Quote

LČ: takže pro vás nebylo důležité z které té země.

LŠ: ne, vůbec ne, vůbec ne aj na ruský filmy sem chodila na ty
válečný po válce, Ona brání vlast a takový víte co byly ((smích))

LČ: a byla ste někdy přítomna, k tomu se můžem pak eště vrátit, k
těm týdeníkům za protektorátu, ale teď by mě ještě zajímalo, jestli
ste se někdy zúčastnila promítání filmu v domácnosti, že by někdo
měl promítačku?

LŠ: ne, to sem se nezúčastnila.

LČ: ne nepamatujete si, že by někdo měl promítačku.

LŠ: to nikdo neměl můj známej.

LŠ: aha po osvobození, no to hráli většinou ty ruský filmy.

LČ: o a vůbec ste to takovou tu atmosféru po osvobození, třeba kolem
toho května jaká byla.

LŠ: no jak začly hrát kina, byly pořád plný.

LJ: a jak to vypadalo v tom kině? pořád všichni tiše a...

LŠ: jo jo .

LČ: tam se ta atmosféra se nezměnila? v té době kolem osvobození.

LŠ: nezměnila. nezměnila no. potom já sem začly zas chodit víc ty
filmy zas americké na ty ruské už málokdo chodil, že.

LJ: a když už ste [teda...]

LŠ: [no ale] to za dlouho, to to já pamatuje že po té válce taky
bylo hodně českejch filmů, a na to chodilo hodně lidí.

LJ: a nešlo vás víc do kina, když už ste byla vdaná? že byste šli s
manželem a ještě ste vzali nějaký pár.

LŠ: my sme chodili, protože já sem měla u sebe maminku a hlídala
děti, tak my sme chodili do kina furt.

LJ: i celá rodina?

LŠ: ne celá rodina, <jenom já s manželem>.

LČ: ve dvojici?

LŠ: maminka hlídala děti.

LČ: a chodili ste ve dvojici, nebo i s nějakými jinými páry třeba?

LŠ: chodili hodně pár- párků, víte voni si dali rande a šli do kina.

LČ: a vy že byste vzali ještě nějaké přátele k sobě.

LŠ: ano, chodili ještě, my sme měli ještě potom chatu na Mečkově,

LČ: mhm

LŠ: manžel byl jako modelář, t- sa vyučenej byl teda stolař, a dělal
modelářa potom v ve Šmeralovejch závodech potom po válce to, no
postavil postavili sme chatu na Mečkově, a tak to sme si dali třeba
sraz, na nedělu večer, že pudem do kina všeci, ty chataři tam
v okolí.

LČ: mhm. a to ste si vybírali jaké filmy, nebo to záleželo to nějak?

LŠ: to jak vybrali <voni>, já sem šla na všecko.

LČ: takže vám to bylo jedno nebo.

LŠ: mně to bylo jedno.

LČ: a byly to nějaké jiné typy filmů...

LŠ: a říkám, byly to většinou český,

LČ: většinou český.

LŠ: moc českejch filmů bylo. novejch hodně.

LČ: a s manželem ste třeba chodila na jiné filmy než s kamarádkama?

LŠ: ne ne ne mu to taky bylo jedno, já sem to <obyčejně vybírala> a
koupila sem lístky dopředu, abysme dostali, protože to bylo furt
vyprodaný.

LČ: museli ste si teda dřív kupovat?

LŠ: aj dopředu sme chodili, ano.

LČ: do předprodeje.

LŠ: ano.

LJ: a bylo taky rezervace míst, nebo ste si v kině sedli kam ste
chtěli?

LŠ: to nebylo. rezervace ne, ale hodně si lidi kupovali dopředu
lístky.

LČ: takže byla taková pásma?

LŠ: jo jo.

LČ: rozdělený v tom sále.

LŠ: hodně chodili lidi do kina, já říkám ta televiza to udělala.

LJ: a stupňovaly se nějak ceny lístků v kině? třeba vepředu byly
levnější nebo třeba.

LŠ: no tak, jak už se nedostali tak museli dopředu, no.

LJ: a cena se nelišila?

LČ: jak se lišila cena lístků?

LŠ: no cena se řešila, ano, cena to byly levnější vpředu, no.

LČ: mhm

LŠ: no lístky. to bylo podle řad, no, třeba vo korunu nebo vo dvě

LJ: a třeba měla ste nějakou oblíbenou řadu v kině?

LŠ: já sem víc radši chodila dozadu nebo tak, do středu,

LČ: mhm

LŠ: ale dopředu <ne>.

LR: mhm dobře a když se vám ten film líbil, stalo se vám někdy, že
byste na něj šla víckrát?

VP: (..) no to sem jedině, no jo, já si na toho herce nemůžu
vzpomenout, to je ten francouzskej herec, to byly ty manévry nějak
se to jmenovalo, ale to nebyly manévry, to byl společenskej film.

LR: mhm

VP: (...) no teda (...) hm nevim (.) já sem s nim ty ty filmy, ty
všecky na ty filmy všecky chodila

LR: mhm a na některém ste byla teda i víckrát?

VP: a někdy jo

LR: jo?

VP: na těch manévrech určitě, takový nějaký manévry z lásky ((Velké
manévry)) nebo já nevím, něco takovýho

LR: mhm

VP: se to menovalo, to sem viděla ee aspoň dvakrát, ale jinak tak
sem nechodila víckrát.

VP: no já myslím, že by to tak aji bylo, protože já sem nebyla
takovej velkej milovník nebo já sem byla, ale já sem neměla v té
době tu náladu pro to

LR: mhm

VP: neměla sem tu volnost pro to a hm hm takže já sem to tak jako
[neprožívala]

LR: [mhm]

VP: jo, a pak už byla televize

LR: mhm

VP: tak na to už mi stačila televize [potom]

LR: [jo]

VP: jo, takže už sem potom nemusela [chodit]

no a byla sem doma no a ty prázdniny sem
užívala potom velice tak ee tak dobře, hrála sem tenis chodila se-
chodily sme se koupat, byly sme tři, chodily sme se koupat, ale měly
sme taky německou slečnu

LR: mhm

VP: na každej den, abysme né na každej den dvakrát v týdnu chodila
za náma a buď sme se s ní chodily někam na procházky anebo gramatiku
a takový věci sme se učily doma s ní, no tak to taky byla taková
jedna epocha

pak se chodilo na jo a v- pak sem
byla na ty Voskovce a Werichu, Wérich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), ale to nebylo ve Frýdlantě, to už muselo bejt v Brně

LR: v tom roce devatenácet třicet devět, tak ste chodila do kina
častěji?

VP: no to zrovna vypukla válka

LR: mhm

VP: zrovna ten den, když sme sem přijeli nebo ee během dvou dnů už
mašírovalo Německo přes Husovice a už to byla hrůza.

LR: mhm

VP: jo, takže pak se do kina moc nechodilo, možná že kina byly dost
zavřený a nebo to bylo dost nebezpečný do kina jít a potom zpátky
třeba večer nebo tak, tak kdyžtak se snad šlo jenom vodpoledne.

LR: mhm

VP: to byla taková dost jako ee fádní doba,

LR: mhm

VP: fádní pro pro umění nebo pro nějakej takovej v- radostnější
život, jinak to bylo všecko takový jako

LR: mhm

VP: jako ee jako za války

LR: mhm a v tom Brně ste chodila jak často do toho kina, tak každý
týden [nebo]

VP: [no] tak pravidelně taky ne.

LR: taky ne.

VP: taky ne, to sem chodila podle toho, co sem si vybrala,

LR: [mhm to už ste si vybírala sama]

VP: [a to sme s kamarádkou,] to sem zas už měla kamarádku jednu, ta
bydlela dost blízko tam u nás na té čtvrti, tak s tou sme chodily
potom společně, a nebo sme se taky scházely, no taky do kostela sme
chodily společně

LR: mhm a do jakých kin ste tady v Brně chodila?

VP: hm?

LR: do jakých kin ste tady v Brně chodila?

VP: no jo no tak do skaly ((Scala))

LR: mhm

VP: ee (.) tam ten u divadla jak se to menovalo

LR: jak je Městské (teďkon) divadlo?

VP: hm?

LR: jak je Městské divadlo?

VP: Městský divadlo má enom a takhle v té ulici

LR: to je univerzum ((Universum))

VP: hm?

LR: tam bylo univerzum ((Universum))?

VP: to nebylo tenkrát univerzum ((Universum))

LR: [to to nebylo tenkrát]

VP: [to to u-] to je pozdější název

LR: aha

VP: to se mohlo menovat hm e jak se to menovalo, já nevim, ale v
každým případě do tý skaly ((Scala)) do Alfy ((Alfa))

LR: mhm

VP: Alfa to myslím zůstalo [v tem]

LR: [mhm]

VP: v té Poštovské [ulici]

LR: [Poštovské,] ano

VP: do Alfy ((Alfa)) se moc chodilo taky do Husovic

LR: mhm

VP: to byl Jas nebo [takovýho]

LR: [mhm]

VP: něco

LR: a měla ste svoje oblíbené kino?

VP: jo já sem chodila ráda do tý skaly ((Scala))

LR: mhm

VP: no

LR: a proč zrovna tam, co se vám tam líbilo?

VP: no ten přístup jednak byl šikovném, že to bylo na tom náměstí
tady na tom u jak je Tomášek ((kostel sv. Tomáše))

LR: mhm

VP: jo takže to bylo tak nějak jako dycky po ruce se mi zdálo a (.)
a bylo pěkně vybavený

LR: mhm

VP: bylo pěkný

LR: mhm a bylo v Brně kino, kam byste třeba nechodila?

VP: [no]

LR: [které] bylo v Brně kino, které ste neměla ráda, kam byste
nešla?

VP: (..) no možná v Králově Poli takový něco bylo (..) to tam eště
je ne eee (...) jak se to menovalo to kino?

LR: nějaký sokol nebo?

VP: hm?

LR: nebyl to nebyl to sok- sokolské kino to nebylo v Králově Poli?

VP: ne

LR: tak Besední dům?

VP: Besední dům [tam bylo kino]

LR: [nebo at-]

VP: v Besedním domě

LR: ano v Králově Poli nebo Adria se menovalo

VP: adri- jo

LR: jo?

VP: jo jo jo, no tak tam sem moc nechodila

LR: mhm to se vám nelíbilo [tam]

VP: [mhm] a taky to bylo daleko