Quote

já sem jednou, já sem měla babičku, babičku a tetu v
Židenicích, jo? otec byl ze Židenic, vlastně,

JB: [vono v té době] to nebylo tak strašný, to bylo hodně, to měla
moc hodně církev, že, ta na to dbala, jo církev měla větší slovo tak
jak má dneska, že to bylo ve škole, ve škole skoro všichni sme
chodili do náboženství, jenom pár bylo bezvěrců, no a na ně se tak
jako dívalo jako já nevim, no. a potom byli zase ty evangelíci pár
že, no ale většina tři čtvrtiny té třídy, anebo té té školy no tak
byli katolíci, no.

JB: Popelkova osumnáct, bydlím.

LG: a rok narození?

JB: dvacet šest

LG: [dva-]

JB: [devatenácet] dvacet šest.

LG: a vy ste bydlel ee do roku čtyrycet dva...

JB: do do roku čtyrycet dva sem bydlel na Přadlácké ulici.

LG: mhm

JB: mám vo tym vykládat něco?

LG: jo jes- jestli [chcete klidně]

JB: [to ne co]

LG: jak chcete.

JB: no to byl zkrátka dům, které nechal, Přádlácká ulice už z toho
názvu slyšíte že jako tam byly textilní

LG: [mhm]

JB: [továrny], to všechno Cejl a Bratislavská to byly samý textilní
továrny, a byl jeden e e architekt nějaký Hlávka, jo, světoznámé,
architekt mecenáš, takovejch chudobnejch lidí a ten nechal postavit
z toho e z toho domu z té textilní továrny takový jednopokojový byty
laciný, pro ty chudáky, že, tak tam sme by- bydleli no za osmdesát
korun na nájemným měsíčně, až do toho dvaačtyřicátýho roku a pak sem
šel, pak sem šel za rodičema na Slovensko, tady sem byl s babičkou,
a

LG: a teda rodiče s váma nebydleli? do toho roku [čtyry cet dva?]

JB: [no ro-] rodiče bydleli tam v té Povážské Bystrici, otec tam byl
v jednačtyřicátým roce z Brna přeložený do závodu Zbrojovky Brno
Považská Bystrica, na Slovensko, no a já sem tam šel to bylo měsíc
no po tym, jak toho hajdrycha ((Reinhard Heydrich)) zlikvidovali,
tak měsíc po tym to sem měl ještě štěstí, že sem se tam dostál
vůbec, jo.

LG: to nešlo?

JB: no to bylo strašný, hajdrychijáda ((heydrichiáda)), no a tak sem
se tam vyučil až do toho pětačtyřicátýho ro- roku a pak sme se
vrátili zpátky a ten dům na té Přadlácké ulici ten byl zbombardovné,
tam zahynulo ale přes dvacet lidí, jo, babička ale byla v Adamově
naštěstí, a tak e tak sme dostali byt na Francouzské ulici, no, a
právě tam byly kina že no to byla ta Lípa,

LG: mhm

JB: jo pak byl ten Bajkal a nevim jak se potom menoval, ten ten
Bajkal byl byl no potom taky přejmenovaný, jo.

JB: učitelé ani ne, to si nepamatuju, že jakoby mluvili nějak o, no
jako, e já sem chodil do náboženství jako katolík, že,

LG: mhm

JB: a potom po válce už sem nechodil nikam, no ale chodil sem aj sem
ministrantoval tady s kamarádem sme ministrantovali,

LČ: á, takže vy ste tady vlastně až do konce války nebyla [potom].

MD: [nebyla], až po tom pětačtyřicátým teprve...

LČ: kdy jste se narodila, v [jakém roce].

MD: [celý?]. nebo v roce jenom?

LČ: stačí v roce.

MD: jo, tak tisíc devět set dvacet jedna.

LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět, [a jestli]
se to nějak změnilo.

MD: [do roku], nó, do roku devatenácet štyrycet pět, tak to sem eh
bydlela bydlela na Kopečné, narodila jsem se na Kopečné třicet
sedum. ((ulice Kopečná 37))

LČ: a bydlela jste tam [celou dobu].

MD: [a bydlela] jsem tam až teda, až po válce až sem se vdala, tak
teprve jsem bydlela...

LČ: takže do toho roku [čtyřicet dva] jste tam bydlela.

MD: [do toho jsem tam] pořád, aj do štyrycet pět až. ((smích))

LČ: a do jaké školy jste chodila?

MD: no, chodila sem na Mendlovo náměstí, do normálně do měšťanky. a
pak sem pak sem dělala, potom jsem dělala jako, učňovskej, jako
kadeřnice [učila jsem se].

LČ: [a to bylo] do jakého roku to učení.

MD: no, to učení? bylo do šestatřicet? panebože, teď sem ((směje
se)) <štyři roky>?

LČ: čtyři roky [po škole] ste chodila do

MD: [nó], jsem se teda učila kadeřnicí.

LČ: a, takže ste se, vy ste se vlastně do konce války nebo, jenom
učila a teprv potom jste byla v zaměstnání. [nebo ste už]...

MD: nó, tak potom sem se nedostala, nikam, pak sem šla dělat do
teho, do teho rajchu, jo? napřed byla sem tam tak při té em sem se
jako nedostala jako kadeřnice, ale pak sem byla v tym em žárovkárně,

LČ: hm

MD: jo, to bylo blízko nás, a tak chtěli, jestli bych tam nešla, tak
sem tam byla, a pak jsem jako byla nasazena do rajchu, tak sem jela
do toho Německa, no až potom až sem přijela z Německa, tak sem byla
jako kadeřnice v Židenicích, no a pak jsem se vdala a pak už sem
zůstala doma. pak už sem...

LČ: a ta ee tamta žárovkárna, to bylo kde přesně?

MD: to bylo, to bylo právě na Kopečnej ((ulice Kopečná)).

LČ: na Kopečné přímo hm.

MD: to bylo na Kopečné, a tak voni právě potřebovali tenkrát, a tó,
tak já sem tam šla.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době, v té době do roku
čtyřicet pět.

MD: co? jaké bylo?

LČ: povolání [vašich rodičů], zaměstnání.

MD: [povolání?]. no tak otec ee otec jezdil jakó ee u teho, u firmy
štajnbrechr ((Steinbrecher)), jo, jako ee autem rozváželi zboží, no
a matka dělala v textilce.

LČ: jo, dobře. a měla ste sourozence?

MD: nó, měla sem sestru.

LČ: a ta byla jak stará, kdy se narodila, v jakém roce.

MD: sestra?

LČ: ano sestra.

MD: ee tak já v jednadvacátým a sestra v sedmadvacátým.

LČ: hm a, takže vy ste, vy máte teda to učňovské vzdělání, ste
dosáhla před tou válkou. takle to bylo.

MD: jo, sestra, sestra dělala tu, obchodní akademii.

LG: a pamatu- no vlastně když končila válka, vy ste byl na tom
Slovensku, že?

JB: no od dvaačtyřicátýho až do pětačtyřicátýho roku, ale já už sem
tam byl v jednačtyřicátým v zimě v uhelných prázdninách, to byly
čtrnáct dní uhelný prázdniny, to sme byli doma a já sem tam jel už
za rodičema

LG: mhm

JB: prže sem měl pas a teď sme poslouchali rádijo, voni to zase
prodloužili, o čt- tak už bylo měsíc uhelných prázdnin, tak sem tam
byl měsíc s tema rodičama.

LG: a teď ty další otázky, e sou jakoby se vztahují k tomu období po
ukončení obecné školy.

JB: no...

LG: [kdy ste...]

JB: [po ukončení] obecné školy sem nastoupil právě na tu první
měšťanku, na té Vranovské

LG: mhm

JB: a to byla pěkná škola, no a tam, tam sem chodil rok do toho jo,
do té a Němci nás od tam vyhodili, protože to zabrali tu tu školu a
začali tam zhromažďovat židy, a když pudete na té Vranovské kolem té
školy, tak si všimnite, tam je veliká plaketa, pět tisíc ale sedum
set bylo deportovanéch židů na to aby byli zlikvidovaní e v
koncentračním táboře, no, tak voni nás dali na Cejl potom, do té
škole na Cejlu. a to už ale nebyla taková pěkná škola, no to bylo
tam takový no ale tak tam sem chodil až až do toho dvaačtyřicátýho
roku, tu čtvrtou měšťanku sme tam dochodili s kamarádem, jo, no a
šel sem na to Slovensko. právě to byl ten atentát, jak sme udělali
tu školu no tak byl ten atentát na hajdrycha ((Reinhard Hendrich)),
a to bylo strašný, to sme se museli do rána hlásit, no ináč by nás
zastřelili. takže to byly obrovský fronty na té přihlášení se a to
chodili po bytech, četník jeden a Němec a ukazovali ty ty fotky toho
kola, no co jeli ti letci na tech kolech s tym samopalem, esi to
neznáme no tak sme museli podepsat. a takže to byla taková strašná
doba ten měsíc, že sem měl strach jestli mě na to Slovensko pustí.
to sem měl pas, jo, to sem německoslovenské pas, prže Slovensko to
byla samostanej štát, no jak je teď, že, tam byl prezident tyso
((Jozef Tiso)) jestli to znáte,

matka třeba dělala v textilce a vona dělala vod rána do večera a teď
když sme chodili do školy, tak většinou večer honem vařila, protože
my sme ze školy do, tam do té továrny, prostě, jo, vona i večer
dělala tam. tak tam sme si chodili na jídlo, že, tak vona byla ráda
že je ráda, že.

LG: tady mám eště otázku, jaké bylo povolání vašich rodičů? vy ste
říkal že ten tatínek..

JB: tatínek byl taky soustružník,

LG: hm

JB: a potom šel na to Slovensko a tam dělal toho mistra, jo. tam
dělal toho mistra, a když sme se potom vrátili e zpátky do Brna, tak
byl materiálový, no, dělal úředníka a matka byla žehlířka, ta byla
jako, já nevim ale jestli to vás zajímá,

LG: jo jo zajímá.

JB: jo? zajímá? mat- matka dělala u žida, to byla chemie takzvaná a
to to patřilo židovi, protože tady ži- židům pa- patřilo skoro
všechno, jo, ty ty textilní továrny a Němcům, že, ty textilní
továrny a takový co bylo takové nějaké větší podnik no tak to bylo
židovský nebo německý, že, a tak matka dělala u toho ži- žida, u
toho v té chémiji, a tam tam žehlila, no a potom po válce
nastoupila, e e nastoupila jako mistrová žehlířka u Strážnickýho, to
bylo v Husovicích, jo, to bylo, to byla žehlírna a ty měly takový
dva oslíky a vůz a s tím jezdili po Brně jak- jako reklama,

LG: ((smích))

JB: s tema oslíkama, tak tam matka dělala jako tu mistrovou.