Quote

LG: a e kdy ste (tak) nějak pravidelně přestala chodit do kina?

RM: pravidelně? no tak (...) jak dlouho no (.) jak- e (.) jakmile
byla televize (.) tak e (.) to nepřerušilo teda <moje kino> (.) ale
už to nebylo tak (.) přece jenom sem tam se něco vidělo a byly e a
už sem byla vdaná, měla sem dítě, že, takže už nebyl ten čas
(takovej) ale (.) dokuď sem byla (.) no já si myslím, že aj eště za
vdana sme chodili hodně do kina (..) to mohlo být tak někdy (.)
určitě do toho (..) pětapadesátýho (.) do toho pětapadesátýho roku
možná i dýl (.) to sem ještě dost sme ještě do toho kina chodili,
ale už to bylo takový omezený (.) ale (.) e do kina potom (.)
normálně (.)

LG: (...) a e jak často ste teda (.) v (.) do těch deseti let (.) [
(tak) chodila do kina]?

RM: [no tak] (.) to nevím jak často jako do desíti let, no ale (.)
chodili sme do kina ale (.) protože to sem byla děcko (..) takže to
(.) vám neřeknu jak často (..) ale jak něco bylo tak sme tam šli no

byli sme takový kinaři, že sme šli třeba na štvrtou (.) a když to
bylo ve městě <hned sme navázali na šestou> anebo asi na osmou...
když se nám něco líbilo (.) chodili sme do kina pořád.

RM: a šli sme jenom (.) tam kam sme mohli (..) že do těch kin sem
chodila potom (.) víc po té válce (.) jako děcko málo, že

(.) nebylo to tak nějak strašně moc, že (.) sem tam (.)
(protože) ke konci války vůbec už sme nechodili (.) jak už začalo e
začaly být ty nálety nebo tak (.) tak to už sme vůbec nechodili do
kina (.) nikam (protože) to už bylo nebezpečný

RM: do kina myslím moc nechodilo (.) když končila válka

LG: a kdy s- s- se teda jakoby ke konci války přestalo (.) jako (.)
chodit do toho kina? vy ste říkala, že ste přestala chodit do školy

RM: no ano ano (.) jak už byly (.) ty nálety častější

LG: [mhm]

RM: [to bylo] ee začátkem pětaštyřicátýho roku a koncem
štyřiaštyřicátýho (.) to už byly nále- e to už byly poplachy (.) a
to už ee (.) se lidi e báli chodit, protože určitě chodili ješče (.)
ale já si myslím, že už to bylo omezený aj všechno (...) protože to
měli lidi jiný starosti (.) než chodit do kina (.) za války se
necho- ke konci potom tančit nebo něco neexistovalo

LG: mhm a vy ste si televizi pořídila kdy? nebo

RM: my sme měli první televizi myslím (.) kdy byla prvně
spartakiáda?

LG: nevím

RM: takže (.) po té (.) po té spartakiádě (pač) to sme ju neměli
(..) no to mohlo být někdy (.) já tuším něco kolem šedesátýho roku

LG: mhm

RM: tak nějak

LG: a do té doby ste teda tak nějak pravidelně navštěvovala kina?

RM: no

LG: mhm

RM: ale aj potom ešče [po té]

LG: [aj potom]

RM: taky protože tam toho moc nebylo v té televizi, že?

LG: mhm

RM: to sme chodili pořád do kina (..) manžel byl taky strašnej kinař
(.) to sme (.) lítali z kina do kina (..) (no)

JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné
navštěvování kina, kdy ste přestal chodit do kina. nějak pravidelně,
nebo často.

CN: u mě je otázka, jestli sem chodil pravidelně předtím, mně se nezdá,
že by v tom byla nějaká soustavnost, eště sem se pokoušel i s manželkou
o tom hovořit, vona myslí teda pokud de o její rodinu, tak že snad
chodila do kina každej týden, já vůbec si nedovedu tohle vybavit, jak
to bylo.

takže
pravděpodobně sem byl nějak průměrnej, jako všichni nějak se tam
chodilo, když byl nějakej novej českej film, to většinou nebylo velmi
často, byly plakáty, že jo, a tak člověk čet, eem odhadoval bych to
vysloveně rekonstrukcí, že to teda je asi možno říct tak jednou měsíčně
že sem,

JV: hm

CN: mohl bejt v kině, ale nebylo to zase taková soustavná návštěvnost,
abych mohl říct a skončilo toto tehdy a tehdy. vono to pořádně ani
nezačalo ani neskončilo, je to takový dodneška poměrně velmi namátkový
skoro nebo....

JV: ale tak jednou za měsíc je poměrně často na dnešek.

CN: tehdy ovšem nebyla televize, že,

JV: em a teďka bych se zeptala, vy už ste mi to vlastně částečně říkal,
em jak často ste do těch svých deseti let chodil do kina. jestli to
tedy bylo taky jednou měsíčně, nebo myslíte, že to bylo jinak?

CN: do těch deseti let si dovedu představit, že to nebylo jednou mě- že
to bylo trošku řidší.

JV: hm

CN: opravdu myslím že teda, právě to toto byly filmy vyloženě dětský,
myslím že na takový filmy, který zpravidla sou určený em obecnému
diváctvu, že tyhlety filmy pro dospělý že, že prostě nenapadlo maminku
aby, aby mě ňák takhle k nim otevřela cestu. to až potom, když sem byl
na tom gymnáziu, a vůbec když sem se začal trošku rozhlížet po Brně.

JV: hm

CN: mělo to i patrně větší stimul pro nás byla i ta okupace německá.

JV: hm

CN: že člověk jaksi začal víc vnímat, když něco bylo český, že.