Quote

nebo (.) když bylo něco tak někdy šla aj maminka se mnů

LG: a jaký byl názor e rodičů nebo (.) e školy na film? na
navštěvování kin a podobně?

RM: to oni vůbec o to se nikdo nezajímal ve škole nikdo se nezajímal
o to

RM: [no no] ty byly německý (.) vždycky německý (.) a vždycky se
ukazovalo jak (.) se vyhrává jak vyhráváme tu válku (.) a (.)
propaganda propkakanda ((přeřeknutí)) propaganda to byla (.) jo?

LG: [a jak s- ...]

RM: [protože] to už e vzpomínám si když už (.) Němci ustupovali (.)
už začínali prohrávat (.) pořád se jenom ukazovalo jak se vyhrává a
jak (.) jak sou na tom dobře já vím že sem přišla domů a (.) a (.)
tak sem to vykládala horlivě jak to tam bylo (.) no a maminka řikala
(ale) vono to stejně není pravda, víš? ono to není pravda (.) ale ty
to nesmíš nikomu říkat (.) (protože) poslouchali (.) poslouchala ten
Londýn (.) tak byli s- dost informovaný (.) bylo to tajný teda ale
poslouchalo se

LG: a jak ste na to dítě teda reagovala kromě toho že ste e jako
věděla (.) že to není pravda?

RM: no (..) musela sem slíbit (.) že o tom nebudu s nikým mluvit (.)
co se doma řekne (.) že nesmím mluvit (.) taky sem se někdy proplkla
(.) a (.) vždycky to teda dopadlo dobře že vždycky zasáhl někdo z
dospělých (.) a tak se snažili (.) snažili (.) maminka a ti naši
známí přede mnou nemluvit o takových věcech

LG: (...) mhm tak tady sou (..) jo jestli třeba e v té protektorátní
době e (.) jestli e ste viděla třeba jako když někoho vyvedli z kina
nebo nebo něco takového?

RM: no já né

LG: [mhm]

RM: [protože] jako děcko sem nebyla večer, že?

LG: jo

RM: ale moje maminka zažila razie (.) v kině, jo, že hledali (.) a
hlavně (.) kontrolovali, jestli mají obč- e jestli mají průkaz
nějakej, jo?

LG: mhm

RM: a e hlavně to bylo kvůli tomu (.) že hledali třeba (.) nežádoucí
osoby (.) Židi nebo něco takovýho

LG: mhm

RM: který měly zák- e zákaz že (.) chodit j- za války (.) takže ty
razie bývaly (.) že to se (.) uprostřed filmu rožlo všechno (.)
přestalo se hrát (.) vtrhli tam (.) ti gestapáci a (..) a vyváděli

LG: ee (..) byly ty razie jako (.) časté (.) v tom kině?

RM: no tak to nevim jestli byly častý, ale byly

LG: a viděla maminka teda i když někoho třeba vyvedli nebo tak?

RM: no určitě

LG: [jo]?

RM: [určitě] (..) vyvedli

LG: a vy ste říkala, že (.) myslím že vaši maminku při té razii
jednou že že [(neměla)]...

RM: [vyvedli] vyvedli

LG: [mhm]

RM: [protože] neměla (.) doklady, jenomže to byli právě na
Bratislavské v kině

LG: mhm

RM: a my sme na té Bratislavské byli ((kino Orania))

LG: jo

RM: tak s ní jeden ten (.) důstojník nebo co to bylo (.) ti vojáci
co byli (.) tu razii dělali (..) šel s ní k nám domů (.) ona se
prokázala tím (.) a bylo to v pořádku

LG: mhm

RM: protože ona říkala, že to zapomněla doma, že tady bydlí kousek
(.) takže (..) bylo to (.) to bylo vždycky to štěstí nějaký (.) co
člověk měl (..) a to ta ee ta ee paní Nojová ta (.) už nechodila
nikde (.) ale potom byla zavřená [že potom šla]...

LG: [to byla ta] to byla ta maminka toho...?

RM: to by- toho chlapce, no

LG: toho chlapce (.) mhm

RM: no no (...) [ten]

LG: [a] (.) oni se oni se jako nebáli po- porušovat ten zákaz (.)
to- toho choz- z- z- zení do kina?

RM: no tak s- pořád měli štěstí, že, tak

LG: mhm

RM: ale potom už to jako (.) pak už nešli (.) no maminka mohla,
protože měla doklady

JC: no už sem se, a já nevím, s kým sem šla, ale s maminkou ani ne,
ta měla chuděra vždycky moc práce, tak jaksi,

JV: hm

JC: ta moc do toho kina, nebo s te- měla sem dvě tety,

JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let
mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti.

JV: [to ste říkala.]

JC: [a já sem ho] musela vopatrovat, a von mně tam tolikrát utekl a
tak ho honil ten pán Kobza tam dělal toho, a já si pamatuju, ty
první řady, já sem vám to už možná tam do toho telefonu říkala,

JV: a vzpomenete si do těch deseti let, to ste chodila s maminkou?
do kina?

JC: ne, právě vám říkám, že s maminkou ne.

JV: s [maminkou ne.]

JC: [ta měla,] ta vlastně byla pořád zaměstnaná, tak tu sobotu
nedělu,

JV: takže s tatínkem?

JC: sme, ale kdepak tatínek, můj tatínek, to, to bohužel takový je,
von rád chodil do té hospody a hrál karty.

JV: a vzpomněla byste si, jaký třeba byl postoj vašich rodičů?
k chození do kina, vadilo jim to ňák nebo zakazovali vám to [anebo
jim to bylo jedno, nebo vás v tom naopak podporovali,]

JC: [né, to vůbec ne. maminka,] ona byla taková hodná, ona měla
akorát té práce dost, protože měla v tom tejdnu pracovala, a pak ta
neděle, sobota, to bylo na úklid zas, a na praní, a tak, a tak taky
možná někdy šla, nebo měla sem dvě tety, co tam bydlely v tom malým
domečku, tak sem s nima taky někdy byla, jo,

JC: to, to spíš sem, spíš jako když si vzpomínám, říkáte to, když
sem začla, tak to si nevzpomínám s kým chodila, ale s maminkou
určitě ne,