Quote

Rozhovor vedla: Marie Barešová
Rozhovor přepsal: Jan Trnka
Datum a místo: 26. 2. 2009, Brno

Rok narození: 1924, bez sourozenců

Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila v Brně, poté bydlela
v Bratislavě, v Kyjově, pak ve Vracově, kde vychodila první dva
stupně obecné školy. V roce 1939 se vrátila do Brna a bydlela
v penzionátě Vesna na Lipové (rozmezí Stránic a Starého Brna), od
1940 v ženské útulně na Falknsteinerové (dnes Gorkého - Veveří).
Poté, co se v lednu 1944 vdala, přestěhovala se na Lerchovu
(Masarykova čtvrť - Stránice) a odtamtud na Palackého třídu
(Královpo Pole), není známo zda až po konci války.

Povolání rodičů: Otec ředitel měšťanské školy, matka v domácnosti.

Povolání narátora: má vychozenou obecnou školu, kvůli okupaci
nedodělala učitelský ústav pro ženská povolání. Od 1942 totální
nasazení jako uklizečka na rohu Kotlářské a Kounicové, poté, po
svatbě totálně nasazená v Kuřimi – továrna na letecké motory. Po
válce pracovala v Královopolské v odbytu, poté přešla do
Projektového ústavu, tedy se dala na právně-technický směr, kde byla
do důchodu.

MB: takže já vás na začátku teda poprosím eh abyste mi na začátek
uvedla vlastně vaše jméno, rok narození.

LM: ano. Libuše M., dvacet čtyři, devatenáct set dvacet
čtyři, příští měsíc budu mět pětaosmdesát.

MB: hm

MB: tak pak další, co tady mám vlastně z těhle těch údajů je ee,
bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět vlastně.

LM: tak to sem bydlela em, protože můj tatínek byl eh zapojený
v odboji, tak já jsem nemohla bydlet doma, tak sem bydlela
v penzionátě Vesna na Lipové.

MB: mhm

LM: a e poté, když to zabrali Němci, tak sme se přestěhovali do
ženské útulny.

MB: mhm

LM: co je, co je na rohu dřívější falkenštajnerové
((Falknsteinerová)) dneska Gorkého a Úvozu. tam, a pak jsem se
provdala a bydlela jsem v Masarykově čtvrti na Lerchové.

MB: a vdávala ste se v jakém roce?

LM: štyrycet štyry

MB: štytřicet čtyři, takže ještě ještě

LM: devatenáct set štyrycet štyry

MB: mhm. a ee vlastně ee takže tohleto bydliště, co ste mi říkala,
to je spíš za války?

LM: to sem, ano však, protože já jsem ee do té, do té doby bydlela
mimo Brno.

MB: mhm. jo, takže mě vlastně totiž zajímá celé to vlastně období od
[vašeho dětství, takže]

LM: [ano, tak narodila] sem se v Brně, ale byl, můj tatínek byl
ředitel měšťanské školy a ze zdravotních důvodů potřeboval n- ne-
nes- neměl být ve městě, jakože měl ňáké důsledky z první světové
války nebo tak.

((rozhvor krátce přerušen příchodem třetí osoby))

LM: kde sme přestali?

MB: ee že vlastně říkala ste, že ste se narodila v Brně, [potom]

LM: [no] já jsem se narodila v Brně, ale tatínek mě- měl poškozené
plíce z první světové vláky, tak nemohl být, bydleli sme
v Bratislavě, ale taky mu to nedělalo dobře, jako ve městě, tak
nakonec sme se přestěhovali do Kyjova

MB: mhm mhm

LM: a v tom Kyjově, z Kyjova potom sme se přestěhovali do do
Vracova, tam sem chodila do obecné do první a do druhé třídy a pak
dostal, protože on ukončil on s- studoval ee přírodní vědy, ale ze
zdravotních důvodů to přerušil, takže matematiku teda měl, měla, no
tenkrát to bylo jinak, já nevím jak dneska je náplň ee všechno co se
týká přírodních věd, ale on dělal matematiku.

MB: mhm

LM: tak tu měl dodělanou, ale vostatně co se e týkalo toho, tak to
nedokončil.

MB: mhm

LM: a v důsledku toho, že měl tu e to něco tak dostal ee Újezdní
Masarykovo občanskou školu, tak se to jmenovalo v Hovoranech.

MB: mhm

LM: tam chodilo z několika obcí včetně Čejče jestli vám Čejč něco
říká, jak jako kde byl Masaryk ((Tomáš Garrigue Masaryk)), ee že,
Čejkovice, kde bydlel Masaryk, te- e Terezín, Šardice, Mutěnice ee
ni- no Újezdní, to byla Újezdní škola. tam chodilo, já nevím tenkrát
tam bylo ňeják přes štyra sta žáků, to byla velká, velká škola, no a
protože tatínek byl zapojený po devětatřicátém roku v odboji, tak já
sem musela z doma ee z domu

MB: mhm, [takže mhm]

LM: [a nechtěl abych], abych byla v rodině, kdybys, protože jednou
nohou, to by bylo vždycky kriminál, potom byl tatínek opravdu
vězněný, no a proto já sem přišla do toho Brna,

MB: mhm, takže to bylo v tom roce [třicet devět mhm]

LM: [tak devětatřicet, devět, ano]

MB: mhm. a to byl pak už ten penzionát v té, [mhm mhm jak jste
říkala].

LM: [no od té ano, no ano a od té doby] teda su trvale, trvale
v Brně.

MB: mhm, mhm

LM: (...) to ste si taky nahrávala tady to moje povidání?

MB: no my potřebujeme všechno

LM: ((smích))

MB: abysme to pak mohli, abysme to pak [mohli]

LM: [jo]

MB: zdokumentovat. ee takže vy ste mi říkala vlastně, že ste se
vdávala těsně před koncem války, v tom roce štyřicet čtyři.

LM: v lednu štyrycet [štyry sem se vdávala]

MB: [mhm, mhm] a třeba ještě děti ste měla do konce války, nebo

LM: ne, až v pět a štyrycátém roku v prosinci prvního syna

MB: mhm mhm dobře (...) tak ještě se zeptám právě na to povolání
vašich rodičů, hlavně v té době před rokem čtyřicet pět, něco jste
mi teda [řekla už o tatínkovi,]

LM: [no tak moje] moje maminka byla v domácnosti, přestože měla teda
školy a nikdy nebyla zaměstnaná, tos, to se nedělalo vlastně, že, no
a tatínek byl ředitelem školy.

MB: mhm

LM: až do důchodu.

MB: a měla jste sourozence?

LM: ne, zůst- no tak em maminka měla dvakrát těžký potrat.

MB: aha

LM: přede mnou a po mně

MB: aha

LM: takže já jsem zůstala jako ženská, která všechno musí vydržet
(naživo) ((smích))

MB: vy ste všechno vydržela ehm. tak, pak se zeptám na vaše
vzdělání, do jakých ste chodila škol?

LM: no já sem chodila ee, já sem chodila na, do té měšťanské školy
z toho důvodu že bych bývala musela jezdit do Hodonína, do gymnázia
a já jsem byla vždycky taková e em slabá von mě tady doktor tady sme
chodili k panu doktoru Průšovi, ten byl jak sou štyři mamlasi na
náměstí ((dům U čtyř mamlasů, náměstí Svobody)), on byl takový starý
pán ale, odmalička sem k němu chodila i potom se svými dětmi a ten
řekl ne, žádné vstávání ve čtyři hodiny, to by to by ju zabilo

MB: mhm mhm

LM: takže já sem chodila do do měšťanky. no a po tom devětatřicátém
roku po štyřech ročnících jsem přišla do Vesny.

MB: mhm mhm

LM: já sem chtěla být původně archeoložkou

MB: aha

LM: no a můj tatínek říkal podívej se, teď sou tady Němci, za chvilu
se zavřou, on to předvídal, že zavřou vysoké školy, ty musíš být
někde uklizená a pak až to všecko tady skončí, tak můžeš pokračovat
ve studiu. no jenže, život šel jinak, a tak sem tak sem byla ve
Vesně a v té ve e v roce dvaaštyřicet sem byla jako ve štyryadvacátý
ročník totálně nasazená, protože to byl celý ročník dvacet čtyři,
chtěli nás zlikvidovat jako budoucí rozmnožovatele národa, tak sme
museli zmizet. no a to sem, od té doby sem byla totálně nasazená,
nejdříve tady tady v Brně, no a jak mi zjistili, že tam zase to byl
(klekner frug motornbau), to byla továrna na letecké motory
v Kuřimi, tam kde je dneska to, ta věznice a to tam byla velká
továrna a e tak napřed sem měla být tam, no ale potom se nám
povedlo, že sme tady vši- celá třída studentek, sme uklízely. byly
sme jako uklízečky a to byly tři školy, na Kotlářské, e roh e
Kounicové, postaru to budu říkat, tenkrát se to byla Jiskra,
Jiskraštráse ((Jiskrastraße - neidentifikováno)) a eště další, co
šlo k ee po té Kounicové, tři školy.

MB: mhm

LM: no a my sme, my sme teda tím, že na tom osobním oddělení byl
Čech, to e té firmy německé, tak řekl, děvčata, chcete ee do Kuřimi
nebo chcete uklízet v Brně. tak samozřejmě rači uklízet v Brně. no
bylo to velice zajímavé, protože se sem po, když zabrali židovské
byty, tak se sem nastěhovali, protože ta firma (fluchn flochnbau)
byla v Hamburku a ten byl těžce poškozený bombardováním, tak oni
celou tu firmu převedli sem včetně rodin,

MB: mhm, mhm

LM: pracovníků a dali jim ty byty po těch Židech. a tak ty byli
všichni ubytovaní a my sme těm lenošným Němkám musely chodit,
uklízet.

MB: hm, no

LM: takže si představte, že sme z tady z ee z Kounicové ulice až do
Komárova šly třeba s dvojákem žebřem, s kýblem a s hadrama, přes
město. no hrdě, protože si každý řekl, to sou český holky no protože
nám strašně záleželo že dneska je to takové ňáké, už už prostě
nechci říct vlastenectví, ale prostě ta hrdost příslušníka národa to
ňák z- mizí (pak je jinak dobrá) a ee no a tak sme chodily tam,
potom přišli, že já vlastně nemůžu takovou práci dělat, že já musím
jít do výroby. zase zjistili e ž- e dycky zjistili kde je otec, že

MB: mhm

LM: a já sem řekla že nevím. jak to, že nevíte. no on je
v koncentračním táboře. (no copak) já sem věděla, oni je strkali
každou chvílu někde jinde

MB: hm

LM: tak že půjdu, že musím do Kuřima. no tak sem, chodila do Kuřima,
to už sem byla vdaná, to sem se v té době provdala v tom štyry a
štyrycátém roku a to sem, to bylo kruté, protože se dělaly
dvanáctihodinové směny. dvanáct ve dne, od šesti do šesti a noční od
šesti do šesti noc. a v tom byla enom čtvrthodinová přestávka,
představte si a teďka, no tak mladé holky, že, dvacetileté co, o, dá
se říct o hladu, protože ty příděly, které byly tenkrát na lístky,
Češi co měli Němci měli větší příděly.

MB: hm

LM: tak ty byly dost kruté. no a já sem žádný přísun z domova
nemohla mět, protože tatínek jako státní zaměstnanec maminka
nedostávala žádný plat. Poté, co ho zavřeli, tak prostě byla bez
prostředků. tak ee my jenom vlastně tady sme to tam měli pra-
placené, to, to ten úklid, jako firma nás platila, no ale tak tak
jako Čechy, že, špatně. no a potom potom v tom Kuřimi byly ty kruté
směny po těch dvanácti hodinách a já sem vážila myslím ale
dvaaštyrycet kilo. dovedete si to představit, jo, dvaaštyřiceti kilo
při mé vejšce, já sem byla pořád takhle, no já já su malá, ale při
tom dvaaštyřicet kilo to bylo něco. a teď mě dali k takovému
velikému soustruhu, to mělo několik metrů a to mělo všelijaké páky a
kolečka a to se všecko muselo odtahovat, utahovat a já sem na to
neměla vůbec sílu. tak sem začala vyrábět zmetky, což mi dělalo
hrozně dobře a ((smích))

MB: ((smích))

LM: ten mistr, co sme ho tam měly, bylo nás tam třicet, těch děvčat
českých, tak nebyl proti nám, zřejmě nebyl fašista a mám, měla sem
takový dojem, estli teda nezkusil někde východní frontu a že byl
raněný a že potom přišel přišel sem, takže už byl takový lidský by
se dalo říct.

MB: mhm, mhm

LM: no a ten ten věděl, že já ty zmetky dělám. nikdy mně nic neřekl.
no ale potom já už sem byla z toho tak strhaná, tak mně říká, ne, to
já vás tady nemůžu nechat, budete sedět u práce. a tak sem dělala
takovou ehm prostě do takových

((zvoní telefon))

LM: pro vás, telefon?

MB: ne, nebudu to zvedat.

LM: ee do takových ee kovových špalíčků sem vrtala vrtáčkem, který
měl půl milimetru takovou vrtačkou dírky, to byla ňáká součást do
toho elektromoto- e do té toho motoru elektricky, ne e em letecky a
no a a zase na to když se trošičku víc přitlačilo, tak se to zlomilo
pochopitelně, dovede se představit vrtáček půl milimetru. a to se
muselo chodit brousit přes celou halu, no tak zase se zdrželo, zase
nic, v poledne zahoukaly sirény, běželi sme do lesa tam nad nad tou
továrnou, to sme museli ze závodu pryč, jak jak byl jako ee poplach

((telefon přestal zvonit))

LM: ale to jenom sirény tenkrát eště nebyl Kuřim, nebyl Kuřim
bombardovanej. a tak tam sme pobyli tak půl druhé hodiny a vrátili
sme se a e a vynášeli sme to, co sme vyrobili, to sme vynášeli do
toho lesa, takže kdybysme ((smích))

MB: aha ((smích))

LM: <nevím> jestli tam potom někdo, někdo sháněl ňáké kovy, ale tam
by to bylo teda dobré. no a tak mistr zas věděl, e k- k- kde co
máte? pám, no nemám, no sem zapomněla, byl poplach a se ztratilo asi
to někdo odnesl, to vůbec to nebyla pravda, no a von to tak všechno
pěkně baštil potom když byla em, když přistáli Američani ve Francii,
tak nám to s velkou slávou oznamoval, že konečně a jak řekl to
konečně, tak sem si říkala seš hodnej chlap ((smích))

MB: ((smích))

LM: (jenže my netušili, že to takhle hodnotí, no tak) ten byl docela
dobrý. a teďka dojdu k tomu, jak se jak sem to tam ukončila. byl
pětadvacátý srpen ve štyryaštyrycátém roku a já sem bydlela v té
Masarykové čtvrti a jezdila sem na konečnou zastávku do Řečkovic a
tam odsud nás autobus vezl do Kuřima.

MB: mhm mhm

LM: však to tam znáte, víte jak to, jak je tam před e ten potom tam
byl udělaný, e ta cesta, která jde ee k Lipůvce. tam to to bylo nově
udělané, tam je prostě víte že sou takové, že tam byla zúžená, ee
tam byl kopec, tak oni ho prokopali a tu cestu kolem udělali,
srovnali, no a já sem potřebovala přehodit směnu ee z toho důvodu,
že sem chtěla, chtěli jsme jet s mužem za mojí maminkou a ten mistr
mně povídá, ale já to vám to nemůžu nemůžu vyměnit, ne, není možné
jako. no tak mně nezbylo nic jiného než to nechat podle původního
plánu a ten mi zachránil život. ten člověk. protože, já sem přijela
na konečnou do Řečkovic a zahoukaly sirény a pod konečnou zastávkou
v Řečkovicích, nevím jestli to tam znáte na konci jedničky (.) asi
moc ne

MB: moc ne

LM: ale tam byl velký kryt. tam je gymnázium teďka ee za tým velká
š- velká škola a dál to pokračuje potom směrem na Ivanovice na
Českou a tam, tam sme byli

MB: mhm, mhm

LM: no tak tam byl velký kryt tak nás zahnali do toho do toho krytu.
tenkrát bombardovali taky i Líšeň a ee Židenice, to sme slyšeli ty
detonace, všechno, no a když bylo houkání konec náletu, tak sme
vyšli ven a už z Kuřima jely nákladní auta a Němci řvali (gorain
kaput). no tak sme byly velice rády, že je (gorain kaput) a já ve
své zvědavosti, to sem eště netušila, co se odehrávalo v Brně, sem
sedla na jakési auto, to už dneska ani nevím a jela sem se podívat
právě do té ( ) o které mluvím, kde bylo vidět na tu továrnu.

MB: mhm

LM: no a tak sem viděla, že se z toho kouří a že je to (rozumný) tak
to bylo strašně fajn, to sme měli radost, ne. vrátila sem se, no a
tak pak sem se dozvěděla v Řečkovicích, že byly bombardované
Židenice, kde byl zaměstnaný můj muž, v Židenicích.

MB: mhm, mhm

LM: no tak to sem utíkala teda až, nic tramvaje vůbec nejely, až na
dneska Moravské náměstí, tam sem sedla na štverku, jela dom, no a
v na té čtvrti no on potom přišel zašpiněný špinavý, protože
vytahovali lidi, teda po tom náletu a takhle. no a tak to byl takový
takový kus mého života, no a potom sme museli, tak (gorain) byl
kaput, ale oni Němci vám vyhrabávali z popela ty drobounké
součástečky

MB: aha

LM: a my sme to museli čistit.

MB: mhm

LM: a to sme byli na Šumavské, jak je proti kasárnám, proti
Masarykovým kasárnám je velká budova na no taková jako tovární, no
na té Šumavské, tak tam to vozili v takových velikých bednách, a
z popela sme to vytahovali a šmirglovali a čistili a a takhle. no a
potom už se blížil konec války, tak e přišli na to, že já nevím, co
a jak najednou mně řekli, že budu přeložena do brněnské Zbrojovky.
no tak sem uvítala že budu v brněnské Zbrojovce, přišla sem tam
k nějakému, já vám vykládám věci, které vás nezajímají, ale von to
je kus života, protože vám teda vůbec nevíte co se dělo, že jo.
zaplať pánbů. a přídu do Zbrojovky a že půjdu do puškárny. a měla
sem jak je pažba na ee na ee na konci, tak tam se přidělával takový
ozdobný plech a to mělo takové hřebíky dokola nabité. pažba, kerá se
opírá o rameno, tak ten ten konec. no a teď ten mistr tam byl Čech a
povídá mně, ukažte mně ruku, no takovou rukou se dá tlouct kladivem?
zeberte se a zmizte. no tak já sem zmizela. a tím, tím sem ukončila
tady toto všechno. no ale v pětaštyrycátém roku já po té na konci té
války sem byla těhotná e s ee prvním synem potom ee v tom
pětaštyrycátém roku, tak sem už nechtěla jít studovat, tak teď se
dostaneme k tomu, nechtěla sem jít studovat a že budu, že musím být
d- doma, no. tak sem byla v sedmaštyrycátém roku sem měla druhého
chlapce, tak sem je chtěla ee prostě dotáhnout tak daleko než půjdou
do školy, aby ee nemuseli, protože tenkrát ty zařízení eště takové
jako dneska sou, tak nebyly, že, to bylo po té válce, tak to bylo
velice skromné a dostalo se tam málo kdy. no ale já sem naštěstí
měla rodiče tady potom v Brně přestěhované, tak je měl kdo opatrovat
a chtěla sem jít studovat.

MB: mhm

LM: no a protože sem chtěla kantořinu dokončit, no tak sem se teda
přihlásila a za štrnáct dní mně přišla po velikém vyšetřování, o
kterým sem vůbec nevěděla, přišlo vyjádření, že nejsem (.) vhodná
pro výuku socialistické mládeže.

MB: hm

LM: tím sem ukončila svoje studia, vlastně sem sem se už k nim
nedostala, no ale potom sem přešla do ee napřed sem byla ňákém
právním oddělení, ne, napřed sem musela em kvůli tam ňáké bábě
v okolí jít do Královopolské, ale naštěstí mě dali do odbytu, že sem
nemusela do výroby. a tam odsud sem potom přešla do projektového
ústavu, kde sem byla do konce. takže sem se dala pak na technický
směr

MB: mhm, mhm

LM: právně technický směr, tak to řeknu.

MB: takže tam ste pracovala vlastně až ee

LM: až do důchodu.

MB: do té doby než ste šla do důchodu.

LM: ano, ano

MB: mhm

LM: tak to je moje takové takové em takový životopis teda,
nezajímavý, ale který mně [zkazil]

MB: [ne to ne]

LM: [celej] život

MB: to určitě není nezajímavý, tak to neříkejte. (.) tak já eště
eště vás poprosím [eee]

LM: [no, aby co co pot-]

MB: [trošku] trošku upřesnit [eee]

LM: [ano]

MB: to bydliště v tom Brně. já tady mám vlastně to, ta Lipová

LM: [Lipová]

MB: [ten] penzionát od roku třicet [devět]

LM: [ano] a v, od roku štyrycet ženská útulna

MB: hned od roku čtyřicet.

LM: ano, ano protože to [zabrali] Němci

MB: [mhm mhm]

LM: nejdříve nám [zabrali] učitelský ústav Němci,

MB: [mhm]

LM: a my sme e chodili do školy na Údolní.

MB: mhm

LM: po roku, vrátili školu, protože ta nevyhovovala, protože to bylo
tam bylo takové specielní zařízení pro ee to byl učitelský ústav ke
vzdělání učitelek odborných škol.

MB: mhm

LM: pro ženská povolání, no

MB: mhm

LM: a to bylo moje vlastně výplňové ee mělo být výplňové studium než
budu chtět dělat to, co [sem vám na začátku] řekla

MB: [jasně mhm mhm]

LM: no a e tak e ten příští, příští rok od štyrycátého roku byla ee
ženská útulna.

MB: mhm mhm dobře

LM: a v tom štyryaštyrycátém roku v lednu sem se provdala a bydleli
sme s mužem u tety ve vile na Lerchové ulici.

MB: mhm dobře.

LM: tam odsud sme se přestěhovali (..) do Králova Pole na Palackého
třídu. (..) potom z Palackého třídy, když můj tatínek
v osmaštyrycátém roku šel do důchodu, tak ee sem sehnala tady velký
velký byt a pak sme bydleli na Erbenové, to je za Lužánkami.

MB: mhm

LM: taková ta okrouhlá ulice co vede k vysoké škole zemědělské.

MB: mhm

LM: a tam sme tam sme bydleli až do roku osmdesát pět. a pak sme,
protože děti se nám povdávaly, poženily, rodiče zemřeli a to byl
velký šestipokojový byt, tak ee sme se přestěhovali s mužem do
Řečkovic, kde se mně, kde byl ženatý syn a vdaná dcera.

MB: mhm

LM: no a tak od té doby su, že, od pětaosmdesátého roku su
v Řečkovicích.

MB: mhm mhm dobře. tady mám takovou úvodní jakoby otázku k těm kinům
než než

LM: no

MB: přejdeme k těm okruhům

LM: ano

MB: a to je, vlastně, do jaké doby ste chodila do kina pravidelně?

LM: no jako študáci tak se tak se to dalo dalo říct, že sme chodili
jako ee ale i potom, když sme em byli ty em to totální nasazení a
tak dále, tak sme chodili ale hlavně do, jak se to menovalo? sto? do
Studia ((Studio)), to bylo vedle vedle em (.) jak to tam to tam
bylo, tam byla (..) dneska proti soudu, co je na Kounicové nebo
vlastně to není Kounicová, to je Burešova, ee tak ee tam byl
studentský domov, Masarykův studentský domov potom a nevím, jestli
tam není stále a vedle [toho]

MB: [jo jo jo] na té u té Botanické, [tam si myslím že to tam je,
mhm, mhm, mhm]

LM: [no je to Botanické mezi bota- Botanickou a a] tam to tou
spodní. a ehm tak tam sme hlavně chodili, protože tam to bylo
strašně, no přijatý pro studentskou a vůbec pro kapsu mladých lidí a
byly tam výborné české filmy. my sme zásadně, zásadně celou tu dobu
protektorátu nechodili na německé filmy.

MB: mhm, mhm

LM: vůbec vůbec ne. i když ty naše filmy voni kazili těmi ee titulky
německými a tak dál, no ale přesto sme chodili jenom, to to prostě,
ten odpor, tomu co bylo byl tak velký, že kdyby tam bývali nevim co,
tak sme tam nešli. stejně to bylo divadlo až až se zavřeli di-
zavřelo divadlo na Na hradbách jak se dřív říkalo Janáčkovo staré
divadlo ((Janáčkovo divadlo)), tak ee to převzala ee převzali Němci
a pak už sme tam vůbec teda zas, přesto že mi to hrozně sem
litovala, protože tam byly nádherné opery všeckých těch klasiků
německých a tak, no ale prostě sme Češi a nepůjdem.

MB: jasně, rozumím.

LM: no ano.

MB: [tak]

LM: [no] takže a pak sme chodili eště do Alfy ((Alfa)), já nevím jak
už se to tenkrát jmenovalo si to vůbec nepamatuju. Alfa, která byla
ee která byla na ee na Poštovské.

MB: mhm, [jo já tady]

LM: [je to stále]

MB: mám, já tady mám napsanou tu Alfu ((Alfa)), no

LM: [ano]

MB: [my] eště vlastně ty údaje o těch kinech nemáme

LM: ano

MB: přesně [kompletní, ale mám to tady poznamenané]

LM: [no ano a pak sme] chodili do skaly ((Scala)) ale to se taky
menovalo jináč na náměstí na Moravském náměstí

MB: mhm, to se dřív menovalo ňák něco bio něco ((Dopz)), jo, [(já
tady ten název mám tak tak zvláštně)]

LM: [já nevím, já nevím,] protože nás jako študáky vůbec nezajímalo
((smích)) b- bych řekla kam jak se to menuje. já to opravdu
nepamatuju. a potom teda po válce se to menovalo menovalo skala
((Scala), ale myslím, že eště za toho protektorátu, že se to
menovalo, [psáno]

MB: [já tady mám]

LM: scala ((Scala))

MB: mhm že to byla skala ((Scala)) od roku třicet pět

LM: no

MB: a od roku čtyrycet osm už to pak byla Moskva

LM: to byla potom ano, to bylo přeměněné, no, ale ono se to eště
před tím nějak menovalo, na tom nezáleží.

MB: no a pak tady mám vlastně první okruh těch otázek, který se týká
ee nějaké té dětské zkušenosti do období do ukončení obecné školy.

LM: no tak to já to, to se nevztahuje k Brnu.

MB: mhm, [takže u vás]

LM: [( ) sme]

MB: [u vás]

LM: [ne], protože my sme bydleli v Kyjově. takže a já od třech let
sem chodila do Sokola, kde sem byla ee v Sokole sem byla od opravdu
od třech let

MB: mhm

LM: a ee jinak vlastně sem byla do to, činná v Sokole až až do toho
pětaosmdesátého

MB: hm

LM: roku. sem byla cvičitelkou a a (.) em vedoucí zájezdu lyžařských
a takhle všecko možné, no jak to bývalo.

MB: tak i když to nebude ve vztahu vlastně k Brnu, tak já tady mám
takové otázky jako je třeba jestli si vzpomínáte na svoji první
návštěvu kina?

LM: no to si vzpomínám. a to bylo zajímavé, já sem to sme byli o
prázdninách v Sušici v Čechách

MB: mhm

LM: a tam dávali film příšera jezera lochnes ((pravděpodobně
Tajemství jezera Loch Ness)). no tak já sem nevěděla co to, co to
je, ale byla sem poučena, co to co to je a taky sem byla poučena, že
to bude asi takové hrozně, no fantasie, co sem zas nevěděla co je
fantasie, to nevadí, ale že to bude něco umělýho takovýho, že se
nemám bát, že to je prostě tam ňáká pověst kolem toho a tak dále. no
a teď sme přišli do toho kina a jak emm a jak (biletář) povidá, ale
to děvčátko tam nesmí. no co se mnou v cizím ee na dovolené v cizím
e městě, že. bydlili sme v hotelu. no ale byl poučenej, že já vím o
co de a že rozhodně nebudu ani plakat ani se bát a no a tak mě tam
pustil, no a tak sem to viděla.

MB: a to bylo asi v jakém roce?

LM: (..) třicet, třicet, třicet dva, třicet dva, no tak tak nějak.

MB: mhm

LM: ale to si ne to si opravdu už

MB: [mhm jasné, už je to dost dlouho].

LM: [to už mně tak jako dost (nepromítá)]

MB: a takže vlastně do do teda tady toho období, co sem říkala,
zhruba do těch deseti let ste [ňák chodila]

LM: [a tak v těch] v těch Hovoranech, kde sme bydleli, tak protože
můj (tať- sme) byla velká sokolská vlastenecká rodina ee tak ee v,
můj tatínek zařídil, že v sokolovně, ze sokolovny teda, že se tam
udělal to em pro- promítací kabina a že tam bylo kino.

MB: mhm

LM: no a tam byly všechny ty, to zase si ne- nepamatuju ty názvy
těch ee těch filmů, ale vím, že byl krásný film o Štefánikovi
((Milan Rastislav Štefánik)) tenkrát. ten (zná- znám) velice na něj,
Psohlavci a prostě takové takové ee tyto filmy, které se vztahovaly
ee k našim dějinám a em a teda k poválečným dějinám. a em no a pak
sme chodili em pak to tam nějak ne ne sme jako, ale chodili sme eště
do Čejče, to je dva kilometry od od Hovoran a tam sme zas chodili do
sokolovny na jiné filmy, to se tak prolínalo, ale já si to to je tak
dlouho, že že vopravdu ty názvy už mi nic ee ne kdybych je viděla
napsané, tak bych na to, to by mě upozornilo, ale tak když to mám
hra- vyhrabat v hlavě, tak to už nemám, nemůžu. ((smích))

MB: a vzpomínáte si třeba v ee v té době právě do do těch deseti
let, s kým ste do kina chodila?

LM: ano ee s maminkou.

MB: s maminkou.

LM: s maminkou s maminkou a s tetou. to byla teta mojí maminky, tak
to řeknu. no [ale tak].

MB: [mhm], mhm

LM: můj tatínek, tak ten měl em sokolské starosti e em protože byl
funkcionářem takhle, takže hlavně hlavně s maminkou a s tetou.

MB: mhm. takže teď jenom, to ste vlastně ste mi už říkala, že to
bylo to vlastně v té sokolovně [a potom v té Čejči]

LM: [ano, ano, ano]

MB: mhm. takže pak tady je vlastně otázka, proč to byla tato kina,
takže u vás to, tím, že ste nebyla v Brně, tak to byla prostě ta
dostupnost [ta místní, takže vlastně tam]

LM: [no to byla ta, ta dostupnost,] tak my sme sme sem jezdili a to
velice často, protože sme tady měli hromadu rodiny, tak ee sme
jezdili jezdili i sem, ale nemůžu říct, že bych si tak něco velice,
chodili sme do kina, to ano, ale že bych si to pamatovala, to zas to
[zas]

MB: [nevíte]

LM: ne, ne [to nemůžu]

MB: [mhm mhm dobře]

LM: to bych, abych si vymýšlela, nemá smysl.

MB: ((smích))

MB: ee potom ee vlastně jaký byl názor vašich rodičů na film a na
kino. tak zřejmě asi kladný, [když]

LM: [no tak] tak kladný samozřejmě, protože v té době, to bylo kus
kultury. jednak při všemu byl žurnál, aktuality v tom před před
filmem, že

MB: mhm

LM: aktuality různé, což byly vždycky velice zajímavé, to se pak
nebyla televize no a rozhlas byl sluchový vjem, že, ale tam byl, to
bylo s obrazem. tak ee to teda se chodilo dá se říct každý týden do
kina.

MB: mhm, mhm. a vybavujete si nějak třeba postoj školy vůči kinu,
jestli se škola to ňák reflektovala, jestli třeba učitelé se k tomu
ňák vyjadřovali, kino film a tady ty věci.

LM: ne

MB: ne

LM: ne, my sme my sme ee Vesna, která byla teda, však možná že víte
eště všecko, co kolem Vesny je, tak to byla ee spolek založený ke
vzdělání žen. českých žen.

MB: mhm

LM: založený koncem toho devatenáctého století a tam se propagovalo
hlavně divadlo. a do divadla se a koncerty. protože dřív byly
symfonické koncerty na stadionu na jedničce, na Sokole Brno jedna
((Sokol Brno I.)) a ee no a ee v Besedním domě byly byly koncerty,
tam bývaly menší, spíš sólové koncerty, protože je tam menší sál,
ale tady my sme znali Rafaela Kubelíka ((Rafael Kubelík)), Talicha
((Václav Talich)), ee prostě sme, holky sme študačky tak sme sbíraly
autogramy, to já všechno doma mám. ((smích)) a hrozně si toho cením.
a ee tady v Brně byl brněnský dirigent Břetislav Bakala. známá známá
osobnost a jeho jeho sestra ee ona byla profesorkou, Antonie
Bakalová, měla takovou, takovou (byla taková přehnaná), ale to, co
ona nás naučila kolem kultury, ona nás měla na tom učitelském ústavu
ze zpěvu, tak my, když sme šli na koncert, než sme šli na koncert,
tak ona věděla, co bude, jak co vypadá a ona nás přesně upozornila
na všecko, takže sme věděli jak to poslouchat, ty skladby a bylo to
úžasné a já sem tady tomu zůstala věrná a my sme em tak už su sama,
už nemám manžela, tak večer nemůžu nikam chodit, ale my sme chodili
padesát let, sme měli předplatné do na filharmonii.

MB: mhm

LM: takže hluboce založení eee za- založení do muziky, tak no. a tak
právě že ta Vesna tak kolem filmu ee to to jednak to bylo, my sme
musely v té Vesně, eště dokud sme byly, tak tam bylo, to byl
penzionát a já když se řekne někdo internát, tak je to vysloveně jak
kdybych se ee jak kdyby mě někdo popíchl, protože rozdíl mezi
pensionátem a internátem. v penzionátě byla vychovatelka a ta měla
na starosti tak šestnáct, děvčat, chovanek ty co sme tam byly a ee
v e to sem řekla, ano pensionát a internát. na internátě sedí někdo
na vrátnici a tím to končí, že, tam už se nikdo o další výchovu ne
nestará, kdežto ty vychovatelky, ty nás učily, jak se oblíkat e
kontrolovaly nám ee studijní výsledky, no prostě všeho všudy tak jak
nám nahrazovaly jakoby ee rodiče a takovou krásnou, my sme byly, to
byla, ona byla o dvacet roků starší jak nám, ta naše vychovatelka,
ale to byla taková kamarádka, kterou s kterou sme šly a děvčata, tak
já sem tenkrát eště žádnou lásku tady neměla, ale děvčata se
svěřovaly, že, a ona jim poradila a tak dále, takže to byl takový
mateřský vztah k nám, no. tak ee a my sme z toho z té Vesny, když
sme šly do města, tak sme šly ve skupině

MB: mhm

LM: a ta vychovatelka šla s náma a my sme třeba, nesměly ee na
Českou sme šly, na Veselou, ale dál byla ulice Panenská se to
menovalo, tam byly em nevěstince, na té Panenské, tam, kde dneska
stojí internacionál ((International)) a a tam, tam sme nesměly.
prostě tam tam už ne. e protože Barvič my sme chodily vlastně hlavně
k Barvičovi a Novotnému, protože to bylo české em knihkupectví, ono
mělo vždycky ty dva vchody, jak z České, tak z Veselé, tak to sme
mohly z jedné nebo z druhé strany, ale ale dál už, dál už ne.
((smích)) to bylo, co. ((smích)) <to už si dneska nedovedete vůbec
představit>.

MB: no tak ten to ty změny v tom sou, no, to je to určitě. ee takže
vlastně em na tý škole asi před tím, když ste byla v tom mladším
věku, tak tam asi to asi nevíte, že jo nějak jakoby, právě v tom
vztahu k filmu kinu.

LM: ee no tak my sme, to bylo v těch, když sem chodila do tich
čtrnácti let, tak to bylo v těch Hovoranech, takže tam já sem každý
týden chodila.

MB: né, teď sem myslela [ee]

LM: [nebo jak ste to myslela]

MB: ten vztah té školy právě k tomu kinu, jestli si [vzpomínáte
právě]

LM: [em no tak] samozřejmě že ve škole bych řekla nám bylo
doporučené, protože to byly to byly kvalitní výchovné filmy. e
z našich dějin z českých a takhle, takže o tom se dycky mluvilo a a
řeklo se běžte běžte na to nebo běžte na to.

MB: mhm, takže přímo vám [jakoby doporučili].

LM: [a přímo, ano,] doporučené ano, doporučené na co.

MB: vlastně k té tématice, takhle, [mhm mhm]

LM: [ano, ano] ano a tady pokud se týká e tady návštěva kin potom e
z učitelského stavu, tak, jak vám říkám, to ani se nedá říct jako ee
to kino, spíš to bylo to divadlo, ty koncerty.

MB: mhm, mhm mhm

LM: tak tady už em sem neměla takový nějaký (.) přehled. no až potom
až už sem byla provdaná, tak sme chodili, že, na filmy, ale jak sem
vám už říkala, jenom na české. na německé filmy se nechodilo a em
zase na těch těch českých, který teda byly zhnusené tým překladem
všelijakým a titulkama a tak dále, no ale to nám nevadilo, ale
opravdu sme chodili.

MB: mhm, mhm

LM: a ještě sme chodili do Metra. tam kde je dneska, sou Mrštíci
((Divadlo bratří Mrštíků)) na Lidické

MB: mhm, mhm

LM: tak tam bylo kino Metro. a já už sem byla provdaná, no příhoda,
a teď byl ňáký film, kde bylo do osmnácti let nepřístupné. no tak
(biletař) mě chytl a co poďte sem poďte sem poďte sem. vy tam
nesmíte a já sem šla s mužem a ((smích)) a no my sme byli stejně
staří tak sme byli ((smích)) takový študáci a e on říká, to je až od
osmnácti let a já povídám no vš- no dyť já mám osmnáct ( ) na mě
začal vrčet, no tak sem vytáhla, tenkrát sme měli kenkartu. to byla
občans- místo em místo ee toto e em doklad, německy se to menovalo
kenkarta. a to vám byly takové dva dva listy to byl em aby to bylo
teda odolné proti vlhkosti, tak to bylo jako kus linolea tak bych to
řekla ((smích)) z ňáké umělé hmoty prostě, kde bylo datum narození a
a všechny, všechny údaje, co potřebovali kolem ee vědět, no tak sme
měli tu kenkartu, velice lituju, že sem ju spálila na konci války,
protože to mohl být, děkuji ((reakce na dolévání pití do sklenice)),
takový krásný krásný doklad. zůstala mmě jenom arvajtsvuch
((arbeitschbuch)), pracovní knížka ((smích)) <od (kliknera)>.
((smích)) děkuji vám ((reakce na dolévání pití do sklenice)). no tak
vy ste se ode mě toho moc nedověděla.

MB: ne, ne jde to výborně. ee potom tady mám vlastně ještě poslední
otázku jakoby k tomu období do těch deseti let a a to je em jestli
můžete ňák říct ve vztahu právě jenom tady k tomu období ee jak pro
vás ten film, jestli p- pro vás byl ten film důležitý. jestli to
můžete ňák popsat.

LM: no tak em dětská zvědavost.

MB: mhm

LM: asi tak bych to em jako nasadila na tu dětskou zvědavost,
protože rozum eště teda nedospěl tak, tak daleko tak se šlo ze
zvědavosti, co to bude.

MB: mhm, mhm (..) takže ňáké takové věci jakoby ž- že em by vás
třeba ňák inspirovalo em nebo, že byste [někoho napodobovala, ňáké
herce a takovéhle věci. to ne, mhm.]

LM: [ňáké herce ne, ne tak to to ne ne na to já sem ne, protože my]
sme byli sp- jako sportovně založená rodina, takže a a spíš k té
kultuře, o které sem mluvila, ty divadla a koncerty, takže já sem em
byla po této stránce vedená, ale hlavně hlavně to protože to Sokol
znamenal dvakrát týdně e cvičení a všechno všechno se točilo kolem,
kolem vlastně tělovýchovy a sportu.

MB: mhm mhm. a třeba ve vztahu em s kamarády nebo ňák vrstevníky to
chození do kina [ňáké tam bylo provázané].

LM: [no tak to sme chodili], to sme chodili ee do toho v Hovoranech
a v a v do Čejče.

MB: em i [vlastně]

LM: [takhle]

MB: no, pardon

LM: tak to sme chodili s těmi s těmi spolužáky vlastně, protože to
sme byli těch třináct, dvanáct třináct čtrnáct patnáct roků, tak
v té době to sme byla taková skupina, my sme jednak em sme spolu
hrávali tenis a to už sme byla taková uzavřená skupina, takže to zas
sme si šli do kina všichni a zas smečka šla lyžovat a takhle, no.

MB: že vy ste, vy ste mi vlastně předtím říkala ee že ste chodila
s maminkou a s tetou do [kina, takže mhm]

LM: [to sem chodila,] ano taky, ale to bylo eště eště před tím než e

MB: dříve

LM: dřív, [jako malý děcka]

MB: [a zhruba ee] mohla byste to ňák trošičku časově

LM: no tak do dva- do dvanácti do třinácti let a potom už teda em
byla ta študácká ( ) ee tlupa. ((smích))

MB: mhm, dobře.

LM: (..) a tenkrát byly velice zajímavé, si vzpomínám, jak em byl
jednak byly byly zfilmované e věci po- podle Jiráska ((Alois
Jirásek)).

MB: mhm

LM: em jeho. potom vim, že byl úžasný film Jan Cimbura. to nás taky
velice e em zajímalo, o Cimburovi, potom em, co tam bylo takovýho
(..) no to co se vztahovalo když tak k našim našim, Jánošík a takhle
k našim dějinám.

MB: mhm, mhm, mhm.

LM: no veselohry a potom krásný film byl Sněhurka a sedm trpaslíků,
to sem zapomněla říct, protože to sem přišla jako veliká novinka a
to mně bylo myslím čtrnáct roků a to bylo barevné a to bylo hrozně
hezký, protože to co potom už dál bylo nafilmované, to viděla sem
víc těch em těch filmů, to už nebylo ono. možná že to jednak, že to
bylo první a v tom věku, že to člověk jináč vnímal, ale vopravdu to
bylo nejkrásnější ee z té doby. ta ta ty ten první film, který sem
přišel o Sněhurce a sedmi trpaslíků.

MB: mhm, takže takže ta ta vlastně, je to pro vás d- d- důležité
právě proto, že to byl třeba barevný film, [je to tam důležité?]

LM: [no tak jednak že to bylo barevné] tak to bylo zvláštní jak to
jak to dělali, to já nevím, no dyť sem, o to sem se tenkrát vůbec
nezajímala, taky sem nebyla ve věku, že bych pátrala po tom, proč je
to barevné když ten druhej je černobílej. a ee tak tak to to to se
mně to se mně strašně líbilo a dokonce sem myslím si třikrát na tom
byla, to to možná možná víckrát eště, já nevím, no ale pořád sem
chtěla chodit no tak, naši se nade mnou dycky ustrnuli a a šla sem.
((smích))

MB: pustili vás. ((smích))

LM: <jo>.

MB: a takže to byl i první barevný film, co ste viděla, nebo

LM: no, dá se říct [dá se říct]

MB: [mhm zřejmě ano]

LM: ano dá se říct a to mohlo, jéžiškote, kolik to bylo to bylo
v sedm a třicátém, jestli mně bylo ňákejch těch třináct, dvanáct
třináct roků.

MB: hm já si myslím, že to mohlo být tak třicet sedm třicet osm, [ta
Sněhurka] ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

LM: [no, tak nějak, ano] tak, tak nějak to je, to je dobrý

MB: mhm. tak ee tady vlastně začíná ten druhý okruh těch otázek,
který který je vlastně po tom věku těch deseti let. [my už sme o tom
vlastně trošku mluvily,]

LM: [ano, ano]

MB: vlastně i i v souvislosti s těmi předchozími otázkami. ee takže
tady mám zase, jak často ste chodila do kina ee to to teď vlastně se
to týká zas toho období zhruba od ee od těch deseti let,

LM: ano,

MB: do ee tak toho roku čtyřicet čtyři zhruba, kdy ee vlastně tam
bysme daly asi ten mezník, ten rok, kdy ste se vdávala.

LM: no to se dá dá říct, že tak od toho jedenaštyřicátého roku každý
týden, [to sme chodili]

MB: [každý týden] mhm

LM: každý týden

MB: a jednou nebo

LM: to sem chodili s manželem ee ne eště jako ale ze známosti e a to
zme chodili do toho Studia ((Studio)), kde to bylo tak levný, za dvě
koruny nebo e už si to nepamatuju, ale vím, že to bylo teda
nejlacinější, no ale s kvalitními filmy.

MB: mhm, mhm

LM: protože na ňáké hlouposti, my sme zase byli sportovci, takže
když už, když sme chtěli, tak to muselo za něco stát. aby na ňáké
hlouposti sme ne- nechodili, to nechci dělat ze sebe pán bůh ví co,
ale je to pravda.

MB: né ne to ee můžu se zeptat jakoby ee jak by ste to vlastně
definovala, co pro vás teda byly ty hlouposti, tam byla ta tématika
jak už [ste o tom mluvila ty historické filmy]

LM: [tématika, téma- tématika, ano,] ale jak to bylo jak to mělo
ňáký takový buďto ten historický, anebo ee i e třeba to, jak byly
zfilmované byl erúer ((R.U.R.)), Čapkovy ((Karel Čapek)) věci ee že
Krakatit, ee Bílá nemoc a toto no to na nás všecko strašně strašně
působilo, že. je fakt, že to bylo černobílé, no ale ee obsah toho si
člověk, jednak sme to znali z literatury, pak sme si to dotvrdili
tím obrazem a tím filmem.

MB: mhm. (..) ee tak todle to možná už trošku souvisí s tím, co sme
říkaly ee jestli se ňák změnilo to, jak ste chodila právě když ste
nastoupila třeba do zaměstnání nebo když ste se vdala.

LM: když sem, no tak to už bylo to bylo už horší, protože jak em ee
poté teda když sem se vdala, tak ještě já sem byla ještě vlastně
totálně nasazená, že jo, sem se vdávala eště za vá- za války no a
v tom pětaštyrycátém roku jako sem potom měla ee měla syna, tak to
už teda kino šlo bokem, bych řekla. protože na to nebyl čas a když,
tak to byly ty koncerty, to divadlo

MB: takže spíš ste si [vybrala to]

LM: [ano,] že to to bylo to kino bylo až třetí, v pořadí.

MB: takže dá dá se nějak říct ee jak často ste teda pak do toho kina
chodila zhruba.

LM: no tak potom potom až, tak to sem už potom začala eště
s děckama, když už e se svými dětmi em tak to sme chodili, protože
to sme bydleli s tom Králově Poli, tak to sme chodili do Jadranu
((Jadran)), v Jadranu z- znáte Královo Pole?, neznáte těžko, že

MB: trošku

LM: ale no no tak ee tak tam byl e kino Jadran, teďka sou tam myslím
ti, já nevím co tam em dolů to se šlo pod zem, ale je to v tom e
proti proti Husitské, vedle jak je (žouželka), jak je to v ní tak
tak ňáký, teď sou tam Vietnamci nebo já nevim ňáké hadry sou tam tam
sou všade hadry, že jo. tak e tak tam byl kino kino Jadran, dobrý.
potom dokonce, dokonce, jak se menoval ten ten film, létající klipr
((Létající Clipper)), říká vám to něco, ten název?

MB: ne

LM: to byl barevný film a oni to měli širokoúhlý, tak to byly
takové, lidi tam vykřikovali, protože byly mnohé záběry, že ste měla
dojem, že na vás jede teda, letí letadlo na vás přímo a tak- takhle
em tak no to no potom ani nevím, proč jak to bylo e z- bylo zrušené,
protože pak už sem se dá říct jako do kina moc nechodila. protože ee
čas, jednak sem byla zaměstnaná, jednak sem měla velkou rodinu ee
jednak se muselo šetřit a když tak se ch- tak sme měli ee
permanentky a (abonentky) na koncert a já do divadla.

MB: mhm mhm. (..) tak pak tady je ta otázka ee zase zase zase sme
vlastně pořád v tom období od těch

LM: ano

MB: zhruba deseti do dvaceti vašich let. která kina ste
navštěvovala? tak my už [sme o tom trošku mluvily]

LM: [no to sem o tom mluvily, že] to byly české, české biografy, tak
to bylo em jak sem jak sme o tom o tom mluvily. takže to byla byla
Alfa Alfa, která se menovala pořád Alfa, že, pak byla ta em ta skala
((Scala)) em pak em pak byla ta, to Studio (.), pak bylo me- Metro

MB: to Metro

LM: to Metro, Metro, no a v Královým Poli to se menovalo, já ale si,
to Jadran se menoval pořád tak, to nevím.

MB: já tady mám ee že se to menovalo ee od roku štyrycet (jedna) do
roku štyrycet pět ádria ((Adria))

LM: ano

MB: jestli to je ono

LM: ano [ano]

MB: [jedna Palackého]

LM: ano ano

MB: mhm. Jadran tady mám, že se to menovalo od roku štyřicet osm

LM: no tak [po- potom ano]

MB: [takže možná]

LM: protože to už sme tam potom byli, tak to už zůstalo a- Adria.
[máte, máte pravdu]

MB: [že se to vlastně přejmenovalo]

LM: a ještě tam bylo takové malé kino, ale tam sme nechodili, tomu
se říkalo blešárna ((smích)), protože to byl takový, vlastně dvě ee
d- d- dvě dva ty sály tam byly, jeden, ale to už vůbec nevím jak se
to menovalo, to bylo mezi mezi ulicí Dobrovskou ((ulice
Dobrovského)) a a Svatopluka Čecha bylo na té straně bylo jeden ee
jedno to kino ((kino Union, později Oko)) a druhé bylo na roku
Šumavské ((pravděpodobně kino Elektra)), ne Šumavské, tam, kde jede
dneska sedmašedesátka dolů z vrchu ee k tomu k tesku ((Tesco))

MB: (.) ee k tomu

LM: [a a tam je tam je]

MB: [jo, jo k tomu obchodu]

LM: ňákej, ňákej sekndhend ((second hand)) na rožku

MB: mhm mhm

LM: tak to bylo také také k- kino to bylo také kino, ale tam sme
nechodili do blešáren, jako to e tomu se tak říkalo <že> tam sme
nechodili.

MB: takže ty první kina, co ste říkala, to bylo spíš za těch studií

LM: ano

MB: a potom v tom Králově Poli

LM: potom v tom Královém [Poli] ((Královo Pole))

MB: [to bylo až vlastně na konci války, nebo spíš po válce]

LM: [ano, no tak až, ano, ano] spíš po válce

MB: mhm mhm mhm dobře. (..) tak bylo ňáký ňáké ee z těch kin vaše
jakoby oblíbené? dalo by se to tak říct.

LM: no historické. historické filmy sem měla ráda.

MB: ee kino myslím.

LM: a jo kino kino jako prostředí

MB: ano.

LM: [myslíte]

MB: [no no no]

LM: ee no em ono to bylo hezké, protože to bylo všechno takové čisté
ta Alfa byla taková dobrá mos- ee skala ((Scala)) byla dobrá ee tady
ta to s- Studio študácké, ale to byla všechno takové dobře
udržované, takové vše všechno jako prostředí by se dalo říct to
kulturní. to tam dokonce myslím ( ) tenkrát se em měli všelijaké
to ty vůně co rozstřikovali, tak se nám to líbilo, že ((smích)) a
takhle, no tak.

MB: takže to je vlastně ty em to jak vlastně vypadalo to kino tak ta
kina byla pěkná, [jakoby se vám vlastně líbilo, protože to bylo
pěkné prostředí]

LM: [ano, ano, ano, ano, protože to bylo] pěkné prostředí, to bylo
to bylo čisté. a víte eště, eště sem si vzpomněla, proti proti,
nádraží, tam kde sou mám dojem dneska ty uzeniny a tam, tam bylo
takové kino ((Ohne Pause, později Čas)), které, ale já už nevím jak
se to menovalo, možná že by se to dalo tam někde vyčíst, to běželo
pořád dokola. tam člověk přišel, ale to bylo spíš jako em na bázi
žurnálu a takhle všelijaké ty e z- ze světa novinky a to si člověk
sedl, tam si koupil lístek a nikdo vás neuváděl, prostě někde ste si
tam sedla a teď ste s- teď ste seděla a čekala až až se to zas
domotá tam kde už ste to začala vidět ste se zvedla a šla pryč

MB: mhm, mhm takže se tam dalo vlastně chodit pořád

LM: ano a tady tento způsob toho toho filmu byl ještě na náměstí
Svobody ((kino Central, později Úderka)) a sice jak byl, jak bylo to
řeznictví na rohu Rašínové a náměstí Svobody

MB: mhm

LM: tak vedle taky bylo takové kino, ale já už taky nevím jak se to
menovalo, protože to to bylo vždycky takové

MB: tak tam tam nevím. já myslím na náměstí svobo- Svobody bylo to
kino centrál ((Central))

LM: myslíte že to byl centrál? ((Central))

MB: ale ale jinak jinak nevim, no

LM: no tak možná, že to že to byl centrál ((Central)), já si to
nepamatuju, protože, to už byla věc náhody, když člověk, třeba
pršelo, teď sme potřebovali, někde schovat, no tak sme vlezli do
kina a počkali až přestane pršet, no, pak přestalo pršet tak sme
šli. ((smích)) <no a tak to je nekulturní>. ((smích))

MB: takže vlastně ee ste se i dostala, vlastně i do jiných kin než
ee než jakoby byla ta hlavní, do kterých ste chodila.

LM: no tak ano no sem sem tam pak ještě ještě do, do Lucerna
v Žabovřeskách, víte, na minsk- je to Minská?

MB: jo jo jo

LM: Minská, že, tak ee tam když bylo, tam vím, že tam sme byli na
Pohádce máje ((Pohádka máje)) eee jestli to eště em z té původní
nahrávky krásné, potom už to bylo podruhé z ee zfilmované už to
nebylo ono, možná že člověk jako ee ten dojem ten sme měli v sobě
z toho prvního z té první nahrávky, dyť to hrál Svatopluk Beneš
myslím a a em Helenka byla, [nevím kdopak]

MB: [nataša golová] ((Nataša Gollová))

LM: jí hrál

MB: ji hreje?, nataša golová? ((Nataša Gollová))

LM: byla to golová? ((Nataša Gollová)) možná že to, že to byl někdo,
to byla strašně jemná taková éterická osoba, taková byla krásná role
a že to sme teda úplně, tam posílali na to jeden druhého, aby se
podíval, no.

MB: protože mě vlastně zajímá, jakoby je pro mě důležité, do jakých
kin ste chodila pravidelně, ale i vlastně i ta další kina.

LM: i ta další, no tak to byla věc náhody, když sme třeba mezi sebou
jako ve ( ) tam dávají to, tak se běž, na to podívat. ale
aby to člověk, abych stála před plakáty a dívala se, co se hraje,
tak to ne.

MB: jo mhm dobře rozumim mhm mhm. (...) a takže takže vlastně ta
kina ste popisovala, že se vám líbilo to prostředí [hlavně]

LM: [ano] ano ano to to prostředí, protože taky se lidi uměli
chovat. uměli vstupovat do řady, pokud em potřebovali jít em ( )
no tak em bylo to potom se to potom osmaštyrycátém roku se to trošku
uvolnilo, protože to mám teda aj aj i takové z divadla ee zážitky,
kdy se přišlo a ee tam prodávali v průběhu přestávek zavináče a em
sme seděli na premiéře ajdy ((Aida)), to vím dodneška a vedle mě
seděl ňáký člověk, který si vytahl vytahl zavináče a jedl to při
tom, no tak em já sem byla na <mrtvici, když to řeknu tak, dovede si
to představit >. (( smích))

MB: ((smích))

LM: no takže takové určité společenské uvolnění to tak začalo em
v osmaštyrycátém roku, když s- měli, si mysleli že ten kdo je dobře
voblečenej, že už musí mít ňáké em protilidské názory. to né, ale no
tak tak to bylo taky takové období zvláštní a to vás nemusí zajímat,
zvlášť, jestli je to pryč. ((smích))

MB: a ňákého kina naopak byste ee třeba řekla, že bylo naše, vaše
neoblíbené, že ste ho neměla ráda.

LM: neo- neoblíbené?

MB: no, že z [ňákého důvodu]

LM: [Metro], Metro

MB: Metro?

LM: ano, nevím proč. né protože mě tam ten (biletář) nechtěl pustit,
to né, ale em nějak jako em nevím esi, já sem dycky byla malá esi
sem špatně viděla ((smích)) to já nevím, ale do Metra to jenom
velice okrajově. lepší byla ta em e tam e ta Alfa.

MB: mhm

LM: tak ta byla dobrá. (..) a eště, počkejte eště bylo jedno, jak se
to menovalo, tam je ee jak byl Roxy Bar, pak se vycházelo dozadu,
jak se to tam menovalo to kino ((kino Kapitol)). šlo se šlo se s em
vchod byl proti proti tomu pedagogickému em knihkupectví, ježiš já
už nevím. ale tam sme chodili velice em velice málo, to nám bylo
jakoby z ruky bych řekla, to už bylo tak jako, tak tam, tam sme
několikrát by- několikrát byli a, ale na čem, už to ani nevím, to
muselo být jenom okrajový, no. co tam máte dál? ((smích))

MB: ((smích)). ee jestli ee ňák ste volila kina podle toho ee právě
s s kým ste šla do kina.

LM: no tak sem chodila nejdříve nejdříve teda jak sem vám říkala
s maminkou a von tatínek na to neměl čas, že, tak sme chodily
chodily my, no. pak sme chodily jako študačky, jak sme byly v tom
penzionátu, že, tak to se chodilo. no a potom už e se známostí a
s mužem. ((smích))

MB: tak ee pak tady mám ee jak vlastně e vypadalo to chování vaše
nebo i e ostatních diváků v tom kině, jestli třeba ee se tam často
jedlo, pilo

LM: ne

MB: vůbec

LM: ne ne prostě ee lidé em byli vychovaní.

MB: mhm

LM: prostě dodržovali společenský takt, zvyk a to by si nebyl nikdo
dovolil, proto sem se ee tam zmínila vo tom vo tom divadle po osm a
štyrycátém roku si mysleli, že kdo je slušně voblečenej, že už musí
mět ňáké jiné přesvědčení, že vlastně no a dělalo se toto, udělalo
se z toho lidový em to.

MB: mhm mhm. potom jestli e ste ňák ste se bavili během toho
představení s tím s kým ste tam byla, nebo s jinými diváky, [ne ne]

LM: [ne ne ne ne] ne ne to ne- to neexistovalo, aby člověk em aby
buďto vykřikoval, nebo jak dneska třeba je zvykem, když je něco, ale
e to vůbec ne. pak až sme šli z kina, tak sme si o tom povídali, že
to už to už ano to už se člověk rozbíralo co a e co se nám líbilo,
nebo nelíbilo a jak který herec a takhle.

MB: mhm, takže během toho představení [ani ani vlastně se tam lidi
nebavili, nijak nereagovali, ne, vůbec]

LM: [ne ne ne ne ne ne ne] nanejvýš, když bylo něco veselého, no tak
se [zasmáli]

MB: [jasně, jasně]

LM: ale ale em kultivovaně. žádné ňáké vyřvávání nebo n- no prostě
bylo to takové uhlazené všecko, to já su stará škola. a já to pořád
prostě, já když ee se ocitnu náhodou v ňákém takovém ee takovém
prostředí, no já to neodsuzuju, ale nedělá mi to dobře. ((smích))

MB: mhm, mhm

LM: stará generace, no. ((smích))

MB: ((smích)) (.) takže to už ste vlastně i říkala, že ste se spíš
bavili po tom po [tom kině]

LM: [ano no ano] tak to se už o tom mluvilo, že. jak který herec a
jak se nám to líbilo a co tam bylo, to se, o tom se hodně mluvilo.

MB: takže ste třeba i em jednak třeba tam šla s někým do toho kina a
i třeba ste tam potkala někoho, [takže pak ste]

LM: [no tak ( )] chodívali sme vlastně celá skupina tak tak
ty děvčata jak sme byly buďto z ee ze školy když, no a potom potom
co sme měli my společnost, tak to už se šlo třeba, co já vim, třeba
v sobotu večer, že. tak se šlo do kina. no tak to šlo.

MB: mhm

LM: děkuji ((reakce na dolévání vody)). takže takhle em rozbíralo se
to, mluvilo se o tom, pokritizovalo se to, co se nám líbilo, co se
nám nelíbilo. (.) no měli sme oblíbené herce samozřejmě a já
dodneška se velice ráda dívám na ty staré filmy, byť sou černobílé,
mně to nevadí, ale em náplň toho em byla prostě byly tam všelijaké
kotrmelce v tom, že, ale přece jenom vždycky z toho ee vyzařuje ňáký
cit. kdežto teďka ty mnohé ee z těch filmů, to sou hrubosti. to no a
pokud tam nejsou výbuchy benzínový a ne- ne- nejezdíjou tam auta vo-
e šílenou rychlostí, tak na ten film nikdo nepůjde, aby se šel dívat
na ňáké zamilované lidi a přesto to bylo velice hezké, ne že bych e
teda em, no ale bylo protože protože tam se, tam vždycky č- jakoby
člověk zjemnil. dodneška nemám tady tyto em ráda. já se na to ani
v televizi nedívám, to ne.

MB: (..) tak my vlastně sme se i dostaly k té k té další kategorii,
protože tady mám vlastně ten eee otázku těch filmů

LM: ano.

MB: a první první otázku tady mám, podle čeho ste si vybírala ee
vlastně film, na který ste šla do kina.

LM: e no, byly to veselohry samozřejmě.

MB: mhm.

LM: ty byly em to, rádi sme se zasmáli, že, protože to bylo zase
takové slušné em tak e. no pak to byly zamilované a pak to byly
historické, no.

MB: mhm, vlastně to už ste, to už ste říkala mhm. (.) takže e u toho
výběru ee toho představení bylo důležitější ten film pro vás, neb-
než né vlastně em né kino, ale výběr filmu

LM: e-e vy mě, ano ano rozhodně

MB: mhm, to bylo důležitější

LM: ano, no tak ano, to se to už se dycky mezi e ve společnosti nebo
v mezi děvčatama ve škole řekly, ty, to je úžasné, tam sem byla. tak
tak takhle. takže to už nám takové, nebo já sem zas natrefila na
někoho a říkala sem, holky, běžte na to, to je úžasné a takhle.

MB: mhm, takže byla často takhle ta [doporučení vlastně od někoho].

LM: [ano, ano] ano, že se o to- o tom mluvilo a vždycky se to tak
nějak e em rozebralo, co se nám tam líbilo no a pak ze zvědavosti už
se šlo.

MB: mhm. a e jak ste ee získávala třeba informace o filmech e em

LM: dopředu né, abych četla ňáké ty ee ty zpravodaje filmové, nebo
jak někdo teda ovládal o o hercích všechno všechno možné, tak e to
nemůžu říct o filmových, to ne. em co se týká hudby a divadla to
ano, ale ale, tak to bylo moje záliba, tak ten film bych řekla byl
napřed až na tom třetím místě.

MB: mhm mhm, takže hlavně ee vlastně pro vás měl význam právě ten ee
ta ta doporučení, [ty informace od těch přátel a tak]

LM: [ano, ano, ano, ano, ano]

MB: mhm

LM: ano protože abych ee se ocitla na něčem, co bych řekla, ale to
bylo škoda tam ztrácet čas, tak to to ne.

MB: (..) takže při tom výběru ee byl důležitější třeba ten žánr než
e než třeba, kdo v tom filmu hrál, to pro vás taky roz- ee jako mělo
roli při tom rozhodování.

LM: no, nedá se to nedá se to tak u- úplně, někde převažovalo jedno,
někde převažovalo druhé, víte? ee že někde byly opravdu špičkové
herecké ee výkony a z toho zase mě uchvátil děj.

MB: mhm mhm

LM: takže to se tak tak vyloženě nějak rozškatulkovat nedá.

MB: a měla ste teda nějaký ee oblíbený herce, nebo herečky?

LM: no to ta to víte že jo e to tak za první republiky, že, co byli
to to dneska to sou ti ti s- staří, keří už vymřeli. ale to sme je
teda, ne já sem nesbírala nikdy fotografie, abych tedy byla takový
ňáký šílenec přes to, to ne, ale em líbili se nám líbili se nám to
em dneska už to nebudu opakovat všecky ty ména, ale z těch starých
filmů. no a výborný teda byl brněnský herec hugo hás ((Hugo Haas))
eee který ee jeho výkony byly takové e takové zvláštní, někde byl e
velice vážný, někde byl zas takový rošťák z něho ale ale to ten byl
ee z brněnských, no Pešek ((Ladislav Pešek)) že, protože sme znali
rodinu e em Peška. em protože Valtrovi že, rodina Valtrova ee
(chata) to sme všecko my znali. oni taky Valtrovi v- bydleli
nedaleko tady vodsuď a Peškovi ((Pechovi)) e hráli když bylo staré
divadlo, tam, kde je dneska Bílý dům. to bylo vybombardované. ale
pak ještě opravené, no a pak se tam postavil Bílý dům.

MB: mhm. (..) tak a e ve vztahu k těm hercům třeba ňáké ee i em
konkrétní filmy, vlastně u těch oblíbených herců, na které si
vzpomínáte. můžete vlastně i jmenovat víc těch herců, jestli si
vzpomínáte.

LM: ee no tak to byli, to právě to právě byli v těch historických
v těch historických filmech, já už přesně nevím název jejich, ale to
vždycky ee to byl, no byl to byl to e Korbelář ((Otomar Korbelář))
ee byl to ( fráňo) co ještě přežili, že, byl to Pešek ((Ladislav
Pešek)), byl to Plachta ((Jindřich Plachta)) ee a prostě tady z tady
z této generace, kteří už teda nejsou.

MB: mhm mhm. a e vzpomínáte si třeba, že ste na e na některé ty
filmy chodila opakovaně právě protože třeba tam byli ty vaše ti vaši
oblíbení herci?

LM: ne.

MB: ne.

LM: ne z e z finančních důvodů, tak to řeknu.

MB: mhm mhm. a bylo pro vás důležité, jestli ee ten film byl
černobílý nebo barevný? em jakou to hrálo roli.

LM: ee em to nemůžu zase zase tak e říct, že bych třeba úplně
zavrhla černobílý černobílý poté, co začala barva, vůbec ne. prostě
já sem šla e za ee za obsahem toho ee toho promítaného filmu, takže
to to se zas nedá.

MB: a ee na němé filmy, rozdíl němý zvukový, to už asi nevzpomínáte.

LM: ((smích)) na to si vzpomínám

MB: vzpomínáte si?

LM: vzpomínám a vzpomínám si eště dobře třeba v tom v tom Královým
Poli ((pravděpodobně kino Adria)), kdy se hrávalo na klavír k tomu
filmu. tam byl člověk, který prostě e hrál na klavír, teďka byla
přestávka, protože ten ten buben jak došel, že ee dneska em máte
film v jednom kuse, ale dřív se to skládalo zpravidla ze dvou kusů,
ze dvou těch bubnů, takže byla přestávka jak došel jeden, tak bylo
pět minut přestávka a začalo pokračování, no. pak byla velká
vymoženost, když se začaly em nosit em eskyma. to byly takové takové
pěkné ty tyčinky ne, tak to bylo takové jako em zvláštní. a tak
jináč.

MB: a takže takže zase když se zeptám jakoby na to rozlišení ne-
němý zvukový, jaký to pro vás mělo význam při výběru třeba toho
filmu?

LM: ee tak ono těch, potom když začal zvukový e zvukový film, tak už
těch němých ee to už to už bylo vyloženě starožitnost bych řekla
tenkrát. to sme byli ee v tom v tom, k té ádrie ((Adria)) v tom
Královém Poli, ale bože jak se to menovalo, to byl ňáký ruský ruský
historický film, tak vím, že to bylo neoz- teda opravdu němý film,
černobílý němý film a k tomu byl ten doprovod a titulky. to už to už
mi tak, to už je takový dávnověk. ((smích))

MB: potom bylo pro vás důležité, nebo em spíš jaký význam mělo ee
v jaké zemi byl ten film natočen? [ee z jaké země byl].

LM: [ne ne ne] ne, ne.

MB: takže třeba ee em z toho, co ste říkala, třeba, neměla ste třeba
radši české filmy, nebo

LM: no tak em jo, my sme to vždycky rozlišovali na dobrý film,

MB: mhm mhm

LM: a bylo jedno odkud je, ale musel to být, aby člověku něco získal
ee aby něco říkal, aby z toho člověk něco získal. ne aby to nebylo
jenom tak a teďka se dívám jak hlupák no a a teďka vyjdu ven, že, no
tak to ne. na to nebyl čas. ((smích))

MB: (.) tak tohle asi si myslím, že už ste mi vlastně říkala,
protože tady je vlastně e jaké ste měla ráda filmy a co pro vás
dělalo ten film dobrým filmem.

LM: tak tam si člověk mohl mohl opravdu, jednak to bylo za e byla
tam určitý třeba bych řekla takové e jak se jak se ctí rodiče. láska
k rodič- k rodičům, že, vztah k dětem, takže to byl to ta citová ta
citová rodinná náplň. ta to že se tam jako em měli dva ee lidi se
seznámili, měli se rádi, ale to zase mělo určitou formu, dneska
pokud to neskončí v posteli, tak na to nikdo nepůjde. že to takhle
říkám, ale opravdu, to to nebylo to nebylo a taky nám to stačilo. to
si každý mohl domyslet, na to se nemusel dívat. ((smích)) já mám
názory staromódní, co?

MB: né tak, na to má prostě každý jiný názor, takže to

LM: no jo, no tak ee tady náš věkový rozdíl je víc jak <půl století,
takže>. ((smích))

MB: dneska ty filmy vypadaj prostě jinak úplně, no to to je jasný,
že na tom se shodneme, no.

LM: ano sou úplně úplně jiné a ztratily, mnohé ztratily výchovný
charakter. protože dřív bylo, byl film považovaný za určitý způsob
výchovy. ať ať už to, jak sem se vracela k těm historickým anebo
citovým, ale vždycky tam bylo něco pěkného, co si člověk mohl
osvětlit u sebe, prohloubit si to, uvažovat o tom, ne. dneska dete
z kina a no tak jo.

MB: ((smích))

LM: nepršelo na nás. ((smích))

MB: ((smích)) byla ste třeba právě na ňákým filmu víckrát, to ste
říkala o tý Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), [že tam ste byla
víckrát]

LM: [no ta to, na to na toto si] pamatuju, že opravdu to ee na to
jako děcko, že, no tak to je samozřejmé, že to že to bylo bylo
krásné, protože vždycky se mně to o tom doma vykládalo a najednou
sem měla možnost to to vidět. no tak to to na mě velice působilo.
no, některé filmy (.) možná že sem viděla víckrát, vím že v- sem
viděla dvakrát o tom Štefánkovi ((film Milan Rastislav Štefánik)),
to bylo to byl zvláštní film, to hrál tenkrát ňákej herec, už si
nevzpomínám na jeho méno, ale skoro, ona totiž naše naše r- rodina
ee em moje teta, právě ta ta která se mnou chodila, tak se znala
s rodičema, mě mrazí z toho Štefánika ((Milan Rastislav Štefánik)) a
tak to byl takový, protože sem k tomu měla ňákou em přípravu, ale
zas né žádné podrobnosti, ale že sem věděla, že ona se s rodičema
znala. takže to mně bylo tak přiblížené nějak.

MB: mhm mhm (..) tak tohle ste mi asi říkala, tady je vlastně jaký
byl jaké byly vlastně ňáké vaše další další zájmy, to ste vlastně
říkala, [že kino spíš na třetím místě, pak ty koncerty]

LM: [to sem říkala že, ano, ano, ano]

MB: divadlo mhm. pak další ta kapitola em ten oddíl se týká kin. ee
a a v tý první otázce mám ee jaké byly rozdíly ee vlastně mezi těmi
jednotlivými kiny, jestli to můžete nějak...

LM: jak myslíte ee prostředím nebo co vyb- jako náměty a takhle?

MB: různě.

LM: různě?

MB: ee vlastně na co si vzpomenete.

LM: tak já myslím, že to ani tak nejsu schopna em (.) nejsu schopna
rozlišit nějak, protože my sme šli na dobrý film, do dobrého
prostředí.

MB: mhm

LM: to to bylo pro nás, že, ale že už člověk opravdu, ze študácké
chudé kapsy, z rodičovské chudé kapsy nám pučili peníze, tak zas aby
to, si něco z toho vodnesl, ne v kapse teda, ale ale ((smích)) pro
život a pro cit.

MB: takže i ten interiér těch kin asi byl [ee podobný celkem]

LM: [no ano ano ano] ano ano, byl. tak někde bylo, to si teďka, ale
všady už bylo zešikmené hlediště, takže bylo dobře dobře vidět, to
bylo myslím ve všem. akorát myslím v tom Metru ((Metro)) to neby-
nebylo že, to bylo rovné tak, ale na tom nezáleží že tož, to to bylo
zmodernizované tím že to, že em vlastně bylo z každého sedadla dobře
vidět

MB: mhm

LM: em byla šikmé

MB: jak si třeba pamatujete, jaký byl ten přístup těch zaměstnanců
kina, [(jak to tam fungovalo)]

LM: [no tak zdvořilí] zdvořilí, to vás opravdu em uvedli, že, nebo
když už někdo, mně se nestalo, že bych chodila někde pozdě, ale vím,
že se lidi občas někdo to em to nevíde že, tak velice šetrně, že mu
uvedli a takhle em a a nebo přišel pozdě a p- pustili dovnitř,
neřekli em musíte počkat, tak to stávalo, ale v divadle samozřejmě,
že se nerušilo, ale v kině pustili.

MB: mhm, mhm

LM: bylo víc slu- slušnosti vůbec mezi lidmi (.) ta se dneska úplně
vytratila.

MB: (..) tak pak tady mám ee z čeho se ee vlastně skládal e celý ten
ee program ee program e toho kina. ee vlastně vedle toho hlavního
filmu jak byly ty přestávky a takhle

LM: no tak v (bostflu) dokud ještě, jak sem vám říkala, to se
skládalo z těch dvou dílů e a když byl třeba em no d- dlouhý film,
to byly ty historické některé, tak třeba byly dvě ty přestávky e tak
ale to bylo maximum, ale to jenom em výjimečně. ee tak em počkejte
teďka mně to uniklo, jak se ta původní vaše otázka [( )]

MB: [eee vlastně tak] celý, celá vlastně ta [ta, ten program, to je
včetně přestávek, jaké bylo složení programu]

LM: [jak to probíhalo, jak to ee jak ano ano ano ano ano no] em n-
nic, takže em vás normálně em u- uvedli, že, teďka byl žurnál. dycky
byl žurnál, který byl velice zajímavý, em no a poté teda byl vlastní
film, pak byla buďto ta přestávka, kde to bylo k- krátce a byl
konec. no pak začala hrát nějaká hudba za zvuku

MB: mhm mhm

LM: reprodukovaného se odcházelo.

MB: takže nějaké třeba reklamy nebo [ňáká (vystoupení, taky?)]

LM: [no tak ty byly, ty byly z-] ze začátku, samozřejmě že byly byly
reklamy. nejhorší bylo, když za protektorátu, když b- když byly e,
protože to bylo německé, em před českým ee v v našich ee kinech byly
německé reklamy a ještě v němčině říkám. dodneska si pamatuju
glasporcelán ((Glasorzellan)) keramika kaufen sie (aubisten)
unšpecialiteše ((unspeziälitasche)) Sláma Herman géring štráse
((Göring-Strasse)), víte kde to je, to je Krystal Krystal, kde stále
je sklo na na rohu ma- Masarykové a em a Josefské.

MB: em jo, mhm, mhm, [jo jo jo mhm]

LM: [no Josefské,] no byla z porcelánu keramik ((smích)). <(kaufen
sie) koupíte nejlevněji>, nejlépe. ((smích))

MB: takže to bylo před ee před tím [hlavním programem, mhm mhm]

LM: [em to vždycky vždyc-, ano ano]. no tak zřejmě se z toho taky to
kino živilo.

MB: mhm mhm. a ňáká živá do- vystoupení doprovázela ty filmy, spíš
ty němé, ta hudba nebo [to byla reprodukovaná hudba]

LM: [to jenom ano ano to byl byl to byla] ee to byla, ne na klavír
hrála

MB: na klavír

LM: zpravidla zpravidla tam byl člověk, který skutečně tam hrál na
klavír. no tak em to je a co hrál to to člověk nevnímal, že, to bylo
takové jako e podmalování, ale em my byli soustředěni spíš na to, co
co vidíme.

MB: a takže vlastně z toho programu ty eee takové ty úvodní právě ty
žurnály, bylo to pro vás zajímavé?

LM: bylo, protože ee televize nebyla, pochopitelně, tak sme najednou
viděli něco ze světa. tak to bylo velice. no kvůli žurnálu se
chodilo vlastně můžu říct do kina, protože sme tam uviděli něco, ee
něco, em co sme neviděli, nebo nemohli vidět. e takže to to bývalo
bývalo zajímavé.

MB: mhm, mhm.

LM: ano a před každým před každým filmem to bylo.

MB: (...) eee setkala ste se někdy s tím, nebo byla byla ste někdy
přítomná ňákému promítání filmu v vlastně doma, v domácnosti, u
někoho třeba, nebo [u vás doma promítačka?]

LM: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne]

MB: [ne, ne nic takového]

LM: pak už začala televize, tak to už bylo něco jiného, že, do tej
doby nebyl nebyl čas. protože dokuď, já nevím jak ee jak teďka, sice
mám em potomků hromadu a ee rodina kde se opravdu dětem věnují,
nemáme v rodině takové nějaké výpadky v tomto směru, ale vím, že sou
rodiny, které si děcek vůbec nevšimnou.

MB: mhm. taky přístup to je, u každého je jiný, no

LM: no a my sme hlubo- hluboká kantorská rodina, protože můj
dědeček, tatínek ee z e maminčiny e tatínek mojí maminky, byl sedmý
v řadě kantor. až ke Komenskému ((Jan Amos Komenský)), máme
zjištěno.

MB: aha, hm

LM: no a můj dědeček nechtěl, měl štyry děti a nechtěl, aby žádný
z nich studoval kantořinu, že to je těžké zaměstnání, ono už tenkrát
ke konci toho devatenáctého století to nebyl žádnej žádný med,
protože on učil na Valašsku, on chtěl na Valašsko prostě do ši-
šířit kulturu em u národa, který byl takový, nechci přijít
potlačovaný, nebo v, ta skupina lidí takových zaostalých a spíš
oddaných alkoholu. a že tam to bylo hodně, toto povolání velice
těžké a tak nechtěl, aby jeho děti studovaly a maminka si zas vzala
kantora jo a a se mnou už to, a všeci naši m- moji vrstevníci, jenom
teda kromě mě, že sem nebyla vhodná ((smích)) tak tak sou kantoři.
my to máme hrozné. ((smích))

MB: ((smích))

LM: no mně se doma vždycky říkalo, že su Komenský. ((smích))

MB: ((smích))

LM: (...) tak nevím, jestli sem splnila vaše eee vaše tužby, [co ste
se potřebovala dozvědět].

MB: [určitě, určitě (je to, je to výborný)] já já se furt dívám do
těch papírů, tak doufám, že vás to jakoby [n- nenutí]

LM: [ne, ne, ne, ne]

MB: jakoby u- už chystat se na novou otázku. to určitě můžete říct
cokoliv cokoliv vás n- napadne, protože

LM: ne, ale abyste si teda vzala všecko podle toho, co vy ste, abych
vám na to uměla odpovědět nebo ne. ((smích))

MB: no, já jenom musím držet si tu, a abych n- na něco nezapomněla,
ale jinak určitě můžete povídat cokoliv si vzpomenete. ten další
oddíl se týká protektorátu, jakoby přímo, přímo toho období

LM: ano

MB: eee takže takže se na začátku zeptám vlastně ee jak ste nějak
vnímala ty změny, třeba po tom roce třicet devět nějaká ta opatření

LM: strašně

MB: ee jak to v, ve vztahu k těm kinům a tak

LM: ee bylo, protože najednou přišly přišly německé filmy. na ty sme
zásadně nechodili. opravdu, opravdu em prostě tak založení teda
z domova, že, co bylo německé, to bylo proti. no potom otec, když
byl zavřený, tak to už vůbec, takže

MB: jasné no, hm

LM: a em tak to třeba em do dneška em no jo no tak lituju, no, bylo
to v té době. e v dávali se krásné divadlo naše české Janáčkovo
((Janáčkovo divadlo)) bylo zavřené a do té doby teda bylo ee sme
chodili, ale pak to Němci převzali. tam bylo tolik krásných oper.
klasik- opravdu klasických německých oper a my sme tam na to nešli.
dneska to lituju, že to člověk m- měl, měl, ne.

MB: hm.

LM: taky sme byli byli na posledním představení a to už teďka nevím
co to bylo, jestli karmen ((Carmen)) nebo co to bylo a byla zrovna
vyhlášené stanné právo. a my sme museli v divadle dostat potvrzení,
že jdeme z divadla,

MB: aha

LM: protože ee to už bylo po desáté hodině jak e s- stanné právo má
vždycky ty uzavírací hodiny, aby kdyby nás potkala hlídka, abysme se
mohli prokázat, že sme z divadla.

MB: mhm, mhm

LM: tak to sme byli těsně, to bylo poslední představení před
zavřením českého divadla v Brně.

MB: no dá se říct vlastně ee, že některá kina byla třeba německá a
česká?

LM: to víte že jo

MB: nějak se to lišilo

LM: to víte. právě Kapitol, vidíte teďka mně to naskočilo tým
německým. to bylo tam tam jak je Roxy Bar.

MB: aha, mhm mhm.

LM: tak to byl Kapitol, tak tam sme

MB: tam ste nechodili. mhm. jasně. a ee takže to vlastně se to
jakoby projevovalo tím, že do některých kin chodili spíš Němci a do
některých Češi? takhle se to jakoby ro- rozdělilo?

LM: kdo měl, kdo měl uvědomění Čecha, tak nešel. to záleželo prostě
na každém člověku, jak se s tím vypořádal. ale naše rodina se s tím
až do konce nevypořádala že, dycky byla proti. a já dneska, ještě
mnohé věci mě štvou.

MB: hm. (.) a týkalo se to myslíte spíš jakoby toho programu, že
vlastně e [Češi chodili jenom]

LM: [ne, už ze zásady]

MB: nebo

LM: ze zásady, prostě to je německy a ne.

MB: mhm

LM: úplná ignorace.

MB: myslím jakoby ee nejen to, že to byla německá, e německé filmy,
ale i třeba, že to byla jakoby německá kina

LM: ano, ano, [ano, ano, ano]

MB: [jestli taky to mělo]. a jak byste to teda jakoby popsala, to
německé kino nebo ňák mi to vysvětlila [jakoby]

LM: [já nevím,] prostě to se, to to bylo německé kino, no tak to sme
se toho vůbec jako, to byla to byla zábrana. to byla zábrana, prostě
nejdu. su Čech a nejdu.

MB: mhm mhm, jasně. a ee na těch na těch ee českých filmech teda za
toho protektorátu byly tam třeba

LM: titulky

MB: ee titulky, no to sem se právě chtěla zeptat. já nevim reklamy
německy [ta jazyková bariéra]

LM: [no, no, no] tady to to všecko, všechno s titulkama, ano.

MB: mhm, takže oti- otitulkované německy. a třeba [ty týdeníky taky?
německy? všechno bylo německy prostě]

LM: [( naopak) všechno, všechno, všechno, všechno titulkované,
ano]. buďto tak nebo tak.

MB: mhm mhm. (..) a ňák se třeba i ee i dalo později vnímat třeba že
do některých kin třeba ne- nesmělo ch- chodit židovské obyvatelstvo,
[že tam byly nějaké restrikce].

LM: [tak na to na toto já si ne to], na toto já si moc ee v Brně
nepamatuju. já vím, že em tady byl ten věčí, co tam b- bylo to bylo
v tom dvaaštyrycátém roku, když oni sem, když potřebovali ty Židy
zlikvidovat v Brně. no tak ee, že nám to byla, to bylo ve
dvaaštyrycátém, ve dvaaštyrycátém roku, když jich vyhnali z e z bytů
ee teda do koncentráku, že. kam šli nevim, my sme neměli žádného ee
jako, že bych znala někoho. měla sem měla sem spolužačku ehm, ty se
menovali Vachsmanovi by byli na v Čejči a ta spolužačka moje se ne-
nevrátila. celá ta rodina teda em tam přišla o život. ale kde oni s,
v kterém koncentráku skončili, to já nevím. a e tady právě jak
vybrali ty ty židovské obchody e em byty v ee v Brně, tak tam
nastěhovali ty Hamburáky.

MB: mhm

LM: co ty ty rodiny, co přišly, že, tam to měly vybombardované, no
tak jim tady poskytli ubytování. a taky ten em ta dědina, co je
tady, když se jede k Lipůvce po pravé straně, teďko tady z této
strany než se sjede do Lipůvky, to se menovalo Nový Hamburk. to bylo
postavené v protektorátu eště pro pro některé ty ty rodiny a to se
teď rozšiřovalo, teď se to nějak menuje ta dědina. nevím.

MB: hm, to taky nevím.

LM: no já taky ne. ale ee já s-, my sme ee eště kdysi dřív, když sme
tam jeli, já povídám, hele, Nový Hamburk a oni říkali, ne, to se
teďka <menuje jinak>. ((smích))

MB: (..) tak za toho protektorátu chodila ste třeba nějak e víc,
nebo míň do kina, nějak se to pro vás změnilo? tím, [že to, (v tom)]

LM: [e no tak] změnilo z toho důvodu, že e em, když sem byla e
nasazená, měla sem ty dvanáctky, tak to už prostě nezbylo, nezbyl
čas na to jít do kina, protože to bylo od šesti do šesti.

MB: mhm mhm

LM: to už buďto tak nebo tak. tak to to už opravdu, když tak jedině
neděle, no že v neděli zas em byl jiný program. (.) byl to zvláštní
ee zvláštní díl života.

MB: tak ta, ten vlastně ten výběr filmů, to už si asi, vlastně ste
mi říkala, že ste prostě [chodili na ty české filmy. takže asi
v tom]

LM: [ano, ano. ano]

MB: v tom byla ta změna

LM: to ano

MB: (to, to, to, to, to) a ňák i i třeba v tom byly nějaké změny ee,
když se blížil konec války? dalo by se to tak říct, že třeba, na to
třeba bylo míň času, na to kino, že byly nějaký jiný starosti, nebo
em něco v tom smyslu.

LM: e no e opravdu sme potom už vlastně do kina vůbec nechodili.

MB: mhm

LM: ke konci války. vůbec ne. vůbec ne. to už vůbec nevím esi, ani
nevím, esi vůbec byly, tak to řeknu, já už nevím, esi byly v provozu
vůbec. protože vím, že, když tady bylo bombardování Brna e
v listopadu, dvacátého listopadu ve štyryaštyrycátém roce, tak byl
v- velký zásah em zezadu na té ee do té skaly ((Scala)) tam. em
protože byl vybombardovaný ten barák, co dneska je takový ten
skleněný barák na Rašínové ke kostelu (Jakub sou po) ee vedle Jakuba
((kostel sv. Jakuba)). tak to tam byly zásahy a pak eště (teda
voba). já bych tady mohla jít po Brně a říkat všady, kde, co by bylo
vybombardované. proto jak se zřítil ten strop, jestli to em ste moc
mladá, aby ste si to pamatovala. vedle Moravské banky, nebo to je
dneska Komerční banka, ne? na na náměstí Svobody. tak tam e
opravovali ten barák ee em dělníci a zřítil se tam strop. a už nevím
kdy, jak je to dlouho. já sem dycky říkala, měli se mě přijít
zeptat, já bych jim řekla, že tam de o zásah vo huby. ((smích))

MB: ((smích))

LM: že je ta statika toho baráku narušená.

MB: (..) no takže to byl ten konec války [a potom]

LM: [no a ještě] bych řekla [takhle ty]

MB: [mhm, určitě]

LM: ki-, ty film- e ty ty kina byly hromadné kryty.

MB: jo, ehe ehe

LM: e že když e když e byl poplach ee em e s e s teda za- zahoukaly
sirény, tak v to to bylo takové ve městě, tak to se všecko stahovalo
do těch, tam byl největší prostor v podzemní, tak to se vš- bylo
v těch kinech.

MB: mhm mhm

LM: a já sem nikdy nikde v ee žádném nebyla

MB: ne.

LM: ne.

MB: mhm mhm

LM: ale vim, že to bylo.

MB: mhm. pamatujete si třeba na ee první návštěvy kina po osvoze-
osvobození? jaká byla třeba atmosféra.

LM: no tak to víte že jo. euforie byla velká a že se všechno tak
jako volně ee rozběhlo. na čem sme byli, to si teda opravdu ne-
nepamatuju, protože em sem měla, potom sem měla ty děcka, tak to už
samozřejmě už na to čas čas nebyl, ale ne- nepamatuju se. to to si
nedovedu uvědomit nějak.

MB: mhm a nějak obecně, jakoby v těch kinech ee jestli to bylo nějak
znát, [nějaká ta změna]

LM: [ne], ne

MB: ne, mhm

LM: nevím, protože em sem se spíš poutala na ty, na to divadlo nebo
koncerty.

MB: mhm, jasně.

LM: které byly pořád plné. to nebylo, to bylo opravdu, divadlo bylo
nabité a stadion e em dřív byly, než se postavilo nové divadlo,
protože ty koncerty tam byly stále, na na jedničce, na Sokole Sokol
jedna ((Sokol I.)), na stadioně na na Kounicové, tak ee to bylo
plné. to byly přístavky plné, ono to mělo uličku uprostřed, ale
přístavky a plné a galerie a em prostě em bych řekla, že Brno,
hluboce kulturní, kulturní město.

MB: tak pak já tady mám připravený vlastně seznam seznam eee em
vlastně hitů. filmů promítaných v českých kinech od roku dvacet
devět do roku štyrycet pět

LM: a jejej

MB: a jestli, [když se na to podíváte]

LM: [a vy máte], vy máte seznam nějak

MB: no, no, no jestli, když se na to podíváte

LM: si musím vzít brejle

MB: mhm

LM: (..) nejhorší je, když má kabela víc em víc em tyto. kam já sem
to strčila?, tady je to.

MB: (...) tak jestli si ee vzpomenete eee vlastně, který z těch
filmů, když si to přečtete, byly třeba vaše oblíbené.

LM: no. tak vám řeknu, že e cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)), ještě dneska se na to ráda dívám, protože to je Burian
((Vlasta Burian)). To neznáte Hadimršku, nádherné. Kouzlo valčíku,
no to sme prožívali jako slaďák. Lelíček ve službách ee šerloka
holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)). Pobočník Jeho
Výsosti. šest žen vy- eee Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha
VIII.)). Tři muži ve sněhu. Svět patří nám, to byl, to byli ti dva
Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) s ee s timdle. Sněhurka a sedm
trpaslíků, Ducháček to zařídí, no vidíte to, jak tu voprašuji názvy.
U pokladny stál. To byl český muzikant, to bylo o Kmochovi
((František Kmoch)). Roztomilý člověk, to hrál myslím, pravý
Roztomilý člověk, to hrál hugo hás ((Hugo Haas)) myslím. Muži
nestárnou. no (minchalozn) ((Münchhausen)), na tom sme byli.
Dobrodružství barona Prášila.

MB: (.) to je všechno.

LM: tak to je všechno.

MB: mhm. a jenom ee eště k tomu se zeptám vlastně jestli ee ty
filmy, takže co ste četla tak to to byly ee vyloženě vaše třeba
oblíbené, nebo spíš co ste viděla.

LM: ee no, co sem co sem viděla a na buriána ((Vlasta Burian)) sme
odjakživa rádi chodili, protože e to b- to byl opravdu komik em,
měla sem ho možnost, ale s- se mu přiblížit v osmatřicátém roku na
sletu e v, eště tady e, je tady Ducháček to zařídí? [je]

MB: [je], mhm

LM: Ducháček to zařídí. zrovna tenkrát to, no vidíte osmatřicátý
rok, měl premiéru ee v Praze. tak sme na tom em byli s rodičema. ee
tak em buriána ((Vlasta Burian)) sme měli, protože tam se člověk za-
e zasmál ee kulturnímu em, to prostě ten jeho, ať ať ať hrál
cokoliv, tak vždycky to mělo takovou em, jak bych to řekla, no,
pohybovalo se to v rámci slušnosti s tou největší em humorné že ee
v, na- náboj z jiného ž- em velkým nábojem humorným. a dodneška si
nenechám ujít žádný film v televizi s ním.

MB: mhm mhm

LM: no, pak se mu škaredě vodměnili, že, no tak nemuselo to tak
dopadnout. tak se odměnili aj (talichovi) ((Václav Talich)) a, ve
vládě jsou všelijaké kopance. tak, co máte ještě.

MB: no já k tomu, vlastně k tomu seznamu eště, to vlastně ste
říkala, že to jedno, to ste viděla s rodiči, jestli si třeba
pamatujete, třeba e s kým ste e byla na těch filmech ee tady z těch
ee jestli tam právě byly ňáký ty oblíbený nebo něco, co vám utkvělo.

LM: no tak byla sem tam, chodila sem s tou maminkou a s tou tetou,
(povidam vam,) jako otec neměl na to čas, aby chodil. když byly
historické filmy, tak to chodil.

MB: mhm

LM: ale to bylo eště, tady eště mnohé chybí, což já si neumím, to
bych musela vidět, ten název, abych si to uvědomila. em z těch, moc
moc tady chybí těch [historických věcí].

MB: [tohle je spíš soupis jakoby] ee takových ee největších hitů.
[(tak) to jako zase není, že jo]

LM: [ano, ano, ano, ano]

MB: přehled ee všeho co co [dávali]

LM: [ale]

MB: ale.

LM: to byly to byly velice k-, velice krásné a ee to obsazení
herecké, em ti herci byli opravdu umělci. protože jak oni to uměli,
to jakkoliv, jakoukoliv roli zahrát, tak ji zahráli. ať to byli teda
em, ať do bylo společensky na výši, nebo ať to byl chudák ňáký,
dycky to ee hrál tak, jak si ta role to žádala, to co měl
představovat, že. nikdy v tom ee v tom ee bohatém neviděl toho
chudáka, nikdy v tom chudákovi neviděl tu r- roli roli jeho z toho
bohatého prostředí, takhle. že vždycky to se vztahovalo přímo
k tomu, ten projev herecký, přímo k tomu prostředí.

MB: mhm mhm. (..) no potom, tak já už z těch otázek, to je ode mě
všechno, jenom jedině že e by vás třeba napadlo něco, co na co sme
zapomněly, něco co co by se dalo doplnit, nebo co co třeba byste
chtěla [říct něco víc].

LM: [kolem, kolem, kolem těch] kolem těch filmů, no myslím, že sme
to tak vlastně vlastně vy- vyčerpaly, protože em je je fakt, že jak
potom má člověk děti a chce z nich něco mět, tak už na to nezbylo
tolik tolik času a protože my sme chodili na ty koncerty a i děti
sme brali, jo, ty byly přesně poučení, jak se mají chovat, všecko,
takže přečkaly koncerty a e pak přišly do puberty tak mi to pomalu
vyčítaly, to víte, jak začne být takový ten ee rozvíjející se rozum,
takže ((smích)) toto a a až zestárly, říkaly, no to bylo úžasné.

MB: mhm

LM: no tak. ((smích))

MB: tak to je dobře. ((smích))

LM: tam vám ale hromadu hromadu tady těch filmů eště eště chybí, ale
ty názvy, kdybych si měla sama vymýšlet, tak to bych se provinila
proti kultuře (to bych) <netrefila>. ((smích))

LM: (..) můžu se zeptat, jestli je tady toaleta někde blízko?

MB: určitě, určitě. takže já myslím, že že teda zatím to takhle to,
[ukončíme]

LM: [no jestli vám to] stačilo, jestli sem s- vám splnila [vaše vaše
touhy]

MB: [určitě, určitě]

LM: protože já sem toho navykládala hodně. ((smích))

MB: ne, určitě bylo to bezvadný. já si to musim pak vše projít, ten
rozhovor, takže doufám, že s- sem spíš já na něco nezapomněla, ale
ale

LM: kdybyste na ně- z-, můj telefon znáte, mé méno znáte.

Konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 20.1.2009

Rok narození: 1921

Bydliště do roku 1945: Kopečná (Brno – střed, Staré Brno)

Povolání: Po vyučení narátorka pracovala v žárovkárně na Kopečné, za
války byla v rajchu v Gerlicích. Po válce byla narátorka zaměstnaná
jako kadeřnice v Židenicích, po svatbě zůstala v domácnosti.
Povolání rodičů: otec řidič, matka dělnice v textilní továrně
Sourozenci: sestra nar. 1927

LČ: takže, dobrý den, my sme si už

MD: dobrý den.

LČ: sice povídaly, spolu, ale já bych na začátek vlastně nejdřív si
s váma ee ověřila osobní údaje, které jste mi říkala vlastně v tom,
v ten pátek, když jsme spolu mluvily poprvé.

MD: em jako...

LČ: takže jenom stačí říct, jak se jmenujete, abysme to měli
zaznamenané.

MD: em no, Marie D.

LČ: kdy jste se narodila, v [jakém roce].

MD: [celý?]. nebo v roce jenom?

LČ: stačí v roce.

MD: jo, tak tisíc devět set dvacet jedna.

LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět, [a jestli]
se to nějak změnilo.

MD: [do roku], nó, do roku devatenácet štyrycet pět, tak to sem eh
bydlela bydlela na Kopečné, narodila jsem se na Kopečné třicet
sedum. ((ulice Kopečná 37))

LČ: a bydlela jste tam [celou dobu].

MD: [a bydlela] jsem tam až teda, až po válce až sem se vdala, tak
teprve jsem bydlela...

LČ: takže do toho roku [čtyřicet dva] jste tam bydlela.

MD: [do toho jsem tam] pořád, aj do štyrycet pět až. ((smích))

LČ: a do jaké školy jste chodila?

MD: no, chodila sem na Mendlovo náměstí, do normálně do měšťanky. a
pak sem pak sem dělala, potom jsem dělala jako, učňovskej, jako
kadeřnice [učila jsem se].

LČ: [a to bylo] do jakého roku to učení.

MD: no, to učení? bylo do šestatřicet? panebože, teď sem ((směje
se)) <štyři roky>?

LČ: čtyři roky [po škole] ste chodila do

MD: [nó], jsem se teda učila kadeřnicí.

LČ: a, takže ste se, vy ste se vlastně do konce války nebo, jenom
učila a teprv potom jste byla v zaměstnání. [nebo ste už]...

MD: nó, tak potom sem se nedostala, nikam, pak sem šla dělat do
teho, do teho rajchu, jo? napřed byla sem tam tak při té em sem se
jako nedostala jako kadeřnice, ale pak sem byla v tym em žárovkárně,

LČ: hm

MD: jo, to bylo blízko nás, a tak chtěli, jestli bych tam nešla, tak
sem tam byla, a pak jsem jako byla nasazena do rajchu, tak sem jela
do toho Německa, no až potom až sem přijela z Německa, tak sem byla
jako kadeřnice v Židenicích, no a pak jsem se vdala a pak už sem
zůstala doma. pak už sem...

LČ: a ta ee tamta žárovkárna, to bylo kde přesně?

MD: to bylo, to bylo právě na Kopečnej ((ulice Kopečná)).

LČ: na Kopečné přímo hm.

MD: to bylo na Kopečné, a tak voni právě potřebovali tenkrát, a tó,
tak já sem tam šla.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době, v té době do roku
čtyřicet pět.

MD: co? jaké bylo?

LČ: povolání [vašich rodičů], zaměstnání.

MD: [povolání?]. no tak otec ee otec jezdil jakó ee u teho, u firmy
štajnbrechr ((Steinbrecher)), jo, jako ee autem rozváželi zboží, no
a matka dělala v textilce.

LČ: jo, dobře. a měla ste sourozence?

MD: nó, měla sem sestru.

LČ: a ta byla jak stará, kdy se narodila, v jakém roce.

MD: sestra?

LČ: ano sestra.

MD: ee tak já v jednadvacátým a sestra v sedmadvacátým.

LČ: hm a, takže vy ste, vy máte teda to učňovské vzdělání, ste
dosáhla před tou válkou. takle to bylo.

MD: jo, sestra, sestra dělala tu, obchodní akademii.

LČ: á em teďka ještě, jak dlouho ste vlastně pravidelně chodila do
kina, i kdyby to bylo potom, po té válce i jako později, kdy ste tak
zhruba přestala chodit pravidelně a, vlastně co, co vás k tomu
vedlo?

MD: no tak před jako před válkou?

LČ: ne, jak po vál-

MD: jako po válce?

LČ: kdy ste vůbec přestala chodit do kina, když ste tak jako, když
ste ( ).

MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v
šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi
narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem
neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho

LČ: hm

MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem
tam do toho kina sem šla. to sem si vždycky zavolala, zavolala, aby
mně schovali, aby mně schovali lístek, že

LČ: hm

MD: a dyštak sem [šla].

LČ: [a to ste] chodila do toho Míru ((Mír)) ste říkala.

MD: no, do toho právě na tu, na tu Hybešovu.

LČ: hm, dobře. á teďka se vlastně vrátíme úplně do toho největšího
dětství, tohlecto byl jen takový přehled, těch jako základních údajů
o vás.

MD: hm

LČ: a já bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svojí první
návštěvu kina. když ste byla v kině úplně poprvní, kolik vám bylo
a...

MD: ježišmarja, kolik mně mohlo být, no, my sme, my sme ee před tým
chodili tady na do divadla na kašpárka, jo, když ještě sme byli
jako, no a potom, tak bych řekla když sem chodila myslím, tak do té
do první do druhé třídy.

LČ: takže třeba v sedmi [nebo v] šesti.

MD: [tak nějak] tak třeba sedum osum roků, no to to...

LČ: a pamatujete si třeba, kde ste byla a jak, na čem? v jakém kině?

MD: jé, no to právě sme chodili na to Starý Brno, na ten ee na to
Mendlovo náměstí tam, jo, tam sme většinou chodili, tam.

LČ: a to ste chodila s rodiči nebo s [dětmi?].

MD: [né], to sme, to sme, to bylo třeba pro děti, jinak sme od-
odpoledně, né jako večer, jo, odpoledně a to bylo pro děti nějaké
toto, tak to sme se sestrou a vlastně sestra ještě né, vona ještě,
vona ještě né to, prostě tam. protože to byl dům ee já nevim, jestli
ste vo tom četla, zbourali ho myslím, je to tak dva roky, a byl to
takovej památní takovej dům na Kopečnej ((ulice Kopečná)), jo a tam,
tam bylo asi já nevim devadesát myslím nájemníků, jo, to byl
pavlačovej, a tak ee to většinou tak dohromady jo, třeba bylo nás
pět a řekli sme si, pudem do kina [naši na-]

LČ: ve škole ste si to řekli.

MD: naši dali korunu, že <a šli sme prostě> do kina. jo a tak sme
vždycky chodili taková celá partyja. i když sme potom byli větší,
chodili sme třeba tam do toho Excelsiora, ((Excelsior)) tak to sme
taky vždycky celá, bylo nás víc, no prostě nebyla sem sama. bylo nás
[takovejch pět šest, jo.]

LČ: [takže většinou to byli] vaši vrstevníci, ne třeba s rodiči ste
nechodila.

MD: né, tak to né, s rodiči ne. ti na to neměli čas ani, bych řekla.
to nám radši dali tu korunu a my sme vždycky šli do toho kina.

LČ: a proč ste vlastně chodili právě do těch, protože byly...

MD: tak, protože to bylo blízko, že, a tak prostě sme si netroufali
někam dál, že jo, to by nás ani nepustili.

LČ: a vlastně vaši rodiče na to, na film a na kina měli jaký názor?

MD: ale tak, no když viděli že, že to je třeba jako pro nás, tak pro
děti a a není to nějaký takový totok, tak nás pustili, jo. kdyby to
snad bylo něco takovýho, co by se jim nezdálo, tak nás nepustili,
že.

LČ: [takže ste museli jako říkat, na jaký programy jdete.]

MD: [takže, takže, no tak] voni většinou viděli, že, že a jo vono je
to, vono je to dobrý, no tak můžete jít no.

LČ: takže vám dali peníze, abyste si...

MD: dostali, no.

LČ: a dostali ste třeba na nějaké jako sladkosti nebo jenom tak
peníze na ten lístek.

MD: ale né, tak to, to naši nám dávali, to jo. matka vždycky, matka
vždycky ale říkala, když už teda sestra byla i větší, jo, tak
vždycky říkala, já nevím, holky, vy si nemůžete nic našetřit, vy
máte, na Pekařské byl, byl my sme mu říkali Číňan, to byla taková
cukrárna, jo, a von tam prodával takový dorty, že jo, takový prostě,
když sme snědli kousek, tak sme měli aj, aj em večeřu <jo, tak to
bylo> takový sytý, jo, no a na druhé straně byl zase koňskej řezník,
tam zas měli teplou sekanou koňskou, že, no a ( ) byl zase hm tam
byl zase ee cukrář, a ten když ee jak pekl cukroví, a co se jim tak
polámalo nebo tak nějak, tak von to vždycky dával stranou a potom do
takovéch ee ty jak sáček prostě udělal z papíru, takovej kornoutek a
za padesát haléřů to tam dal prostě a to byl takovej velkej...

LČ: a nosili ste si do kina jídlo takle nebo to ne?

MD: a tak, ale tak jó, tak když sme měli prostě něco, tak sme si
vzali. tam se dřív to teda jako mohlo, jestli teď né, teď asi né,
ale, ale dřív to tak pro ty děcka no tak to...

LČ: tak [možná se k tomu ještě] vrátíme.

MD: [žádnej nic neříkal]. ((směje se))

LČ: a jaký byl vlastně postoj školy k filmu a ke kinu, jestli se
vyjadřovali učitelé o filmu [nebo ke kinu]

MD: [já sem, já sem] neřik- neslyšela nic, že by, že by nám
zakazovali, že bysme nechodili do kina.

LČ: ani, alé, ale zase asi jinak ani nezmiňovali jako pozitivně,
taky ne?

MD: no tak to né, to ne. tak víte, to bylo tak ee my sme byli zvyklí
třeba v neděli muselo se jít do kostela, že, to se muselo jít do
kostela, že, v kostele, po kostele byla taková ee tam nás učili
třeba písničky na koledy na Vánoce a takový, že, to teda musel a v
to musel se to muselo jít. no a potom teda vodpoledně to žádnej
neřekl, nesmíte jít někam do kina nebo, nám nikdo nezakazoval.

LČ: a byl film v tomhletom dětském věku, byl pro vás důležitý? a
pokud ano, tak jestli se to nějak projevovalo na vašem chování, na
zvycích, hrách nebo rozhovorech s kamarády.

MD: tak já si myslím, že to mělo takovej vliv. my sme teda, já bych
vám řekla, my sme byli prostě, já nevím, že nám to nikdo, že by nám
někdo třeba říkal, musíš tak to, to sme automaticky prostě. když sme
viděli vod nás někoho jít, pozdravili. když sme prostě si hráli, tak
to nebylo žádný, že bysme si nadávali nebo tak prostě, jo, protože
tam byl velkej dvůr, tam sme si mohli hrát. někdy bylo taky, že
třeba na nás zakřičeli, nekřičte tolik nebo, jó, ale že bysme nějak
něco dělali nějaký takový prostě lumpárny, jak dneska dělaj, to teda
ne.

LČ: a to kino vás v tomhlectom nějak ov-

MD: a to si myslím právě, že to kino, to byly většinou takový,
takový veselohry a takový prostě jak totok tak...

LČ: a přímo třeba em třeba ste jako neměli ňáké herce, herečky,
který byste si jako oblibovali a napodobovali [nebo tak přímo].

MD: [a tak to, to, tak] to snad to si ((směje se)) <to si
nepamatuju>

LČ: ani že byste si třeba hráli podle nějakého filmu, nějakou hru
nebo...

MD: né, tak, tak to né, tak to byly takový hry, tak třeba na
schovávanou a anebo takový tanečky prostě a takový a to...

LČ: a třeba filmové písničky tak to vlastně když ste

MD: no tak ty písničky no, tak to nebylo, tak tam žádný. to si
nepamatuju, že by...

LČ: dobře. a teďka ee vlastně em se, se budeme věnovat období em
budeme se věnovat období, kdy už vám bylo třeba víc jak těch deset,
kdy už vám to bylo třeba v těch třicátých letech, po roce tom třicet
jedna, pokud to teda vlastně u vás takle odpovídá a jestli se třeba
změnila ta četnost, jak často ste chodila do kina, v tomhlectom
období, když už ste, když už vám bylo víc než...

MD: když jako sem se učila už a tak?

LČ: když ste se třeba učila.

MD: tak, já nevim, sme byli zvyklí teda chodit do toho kina.

LČ: a tak a jak řádově byste to [odhadla, jak často?].

MD: [ale jako né], né bych neřekla, né jako večer, víte, tak na ty
odpolední a tak, protože...

LČ: a jak často zhruba? tak když ste říkala jednou týdně nebo
víckrát?

MD: no, tak podle toho, co hráli a tak si myslím, že, tak jednou
týdně to bylo.

LČ: a potom vy ste také mluvila o tom, že v tom letním období to
bylo trochu jinak.

MD: jo, protože tó, to prostě, to sme se sebrali, šli sme na výlet
někdy pryč.

LČ: takže někde v tom období ta četnost byla menší, že ste nechodili
do kina [tak často].

MD: [no, to už] to už jo. to už bylo, to už sme víc sme chodili ven.
protože my sme byli zvyklí na na třeba ee s kamarádkou, teda se
spolužačkou a ještě s jednou, to sme se domluvily a šly sme třeba,
to ještě nebyla přehrada, tak sme šly do, do toho, jak em do ( )
a tak, víte na takový prostě procházky. anebo na druhé straně tady v
Židenicích do agátku a jó, takový prostě sme dělaly procházky. a
když bylo v letě, tak sme zase šly k vodě a celej den se bylo, bylo
u vody.

LČ: a po tom co ste nastoupila do té, do té žárovkárny, to bylo teda
v jakém roce?

MD: no to bylo v předtím, předtím myslím v tom osm, v tom
štyřicátým, nějak tak, no, nějak.

LČ: no, tak potom se nějak změnilo to, jak em jak často ste chodila
do kina?

MD: nó tak, to už asi jo. to už si tak nepamatuju, ale vím, že, že
sme to už sme mohli vlastně to už sem mohla, to už sem vlastně mohla
jít aj, aj protože to už mně bylo kolik, devatenáct, že, no tak to
už sem mohla jít i prostě na večerní, jo. to už...

LČ: takže se to změnilo spíš v tom, [když ste mohla]

MD: [že, že už sem] mohla jít třeba na, ná na to hrála em, co já vím
tenkrát kdysi jestli Mandlová? ((Adina Mandlová)) no a takový Pešek
((Ladislav Pešek)) a takový to už že jo jako na takový ty filmy už
sme mohli, mohli jit, že.

LČ: a v té době ste pořád navštěvovala ta stejná kina, nebo která to
byla?

MD: ne to už sme, to už sme chodili, to už sme chodili ee právě
třeba do Husovic ee v Židenicích bylo kino, to si nepamatuju, jak se
menovalo.

LČ: Orient?

MD: né, to si, to nepamatuju, jak tehdy se menovalo. tam sme
chodili, no, teď nevim, jestli to Kapitol? to bylo myslím pozdějš. a
potom Moskva, no Moskva, to se menovalo jinak. napřed se to menovalo
jinak, pak se to menovalo Moskva. prostě tak to už sme chodili do
těch...

LČ: takže ste do těch Židenic, ale to ste museli dojíždět, ne? nebo
nějak.

MD: no tak, to my sme chodili tenkrát pěšky. ((směje se)) <já sem
jednou>, já sem jednou, já sem měla babičku, babičku a tetu v
Židenicích, jo? otec byl ze Židenic, vlastně, a jednou sem, to ještě
bylo, já nevim, kolik mně mohlo být roků prostě, tak sem si řekla,
že babičku navštívím, sedla sem do elektriky, jo, a jela sem a teď
se mně zdálo, že jedu nějak špatně, tak sem z elektriky vys- vylítla
((směje se)) jo, úplně vyskočila, ale on jak zahýbal, takže to
nebylo tak jo, nejel tak moc rychle, vyskočila sem, teď sem se
polekala, kde to jenom su, tak sem příště říkala kdepak, to už musím
napřed si to musím prohlídnout pěšky <a potom můžu jet>.

LČ: takže do toho židenického kina ste chodila i protože tam ste
měla ty příbuzné nebo [to né?]

MD: [ale né], tak to sme se třeba domluvili, říkám my sme chodili,
nás bylo víc, tak sme se domluvili, že a zjistil někdo zjistil tam
hrají hezký, nějakej hezkej film, tak deme podívat se tam, jo?

LČ: takže teď už se to jakoby v tu dobu se to neorientovalo podle
toho, že to je blízko, ale spíš [podle té nabídky].

MD: [né, to už] to už prostě kde co hráli, jo? kde co hráli, no.

LČ: a měla ste ňáké svoje oblíbené kino mezi těmi, co ste menovala a
co se vám na něm líbilo?

MD: tak, v tom potom sem většinou chodila pozdějš do alfy ((Alfa)).

LČ: pozdějš je kdy, nebo...

MD: no tak jestli to bylo už jak sem, jak ee sem přijela z toho
Německa? [teď nevím, prostě. teď nevím tak, tak nevím].

LČ: [tak důležitější je před tou válkou ještě].

MD: prostě líbilo se mně...

LČ: před válkou jako.

MD: hm, líbilo se mně, líbilo se mně v alfě ((Alfa)), tam bylo hezký
kino, jo, to bylo takový prostorný hezký, no, no a pak ještě, eště
hm to Excelsior, to bylo takový menší kino, ale taky to taky tam to
bylo, takový slušný.

LČ: takže, vás zajímalo to prostředí, jak to tam vypadá nebo...

MD: no tak to, tak, zajímalo, no prostě, to víte že když přídete
někam a em nelíbí se vám to, tak už tam víckrát nejdete.

LČ: a co se vám, líbilo se vám to, jak je to tam jako interiérově
vybavené?

MD: tak, celkově, celkově že to tam bylo hezký a takový hezký
prostředí.

LČ: a nějaké kino, které em se vám nelíbilo, do kterého byste třeba
nikdy nešla? ( )

MD: ((směje se)) no ale, no tak to třeba tam na to Starý Brno, tam
sme chodili, no to bylo takový, no tak bylo to pro děcka třeba, že,
takže tam bylo těch děcek fůra, že, no tak tos tomu sme říkali, že
to je blechárna, že. ((směje se)) to bylo takový, nó, tak jako děcka
sme si toho, jakó, moc neprohlíželi nebo tak, že. no ale pak když už
člověk byl jako starší, tak už se díval, jestli, nó jak je to tady
vypadá hezky, je to tady, em no tady by se dalo. ((směje se))

LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla.

MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani
neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.

LČ: a ta kina, když ste si je teda vybírala, tak ste si je vybírala
podle toho, s kým ste tam šla nebo em že třeba...

MD: no, tak podle toho, co se mně jako líbilo, co hrají, že.

LČ: a ten, ten názor těch sourozenců nebo kamarádů, když vás, když s
vámi [chtěli někam jít]?

MD: jo, tak to když sme se prostě domlouvali, když sme se
domlouvali, no tak em každej ten řekl, tak je to hezký, já už sem to
viděl, tak bysme na to mohli jít, že, tak sme tam prostě šli.

LČ: a když ste v tom kině byli, tak jak ste se chovali, měli ste ve
zvyku konzumovat ňáké jídlo nebo nápoje?

MD: a tak to většinou ne, to ne, to ne.

LČ: a bavili ste se během projekce?

MD: né, to ne, to zas musím říct, že sme byli slušně vychovaný, [to
teda ne].

LČ: [takže ste třeba] nereagovali nějak hlasitě na film [nebo tak].

MD: [né] to ne.

LČ: a pamatujete si, jestli se třeba po, během filmu nebo po jeho
skončení tleskalo?

MD: to teda nevim, to ne, to snad ne.

LČ: a potkávala ste tam své známé, v kině?

MD: v kině, tak my sme tam většinou šli jako tak, no.

LČ: [a povídali ste si o filmu]

MD: [víte, já vám to řeknu, my sme] chodili, to sem si vzpomněla, my
sme ještě chodili na výstavišti, jak teď je, myslím, bylo divadlo,
ještě my děti už tam chodily a bylo tam divadlo. a jak bylo to
divadlo, tak tam bejvalo to bylo kino tam. tak my sme většinou, když
už sem byla jako když sem se učila, už sem byla starší, tak sme
vždycky šli odpoledně do kina, na to výstaviště a potom tam bylo,
hráli. tak sme šli prostě do na zábavu, jó, si sednout. no ale já
sem teda musela v deset hodin být doma, že, tak to se <vždycky
v deset> vo půl deváté honem už to tak nó, <abych byla doma. abych
jako otec by mě příště nepustil, že.

LČ: a když ste šli z toho kina, povídali ste si o filmu, kerej ste
viděli nebo?

MD: ale jo, to se, to jistě že, to probíralo, co se, co se komu
líbilo a co se nelíbilo, že.

LČ: a jak byly ty hovory zaměřené? na herce nebo...

MD: no to většinou, většinou jo. kdo tam hrál většinou, kdo tam hrál
a jak vůbec, jaký to mělo děj, že, mělo.

LČ: a když ste a s rodiči ste se třeba o filmu bavili? povídali ste
si spolu?

MD: ale né, to né, protože naši na to neměli, neměli prostě ani čas.
matka třeba dělala v textilce a vona dělala vod rána do večera a teď
když sme chodili do školy, tak většinou večer honem vařila, protože
my sme ze školy do, tam do té továrny, prostě, jo, vona i večer
dělala tam. tak tam sme si chodili na jídlo, že, tak vona byla ráda
že je ráda, že.

LČ: a ještě se teda vrátíme k tomu, jak ste si vybírala ten
konkrétní film, na který ste šla do kina, jestli bylo důležitější
třeba to kino, nebo ten samotný film.

MD: já si myslím ten samotný film.

LČ: ale vlastně když ste, když ste chodila jako děti, tak to ste
říkala...

MD: no tak to byly, to byly většinou, to bylo většinou, říkám pro
děti takový ty, tý, takže to sme šli, to sme šli prostě, že sme šli
do [kina].

LČ: [ale potom] ste si vybírala...

MD: a pak už ee pak sme se koukali, co tam, có, hrají.

LČ: a kde ste získávali ty informace, ee [vo tom]

MD: [a tak to někdo], to já vím, to někdo prostě někde třeba ee,
třeba byly plakáty, že, taky. byly plakáty, na kteréch bylo ee kina
co hrají, že.

LČ: a tak em a třeba noviny nebo časopisy, to ste nev- nem-

MD: a tak to sem to sem ještě, to snad ne, neměla. neměla ani peníze
a čas. ((směje se))

LČ: takže většinou se šlo s přáteli, nebo ty plakáty, které byly.

MD: [no, většinou to, většinou to].

LČ: [kde bývaly ty plákáty, kde byly]

MD: protože to bývalo vylepený, byly vylepený plakáty a v kina jaký,
který kina prostě co hrály a tak.

LČ: takže tam ste si na to ( )

MD: tam většinou, většinou někdo zjistil, aha tam hraje to mohli
bysme tam jít a třeba sme se aj potkali, někerou ještě druhý, my sme
šli třeba tři a potkali sme je, a kam dete. no deme do kina tam, jo
hrají, je je to hezký, hrají. sebrali se a šli sme, třeba sme
dostali první řadu, za korunu dvacet, první řadu ((směje se)), jo
ale hlavně že sme prostě byli v kině a že sme že se nám tam to
líbilo.

LČ: a a věděla ste třeba, jak se mění ty programy, aby ste věděla,
kdy se máte na ty plakáty...

MD: a no tak to mě ani tak, to nevím, že by mě to zajímalo. ((směje
se)) to ne.

LČ: a bylo pro vás při tom výběru filmu důležité, kdo v něm hrál a
měla ste své oblíbené herce nebo herečky, na které ste chodila třeba
schválně?

MD: ale no tak, to asi si jéžiš asi nepamatuju tenkrát. ale tak nó,
někdo, někoho myslím jo. někoho jo, ale teď už si nepamatuju koho.
ale pak sem měla ráda, pozdějš sem měla ráda Pešek ((Ladislav
Pešek)) když hrál, jo, když hrál, nebo aj mand- Adina Mandlová, když
hrála a všechny ty herečky tak, to bévalo vždycky hezkej film.

LČ: a chodila byste třeba na to opakovaně, když se vám to líbilo?

MD: nó, tak to, tó asi tak jednou třeba, ale víckrát ne. to nésu jak
můj syn. ten rači, ten na to maj fejr lejdy ((My Fair Lady)), ten
byl myslím aspoň desetkrát. ((směje se))

LČ: a bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný?

MD: no tak to bývalo černobílý. to nebylo nějak to.

LČ: a potom, jestli němý nebo zvukový, jak se to změnilo.

MD: no ze začátku byly němý a pak už byl zvukový.

LČ: a potom ste si teda vybírala raději ty zvukové, nebo...

MD: no určitě, určitě.

LČ: a mělo pro vás roli i to, v jaké zemi ten daný film vznikl,
jakého původu byl?

MD: tak to já si myslím, že to ani tak to, že to nás ani tak
nezajímalo, nějak to.

LČ: jestli byl český nebo německý nebo to...

MD: no tak to většinou bývaly, no bývaly s titulkama, že, to bývalo
s titulkama, no. tak, já nevím, nám to to nevim, to nevim, jestli
nám to vadilo nebo ((směje se))

LČ: a třeba za protektorátu, jestli se to nějak změnilo?

MD: tak za protektorátu, to sem moc do kina nechodila, protože jak
sem potom už sem byla jako pryč, že, když sem se ještě učila nebo
tak, tak sem nešla, a pak sem byla pryč, a jedno si pamatuju že, že
já sem byla v Gerlicích nasazená, jo, a tam dávali, já nevim, Zlatá
Praha ((neidentifikováno)), jo, něco, no tak na to sme tam prostě se
šli podívat taky. to byl tady vod nás film, tak sme se tam šli na to
podívat, ale jinak to potom už říkám, pak ne-

LČ: tak k tomu se možná ještě pak dostaneme, ale když ste teda,
byste měla říct, co dělalo film dobrým filmem. které filmy ste tak
měla ráda, třeba em, může to být třeba žánr, nebo podle toho, jak
ste, jak byste si řekla, že to byl dobrý film.

MD: jako, jako že byl dobrej film? že to byl dobré film?

LČ: podle čeho ste to hodnotila.

MD: podle čeho? no tak když mě to zajímalo, ne? když sem to, když mě
nezajímal, tak bych neřekla vo něm, že byl dobrej. no, já si myslím,
když tam hráli dobrý herci a mělo to nějakej děj, že, a tak člověk,
tak, to bylo zajímavý tak, musel to mět prostě vo něčem. nějakej
děj, že, keré člověka jako, zaujal tak si myslím, že tím to...

LČ: a kerej film by vás třeba zaujal? jako třeba žánrově nebo
romantický nebo veselohra nebo drama.

LČ: no když byla veselo- když bylo drama, tak tó, co sme dřív měli
tak jako, jako kdybych se bála, víte to mě tak jako rozrušovalo.
když to byla taková veselohra nějaká, jak třeba když Pešek
((Ladislav Pešek)) hrál třeba když ze študákovy duše ((Cesta do
hlubin študákovy duše)) a takový ty, jo, tak prostě tak to, se
člověk zasmál, zasmál, že, a to už, to už aspoň, se mi aspoň líbilo
lepší.

LČ: a šla ste tedy na nějaký film vícekrát? sme říkaly že...

MD: a tak jednou dvakrát to ještě, ale...

LČ: a nevíte ani na který?

MD: ale to nevím, to nevím, to...

LČ: a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda a jestli ste jim dávala
přednost před kinem.

MD: ((směje se)) tak jaké druhy zábavy, nó, tak eště než sem teda,
než sem, tady byli třeba Němci, tak sem vám říkala, my sme šli do
kina a potom sme z kina sebrali a šli sme, že to bylo v jednom, že
na tom výstavišti, tak sme šli tam na ten čaj o páté, tak sme tam
prostě do tech devíti nebo tak byli a...

LČ: a třeba em divadlo, nebo rozhlas...

MD: divadlo, divadlo taky, a ee, divadlo a v Rozmarýnu, jestli víte,
tam bývaly, tam bývaly každé měsíc nějaký, buďto nějaký artisti,
nebo prostě nějaké takový program, jo a tak to bylo, to sem na to
chodívala, to jo. eště...

LČ: a kdybyste si třeba měla vybrat mezi tímto a ee kinem, tak
jestli, co byste preferovala, tenkrát.

MD: tak ee tenkrát? tak ee já nevím, tak to bylo zajímavý v kině to
bylo zajímavý, když bylo něco hezkýho a á v, v takové ten, taky,
tak.

LČ: takže podle programu nebo...

MD: podle toho, co by bylo, no, co by hráli nebo co by to. no já
nevím jinak.

LČ: a, a rozhlas třeba? to ste...

MD: rozhlas? jako myslíte tak to, rozhlas, no to sem měla až potom
pozdéš. naši, naši měli teda to ještě začlo, začlo, jo, rádio a
takový začly. tak to, to naši měli, když to začínalo, no ale tó, to
mě tak nějak moc ne. to jenom můj otec byl takovej, že když bylo
zakázaný já nevím Londýn nebo co, tak von to poslouchal, že jo.
((směje se)) to se <nesmělo>.

LČ: a když ste, říkala ste ale, že ste chodili na ty výlety třeba.

MD: no, my sme chodili, my sme byli myslím taková ee celá ee celá
rodina sportovní, protože naši měli dva stany, a my ještě jako děti,
že, tak jako strýc, otec, další strýc, kamarádi, další to, tak voni
se sebrali a do Bílovic šli, to byl takovej palouček, jo a tam
postavili stany, oni tam přespali a my s maminkou, s tetou prostě
sme tam přijely, tam se vařilo, byl kotlik, tam se vařilo, jo
((směje se)) a zase potom, a to já sem většinou když ee matka,
sestra byla menší, že, tak matka s tou sestrou, prostě jely vlakem
tak já ne, já sem musela s chlapama jít pěšky, já sem <ráda chodila>
ráda chodila a můj syn taky teď chodí strašně rád.

LČ: a když se vrátíme k těm kinům ještě, byly mezi nimi, mezi těmi
místními kiny ňáké rozdíly? jak byste je třeba to...

MD: no tak to bych řekla, že rozdíl někerý třeba na tom Starým Brně
to bylo malý kino. v tom Excelsior, to bylo takový malý kino, že? a
tady už ty další v Alfě ((Alfa)) a ten Kapitol a takový, to už byly
takový mohutnější, lepší, že, lepší, to je jasný

LČ: a jak vlastně se teda lišily ty sály a pokladny a foajé
((foyer)), v jakým to bylo tom rozměru většinou teda.

MD: no říkám, co teď ty, co byly Kapitol a takový ty, tak to už
bylo, takový to bylo reprezentační bych řekla, takový lepší, že. a
dřív to, copak dřív, dřív hlavně že bylo kino, no a hlavně že se tam
chodilo.

LČ: a ten přístup toho personálu nebo zaměstnanců, ten se lišil?

MD: ale tak to bych já, já bych řekla, že byli vždycky slušní.
nemůžu říct, víte, že by byli nějak totok. že by se nějak chovali
třeba k dětem. děcka, to víte taky tam někdy řádily trochu, že. ale
nemůžu říct, že by byli na ně nějaký hrubí nebo tak, to ne, to
nemužu říct.

LČ: a vzpomínáte si třeba ňákého konkrétního zaměstnance, na ňákého

MD: ne, né tak to né ((směje se)) dyť to už je strašně dávno.

LČ: a tyhlecty vlastnosti, které ste zmínila, jakože něco
reprezentativního, hrálo to roli, když ste si vybírala, kam pudete,

MD: ale ani tak, ani tak ne. no tak když tam, když hráli prostě něco
hezkého, něco hezkýho hráli, no tak šlo, na ale podle toho taky,
kolik bylo peněz, že. [vstupný] ((směje se))

LČ: [a tam že takže] se lišilo vstupné.

MD: no. ((směje se))

LČ: a jak hodně se to třeba lišilo

MD: prosím?

LČ: jak výrazně se to lišilo?

MD: (.) no tak já nevim, já ňák, já už si nevzpomínám, kolik potom
pozdéš bylo. my sme ještě chodívali ještě za korunu nebo tak padesát
nebo tak nějak, že, jako děcka, potom už to bylo víc, že. ale teď si
ani nevzpomínám kolik. to ani nevim.

LČ: ale mezi těmi kiny tedy byly rozdíly v ceně.

MD: no tak to, jako v ceně, ce- cenu?

LČ: nó, vstupného.

MD: vstupný? tak já si myslím, že na ty večernější, co byly, jo, to
muselo být určitě víc, jo. ale na ty dětský, tak to ne, to bévalo
stejný.

LČ: a kina mezi sebou byly rozdíl, kolik byste dala třeba v Kapitolu
((Kapitol)) a v tom Excelsioru? ((Excelsior)) kolik byste zaplatila
za vstupné?

MD: tak ee kolik jako? já si myslím, že v tom byly rozdíly, ale já
už si nepamatuju, kolik sme, kolik sme platili. já vím, že málo, že
nám matka vždycky dala korunu a <nějaký na to> a, a když sem potom
se učila tak, já sem se učila štyry roky a nedostávala sem nic,
žádnou žádnej plat, že. to se nedostávalo, potom pozdéš těm učňům už
dávali, jo, už dávali třeba třicet korun nebo padesát korun, že, ale
my sme nedostávaly vůbec nic. my sme tam prostě, aj, aj mistrová už
chtěla, abysme ji dělaly služku.

LČ: a z čeho se skládal program toho představení, co se třeba dělalo
o přestávce.

MD: tak, tak napřed byl, napřed byla nějaká ta, ty reklamy takový
že, nějaký ty a pak bylo kino, no a pak po přestávce mám dojem že,
že tam aj nabízeli nějaký, nějaký ty, něco tam nabízel.

LČ: občerstvení

MD: hm, něco tam nabízeli

LČ: a ty reklamy, ty byly jako filmový, anebo to byly jen okýnka,
diapozitivů.

MD: né, to byly takový nějaký prostě, reklamy potom, až už bylo to
pozdéš, v tom po třicátým roce nebo tak, po pětatřicátým? tak nějak,
tak to už byly takový víc, víc jako, ze světa, jo.

LČ: takže to byly týdeníky, ne? [týdeníky jako].

MD: [nó, to už byly] týdeníky, no. to už byly. předtím byly takový
jenom jako, jestli večer už dávali zase jako jiný, to možná taky, že
pro ty děcka, tak ty děcka to nezajímalo, že, takový, no.

LČ: a ty ee, ty týdeníky, měla ste je ráda, bavilo vás to sledovat,
tyhlecty ( )

MD: a tak jo, vono to bylo zajímavý, to bylo zajímavý.

LČ: tak, vlastně, em proč vlastně proč proč vás tyhle týdeníky teda
zajímaly, protože to bylo ze světa nebo...

MD: ee no tak že to bylo, to jo, že se člověk dozvěděl.

LČ: jako jinak ste k tomu se vlastně nedostala.

MD: tak jak myslíte, k tem zprávám takovém a těm? no tak ee jenom co
člověk slyšel, tak to to tak nějak mě to jako to...

LČ: takže ste to měla ráda v tom kině, [když ste to]

MD: [docela jo], docela to bylo zajímavý.

LČ a teďka taková jiná otázka, byla ste někdy přítomna při promítání
filmu v domácnosti, měl někdo z vás nebo kdokoliv z příbuzných
promítačku?

((rozhovor na deset sekund přerušen zvoněním telefonu))

LČ: em měli ste promítačku?

MD: ne, my sme měli, promítačku? počkejte, kdo měl promítačku (.)
myslím že, ne, to byl, to až sestra se vdala, tak švagr, měl
promítačku. protože vím že, že filmoval, když ee když měl promoci
kluk a to. a nás ještě když, když jako děti byly malý tak, třeba na
náměstí, když byly, tam, plno holubů a takový, tak to, ale jinak ne,
jinak sme doma neměli.

LČ: ani u někoho jiného ste se ne- nebyla koukat na filmy doma.

MD: ne, ne.

LČ: a teďka [vlastně]

MD: [dyť já] řikám, já říkám švagr, prot- pardon. né švagr, ((směje
se)) ale můj, můj, dyť můj dělal v tým

((rozhovor na jednu minutu přerušen telefonním hovorem))

MD: já sem si vzpomněla, že můj dělal, můj dělal v tým. oni dělali
právě promítačky, jo, a tak [měl doma]

LČ: [váš manžel]

MD: jo ((směje se)) tak měl doma jeden čas to a právě ty děti, děti
jak byly to tak je nás filmoval, já sem šla na procházku třeba, jo,
tak nás filmoval a [potom nám to]

LČ: [ale to bylo asi až po] válce ste říkala.

MD: no to bylo po válce to bylo, ale před válkou ne, před válkou
žádné.

LČ: teď se jenom ještě vrátíme k protektorátu.

MD: hm

LČ: chtěla sem se zeptat, jak na vás působily změny po tom roce
třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy, hlavně v
tom vztahu ke kinu, jestli vás třeba zajímalo, že se, že ty otázky
jazykové em že byla němčina v titulcích na názvech, na plakátech,
reklamách.

MD: no abych vám řekla pravdu, my sme, já nevim, my sme byli ee
takoví, že třeba šli sme a potkali sme, jak sme bydleli, jo, tak
voni chodili do německé školy, my sme chodili do české školy.
potkali sme se, tak ahoj, kam deš, do kina tak deme, šup, a šli s
náma. že nám to žádné rozdíl jako nebyl.

LČ: hm

MD: víte, že sme, nevim voni chodili do německé, my do české, znali
sme se prostě, že, bydleli vedle v domě a tak, jo, takže nám to ani
nepřišlo.

LČ: a ten jazyk vám ani nevadil, vy ste [ho znali].

MD: [takže nám to] ee, nepřišlo jako protože voni chod- mluvili
česky, že jo. ale chodili do německé školy. no ale potom až už to
bylo jako takový nijaký, že, no ale pořád se, pořád se chovali
slušně k nám zrovna tak jak to. já mám třeba kamaráda, kterej je ve
Vídni a, a k tým sem jezdila a a volá mně nebo píšeme si a je, to
tenkrát nebylo tak jo, ale až přišel Hitler prostě až to bylo jinak,
ne jinak to...

LČ: no a za toho protektorátu právě se změnilo to, že bylo hodně
němčiny, ne? v tom v těch kinech tak jestli [co se vám jako]

MD: [no jo, no to] víte že bylo. protože to už začlo a vlastně tady
bývaly aj, tady byly třeba obchody a tak to bylo všechno, to byli
sice Židi, většinou, a Němci, že. to bylo a to bylo všechno tam jako
německy.

LČ: a vadilo vám to nějak nebo to [ste to nevnímala]

MD: [ne no tak] vono to bylo, člověk si na to zvykl, že to bylo
celej ten čas, no.

LČ: a třeba diváci se začali chovat jinak v kinech po té, po tom
protek- v tom protektorátu?

MD: tak to ani nevím, to já sem tak moc potom nechodila do kina a
tak...

LČ: proč ste vlastně nechodila?

MD: no tak zase sem měla ňáký jiný tytok, starosti. nevim, no. vím,
že chodila sem, ale nevím třeba, že bych chodila pořád, že bych
chodila pořád, že, no.

LČ: takže ste chodila méně.

MD: [no, takže]

LČ: [a souviselo] to částečně i s tím, že už ste pracovala?

MD: no, no takže to ne nevím, že by to vadilo a třeba když sem když
sem ee se učila, tak k nám chodil tam taky chodili tam jo, to bylo
pánský dámský, že, tak chodili tam taky, byli byli to byli Němci to
tytok a

LČ: a změnil se třeba výběr filmů, na které ste chodila v té době, v
té protektorátní už.

MD: jako jiný filmy?

LČ: jestli ste si vybírala jinak.

MD: tak to ještě, to ještě, tak když už bylo potom to, to já sem
byla pryč, takže jaký tady byly filmy nevim.

LČ: á, takže vy ste tady vlastně až do konce války nebyla [potom].

MD: [nebyla], až po tom pětačtyřicátým teprve...

LČ: a to ste třeba šla do kina po osvobození, nějak jestli si
vzpomínáte, jak to jakou to mělo atmosféru,

MD: tak to nevím, protože to, když sem při- když sem jako přišla, ee
když sem já sem vod tam utekla, v tom dva- pětaštyřicátým, sem utik-
utekli, on tam on tam za mnou otec přijel ve štyryaštyrycátým a on
jak tam spal v té jako u chlapců, v té jako vzadu u nás, my sme

LČ: a to bylo přesně kde?

MD: prosim?

LČ: kde ste byla.

MD: já sem byla v Gerlicích.

LČ: hm

MD: jo? a my sme měly lágr jenom děvčata a tam až vzadu prostě byli
kluci že, no a a otec tam přijel a kde spat, no tak sem tam
poprosila jo, jedna jedna tam prostě chodila s nějakým, no a tak ho
vzali k sobě, tak řekli, že kdyby sme utíkali, ať ná- ať mě vezmou
sebou. no a v tom v únoru prostě, v pětaštyřicátým, no tak voni
najednou ten Milek, to byl takovej starší pán, co slíbil otcovi, že
mě vezme sebou když, něco, no tak navrhl, že bysme mohli utýct, že
už je to, že už válka <se končí> že už je to takový nahnutý. no a
tak sme tak sme prostě se sebrali a šli sme asi devadesát kilometrů
pěšky. protože voni všude tak chytali, tak sme nechtěli, aby nás
chytli a voni nás chytli v Liberci teda, jo. no a tak potom teda
když sem přijela přijela dom, no tak sem moc nemohla nemohla nikam
chodit a protože sem měla strach zase, aby mě někdo aby mě někdo ne-

LČ: [takže ste ani do toho kina nešla]

MD: [ne, ne to, že] řekl a jaktože je vona tak dlouho doma a jaktože
si tady chodí jak totok. tak sem prostě nikam nechodila, no a potom,
potom začly ty nálety, že, na Brno v tom štyryaštyrycátým, to sem
v Židenicích ee tetu a dvě holky, devět a dvanáct roků zabilo
tenkrát. no a pak přišly ty nálety a pak bylo osvobození, no a tak
to moc teda nevim, že by se do toho kina chodilo, ani nevim moc
potom.

LČ: já vám teďka ukážu.

MD: takže sem vám toho moc neřekla ((směje se))

LČ: ale ne, tady je seznam filmů, jestli byste se na to podívala, a
jsou to filmy, které byly v těch českých kinech promítány už od roku
dvacet devět, takže to vám bylo tech osum a je to do roku
devatenácet čtyřicet pět a em mě by zajímalo, jestli byste si třeba
až se podíváte na ty filmy vzpomněla, jestli, na některé z nich a
jestli patřily třeba třeba k vašim oblíbeným.

MD: jó, zpívající ((Zpívající bloud)), to nevím, cé a ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), to jo.

LČ: a vzpomínáte si, třeba byste na tom byla v kině přímo v té době?
nebo není to třeba náhodou vzpomínka

MD: já si myslím, že to ee pozďéš, bych řekla.

LČ: pozdějš si to na to vzpomínáte.

MD: spíš si myslím, že pozďéš, hm, To neznáte Hadimršku, to taky, to
tak to bylo pozďéš bych řekla.

LČ: né, to bylo v kinech v té době

MD: jo?

LČ: ale na tom ste teda nebyla v kině nebo nevíte.

MD: tak já to teda v to tady ty ty f- to znám tady všechny ty.

LČ: ale ale většinou asi spíš z pozdějš-

MD: já si myslím, že z pozďéš, právě. protože to (.) cé a ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), To neznáte Hadimršku, Lelíček
v tom. ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) no Pobočník Jeho
Výsosti, no, Zlatá Kateřina to nevim. Mata Hari,

LČ: to si vzpomínáte?

MD: no no

LČ: a byla ste na tom v kině?

MD: no, to mám dojem že jo.

LČ: a vzpomněla byste si třeba s kým? nebo [jestli to bylo s tou
partou]

MD: [to si myslím, že] to už sem chodila s chlapcem, tak to jedině s
nim.

LČ: takle, takže ste pak chodila s chlapcem.

MD: hm

LČ: takže to muselo být potom už jak ste byla v tomu učení nebo

MD: to muselo být před tou válkou. (.) Svět patří nám, no, Sněhurka
a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tři děvčátka ((Tři
děvčátka pokračují)) to né. U pokladny stál, no, To byl český
muzikant, s tím ee, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou,
to všechno znám.

LČ: ale jako ste si jistá, že ste to [viděla v té době?]

MD: [( )] prosim?

LČ: jestli ste si jistá, že ste ty filmy viděla v té době. i ty
české třeba jak ste menovala toho českého muzikanta ((To byl český
muzikant)).

MD: to, no tak to si myslím, že jo, že to

LČ: a to ste chodila s tím přítelem na to?

(rozhovor na pět sekund přerušen)

LČ: a proč se vám ty filmy líbily, jestli se vám líbily.

MD: em no líbily se mně. ee to třeba že se člověk zasmál, přišel na
něco jiného, mohl se aspoň zasmát.

LČ: a co pro vás znamenalo něco ty filmy třeba ta Mata Hari, když už
ste ji zmínila.

MD: no to už bylo ta Mata Hari, to už bylo takový ee to bylo vona
byla špiónka nebo co, viďte, no, no tak to bylo zajímavý.

LČ: jako ten děj?

MD: hm

LČ: a herce třeba, jak ste zmiňovala...

MD: taky. tam hrál, to si nevzpomínám, kdo tam hrál, to si
nevzpomínám teda.

LČ: a em Mata Hari hrála Greta Garbo teda.

MD: Greta Garbo?

LČ: ano.

MD: hm no to vím teda, že hrávala, ta hrávala eště teda, počkejte,
kterej eště ten film Greta Garbo, jeminkote ještě ještě v nějakým
filmu, ještě v nějakým filmu, ale tady myslím není.

LČ: a toho českého muzikanta ((To byl český muzikant)), to vám můžu
ukázat tady obrázek. to ste viděla také v kině, na to si vzpomínáte.

MD: to byl, to, Korbelář ((Otomar Korbelář)) no. no to nevím, v
kterým roce, to říkáte, že dřív, že to hrávali dřív?

LČ: no, to bylo před válkou určitě.

MD: no tak to muselo být v tym než jako v tom třicet šest třicet pět
nebo tak nějak.

LČ: si myslíte, že ste to viděla.

MD: mhm

LČ: a ty Burianovy ((Vlasta Burian)) filmy? na ty ste chodila do
kina?

MD: no ty taky, ale to nevím, jestli to bylo dřív, to tak to si
nepamatuju, jestli to bylo, protože to všechno znám.

LČ: a ty zahraniční některé znáte, kromě tý Mata Hari?

MD: který to je ty zahraniční

LČ: nejsou všechny [většinou je tam jeden zahraniční] a jeden český.

MD: [tam eště, dyť eště sou to by]

LČ: třeba Moderní doba?

MD: tak ty ty šestý ee Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to to
bylo ještě bývaly německý, počkejte, kdo tam hrál sonja hernery
((Sonja Henie)) nebo jak se menovala ta krasobruslařka, že potom tam
hrával ten em jak von se menoval. taky von je, když já ty, když ty
ména, to už sem dávno zapomněla. (.) ale většinou tady většina to
(.) ty Tři děvčátka pokračují, to nevím, To byl český muzikant,
Město ztracených, to tedy to, to si nepamatuju (.) Opereta,
Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou, hm klupa
((neidentifikováno)) jak von se menoval. dobrodružství
((Dobrodružství barona Prášila)), jak von se menoval, ten německej
herec ee teď vo něm taky mně se zdá mluvili, nemužu si vzpomenout.
hanjc hans riman ((Heinz Rühmann)).

LČ: hans riman? ((Heinz Rühmann))

MD: hans riman. ((Heinz Rühmann))

LČ: a toho ste měla ráda?

MD: ten no ne, ten ten tam hrával, to byl to byl hezkej film taky.
nevím v čem to bylo, ale to si pamatuju že, to to ale před válkou
jak jo, předtim. ale jinak jinak...

LČ: a myslela myslíte, že byste chtěla ještě něco dodat k tomu, o
čem sme se zatím bavily, o čem sme nemluvily? třeba jestli ste
chodili do kina se školou, se zeptám.

MD: tak se školou, se školou bych řekla to ne. to nevim, to že bysme
se školou ne. jako teď děcka chodí, jo, to až mý děti, ty chodily,
ty chodily tam na výstavu a tam chodily, jo.

LČ: takže žádnou další vzpomínku už byste neměla.

MD: no tak na to na ty ((směje se))

LČ: na to chození, na některá kina,

MD: ne, to řikám, ráda sem chodila na takový ty veselohry, to jo,
když bylo něco takového veselého, tak nebo s tým Burianem ((Vlasta
Burian)) třeba a nebo nebo ee nějaký takový ty slaďáky, že jo, jak
se říkalo, no tak to sme rádi tak chodili, ale to už bylo potom, to
už, skoro jako válka, to už tak nepamatuju.

LČ: dobře tak já vám děkuju.

MD: no nemáte zač, moc sem vám toho neřekla ((směje se))

konec rozhovoru

1