Quote

H: no tak, kdybych tak srovnal například, já nevím, tu na sokolovně co
bylo kino, že, tak

LČ: tu Hvězdu. to byla Hvězda

JH: tak to mně připadalo, to bylo velký kino, že. to bylo takový prostě
parádní kino, to byl, řekl bych, pro tu vyšší vrstvu, víte, já sem sice
taky chodil taky do Sokola a tak dále ale, prostě tam se víc scházeli
tak lidé v té vyšší vrstvě do toho kina.

LČ: a ta Hvězda si myslíte, že do ní chodili lidé, eh z těch vyšších
vrstev, proč?

JH: eh, protože to bylo sokolské kino, a Sokol, to byli národní
socialisté tehdy, když se to ( ) a to byla taková ta trochu honorace.
kdežto, my sme bydleli vedle Lidového domu, židenickýho, že, tak tam
prostě například, když se dělala taneční zábava, například já jsem byl
na sokolovně třeba, když bylo vinobraní, to si pamatuju jak teď. tak
prostě to bylo jako všecko načančaný, že. a další rok, nebo možná eště
ten rok bylo možná to vinobraní, to se tehdy dělalo, to byla taková
atrakce, že jo, na zábavu, to dělali v tom Dělnickým domě tak, tak
prostě to bylo tak jednoduchý všecko, že,

LČ: ano

JH: prostředí a tak dále, prostě úplně jiný typ lidí než tam. a toto to
bych řekl, že se srá- scházeli ze všech tech tady těchto, rozhodně to
bylo takovej rozdíl mezi tou Slávii ((Kino Slávia Židenice)) a tou tou
sokolovnou ((Hvězda)).

LR: mhm, a stávalo se, že by vám návštěva kostela zabránila v tom,
jít do kina, že třeba v tu neděli zrovna něco dávali v kině,
VB: ne,
LR: ne.
VB: na na zakázaný, to vůbec ne, to bysme si netroufli.
LR: mhm
VB: a tak e e co bylo přístupný, tak ne.
LR: mhm. a stalo se vám naopak, že byste šla do kina, místo do
kostela? ne.
VB: no tak to myslím ne.
LR: mhm
VB: do kostela se šlo v neděli, a ráno,
LR: mhm
VB: jo, na to se vobyčejně šlo vodpolední představení tam bylo,
takže to se šlo někdy na to odpolední, no ale jinak to ne.
LR: mhm, a myslíte, že ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste
chodila do kina i na jaké ste filmy si vybírala?
VB: no tak já sem měla ráda přírodu,
LR: mhm
VB: a tak co bylo v přírodě a tak, to sem se dycky dívala na
obrázky, jak ti to vystavovali dycky tabuli a, no zamilovaný, to
víte, jako mladí lidi.

LR: mhm, dobře. a pamatujete si, že by se promítaly filmy na faře?
VB: na faře?
LR: na faře,
VB: ne, to si
LR: [ne]
VB: [nikdá nebyla].

LR: a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinu, mluvili učitelé o
filmu vůbec ve škole,
VB: no tak my sme my sme taky e chodili sme plavat, do Šarlotíny,
tenkrát se říkalo, a někdy sme byli taky v ki- e v kině jako e celá
třída.
LR: mhm a na co ste chodili do kina jako celá třída,
VB: no víc takový buďto e vo přírodě, nebo takovýho, a to bylo e
většinou vybrali pěkný, jako že
LR: mhm
VB: pro nás, že jako děcka zají- zajímavý.
LR: mhm, a pamatujete si na ňáký konkrétní zážitek, takhle když ste
byli celá třída i s panem učitelem,
VB: no z kina z kina to ani ne, protože to sme byli jako puťky
[tichučko]

čili jednou za týden sme mohli, teda rodiče, já jsem tehdy
jako i když mně bylo deset roků, tak sem šel s nimi do kina, ale tam se
do kina smělo chodit až od patnácti let.

LČ: aha.

JH: a to sem ( ) vždycky schoval, když tam náhodou byl nějakej učitel
nebo <ředitel> nebo ředitelka. vždycky sme přicházeli prostě už po, to
byly reklamy napřed, pak byl žurnál, že, tak potom žurnálu sme vždycky
přicházeli, a měli sme tam svoje už jako takový vyhrazený na boku místo.

LČ: a to už ste byl vy a eště kdo?

JH: no tatínek a maminka.

LČ: a vzpomněl byste si, jestli se ve škole nějak vyjadřovali o kinu?
učitelé třeba, nebo jestli k tomu měli nějaké komentáře?

JH: to já nev- dovopravdy, mám dojem, že ani celkem ne. no tak někdy
byla taková zmínka, že třeba nějaký učitel někoho viděl z těch do
patnácti let, tak se to jako ve škole muselo probrat, že, ale, a
pamatuji si, že sem taky jednou nebo dvakrát měl taky nějaký ten pohovor
s panem učitelem nebo s někým, že bych neměl chodit jako.

JH: no, měl sem kamaráda, se kterým prostě sem prožil vlastně až do
stáří tak jako, až dokuď teď ještě žijeme a to byl jako velký kamarád,
se kterým sme chodili. my sme se totiž v jeden den narodili.

LČ: mhm.

JH: a chodili sme do toho učitelského ústavu a seděli sme štyry roky
vedle sebe, tak si dovedete představit, že všecky naše výpady a tak dále
byly společné. tak to byl takovej případ, a nó a s ním sme chodili

LČ: a se školou ste třeba chodili do kina?

JH: ne. ne to se nechodilo vůbec nic takovýho neexistovalo. my sme měli
přísně zakázaný do patnácti roků, prostě do kina jako chodit. říkám, já
sem měl prostě takovou jakousi vyjímku, ale bylo to nebezpečné, jak se
říká, jo, že taky kdyby to bylo víckrát nebo tak chytli, tak, byla i
dvojka z mravů a podobně.

LČ: až tak?

JH: no to bylo.

LČ: ale tak porušovalo se to, ne?

JH: no to víte že jo, no tak takových jak já s rodičema bylo víc.

LR: dobře. a vy ste říkala, že ste chodila s maminkou, a takže jaký
byl názor rodičů na film a na kino,
VB: no vona taky ráda šla no,
LR: mhm
VB: ale někdy nebylo.
LR: a tatínek?
VB: tatínek ne, ten se staral, protože von byl jako sám samostatnej,
a to to byla práca, když byla sezóna.