Quote

sice sme chodili, to bylo za korunu,
SM: mhm
VB: do těch prvních šesti řad,
SM: mhm
VB: to bylo za korunu. když ste šla zavčas, tak ste dostala, že, ale
do té šesté řady, ale to nebylo te- to plátno bylo kousek e u těch
lavic prvních takže nebylo to tak zlý, sme museli sme takhle hlavu
nahoru,
SM: mhm
VB: zaklonit,
SM: jo ((smích))
VB: <abysme dobře viděli> pro- před náma neseděl nikdo (ale), abysme
viděli na na plátno.

SM: e a stalo se že byste třeba jedla ňáké jídlo nebo něco pila
během toho filmu?
VB: ne, to sme, takhle sme se potom až sem chodila s manželem, tak
sme se takhle, jednou zaplatil vstupenky manžel a jednou já. a
jednou koupil on, byla taková cukrárna na Křížové na Starém Brně a
tam menovalo se to Rupa, já nevím co to bylo za zkratku,
SM: hm
VB: to byla továrna Rupa,
SM: mhm
VB: jak byl rop, byl taky taková cukrár- tak kdy- vyráběli
cukrovinky, a tak tam sme si koupili třeba za tu cenu, toho lístku,
za tu korunu, ste si koupila třeba na to nikdy nezape- nezapomenu,
taková to byla směs čokoládová s burskými oříšky, a to stálo dvě
koruny deset deka tam,
SM: mhm
VB: takže tam sme dali za kino dvě koruny a ještě jsme měli s sebou
bonbóny,
SM: ((smích))
VB: bonbóny ne, ale bonbóny takhle ty, ty tvrdý ani ne, ale tak z té
čokolády něco,
SM: mhm
VB: nebo tyčinky byly takové čokoládové, takové jenom asi tak
SM: a to ste, to ste teda potom jedli v tom kině?
VB: však to nebylo, to nešustilo, [to ani ne to bylo]
SM: [no jasně]
VB: <to sme nikoho nerušili

ano tam nás bylo dost známých.
SM: mhm
VB: někdo koupil lístky, někdo předem třeba pět lístků šel koupit,
to už sme se domluvili ve škole, a už někdo pro to šel, nebo někoho
bratr. můj bratr ne, ten byl mladší, ten jaksi, o ty tři roky, ten
ještě neměl zájem o to tak. ale co měly spolužačky starší
sourozence, tak ti už, když už bylo něco, aby ten film, abysme to
stihli to ten lev- ty levné vstupenky,
SM: mhm
VB: tak už si tam šel zavčas, jak otevřeli pokladnu, věděl už
v kolik hodin, tak už potom šel a přinesl.

SM. jo, dobře. (.) e já se ještě teď vrátím k tomu vašemu dětství, e
pamatujete si že byste chodila n- někdy na nepřístupné filmy?
VB: ne, [tak to ne]
SM: [ne] a ta a co byly po té osmé hodině jak ste říkala
VB: [taky ne]
SM: [tak] to nebyly nepřístupné, [jenom že byly pozděj]

SM: takže na nepřístupné filmy jste nechodila.
VB: ne, to sme nechodili.
SM: mhm a chodila jste někdy do kina bez placení?
VB: je, tak to ne, to bych nešla.
SM: ne?
VB: m-m to bych si netroufla.
SM: ani z ňáké recese třeba,
VB: ne.
SM: ste nešla. mhm
VB: to my sme nebyly takový kamarádky, já sem neměla, my sme nebyly,
já já nevím jak bych se vyjádřila, takový ne záš- záškolačky to
nemyslím, to byly takový děvčata,
SM: mhm
VB: který šly raději do kina, a nešly do školy na e od- my sme
mívali někdy i odpolední vyučování,
SM: mhm
VB: na obecné. (.) no ale, měli sme náboženství a potom, když bylo
náboženství, ta katecheta ten tomu se to doneslo, protože byla
taková děvčata, která chodila, my sme chodili do kostela, ale já sem
chodila jenom v neděli, ale někdo chodil častěj.

my sme totiž sme měli jednu
výhodu.

JV: mhm.

JG: v té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) totiž dělal ten uvaděč,
byl... bydlel u nás v domě, my sme tam chodili zadarmo. ale měli sme
přikázaný, že sme museli obsadit první řadu.

JV mhm.

JG: protože tam [jako nikdy kontrola].

JV: [tam nechodilo moc lidí].

JG: tam to byly ty nejlevnější lístky,

JV: jasně.

JG: to stálo ale kačku [dvacet]

JV: [mhm].

JG: [prosim] vás.

JG: to ne, to třeba aj ten uvaděč zavolal, hrajeme to a to, a už sme
mazali. víte, tak ňák více vám držely ty em mladý děcka ňák k sobě.

ale většinou
sme věděli, nebo sme tam měli ňákýho uvaděče známýho, že se nemuselo
platit.

JV: takže vám to bylo jedno, kam ste šla, když to tak řeknu. vy ste
spíš šla

JG: no, jakmile byla možnost,

JV: hm

JG: tak sme, kam byste jinam chtěl chodit. potom nakonec divadla
zavřeli vůbec, že.

JV: a když se už chodila třeba za toho protek- nebo ještě teda těsně
před tím protektorátem, tak to ste chodila většinou s kamarády, nebo
ste už šla i sama třeba večer do kina. nebo odpoledne.

JG: no odpoledne,

JV: odpoledne.

JG: sem chodila.

JV: sama.

JG: večer ne. nó, to sama, nebo s em kamarádů všude bylo, s
kamarády, že sme šli třeba [dvě a tak,]

JV: a třeba takže ani pro vás vlastně tím pádem nebylo důležité, kde
to kino je, em kde ten film se hraje, v jakém kině, spíš to bylo vo
tom, kam [šlo jít.]

JG: [no ta to] tak úplně ne,

JV: ne?

JG: poněvač to (doleši ty) bylo (už to bylo) v Morávce
((pravděpodobně Moravia)), protože sme ani tu kačku dvacet
neplatili.

JV: jo, to bylo pouze v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia)).

JG: ((smích))

JV: tam ste měli zdarma přístup.

JG: protože tam byl ten

JV: uvaděč.

JG: uvaděč. ((smích)) jo.

JV: a a á

JG: takže tam sme věděli, že můžeme kdykoliv. páč on totiž jiný
uvaděč tam neexistoval, jenom ten jeden.

JV: hm

JG: takže kdykoliv tam člověk jako přišel, tak měl volný vstup.