Quote

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný? [(ten když ste)]

MS: [barevný bylo] moc málo.

LČ: [moc.]

MS: nějaké zkraje ee byl, po válce, americké, ale jinak my sme měli
všechno černobílý. [a byli]

LČ: [a pot-]

MS: sme spokojení. [(i když)]

LČ: [takže ta] barva pro vás hrála [nějakou]

MS: [ne]

LČ: roli potom [nebo]

MS: [ne] ne, to, samozřejmě, že to sme byli zvědaví na tu barvu, já
třeba když byla barevná televize, já ji neměla dlouho, tak sem se šla k
sousedovi podívat, abych viděla, jak vypadá Národní divadlo v barvách.
tak to sem u něho poprvé viděla, no.

LČ: a kromě toho kina ste měla nějaké druhy zábavy, kterým ste se
věnovala třeba pravidelně, kromě vedle kina prostě třeba?

MS: ee divadlo.

LČ: [divadlo.]

MS: [sem] měla předplatný do divadla, to muž hlídal a já sem měla
předplatný do divadla. to sem chodila.

LČ: a třeba jiné aktivity myslím třebas i sportovní nebo hmm nebo
[turistika nebo]

MS: [hmm já sem] sportovní antitalent.

LČ: ne, [to vás ( ).]

MS: [ne], dřív sem strašně seděli sme na zemi, dívali se na hokejisty,
my sme měli mezi prvníma už v šestapadesátým roce televizi.

LČ: mhm.

MS: [vída-]

LČ: [takže] v té za za [té]

MS: [a]

LČ: války [s vlas- vlastně to byla konkurence s divadlem.]

MS: [ale teď e úměrně věkem] vůbec na sport. jo tak někdy když je
Olympiáda, tak se dívám, ale už ne, už ne, už ne.

LČ: a tehdy tedy ste chodila spíš do divadla do kina, ale jinak vlastně
jiná aktivita [to spíš ne-]

MS: [jinak ne], jinak sem ža- s dětima do parku, nebo do toho dětskýho,
nebo do Radosti ((Radost)) na Bratislavskou do toho

LČ: [divadýlka].

MS: [loutkovýho] nebo co tam bylo, tak sem chodila s dětima. a potom jak
sem byla zaměstnaná, tak ee, když ste měla náročný zaměstnání,

LČ: tak [nebyl ani čas.]

MS: [tak ste] byla ráda, že ste přes celý Lužánky donesla nákup dom,
uvařila v pět hodin dennodenně se vařilo v pět hodin byla večeře oběd,
pak kdo si jako co našel, nebo studená večeře. a už sem byla ráda, že
sem. já třeba v té knihovně sem měla náročný zaměstnání. starosti a tak,
to mě, jo, potom sme našli zálibu ježdění do Jugoslávie, když sme
dostali.

LČ: ale to už bylo později vlastně.

MS: to bylo od [pětašedesátýho]

LČ: [mhm.]

MS: roku.

LČ: a po osvobození ste nějak z- začla chodit brzo třeba na atmosféru v
kinech po [osvobození se-]

MS: [na to sme] byli asi zvědaví, to sem chodily ty americký filmy po
válce, tak to jo. to sme byli zvědaví a myslím, že se hodně chodilo do
kina.

LČ: že se hr- začlo právě i [proto,]

MS: [mhm.]

LČ: že byly ty novinky, [jiný program].

MS: [ano, ano, ano,] ano. že na- ale to bylo asi do osmačtyrycátého roku
a pak už to bylo zase [( )]

LČ: [a vlastně] jak ste říkala, že ste teda během náletu ste nechodila a
dovedla byste nějak si vzpomenout, jes- kdy ste vlastně začla zase
chodit? jak brzo třeba po po [skončení války]?

MS: [no, tak] hned to nebylo. Brno bylo dost rozbitý a člověk e se aji
bál, pumy byly, přes Lužánky byly tam nevybuchlý pumy. Černý Pole taky
byly zasažený a ste nevěděla kde co je, tak ee to se nechodilo ani do
(zaměstnání) po [válce].

LČ: [mhm.]

MS: to bylo všechno jako zavřený.

LR: hm dobře. a ještě poslední otázka tady z toho okruhu, kdy pro
vás skončilo pravidelné navštěvování kina.

ML: když začala televize.

LR: když začala

ML: nebo, vlastně ne, to vám můžu říct hned, to bylo v roce
devatenácet padesát osum, kdy sem byl z Brna přeloženej ven. jo, to
znamená, to sem byl ee ve vel- u Velkýho Meziříčí potom v Chotěboři.

LR: a tam ste do kina už nechodil.

ML: to se do kina nechodilo, protože to, tenkrát ty filmy, prosim
vás,

LR: jo, jasně.

ML: a potom už začala televize, no tak to vůbec.

ML: [potom] za války, no tak to už byly filmy přizpůsobený prostě
německýmu, německýmu režimu.

LR: hm a jak často ste jako dítě do těch svých asi deseti let chodil
do toho kina.

ML: podle toho, jak ty filmy běžely.

LR: [podle toho, co vás (zajímalo.)]

ML: [jak se to, jak jak se to] obměňovalo.

LR: aha aha takže můžete ňák [třeba]

ML: [no to vám] to vám neřeknu takhle ten, a potom taky záleželo,
[podivejte se, záleželo taky na tom,]

LR: [( )]

ML: tenkrát byly soboty pracovní,

LR: hm

ML: jo, otec byl prakticky zaměstnanej, poněvadž ten jezdil, ten
jezdil jako po těch, po služebních cestách,

LR: hm

ML: jo, takže to a a máti, ta s náma to, ta s náma ani tak moc do
kina si nevzpomínám, že by, že by maminka šla s náma někdy do kina.

LR: hm takže ste se

ML: i když fakt je to, že my sme vlastně měli, sme bydleli na Jana
Uhra, to tenkrát bylo Dobrovskýho, takže sme měli dva biografy dá se
říct za humnama, jo, to bylo kino Stadion,

LR: hm

ML: a bylo to dole, dole na Cihlářský. to bylo tenkrát, se to
menovalo Studio.

LR: hm takže ste chodil s tatínkem, s nikým jiným, nebo...

ML: ne.

no a potom to, potom až se přišlo na ten ee na to gymnázium,

LR: hm

ML: tak to už sme chodili, to už sme chodili jak se říká parta.

LR: dobře, a kina ste navštěvoval ty za humny, jak ste [řekl, a
ještě]

ML: [no tenkrát] tenkrát ne, podívejte se, to už bylo to, tenkrát to
bylo ee tenkrát to bylo daný tím, že více méně už začaly nálety,

LR: hm

ML: takže my sme neměli od rodičů <povolený někam> na ňáký takový.
ale zkrátka a dobře, když sme šli sami,

LR: hm

ML: tak v zásadě to byly kina, kde sme to měli jak se říká ee k
doběhnutí domů.

LR: hm

ML: jo no a to byly ty dvě kina, to bylo to, tady ten Stadion,

LR: hm

ML: to sme měli prakticky to bylo pár minut vod baráku, dole, dole
to Studio jak by smet, no a ještě snad bylo, k dosažení bylo v
Žabovřeskách ta, Lucerna.

LR: jo, takže tahle tři kina ste navštěvoval jako malý.

ML: a jinak to jinak prostě tady ty ve městě, to už bylo dost
takový,

LR: hm a vy ste teda říkal, že ste chodil do kina s tatínkem,

ML: ano.

LR: jaký byl názor těch rodičů na ten film.

ML: no tak to tenkrát se nebralo jako názor <prosim vás, to je>
tenkrát to nebylo tak jak dneska, když se kouká někdo na televizi a
řekne, že to bylo pro kočku, nebo že to bylo jak <pro kočku,> nebo
že to je blbost,

LR: hm

ML: <jo> anebo že se na to dalo koukat.

LR: takže bavili ste se o filmu?

ML: ne

LR: doma

ML: ne.

LR: dobře. a co ve škole?

ML: vůbec ne.

LR: vůbec. hm učitelé vůbec [nekomentovali]

ML: [ne ne ne]

LR: kina, biografy, filmy, nic. a ten film byl pro vás v tomto věku
v tomto dětském věku důležitý?

ML: no podívejte se, byla to změna. jo pá- co sme tenkrát měli jako
dítka. jo, to byly buďto, buďto to byly knížky, ale to prakticky
byly takový, ty knížky, no to se neobměňovalo za protektorátu. to
byly knížky z první republiky, to byly takový typický, já nevím
Broučci,

LR: hm

ML: potom později ten, Kája Mařík, jo, <takový prostě ty>

LR: hm

ML: no a pochopitelně ta, ee jako skautská literatura, jo, to.

LR: hm a

ML: nebo spíš takhle, jako knížky nás spíš držely ty časopisy pro
mládež. to byly, Mladý hlasatel,

LR: hm

ML: páč tam vycházely ee Rychlé šípy, a a potom byly ještě ňáký
skautský.

LR: hm

ML: ale mě spíš to táhlo k tomu, k té k té sokolské tématice,

LR: hm

ML: protože já sem jako do skautingu nechodil, jo? protože a to bylo
zase daný tím, že že moje matka, no tak to byla jako sokolka vod
((smích)) <dá se říct> duší tělem,

LR: hm

ML: jo, no a měli sme to kousek do Sokola na stadion. to byl Sokol
Brno jedna.

LR: do tělocvičny. a když vás, když pro vás byl ten film tak dalo by
se říct důležitý, tak ee jestli se to projevovalo ve vašem chování,
ve hrách, v tom, jak ste se bavili s přáteli, s kamarády,

ML: tenkrát na to nebyly prosím vás myšlenky, jako kluci. něco o
filmu se bavit nebo tak, to

LR: dobře. a tak teď se přesuneme spíš do toho třeba, jako vlastně
vy ee eště do těch desíti let žil v protektorátu, ale až po teď se
přesuneme do té doby mezi tím čtyrycet dva, čtyrycet pět, [to
znamená]

ML: [no to máte] tam do toho protektorátu, no tak to bylo do
třinácti let.

LR: hm

ML: prakticky já si tady ten protektorát, to si velmi dobře
pamatuju,

LR: hm

ML: a co bylo potom, to si pamatuju ještě víc. zvláště to, co bylo
po vosumaštyrycátým.

LR: hm a v té době protektorátu ste chodil do kina pořád stejně nebo
častěji.

ML: podle toho, jaký tam byly filmy, to znamená chodilo se na to.
podívejte se <tenkrát žádnej velk- moc velkej výběr nebyl.>

LR: hm

ML: byl jednak byly ňáký český filmy a to muselo bejt mlá- aby to
bylo mládeži přístupný, to je jedna věc,

LR: hm

ML: a potom tam byly německý filmy a na ty se nechodilo.

LR: hm

ML: jo, páč ty nás vůbec nezajímaly.

LR: hm proč vás nezajímaly?

ML: no to byly německý filmy.

LR: hm

ML: to bylo jako to em no to byla mentalita Čechů, ignorovat prostě
všechno co bylo německý, obzvláště tady v Brně.

LR: hm

ML: kde bylo Němců jak dobrejch.

LR: a ee která kina ste navštěvoval. už ste říkal, že v tom dětství
ste navštěvoval převážně ta

ML: to byly prostě,

LR: [Lucerna, Stadion]

ML: [to byly tady ty] kde sme to měli u toho, no a potom vobčas se
šlo, vobčas se šlo do města,

LR: hm

ML: když byl ňákej ten, když byl prostě ňákej, ňákej ee dobrej film,
no a ve městě, no tak tenkrát to byly ty, tam bylo na vybrání bylo
štyry nebo pět biografů.

LR: hm

ML: a to já si vzpomínám, no tak to bylo na dnešním Moravským
náměstí, to byla skala, ((Scala))

LR: hm

ML: potom na Poštovský to byla Alfa, dole u divadla Kapitol, na
Dominikánským náměstí nevím jak se to, to si nevzpomínám,

LR: [Moderna?]

ML: [to potom,] jak?

LR: Moderna?

ML: Moderna. no a potom to byla Jalta.

LR: Jalta.

ML: ale chodilo se to vám můžu říct na náměstí Svobody,

LR: hm tam byla...

ML: Central.

LR: Central.

ML: centrál ((Central)).

LR: a pak Úderka se to menovalo.

ML: a to byla Úderka, jo a kam sme chodili potom naproti nádraží, to
zřídili Němci. to se menovalo ópé ((OP – Ohne Pause)),

LR: hm

ML: zkratka one pause ((Ohne Pause)). tam se promítalo prostě durch,
jo, a a tam byly jednak tam byly ty, ty jejich německý ten zvukovej
týdeník, ale to se ignorovalo, když tam byli Češi, tak dost často
vzdychali, při promítání. ale my sme tam jako dítka sme tam chodili,
protože tam se promítaly německý trikový kreslený filmy. barevný.