Quote

a potom v těch soutěžích
sme to brali všelijak. em já sem byl často v Universu, Universum, to
bylo v Nový, na Nový třídě, ((Nová ulice))
PSz: hm
PD: Lidická dnes,
PSz: hm
PD: sem se tam díval nedávno, tam je Městské divadlo, ne?
PSz: hm
PD: a tam sem viděl ohromně důležitej kla- americkej klasik, šou bót.
((Show Boat – Loď komediantů))
PSz: hm
PD: první verzi, kde zpíval em robson, ((Paul Robeson)) misisipi
((Mississippi))
PSz: hm
PD: no to bylo ohromný, a taky se ukázalo, no později se objevil v
Moskvě a bůh ví kde, v Americe měl velký potíže, že to byl důležitý
film. v dějinách filmu vůbec. em k tomu dodám moje paní je z Neapole,
mladší než já, vyrostla, doma se dívali na televizi už, na filmy starý,
každej den vod dvanácti do tří hodin do noci, a zvláště, její zvláště
oblíbený film je šou bót ((Show Boat – Loď komediantů)) první verze.
pak sme si to <koupili a pouštíme si to> na domácí aparatuře.
PSz: hm
PD: to si pamatuju velmi přesně. to byla velká událost.
PSz: a to byl vůbec první zvukový film, který přišel dó do
Československa [tehdy, v Praze no,]
PD: [(vážně?) já nevim, no]
PSz: v kině Lucerna.
PD: hm
PSz: a vy si pama- pamatujete co to pro vás znamenalo ten přechod od
toho němého filmu ke zvukovému? jestli to ňák [změnilo]
PD: [vůbec] ne. já sem to bral úplně jako,
PSz: úplně jako...
PD: přirozená tehc- technolo- přirozený technologický vývoj. to pro mě
znamenal převrat vlastně.

LČ: a te- ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem, ten ste nějak vnímala
vlastně to, když ste [chodila na ta]

MS: [no, moc] ne, to bylo to (.) ten ee my sme také nemohli sledovat,
protože oni když nás viděli, tak nás zahnali, prohnali. my sme jeden
druhýmu třebas stáli na ramenách, víte, takže my sme jenom útržkovitě to
viděli, my sme nevěděli neviděli celý film.

LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco
doporučovali nebo...

MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to
je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se
nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní,
Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice,
Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice,
Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy.

LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda
[mohla ( )]

MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet,
uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já
doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně,
když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se
mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.

LČ: [ale myslím] teďka ee vlastně, když ste byla malá, jestli ste se s
kamarády o tom bavili (.) mhm

MS: no, [tak asi, že]

LČ: [o kinu.]

MS: jo, že co sme nakukovali do toho něm- na to němý kino, tak to víte,
že jo, že sme si vykládali. ale tak teda do to úplně do těch raných
dětských let, to už člověku, to nebylo tak důležitý a tak to uniká. ale
bylo to pro nás úplně svátek, to se vykládalo bude tady kino, bude tady
kino! h- vh- honem, pudeme do kina! to šla celá Kratochvílka, všichni,
protože ti lidi tam neměli nic jinýho, jenom práci. chlapi chodili do
havírny, ženský chodily na pole. a vychová- babičky vychovávaly děti.
(.) naše babička ehm ta nás vychovávala od s- od všech s- svých dětí,
bylo nás tam kupa, tak když maminky byly na poli, tak nás vychovávaly.

MS: [ne], v [Kratochvílce.]

LČ: [v Kratochvílce.]

MS: tam [nebylo]

LČ: [tam]

MS: kino, tam sme neměli školu, tam nebyl kostel, to sme chodili do
Neslovic, ale cho- jezdilo tam pojízdní kino a vím, že to mělo takový
modravý nádech a to (všichni) tehdy nebylo rádio tehdy nebylo nic. tehdy
se chodilo do kostela, aby se nějaké něco člověk dozvěděl a tak ti lidi
chodili do toho kina, to bylo němý, hrál tam ten gramofón s tou troubou
a my děcka venkovský sme lezly do oken a dívaly se.

LČ: a oni promítali v restauraci nebo v [kulturním]

MS: [v restauraci].

LČ: v restauraci.

MS: v restauraci to bylo. to bylo jednou za čas a jinak už bylo kino
v Rosicích, to potom se chodilo do Rosic.

LČ: a takže tyhlencty vzpomínky na to pojízdné kino, to sou vaše první
[vzpomínky]

MS: [mhm]

LČ: na kino vůbec.

MS: a vím, že to mělo takovou tak- e to světlo a ty obrázky takový
modravý nádech, to vzpomínám.

LČ: a dostal- vy ste říkala, že ste tam nakukovali [a]

MS: [no,] [nakukovali.]

LČ: [a dostala ste] se i dovnitř jako na to představení?

MS: to asi ne,

LČ: [to byste s-]

MS: [to nás] maminka nevzala. protože to byl víc tak pro ty lidi (.)
nevím. vím, že to byly takový lítací jak ee ty starý filmy sou s
čeplinem ((Charlie Chaplin)), že to bylo takovýho něco a on do toho něco
mluvil ten,

LČ: a přímo potom v kině ste pak byla v těch Rosicích?

MS: [v Rosicích.]

LČ: [v Rosicích.]

MS: myslím, že to bylo první kino v Rosicích.

LČ: a ja- jaké jsou na to vzpomínky, na tu atmosféru, když ste byla
prvně v kině v Rosicích (teda)?

MS: a mám dojem, že to byl Jánošík nebo něco takového, že sme tam, no to
celá Kratochvílka šla průvodem. protože tam bylo jenom ochotnický
divadlo a jinak žádná zábava tam nebyla.

LČ: takže ste šli s celou vlastně skupinou [lidí.]

MS: [no ano], to se chodilo. to bylo ee pět a půl kilometru do Rosic.

LČ: a jak často ste se k tomu třeba dostali k tomu, [že ste]

MS: [málo.]

LČ: málo.

MS: málo. tatínek (..) nebyly peníze. (.) nebyly peníze.

LČ: a vaši rodiče na kino vlastně měli jaký názor? že ehm

MS: tak to vám, no bylo to úplně něco jinýho, celý týden se vykládalo po
dědině co tam bylo a jestli tam ten nebo onen byl ee v tom kině a prostě
na týden měli jako zábavu soukromně, žes tak jako promítali a a
vykládali a co by se stalo, kdyby to nebo ono a, ale to se nechodilo tak
často a ty filmy se tak neměnily. to byly ehm bůhhvíjak dlouho se
promítal jeden film. [to]

LČ: [takže] myslíte, že tak jednou týdně byla ta představení nebo jak
často, to nevíte.

MS: to vám neřeknu, protože sem ne- ee nejsem z Rosic a jenom takhle to
vám, co jako si pamatuju a co znám z vlastní zkušenosti. ale myslím, že
tam se promítalo pro ty Rosičáky, pro ty místní, že to bylo každý den
sobota a neděle.

LČ: mhm.

MS: jenom.

LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco
doporučovali nebo...

MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to
je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se
nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní,
Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice,
Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice,
Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy.

LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda
[mohla ( )]

MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet,
uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já
doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně,
když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se
mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.

PD: a potom Bio Sibiř. no a potom sem jako do školy a potom začal, já
vím že sem do biásků chodil velmi často, poněvadž existovalo něco jako
soutěž. kdo pude nejvíc do biásků. a já sem měl malej kalendář, takovej
červenej, a tam sem si zaznamenal bio- biografy a filmy, a taky
kolegové někteří to měli, a kdo měl víc, ten to měl dobrý. a já sem
toho měl dycky nejvíc. ((smích))
PSz: takže to byla vaše soutěž jako kamarádů,
PD: [jo jo]
PSz: [né nějaká] jako reklamní akce.
PD: ne ne, to byla soutěž kamarádská, více méně, žádný ceny nebyly.
PSz: hm
PD: leda cena kdo unik rodině spíš, že jo.
PSz: hm
PD: no

PSk: kdybych se vrátil k té vaší vlastně rodinné situaci a motivaci, em
rodiče vám ňák zasahovali, nebo chodil ste i s rodiči do kina? určovali
nějak [ten]
PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj
otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla,
moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten
zorný úhel byl dramaticko divadelní. a o kinech málo věděli. a já
myslím že to byla z části moje opozice, proti rodinným, rodinnému
pohledu na na umění. že to bylo divadlo a nic než divadlo.

PSk: takže bychom em začali tím raným obdobím vašich vzpomínek, em vy
ste ročník devatenácet dvacet dva, takže předpokládám, že ta, ty vaše
první zkušenosti diváka kina budou někdy z druhé poloviny dvacátých
let, mohl byste zavzpomínat em na to vlastně první dětské období, a
období rano-školní em návštěvy, do kterých kin ste chodil? a s kým?
PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující
inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu, kerá mě vedla
do grand kina ((Grand - ul. Silniční)), páč vona byla ze Starýho Brna,
((Staré Brno)) a tam sme se každou sobotu dívali na americké komedie,
Laurel a Hardy, a tak ty krátký ovšem, ne delší film. to bylo vždycky
několik najednou. a potom si matně vzpomínám a, ale mohu se mýlit, že
existovalo něco jako Bio Sibiř. musíte mě poopravit jestli, Královo
Pole.
PSk: v poválečných letech určitě, ale jestli se to takto [menovalo]
PD: [ne ne ne,] to bylo, to bylo před válkou.
PSz: no, od roku dvacet dva už.
PD: jo. tak tam, tam mě taky vedla, em tam sem taky strávil, v sobotu
odpoledne byla dětská představení, a tam byly český filmy historický,
tam byl Svatej Václav, ((Svatý Václav)) tam byl em (.) něco s Bezdězem,
a to si matně pamatuju, ale byly to český filmy, historické. vona ona
si myslela že to na mě působí. já sem spíš ty americký komedie,
PSz: hm
PD: kerý byly em ty dělal tenkrát hel rouč. ((Hal Roach)) ale to sem
zjistil až dvacet let později. ale ty byly v grand kinu ((Grand - ul.
Silniční)).

PSk: takže ta první zkušenost byla určovaná vlastně výběrem em [té
slečny která se o vás starala.]
PD: [no výběrem slečny (Thotový),] kerá byla ze Starého Brna, vodila mě
taky na plovárnu na Starým Brně, ((Staré Brno)) to byla moje první, a
vedle někde bylo grand kino ((Grand - ul. Silniční)), to vim.
PSk: hm

PSz: a takže vy vy pamatujete němý film vlastně ještě tím pádem.
PD: no němý ale taky mluvenej, to,
PSz: no
PD: já si pamatuju něco co je důležitý pro dějiny biografu, a to je na
školní cestě z, z Úvozu přes Údolní, k německému gymnáziu ((Masarykovo
německé státní gymnázium)) kde sem tenkrát byl, to je teďka ňáká
akademie, že, tam na půl cesty visely takový ty skříňky, kde oznamovali
programy biografů,
PSz: hm
PD: a programy, ňáká vysoká škola lidová tam byla.
PSz: hm
PD: taky. tak já vím že najednou vidím plakát mlu- první mluvenej film
v Brně, sany boj. ((Sonny Boy))
PSz: hm
PD: nikdy sem to neviděl ale vím že, taky vím z literatury že to muselo
být roku osumadvacet,
PSz: hm
PD: takže sem to prožil aspoň na školní cestě.