Quote

JV: a před válkou třeba na americké nebo anglické, francouzské,

CN: jo, King Kong myslím, to to byl ňákej takovej film vo orangutanovi,

JV: hm

CN: em tam sem, tam sem byl, ale myslím jako nevědomé dítě, takže, i
když teda to muselo bejt hrozně zajímavý, tak vím jenom, že rodiče si o
tom povídali, nebo že v příbuzenstvu se vo tomhle filmu právě mluvilo
jako americkým filmu, nebo o zahraničním ňákým víc, kromě těch
grotesek, a té širly templ ((Shirley Temple)), což byla hraná věc,
nevim.

JV: a zeptala bych se na první otázku, jestli si vzpomínáte na svou
první návštěvu kina.

CN: která byla první, to nevím. ale jakej byl můj první pocit nebo
úchvat filmem, to byla širly templ ((Shirley Temple)) samozřejmě, byť
nevim, jak se ten film menoval, ale eště si některý scénky dovedu
představit, to asi sem vplul do takové všeobecné sentimentální reakce,
dojem- dojemná fabule toho filmu ňáká,

JV: hm

CN: kde ta holčička měla takovou skleněnou kouli, kterou když pohnula,
tak padal sníh, ale vono to vybavovalo ňáký, ňáký její smutný
nostalgický vzpomínky na něco, na domov nebo na něco, co prostě už
postrádá,

JV: hm

CN: takže tohle to byla, bylo to takový, takový opravdu, taková jemná
emotivní jaksi stimulace k tomu, zamejšlet se nad nad ňákým sirotkem,
nebo nad takovou ňákou existencionální situací dítěte bez bez opory,

JV: hm

CN: bez budoucnosti nebo tak. to si nejsem, dokonce vim, kde sem to
viděl. to bylo v kině dnes neexistujícím teda.

JV: a ve kterém víte?

CN: vím. to se menovalo kino Central, a bylo to na náměstí Svobody.

JV: hm dobře. a to [bylo]

CN: [a to byla] jedna, a druhá taky, taky americká zřejmě, záležitost
byl nějak- nějaká asi dysnyjovka ((Disney)), byla to pohádka o vlku a
kůzlátkách. to byla vůbec první groteska, kterou já sem viděl, a byla
vydatná, dokonce ještě si pořád pamatuju ňákou písničku, kterou tam
zpívali, a muselo to bejt teda, no že by to bylo dabovaný, to by snad
nemohlo tehdy, to ne. ale ta písnička byla Dej si pozor na vlka, ta
melodie se mi pořád ještě dokáže vybavit.

JV: hm

CN: možná že tam byla aspoň nějak ta ta, ta píseň v nějakým překladu.
to prostě sou záhady, který já už nedokážu dneska,

JV: hm

CN: spolehlivě em vyložit, nevim.

JV: hm dobře.

CN: a bylo to teda opravdu v tom období na něž se ptáte, do těch mejch
deseti let. em to byla ještě vlastně první republika myslím.

JV: dobře. a myslíte, že tyhlety filmy vás nějak ovlivnily? nebo měly
na vás nějaký...

CN: no em jistě jo. i to, že si je pamatuju jaksi je to, vyvolává to ve
mně nějaký estetický resonance, že, a a právě zase ta první věc, o níž
sem tady mluvil, s tou holčičkou širly templ ((Shirley Temple)), to
jaksi zase vyvolávalo zase takovej, dispozici k solidárnímu cítění vůči
někomu kdo, kdo trpí. samozřejmě že to bylo velice velice teda tak
efektně uděláno, aby to právě to dojetí vyvolávalo u diváka, ale jo, já
myslím, že to byla jistá etýda ((etuda)) takovýho empatickýho em
pohledu na, na svět.

JV: a myslíte, že to třeba bylo populární i mezi vašimi kamarády
tyhlety filmy?

CN: to určitě jo. určitě.

JV: a třeba ste si o tom nějak povídali? nebo...

CN: těžko říct. a potom do těch deseti let, to asi ňáký takový
rozhovory, to to bývaly jenom takový bodový, že jo,

JV: hm

CN: že sem včera někde byl tak, ale aby se šlo do ňáký analýzy nebo,
nebo ňáký takový posouzení věcný, to sme asi nevedli. pravděpodobně s
rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo,

JV: hm

CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi
její komentáře, nebo,

JV: hm

CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože
vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si
nevzpomínám, možná e to byly tyhlety,

JV: hm

CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od
maminky.

JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy?

CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju.
snad se najde někde někdo starej, kdo eště taky něco o tom, kdo by si
pamatuje více. zejména tam, kde by se v rodině na filmovou kulturu
kladl důraz. u nás myslím že to byla jakoby taková trošku samozřejmá
spontánní věc, která se moc nepromýšlela,

JV: hm

CN: nebo nevyhledávala em ňákým systémem, kterej bychom si stanovili.

JV: hm a teďka bych se zeptala na to, když ste byl na těchto filmech,
na které si teďka vzpomínáte, tak s kým ste tam byl, jestli si na to
vzpomenete.

CN: ano, to sem určitě byl s maminkou.

JV: hm

CN: v tomto věku sem chodil asi nejvíc s maminkou. tatínek měl takový
trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do
kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím, jakej von potom, tos to
brzy zem- teda se zastřelil přesně řečeno. em jestli něco četl nebo
jestli měl ňáký jiný kulturní em dřívější zkušenosti, to nevim. byl to
spíš takovej úředník, kterej si hleděl své práce, velmi spolehlivě v
tom oboru, ale, ale matka pěstovala spíš teda múzy,

JV: hm

CN: v takovým lidovým smyslu.

JV: em a teďka bych se zeptala, vy už ste mi to vlastně částečně říkal,
em jak často ste do těch svých deseti let chodil do kina. jestli to
tedy bylo taky jednou měsíčně, nebo myslíte, že to bylo jinak?

CN: do těch deseti let si dovedu představit, že to nebylo jednou mě- že
to bylo trošku řidší.

JV: hm

CN: opravdu myslím že teda, právě to toto byly filmy vyloženě dětský,
myslím že na takový filmy, který zpravidla sou určený em obecnému
diváctvu, že tyhlety filmy pro dospělý že, že prostě nenapadlo maminku
aby, aby mě ňák takhle k nim otevřela cestu.

em ale, v
době válečné si myslím, že sem nevybíral si ňákým takovým rozlišovacím
nárokem, ňák podle hodnoty nebo tak.

ES: no, já myslím, že ten, kdo kupoval ty lístky, tak (...) musel se
řídit podle finančních možností.

LS: hm.

ES: když měl, tak samozřejmě se šlo do kina, kde hrál se film, i
když to bylo v tom dražším kině. jako v tom (...),

LS: čili hrály roli spíš finance a ne to, jak,

ES: finance, vždycky.

ES: samozřejmě taky ve škole spolužáci, když byli na ňákém filmu,
tak se rozpovídali a říkali to bylo dobrý, to se mi líbilo, kdybys
na to mohla jít, tak se di podívat.

ES: tak (...) to víte, takový desetiletá holčička, ta začne
vystřihovat z různých časopisů filmové hvězdy, začne si je lepit do
sešitu ee. a mm (.) to víte, viděla sem moře českých filmů s Věrou
Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)),
s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)), ale také třeba sss tím Robertem
Tajlorem ((Robert Taylor)), to byl americkej takovej představitel.
takže (..) to byly (.) různé, různé druhy filmů. ovšem, ty české
filmy se mi líbily nejvíc, protože to bylo z prostředí, které mi
bylo známé, že?

LS: hm. a byl teda pro vás důležitý ten film tady v tomhle raném
věku?

ES: ano.

LS: ano?

ES: byl. hlavně, jak se má člověk chovat ve společnosti, že ano? to
už sem viděla u těch filmových hvězd, že (..) vždycky když se de do
nějaké veřejné místnosti, takže musí jít muž napřed, žena za ním,
takže já sem tím byla jako poučená hodně.

LS: hm.

ES: třebas při stolování. to sem všechno odkoukala.

LS: takže tohle všechno mělo na váš vliv.

ES: vliv na mou výchovu.

LS: třeba v těch rozhovorech s vašimi přáteli a nebo v hrách, jestli
ste ňák třeba napodobovali.

ES: samozřejmě ((smích)) takový takový desetiletý děvčátko ee má
snahu se stát jako snem, aby byla filmovou hvězdou, takže.

LS: to určitě

ES: doma sem neměla příležitost, ale u té mé tety, co sem s ní
chodila do toho Excelsior, tak tam sem měla k dispozici boty
s podpatkama a různý takový šátky, tak sem se předváděla před
zrcadlem. to je jako u desetiletýho děvčátka nic neobvyklého.

LS: takže ste třeba vlastně si třeba hrála na herečku nebo?

ES: ano, ano.

ES: tak já myslím, že většinou ti bratranci už byli starší.

LS: ehm.

ES: takže oni brali třebas ten časopis. tenkrát, já nevím, jak se
to, kinoreví ((Kinorevue)).

LS: no, to byl časopis, [ho znám].

ES: takže asi si to vybírali už podle těch informací těch kritiků.

ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými.

LS: hm.

ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem.

ES: tak zaprvý, dycky byl týdeník. ten týdeník byl velice zajímavý,
protože se člověk dověděl něco.

LS: hm.

ES: a (...) po týdeníku byla pauza chvilečku, ale většinou nebyly
přestávky.

LS: nebyly přestávky?

ES: většinou filmy šly v jednom tahu.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležitější
kino, ve kterém se ten film hraje, anebo ten film. podle čeho ste si to
vybíral, jestli ste radči šel do toho kina, na ňáký film, který se tam
zrovna hraje,

CN: asi ten film.

JV: hm

CN: asi ten si myslím teda i když limitováno to pak bylo počtem těch
kin, která sem považoval za em za blízká, ne na druhý konec Brna,
rozhodně takoví fandové pro filmovou tvorbu sme nebyli, abychom někam
vážili dalekou cestu, ale tam kde sme teda normálně konzumovali filmy,
tak když tam bylo něco, co bychom byli rádi viděli tak, tam se to
odehrálo.

JV: hm a teďka bych se zeptala, už ste na to částečně odpověděl, kde
ste získával informace o filmech. takže říkal ste, že ste viděl ty
plakáty,

CN: ano

JV: co se vyvěšovaly,

CN: a jejich, jejich vypracovanost zdá se mně, že byla taková vopravdu
dost důmyslná,

JV: hm

CN: že teda výtvarně, že si tam ten kdo ty plakáty dělal, že si na tom
zahrál pěkně.

JV: hm

CN: tak to bylo co, co nás upoutalo, poněvadž člověk jel tou šalinou,
že jo, a teď věděl kde se má koukat, co tam zase novýho uvidí, a to
přitáhlo.

JV: hm

CN: no a potom asi taková vzájemná teda od úst k ústům se nesoucí
informace mezi mezi klukama ve třídě.

JV: hm

CN: možná že někdo z příbuzenstva taky někdy něco doporučil. jo. i to
si teď vybavuju, že se stalo jednou. aspoň vím, že to jednou takhle
bylo. touto cestou.

JV: a eště bych se zeptala na ty plakáty, jak vypadaly. jestli byly
focené, nebo to byly kreslené plakáty,

CN: byly malované.

JV: malované.

CN: dokonce obdivuju že to, že to nepovolilo dešti. em to myslím, že to
bylo jestli plátno nebo dokonce papír, ale byly mohutný teda, jmenovitě
to co vím toho Metra ((Metro)), ko- vokolo něho sem jezdil tramvají
každej den, tak to, to bylo tak jako dneska Městský divadlo tam taky,
když tam publikuje ňákou svou věc, tak to, to je z dálky vidět, je to
dobře vidět.

JV: a jak ty plakáty vypadaly, jak byste je popsal, co na nich bylo.

CN: no tak tam byl asi prostě ňákej motiv em kterej by vyjadřoval cosi
z toho em z toho díla, že, a em německej a českej nápis.

JV: hm

CN: zasazenej do toho obrazu.

JV: hm

CN: myslím že tam, opravdu že to, že se tam uplatnil výtvarník, že to
rozhodně nebyla ňáká jenom kancelářská záležitost, takovej plakát.

JV: hm

CN: skutečně.

JV: a byly třeba nějak barevně výrazné?

CN: ano, ano.

JV: jaký byly třeba barvy em ňáký výrazný nebo spíš realistický?

CN: no tak křiklavý to nebylo, ale, no, rozhodně to bylo, bylo to
prostě poutavý tak, jako je třeba divadelní scéna, bylo to jako
vynalézavý,

JV: jestli to třeba bylo realistický nebo spíš to bylo em nějak

CN: no abstraktní to nebylo, to bylo spíš asi realistický.

JV: nebo stylizovaný, nebo jestli to bylo

CN: i stylizovaný, no.

JV: hm dobře. a eště odebíral ste třeba ňáké, nebo četl ste třeba
noviny a časopisy a v nich recenze na filmy, a podle toho ste si třeba
vybíral, nebo nějaké

CN: ne, jestli v Mladém hlasateli em vycházela někdy nějaká informace o
nějakým filmu, ale to byla úplně výjimečná tematika, to tam většinou
nebylo, tak pak sem to asi teda, ten sem hltal, tento časopis, dokuď
mohl vycházet, ale nejsem si teď toho vědom, že bych, ne, rozhodně to
ještě nebyla, nebyla naše ( ) zájmu.

JV: hm dobře. em a teďka, bylo při výběru filmu, na který ste šel,
důležité, kdo v tom filmu hrál? říkal ste, že ten Burian ((Vlasta
Burian)), že ste chodil na filmy s Burianem,

CN: ano, to tak jako víc těch herců já si, já vím že se menoval, že
třeba s úctou moje maminka vyslovovala ména paní Brzkové ((Terezie
Brzková)), nebo nebo jiných herců, ale mě teda todle nikdy nezajímalo a
nedovedl bych, rozhodně sem nechodil kvůli jednotlivejm postavám, který
tam vystupovaly. ne.

JV: a toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste teda zmiňoval, tak na něj ste
chodil?

CN: ano tak to, a no tak to pro mě asi znamenalo jakousi značku jisté
kvality,

JV: hm

CN: to jo, to jo.

JV: dobře.

CN: a teď si vůbec nevybavuju žádný další méno, který by, ale to
neznamená, že sem snad ho vyhodnotil jako nejlepšího herce, ale, ale ty
druhý sem prostě, protože zřejmě se střídali v různejch těch
charakterech, to nebylo tak, tak jasný teda vo co asi může jít, ne,
nepamatuju si tyto další herce.

JV: hm takže ste neměl ňákýho oblíbenýho herce [nebo herečku.]

CN: [ne, ne.]

JV: hm em teďka bych se zeptala, jestli pro vás byl, em důležitý,
jestli ten film byl černobílý nebo barev- teda černobílý, ně-, ne.
pardon. ještě jednou. jestli ten film byl černobílý nebo barevný. říkal
ste, že ste měl rád toho barona Prášila ((Dobrodružství barona
Prášila)), protože byl barevný, ale jestli třeba nějak ovlivňovalo
výběr toho filmu, že byl barevný.

CN: no to asi přispívalo k tomu, že, návštěvnost určitě byla velká. už
jenom z tohoto důvodu, poněvadž to byla vyjímka, pravděpodobně ještě
musely bejt nějaký další barevný filmy, jistě německý, naše ne, ale to
už si teď nepamatuju ty ména, kromě toho jednoho,