Quote
0.0 3:2654Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 29.4.2011, telefonický rozhovor
Rok narození: 1923, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Pekařská (Brno – střed)
Národnost rodičů: otec Němec, matka Češka
Povolání rodičů narátora: Otec pracoval u pouličních drah, asi
v letech 1923-1940 byl nezaměstnaný a pravděpodobně spolu s matkou
narátorky provozoval obchod s ovocem na Josefské.
Povolání narátora: Měšťanská škola na Rašínové, dvouletá obchodní
škola. Poté narátorka třičtvrtě roku pracovala v grémiu maloobchodů
na Dornychu, poté na náměstí Svobody v pojišťovně. Od roku 1943 do
konce války byla v domácnosti se syny, kteří se narodili v letech
1942 a 1944.
MK: to byla privátní škola všechny pět roku
LG: [mhm]
MK: [předtim] ale i do mateřské školy dva roky ne tři roky od
třetího leta
LG: jo ee mně se to tady špatně nahrálo jestli byste nemohla
zopakovat, kde ste bydlela ten a rok narození -zení a celé méno, jo,
děkuju
MK: tak já se menuji M.K.
LG: mhm
MK: k.
LG: mhm
MK: a nad tím cé byl háček
LG: mhm
MK: jo a rozená sem devatenáct dvacet tři
LG: mhm
MK: a bydlela sem Pekařská třicet osum
LG: á em kde ste potom jak ste vystudovala, kde ste potom pracovala
MK: e e no po té po té obecné škole
LG: mhm
MK: sem potom chodila do měšťanky na Rašínové, tedy menovalo se to e
e měšťanka u Jakuba ((kostel sv. Jakuba))
LG: mhm
MK: anebo taky (stefáni šúle) německy
LG: mhm
MK: jo
LG: a...
MK: a potom sem chodila dva roky do obchodní škole na Legionářské
jak se ta ulic dneska menuje nevim, je to u nedaleko vod náměstí
vosumadvacátýho října ((náměstí 28. října)), Legionářská, která vede
k vaše Horáková ((Milady Horákové)) nebo jak a potom k té to té k
Lužánkám ulice
LG: mhm a chtěla sem...
MK: tam sem dva roky e e tedy byla na obchodní škole a pak sem
pracovala asi třičtvrtě roku e v grémium maloobchodníků na Dornychu
patřilo to potom e e k ke grémium velkoobchodníků a to bylo potom
mně se zdá já nevim Zelný trh číslo jedna
LG: mhm
MK: jak je rub Masarykova Zelné trh naproti Orlí
LG: mhm
MK: navrch a potom sem pracovala na náměstí Svobody ee v pojišťovně
e ta se menovala jak se česky to menovalo to nevim ((mluví německy))
ěště za Česka e tedy za Českou republiku a jak potom přišel hi-
Hitler, tak sme byli ee z té pojišťovny do Liberce, to bylo naše
hlavní em totok středisko to se potom menovalo ((mluví německy))
LG: mhm
MK: a tam sem pracovala až do roku do června devatenácet čtyrycet
tři
LG: mhm
MK: a pak sem nedělala nic
LG: ano
MK: protože sem byla ee dvě dva syny a tak sem musela zůstat doma
LG: a chtěla sem se zeptat, čtvrť, ve které ste bydlela, to byla
česká nebo německá čtvrť?
MK: to bylo míchaný
LG: míchaný, a ty školy které ste navštěvovala
MK: vite, vy nemůžete žádat, střed města byl míchané
LG: mhm
MK: jo
LG: jo
MK: ten byl míchané, český v temto byli e Žabovřesky, Jundrov
LG: jo
MK: ee Židenice e tam tam v tom okolí a Černá Pole to bylo tedy
německy a Starý Brno bylo taky německy, ale ta Pekařská e to bylo
ještě před svató anó ((svatá Anna, ulice Anenská)) a to nepatřilo
ještě k Starymu Brnu
LG: mhm
MK: ne
LG: a potom ty školy, do kterých ste chodila
MK: prosim?
LG: ty školy, do kterých ste chodila, to bylo jak tam
MK: tam jaký co to bylo za obory
LG: nó jestli ty školy byly spíš české nebo německé
MK: to byly německé, samy německy školy
LG: mhm jo
MK: žádny česky
LG: á
MK: německy
LG: ehm jakoby mohla byste popsat vztah těch obyvatel ee na té v té
vaši čtvrti, jakoby e během té války jako Češi, Němci jako jestli
tam byly nějaké problémy, nebo jestli to bylo v pořádku
MK: vůbec žádné problémy
LG: mhm
MK: problémy sme tenkrát vůbec žádny neměli
LG: jo
MK: a to si žádné, víte když v našim e v našim domě bylo dvaadvacet
partaji
LG: mhm
MK: jo a vo těch dvaadvacet partaji bylo bylo osum nebo devět
německých partají, jo, a to je samozřejmý, že ste se vod malička
naučila česky německy
LG: mhm
MK: ne a to neexistovalo ee kdo je co seš ty, co seš až pak děcka
začly chodit do školy, tak sme věděli, no jo, ten chodí tam ten
chodí tam, tak to je Čech a to je Němec
LG: jo
MK: ale jinak to se aji aji Němci se zdravili někdy česky
LG: mhm
MK: ne to vubec nebylo žádny e na to ani žádné nepřišel jak teďka
blbnó
LG: mhm
MK: dovopravdy musim řict
LG: a chtěla sem se zeptat, vy ste říkala, že ste měla ee dva syny
nebo dvě děti em ty se vám narodily kdy?
MK: ten jeden se narodil devatenácet štyřicet dva
LG: mhm
MK: a ten druhé devatenácet štyřicet štyry
LG: mhm ehm teda provdaná ste byla
MK: ano zítra to bude sedumdesát let, co sem měla svatbu
LG: ((smích))
MK: ((smích))
LG: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době před rokem štyřicet
pět?
MK: ee povolání méch rodičů
LG: mhm
MK: takže moje tatínek byl Němec, moje maminka Češka
LG: mhm
MK: a můj tatínek pracoval u pouličních drahách, jo
LG: jo
MK: vod roku vosumnácet devadesát pět a byl v únoru devatenácet
dvacet tři roku eště z devatenácti druhýma zaměstnancama jako Němci
je vyhodili
LG: aha
MK: a můj tatínek potom jak přišel Hitler, tak bévalé starosta Černý
udělal zase to udobření a museli když neměli žádný kloudný povolání,
a to můj sme neměli, tedy můj tatínek, ee tak byl zase ee tedy
zaměstnán u pouličních drah
LG: mhm
MK: roku ee v květnu devatenácet štyřicet
LG: jo
MK: a teď celé čas byl tedy bez práce
LG: mhm
MK: a tedy my sme potom měli na Josefské obchod s ovocem
LG: jo á měla ste nějaké sourozence
MK: ne
LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala navštěvovat kino
MK: tedy navštěvovat kina, to sme chodili buďto eště jak to bylo bez
řeči do Grand kina na Starým Brně, to už neexistuje, to bylo na tym
náměstí jak se šlo k Výstavní k to k té lázni, ty už mně se zdá taky
neexistujou, ne ne, ty sou pryč nebo do Excelsioru ((Excelsior)) to
bylo na teďka se to menuje Šilingorovo náměstí
LG: mhm
MK: tenkrát to bylo štathóf ((Stadthofplatz)) nebo do kin...
LG: no a
MK: kina Central
LG: mhm
MK: na náměstí Svobody potom kino Moderna ee na Dominikáským náměstí
a Moderna tam vobyčejně hrávali širli temple temply ((Shirley
Temple))
LG: mhm
MK: a ty anglicky filmy
LG: jo [tak]
MK: [pak] byl skala ((Scala)) dopz ((Dops))
LG: mhm
MK: pak bylo kino Kapitol dule u divadla
LG: mhm
MK: Mahenova divadlo, pak bylo kino edizon ((Edison)) na Dornychu
pak bylo kino Stadion na Kounicové, tam v tym kině zase hrávali
ponejvíc takový kovbojský filmy
LG: mhm em a chtěla sem se zeptat, jestli si pamatujete na ee na
první návštěvu kina kde ste byla
MK: první návštěvu kina, to bylo v Excelsioru ((Excelsior)) a to
bylo ee z barandova ((Barrandov)) na barandově ((Barrandov)) točený
a menovalo se to to byl neměcké film vúdy lersesing
((neidentifikováno))
LG: mhm
MK: s marta egrt ((Martha Eggert)), která potom si vzala jana kipuri
((Jan Kiepura)
LG: jo a chtěla sem jenom zdůraznit, že teď ty otázky, které vám
budu pokládat, tak ty se budou týkat jakoby doby e do ukončení
obecné školy, jo, jenom aby abyste věděla tak tak jak často ste
chodila do kina
MK: no to ne to ne poprvy se chodilo do kina třeba vám bylo dvanáct
LG: mhm jo dobře tak jo tak tohle můžeme asi asi přeskočit
MK: protože t- to říct t- to vás rodiče do kina poprvní vás ani
nepustili do kina tenkrát jak sem šla na ten první film, to sem si
musela voblíct vod sestřenice boty s vysokýma kramflekama
LG: mhm
MK: abych vypadala starší
LG: jo
MK: aby mě pustili vůbec do kina
LG: a...
MK: protože sem byla malá
LG: á když ste byla mladší, tak třeba s rodiči rodiče vás nevzali do
kina nebo tak...
MK: rodiče nechodili do kina
LG: mhm
MK: na kino nebyly [peníze]
LG: [mhm]
MK: to vám řeknu upřímně
LG: tak vy ste teda chodila až pozdějš do toho kina á ee s kým ste
chodila do toho kina v tý době?
MK: no buďto sama nebo s kamarádkama
LG: a ty kamarádky ee to byly jako třeba ze školy jako německé
národnosti, nebo to byly [nebo to byla jakoby všelijaký, jo]
MK: [já sem měla všelijaký kamarádky]
LG: dobře á jaká kina ste v té době nejčastějc navštěvovala
MK: ee v jaké době do keré doby
LG: no úplně když ste začala chodit poprví do kina dvanáct třináct
roků nebo kolik vám bylo
MK: no to to si teď tak moc do toho kina nechodila
LG: mhm
MK: do kina do kina se chodilo potom já ponejvíc sem začla chodit do
kina jak jak byl Hitler tady
LG: jo, a to ste chodila pořád s těma kamarádkama
MK: to sem chodila do kina dycky tedy na tu širli templ ((Shirley
Temple))
LG: mhm
MK: jo na to a potom když byl Vlasta Burian někde když hráli, tak na
to a s Nedošínskó ((Antonie Nedošinská)) a ty český filmy
LG: jo
LG: (...) eee chtěla sem se zeptat ee rodiče třeba bavili se s váma
o kině a o filmech doma?
MK: ne, vůbec ne
LG: a ve škole se o tom mluvilo
MK: ne ne
LG: mhm
MK: to sem tu tedy vo kině se ve škole vůbec nemluvilo, to si nemůžu
vzpomenót
LG: jo a měla s-
MK: tedy privátně
LG: mhm
MK: jo ne ale s učitelem nikdy
LG: mhm a když ste byla dítě, šla ste někdy na nějaký nepřístupný
film?
MK: ne, tenkrát to neexistovalo
LG: mhm á tedy taková otázka, ono to něk- někteří pamětníci se se
trošku se dycky jako nazlobí, když se zeptáme, ale byla ste někdy v
kině bez placení?
MK: ne to ne
LG: mhm á navštěvovala chodila ste do kostela?
MK: ano každou nedělu
LG. a a můžu se zeptat, k jaké k jaké církvi ste se hlásila?
MK: ee no římskokatolické
LG: mhm. a teda když ste si vybírala ty filmy a ta kina, tak jakou
roli hrálo to, že ste jakoby pocházela ee z německého jazykového
prostředí nebo jakoby půl českého a půl německého
MK: jak to nerozumím jak to myslite
LG: jako jestli ste si víc vybírala německé filmy anebo české
MK: poslóchéte, když umíte obě řeči,
LG: mhm
MK: tak je vám to jedno
LG: jo
MK: rozumite
LG: jo jo jo rozumim
MK: když to pran- když to perfektně umíte, dyť to vidíte že že to e
[ovládám]
LG: [mhm ano ano]
MK: tak to sem v životě mě nenapadlo e na to nejdu nebo to
LG: jo ee podle čeho ste si vybírala ten konkrétní film, na který
ste šla?
MK: já vám povídám tolik tolik sem do toho kina nechodilo
LG: mhm a potom e jakoby když ste říkala, že když tu byl potom
Hitler a že ste začala chodit do toho kina víc
MK: e no jo no poslóchéte, to zase sem měla dobrá poprvní sem byla
starší už
LG: mhm
MK: jo a potom sem měla úplně jinačí okolí kolem vás
LG: mhm
MK: jo ne poprvni byly taky německý filmy a ponejvíc hráli dycky
premiéru buďto v Kapitolu ((Kapitol)) nebo v dopsu ((Dopz)) jo
LG: jo
MK: tam hráli ty ty ty první filmy
LG: jo
MK: s tou marika rek ((Marika Rökk)) a to ten ten ó vé fiša ((O. W.
Fischer)) a to to to se šlo tam
LG: jo
MK: ne
LG: jo jo jo a kde ste získávala ty informace o filmech
MK: prosim
LG: kde ste získávala informace o těch promítaných filmech, jestli
z novin, časopisů, z plakátů
MK: no to pravda že s plakátů se dozvěděla
LG: mhm
MK: protože tenkrát ste dobrá my sme měli noviny ale německy
LG: mhm
MK: mórgn ((Morgen)) post měl tatínek, ale nebo tágezpote
((Tagesbote)) byl
LG: jo
MK: ta tiskárna byla ee naproti silniční roh tu e legio- ne
Legionářská, jak se ten menoval, no
LG: mhm
MK: k Lažanskýmu z náměstí Svobody ta měla i bůhví kolik men
LG: jejda tak...
MK: vchod silnice taky menovala
LG: no to si asi
MK: Štefánik ne Štefanikova ja nevim teďka už
LG: ja taky nevim
MK: vite ale kerou teďka myslim
LG: jo jako vim
MK: kde je Jakubskej kostel ((kostel sv. Jakuba))
LG: mhm jo ja vim
MK: tu myslim
LG: mhm
MK: tentok ne achjo
LG: a měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?
MK: tenkrát byla taky póla négri ((Pola Negri))
LG: mhm
MK: a co já povídám tedy česky herce byli byli ten Vlasta Burian a
Nedošínská ((Antonie Nedošinská))
LG: mhm
MK: víte, já sem taky chodila ponejvíc do divadla
LG: mhm
MK: a to musim řict, ponejvic taky do českyho divadla
LG: mhm
MK: proto vám určitě ten herec nic neřekne Juraj Hančevič
((neidentifikováno))
LG: to nee
MK: vám nic neřekne a režisér Karel Smažík
LG: to taky ne
MK: ten byl potom za Hitlera potom byl režisérem na velké operetě v
Praze
LG: mhm. a jakou roli pro vás hrálo to, jestli byl ten film eee němý
nebo zvukový
MK: jak jak to myslíte
LG: jestli ste měla radši němé nebo zvukové filmy
MK: jo no ze začátku byly jenom němý
LG: mhm já vim
MK: to byly jenom němý
LG: mhm
MK: ne a potom tedy to začlo, tak se samozřejmě ten zvukové film byl
lepší
LG: mhm
MK: né ale to je tedy s filmama to je trochu
LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla
MK: och je to tedy to tedy vám nemůžu říci
LG: jo to nevadí, jestli ste nějak vnímalam jestli ten film byl
český německý americky francouzský, jestli vás to nějak zajímalo
jako když ste se [rozhodovala, na který film pujdete]
MK: [tedy na každé pád] na ty bláznivý americký filmy, co se taky v
té Moderně ((Moderna)) hrály
LG: mhm
MK: na ty sem nechodila
LG: jo (.) a ty český [a německý ste měla aji ráda]
MK: [to ještě aji dnes] ne- neužijete že já se v televizi dívám na
nějaké americké filmy
LG: jo mhm
MK: tó to je něco hroznýho
LG: a tak teda jaké typy filmů ste měla ráda
MK: no jo no takový tentok ee e z vesnic
LG: mhm
MK: to no a nebo tedy s baletem potom později ee tedy právě ty
německý filmy s tou marika reg ((Marika Rökk))
LG: mhm
MK: to byl ponejvíc balet a takovýho něco to bylo úplně jinačí
vybavení
LG: jo
MK: ne
LG: áá byla ste na někte- na některém filmu víckrát
MK: to bych pochybovala
LG: mhm
MK: na filmu ne ale divadlo ano
LG: ((smích)) a kromě toho divadla, měla ste nějaké jiné koníčky?
MK: jo no v letě sme chodili to už je dneska pod vodó
LG: mhm
MK: tam je přehrada, to sme byli v rokli
LG: mhm
MK: na té lóce vod toho pátýho let- mně bylo pět let
LG: mhm
MK: tak sme tam začli chodit až do roku, páč sme museli pryč, třicet
osum třicet devět sme museli potom pryč, tam už začli tu přehradu
stavět, a tak sme potom měli ee chatu e v tym Údolí oddechu to je e
před Bystrcem
LG: jó já vím kde to je
MK: naproti kamenolomu
LG: mhm
MK: mezi Komínem a Bystrcem a teďka dřív se jezdilo s loďkó na druhó
stranu a teďka je tam must mosteček
LG: jo
MK: a tam sme měli chatu
LG: mhm
MK: a to bylo tedy v letě v prázdninách, to sme měli stan podsadó
napřed napřed úplně jenom stan normálně taktok každou sobotu
postavené a potom stan s podsadó to zůstalo pak chatu a to byly
dycky ty táboráky a tak a tak to...
LG: jo
MK: víte a volejbal a to všechno
LG: mhm
MK: tak to bylo zajímavější než filmy
LG: mhm chápu ee když ste chodila na ty filmy s těmi přáteli, byl...
MK: prosim
LG: když ste chodila do toho kina na- na ty filmy s přáteli, třeba
s německými, šla ste na jiný film když ste šla s českými nebo prostě
ste ten rozdíl tak nevnímala.
MK: poslóchéte, když mě napadlo jít do kina, tak to sem šla do kina
LG: mhm
MK: to sem žádnýho nepotřebovala
LG: jo tak dobře
MK: protože v kině tak jak tak sedíte a máte zábavu
LG: jo
MK: a koho potřebuju sebó
LG: no to je jasný
MK: co koho potřebuju
LG: nikoho
MK: beztak se bavit nemůžu
LG: mhm emm jak byly rozdíly v těch kinech brněnských, jestli byla
některé ty kina lepší, jestli byly některé německé některé české
[kde se hrály premiérové filmy]
MK: [poslóchéte] za Česka
LG: mhm
MK: za Československou republiku to nebyl rozdil dobrá to ste se ani
to vás to nezajímalo komu to kino patří
LG: mhm
MK: no jo t- t- t- to to nemůžete teďka nic říct ne to je pravda
třeba nemůžete Grand kino ee na Starým Brně nebo Edison ee dát
dohromady s Kapitolem ((Kapitol)), to bylo úplně jináč vybavený než
než to a to bylo to úplně obyčejný
LG: mhm
MK: aji ty sedadla tam byly sedadla, kery byly tedy třeba z nějakó
látkó potažený, a tam ste měla jenom dřevo
LG: mhm
MK: ne tak, tim ste taky ale platila vstup ne
LG: jo ee které bylo asi tak jakoby nejhezčí kino v tom Brně podle
vás?
MK: nejhezčí kino
LG: mhm
MK: no bylo ten Kapitol
LG: mhm
MK: a potom dopz ((Dops)) tedy skála ((Scala))
LG: ano
MK: a tedy taky určitě to taky Američani to to to Moderna to taky
nebylo špatný a to to kino na Kounicové, ten Stadion
LG: mhm
MK: to taky nebylo špatný, ale komu to patřilo, tam byl Sokol doma
LG: jo
MK: tak jestli to patřilo Sokolovi ten spolek
LG: jo ano to znám
MK: nebo komu to patřilo, to nevim, ale ty kina nebyly, ale to druhý
bylo tedy bylo všechno normální
LG: mhm a pamatujete si třeba em jak to v některém kině pamato-
vypadalo ten interiér, jak to tam bylo zařízené
MK: no jó, no tedy pamatuju si už ale tak moc ee to taky nebylo moc
třeba dobrá vono se hrálo za Československo se hrály taky německý
filmy
LG: no jasně mhm
MK: to to je samozřejmě
LG: mhm
MK: a ponejvíc tedy ve městě ne
LG: mhm em a dávala ste těm hezčím kinům přednost ee když ste šla na
film jakoby třeba šla ste třeba do toho do té skaly ((Scala)) do
toho dopsu ((Dopz)) nebo do Kapitolu ((Kapitol))
MK: poslóchéte, já sem vám povídala, do toho Kapitolu ((Kapitol)) a
to to sme chodili dycky, protože to byl dycky v pátek
LG: v pátek
MK: večer byl první nové film
LG: jo, premiéra nějaká
MK: a ten se ukazoval tolik a tolik dní a pak zase přišel druhé
LG: mhm
MK: ne ale to bylo potom už za Hitlera, ale to tedy ja povídám,
musite si představit, že tolik peněz ste neměli a vůbec tenkrát
LG: [jo jasně]
MK: děcka nedal nedostavaly žádný peníze jak se dneska děckám dává
peníze
LG: mhm
MK: to to nebylo na na kino nebo takový věci tedy to si ted umyje
tedy doma, takže sem když sem neco tento, tak sem si musela všechno
nějak ušetřit
LG: mhm
MK: anebo vydělat dávat mojim hloupým spolužačkám dávat ho- hodiny
pomocny a za to zkasírovat
LG: mhm ((smích))
MK: no vám nezůstalo nic jinýho
LG: mhm
MK: a já vám řeknu jak to je
LG: á potom za toho Hitlera které to kino bylo jakoby nejvíc německé
k- kd- prostě...
MK: no jo to to to hráli hráli ponejvíc tedy [skoro německý]
LG: [mhm]
MK: český filmy se hrály taky, ale ale to poslóchéte, potom sem měla
ty děti, tak sem taky neměla čas
LG: jo mhm
MK: chodit tolik do kina
LG: jo jo jo jo a teda když se vrátíme ee k tomu programu těch kin
ee z čeho se ten program prostě skládal, jestli tam byl nějaký
týdeník nebo krátký film přestávka a tak, jestli si na to pamatujete
MK: ne jak myslite přestávky
LG: nebo jestli byl předtím hlavním filmem jestli tam...
MK: no za Hitlera byl předtym dycky na vochnšau ((Wochenschau))
LG: mhm
MK: to bylo za Hitlera
LG: jo
MK: všecko co je co je ve válce novýho
LG: mhm
MK: to to bylo to jediný
LG: a bavilo vás to
MK: no bavilo e tenkrát ste neměla televizu
LG: jo jasný
MK: no tak
LG: mhm
MK: tak pravda že to jednyho bavilo
LG: mhm á
MK: muselo bavit
LG: mhm
MK: co ste měla dělat a buďto ste musela, když vás to nemělo bavit,
tak voči zavřít a nedívat se.
LG: mhm
MK: no jo je to tak
LG: je to tak a byla ste na nějakém filmovém představení, které mělo
hudební doprovod živý?
MK: co mělo?
LG: jestli mělo nějaké představení, na kterém ste byla, živý hudební
doprovod, že tam hrála třeba kapela k tomu filmu
MK: ne ne t- to nebylo dřív
LG: mhm
MK: t- to sem ještě neslyšela v kině kapela hrát
LG: mhm á byla ste někdy na promítání filmu u někoho doma?
MK: ne
LG: jo
MK: to taky tenkrát nebylo tedy u mě co já sem měla tady totok, ja
povidam
LG: mhm
MK: na to sem ani neměla čas
LG: jo á jak jaks- jakoby jak vaše okolí vnímalo ty týdeníky
promítané za protektorátu?
MK: jak to myslíte
LG: jestli třeba em jestli ste třeba někdy byla svědkem toho, že
když se v tom týdeníku objevil já nevim třeba Hitler, tak že lidi
buď začali jakoby neso- dávat najevo nesouhlas anebo souhlas .
MK: ale poslóchéte, ale poprvní <vy ste, jak si to představujete>
LG: tak já nevim
MK: [že právě]
LG: [jestli tam byli] třeba nějak- nějaký lidi, kteří s tím prostě
sympatizovali
MK: i kdybyste bévala tenkrát votevřela hubu proti němu
LG: mhm
MK: tak ste byla pryč
LG: mhm
MK: to si žádné netrófal
LG: mhm
MK: rozumite
LG: jo já tomu rozumím
MK: to si žádné netrófal
LG: jo
MK: to žádnýmu nenapadlo (.) jestli to bylo tam nebo tam to si žádné
netrófal, protože věděl, když hubu nebude držet, tak de do cabale
LG: mhm, a když už sme u toho protektorátu, jak na vás působily ty
změny po roce devatenácet třicet devět?
MK: poslóchéte, co ste mohli dělat, co můžete dneska dělat
LG: no no nic
MK: nic a tenkrát taky ne
LG: no já nemyslím jakoby co ste dělala ale spíš jakoby prostě jak
to na vás působilo, co ste si na o tom myslela
MK: no j- jak to to na nás mohlo no pro moji rodinu to bylo dobry že
tatínek byl zase zaměstnán
LG: mhm
MK: a měl měl zase měsíční plat, jo, to bylo to jediný
LG: mhm
MK: že sme pak neměli takový starosti ee co bude a a jak a jaké je
obchod jaké výdělek je
LG: jo
MK: t- to je velké to ví každej obchodník jak to je je velké rozdíl
když máte měsíční plat nebo když žijete z jednyho dna na druhé
LG: mhm
MK: ten kdo má obchod, ten ví co to je
LG: á chtěla sem se zeptat ee jaká byla potom ta situace třeba u vás
doma nebo v té čtvrti ve které ste bydlela, když se blížil konec
války
MK: poprvní kdy- když se blížil konec války, já sem ee devátýho
dubna čtyřicet pět z Brna zmizla
LG: mhm
MK: protože mně to šlo na nervy z vobóma děckama ve dně v noci
chodit do sklepa
LG: mhm
MK: tak sem šla k rodičům od mého manžela
LG: mhm
MK: na venkov
LG: jo áá [vzpomínáte si]
MK: [takže]
LG: mhm
MK: dobrá ee jak byla ta mobilizace třicet devět byla dvakrát e
vlastně třicet osum byla první mobilizace a pak třicet devět to
pravda to bylo pro každýho potom každej věděl kdo vlastně co je
LG: mhm
MK: jo a pravda že nejhorší to bylo když ste zůstal u nás my sme
neměli žádné sklep, když přišly ty nálety, jo, a když ste měla
takový lidi ktery ee to tedy proklínali jo a nedrželi hubu a
nadávali a to, to ste vzala sem a řekla buď normální a buď rád že
ještě žiješ, jo
LG: mhm
MK: a hotovo ne vůbec my sme měli jednu, která ee dělala tam v
Křtinách v té Zbrojovce nebo co to tam bylo a byl tam přece ten
první nálet, ten byl dvacátýho pátýho srpna devatenácet čtyřicet
čtyři, jo a vona to tam prožila a pak byla při tom náletu jak byl
toho dvacátýho listopadu čtyřicet čtyři, jo
LG: mhm
MK: a to sme byli v tentok u nás ve sklepě a t- to bylo pendrek na
nic kdyby tam bévala do dvora bomba spadla, tak sme byli všichni
pryč, normálně sme chodili na Pekařskó osumdesát do sklepa vod
pivovaru
LG: mhm
MK: vod ze Starýho Brna, ale to sme už nestačili, to přišlo tenkrát
honem, ne a to bylo to nejhorší kdy ve dvacet čtyry tam spadla bomba
tedy bohudík se u nás nic nestalo
LG: mhm
MK: ale t- to byly tedy někdy hlópý chvi- chvilky
LG: mhm
MK: ale to člověku musel s tym byt hotové
LG: á
MK: my sme si ten tu válku nevynalezli žádné jak né Češi tak Němci
né a a a dneska kdyby něco bylo, tak si to tak jak tak si každé
nepřeje
LG: mhm
MK: nebo... ste tady
LG: jo chtěla sem se zeptat, jaký byl osud vaší rodiny na konci
války
MK: prosim
LG: ee jaký byl osud vaší rodiny na konci války
MK: jak jak byl
LG: osud jaký byl prostě
MK: vod mojí rodiny
LG: mhm
MK: můj tatínek zůstal v Brně
LG: mhm
MK: protože ještě musel chodit do služby a moje mamin- von dal mi
maminku sebou aby mně pomohla s těma děckama
LG: mhm
MK: jo a tatínka sme potom našli teprve v Německu
LG: jo a vrátili ste se potom do Brna nebo potom vaši rodiče bydleli
kde
MK: ne my sme já sem byla jak myslim že to vite co se s Brňákama
stalo
LG: no vim
MK: e pochod smrti
LG: mhm
MK: do Pohořelic a potom dál a já sem byla ee vám řeknu větší město
Jindřichův Hradec
LG: mhm
MK: tam byly p- par kilometrů vod tam byli ty moje rodiče vod mého
manžela a od tam sme byli tak jak tak všichni Němci vyhozeny jako
Brňáci do Rakouska
LG: mhm
MK: transportem potom jako pěšky sme šli do Jindřichova Hradce a na
druhé den sme s tó lokálkó co sme tam jede do Nové Bystřice byli
vezeni dráhó tam a tam sme byli vyloženi a zahnani přes hranice a
teď si dělé co chceš
LG: mhm [tak to je smutné]
MK: [takže je to] z domu to co sem z domu vzala a to sem vzala
hlavně jenom na voblečeni pro děcka a trochu pro mě a pro maminku
tak to co sme měli tak to sme měli
LG: mhm
MK: a vod tam sme se s tym museli potom jit pomalu pořád trochu dál
až do Vídně, z Vídně transportem a týden na cestě a přišli sme do
Německa
LG: mhm
MK: až v roku ale v lednu čtyřicet šest
LG: jo
MK: a vyhozeni sme byli třicátýho května čtyřicet pět
LG: mhm, jo tak já vám teď budu číst em ména filmu a vy si budete
zkusit vzpomenót, jestli ste je viděla v kině jakoby možná je budete
znát z televize, ale nám de o to, jestli ste ty jestli ste ty filmy
viděla v kině, jo, jakoby v té době když když se to promítalo
MK: filmy
LG: filmy vám budu teď číst názvy filmů a vy vy mně řeknete dycky,
jestli ste ho viděla nebo neviděla v tom kině, dobře, tak já začnu
ehm první je singing fúl ((Singing Fool)) to je nějaký
MK: to já vim to je ten s tym s tim s tó opicó, ne?
LG: a viděla ste to
MK: to sem viděla
LG: mhm
MK: ale už si tak na to nevzpomenu
LG: jo a potom ee Pražské švadlenky, to by měl být němý film
MK: ne to nevim to nevim
LG: to nevite
MK: může být že sem ho viděla...
LG: ale nepamatujete si. potom je tu cé a ká polní maršálek ((C. a
k. polní maršálek))
MK: ten sem viděla
LG: mhm á dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce
v tříčtvrtečním taktu))
MK: [Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt]
LG: [ano]
MK: jo ten sem taky viděla
LG: mhm další tu je To neznáte Hadimršku
MK: to se muselo nějak jináč menovat
LG: tak možná jo, tak to si nepamatujete
MK: ne, to nevím Hadimrška ((To neznáte Hadimršku))
LG: mhm tak pak je tady Kouzlo valčíku od lubiče ((Ernst Lubitsch))
MK: jak kouzlo...
LG: valčíků Kouzlo valčíku
MK: ((mluví německy)) to nevim
LG: eee to nevíte tak to nevadí, pak je tady ee Lelíček ve službách
šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese))
MK: může být, ale všechno kolem sem málo viděla
LG: mhm jo pak je tady nějaký film kvik ((Quick))
MK: jak
LG: kvik ((Quick)) a píše se to s kvéčkem kvé ú měkké i cé ká
MK: kvik ((Quick)) taky nevim
LG: mhm další je tu Pobočník Jeho Výsosti
MK: počké, to je cosik co je na (ouvald) to může být že ten sem
viděla
LG: mhm ee Šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.))
MK: né, na takový filmy mě tenkrát ee e počkej, jak se to říká
dějepis aji ve škole ten mě moc nezajímal
LG: ((smích)) dobře dobře další...
MK: protože to se musel člověk moc čísel pamatovat
LG: mhm to je pravda ((smích))
MK: ((smích))
LG: další film je tady ee Zlatá Kateřina
MK: jak
LG: Zlatá Kateřina
MK: Kateřina to nevim
LG: a pak je tady nevim jestli to přečtu správně, něco jako sibi der
frac ((Csibi, der fratz))
MK: jak
LG: sibi der frac ((Csibi, der fratz)) píše se to cé es í
MK: a frac
LG: mhm
MK: jo to to sem určitě viděla
LG: jo pak je tady Mata Hari
MK: já jo jo jo jo jo
LG: mhm
MK: a potom ten tygr z esnapúru ((Tygr z Ešnapuru))
LG: ((smích))
MK: a ten druhé díl das indiše grátmal ((Das Indishce Grabmal –
Indický hrob)) ti dva to sem taky viděla
LG: á Cácorka tady je
MK: jak
LG: Cácorka
MK: nevim
LG: Moderní doba s čaplinem ((Charlie Chaplin))
MK: šaplin ((Charlie Chaplin)) to sem taky viděla
LG: mhm
MK: ty dva filmy
LG: jo á Tři muži ve sněhu
MK: jó jó pravda
LG: Svět patří nám
MK: to to nevim
LG: mhm ee Dobrá země tady je Dobrá země
MK: Gute Erde to si taky nevzpomenu
LG: Sněhurka a sedm trpaslíků
MK: no jó to sem chodila do divadla
LG: mhm
MK: večer a to vám řeknu kde to divadlo už taky neexistuje na Veveří
úplně starý český divadlo
LG: mhm
MK: tam hráli dycky pohádky a kašpárek
LG: mhm
MK: a pak byl Kašpárek Turek v Typosu, to bylo taky český, ach jo
LG: tak další film tady je Ducháček to zařídí
MK: to nevim
LG: Tři děvčátka pokračují
MG: taky nevim
LK: ee U pokladny stál
MK: taky nevim
LG: To byl český muzikant
MK: může být
LG: mhm
MK: ale nemůžu tedy nevzpomenu si
LG: jo mhm á
MK: doma bych kdybych bývala doma
LG: mhm
MK: jo na Pekařské, tak tam sem měla všecky programy schovaný
LG: měla
MK: jo, aji herce
LG: jejda
MK: všelijaký schovaný, no jo no
LG: mhm pak je tady Město ztracených
MK: nevim
LG: Opereta
MK: Opereta
LG: mhm
MK: nevim
LG: Roztomilý člověk
MK: taky ne
LG: Vídeňská krev
MK: to jo vínr blut ((Wiener Blut))
LG: Muži nestárnou
MK: to taky nevim
LG: Dobrodružství barona Prášila
MK: taky nevim
LG: Tanečnice
MK: to může být
LG: mhm La Paloma
MK: La Paloma
LG: mhm
MK: to jo to vim
LG: jo
MK: jo
LG: Neviděli jste Bobíka?
MK: to bylo tam ((mluví německy))
LG: mhm pak je tady ee Neviděli jste Bobíka?
MK: e e viš to bylo vo tym vo tym hraběti a gráf bobi grág bobi a
jak se menoval ten druhé ((neidentifikováno))
LG: to nevim
MK: tak se tak tak jo
LG: ((smích)) jo ee a pak je tady ještě Její oběť
MK: jo opf nevim
LG: áá Sobota
MK: taky nevim
LG: mhm tak to je celý ten seznam filmů i ty otázky už sme tak
zvládli, jenom tady ještě které sem vám nepoložila, jestli ste v
dětství byla členkou nějaké organizace jakoby Sokol, Junák...
MK: ano
LG: mhm
MK: to sem byla vod vod šesti roku a to bylo ((mluví německy)) až
přišel Hitler do té doby a měli sme to eLKistovalo v Brně oddělení
jedno v Černých Polách
LG: mhm
MK: jedno na Starym Brně ee v té německé školi, která byla toho
dvaa- toho dvacátýho pro- ee le- listopadu čtyřicet čtyry
LG: mhm
MK: zrušena a my sme měli naše v liceu na Husové vedle e toho muzea
a ta druha strana byla ee obchodní akademie německá
LG: mhm
MK: a tak ti dívčím liceum tam sme cvičili ee dvakrát týdně
LG: jo
MK: v pondělí a ve čtvrtek
LG: jo dobře
MK: a potom sem byla ee v Mariánské tedy pro dě- pro školáky v té
Mariánské kongregaci u františkánů
LG: mhm
MK: jak je kostel svaté Magdalény ((kostel sv. Máří Magdalény)) na
Masarykové
LG: mhm
MK: tak tam byli byl ee františkáni á á tam byla ta Mariánská
kongregace
LG: jo
MK: a tak pro ty děcka tam a potom tam tedy sem byla tak jenom
dobrovolně každé každej květen, když se chodilo ze Starýho Brno na
póť do Tuřan
LG: mhm
MK: tak
LG: tak otázky už máme všechny za sebou á tak chtěla by ste mluvit
ještě o něčem, co se týká těch filmů a těch kin něco o čem sme ještě
nemluvili [máte nějakou historku]
MK: [no já nevim cc-]
LG: nebo tak
MK: vo čem
LG: jestli máte nějakou příhodu z kina nebo tak něco
MK: no jo no to sem měla moc ((smích))
LG: ((smích))
MK: vy vidíte že já sem na to se nedívala jestli só to Němci nebo
Češi
LG: jo jasně já to vidím jo mhm
MK: já sem chodila do německýho divadla, tam sem měla ze škole sme
měli přece to vite že Němci se nesměli hrát v Mahenovým divadle, jo,
tenkrát se to menovalo je štátteatr ((Stadttheater)) jo tam směli
hrát jen v ponděli a sice jsme měli v německým domě to vite kde ten
byl
LG: mhm
MK: nebo nevite
LG: myslim že vim
MK: nevite
LG: a jaktože tam ti...
MK: prázdný to prázdný ee Lažanský náměstí vite
LG: mhm
MK: a pak víte jak se de průchod do (šmálky) já nevim jak ta ulica
se menuje, to je to byl dřiv vod falknštejnerové
((Falkensteinerova)) e e tentok e ten barák je tam prázdný místo
Koliště
LG: jo
MK: zrovna ale z toho e jak je Brandlova elki- menuje se tak
LG: to nevim
MK: ta malá ulička co jede elektrika
LG: to nevim
MK: elektrika na každé pád tam je ee tak tam stál Německé dům a
Němci hráli v Německým domě a potom sme byli voni teďka že pré tu
Redutu spravili, já sem ju ještě neviděla spravenó a to bylo potom
pro Němce činohry a takovýho něco
LG: mhm
MK: jo a tak tam sem t- to byly ty německy divadla co sme měli, jo
LG: mhm
MK: á jinak sem chodila do českýho divadla do toho právě na tu
Veveří ještě a do toho do toho Mahenovýho
LG: mhm
MK: to Janáčkovo ještě nestálo
LG: jo
MK: to stavěli teprve teď po válce ee
LG: mhm tak ehm chcete teda zmínit ještě něco na konec rozhovoru
MK: prosim
LG: jestli chcete zmínit ještě něco na konec rozhovoru
MK: ee co bych vám ještě měla vykládat
LG: tak já vypnu ten diktafón
MK: ponejvíc teda a jó a ještě sem byla v tym ve veslařským klubu
LG: mhm
MK: ee v Jundrově, ale ne v tym druhym sice v tym druhym ta brun to
jedno se menovalo brun ruder ((Brunn Rudder)) klub a pak sem přišli
Češi a pak přišla bruna
LG: mhm
MK: rudr ((Rudder)) klub bruna
LG: mhm
MK: tak tam ale ponejvíc v litě sme byli ponejvíc v rokli
LG: jo
MK: a nebo potom v Bystrcu na té Letné
LG: mhm
MK: co tam ještě stojí je všechno co sme udělali tedy z betonu
schody a cesty a chalupa je pryč
LG: mhm
MK: a soused když sem v roku šedesát osum přišla do Brna a přišli
sme tam ven a viděli tak soused mě držel za moji maminku
LG: mhm
MK: a já povidám, ten měl obchod se železem v Královým Poli
LG: mhm
MK: a já mu povídám, pane Mareček a co dělá váš obchod a vite co von
mi na to vodpověděl?
LG: nevim
MK: ten sem položil na oltář vlasti, já povidám, jak to myslite? no
mám zvyk, že mně ho sebrali t- t- to mně de pořád ještě v hlavě tak
tak príma jak mi to řekl
LG: mhm
MK: položil sem ho na oltář vlasti
LG: to jo
MK: není to dobrý
LG: je to dobrý, no smutný trochu ale dobrý
MK: no ale je to doopravdy všechno smutný co se stalo
LG: mhm to jo
MK: já to nevim jak stará ste vy
LG: já já mám dvacet jedna let
MK: kolik
LG: dvacet jedna mám let
MK: ojéjej ojéjejej
LG: ((smích))
MK: ((smích)) to je můj vnuk můj nejmladší vňuk starší
LG: ((smích))
MK: to už mám pravnuka, kterej už je čtrnáct
LG: ((smích))
MK: ((smích)) ách jo, no jó no, bylo by hezký kdyby sme se poznali
LG: to jo tak já vypnu ten diktafon a ještě
MK: já já na každej pád ee tentok vy máte štěstí, že ste mě stihla
LG: mhm
MK: protože já v úterý jedu do Česka
LG: jo
MK: do Čech
LG: mhm no tak e já bych vám jestli vás to zajímá, ty výsledky toho
výzkumu nebo jak to dopadne všechno, tak já bych vám potom
každopádně dala nějak vědět třeba
MK: [no poslóchéte]
LG: [jestli bude nějaká] publikace a tak
MK: no jo no máte mobil taky
LG: mám mám mobil
MK: no tak mně řeknite
LG: jo
MK: já mám tam jenom mobil
LG: mhm dobře tak jo tak já vám ho dám
MK: jo
LG: tak já už to vy- vypnu ten diktafon
konec rozhovoru
1
0.0 3:920Rozhovor vedl: Mgr. Luděk Havel
Rozhovor přepsal: Bc. Kateřina Maťátková a Mgr. Luděk Havel
Datum a místo: 23. 6. 2009, FF MU, Brno
Rok narození: 1927
Bydliště do roku 1945: Cejl (dříve čtvrť Židenice, dnes Zábrdovice)
Povolání: V roce 1942 nastoupil do učení jako strojní zámečník. Po
válce vystudoval průmyslovku a poté pracoval jako montážní mistr.
Povolání: pouze matka, opatrovnice ve školce, kuchařka
Sourozenci: žádní
LH: takže jak sem říkal ee pro začátek bych to tedy zopakoval. vy
ste říkal, že ste Bořivoj H.?
BH: ano, Bořivoj H., narozen druhého desátý, devatenáct set
dvacet sedm v Brně.
LH: a kde ste přesně bydlel v té době?
BH: em je to ffs na okraji (.) středu (.) neboli Cejl, Židenice,
Husovice.
LH: ehm. (...) kterou školu ste navštěvoval do roku čtyrycet pět?
BH: ee navštěvoval sem mm na Vranovské základní školu, neboli
obecnou tenkrát, a měšťanskou na merhautce ((Merhautova))
LH: ehm. (..) a ee kdy ste nastupoval do zaměstnání, to bylo v jakém
roce?
BH: v roce čtyřicet dva.
LH: ehm. (.) devatenáct set čtyřicet dva a jako co ste pracoval?
jaké ste měl [zaměstnání?]
BH: [nó tak] nebyl nebyl výběr, že. v té době. já sem přitom měl
zájem vo hudbu a soukromě sem chodil (.) k profesoru Tomaštíkovi,
(.) kterej byl profesorem na konzervatoři, soukromě jsem chodil na
housle. no a v tom roce štyrycet dva nebyl výběr, bylo mně řečeno
(.) do učení.
LH: ehm.
BH: no tak sem prostě nastoupil do učení jako strojní zámečník.
LH: a ee toho strojní zámečníka ste pak dělal delší dobu?
BH: ano celou (dal) sem celou dobu. no celou dobu ne, pak ee (..)
sem si udělal (.) průmyslovku, (.) že, na Sokolské. no a pokračoval
sem teda v práci u jedné firmy.
LH: ta průmyslovka, tu ste absolvoval kdy? vzpomenete si v jakém
roce to bylo?
BH: to bylo no sem prakticky (.) v pětačtyrycátým roce (..) pro
nedostatek místa sem (.) dělal sem zkoušky, že a pro nedostatek
místa sem nebyl přijat.
LH: ehm.
BH: protože (ten) se vyrovnávaly ty ročníky sl- ty starší ročníky
prostě měly přednost.
LH: ehm.
BH: no tak to bylo v asi v sedmaštyrycátým roce.
LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?
BH: em moje matka byla v doma, já sem žil jenom s matkou.
LH: ehm.
BH: moje matka byla jako (...) v mateřské školce jako opatrovnice,
(.) že. později jako kuchařka, to je takové...
LH: ehm.
BH: tohleto.
LH: á poté vy ste říkal, že ste teda v roce štyrycet sedm nastoupil
na tu ee na tu průmyslovku. a co ste dělal poté, po absolvování té
průmyslovky [(v té firmě)?]
BH: [no zů- zůs-] zůstal sem u firmy, pak sem dělal héém středně
technickej kádr.
LH: ehm.
BH: montážního mistra.
LH: montážní mistr. em měl ste nějaké sourozence?
BH: ne.
LH: tak, taková ee už se dostáváme k těm kinům. á kdy pro vás
skončilo nějaké pravidelné navštěvování kin?
BH: no tak v té době nic jiného nebylo, tak byly kina.
LH: já spíš myslím, do kdy ee do kterého roku ste třeba nějak
pravidelněji chodil do kina, jestli třeba ještě před deseti lety,
před pěti lety, nebo jestli stále ještě třeba [chodíte?]
BH: [né, ne,] ne teď teď už ne. no mohu říct, do těch padesátých
let, pak už začala televize, tak už...
LH: ehm.
BH: u- už prostě to kv- eem to kino pominulo.
LH: tak teď se vás budu ptát na ee na takové ty dětské zkušenosti,
na dobu do vašich deseti let.
BH: no.
LH: ee vzpomínáte si na svůj uplně první návštěvu kina?
BH: ne.
LH: nevzpomínáte.
BH: ne.
LH: ee tak když byste si měl vzpomenout na úplně ty nejstarší
vzpomínky? na co byste si vzpomněl?
BH: no tak to byly eem, chodil sem hlavně teda f tom f té části, kde
ty ee ty kina byly, že. a f f té části bylo na Marxové bylo kino
Lido Bio.
LH: ehm.
BH: na Cejlu, (..) že, bylo kino (.) Bajkal, (.) pozdější (.) Rádio
((Radio)), (.) že. nebo na Bratislavskej ((ulice Bratislavská)) kino
oránia ((Orania)) tak do těchto, do těchto kin sem chodil.
LH: a...
BH: nejčastěji.
LH: nejčastěji ste chodil do těchto třech [(tedy) v podstatě?]
BH: [panč, ano] to to byly, to byly prostě nejblíže...
LH: hm.
BH: bydliště (.) a a v těch deseti letech, to bylo v sedmatřicátým
roce, že, toho (.) toho moc nebylo ((smích)). ale tyto kina byly
v provozu, a tak tam sem (tak) nejčastěji chodil.
LH: a co si vybavujete třeba ňáký úplně první film, nebo ňákou první
vzpomínku z kina?
BH: kin kong ((King Kong)) ((smích))
LH: toho kin konga ((King Kong)) ste viděl v kterém kině? vzpomenete
si třeba?
BH: ev já jsem ho neviděl v televizi, takže ee mám matný už mám teda
matný vzpomínky, no ale bylo těch těch českejch filmů bylo víc, že.
byly prostě ty filmy poplatný době, že, v kterých hrál hugo hás
((Hugo Haas)), že. (..) em kdo ještě z těch starších tam byl? Pešek
((Ladislav Pešek)), jo, (..) no a c- prostě z těchto vvv z těchto si
vobčas prostě teda pamatuji si hodně, teď si obnovuji někdy v
[televizi...]
LH: [hm.]
BH: (protože) probí- probíhaj tyhlety filmy, tak si oživuji
vzpomínky na ty na ty filmy.
LH: a vzpomenete si, jak často ste jako dítě, takže do svých řekněme
těch deseti let, chodil do kina? jestli to [bylo třeba...]
BH: [tak myslim] dvakrát do týdne. [(ně-)]
LH: [dvakrát do týdne.]
BH: [no jó určitě.] (.) pač jiná zábava nebyla.
LH: ehm. a chodil ste ee chodil ste sám nebo třeba s kamarády?
BH: s kamarády, (..) i sám, (..) někdy.
LH: ste říkal teda, že ste navštěvoval hlavně tyto tři kina, to Lido
Bio, Bajkal a oránii ((Orania)). proč právě tyto kina, byla to jenom
ta blízkost, nebo [třeba i...]
BH: [ta blízkost.] ta blízkost, později pochopitelně už sem měl
větší (.) eh (.) okruh.
LH: ehm.
BH: tak to bylo do středu města (.) i (.) do (.) prostě okrajových
částí, jako do Králova Pole, do Husovic, do Židenic, tam kde byl
prostě film, kterej mě nějak nějakým způsobem (nezaujal) název
pochopitelně, mm no tak sem tam šel.
LH: ehm. takže se dá říct, že spíš šel na film, než do kina, že vám
bylo jedno, jestli to je kino v centru, nebo na okraji, ale zajímal
vás hlavně...
BH: [ano.]
LH: [(ten) film.]
BH: ano.
LH: ehm. á jaký byl názor vaší ee vaší maminky ná na film a na kina?
podporovala vás třeba, nebo vám to ňák rozmlouvala?
BH: ne. nerozmlouvala mně to, naopak (..) ne že by mě podporovala,
ale hm prostě neměla námitek.
LH: ehm. á a ve škole třeba nějak zmiňovali se učitelé o filmech,
vyjadřovali se třeba k některým filmům?
BH: jó tak tohle to je otázka, na kterou už já nedovedu odpovědět.
ovšem zřejmě nebyli, nebyli, já sem měl skutečně výborný kantory
(..), jo, učitelé teda.
LH: ehm.
BH: kteří ehm, (..) skutečně byli na úrovni tenkrát, aspoň si to m-,
dneska (.) s odstupem času (..) promítám.
LH: ale nějaké zmíňky třeba, že by vám, že by se zmiňovali o
filmech, nebo o kinech?
BH: ne.
LH: [nevzpomínáte si?]
BH: [ne, ne, ne,] to nebylo.
LH: (pak) ste tedy říkal, že ste ří-, že ste chodil dvakrát týdně do
toho kina. takže by se dalo říci, že pro vás asi to kino bylo
důležité.
BH: [ano, ano.]
LH: [řekl ste, že] eem... projevovalo se to třeba ve vašem chování,
ve vašich zvycích? třeba ve hrách, nebo v ka- (ve h- ve h-) ve hrách
s kamarády?
BH: no, (.) ani ani snad ne, hlavně prostě mě zajímaly hudební
filmy.
LH: ehm.
BH: á tak ty mě jako (..) víc (.) víc prostě přitahovaly. bylo jich
sice hodně málo...
LH: ehm.
BH: ale byly, že, (takže) prostě ( ) řekl třeba em (.) s Voskovcem
a s Werichem ((Jiří Voskovec Jan Werich)) (...) ano, Hej – rup! (..)
a prostě tady tyhle ty.
LH: ehm. (...) ee tady sem spíš ee ještě se chtěl zeptat, jestli
třeba ste em s kamarády třeba napodobovali některé filmové hrdiny,
nebo...
BH: no pochopitelně.
LH: které třeba?
BH: ano, no tak ee při hrách, dětskejch hrách, že, s to už nevim,
jak se ta hra menuje, (..) tak mm (..) sem měl FF Ferenc Futurista
LH: ((smích)) (..) jako přezdívku myslíte?
BH: anó.
LH: ehm.
BH: ano. FF, Ferenc Futurista.
LH: vy ste říkal, že ste měl rád hudební filmy. zpívali ste třeba
filmové písničky?
BH: [ano.]
LH: [nebo] vy sám ste si [zpíval?]
BH: [ano] velice rád. [a dodnes.]
LH: [vy ste zmiňoval (to)] Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)) hlavně tedy myslíte?
BH: no tak to ne, to nebyli jenom Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec
a Jan Werich)), to byla tedy prostě hudba (..) (prakticky) džezová
((jazzová)) (..), (džez) ((jazz)) z kterej mě, kterej mě zajímál.
LH: ehm. (...) tak ee já se podívám dál eem teď se podíváme na
otázky, které se spíš budou věnovat kdy, kde a s kým ste navštěvoval
e ta kina. ee vy ste říkal, že ste hlavně s kamarády chodil do kin.
(..) ee jak často ste chodil do kin ve vašem mm ve vašem věku, do
těch deseti let řekněme?
BH: no tak (to do) těch deseti let, to bylo prakticky do
sedmatřicátého roku, že, tak ee to byli kamarádi ze třídy, s
(kterym) sme chodili spolu, nebo sem chodil mm taky sám.
LH: ehm.
BH: že. (..) tó pf (..) prakticky vyplynulo, panč sem neměl... (..)
měl sem teda v v okolí taky kamarády, ale (..) to byli ve- vesměs
teda ze třídy.
LH: vy ste říkal, že ste chodil tak zhruba dvakrát týdně.
BH: no.
LH: v tom roce čtyřicet dva ste nastoupil do zaměstnání, změnila se
ňák ta četnost návštěvnosti kin?
BH: ano. (.) ano nebylo to tak často, (.) nebylo to tak často, ale
(.) byly prostě v tom štyrycé- v tom roce čtyrycet dva prakticky už
byla t t jiná série filmů, jiný filmy. (..) už tady byly prostě
německý.
LH: ehm.
BH: jo. hlavně teda, (..) německý, (.) že, a (..) vzpomínám si, že
sme byli, to byly, jeden pěknej německej film byl Zasněžená romance.
(.) to byl hudební film. (..) že.
LH: takže dá se říct, že vlastně ste ee trošku se snížila ta na-
vaše návštěvnost kina ne kvůli tomu, že by třeba nebyl čas kvůli
práci, ale kvůli tomu, že s- nebylo [z čeho vybírat.]
BH: [ne ne, nebylo] z čeho vybírat.
LH: ehm. (.) eem v tom, vy ste říkal, že ste nejprve navštěvoval
tedy zase ty tři kina Lido Bio, Bajkal, oránia ((Orania)). po tom
roce čtyřicet dva ee se to rozšířilo [na to...]
BH: [okruh] okruh byl po celém Brně.
LH: po celém Brně, ehm. (.) a měl ste ňáké z těch k- kin, které ste
vyjmenoval nějaké oblíbené, kam ste chodil nejraději?
BH: no tak nedá, nedá se říct (ee em mě teda) prostě (.) zajímaly
filmy. jestli to bylo v, jestli to byla skala ((Scala)), nebo
Moderna, nebo Kapitol to mně bylo jedno.
LH: ehm.
BH: jenom když sem zjistil podle titulku, co tam hrají, zaujalo mě
to, tak sem šel.
LH: ehm. takže nějak jako ne- nehrálo [roli (to kino?)]
BH: [né, ne, ne, ne] ne v- žádnou preferenci jsem nik- k žádnému
(kinu)...
LH: [takže...]
BH: [ač.] (.) byl výběr no tak, (.) řekněme v tom dvaačtyrycátém
roce, v Brně bylo pomalu dvacet kin.
LH: hm.
BH: jen když to vezmeme s předměstíma, to je na každym předměstí
byly dvě tři kina a co v centru pět dokonce.
LH: ehm.
BH: na malym, na malym prostoru.
LH: takže bylo bylo z čeho vybírat.
BH: bylo z čeho vybírat.
LH: a naopak bylo třeba ňáké kino, kam ste nerad chodil, které se
vám třeba nelíbilo?
BH: ((smích)) <no to em> dalo by se hzz dalo by se říct, že že byl
takový kino, bylo to náá (..) my sme tomu říkali flokysna. a to je
ná (...) jak se jede do Králova Pole, dneska je tam (..) velkej
velkej (...) šop ((shop)).
LH: ehm.
BH: jó? em, safra jak jak to kino se menovalo nevim, to bylo malý
(...) poměrně mm, poměrně nedobře vybavený. (..) ((pravděpodobně
Jadran))
LH: já se zkusím podívat tady.
((ticho 8 vteřin))
LH: tak se teda s, takhle narychlo to nenajdu. a (..) a éé a chodil
ste třeba ještě do různých kin podle toho, jestli ste šel třeba s
kamarády, nebo mhm s maminkou třeba. jestli ste si vybíral různá
kina, nebo zase mm bylo hlavní ta (.) [( ).]
BH: [hlavní] hlavní bylo prostě evv (..) co se hrál za film, kterej
mě zaujal, kino ať to bylo zz co se jel řekněme se z toho sem jel až
dd do Králova Pole, když prostě tam byl f- film, kterej (.) bych
chtěl vidět.
LH: ehm.
BH: takže kina, kina mě prostě jako jako vlastní kina mně nic
neříkaly, prostě bylo to film, hlavně film šel.
LH: jasně. ee jak ste se v kině choval obvykle? (.) tím myslím,
jestli třeba bylo ve zvyku v kině ee konzumovat jídlo, nebo nápoje?
BH: ne. ne, já sem nikdy nikdy, soustředil sem se na to, (.)
skutečně mě to z- mě zajímalo prostě děj, jestli když byl, (.) jo.
je pravda, že někdy sem šel v em (.) ne docela spokojenej z kina.
LH: ehm.
BH: s tím, co sem očekával a někdy sem byl velmi spokojenej.
LH: ((smích)) takže, mm třeba během projekce filmu, bavil ste se s
jinými diváky o tom [filmu, nebo ste se...]
BH: [ne. ne. ne.]
LH: a reagoval ste vy nebo ee nebo diváci ve vašem okolí nějak
hlasitě na mm na promítaný film? jestli třeba tleskali, nebo...
BH: mhm toh- to nemůžu říct to, (..) myslim, že ani ty takovýhle (ty
mm) nebyly. (..) prostě v té v tom vod roku dvaaštyrycet až do te do
těch pětaštyryceti, že.
LH: ehm.
BH: to bylo t- to bylo zlý, panč projevte se nahlas...
LH: ehm.
BH: bylo bylo byli sme (.) prostě tady byli Němci, že. a projevit se
nějak (.) a č- Čech obzvlášť, že, protože v té době byly by ty
titulky německý, že, (.) předtím byl wochengšáu ((Wochenschau))
LH: ehm.
BH: týdeník a pak byl vlastní film, i když byl českej tak byl s
titulkama, (..) že. (.) no, projevovat se nebylo vhodné.
LH: ehm. k tomu protektorátu se za chviličku ještě dostaneme eee.
potkával ste v kině své známé, bavili ste se třeba po cestě [s nima
o těch filmech?]
BH: [ano, (.) ano, po] po po filmu potkali sme se a bavili sme se i
vo teda vo filmu.
LH: a co třeba o čem ste se bavili, jestli ste rozebírali?
BH: no o ději, o ději, co se nám líbilo, co ne.
LH: ehm.
BH: hlavně teda emm, herce, (.) k- kteří byli (.) v té době (.)
významní, že, tak vo těch hercích, jak to zahrál a v děj co,
probírali sme prakticky, (..) celej děj toho filmu.
LH: ee chodil ste v té době em jako dítě na nepřístupné filmy?
BH: ano.
LH: ((smích)) a s kým ste chodil na nepřístupné [filmy?]
BH: [sám.]
LH: sám. (..) a jakým způsobem ste se třeba dostal do kina na
nepřístupný film?
BH: no volil sem všelijaké finty, abych abych vobešel, protože t-
tenkrát eee prostě si koupil vstupenku a přišel ste ke šk- ke
vchodu, tam stála žena nebo muž...
LH: [hm.]
BH: [a trhala] vám lístky. tak v ňákým způsobem se musel (.) se tam
dostat, že. no pak v v jednom kině už prostě sem měl (.) tady tuhle
uvaděčku, dá se říct, že jo, (.) koupenou, která mně (..) pomohla
vždycky.
LH: a vzpomenete si na jaké kino to bylo? kde to bylo snazší se
dostat na ten nepřístupný film?
BH: no tak hlavně tam, kde sem měl tady tuhletu a ta byla v lido v
Lido Bio.
LH: ehm
BH: na Marxové.
LH: ee a jaký ste měl pocit z toho, když ste takhle šel na ňáký ten
(.) n- nepřístupný film?
BH: no byl to pro mě pr- zážitek. (..) že. (.) no, (.) emotivní,
někdy.
LH: takže takové trošku do- dobrodružství by se dalo říct.
BH: ano, ano.
LH: ee chodil ste někdy do kina bez placení třeba?
BH: ne.
LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela?
BH: ano.
LH: á jak často?
BH: každou neděli.
LH: každou neděli. ee stávalo se někdy, že by vám třeba návštěva ee
návštěva emm kostela třeba mo- kolidovala, že ste na- najednou
nemohl jít do kina, nebo?
BH: ne, ne, naprosto ne. pač eem v neděli dopoledne sem chodil do
kostela, že.
LH: hm.
BH: a kino bylo až vodpoledne
LH: [(až odpoledne)]
BH: [buďto] ve štyry, v šest, nebo v osum hodin.
LH: ehm.
BH: takže to mně (...)
LH: [nekolidovalo]
BH: [nes- ne- nedělalo] nedělalo problémy.
LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se
hlásil?
BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské.
LH: ehm. á e ovlivňovalo vás toto vyznání třeba ňák v to v tom
výběru mm výběru mm výběru filmů? (...)
BH: [ani ne...]
LH: [tím chci říct,] jestli třeba na faře se někdo nezmiňoval o
nějakém filmu...
BH: [ne, ne...]
LH: [nebo...]
BH: ne, ne, ne, ne naprosto ne.
LH: ee nevzpomínáte, že t-, že by třeba na faře se někdy promítal
film?
BH: my sme na faru nechodili.
LH: nechodili ste [na faru?]
BH: [ne, ee] panč to ee jenom prostě na takzvaný bohoslužby.
LH: ehm.
BH: my nemáme mše, my máme bohoslužby. tak na bohoslužby, že a ty ty
byly v devět hodin ráno v neděli, no tak fff...
LH: ehm. tak teď už se ee budu ptát přímo ná některé filmy na (.)
ten výběr. takže v podstatě ve vašem případě asi na to
nejdůležitější. ee jak ste si vybíral ten konkrétní film? co pro vás
bylo důležité? jestli název, nebo téma, nebo...
BH: no tak v prvé řadě upoutali mě prostě kdo tam hraje, herci.
LH: ehm.
BH: že, (.) a podle toho sem usuzoval, je to komerční, je to
hudební, je to veselohra, je to něco takového. podle toho sem volil.
že bych prostě emm byl zaměřenej na jeden žánr, to ne.
LH: ehm.
BH: (chtěl sem) a viděl sem prostě všechny druhy tady těchto filmů.
LH: takže ste si hlavně vybíral podle herců.
BH: ano, jednak podle herců, ano.
LH: ehm. vy už ste to několikrát řekl, bylo pro vás důležitější v tu
dobu spíš ten film, než to než to kino. ee kde vy ste získával ale
informace o těch ee o těch filmech?
BH: kdyť byly vylepeny nástěnky, kde byly [prostě...]
LH: [takže z plakátů.]
BH: plagáty ((plakáty)).
LH: ehm. mně spíš de o to, jestli třeba z novin, nebo z časopisů,
[nebo z plakátů?]
BH: [ne, ne, ne, ne] plagáty ((plakáty)), panč ee to to člověk
chodil po ulici a podívá se a má to má ee měl to teda na na očích.
LH: ehm. vy ste se zmiňoval o těch hudebních filmech, byl třeba
film, na který ste šel jenom kvůli tomu, že ste třeba někde slyšel
píseň z toho filmu?
BH: to to bylo až později, napřed napřed sem viděl film [a pak...]
LH: [ehm.]
BH: mě upoutal a pak sem si šel a opakoval si tu píseň.
LH: jasně. em měl ste své oblíbené herce?
BH: [ano.]
LH: [nebo] herečky?
BH: [měl.]
LH: [a] (.) kteří to byli třeba?
BH: tak eem (..) v tom (.) období v, tom období prostě do toho do
těch deseti let, no tak to byl (..) Vlasta Burian, ano, Karel Hégr
((Karel Höger)), to už byl, ten už byl později, že. (...) no (.) teď
si nevzpomenu na ména. ten Ferenc Futurista, ale ten ten hrál teda
velmi málo a, že. kdo tam kdo tam byl ještě do těch hugo hás ((Hugo
Haas)).
LH: ehm. (..)
BH: (Adyna) Mandlová ((Adina Mandlová)) (..), že. (..) lída bárová
((Lída Baarová)) (.) hlavně teda ženy.
LH: to sem se chtěl právě taky zeptat, jestli ňáké [herečky, a které
to byly?]
BH: [ano, ano.] no fascinovala mě ee mm zpěvačka (.) švédská (..)
sice byla Němka (..) to byla (.) sára leandr ((Zarah Leander)). (..)
taky marika rek ((Marika Rökk)).
LH: ehm.
BH: nebo rakouská Margot hir- hilšr ((Margot Hielscher)), (..) že.
(..)
LH: ee čím vás tito herci zaujali? bylo to [tím, jak hráli...]
BH: [eem.]
LH: nebo...?
BH: prostě ff tím výkonem. (...) ano, z pěvec- pěvecký pěvci prr
předvedením...
LH: ehm.
BH: prostě tady té řekněme té té úvodní nebo té motivní ((smích))
písně která která ve f- převládala obyčejně, že, ten motiv té písně
p- převládal ce- celým tím filmem. tak ts- upoutal a prostě...
LH: ehm.
BH: zaujal mě no.
LH: čím se podle vás, nebo pro vás v tu dobu ti- tito herci lišili
od těch ostatních herců?
BH: no tak s- svou rolí, svým vystoupením, (.) že.
LH: hm.
BH: a provedením prostě tady téhleté své role.
LH: á chodili ste ná filmy ee nebo chodil ste na filmy některých
těchto herců opakovaně?
BH: ano.
LH: které které to byly? nebo [kdo byl ten...]
BH: [no no hlavně] hlavně to to byla Zasněžená romance.
LH: ehm.
BH: jo. a potom mm později, později prostě to byly tady ty hudební
filmy, teď si momentálně nevzpomenu na (..) kde (...) písně, který
byly v té v té v těch filmech se hrají i dodnes, že. takže to hlavně
tady ty tyhlety (...).
LH: a bylo pro vás v tu dobu důležité, jestli se jednalo o film ee
barevný, nebo zvukový? ee teda pardon ((smích)) [černobílý nebo
barevný?]
BH: [no černo- černo-] no v té době eem b- barevný eště nebyly.
LH: ehm. [takže nevzpomínáte si na žádný?]
BH: [protože ty za- ty to né.] vzpomínám si potom už na pozdější
první barevný filmy, jo který kte- pochopitelně zaujaly, pánč byly
daleko lepší.
LH: ehm.
BH: že. (.) vizuálně, (.) barva,(.) že.
LH: teď jak sem se do toho zamotal (.) další otázka měla být, jestli
ee bylo pro vás důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?
BH: no já sem nezažil ee němý filmy.
LH: nezažil ste [žádný němý?]
BH: [ne, ne.]
LH: ehm. a hrálo pro vás ňákou roli, v které zemi daný film vznikl?
jestli ste víc chodil třeba na české než na...
BH: to nebyl velkej výběr. (.) v té době ve v prostě za (.)
[protektorátu.]
LH: [ehm.]
BH: nebyl velkej výběr, byly tady německý filmy (.), hlavně
rakouský, že, naše (..) no sem tam (.) sem tam ňákej možná (svě-
ale) to už si teda nepamatuju, že by se dostal z jiné provényjence,
ale převládaly tady tyhlety filmy.
LH: ehm. á vybíral ste si spíš třeba ty české filmy, než ty německé,
nebo rakouské?
BH: nedá se říct.
LH: ehm. (..) ee které filmy ste měl rád, a které ste naopak rád
neměl?
BH: já em nemůžu říct, že se bych neměl rád.
LH: ehm.
BH: já sem ho viděl a sem prostě si řekl no, (.) nesplnils mý
očekávání a tím to končilo. já sem prostě nedělal žádný závěry,
jestli to nebo ono, že, ale (vv) čekal sem, řek ee řekl sem si, nebo
sme seděli (tak v) jo, s kamarádem, tak sme si řekli, no mohlo to
být lepší.
LH: co dělalo ten, co dělalo pro vás ten film dobrým filmem? byli to
ti herci, nebo...
BH: prostě muselo to mít nějakej děj a muselo to prostě ti herci,
kteří ehh hráli prostě ty hlavní role, no tak mě museli něčím
zaujmout.
LH: ehm.
BH: svým vystoupením, chováním a áj pochopitelně musel být i děj
nějákej. na ňákou tu slátaninu, které byly, bylo taky dost, že, tak
to ss- říkám, to sem si řekl, no to to nestálo za to a tím to
končilo.
LH: a naopak, když ten film vás zaujal, tak třeba [šli ste na...]
BH: [tak sme o] tom debatovali.
LH: a šli ste na něj třeba ještě jednou?
BH: třeba eště jednou.
LH: ehm. a to právě tady mám další otázku, jestli ste šel na ňáký
film vícekrát? vy už ste zmiňoval tu ee Zasněženou romanci.
BH: ano, [ano.]
LH: [tu ste] viděl kolikrát, vzpomenete si?
BH: nevzpomenu, myslím dvakrát třikrát.
LH: ehm. á jaké druhy jiné zábavy kromě kina ste měl v té v té
[době?]
BH: [hudbu.]
LH: hudbu. á dával ste jí třeba někdy přednost před kinem?
BH: ano.
LH: jakým způsobem? [třeba chodil ste...]
BH: [no protože] v té době, v té době sme měli jako jako mladí s-
svůj taneční orchestr. (..) a tak emm sme mm mívali zkoušky
pochopitelně, (.) že s-. (.) místnost sme neměli kde, tak sme prostě
jezdili po hospodách, kde měli klavír.
LH: hm.
BH: jo, abychom mohli hrát. (..)
LH: vy ste říkal, že vy ste se vlastně u toho ee profesora Tomáš-
BH: Tomaštík.
LH: Tomaštík, [Tomaštík.]
BH: [Tomaštík.]
LH: ee že ste se u něj učil na housle.
BH: ano, [osum let.]
LH: [takže tam...] hm, takže v tom tanečním orchestru ste hrál ee
také [na housle?]
BH: [né hrál] sem, hrál sem doprovodnej ee nástroj kytaru.
LH: takžé v podstatě ta hudba vás [em zlákala?]
BH: [ano hudba] mě pro hub- hudba mě provází celej život.
LH: ee e tak ee teď se podíváme ee k těm na ty kina ee tady
brněnská. em jaké byly rozdíly v místních kinech, jak vy ste vnímal
třeba rozdíly v těch místních kinech?
BH: no tak em některý na tehdejší dobu byly luxusní, některý byly
normální prostě. jenom dřevěný židle n- někde byly ee prostě už
<thape> ((smích)) tapetovaný, že.
LH: ehm.
BH: jo, vybavení už prostě, (..) když tam člověk vešel, tak vešel do
něčeho, (.) že. a to to byly to byly hlavně teda ve středu města, to
byla ta Moderna, víte kde byla Moderna?
LH: Moderna...
BH: no.
LH: ta [by-]
BH: [na] Dominikánským ((Dominikánské náměstí)).
LH: [na Dominikánským.]
BH: [pak to byla Jalta.]
LH: ehm. v podstatě ve středu uu k těm mm jestli se nemýlím k těm
takovým luxušně- luxusnějším patřil ee dnešní skala ((Scala)).
[tenkrát to s-...]
BH: [ano skala ((Scala)), Moderna], Kapitol, Central.
LH: ehm.
BH: jo, Alfa.
LH: Alfa, jasně.
BH: no, to bylo to byly prostě tyhlety kina byly, (.) dá se říct
luxusní. [no panč...]
LH: [takže na] na úrovni.
BH: ano, na úrovni.
LH: á lišilo se to třeba i přístupem zaměstnanců?
BH: no tak nemohu říct, s panč tam z- ze zaměstnanci prakticky ste
nepřišel do styku, u pokladny ste lístek uvedl a uv- (.) uváděly
(..) ano byly uváděčky, měl ste prakticky číslo řady, číslo...
LH: ehm.
BH: sedadla, tak jedině s tak ste přišel (.) do styku (.) se
zaměstnanci.
LH: á třeba ti zaměstnanci v těhletěch luxusnějších kinech mívali
třeba ňáké em uniformy, [nebo...]
BH: [livreje] ne, ne, neměli, ne. aspoň si nepamatuji.
LH: ehm. teď tady mám takovou ještě podotázku, jestli hrály tyto
vlastnosti, které ste zmínil, roli při výběru kina, ale vy ste eem
říkal, že pro vás hlavní byly ty ee filmy spíš.
BH: [ano.]
LH: [bylo] přece jenom, bylo pro vás, jak to říci, trošku lepší jít
do nějakého toho...
BH: pochopitelně, dělalo mně dělat to měl em, dělalo mně to dobře,
jo prostě pr- to prostředí na vás působí jinak, jako prostě v tom
kině, kde prostě máte (.) omezený možnosti, malý je to, (...) tmavý,
prostě... (..) to to je ten rozdíl. (.) ten pocit z toho je daleko
větší, když je, když máte větší prostor a je (..) lepší vybaven.
LH: hm. a vzpomenete si, z čeho se obvykle skládal program ee
projekce?
BH: ano. (bylo) prostě t- byl týdeník, nebo teda za á protektorátu
to byl ten německej wochenšau ((Wochenshau)), že. no a pak b-
následoval hlavní film.
LH: ehm.
BH: ňáká ta reklama mezi tím mezi mezi tím mm týdeníkem, co se
uváděl a hlavním filmem, ňáká ta reklama tam naběhla, ale a konec.
LH: a měl ste o ty doprovodné části, třeba o ten týdeník, o ty
reklamy zájem? [zajímaly vás?]
BH: [ano, ano.] panč to byly aktuélní sy- a a aktuélní věci.
LH: ehm.
BH: a hlavně teda za války, jak ((smích)) <vyhrávají na frontě a
podobně.> e to bylo zajímavý, [že.]
LH: [hm.]
BH: ale, ne- říkám nejenom prostě tady zz tady ty zážitky z té
fronty i prostě tam byly věci, který se jako ee týkaly prostě nás
tady v republice v če- nebo v protektorátě tenkrát, konkrétně nás se
týkaly.
LH: takže to bylo, vlastně ste získával informace z těch [tý-]...
BH: [anó] informaci (.) z z vizuálním poh- požitkem.
LH: teď mám tady takovou, eh poslední otázku, tady z této ee sekce,
byl ste někdy ee přítomen promítání v domácnosti?
BH: (..) ne.
LH: nevzpomínáte si, že by třeba někdo z vašich známých, blízkých,
měl projektor a [tím vám promítal?]
BH: [ne, ne, ne, ne], ne, ne.
LH: ehm. tak teď se půjdeme podívat na období protektorátu. ee jak
na vás působily změny po rocé devatenáct set třicet devět, kdy
začaly ee platit protektorátní předpisy? ee tím myslím, byla třeba v
Brně mm kina, která byla německá a která česká, kam chodili více
Němci a kam chodili více Češi?
BH: no tak st- nedá se říct st- nedá se říct, že by prostě to bylo
vyhraněný přímo, poněvač Němci v Brně měli svůj Německej dům
((Německý dům)), kde měli koncertní sál, co tam měli ještě, kavárnu,
restauraci, taneční a nevim, jestli tam neměli dokonce svoje kino.
LH: ehm.
BH: že, takže ale (..) nemůžu říct, že by, že by to byl vyhraněný
jenom německý, nebo nebo jenom český.
LH: přece jenom změnilo se to třeba v některých kinech em v přístupu
lidí, nebo v chování lidí?
BH: (..) no tak já sem s nima nepřišel do styku, že.
LH: hm.
BH: přišel a sedl si vedle a hotovo.
LH: jasně.
BH: my sme, ee ani sme se nebavili, ani sem neviděl, jestli je to
Čech, nebo Němec, že, proč tó...
LH: a chodil ste do kina víc, nebo míň v této době, po tom roce
třicet devět?
BH: myslim, že sem chodil stejně, stejně, zas mě prostě mě (.) když
některej film sem chtěl vidět, tak sem na něj šel.
LH: ehm.
BH: ale, že bych, jenom že bych musel jenom do kina, protože du do
kina, ne.
LH: vy ste říkal, že pak hlavně po od toho roku štyrycet dva, nebo
potom...
BH: ano.
LH: zhruba tak, že tam j- jako tá návštěvnost těch kin trošku
poklesla, protože nebyla nabídka, nebylo to, co by vás zajímalo.
BH: n- nebyla to co ano, a byly jiný zájmy, už.
LH: tím myslíte co třeba?
BH: co? hudba.
LH: hudba, hlavně, [ehm.]
BH: [ano.]
LH: em á změnil se výběr filmů, na které ste chodil v této době?
(...) jestli ste třeba chodil trošku na jiné filmy, než ste chodil
předtím?
BH: mm no tak myslím né, panč t- tenkrát nebyl nebyl výběr. a no ták
výběr byl, alé ty filmy mě nezaujaly prostě názvem anebo prostě už
(.) taky vo to no bylo to pořád německy.
LH: ehm.
BH: německy filmy a německy a už to prostě to to člověka
votravovalo. né votravovalo, ale řekl sem si, tam já nemusím zase na
ně chodit.
LH: ehm.
BH: jó, zas zas tam bude to, to, to, nebo...
LH: á vzpomenete si, jak se diváci v kině ee v době protektorátu
chovali?
BH: no já myslím, že to ale záleželo na tom, jaký bylo osazenstvo,
jestli tam byla ee většina Čechů, nebo Němců, tam em pochopitelně,
někteří Němci r- reagovali na určitý (..) jo, emotivněji.
LH: [ehm.]
BH: [jako] my če- my sme byli (..) držený.
LH: takže vzpomínáte si, že by třeba se v kině ee třeba hajlovalo,
dokonce.
BH: tak to nepamatuju.
LH: [to nepamatujete.]
BH: [ne, ne.]
LH: ale ee [řekněme...]
BH: [ale emotivněji] v emotivněji se chovali ev Němci při určitejch
scénách, který nás dusily a je povzbuzovaly.
LH: ehm. ee jak se vaše chození do kina a chování těch diváků v tom
kině, měnilo s blížícím se ee koncem války?
BH: (..) no ke konci ke konci války prakticky už ee (..) sem ani
kino na- nenavštěvoval, ano.
LH: ehm.
BH: protože v prakticky Brno bylo vosvobozené v dubnu a (.)
štyryadvacátýho dubna, že, a předtím (..) předtím byly nálety (.) to
sme (.) bydleli ve sklepě, (prakticky celou dobu), to sme se
neodvažovali ani em prostě být v bytě, jo, panč sme byli...
LH: [hm.]
BH: [zalezlí] celý osazenstvo toho činžáku, kde sem bydlel,(.) jo,
takže ty kina už prostě potom pominuly, ty už potom nehrály (..) ke
konci.
LH: (..) ehm. a vzpomenete si po osvobození ee na ňákou návštěvu
kina?
BH: hm (...) no zase sem je navštěvoval, ale ne tak často, dá se
říct už (..), že.
LH: [co...]
BH: [to] to už potom v těch vosmnácti, v těch vosmnácti letech k to
to bylo něco jinýho. byla eufórie, byli sme osvobození.
LH: hm
BH: no tak byly jiný, daleko jiný zájmy jak jak kino.
LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se
ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé
se chovali jinak [u filmů...]
BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic
takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede.
LH: [ehm.]
BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po
pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.
LH: jasně. tak ee teď se zeptám konkrétně na ty ee na ty filmy, já
bych vás poprosil, tady je seznam filmů ee přečtěte si ee jde o
filmy, které byly promítané v českých kinech od roku třicet jedna do
roku štyrycet pět, můžete mezi nimi označit ty, které jste ee které
jste viděl, nebo, [které (patřily k vašim) oblíbeným...]
BH: [který sem viděl?]
LH: filmům?
BH: no tak ee To neznáte Hadimršku, (znova) to to řeknu, le- em
Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)), Pobočník Jeho Výsosti, Zlatá Kateřina sem neviděl.
LH: ehm.
BH: ne, Mata Hari ano, Cácorka ne, Moderní doba, Tři muži ve sněhu,
Svět patří nám, Sněhurka a sedm trpaslíků, Ducháček to zařídí, U
pokladny stál, Tři děvčátka pokračují, To byl český muzikant,
Opereta, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou, no, bar- á
minchenhausen ((Münchhausen)) Dobrodružství barona Prášila,
Tanečnice, to to je myslim tá marika rek ((Marika Rökk)), jo?
LH: ehm.
BH: no. La Paloma, Neviděli jste Bobíka?, tak <většinu sem viděl.
většinu.>
LH: ne, ne, ne Tanečnice, to je český film, s Marií ee Glázrovou
((Marie Glázrová)). ee [ta Tanečnice.]
BH: [taneční, ta-], hm tak tak to mě to mě teda zmátlo.
LH: á takže vy ste v podstatě to tak jako prošel, zjistil ste, že
ste viděl skoro, [skoro všechno...]
BH: [skoro, skoro] všechno
LH: byl tady z těch ňákých filmů, které ste, mm který ste viděl
třeba častěji, nebo vícekrát?
BH: áno. ano, řekněme ee U pokladny stál s Vlastou Burianem ((Vlasta
Burian)), že, Roztomilý člověk s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)),
(...) no Svět patří nám, Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), (.) no.
LH: (á...)
BH: Pobočník Jeho Výsosti, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)) no, (to to je)...
LH: proč ee právě tyto filmy, nebo proč ee patřily k těm oblíbeným
ty, které ste menoval teď?
BH: no ts tu oblíbenost dělali herci.
LH: herci, takže tady to byl hlavně, když [to tak vezmu Vlasta
Burian...]
BH: [uď to byl Oldřich Nový], Vlasta Burian.
LH: hm.
BH: áno, nebo Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)).
LH: vzpomněl byste si ještě, kdy a kde ste tyto filmy viděl třeba?
BH: no tak to to si nevzpomenu...
LH: [nevzpomenete.]
BH: [kde,] ale v <každopádně sem je viděl a né jednou> tady tyhlety
filmy s- kc- vo kterých sme teď mluvili.
((listování))
LH: dobře tak já vám tedy moc děkuji, zeptám se ještě, jestli byste
chtěl dodat něco, o čem sme nemluvili, třeba o těch (.) o těch
kinech?
BH: já myslim, že ne.
LH: dobře, tak já vám moc děkuji za rozhovor.
BH: není...
konec rozhovoru
1