch sl- Němců.
SM: jo.
VB: přesto že jsou tady dodneška někteří,
SM: hm
VB: že
SM: a ještě ještě třeba si vzpomínáte na ten na ňákou na ňákou
vzpomínku, co se vám s konkrétním ňákým tím filmem pojí? třeba s kým
ste na tom byla nebo,
VB: no to už sme chodili s manželem [potom]
SM: [to ste už chodili] s manželem, že?
VB: no jako ještě jako e e chodili, ne,
SM: mhm
VB: ale jako, až už sme e až sme spolu byli, bydleli jsme už spolu,
jako že vdaní anebo vzíti, tak sme byli až v tom pětačtyřicátém
roce, tak sme spolu nejvíc chodili,
SM: mhm
VB: než přišly děti. a potom mě posílal samotnou do kina, když něco
hráli já bych bývala šla ráda,
SM: mhm
VB: no, nechtěla sem. (.) Roztomilý člověk, to hrál Oldřich Nový.
SM: mhm
VB: operety sem měla ráda, my sme chodily často s kamarádkou, ještě
kamarádka žije, ona je o rok mladší, ale už ji taky bolejí nohy, už
nechodí moc, tak ta ta chodila ráda na ty operety. naposledy sme
byly v e tom kině, a v tom divadle na men- na Zelném trhu
SM: mhm
VB: to obnovili, po kolikati letech,
SM: jo,
VB: a tenkrát sme byly na tom, já vzpomí- já mám ((odchází najít
programy)) to všechny programy mám schovaný, jak sem chodila do
divadla,
SM: to máte z divadla programy, mhm
VB: z kina ne.
SM: z kina [nemáte]
VB: [ale z divadla], podívejte se, plný sáček
SM: plný sáček,
VB: opravdu, (.) tady to sme viděly v divadle,
SM: mhm
VB: na tom
SM: Višňový sad,
VB: na té Lidické
SM: mhm
VB: v tom, není tady napsáno jak se menoval ten film? to bylo sice
od Čechova ((Anton Pavlovič Čechov)), bylo to ruský, ale bylo to
pěkný.
SM: Višňový sad.
VB: mhm
SM: a to to ste viděla v divadle že?
VB: no tam na té Lidické.
SM: ano.
VB: na hégerové ((Hana Hegerová)) sem byla, adventní koncert to už
si ani nepamatuju. ferstrova komorního pěveckého sdružení
((Foersterovo komorní pěvecké sdružení)), chodívala sem často no,
podívejte se, mám plnou, už se to trhá tak sem to dala do tašky,
SM: mhm
VB: plno programů, tak sem chodívala do divadla. do kina už potom
ne, [( )]
SM: [a třeba] a z kina ste si třeba schovávala něco, ňáké lístky?
[nebo]
VB: [ne]
SM: nic.
VB: ne, to sem neschovávala. ani toto lístky taky sem nes- pak sem
hodně (.) ona ta, Lucinka studovala, ta co dělala ty e francouzštinu
češtinu, má baletní školu.
SM: mhm
VB: ale paní doktorka tenkrát naznala že to není pro ni, aby to
nedělala.
SM: mhm
VB: tak tam chodila tolik let, na Lesnou do té školy hudebně
taneční, a pak ještě tolik let chodila na vysokou, (tak)
SM: mhm
VB: já říkám, Lucinko ty seš věčná studentka. a to sou právě (.) tam
z těch (.) vystupovala i naše Lucinka, sem si napsala.
SM: mhm mhm (.) já se jenom [ještě zep-]
VB: [tak, o kinech] vám neřeknu, bohužel.
SM: ale to ste řekla toho hodně. já se jenom zeptám, jestli byste
chtěla ještě k tomu něco dodat, právě k tomu jak ste chodila do
kina, nebo jak
VB: dodat to kdybych byla o dvacet let mladší tak chodím do kina
pořád.
SM: mhm
VB: já sem chodila moc ráda do kina. já sem byla taková kinařka.
SM: byla.
VB: no. i sestra. my sme chodily, sestra to víte všude, a maminka ji
tak víceméně posílala se mnou,
SM: mhm
VB: ona ji otravovala, proč Věra může chodit a já ne. no já sem byla
o ten rok sice starší, o rok a půl,
SM: mhm
VB: a tak už maminka nás tak oddělovala. ale když sme potom začaly
chodit spolu, už už jako, tenkrát ještě nebyla přehrada, a teprve se
stavěla. my sme chodily kolem vody pěšky a, sestra už, on měl
spolužáka manžel, a on studoval učitelský ústav ten Honza, však
(chudák už je pryč) všichni už poumírali, představte si.
SM: mhm (..) dobře, tak já už to teda ukončím ten rozhovor, děkuju
vám a to je teda konec.
VB: není zač.

konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Jana Volková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 12.11.2009; Arne Nováka 1, Brno

Rok narození: 1931, bez sourozenců.

Bydliště do roku 1945: Tučkova ulice (Veveří).

Povolání rodičů: Oba rodiče byli pojišťovacími úředníky.

Povolání narátora: Vystudoval teologii na UK a poté působil jako
evangelický farář.

JV: takže dneska je dvanáctého listopadu dva tisíce devět, a já tady
mám na rozhovor pana Ctirada N., em rozhovor začínáme asi o půl
čtvrté em na katedře filmu a audiovizuální kultury ((Ústav filmu a
audiovizuální kultury)). em já bych začala rozhovor em rekapitulací
několika osobních údajů, em takže první bych se zeptala na vaše
bydliště do roku čtyrycet pět.

CN: ano, to bylo vlastně Brno centrum, Tučkova ulice.

JV: hm, em potom jaké bylo povolání vašich rodičů?

CN: ano, byli to pojišťovací úředníci, otec s obchodní akademií, matka
s obchodní školou, takzvanou,

JV: hm, a

CN: v Brně, taky v (hasičský) pojišťovně,

JV: a měl ste nějaké sourozence?

CN: ne.

JV: neměl. a ještě, ve kterém roce jste se narodil?

CN: jednatřicet.

JV: hm a teďka jakého vzdělání ste dosáhl.

CN: no tak magisterskýho teologie.

JV: hm

CN: evangelického.

JV: dobře. a ještě jaké školy jste navštěvoval a kde, předtím.

CN: počínaje vod té obecné, že jo,

JV: hm

CN: to byla Sušilova ulice, tam byly čtyři třídy, místo páté třídy nám
naordinovali tehdy úřady první měšťanku, to byl takovej zvláštní, dva
roky trvající teda vyjímečnej postup, a po této první měšťance sem
nastoupil jako primán do gymnázia Antonínská ((Státní reálné Gymnázium
na Starém Brně)),

JV: hm

CN: který samozřejmě jako všecky gymply bylo úplně jinde než na
Antonínské, páč tam zase byli vojáci a tak. takže tam sem uďál těch
vosum tříd, a maturoval v padesátým roce.

JV: hm

CN: er gé ((RG – reálné gymnázium))

JV: jo

CN: čili taková, spíš humanitní orientace.

JV: hm, dobře. a ještě

CN: já potom teda teologická fakulta od roku padesát do padesát pět,
teologická fakulta v Praze.

JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala na vaše povolání, jaké jste potom
vykonával?

CN: no v podstatě dá se říct evangelickej farář.

JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné
navštěvování kina, kdy ste přestal chodit do kina. nějak pravidelně,
nebo často.

CN: u mě je otázka, jestli sem chodil pravidelně předtím, mně se nezdá,
že by v tom byla nějaká soustavnost, eště sem se pokoušel i s manželkou
o tom hovořit, vona myslí teda pokud de o její rodinu, tak že snad
chodila do kina každej týden, já vůbec si nedovedu tohle vybavit, jak
to bylo. moje em matka byla, tak mě jaksi kulturně ovlivňovala spíš
směrem k muzice, a a vodila mě na koncerty, a na operu.

JV: hm

CN: a ji- myslím, že jsem teda vztah mých rodičů ke kinu, ňák to se mně
nepodařilo teď si vybavit, asi to nebylo velký téma nějak, takže
pravděpodobně sem byl nějak průměrnej, jako všichni nějak se tam
chodilo, když byl nějakej novej českej film, to většinou nebylo velmi
často, byly plakáty, že jo, a tak člověk čet, eem odhadoval bych to
vysloveně rekonstrukcí, že to teda je asi možno říct tak jednou měsíčně
že sem,

JV: hm

CN: mohl bejt v kině, ale nebylo to zase taková soustavná návštěvnost,
abych mohl říct a skončilo toto tehdy a tehdy. vono to pořádně ani
nezačalo ani neskončilo, je to takový dodneška poměrně velmi namátkový
skoro nebo....

JV: ale tak jednou za měsíc je poměrně často na dnešek.

CN: tehdy ovšem nebyla televize, že,

JV: hm

CN: em a i ty kulturní příležitosti potom dokonce později i divadla už
byly em zavřený v Brně, takže ten film, to byla jediná neomezená a
poměrně velmi hustě nabízená příležitost, když se vezme ta síť těch
kin,

JV: hm

CN: a jejich látce.

JV: hm dobře. tak teďka bych se zeptala na tu dětskou zkušenost, to
bude em asi do období vašich deseti let,

CN: hm hm

JV: a zeptala bych se na první otázku, jestli si vzpomínáte na svou
první návštěvu kina.

CN: která byla první, to nevím. ale jakej byl můj první pocit nebo
úchvat filmem, to byla širly templ ((Shirley Temple)) samozřejmě, byť
nevim, jak se ten film menoval, ale eště si některý scénky dovedu
představit, to asi sem vplul do takové všeobecné sentimentální reakce,
dojem- dojemná fabule toho filmu ňáká,

JV: hm

CN: kde ta holčička měla takovou skleněnou kouli, kterou když pohnula,
tak padal sníh, ale vono to vybavovalo ňáký, ňáký její smutný
nostalgický vzpomínky na něco, na domov nebo na něco, co prostě už
postrádá,

JV: hm

CN: takže tohle to byla, bylo to takový, takový opravdu, taková jemná
emotivní jaksi stimulace k tomu, zamejšlet se nad nad ňákým sirotkem,
nebo nad takovou ňákou existencionální situací dítěte bez bez opory,

JV: hm

CN: bez budoucnosti nebo tak. to si nejsem, dokonce vim, kde sem to
viděl. to bylo v kině dnes neexistujícím teda.

JV: a ve kterém víte?

CN: vím. to se menovalo kino Central, a bylo to na náměstí Svobody.

JV: hm dobře. a to [bylo]

CN: [a to byla] jedna, a druhá taky, taky americká zřejmě, záležitost
byl nějak- nějaká asi dysnyjovka ((Disney)), byla to pohádka o vlku a
kůzlátkách. to byla vůbec první groteska, kterou já sem viděl, a byla
vydatná, dokonce ještě si pořád pamatuju ňákou písničku, kterou tam
zpívali, a muselo to bejt teda, no že by to bylo dabovaný, to by snad
nemohlo tehdy, to ne. ale ta písnička byla Dej si pozor na vlka, ta
melodie se mi pořád ještě dokáže vybavit.

JV: hm

CN: možná že tam byla aspoň nějak ta ta, ta píseň v nějakým překladu.
to prostě sou záhady, který já už nedokážu dneska,

JV: hm

CN: spolehlivě em vyložit, nevim.

JV: hm dobře.

CN: a bylo to teda opravdu v tom období na něž se ptáte, do těch mejch
deseti let. em to byla ještě vlastně první republika myslím.

JV: dobře. a myslíte, že tyhlety filmy vás nějak ovlivnily? nebo měly
na vás nějaký...

CN: no em jistě jo. i to, že si je pamatuju jaksi je to, vyvolává to ve
mně nějaký estetický resonance, že, a a právě zase ta první věc, o níž
sem tady mluvil, s tou holčičkou širly templ ((Shirley Temple)), to
jaksi zase vyvolávalo zase takovej, dispozici k solidárnímu cítění vůči
někomu kdo, kdo trpí. samozřejmě že to bylo velice velice teda tak
efektně uděláno, aby to právě to dojetí vyvolávalo u diváka, ale jo, já
myslím, že to byla jistá etýda ((etuda)) takovýho empatickýho em
pohledu na, na svět.

JV: a myslíte, že to třeba bylo populární i mezi vašimi kamarády
tyhlety filmy?

CN: to určitě jo. určitě.

JV: a třeba ste si o tom nějak povídali? nebo...

CN: těžko říct. a potom do těch deseti let, to asi ňáký takový
rozhovory, to to bývaly jenom takový bodový, že jo,

JV: hm

CN: že sem včera někde byl tak, ale aby se šlo do ňáký analýzy nebo,
nebo ňáký takový posouzení věcný, to sme asi nevedli. pravděpodobně s
rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo,

JV: hm

CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi
její komentáře, nebo,

JV: hm

CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože
vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si
nevzpomínám, možná e to byly tyhlety,

JV: hm

CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od
maminky.

JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy?

CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju.
snad se najde někde někdo starej, kdo eště taky něco o tom, kdo by si
pamatuje více. zejména tam, kde by se v rodině na filmovou kulturu
kladl důraz. u nás myslím že to byla jakoby taková trošku samozřejmá
spontánní věc, která se moc nepromýšlela,

JV: hm

CN: nebo nevyhledávala em ňákým systémem, kterej bychom si stanovili.

JV: hm a teďka bych se zeptala na to, když ste byl na těchto filmech,
na které si teďka vzpomínáte, tak s kým ste tam byl, jestli si na to
vzpomenete.

CN: ano, to sem určitě byl s maminkou.

JV: hm

CN: v tomto věku sem chodil asi nejvíc s maminkou. tatínek měl takový
trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do
kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím, jakej von potom, tos to
brzy zem- teda se zastřelil přesně řečeno. em jestli něco četl nebo
jestli měl ňáký jiný kulturní em dřívější zkušenosti, to nevim. byl to
spíš takovej úředník, kterej si hleděl své práce, velmi spolehlivě v
tom oboru, ale, ale matka pěstovala spíš teda múzy,

JV: hm

CN: v takovým lidovým smyslu.

JV: em a teďka bych se zeptala, vy už ste mi to vlastně částečně říkal,
em jak často ste do těch svých deseti let chodil do kina. jestli to
tedy bylo taky jednou měsíčně, nebo myslíte, že to bylo jinak?

CN: do těch deseti let si dovedu představit, že to nebylo jednou mě- že
to bylo trošku řidší.

JV: hm

CN: opravdu myslím že teda, právě to toto byly filmy vyloženě dětský,
myslím že na takový filmy, který zpravidla sou určený em obecnému
diváctvu, že tyhlety filmy pro dospělý že, že prostě nenapadlo maminku
aby, aby mě ňák takhle k nim otevřela cestu. to až potom, když sem byl
na tom gymnáziu, a vůbec když sem se začal trošku rozhlížet po Brně.

JV: hm

CN: mělo to i patrně větší stimul pro nás byla i ta okupace německá.

JV: hm

CN: že člověk jaksi začal víc vnímat, když něco bylo český, že. tak tam
tam asi potom, tam už si pár filmů pamatuju teda, že sem už vyhledal
sám nebo s kamarádama, nebo, nejspíš s takovou partičkou ňákou.

JV: hm, a takže tady v tom dětském věku ste chodil do kina jenom s
matkou, nebo i třeba...

CN: určitě jenom s matkou.

JV: jenom s matkou. hm teďka bych se zeptala em která kina ste
navštěvoval. říkal jste ten Central, jestli si vzpomínáte [ještě]

CN: [ale] zrovna ten Central není typickej. my sme bydleli na Tučkově
ulici, em jestli vám to něco říká, je to je to tak v ose se sokolským
stadionem bývalým, ovšem na druhé straně té ulice sme byli, v (takové)
začínající tehdy začínající části, a vod tamtud bylo nejblíž do dvou až
tří kin. em dneska se všecka menujou jinak respektive neexistujou už.
myslím, že nejbližší mně bylo kino Stadion.

JV: hm

CN: nemusim říkat, kde bylo, to asi máte všecko už v tech materiálech.

JV: hm

CN: nejbližší i nejenom místně, ale i takovým jako atmosférou nebo i
zvykem.

JV: hm

CN: toto bylo naše kino prostě. takže ňákej pravidelnější kontakt tam
musel bejt, páč tam sem se cítil prostě vysloveně jako ve vlastním
prostředí. druhý bylo Studio.

JV: hm

CN: to víte kde je, že,

JV: ano.

CN: na Cihlářské Art kino, a předtím bylo Metro.

JV: hm

CN: což je Městské divadlo dneska, že.

JV: ano.

CN: tak tam sme to měli blíž, blízko, a takovou solidností to trošku
odpovídalo takové té středostavovské em úrovni, na které my sme se
chápali.

JV: hm

CN: ale že bych jako vůbec nikam jinam nešel, tak ten Central, to je
opravdu, tam byly ty dětský moje vzpomínky, nevim jak sme zrovna tam na
to připadli, taky vůbec nevím, jestli to tak bylo, že že ty filmy byly
vyhrazený jenom pro určitý biografy, em nevim, to nedovedu říct.

JV: hm

CN: my sme ještě pořád v tom věku dětským, že jo.

JV: ano.

CN: ještě nejsme v protektorátě, tam by těch vzpomínek možná bylo víc.

JV: em dobře. tak teďka bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na film
a kina. vy ste říkal, že ty teda moc em že to moc jako neřešili, že to
brali jako samozřejmost.

CN: asi jo. asi jo. teda tatínkův názor neznám vůbec, myslím si, že ani
nevzpomínám že bych, že by někdy byl do kina šel. to neznamená, že
nešel, ale, já to tak trošku naznačil, von měl nějaký ještě jiný citový
zájmy mimo, mimo em manželství s mou maminkou.

JV: hm

CN: takže je možný, že tam se třeba dostalo víc i těchto em náplní, ale
doma teda nebyl ten, kdo by to nějak inicioval nebo s náma o tom
hovořil, kdo s náma šel někam, takže to byla maminka, já jinak netušim,
co teda vedlo k výběru em těch filmů, a zejména v tom období do těch
deseti let, jediný, co si pamatuju, sem teď řekl a nemám už žádnou em
interpretací dál k tomu.

JV: hm takže s maminkou ste vlastně hovořili o těch kinech, nebo o těch
filmech,

CN: to ano, to ano. nevim, jestli to bylo pedagogicky míněno, vona teda
víc se mnou promejšlela muziku.

JV: hm

CN: potom posléze teda mě na ten klavír od první třídy myslím nechala
vyučovat, a tak, takže tam se soustředila její snaha ze mě něco
vytlouct, a tak tam to to byla pravidelná abonentní teda účast na
koncertech,

JV: hm

CN: a jak se to slušelo v takové té měšťanské společnosti na ty opery
sme chodili. nevzpomínám si, že by maminka šla třeba na činohru. em to,
to taky může něco říkat, ten film teda nahrazoval asi dramatickou
oblast vůbec u ní.

JV: hm

CN: no a u mě teda patrně tak taky, no.

JV: dobře. a ještě bych se zeptala, em jestli měla vaše škola nějaký
názor na film, nebo vaši učitelé. jestli nějak komentovali filmy.

CN: no tak abych si ujasnil do těch deseti let, třicet jedna, štyrycet
jedna, no tak to už sem byl potom v primě gymnázia, a to už ročník
štyrycet jedna, který byl hluboce v protektorátě, em vlastně už dva
roky to probíhalo v takový atmosféře, kdy pokud by byl nějakej důvěrnej
em a vlasteneckej komentář, tak to asi by nám profesoři ve třídě nebyli
řekli.

JV: hm

CN: ale na film jakožto umění, to myslím že teda ještě sme byli příliš
malí na to, aby nám, aby docela takovou širokou oblast em otevírali,
ale je pravda že, ale to už sme zase v tom protektorátním období spíš,
em ve škole obecné tam myslím o filmu nikdy nějaká řeč nebyla,
nevybavuju si to, možná že to bylo i tak že, že někteří žáci na to ani
neměli peníze, nebo já nevim, že tam byla taková jako ten standard
návštěvy biografu a tak, že se nedá předpokládat natolik, aby ten
učitel na té obecné škole, aby vo tom mlu- hovořil jakoby ke všem, jako
o věci, která by měla být společná, společným zájmem, em ne,
nevzpomínám si, že by někdy, až do té čtvrté třídy obecné, nebo v tom
prvním, v té první takzvané třídě hlavní školy, to byla ta měšťanka, se
jmenovala hlavní škola, tam s náma o tom niko nemluvil. a protože pak
už běžel ten protektorát, tak já si myslím že, že se em raději pokud by
to bylo velmi aktuální, tak že se tomu všichni raději vyhýbali než aby
riskovali veřejnou nějakou výzvu něco zhlédnout nebo něčemu rozumět
trošku.

JV: takže ani za protektorátu vám neříkali nic.

CN: učitelé ne. ne, ale vodili nás do kina, vlastně, no, to jistě, teď
si honem vybavuju, to i z té, i z té hlavní školy, z té první třídy,
která nahrazovala třídu pátou em školy národní dnešní, jo, tam sme byli
právě chodili do toho Studia ((Studio)), celá škola,

JV: hm

CN: a tam vím, že byla různá filmová představení. jestli to bylo k
výročí politickým jako, třeba byly Hitlerovy narozeniny,

JV: hm

CN: což myslím že se nějak slavilo, já si to fakt nějak nevybavuju, ale
asi že to mohlo být, tam sme, tam sme chodili a vím, že sme tam trpěli
takovým pocitem určitě povinnosti, že

JV: hm

CN: něco co, co se musí, a přičemž už i ty děcka cítily jakousi takovou
zábranu, opatrnost, aby se moc,

JV: hm

CN: náhodou něco aby se ňák nevyprovokovalo. ňáký odezvy. nojo, tak
pokud de vo učitele, tak jejich aktivita kromě toho, že nás tam vodili,
myslím se mně žádná nevynoří, nebyly to ovšem jenom takovýdle ty filmy,
nebo nebyly to patrně jenom slavnostní příležitosti, ale taky si
vzpomínám, že nás tehdy oslňovalo například, že sme viděli nějaký
německý filmy, vysloveně takovýho vědecko populárního typu,

JV: hm

CN: něco, co dneska je teda virtuálně jednoduchý, ale prostě to tam byl
zasa- zasazeno símě, a teď se snímalo, jak jak se z toho vyvijí
rostlina a dokonce květ a plody, všecko co umožňovala tehdejší filmová
technika, tak to nás, to mně uvízlo. jistě tam byly i jiný přírodovědný
filmy, zdá se mně, že asi ta škola vybírala z té německé produkce, nebo
z toho, co bylo spíš věci takto určitě teda pozitivního významu pro,
pro vzdělání děcek. ne ty politic- i ta politická, pokud byla ňáká
taková témata, tak se to určitě em tiše chápalo jako nezbytnost, o
které se nemohlo debatovat.

JV: hm a třeba hrané filmy? na ty taky ste chodili se školou?

CN: no tak vím o jednom, ale to taky zase takovej spíš taková politická
hra, to byl film alkazar ((Alcazar)), samozřejmě em teda říšskej film,
kerej podával obraz o španělské občanské válce, ve prospěch franka
((Francisco Franco)),

JV: hm

CN: a velmi silně kriticky vůči demokracii, nebo vůči té levici
španělské, až do takovejch těch, přehrávanejch teda projevů právě
představitelů té demokracie. to konkrétní scénu ňákou, tak to bylo
hraný samozřejmě, bylo to hraný a bylo to na způsob takovejch těch
akčních filmů trošku, ty boje, ta palba, ty kluky to zajímalo, ty
kulomety,

JV: em

CN: pak dělali e e e e e ((předvádí zvuk kulometu)), když si vo tom
vykládali někde na chodbě nebo tak, to je jako bavilo, ale myslím, že
samu věc, em samu nástrahu teda, která v tom byla, taková ta propaganda
ve prospěch fašismu, to, tak to, to asi jim uniklo. mně ne teda, to
musím říct, já sem, že sem dokonce byl pohoršen, když o tomto filmu
alkazar ((Alcazar)) ve škole povinném, sem náhodou mluvil s nějakou em
ženskou, která byla na procházce se psem, nevim jak se to stalo, a vona
se tak teda té fašistické idee tam téměř zastávala. a já sem jako malej
kluk chtěl ji dát najevo jakousi opozici vůči tomu přístupu, ale
nechtěl sem to, netroufal sem si to říct naplno, to by nešlo, tak sem
říkal, že se mně ty scény nelí- em těch zranění těch vojáků, jak padají
zasažení střelbou, že se mně to zdálo být strašně nepřesvědčivý,
amatérský sem říkal.

JV: hm

CN: ale byla to v podstatě taková polemika výkladu té idee.

JV: hm

CN: toho fašistickýho opravdu filmu, kterej se snažil em opravdu pro
německý diváky potvrdit tu orientaci,

JV: hm

CN: na Hitlera, a proti západním demokraciím.

JV: a ještě bych se zeptala, jak často ste chodili se školou do toho
kina.

CN: to asi mělo ňákou pravidelnost. nevim jak často to bylo, ale myslel
bych em jestli to můžu odhadovat, tak určitě to mohlo bejt ne čatěji
než jednou měsíčně, ale asi e né méně často než jednou za čtvrt roku,
tak asi si myslím že, že to asi bylo součástí jako jindy pochoďáky když
se ďály nebo tak, tak cosi takovýho tam asi bylo.

JV: hm

CN: toto využití teda filmu pro, pro účely vzdělávací, případně ňáký
takový povinně loajální.

JV: hm a vy ste teda zmiňoval to kino Studio.

CN: ano.

JV: chodili ste do toho [stu- Studia]

CN: [tam sme] chodili.

JV: jenom tam? nikam jinam, do žádných jiných kin?

CN: nevybavuju si. se školou si nevybavuju ale to, to může bejt
vopravdu tím, my sme potom teda taky byli strašně rozestrkaní, že, ty
gymnázia Antonínská tedy teda patří do do centrální části Brna, to bylo
na Poříčí umístěno, em kvůli vojsku, který zase naše budovy zabíralo,
em tak možná že i to bylo takový ňáký méně příležitý, tam myslím, že
sme nikdy, na Starobrněnsku sem v žádným kině nikdy nebyl, ani nevím,
jestli by tam ňáký takový bylo, zřejmě ta škola mohla toto podnikat
jenom jestliže někde v okolí dostupná ta kina byla, že jo.

JV: hm

CN: nevim. dál si nevzpomínám už na žádný další. o Studiu ((Studio))
toho vím dost, dost jaksi se to opakovalo, snad několikrát, tak to, to
mně uvízlo.

JV: hm dobře. em tak teďka bych se vrátila zase zpátky k tomu dětskému
věku, do těch vašich deseti let, a em zeptala bych se, co pro vás ten
film znamenal. vy ste říkal, že na vás zapůsobily ty dva filmy, které
ste viděl, a že si pamatujete tu písničku, tak třeba jestli ste si ji
zpíval s kamarády nebo sám.

CN: spíš sám. dodneška sem schopen si kousíček tý písničky zpívat, jo.
em a divím se fakt, že teda česky, no, a možná že tam byla jinak určitě
ty hlasy to byla americká angličtina, teďka si tak uvědomuju, že, to
bylo pro mě velice podivný jak tam ty zvířata, jakým způsobem mluví,
takovým huhňavým hlasem, ale ta písnička, ta byla Dej si pozor na vlka,
tak to prostě byla taková jednoduchá melodika, že mně uvízla jako,
takovej vzorek toho melodickýho jakýhosi teda, řekněme i vlas- vlastní
takový fantazie, protože to bych mohl i zazpívat, ale není k ničemu
potřeba, abych, abych to zapisoval jako noty, že.

JV: hm a třeba pamatujete si víc písniček, nebo jenom tady z toho
filmu?

CN: já si pamatuju řadu písniček třeba i z divadla, ale to už je jiná
oblast zase. tady byly dva kašpárci, dvě divadla kaš- dospělých
kašpárků, ne jenom loutková divadla, a tak u jednoho taky, dneska sem
si zrovna vybavil takovou jednu písničku, taky podobně elementární
melodicky jednoduchou chytlavou, pro děti, tak zřejmě sem si písničky
pamatoval, takže v tomto smyslu ta groteska neměla ňákou výjmečnou em
pozici, ale další písničky z filmu asi nebudu vědět, to bych si
nevzpomněl.

JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jestli ste třeba em si s
kamarády hráli na to, na ten film, na ty scény z toho filmu, nebo
jestli vás to nějak inspirovalo k dětským hrám, nebo vás to nějak
ovlivnilo k něčemu.

CN: em myslím že ne.

JV: nebo třeba abyste napodobovali hlavní hrdiny v oblíkání, v chování,

CN: ne, ne, to mně připadá, že by mně bylo hrozně vzdálený takhle, a
ani myslím že ta naše klukovská společnost, ne to mohl být náhodnej
podnět ňákej, ale ne nevybavuju si to.

JV: hm

CN: ne

JV: a eště bych se zeptala, to už sme částečně zodpověděli, em ale
jestli byl pro vás v tomto věku film důležitý. jestli pro vás hrál
nějakou významnou roli.

CN: asi ne. ne. řekl bych že že to, tak jako si asi nevybavuju funkci
rozhlasu, v tom věku, tak si taky nevybavuju ňákou zvláštní důležitost
filmu pro mě, ale ale byl tam prostě, jako,

JV: hm

CN: možná že je důležitý protože to bylo tak samozřejmý, jaksi,

JV: hm

CN: že sem to ani tohle nevnímal jako samostatnou otázku, ne ne, myslím
že ne. vím, že když teda sem jezdil potom tramvají do gymnázia, že, do,
až na Starý Brno, tak že když em v Metru ((kino Metro)) zase vyvěsili
novej _dpoled ručně malovanej, docela schopně, plakát,

JV: hm

CN: s názvem dalšího filmu, tak vo těch, to že nás vždycky zajímalo, co
se právě dává, vždycky to bylo dvojjazyčný, a tam si člověk čet i tu
němčinu, a tak jako připasoval, nebo někdy taky se podivoval, že českej
překlad _dpoledne filmu se vůbec nekryje doslovně, ale že to má zase
úplně jinou myšlenku, takže jako určitý takový momenty si člověk
pamatuje. Ale ale pro život teda důležitý to asi nebylo.

JV: hm dobře. Em tak teďka bych se přemístila k druhému okruhu otázek,
a ten se jmenuje divácké návyky. Em zeptala bych se, jak často ste
chodil do kina v období po těch deseti letech vašeho věku, vlastně od
deseti let do toho protektorátu, nebo, no, to už vlastně byl
protektorát. Hm tak v tom.

CN: ten protektorát začal, když mně bylo osum let. Jo, no tak tady já
si to taky tak moc nedovedu vybavit. Ale vím, že například byla doba, a
to ještě byla, tahleta protektorátní gymnazijní doba, em že třeba sem
chodíval v neděli odpoledne na ten Stadion, na dětský filmy.

JV: hm

CN: sám se tomu divím, protože já sem míval i jiné teda zájmy v neděli,
ale teda vím, že to teda muselo zabrat přinejmenším _dpo takový
rozsáhlejší období, ňákej jeden rok nebo tak, že sem v neděli odpoledne
asi s ňákejma kamarádama, to je možný, sme se pak všichni srazili na
Stadecu ((Stadion)), a, a tam byly nějaký pohádky, nebo co to bylo.

JV: hm

CN: vůbec nevím, jestli to byl jeden film, nebo jestli to byla taková
celá sestava, tak to byla určitá taková řekl bych pravidelnost. Tady
sem skoro, pokud tam nebyly nějaký výjezdy jinam, na prázdniny nebo
nemoc nebo co, tak bych řekl, že to v určitým období to byla em taková
nedělní samozřejmost, odpoledne že sem šel, dopoledne do kostela a
vodpoledne do kina.

JV: hm

CN: na tyhlety dětský věci.

JV: dobře, a třeba to pro vás mělo nějakou funkci tady to každotýdenní
setkávání, třeba mělo to funkci s tím, že ste se setkával s kamarády

CN: no ano, spíš takovou, ano, ano.

JV: hm

CN: a bylo to takový em, prostě parta která, já sem nebyl takovej
vyslovenej teda typ kolektivní, ale prostě ano, tam šlo vo to bejt
spolu nějak možná, z vlastní iniciativy, už ne s rodiči, že jo,

JV: hm

CN: tak to mělo tuhletu roli jakousi sociální to hrálo.

JV: hm

CN: protože ten vobsah sám, nevim jestli, jestli, ten asi nebyl tak
nezbytnej pro moje myšlení, abych, abych chodil na pohádky, nebo na co
co to tak bylo, nejspíš pohádky tam musely bejt.

JV: hm a s těmihle kamarády, s kterýma ste chodil na ty pohádky,
setkával ste se s nimi i jinde? ste se scházeli?

CN: no to byli kluci ze ze třídy.

JV: hm dobře. a potom, po tom skončení toho kina ste třeba někam šli
společně eště, nebo?

CN: to si, myslím že asi ne. jistě že sme se domů loudali nebo tak, že
sme to teda nebrali rovnou čarou domů, ale, ale jako nějaký zvláštní
ještě další posezení nebo nějaká akce, to se většinou myslím nedělalo.

JV: hm em a teďka bych se zeptala, která kina ste v tomto období
navštěvoval hlavně, jestli se to nějak změnilo oproti tomu, oproti těm
předtím.

CN: no řekl bych co sem nenavštěvoval. voni tady byly myslím dvě kina
UFA. em Ufa Kapitol, a Ufa Central. tak to sme vnímali jako vysloveně
německý kina.

JV: hm

CN: v jednom z nich, tak v tom Kapitolu ((Kapitol)) dokonce bydlel v
našem domě promítač, pan Švajda, a to to nás úplně odradilo, to byl
Čech, to byla česká rodina Švajdovi, ale jakmile byl protektorát
vyhlášen, tak se rozvzpomenul, že sou vlastně Němci, a se psal
Schvejda, a pan Švajda byl v es á ((SA)), chodil v uniformě es á
((SA)), a bohužel potom zase po válce to na něj dolehlo, že vlastně to
neměl dělat, a že byl vlastně Čech, a dělal Němce, tak se pak oběsil.
tak to je taková dramatická teda em epizodka, ale vnímali sme tyhlety
německý kina jako cizí. jako něco, nevím jestli bylo ještě nějaký další
UFA kino, ale myslím, že sem teda tak jedenkrát mohl bejt takřka v
každým brněnským kině, tedy Alfa například, nebo Kapitol, to bylo na
Dominikánským náměstí, že, em někt- možná v Lucerně ((Lucerna)), nevím
jak se menovala, jestli to bylo tehdy taky, ale em některý voblasti
Brna mně byly trošku vzdálený, tak třeba vím, že existovalo Lido bio,
em to snad bylo někde někde v oblasti Bratislavský ulice nebo kde, tam
někde, ale tam sem nebyl nikdy, jednou sem byl v kině Radio, ale to
potom se menovalo potom zase...

JV: Radost myslím potom.

CN: je to možný.

JV: hm

CN: na Cejlu.

JV: na Cejlu, ano.

CN: ano. ale zase pořád zůstávalo myslím nej- nejspíš při těhle těch, o
nichž sem mluvil na začátku, že nám jako tak,

JV: hm

CN: připadaly nejbližší.

JV: a em takže ty neoblíbené ste měl ty německé, a to bylo teda kvůli
tomu, že byly německý.

CN: zřejmě nás to ani nenapadlo s něčím takovým počítat. pravděpodobně
i voni ne- ne- nelákali em českými překlady těch vyvěšenejch em názvů
filmů nebo tak.

JV: hm

CN: ale to neznamená, že bychom byli nechodili vůbec na německý filmy,
ale to možná budete mít dál takovou otázku, abych něco nepředbíhal.

JV: to klidně můžete, kdyby [vás něco napadlo.]

CN: [já vím, že to] bude těžký pak všecko přepisovat, nebo něco z toho
vytahovat. em na ty německý filmy vím, že sem určitě se těšil, a se
zájmem sem šel na film minchhausn ((Münchhausen – Dobrodružství barona
Prášila)), což byl baron Prášil. německej barevnej film, em takhle to
na to sme se vysloveně těšili, to pro nás byla i taková ňáká technicky
velmi nová zkušenost, a zdál se nám, že je zdařilej. myslím, že sme vo
něm taky museli mluvit nejenom doma, ale i s další mládeží, která teda
vokolo se toho účastnila. ale co sme mluvili, to nevim. rozhodně to
bylo spíš em kladný než ňáký, že bychom zaujímali ňáká stanoviska, to
určitě jo. a eště nějak, no a vím, že moje maminka například, přesto že
sme byli teda česky cítící rodina, takže si chválila hans mózra ((Hans
Moser)), teda vídeňskýho komika, kterej taky v těch říšskejch filmech
hrál, ale vona ho vnímala spíš jak Rakušáka, jako Vídeňáka, a to nebylo
vnímáno s takovou jakousi štítivostí.

JV: hm

CN: se zdálo, že je dobrej takovej. takovej rakouskej Vlasta Burian
jakejsi, že.

JV: hm a když ste mluvil o tom baronu Prášilovi ((Dobrodružství barona
Prášila)) německým, tak myslíte, že to na vás zapůsobilo kvůli té
technické novosti toho filmu? nebo...

CN: tak asi že já sem si ani nebyl vědom, že tady de vo techniku ňákou,
ale prostě nový bylo, že ten film byl tak barevnej, zřejmě taky byl
dost výpravnej, nákladnej, narozdíl od takovejch těch českejch filmů,
který měly spíš zase rodinnou takovou dimenzi jenom, a tohleto teda
bylo něco velkorysýho, em z hlediska techniky já sem neměl nikdy
zvláštní technický teda záliby, takže víc mně to asi dávalo teda prostě
takovou barvitější em ilustraci toho příběhu, která teda v barvách a v
té herecké kvalitě se asi velmi vymykala tomu, co sem vídával předtím.
museli sme taky ještě vidět, já nevim jestli to byl právě ten baron
Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) nebo ňákej jinej film, kdy
ještě za protektorátu sme právě v tom kině Studio dostali takový
brejličky, s dvojí barvou, a viděli sme teda plasticky.

JV: hm

CN: ňákej barevnej film. ale kterej to byl, to nevim. možná že se třeba
dopídíte, že to byl ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila))
anebo ňáká eště jiná německá....

JV: a nevíte, v kterým roce to třeba bylo? zhruba?

CN: no tak muselo to být, počkejme, abych si to úplně teďka neplet. hm
ne, raději nebudu dělat pokus, to bych si, to bych si asi jenom
vyplňoval prázdné místo ňákou svou fantazií. nedovedu říct.

JV: a takže bylo pro vás třeba takováto věc, že ste dostal ty brýle,
viděl ste to em plasticky, bylo to pro vás důležité? že to bylo
kritérium výběru toho filmu, že ste na [něj šel]

CN: [no asi už,] no to možná že sme na to šli víckrát, to je možný, to
je možný. ale em patrně to hrálo dohromady s řadou dalších em
vlastností takovýho filmu, ne určitě jako jediná teda kvalita, jo, to
hrálo to tam svou roli, ale řekl bych takovou přiměřenou, ne teda
hlavní,

JV: hm

CN: že jo, to nebylo první co, co zajímalo v tom uvažování vo takovým
filmu. a volba byla snadná, páč žádnej jinej takovej film nebyl, takže
nešlo si volit mezi několika stejně, stejně teda jakoby lákavýma
technickýma možnostma.

JV: hm dobře. tak já bych se vrátila zpátky k těm kinům, a mluvili jsme
o tom, že jste neměl rád ty něm- německý kina. a já bych se ještě
zeptala, jestli třeba bylo ňáké kino, které byste neměl rád kvůli tomu,
jak vypadalo, nebo kvůli té atmosféře, nebo kvůli tomu chování těch em
lidí, co tam pracovali,

CN: to myslím ne. a já sem taky se nikdy nepokoušel například
proklouznout na zakázanej film nebo tak, takže sem do konfliktu žádnýho
se nedostal, ale ne, myslím že z téhle oblasti nemám žádnou, žádnou
ňákou negativní vzpomínku, něco zvláštního pro mě ještě bylo kino, o
němž sem teď zapomněl vám říct, to bylo OP kino, OP,

JV: hm

CN: one pause ((Ohne Pause)),

JV: u nádraží.

CN: u nádraží, jo, tam dokonce myslím, že ňákou dobu fungoval ten
systém, že se postupovalo, že se poposedávalo, jestli si to nevymejšlím
úplně,

JV: hm

CN: že teda člověk, kterej přišel, sledoval film tak dlouho, dokud zase
nevypadl z té řady, tak jak postupně teda byl jistej, že už znovu se
vrací celej cyklus té řady různých filmů,

JV: hm

CN: a pak prostě už vyšel na ulici. něco takovýho, ale potom už to
takhle nebylo, to posedávání em jak říkám, pořád si myslím, že to tak
bylo, ale nedovedu si to teďka úplně technicky vyložit, jak sme to
dělali. em potom později to kino ó pé ((OP – Ohne Pause)) bylo už em
nevim jak to limitovali časově, ale jenom tak, že se tam normálně
sedělo a zas se vodešlo, když člověk viděl, že se znovu už dostává v té
smyčce na začátek toho, co už viděl.

JV: a nevíte, to posedávání, kdyby to třeba tak mohlo být, v kterých
letech?

CN: to by bylo asi na počátku toho, když to kino se zavedlo, ne potom v
tom dalším průběhu, tam mám dojem, že už se to potom touhletou
zvláštností ne, nevyznamenávalo. no tak to teda neberte jako, jako
zdroj, ale pocit. tak myslel bych, že to tak mohlo bejt v ňákým
třiačtyři- dvaačtyřicátým třia- devatenácet čtyrycet dva, čtyrycet tři
asi.

JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, naopak jak sem se ptala na to, že
ňáké kino by vám nevy- nevyhovovalo tou atmosférou, nebo těma lidma v
obsluze, tak jestli naopak bylo nějaké kino, které byste měl rád kvůli
tomu, jak vypadalo, kvůli té atmosféře. vy ste zmiňoval to kino, kam
ste chodil, to blízko vašeho bydliště. ale jestli bylo třeba ještě
nějaké další, které ste měl rád kvůli tomu, jak vypadalo, nebo jak se
tam chovali ti lidé.

CN: no, to asi v tom věku člověk nevnímá, em to co by jako dospělýho
zajímalo, jak se chovají, zřejmě to mělo jenom ryze takovou okrajovou
roli, že nás někdo někam uvedl, a em protože sem neďál výtržnosti, tak
mě nikdo nemohl vod- třeba nějak stírat, em nevím, nevím nic o tom, em
vím jenom, že třeba například, že na mě působilo kouzelně dvě věci,
jedna byla em, jedna byla ty reklamy na začátku, které se promítaly em
z diapozitivů, a ty teda v době černobílýho filmu pro mě měly teda taky
cosi kouzelnýho,

JV: hm

CN: páč ty barvy tam byly, to to bylo něco nádhernýho, dodneška mně to
vyvolává takovou jakousi emoci. byly to jednoduchý reklamy, ale ale
prostě stály mně za to, abych tam kvůli tomu byl včas, samozřejmě i
týdeník teda, se chápalo jako úplně samozřejmý a nezbytný, ale druhá
věc působící na mě byla že, že v některém tom kině, teď nevím jestli
mám říct ve Studiu ((Studio)) nebo kde, že rozprašovali ňákou takovou,
takovou voňavou látku, která v kapénkách se prostě tak roznášela, že to
příjemně vonělo. tak to je takovej příjemnej zážitek, když se ptáte na
příjemné a nepříjemné. nejsem si vědomej žádnejch dalších takovejch
vjemů.

JV: hm dobře. em teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do různých
kin podle toho, s kým ste do těch kin šel. třeba s matkou nebo s
kamarády, jestli ste šel do různých kin.

CN: em nevim že by tam byl, že by se tam bylo nějak rozlišovalo, ale
nevzpomínám si, že bych byl třeba s maminkou někdy v tom Studiu
((Studio)), ale je to skoro jistý. to to si jenom teď takhle vlastně
musim zrekonstruovat. rozdíl v tom nebyl asi.

JV: hm

CN: to prostředí bylo asi pro všecky tyto situace stejný.

JV: a teďka bych se zeptala, jak ste se v kině obvykle choval, jestli
ste třeba něco jedl, nebo pil, při představení.

CN: já myslím, že ne. já sem byl pořád vychovávanej v tom duchu, že sme
chudí lidé. a tak ňákej to, ňáký cukrátka a to nebo tak to, to sme
nikdy nemívali.

JV: hm

CN: ale vnímal sem vnímal sem to, že, že někteří lidi, já teď nevím
jestli to, jestli mluvím o období ještě válečným nebo až poválečným, že
teda prostě si, nemluvim teď o Míšovi ((Míša)), to ještě nebylo určitě,
ale, ale že teda ňáký pytliky s bonbonama nebo něco takovýho možná už
tehdy se daly tam koupit, ale mě se to netýkalo teda.

JV: hm takže myslíte, že tam byly bufety teda v těch kinech.

CN: spíš to byli procházející prodavači.

JV: hm

CN: dokonce možná že něco i vyvolávali nebo naznačovali, ne ňákým
křikem ale, ale bylo teda očekáváno, že to nabízejí.

JV: hm

CN: něco takového, a platilo se to potom ještě právě v té řadě tak
jaksi spíš než bufetovým systémem, taková donáška až na místo.

JV: a ti teda chodili kdy v tom programu, tihle ti, před před filmem?

CN: to muselo bejt zřejmě v době mezi mezi týdeníkem nebo jak se to
menovalo, a vlastním filmem.

JV: hm dobře.

CN: nebo při těch reklamách ještě, tak ňák prostě v takovým čase, kdy
se nevyžadovalo koncentrace.

JV: hm a em teďka bych se zeptala, jestli jestli diváci nějak em
reagovali na ty projekce, nebo jestli se bavili během projekce, nebo se

CN: ne, ne, to určitě ne.

JV: takže nijak se hlasitě neprojevovali.

CN: ne.

JV: a zažil ste třeba někdy potlesk? po skončení filmu?

CN: taky ne, ne.

JV: hm em tak tady na tu otázku už sme asi, o ní už sme se bavili,
jestli ste tam v kině potkával ňáké známé, to ste říkal, že na těch
pohádkách ste se setkával,

CN: hm to ano, ale teď jenom kdybych se dohadoval, tak myslím že,
myslím že ano, to asi byla obecná věc, asi tak jakoby člověk se mohl
klidně ptát, jak se vám včera líbila televize, tak asi v takový
samozřejmý poloze bylo to, že určitě tak ty lidi z našeho domu, a z
ulice, nebo lidi stejnýho věku, že se někdy prostě takhle setkali, vono
nic jinýho kromě divadla teda, a koncertu, což už vyžadovalo přece
jenom jinou zaujatost, nic takovýho lidově dostupnýho myslím nebylo,
kromě fotbalu, že jo, nebo jinýho takovýho sportovního ňákýho dění.

JV: hm a tady už sme taky o tom asi mluvili, jestli ste spolu potom po
skončení toho kina mluvili o tom, filmu který ste viděli. nebo jestli
ste ho nějak rozebírali, kritizovali,

CN: no asi že rozbor to nebyl.

(rozhovor přerušen na půl hodiny)

JV: tak teďka bych se zeptala em na nepřístupné filmy ste nechodil, ste
říkal teda.

CN: nechodil, ne.

JV: nechodil, hm a eště bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez
placení někdy.

CN: to je zajímavý, to mě nikdy asi nenapadlo, já sem byl takovej, a
možná sem, takovej legalista. vím, že některý kluky todle docela
bavilo, někoho voblafnout, a a protáhnout se, zvláště moje bratrance na
venkově třeba, tam to byl sport, ale mě to nenapadlo myslím.

JV: hm a byl ste třeba přítomen toho, že by někoho vyhodili em z toho
kina z tohodle důvodu?

CN: nepamatuju si. neříkám, že sem to ne nezažil, ale em už se mně to
nevybavuje. taky protože to nebyla jaksi taková moje em doména tydlety,
takový dobrodružství.

JV: a pamatujete si, že by třeba byl někdo vyhozen z kina kvůli tomu,
že tam rušil, nebo nějak nepřístojně se choval?

CN: já mám dokonce dojem že, že se to skoro nestalo, že by, že bych si
všimnul ňáký nepřístojnosti, to až daleko později, když sem potom
zjistil, ale to už bylo teda v dobách em zralého dospělého věku že se
teď už v kinech při filmech anebo tak, že se lecos děje, že, všelijaký
rušící a neadekvátní postoje, tak to tehdy, to určitě teda nebylo. a
myslím si, že dokonce kdyby něco takovýho, nějaká, nějakej skandál
tohoto typu byl, tak že bych si to musel pamatovat, páč platilo jako
obecně, že člověk tam šel, aspoň zde, v Brně, nebo v tech kinech o
nichž hovořím, že se tam šlo s takovou jakousi kázní, nebo s očekáváním
hodnoty.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kostela.
říkal ste, že ste chodil v neděli do kostela,

CN: ano.

JV: hm a teda každou neděli ste tam byl.

CN: ano.

JV: a em to se asi nestalo, ale zeptám se, jestli se vám někdy stalo,
že se kryl program kina s tím em s tím s tou návštěvou kostela.

CN: jestli to kolidovalo jako, jo?

JV: no.

CN: hm no to bych asi byl, já sem teda zprvu byl naprostej děckej
ateista, radikální, kterej druhý kluky obracel teda na ateistickou,
masarykovsky ateistickou takovou osvě- osvícenskou em, ňákej takovej
agnosticismus spíš, ale když sem potom teda tak asi vod tý, vod toho,
vod těch jedenácti let, začal vo tohle mít zájem, tak em to, to by byl
měl kostel vždycky přednost proti kinu.

JV: hm

CN: by, ale myslím, že časově se to nikdy vzájemně ne- nevylučovalo,
nepřekáželo.

JV: a ještě bych se zeptala em ke které církvi ste se hlásil?

CN: k evangelické.

JV: hm dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jestli ste někdy zažil to,
že by se na faře promítal film.

CN: někdy, kdy znamená v té době.

JV: v té době, ano.

CN: no tak v té době ne.

JV: hm

CN: ne ne ne, v té době, to znamená, mluvíme teda do, do mejch čtrnácti
let prakticky. v roce čtyřicet, devatenácet čtyřicet pět mně bylo
čtrnáct, ne. tak to můžu říct, aspoň sem to nezažil.

JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, jestli ste byl někdy přítomen
projekci v domácnosti. jestli někdo vlastnil z vašich známých
projektor.

CN: taky myslím, že v tý době ne.

JV: hm

CN: ne.

JV: dobře. tak teďka se přesuneme

CN: ale

JV: no

CN: přece jenom teď si nejsem jistej, de teda asi vo filmovou vosmičku
nebo tak, že jo.

JV: hm

CN: vyloučeno to možná nebude, v takový skupině mládeže, do který, v
církvi, do který sme teda tam, tam se pěstovaly uměny, a sporty všeho
druhu, a tak to bych nevyloučil, docela jistě teda promítání nějakejch
diapozitivů, to to určitě, ale tady asi de vo film, ale jestliže vůbec
někde, tak tam, tam teda to být mohlo, zcela výjimečně, ne jako
pravidelná součást takovýho programovýho teda rozvrhu. ale toto bych
nevyloučil.

JV: hm

CN: v té, v tom dorostě teda, tam se možná někdy em dílem nějakýho
člověka pro věc zaujatýho mohlo tohleto stát. ale je to už zase jenom
taková rekonstrukce.

JV: hm

CN: nevylučuju to.

JV: takže vy si na to nepamatujete, [že byste to zažil]

CN: [nepamatuju, ne.]

JV: hm dobře. a teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu témat, a to je
filmy a jejich výběr a recepce. em takže první otázka je, jak ste si
vybíral filmy, podle čeho. em kde ste bral informace o těch filmech,
abyste si potom mohl vybrat ten film.

CN: no tak do těch čtrnácti let zřejmě tam nebyly příliš široký
nabídky, em asi to bylo tak, že teda když přicházel do kin film, tak
byl teda vyplakátován, asi tak, neviděl sem žádnou jinou myslím
reklamní cestu, než to, že sme to viděli na těch kinech, a a zřejmě
když sem usoudil, že by to mohlo být zábavný, nebo závažný no tak sem
si ten film vybral. řekl bych že to, že pro pa-, že teda v té síti, že
uvízla jenom tak asi čtvrtina z nabídky.

JV: hm

CN: ne, ne zdaleka všecko co běželo. ty názvy si člověk pamatoval, a
třeba se někdy o tom i mluvilo, proč se to tak menuje, a myslím, že sem
vopravdu trochu tak namátkově, a možná že trochu na doporučení někoho
kdo, kdo vo tom filmu mohl už něco povědět, tak se potom se k něčemu
přiklonil. em mohlo to být tak, i tak, že člověk prostě maje volno,
tak, tak šel na to co bylo, že to nebylo jenom obsahově vyvoleno, ale
taky časově, jak příznivě em

JV: hm

CN: postaveno, že sme to em že sme tam prostě šli, a pak sme třeba
neměli za to, že to bylo šťastný,

JV: hm

CN: že sme, právě tento film vyvolili. byly to asi filmy takový jako s
Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)) třeba, to sme em se snažili jít, pak
tam byly takový ty sentimentální český klasický filmy, Pantáta Bezoušek
třeba, nebo To byl český muzikant,

JV: hm

CN: em to všechno na nás působilo trošku takovým, utvrzení té české
identity, em no nebo em zřejmě em ale to už bylo potom po až vlastně po
válce, jako filmy který, který velice ovlivnily můj život, to bylo až v
roce čtyrycet pět, to když mně bylo těch čtrnáct a byla už jaksi válka
pryč, a sem, právě do Studia ((Studio)), přišel film Zasněžená romance.

JV: hm

CN: to, to byl epochální film myslím pro celou generaci, tím muzikálním
teda fantastickým výkonem djůka elingtna ((Duke Ellington)) em ale, v
době válečné si myslím, že sem nevybíral si ňákým takovým rozlišovacím
nárokem, ňák podle hodnoty nebo tak.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležitější
kino, ve kterém se ten film hraje, anebo ten film. podle čeho ste si to
vybíral, jestli ste radči šel do toho kina, na ňáký film, který se tam
zrovna hraje,

CN: asi ten film.

JV: hm

CN: asi ten si myslím teda i když limitováno to pak bylo počtem těch
kin, která sem považoval za em za blízká, ne na druhý konec Brna,
rozhodně takoví fandové pro filmovou tvorbu sme nebyli, abychom někam
vážili dalekou cestu, ale tam kde sme teda normálně konzumovali filmy,
tak když tam bylo něco, co bychom byli rádi viděli tak, tam se to
odehrálo.

JV: hm a teďka bych se zeptala, už ste na to částečně odpověděl, kde
ste získával informace o filmech. takže říkal ste, že ste viděl ty
plakáty,

CN: ano

JV: co se vyvěšovaly,

CN: a jejich, jejich vypracovanost zdá se mně, že byla taková vopravdu
dost důmyslná,

JV: hm

CN: že teda výtvarně, že si tam ten kdo ty plakáty dělal, že si na tom
zahrál pěkně.

JV: hm

CN: tak to bylo co, co nás upoutalo, poněvadž člověk jel tou šalinou,
že jo, a teď věděl kde se má koukat, co tam zase novýho uvidí, a to
přitáhlo.

JV: hm

CN: no a potom asi taková vzájemná teda od úst k ústům se nesoucí
informace mezi mezi klukama ve třídě.

JV: hm

CN: možná že někdo z příbuzenstva taky někdy něco doporučil. jo. i to
si teď vybavuju, že se stalo jednou. aspoň vím, že to jednou takhle
bylo. touto cestou.

JV: a eště bych se zeptala na ty plakáty, jak vypadaly. jestli byly
focené, nebo to byly kreslené plakáty,

CN: byly malované.

JV: malované.

CN: dokonce obdivuju že to, že to nepovolilo dešti. em to myslím, že to
bylo jestli plátno nebo dokonce papír, ale byly mohutný teda, jmenovitě
to co vím toho Metra ((Metro)), ko- vokolo něho sem jezdil tramvají
každej den, tak to, to bylo tak jako dneska Městský divadlo tam taky,
když tam publikuje ňákou svou věc, tak to, to je z dálky vidět, je to
dobře vidět.

JV: a jak ty plakáty vypadaly, jak byste je popsal, co na nich bylo.

CN: no tak tam byl asi prostě ňákej motiv em kterej by vyjadřoval cosi
z toho em z toho díla, že, a em německej a českej nápis.

JV: hm

CN: zasazenej do toho obrazu.

JV: hm

CN: myslím že tam, opravdu že to, že se tam uplatnil výtvarník, že to
rozhodně nebyla ňáká jenom kancelářská záležitost, takovej plakát.

JV: hm

CN: skutečně.

JV: a byly třeba nějak barevně výrazné?

CN: ano, ano.

JV: jaký byly třeba barvy em ňáký výrazný nebo spíš realistický?

CN: no tak křiklavý to nebylo, ale, no, rozhodně to bylo, bylo to
prostě poutavý tak, jako je třeba divadelní scéna, bylo to jako
vynalézavý,

JV: jestli to třeba bylo realistický nebo spíš to bylo em nějak

CN: no abstraktní to nebylo, to bylo spíš asi realistický.

JV: nebo stylizovaný, nebo jestli to bylo

CN: i stylizovaný, no.

JV: hm dobře. a eště odebíral ste třeba ňáké, nebo četl ste třeba
noviny a časopisy a v nich recenze na filmy, a podle toho ste si třeba
vybíral, nebo nějaké

CN: ne, jestli v Mladém hlasateli em vycházela někdy nějaká informace o
nějakým filmu, ale to byla úplně výjimečná tematika, to tam většinou
nebylo, tak pak sem to asi teda, ten sem hltal, tento časopis, dokuď
mohl vycházet, ale nejsem si teď toho vědom, že bych, ne, rozhodně to
ještě nebyla, nebyla naše ( ) zájmu.

JV: hm dobře. em a teďka, bylo při výběru filmu, na který ste šel,
důležité, kdo v tom filmu hrál? říkal ste, že ten Burian ((Vlasta
Burian)), že ste chodil na filmy s Burianem,

CN: ano, to tak jako víc těch herců já si, já vím že se menoval, že
třeba s úctou moje maminka vyslovovala ména paní Brzkové ((Terezie
Brzková)), nebo nebo jiných herců, ale mě teda todle nikdy nezajímalo a
nedovedl bych, rozhodně sem nechodil kvůli jednotlivejm postavám, který
tam vystupovaly. ne.

JV: a toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste teda zmiňoval, tak na něj ste
chodil?

CN: ano tak to, a no tak to pro mě asi znamenalo jakousi značku jisté
kvality,

JV: hm

CN: to jo, to jo.

JV: dobře.

CN: a teď si vůbec nevybavuju žádný další méno, který by, ale to
neznamená, že sem snad ho vyhodnotil jako nejlepšího herce, ale, ale ty
druhý sem prostě, protože zřejmě se střídali v různejch těch
charakterech, to nebylo tak, tak jasný teda vo co asi může jít, ne,
nepamatuju si tyto další herce.

JV: hm takže ste neměl ňákýho oblíbenýho herce [nebo herečku.]

CN: [ne, ne.]

JV: hm em teďka bych se zeptala, jestli pro vás byl, em důležitý,
jestli ten film byl černobílý nebo barev- teda černobílý, ně-, ne.
pardon. ještě jednou. jestli ten film byl černobílý nebo barevný. říkal
ste, že ste měl rád toho barona Prášila ((Dobrodružství barona
Prášila)), protože byl barevný, ale jestli třeba nějak ovlivňovalo
výběr toho filmu, že byl barevný.

CN: no to asi přispívalo k tomu, že, návštěvnost určitě byla velká. už
jenom z tohoto důvodu, poněvadž to byla vyjímka, pravděpodobně ještě
musely bejt nějaký další barevný filmy, jistě německý, naše ne, ale to
už si teď nepamatuju ty ména, kromě toho jednoho, a potom teda těsně po
válce, když přišly nějaký anglický filmy, a to už mně bylo patnáct, to
už mně nebylo možná, a vás zajímá myslím jenom údobí do pětačtyřicátýho
roku, takže to pak ty ty robin hůd ((Robin Hood)) a, a myslím Kniha
džunglí, dva takový barevně naprosto teda do té doby nepředstavitelný
filmy, tak to bylo, to byla událost. ale to nezahrnuje už naši epochu.

JV: dobře. a hrálo pro vás ňákou roli to, v jaké ten film byl, v jaké
zemi ten film byl natočen?

CN: no, jistě šlo jenom o protektorát Čechy a Morava, a a Říše. no, tak
myslím, že to úlohu hrálo, že to, prostě člověk šel na filmy naše. ani
si u těch, vůbec si nedovedu představit, jak to u těch filmů
německejch, jestli byly jenom otitulkovaný, nebo jestli tam byl ňákej
českej dabing, nebo zvuk ňák přidán, em nevybavuju si, dokonce kromě,
kromě toho alkazaru ((Alcazar)) o němž sem mluvil, ale to je holt
taková, taková ta akční tematika, a to si kluci nějak víc pamatovali,
em nevim. ale ani tam, jak to tam bylo, jestli em, teď si uvědomuju,
myslím že to, že to probíhalo německy a musely tam být titulky.

JV: hm

CN: jo, jo, protože ta figura, vo níž sem hovořil, že byla velice em
jaksi přehrávaná, tak tam vím co, co ta pravila.

JV: hm

CN: německy teda, to bylo, velmi afektovaně.

JV: takže ste měl radši české filmy než ty

CN: určitě myslím všichni, no, sme takhle mysleli.

JV: a na ty německé filmy ste taky chodili.

CN: to bylo v té škole, no, jestli sme někdy sami vod sebe, kromě na
toho, na toho Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)), na ňákej
německej film šli, vůbec se nevy- nevybavuju. myslím že ne.

JV: a třeba filmy z jiných zemí, třeba americké, anglické, italské,

CN: musím předpokládat, že asi italský filmy tady taky byly, ale buď
sem si je neuvědomil, nebo se nám nějak ne- nedostalo teda k tomu
nějaký příležitosti, ne, já vím jenom vo českejch a německejch, z nichž
teda ty německé sme viděli, když byla nějaká ta školní, nebo v tom ó pé
kinu ((OP – Ohne Pause)),

JV: hm

CN: sada různejch populárně naučnejch em filmů, nebo historickejch
krátkejch filmů, to teda jo, to byly ty německý. to určitě, tomu sme se
nevyhnuli. ale na samostatná díla německá, nevim, myslím že sme nešli.

JV: a před válkou třeba na americké nebo anglické, francouzské,

CN: jo, King Kong myslím, to to byl ňákej takovej film vo orangutanovi,

JV: hm

CN: em tam sem, tam sem byl, ale myslím jako nevědomé dítě, takže, i
když teda to muselo bejt hrozně zajímavý, tak vím jenom, že rodiče si o
tom povídali, nebo že v příbuzenstvu se vo tomhle filmu právě mluvilo
jako americkým filmu, nebo o zahraničním ňákým víc, kromě těch
grotesek, a té širly templ ((Shirley Temple)), což byla hraná věc,
nevim.

JV: takže kromě těch německých a českých filmů pro vás asi nemělo
význam, z jaké ten, z jaké země ten f-

CN: ne, to sme myslím nesledovali, to nebyla zvláštní značka teda pro
nás.

JV: hm a teďka bych se zeptala na takovou otázku, em co byste řekl, že
pro vás dělalo film dobrým filmem. jaké hodnoty ste na tom filmu
sledoval nebo měl rád.

CN: em

JV: třeba jestli byl příběh důležitý, provedení, obsazení, nebo ňáký
poselství, kterou, které ten film měl,

CN: no, tak asi že sem nesledoval tehdy kriticky kvalitu toho obsazení
a věrohodnost těch představitelů,

JV: hm

CN: to asi tehdy sem takhle nemyslel, asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu, ale neměl sem na to nějakou vědomou stupnici.

JV: hm

CN: podle níž bych postupoval.

JV: dobře, a měl ste třeba rád tyto filmy, upřednostňoval ste je před
dejme tomu válečnými filmy, nebo před ňákými komediemi, nebo em

CN: asi jo.

JV: hm

CN: a to asi bylo trošku takový souznění s tou naší takovou sociální
skupinou, že jo,

JV: hm

CN: to takový měšťanský rodiny, který prostě se, prožívaly prostě ty
příběhy té lásky zklamané nebo toho, opuštěnost, té opuštěnosti em
samostatné živitelky, kterou opustil její milý a tak, to teda tehdy
byla taková, taková trošku móda v této, v této rovině společenské, víc
se tam asi nehledalo.

JV: hm dobře. em šel ste na nějaký film vícekrát? vy ste říkal, že asi
ano,

CN: já myslím že jo.

JV: hm a

CN: ale nevím na kterej, a kolikrát to bylo, no tak asi nejvýš dvakrát,
já myslím že třikrát asi ne.

JV: hm a chodil ste třeba na filmy někdy sám?

CN: ano.

JV: a často třeba?

CN: no kdybych to teda měl odhadovat, tak si myslím, že spíš častěji,
než méně často. řekněme větší polovina,

JV: hm

CN: že tak byla asi, že se, že sem šel sám.

JV: hm a proč? z jakého důvodu? třeba ste tam chtěl být sám nebo nikdo
neměl čas, nebo...

CN: no, asi že sem přinejmenším chtěl tam bejt sám, ale to
nevylučovalo, že sem se tam potom třeba s někým náhodně setkal z
podobných teda motivů přišel třeba jako spolužák nebo tak,

JV: hm

CN: že nebylo to tak, že bych se byl separoval, ale prostě zvolil sem
si to úplně nezávisle, to teďka si zase vybavuju, to byly takový ty
nedělní odpoledne, že sem teda si sám uďál tento program.

JV: a třeba ste se domlouvali s přáteli, že ste si vybrali kolektivně
jeden film, na který ste šli společně?

CN: myslím že ne.

JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jaké jiné druhy zábavy ste měl
rád. říkal ste, že ste měl rád tu muziku, takže ste chodil na ňáké
koncerty?

CN: já nevím jestli to dokonce byla pro mě zábava tehdy, možná že to
byla taková jako ukázněně přijatá norma, teda mé maminky řekněme, nebo
některých našich příbuzných, poněvadž to zase sestřenice a bratranci
taky hráli na něco, strejček byl profesionální muzikant, a tak, ale em
ano, to byla taková výplň, no a jistě četba. sportu sem moc nedal,
poněvadž sem byl dost nemocnej, s plícema, no a ale potom zejména v
době vod těch mejch třinácti let dále, to znamená rok devatenácet
čtyřicet čtyři a později, tak ta skupina tý křesťanský mládeže, to byla
taková vohromně teda kulturně a sportovně silně em nabitá forma života,
kdy sme teda vedli spoustu společnejch akcí, a výletů nebo nebo
recitačních pokusů, nebo hudebních, hudebních produkcí v tom kruhu, a
tak dál, to s čím se mládež baví. em dneska se tím baví všudyskde, ale
tehdy to nikde jinde nešlo, to bylo jedině tam ještě byl ten prostor
svobody, takže literatura, a takovýdle zájmy, to se, to se konalo,
právě pro tuto mládež tam.

JV: a ještě bych se zeptala em s kterými přáteli ste chodil do kina,
jestli to byli lidé ze školy, nebo právě z těchto zájmových aktivit.

CN: em asi bych si myslel, že spíš ze školy, ale nebylo to tak, že
bychom si řekli my ve třídě, že dneska tak půjdeme společně do kina,
ale bylo to tak, že sme se tam fakticky setkali, nebo naše kroky dost
samozřejmě jaksi tam mířily, nebyla to teda skupinová volba, ale ale
nakonec sme se tam vždycky ňácí takoví, jednak i v sousedství žijící,
vona i ta škola soustřeďovala jenom určitej obvod, že, ty školy ještě
tehdy nebyly tak jaksi, tak rozseté, em oblasti, tak byli to spíš
spolužáci.

JV: dobře. em tak teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu, a to sou
kina a filmová představení. em pak už nás čeká jenom ten protektorát.

CN: hm, ale ten <už sme (vybili)>

JV: teďka bych se zeptala, to už sme taky vlastně o tom mluvili, jaké
byly rozdíly v místních kinech, jak se lišil interiér, sál kina foajé,
((foyer)) přístup zaměstnanců, jestli byly třeba ňáká lepší kina a
horší kina.

CN: hm jistě byly, ale já mám podezření že sem, že my právě sme jako em
chodili na tydlety středně, středně nadprůměrný em do těch středně
nadprůměrnejch prostorů, určitě byly takový daleko luxusnější, jako
bylo teda, já nevim jak se menoval skála ((Scala)) jestli to bylo skála
((Scala))? em nebo teda Kapitol, to se mně zdálo, že byly takový
nóblovější kina.

JV: hm

CN: ten dojem z toho prostoru byl. em kdežto ty tři, vo nichž sem
hovořil jako o nejčastějších, em byly prostě velmi slušný.

JV: hm

CN: a pak pravděpodobně někde v periferii taky byly méně, ale to sem
moc ne- nezažil. leda na venkově, když sem pak byl na prázdninách, ale
s tím se to nedá srovnávat tady v Brně.

JV: a takže myslíte, že pro vás nehrál ten, to vybavení, nějaký lepší,
em v těch kinech, nehrál pro vás

CN: no nebylo by hrálo určitě, ale možná ty tradiční em směry, kam sme
chodili, teda už samy o sobě em determinovaly v podstatě jaký prostory
nám sou nejběžnější.

JV: em dobře takže ste vlastně nemusel chodit do těch nejlepších kin.

CN: ne, myslím, že tam patřila i Alfa tehdejší, Moderna, aspoň z
nějakýho důvodu mám představu, že to byly takový luxusnější,

JV: hm

CN: em možná estetičtější em podniky, ale ty naše, o nichž sem hovořil,
byly velmi slušný.

JV: hm

CN: Studio patrně bylo chudší než, než Stadion a Metro.

JV: hm a ještě bych se zeptala, jaký byl teda rozdíl v tom interiéru,
třeba v tom Kapitolu ((Kapitol)), nebo jaký byl rozdíl mezi Kapitolem
nebo mezi tou skalou ((Scala)) a těma jinejma, těma méně nebo horšíma
kinama, nebo těma normálníma.

CN: já myslím, že třeba takovýdle ty velký kina jako Kapitol, em pokud
sem se tam někdy dostal, nebo nebo skála ((Scala)), že to působilo víc
i takovou tou sametovou, nebo tím obkladem,

JV: hm

CN: těch zdí vokolo, nebo před tím okolo toho plátna, asi tak, jako,
nedovedu říct, jaký tam byly sedačky nebo, nebo jaká byla em třeba
taková ta obslužnost třeba u šatny, teď ani nevím, jestli sme chodili v
kabátech dovnitř, nebo jestli sme odkládali v šatně, myslím že ty lepší
kina měly šatny, a teď si nejsem jistej, já myslím, že takový ty naše,
ty středně velmi slušný, že snad tam ani ta možnost nějak nebyla,
nenabízela se.

JV: hm

CN: nevim, zdá se mně, že v tom taky byl trošíčku ten rozdíl, ale to si
musíte ověřit ňák objektivně, já to, já to skutečně nebudu asi schopen
říct.

JV: dobře. a em teďka bych se zeptala, jestli em

(rozhovor přerušen na 10 minut telefonem)

JV: jo, tak teďka bych se eště zeptala, em když sme mluvili o těch
lepších a horších kinech, nebo lépe vybavených a méně vybavených,
jestli ste pozoroval třeba ňákou em ňáké odlišnosti v sortě lidí,
které, kteří

CN: hm

JV: tato kina navštěvovala.

CN: to asi, to asi sem nebyl schopen zaznamenat.

JV: hm

CN: mně se zdá, že asi voni taky ty ty rozdíly nebyly tak markantní, že
by se to dalo nějak, že by to za- zaujalo pozornost. ne.

JV: hm

CN: nepozoroval sem, vůbec sem si nebyl toho vědom, a a možná že to ani
zdaleka nešlo tak jednoduše, ten, ty nůžky nebyly tak rozevřený, aby
člověk podle, podle vzhledu, nebo chování, aby aby mohl rozlišit mezi
lidma.

JV: hm a další otázka je, o tom už sme taky mluvili částečně, z čeho se
skládal obvykle program projekce. takže vy ste říkal, že na začátku
byly reklamy,

CN: ano,

JV: hm a že tam byly týdeníky,

CN: ano, myslím jeden zpravidla,

JV: ty byly po těch reklamách?

CN: ano, ano, ty byly po těch reklamách, a nevím jestli zase eště po
týdeníku znovu nějaký reklamy, to nevim. ale určitě teda přinejmenším
teda před týdeníkem, a potom týdeník, a potom už zase se muselo
spěchat, aby ten film se vešel teda do toho vyměřenýho času, takže
myslím, že tam ňáký, na tu reklamu nebyl kladen teda ten důraz jako
jedné z těch to je skoro někdy až nezbytnost.

JV: hm, takže byly reklamy, týdeníky, hraný filmy, a bylo tam ještě
ňáký, třeba krátký filmy? nebo ňáké ukázky z jiných filmů,

CN: aha, tak to, to bych nevyloučil. ale nevim jestli to už nejsou
daleko pozdější zážitky, možná že ukázky z přístupných filmů nebo tak,
že tam být mohly.

JV: a em nevíte jak to bylo poskládané za sebou? takže ukázky byly před
tím hraným filmem třeba?

CN: ano, ty by byly před tím hraným filmem,

JV: hm

CN: jistě, ale ale nemůžu teď úplně jistě tvrdit, že to tak em bylo, já
si holt z těch, z toho všeho pamatuju nejlíp ty diapozitivy těch
reklam. a to, že týdeník tam dycky byl. ale ale tohleto teď opravdu
bych nemohl tvrdit. zkuste jinou ňákou potom,

JV: <jo, dobře>

CN: autoritu, která vám to potvrdí.

JV: a na krátké filmy si třeba nevzpomínáte?

CN: em no, tak na krátký filmy, to byly spíš ty v tom ó pé ((OP – Ohne
Pause)) kinu,

JV: hm

CN: nebo ty školní povinný návštěvy kina, tam to byla, to byl řetězec
takovejch filmů krát- dalo by se říct krátkých filmů, a dokumentárních
filmů, ale jakožto samostatnej teda program, místo těch obvyklejch
filmů přesahujících jednu hodinu, to myslím že, že sem ne- já na žádným
z těch našich blízkých kin ne- neviděl nebo nenavštívil. nebyl.

JV: hm a byla tam ňáká přestávka mezi tím týdeníkem a tím hraným
filmem?

CN: em to tam možná byla. to tam bylo, a někdy se právě tam prodávaly,
jestli se to už tehdy prodávalo tak jako, myslím že ano, ještě
procházeli ňácí,

JV: hm

CN: procházel jeden, pravděpodobně, autorizovanej ňákej prodavač, a
něco, co se tam požívalo, ňákej, ale Ledňáček jak říkám, to ještě
nebylo tehdy, tak to musela být ňáká,

JV: hm

CN: lízátka, nebo něco takovýho. my sme to nekupovali.

JV: em dobře. a teďka bych se ještě zeptala na ty reklamy, ty vás teda
zajímaly, ty vás zaujaly, em ty byly teda barevný?

CN: ano.

JV: hm a to byly diapozitivy nebo to

CN: to byly diapozitivy, jo. em pravděpodobně úžasně stereotypní, že se
em přinejmenším vždycky taky vyskytovaly neustále opakovaný určitý
firmy, který teda zřejmě,

JV: hm

CN: ten podnik pak to sponzorovali tím, že tam měli tu reklamu, em
většinou teda už to člověk znal. em tak aby se vytvořilo ke každýmu
novýmu teda představení něco zase dál novýho, to myslím že zase tak
snadno to nešlo, poněvadž to byla, to byla vlastně originální malířská
práce, že, to to nešlo dělat na počítači, a to myslím že se to
střídalo, nebo obměňovalo velmi zřídkakdy.

JV: hm

CN: velmi vzdálené intervaly.

JV: hm a to byly teda vykreslené ňáké motivy, nebo to byl jenom název
toho obchodu, nebo to bylo...

CN: no to bylo, tam byly vykreslený ňáký takový atraktivní motivy,
zdaleka ne s takovou rafinovaností, jako se to dneska děje v televizi,
ale, ale byly to jo, markantní věci, teď si fakticky nedovedu vybavit,
ale dycky to ňáká figurativní em lákající postava, a, a ten název, já
nevim, jestli papírnictví, nebo restaurace,

JV: hm

CN: nebo hotelu.

JV: dobře. takže říkal ste že ste měl rád ty reklamy, protože byly
zajímavý, nebo em barevný,

CN: pro dítě teda byly velmi zajímavý,

JV: hm

CN: že,

JV: ano.

CN: potom už pozděj člověk viděl, že to není,

JV: em a

(zvoní mobilní telefon)

JV: kdyžtak se můžete podívat.

CN: a to je jenom, to je jenom esemeska ((SMS)).

JV: em potom hraný film samozřejmě ste měl rád, anebo kvůli němu ste
tam šel, a ty týdeníky? jestli vás taky zajímaly?

CN: no, tak asi to mám trošku už takový zanešený pozdějším hlediskem,
rozhodně později mě velmi zajímaly a nechápal sem lidi, kteří dokázali
jít do kina, když neviděli týdeník. ale to asi bude až až ve zralejším
věku, nicméně mě zajímaly.

JV: hm

CN: myslím, že mě zajímaly. vono už jenom to, že někdy, byly-li to
německý týdeníky s českejma titulkama, tak mě to i jazykově zajímalo
teda. jaksi, jo, dost nás naučily němčiny teda tehdy, takže sme byli,
já sem měl sám pocit, že bych byl schopen mnohému německy rozumět i bez
titulků, ale porovnávat si to, mám dojem že ty, že ty týdeníky, že
někdy to byly ňáký říšský

JV: hm

CN: týdeníky. zajímavý pro mě i z tohoto hlediska. jinak to bylo
samozřejmě hodně válečný, no, to tam byly ty,

JV: hm

CN: ty bitky.

JV: hm a působilo to třeba na vás nějak, že to jsou válečný týdeníky,
že ste třeba to neměl rád, nebo se vám to zase naopak líbilo, že vás to
zaujalo jako kluka,

CN: no asi bych řekl ani jedno ani druhý, v takový poloze to nebylo.
prostě bylo to takový nutný zlo, no a když už to teda tam před nás
předestírali, no tak to člověk teda sledoval.

JV: hm

CN: zajímalo ho, proč tanky, když jedou, proč se jim ty kola točí
vopačně, že jo,

JV: hm

CN: a takový různý klukovský teda myšlenky při tom, no a nebo si
vzpomínám, že bylo hrozně zajímavý pro mě, když se ukazovala nějaká v-
to už ani parlament v Německu nebyl žádnej, nic takovýho, ale když
velikánský shromáždění těch nejvyšších špiček nacistickejch, tak kolik
tam bylo holohlavejch, to mě zaujalo, zřejmě teda <prostě něco si
člověk jako dítě> při tom myslel, a počítal. no tak ne nebylo to ideově
zrovna nejhlubší.

JV: hm

CN: ale nestrhovalo nás to, jako že by člověk rád viděl ty střelby a
to, to ne.

JV: hm dobře. a jo. tohle už sme měli, a teďka k tomu protektorátu, už
sme vlastně taky o něm několikrát mluvili, takže eště na několik otázek
se zeptám, em jak na vás působily změny po roce třicet devět, když
začaly platit ty protektorátní předpisy. em všimnul ste si něčeho
nového v těch kinech, nebo něčeho jiného?

CN: to sem ještě asi nedovedl porovnat.

JV: nebo ňáké jiné atmosféry? za protektorátu.

CN: já myslím, že vytvořila se v osumatřicátém roce před protektorátem
taková semknutost, že, toho českýho sebevědomí, a mám dojem, že to pak
pokračovalo ještě i do protektorátu, přirozeně, že sme asi nějak to
český sme akcentovali velmi silně, ale opatrně přitom, samozřejmě.
takže sme pro žádnou k ňáké takové demonstraci to nedošlo, jo, to bylo
opravdu takový dost, takový měšťanský, zdrženlivý.

JV: hm

CN: ne ne velice hrdinský, musim říct. bylo to vlastenectví, který se
snažilo teda nepodráždit.

JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli byla některá kina německá. vy
ste mluvil o těch dvou kinech UFA,

CN: ano ano.

JV: a eště ňáká třeba byla vnímána jako německá, že tam se scházeli
hodně, hlavně Němci?

CN: no, vím jenom o těchto, ale em mám za to že do toho, že do této
společnosti teda patřila i ta skála ((Scala)).

JV: hm

CN: myslím, že to sme vnímali jako, to byl Kapitol, skála ((Scala)), a
ten Central.

JV: hm

CN: nepletu-li se.

JV: a myslíte, že tam třeba chodili hlavně ti Němci, že tam Češi
chodili méně?

CN: asi jo, a asi ta UFA teda to, to si jenom tak myslím zřejmě teda
dávala přednost takový ideově nacistickým filmům,

JV: hm

CN: což ty Němci rádi teda, že, tehdy.

JV: a byla třeba něk- některá kina česká, že by tam Němci nechodili
moc, že by tam chodili hlavně Češi?

CN: no, my sme chodili na ty český filmy, který nebyly teda, zase
myslím, že tam neprobíhal em neprobíhal překlad, do němčiny, nevim,
myslím, že ne. takže ta společnost, kterou já sem nacházel v kině kam
sem šel, to byla dycky česká společnost. nějak se to vyvinulo, nějak
přirozeně, ne ne že by to byla ňáká programová izolovanost proti
Němcům. ale vono je to na českej film asi ani nijak netáhlo.

JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil za protektorátu do
kina více než předtím, než před tím protektorátem.

CN: no asi jo, protože sem mezitím už teda měl těch jedenáct, dvanáct
let,

JV: hm

CN: předtím to bylo, bylo to příliš nízkej věk.

JV: a takže, jak často asi teda, říkal ste jednou měsíčně.

CN: je to možný, asi tak, no.

JV: hm a kdy ste říkal že ste chodil každý týden, každou neděli do toho
kina, na ty pohádky,

CN: to bylo takový období určitý, no, to byla jistě jenom,

JV: a to bylo asi v kolika letech?

CN: no tak to je zajímavý, to bylo tak asi vokolo těch třinácti let.

JV: hm dobře. a a změnil se nějak rapidně výběr filmů, na které ste
chodil, když začal být ten protektorát? že ste přestal chodit třeba na
německé filmy, najednou.

CN: no, to srovnání s těma letama před protektorátem, že, tak ten
protektorát přišel, když mně bylo osum let. tak ňáká epocha předtím,
myslím vopravdu mezi šestým a osmým rokem, že sem ještě žádnej, žádnej
výběr filmů ani si neuvědomoval, takže tady asi se nedá srovnávat, ani
není s čím.

JV: dobře. a teďka, jestli se nějak změnilo chování diváků za
protektorátu oproti tomu, oproti té době před protektorátem. jestli
třeba byly nějaké projevy em hlasité.

CN: ne. to hlasitý projevy jistě ne, ale že sme si mezi sebou taky
mrkli někdy na sebe nějak, nebo em prostě češství bylo jaksi naivně
bráno jako, jako bezpečná základna úplné otevřenosti, takže nějak úplně
otevřeně sme spolu někdy dovedli mluvit, ale do filmu, nebo do návštěvy
kina se to asi moc ne- nedostalo, nepromítalo. myslím že, že se tady
taky těžko dá ňáká taková aktivita najít.

JV: hm

CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát,
že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme
byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy,
né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na
hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly
úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by
někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej
em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak.

JV: hm

CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí
holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak
nezápasili.

JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se
na plátně objevil třeba Hitler, nebo...

CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá
představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak
nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim
nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na
školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec
na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i
v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály
německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo
teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta
těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl
líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě
se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda
disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým
reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat,
aby to bylo

JV: hm

CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.

JV: hm dobře. a em teďka bych se zeptala ještě, jak se chování nebo
atmosféra v těch kinech, nebo chování těch diváků měnilo s blížícím se
koncem války. jestli tam byly nějaké změny cítit v tom kině.

CN: no tak to asi zase by bylo jenom v individuálních vzkazích, možná
že v tom, že někde teda, kde bylo úplně bezpečno, že se teda to mrknutí
na sebe navzájem, nebo ňáký takový malej náznak, že víme o něco víc než
se tam v tom týdeníku třeba ozývá, že jo, tam vždycky Němci když
ustupovali, tak voni ty týdeníky to líčily, že to byl další velice
úspěšný em tah strategický tah, em kterej teda nepřítele vláká do
pasti, a ustoupí teda, a tak, takovýdle propagandistický interpretace
toho ústupu německýho, takže čím víc se blížila asi ta, ta fronta a
osvobození, tak pravděpodobně mezi námi už jaksi to bylo daleko sne-
snadnější vůbec na to nereagovat. ale rozhodně veřejně ne, to bylo zase
jenom dycky mezi,

JV: hm

CN: mezi věrnejma přáteli.

JV: a ještě bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na své první návštěvy
kina po osvobození.

CN: ano, tak co si z toho vzpomínám, to byl právě ten, ten film em ta
em zamilovaná romance ((Zasněžená romance)) se to menovalo, teďka si
to, Zasněžená romance, jo.

JV: hm

CN: jo, ano, tak to jestli to byl ovšem úplně první film po osvobození,
to asi ne. asi ne, já myslím, že to dorazilo sem někdy až tak ňák ke
konci pětaštyrycátýho roku, možná v šestačtyřicátým. ale em jaksi ta
úžasně svobodná atmosféra toho džezovýho ((jazz)) prostředí, to bylo
něco zcela epochálního teda to sme, to nám otevřelo teda úplně jiný
rozměry, toho prožitku. a na to se dalo jít mnohokrát teda.

JV: hm takže to bylo myslíte kvůli té hudbě? nebo...

CN: právě kvůli tomu, že to byla hudba džezová ((jazz)), kde teda
nebyla ta ta úžasná spoutanost do toho řádu, a formy, ale kde to teda
naznačovalo, že to je úžasná improvizace a taková spontaneita,

JV: hm

CN: a zároveň taky nesentimentální taková radostnost i těch vztahů
lásky, a kolektivu, a tak, takže přineslo to něco teda z takovýho
ducha, toho nejlepšího, co sme v Americe teda mohli nalézt pro sebe.

JV: hm

CN: otevření velice svěžího vzduchu, okny proudícího najednou,

JV: hm

CN: do této ustrnulé země. ale tak to nevím přesně, to možná opravdu
bylo až v roce čtyrycet pět, čtyrycet šest.

JV: hm dobře a em dalo, dalo by se říct, že se nějak změnila atmosféra,
nebo že bylo pocítit v těch kinech, že už je po válce?

CN: no to jistě.

JV: a jak byste to popsal, jak se to projevovalo.

CN: no asi například to předznamenání toho večera tím týdeníkem bylo
něco úplně jinýho, do té doby ty týdeníky byly prostě taková povinná
látka, politická, a pak byla spontánně přijímaná, samozřejmě zase to
byla naivita, protože sme ještě nepostřehli, že už zase letíme do ňáké
jiné pasti, že, ale byla to všeobecná jednomyslnost, ještě dlouhou
dobu. jo, taková, vona ta atmosféra byla nejenom v kinech, ale i na
ulicích, každou chvíli šel nějakej průvod vodněkud se, se vybatolil
průvod a šel po Lidický ulici s praporem tam, a jinej zase šel naproti,
a tak, čili taková, taková jakási úžasně uvolněná radostná pohoda, a i
soudržnost, to v té době v tom pětačtyrycátým roce bylo všude, takže si
myslím, že to muselo být i tam, kde sme pak přišli do kina, a nebyl tam
ten týdeník, na kterej sme vždycky museli jít teda povinně, protože to
patřilo k vál- k vedení války, ale že tam byly naše vlastní, naše
informace československý, a světový.

JV: a třeba tleskalo se nějakým filmům?

CN: ne, to si nepamatuju.

JV: dobře. teďka už bych přešla k poslední části, a to je, že bych vám
dala seznam filmů,

CN: aha

JV: těch nejúspěšnějších, em a jestli byste si vzpomněl na ňáký, nebo
jestli nějaký film z těchto filmů vás zaujal, nebo em máte s ním
spojenou nějakou zajímavou vzpomínku, nebo em cokoliv vás u toho
napadne, něco zajímavého, co ste prožil.

CN: hm hm

JV: nebo jestli byl pro vás něčím důležitý.

CN: ano, třeba se ukáže, že vůbec. no tak Moderní dobu ((Moderní doba))
sem viděl, hm a to sou, tady je to po ročnících, že jo.

JV: mhm

CN: hm tak to já asi sem viděl daleko později, a myslím, že některý, že
třeba toho čaplina ((Charlie Chaplin)), že sem viděl až

JV: de de o to, když ste to viděl v té době, co se to promítalo.

CN: jo, která je zde uvedená.

JV: no, ano.

CN: tak to ještě se mnou nešlo, páč já sem měl tehdy pět let, jo, takže
Svět patří nám, to všecko člověk teda znal, ale až později. hm Sněhurka
a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem asi viděl, a
muselo to bejt em no, třicet osum, tak to asi jo, to sem asi viděl. ale
co to, no muselo mě to teda oslovit, protože vím o jiných, tady myslím,
že není další takovej film, dyznyjovka ((Disney)), em ale jedna jiná,
kterou si pamatuju ta, ta na mě působila teda velmi silně. byl, bylo to
dobře nastavený na dětskou vnímavost. takže tak nějak i ta Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků)). film Ducháček to zařídí, to teda vím, že
sem někdy viděl, ale nevím, snad se to reprízovalo, poněvač v
osumatřicátým to myslím že jako sedmiletý dítě, že sem na to ještě
nešel. U pokladny stál, to jo, to sem viděl. a vás zajímá jako jestli
sem si u toho něco jako prožíval, no

JV: jestli se třeba nějak vás ten film zaujal, nebo inspiroval k
něčemu, nebo něco vás na tom zaujalo, na tom filmu,

CN: no tak třeba tady ten Burian ((Vlasta Burian)), to U pokladny stál,
to se mně, em to tam si pamatuju možná ňákej detail, jestli to bylo u
toho, ale to bych teďka nechtěl líčit, to se mně zdá, že je banální
ten, ten útržek vzpomínky, kterou na jednu scénu tam mám.

JV: tak jestli ji máte přímo z té doby, tak by to mohlo být zajímavé,
jestli se vám to třeba nevytvořilo až později.

CN: ne to já myslím, že to, že sem si to pamatoval hned, ale možná že
si třeba pletu vůbec film, v němž to bylo. tam byla, možná že úplně
jinej film teda, kdy Vlasta Burian byl v ňáký pozici, že má léčit ňákou
svou chorobu v lázních, on se tomu zpěčuje, em žádnou minerální vodu
kúru nehodlá podnikat a pít něco takovýho, ale protože někdo vyhodil z
vokna nebo co em jakousi láhev, snad em s rumem nebo s wisky
((whiskey)) nebo s čím, a vono to do tý, do tý em kašničky, ze které se
ta minerální voda pila,

JV: hm

CN: padlo, a tam se to vylilo, tak potom teda on s velikou ochotou se
léčil.

JV: hm

CN: tak to malýmu dítěti takhle uvízne, ale to vůbec nemluví o, o
směřování toho filmu. To byl český muzikant, to jo, to sem teda už
prožíval velmi sentimentálně.

JV: hm

CN: teda Kmoch ((František Kmoch)), kterej byl tam hlavní postavou, a
Ta naše písnička česká, že, a to všecko, to přesně v téhleté době, v
roce čtyřicet teda, rok po okupaci, to to vyvolávalo silnou rezonanci.
a některý ty další filmy, třeba Roztomilý člověk to vím že bylo, víne
blůd ((Wiener Blut – Vídeňská krev)), jo Vídeňská krev, tak to sem asi
viděl, a to asi byl teda, to musel bejt nějakej film s titulkama,
německej, to sem viděl. co to ve mně mohlo vyvolat, no asi takovou em
takovou pohodu trochu, protože maminka měla Vídeň ráda a měla na mě
přece jenom pořád velikej vliv, to mně bylo jedenáct, tady v té době,
tak myslím, že sem se takovým tím bezstarostným a a společensky velmi
em takovým intenzivním směrem toho toho vlastně skoro operetního
prostředí tam, že to mně bylo jasný. Muži nestárnou sem taky viděl, a
viděl sem to jako vtipnou záležitost. no minthauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila)), o tom sem hovořil, tak to bylo v roce
čtyřicet tři, tak to mně bylo těch dvanáct, ano na to sem nezapomněl
nikdy, jiný filmy tady si vybavuju, že sem přinejmenším teda vo nich
věděl, že sou, Neviděli jste Bobíka?, aha, ano. to je tak asi z těch,
který tady předkládáte všecko co si,

JV: hm

CN: co si vzpomínám. a některý jiný zase mně tady em scházejí, který
taky v té době běžely, že.

JV: hm a třeba ňáký, na kerý si vzpomenete vy, kerý vás zaujal hodně,
nebo na vás zapůsobil.

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh, a myslím, že ještě by se i em no jo, tak Noční motýl,
že jo, třeba. to byly, to byly všecko filmy tohoto typu, takový
zaměřený teda spíš na intimní scénu, na, všecko se to jaksi odstřihlo
od té veřejné zkušenosti, která nás obklopovala, a byly to takový jako
únikový, útěšný em nabídky

JV: hm

CN: který se přijímaly v té době jako určitá relaxace.

JV: hm dobře. a tak to by asi bylo všecko, ještě bych se zeptala em
jestli byste chtěl něco dodat, něco, co vás třeba napadlo ještě,
k tomudletomu tématu, cokoliv,

CN: ne, já myslím, že ne, ne jenom bych rád přál, aby vám ta práce
uďála to, co od ní čekáte, a aby to bylo ještě i potom případně možno
tu, ten, ty rezultáty z toho ještě sklízet i jako, i jako lajckej
((laik)) divák nebo, nebo em návštěvník Moravské galerie, nebo tak.

konec rozhovoru