Quote
0.0 3:2654Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 29.4.2011, telefonický rozhovor
Rok narození: 1923, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Pekařská (Brno – střed)
Národnost rodičů: otec Němec, matka Češka
Povolání rodičů narátora: Otec pracoval u pouličních drah, asi
v letech 1923-1940 byl nezaměstnaný a pravděpodobně spolu s matkou
narátorky provozoval obchod s ovocem na Josefské.
Povolání narátora: Měšťanská škola na Rašínové, dvouletá obchodní
škola. Poté narátorka třičtvrtě roku pracovala v grémiu maloobchodů
na Dornychu, poté na náměstí Svobody v pojišťovně. Od roku 1943 do
konce války byla v domácnosti se syny, kteří se narodili v letech
1942 a 1944.
MK: to byla privátní škola všechny pět roku
LG: [mhm]
MK: [předtim] ale i do mateřské školy dva roky ne tři roky od
třetího leta
LG: jo ee mně se to tady špatně nahrálo jestli byste nemohla
zopakovat, kde ste bydlela ten a rok narození -zení a celé méno, jo,
děkuju
MK: tak já se menuji M.K.
LG: mhm
MK: k.
LG: mhm
MK: a nad tím cé byl háček
LG: mhm
MK: jo a rozená sem devatenáct dvacet tři
LG: mhm
MK: a bydlela sem Pekařská třicet osum
LG: á em kde ste potom jak ste vystudovala, kde ste potom pracovala
MK: e e no po té po té obecné škole
LG: mhm
MK: sem potom chodila do měšťanky na Rašínové, tedy menovalo se to e
e měšťanka u Jakuba ((kostel sv. Jakuba))
LG: mhm
MK: anebo taky (stefáni šúle) německy
LG: mhm
MK: jo
LG: a...
MK: a potom sem chodila dva roky do obchodní škole na Legionářské
jak se ta ulic dneska menuje nevim, je to u nedaleko vod náměstí
vosumadvacátýho října ((náměstí 28. října)), Legionářská, která vede
k vaše Horáková ((Milady Horákové)) nebo jak a potom k té to té k
Lužánkám ulice
LG: mhm a chtěla sem...
MK: tam sem dva roky e e tedy byla na obchodní škole a pak sem
pracovala asi třičtvrtě roku e v grémium maloobchodníků na Dornychu
patřilo to potom e e k ke grémium velkoobchodníků a to bylo potom
mně se zdá já nevim Zelný trh číslo jedna
LG: mhm
MK: jak je rub Masarykova Zelné trh naproti Orlí
LG: mhm
MK: navrch a potom sem pracovala na náměstí Svobody ee v pojišťovně
e ta se menovala jak se česky to menovalo to nevim ((mluví německy))
ěště za Česka e tedy za Českou republiku a jak potom přišel hi-
Hitler, tak sme byli ee z té pojišťovny do Liberce, to bylo naše
hlavní em totok středisko to se potom menovalo ((mluví německy))
LG: mhm
MK: a tam sem pracovala až do roku do června devatenácet čtyrycet
tři
LG: mhm
MK: a pak sem nedělala nic
LG: ano
MK: protože sem byla ee dvě dva syny a tak sem musela zůstat doma
LG: a chtěla sem se zeptat, čtvrť, ve které ste bydlela, to byla
česká nebo německá čtvrť?
MK: to bylo míchaný
LG: míchaný, a ty školy které ste navštěvovala
MK: vite, vy nemůžete žádat, střed města byl míchané
LG: mhm
MK: jo
LG: jo
MK: ten byl míchané, český v temto byli e Žabovřesky, Jundrov
LG: jo
MK: ee Židenice e tam tam v tom okolí a Černá Pole to bylo tedy
německy a Starý Brno bylo taky německy, ale ta Pekařská e to bylo
ještě před svató anó ((svatá Anna, ulice Anenská)) a to nepatřilo
ještě k Starymu Brnu
LG: mhm
MK: ne
LG: a potom ty školy, do kterých ste chodila
MK: prosim?
LG: ty školy, do kterých ste chodila, to bylo jak tam
MK: tam jaký co to bylo za obory
LG: nó jestli ty školy byly spíš české nebo německé
MK: to byly německé, samy německy školy
LG: mhm jo
MK: žádny česky
LG: á
MK: německy
LG: ehm jakoby mohla byste popsat vztah těch obyvatel ee na té v té
vaši čtvrti, jakoby e během té války jako Češi, Němci jako jestli
tam byly nějaké problémy, nebo jestli to bylo v pořádku
MK: vůbec žádné problémy
LG: mhm
MK: problémy sme tenkrát vůbec žádny neměli
LG: jo
MK: a to si žádné, víte když v našim e v našim domě bylo dvaadvacet
partaji
LG: mhm
MK: jo a vo těch dvaadvacet partaji bylo bylo osum nebo devět
německých partají, jo, a to je samozřejmý, že ste se vod malička
naučila česky německy
LG: mhm
MK: ne a to neexistovalo ee kdo je co seš ty, co seš až pak děcka
začly chodit do školy, tak sme věděli, no jo, ten chodí tam ten
chodí tam, tak to je Čech a to je Němec
LG: jo
MK: ale jinak to se aji aji Němci se zdravili někdy česky
LG: mhm
MK: ne to vubec nebylo žádny e na to ani žádné nepřišel jak teďka
blbnó
LG: mhm
MK: dovopravdy musim řict
LG: a chtěla sem se zeptat, vy ste říkala, že ste měla ee dva syny
nebo dvě děti em ty se vám narodily kdy?
MK: ten jeden se narodil devatenácet štyřicet dva
LG: mhm
MK: a ten druhé devatenácet štyřicet štyry
LG: mhm ehm teda provdaná ste byla
MK: ano zítra to bude sedumdesát let, co sem měla svatbu
LG: ((smích))
MK: ((smích))
LG: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době před rokem štyřicet
pět?
MK: ee povolání méch rodičů
LG: mhm
MK: takže moje tatínek byl Němec, moje maminka Češka
LG: mhm
MK: a můj tatínek pracoval u pouličních drahách, jo
LG: jo
MK: vod roku vosumnácet devadesát pět a byl v únoru devatenácet
dvacet tři roku eště z devatenácti druhýma zaměstnancama jako Němci
je vyhodili
LG: aha
MK: a můj tatínek potom jak přišel Hitler, tak bévalé starosta Černý
udělal zase to udobření a museli když neměli žádný kloudný povolání,
a to můj sme neměli, tedy můj tatínek, ee tak byl zase ee tedy
zaměstnán u pouličních drah
LG: mhm
MK: roku ee v květnu devatenácet štyřicet
LG: jo
MK: a teď celé čas byl tedy bez práce
LG: mhm
MK: a tedy my sme potom měli na Josefské obchod s ovocem
LG: jo á měla ste nějaké sourozence
MK: ne
LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala navštěvovat kino
MK: tedy navštěvovat kina, to sme chodili buďto eště jak to bylo bez
řeči do Grand kina na Starým Brně, to už neexistuje, to bylo na tym
náměstí jak se šlo k Výstavní k to k té lázni, ty už mně se zdá taky
neexistujou, ne ne, ty sou pryč nebo do Excelsioru ((Excelsior)) to
bylo na teďka se to menuje Šilingorovo náměstí
LG: mhm
MK: tenkrát to bylo štathóf ((Stadthofplatz)) nebo do kin...
LG: no a
MK: kina Central
LG: mhm
MK: na náměstí Svobody potom kino Moderna ee na Dominikáským náměstí
a Moderna tam vobyčejně hrávali širli temple temply ((Shirley
Temple))
LG: mhm
MK: a ty anglicky filmy
LG: jo [tak]
MK: [pak] byl skala ((Scala)) dopz ((Dops))
LG: mhm
MK: pak bylo kino Kapitol dule u divadla
LG: mhm
MK: Mahenova divadlo, pak bylo kino edizon ((Edison)) na Dornychu
pak bylo kino Stadion na Kounicové, tam v tym kině zase hrávali
ponejvíc takový kovbojský filmy
LG: mhm em a chtěla sem se zeptat, jestli si pamatujete na ee na
první návštěvu kina kde ste byla
MK: první návštěvu kina, to bylo v Excelsioru ((Excelsior)) a to
bylo ee z barandova ((Barrandov)) na barandově ((Barrandov)) točený
a menovalo se to to byl neměcké film vúdy lersesing
((neidentifikováno))
LG: mhm
MK: s marta egrt ((Martha Eggert)), která potom si vzala jana kipuri
((Jan Kiepura)
LG: jo a chtěla sem jenom zdůraznit, že teď ty otázky, které vám
budu pokládat, tak ty se budou týkat jakoby doby e do ukončení
obecné školy, jo, jenom aby abyste věděla tak tak jak často ste
chodila do kina
MK: no to ne to ne poprvy se chodilo do kina třeba vám bylo dvanáct
LG: mhm jo dobře tak jo tak tohle můžeme asi asi přeskočit
MK: protože t- to říct t- to vás rodiče do kina poprvní vás ani
nepustili do kina tenkrát jak sem šla na ten první film, to sem si
musela voblíct vod sestřenice boty s vysokýma kramflekama
LG: mhm
MK: abych vypadala starší
LG: jo
MK: aby mě pustili vůbec do kina
LG: a...
MK: protože sem byla malá
LG: á když ste byla mladší, tak třeba s rodiči rodiče vás nevzali do
kina nebo tak...
MK: rodiče nechodili do kina
LG: mhm
MK: na kino nebyly [peníze]
LG: [mhm]
MK: to vám řeknu upřímně
LG: tak vy ste teda chodila až pozdějš do toho kina á ee s kým ste
chodila do toho kina v tý době?
MK: no buďto sama nebo s kamarádkama
LG: a ty kamarádky ee to byly jako třeba ze školy jako německé
národnosti, nebo to byly [nebo to byla jakoby všelijaký, jo]
MK: [já sem měla všelijaký kamarádky]
LG: dobře á jaká kina ste v té době nejčastějc navštěvovala
MK: ee v jaké době do keré doby
LG: no úplně když ste začala chodit poprví do kina dvanáct třináct
roků nebo kolik vám bylo
MK: no to to si teď tak moc do toho kina nechodila
LG: mhm
MK: do kina do kina se chodilo potom já ponejvíc sem začla chodit do
kina jak jak byl Hitler tady
LG: jo, a to ste chodila pořád s těma kamarádkama
MK: to sem chodila do kina dycky tedy na tu širli templ ((Shirley
Temple))
LG: mhm
MK: jo na to a potom když byl Vlasta Burian někde když hráli, tak na
to a s Nedošínskó ((Antonie Nedošinská)) a ty český filmy
LG: jo
LG: (...) eee chtěla sem se zeptat ee rodiče třeba bavili se s váma
o kině a o filmech doma?
MK: ne, vůbec ne
LG: a ve škole se o tom mluvilo
MK: ne ne
LG: mhm
MK: to sem tu tedy vo kině se ve škole vůbec nemluvilo, to si nemůžu
vzpomenót
LG: jo a měla s-
MK: tedy privátně
LG: mhm
MK: jo ne ale s učitelem nikdy
LG: mhm a když ste byla dítě, šla ste někdy na nějaký nepřístupný
film?
MK: ne, tenkrát to neexistovalo
LG: mhm á tedy taková otázka, ono to něk- někteří pamětníci se se
trošku se dycky jako nazlobí, když se zeptáme, ale byla ste někdy v
kině bez placení?
MK: ne to ne
LG: mhm á navštěvovala chodila ste do kostela?
MK: ano každou nedělu
LG. a a můžu se zeptat, k jaké k jaké církvi ste se hlásila?
MK: ee no římskokatolické
LG: mhm. a teda když ste si vybírala ty filmy a ta kina, tak jakou
roli hrálo to, že ste jakoby pocházela ee z německého jazykového
prostředí nebo jakoby půl českého a půl německého
MK: jak to nerozumím jak to myslite
LG: jako jestli ste si víc vybírala německé filmy anebo české
MK: poslóchéte, když umíte obě řeči,
LG: mhm
MK: tak je vám to jedno
LG: jo
MK: rozumite
LG: jo jo jo rozumim
MK: když to pran- když to perfektně umíte, dyť to vidíte že že to e
[ovládám]
LG: [mhm ano ano]
MK: tak to sem v životě mě nenapadlo e na to nejdu nebo to
LG: jo ee podle čeho ste si vybírala ten konkrétní film, na který
ste šla?
MK: já vám povídám tolik tolik sem do toho kina nechodilo
LG: mhm a potom e jakoby když ste říkala, že když tu byl potom
Hitler a že ste začala chodit do toho kina víc
MK: e no jo no poslóchéte, to zase sem měla dobrá poprvní sem byla
starší už
LG: mhm
MK: jo a potom sem měla úplně jinačí okolí kolem vás
LG: mhm
MK: jo ne poprvni byly taky německý filmy a ponejvíc hráli dycky
premiéru buďto v Kapitolu ((Kapitol)) nebo v dopsu ((Dopz)) jo
LG: jo
MK: tam hráli ty ty ty první filmy
LG: jo
MK: s tou marika rek ((Marika Rökk)) a to ten ten ó vé fiša ((O. W.
Fischer)) a to to to se šlo tam
LG: jo
MK: ne
LG: jo jo jo a kde ste získávala ty informace o filmech
MK: prosim
LG: kde ste získávala informace o těch promítaných filmech, jestli
z novin, časopisů, z plakátů
MK: no to pravda že s plakátů se dozvěděla
LG: mhm
MK: protože tenkrát ste dobrá my sme měli noviny ale německy
LG: mhm
MK: mórgn ((Morgen)) post měl tatínek, ale nebo tágezpote
((Tagesbote)) byl
LG: jo
MK: ta tiskárna byla ee naproti silniční roh tu e legio- ne
Legionářská, jak se ten menoval, no
LG: mhm
MK: k Lažanskýmu z náměstí Svobody ta měla i bůhví kolik men
LG: jejda tak...
MK: vchod silnice taky menovala
LG: no to si asi
MK: Štefánik ne Štefanikova ja nevim teďka už
LG: ja taky nevim
MK: vite ale kerou teďka myslim
LG: jo jako vim
MK: kde je Jakubskej kostel ((kostel sv. Jakuba))
LG: mhm jo ja vim
MK: tu myslim
LG: mhm
MK: tentok ne achjo
LG: a měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?
MK: tenkrát byla taky póla négri ((Pola Negri))
LG: mhm
MK: a co já povídám tedy česky herce byli byli ten Vlasta Burian a
Nedošínská ((Antonie Nedošinská))
LG: mhm
MK: víte, já sem taky chodila ponejvíc do divadla
LG: mhm
MK: a to musim řict, ponejvic taky do českyho divadla
LG: mhm
MK: proto vám určitě ten herec nic neřekne Juraj Hančevič
((neidentifikováno))
LG: to nee
MK: vám nic neřekne a režisér Karel Smažík
LG: to taky ne
MK: ten byl potom za Hitlera potom byl režisérem na velké operetě v
Praze
LG: mhm. a jakou roli pro vás hrálo to, jestli byl ten film eee němý
nebo zvukový
MK: jak jak to myslíte
LG: jestli ste měla radši němé nebo zvukové filmy
MK: jo no ze začátku byly jenom němý
LG: mhm já vim
MK: to byly jenom němý
LG: mhm
MK: ne a potom tedy to začlo, tak se samozřejmě ten zvukové film byl
lepší
LG: mhm
MK: né ale to je tedy s filmama to je trochu
LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla
MK: och je to tedy to tedy vám nemůžu říci
LG: jo to nevadí, jestli ste nějak vnímalam jestli ten film byl
český německý americky francouzský, jestli vás to nějak zajímalo
jako když ste se [rozhodovala, na který film pujdete]
MK: [tedy na každé pád] na ty bláznivý americký filmy, co se taky v
té Moderně ((Moderna)) hrály
LG: mhm
MK: na ty sem nechodila
LG: jo (.) a ty český [a německý ste měla aji ráda]
MK: [to ještě aji dnes] ne- neužijete že já se v televizi dívám na
nějaké americké filmy
LG: jo mhm
MK: tó to je něco hroznýho
LG: a tak teda jaké typy filmů ste měla ráda
MK: no jo no takový tentok ee e z vesnic
LG: mhm
MK: to no a nebo tedy s baletem potom později ee tedy právě ty
německý filmy s tou marika reg ((Marika Rökk))
LG: mhm
MK: to byl ponejvíc balet a takovýho něco to bylo úplně jinačí
vybavení
LG: jo
MK: ne
LG: áá byla ste na někte- na některém filmu víckrát
MK: to bych pochybovala
LG: mhm
MK: na filmu ne ale divadlo ano
LG: ((smích)) a kromě toho divadla, měla ste nějaké jiné koníčky?
MK: jo no v letě sme chodili to už je dneska pod vodó
LG: mhm
MK: tam je přehrada, to sme byli v rokli
LG: mhm
MK: na té lóce vod toho pátýho let- mně bylo pět let
LG: mhm
MK: tak sme tam začli chodit až do roku, páč sme museli pryč, třicet
osum třicet devět sme museli potom pryč, tam už začli tu přehradu
stavět, a tak sme potom měli ee chatu e v tym Údolí oddechu to je e
před Bystrcem
LG: jó já vím kde to je
MK: naproti kamenolomu
LG: mhm
MK: mezi Komínem a Bystrcem a teďka dřív se jezdilo s loďkó na druhó
stranu a teďka je tam must mosteček
LG: jo
MK: a tam sme měli chatu
LG: mhm
MK: a to bylo tedy v letě v prázdninách, to sme měli stan podsadó
napřed napřed úplně jenom stan normálně taktok každou sobotu
postavené a potom stan s podsadó to zůstalo pak chatu a to byly
dycky ty táboráky a tak a tak to...
LG: jo
MK: víte a volejbal a to všechno
LG: mhm
MK: tak to bylo zajímavější než filmy
LG: mhm chápu ee když ste chodila na ty filmy s těmi přáteli, byl...
MK: prosim
LG: když ste chodila do toho kina na- na ty filmy s přáteli, třeba
s německými, šla ste na jiný film když ste šla s českými nebo prostě
ste ten rozdíl tak nevnímala.
MK: poslóchéte, když mě napadlo jít do kina, tak to sem šla do kina
LG: mhm
MK: to sem žádnýho nepotřebovala
LG: jo tak dobře
MK: protože v kině tak jak tak sedíte a máte zábavu
LG: jo
MK: a koho potřebuju sebó
LG: no to je jasný
MK: co koho potřebuju
LG: nikoho
MK: beztak se bavit nemůžu
LG: mhm emm jak byly rozdíly v těch kinech brněnských, jestli byla
některé ty kina lepší, jestli byly některé německé některé české
[kde se hrály premiérové filmy]
MK: [poslóchéte] za Česka
LG: mhm
MK: za Československou republiku to nebyl rozdil dobrá to ste se ani
to vás to nezajímalo komu to kino patří
LG: mhm
MK: no jo t- t- t- to to nemůžete teďka nic říct ne to je pravda
třeba nemůžete Grand kino ee na Starým Brně nebo Edison ee dát
dohromady s Kapitolem ((Kapitol)), to bylo úplně jináč vybavený než
než to a to bylo to úplně obyčejný
LG: mhm
MK: aji ty sedadla tam byly sedadla, kery byly tedy třeba z nějakó
látkó potažený, a tam ste měla jenom dřevo
LG: mhm
MK: ne tak, tim ste taky ale platila vstup ne
LG: jo ee které bylo asi tak jakoby nejhezčí kino v tom Brně podle
vás?
MK: nejhezčí kino
LG: mhm
MK: no bylo ten Kapitol
LG: mhm
MK: a potom dopz ((Dops)) tedy skála ((Scala))
LG: ano
MK: a tedy taky určitě to taky Američani to to to Moderna to taky
nebylo špatný a to to kino na Kounicové, ten Stadion
LG: mhm
MK: to taky nebylo špatný, ale komu to patřilo, tam byl Sokol doma
LG: jo
MK: tak jestli to patřilo Sokolovi ten spolek
LG: jo ano to znám
MK: nebo komu to patřilo, to nevim, ale ty kina nebyly, ale to druhý
bylo tedy bylo všechno normální
LG: mhm a pamatujete si třeba em jak to v některém kině pamato-
vypadalo ten interiér, jak to tam bylo zařízené
MK: no jó, no tedy pamatuju si už ale tak moc ee to taky nebylo moc
třeba dobrá vono se hrálo za Československo se hrály taky německý
filmy
LG: no jasně mhm
MK: to to je samozřejmě
LG: mhm
MK: a ponejvíc tedy ve městě ne
LG: mhm em a dávala ste těm hezčím kinům přednost ee když ste šla na
film jakoby třeba šla ste třeba do toho do té skaly ((Scala)) do
toho dopsu ((Dopz)) nebo do Kapitolu ((Kapitol))
MK: poslóchéte, já sem vám povídala, do toho Kapitolu ((Kapitol)) a
to to sme chodili dycky, protože to byl dycky v pátek
LG: v pátek
MK: večer byl první nové film
LG: jo, premiéra nějaká
MK: a ten se ukazoval tolik a tolik dní a pak zase přišel druhé
LG: mhm
MK: ne ale to bylo potom už za Hitlera, ale to tedy ja povídám,
musite si představit, že tolik peněz ste neměli a vůbec tenkrát
LG: [jo jasně]
MK: děcka nedal nedostavaly žádný peníze jak se dneska děckám dává
peníze
LG: mhm
MK: to to nebylo na na kino nebo takový věci tedy to si ted umyje
tedy doma, takže sem když sem neco tento, tak sem si musela všechno
nějak ušetřit
LG: mhm
MK: anebo vydělat dávat mojim hloupým spolužačkám dávat ho- hodiny
pomocny a za to zkasírovat
LG: mhm ((smích))
MK: no vám nezůstalo nic jinýho
LG: mhm
MK: a já vám řeknu jak to je
LG: á potom za toho Hitlera které to kino bylo jakoby nejvíc německé
k- kd- prostě...
MK: no jo to to to hráli hráli ponejvíc tedy [skoro německý]
LG: [mhm]
MK: český filmy se hrály taky, ale ale to poslóchéte, potom sem měla
ty děti, tak sem taky neměla čas
LG: jo mhm
MK: chodit tolik do kina
LG: jo jo jo jo a teda když se vrátíme ee k tomu programu těch kin
ee z čeho se ten program prostě skládal, jestli tam byl nějaký
týdeník nebo krátký film přestávka a tak, jestli si na to pamatujete
MK: ne jak myslite přestávky
LG: nebo jestli byl předtím hlavním filmem jestli tam...
MK: no za Hitlera byl předtym dycky na vochnšau ((Wochenschau))
LG: mhm
MK: to bylo za Hitlera
LG: jo
MK: všecko co je co je ve válce novýho
LG: mhm
MK: to to bylo to jediný
LG: a bavilo vás to
MK: no bavilo e tenkrát ste neměla televizu
LG: jo jasný
MK: no tak
LG: mhm
MK: tak pravda že to jednyho bavilo
LG: mhm á
MK: muselo bavit
LG: mhm
MK: co ste měla dělat a buďto ste musela, když vás to nemělo bavit,
tak voči zavřít a nedívat se.
LG: mhm
MK: no jo je to tak
LG: je to tak a byla ste na nějakém filmovém představení, které mělo
hudební doprovod živý?
MK: co mělo?
LG: jestli mělo nějaké představení, na kterém ste byla, živý hudební
doprovod, že tam hrála třeba kapela k tomu filmu
MK: ne ne t- to nebylo dřív
LG: mhm
MK: t- to sem ještě neslyšela v kině kapela hrát
LG: mhm á byla ste někdy na promítání filmu u někoho doma?
MK: ne
LG: jo
MK: to taky tenkrát nebylo tedy u mě co já sem měla tady totok, ja
povidam
LG: mhm
MK: na to sem ani neměla čas
LG: jo á jak jaks- jakoby jak vaše okolí vnímalo ty týdeníky
promítané za protektorátu?
MK: jak to myslíte
LG: jestli třeba em jestli ste třeba někdy byla svědkem toho, že
když se v tom týdeníku objevil já nevim třeba Hitler, tak že lidi
buď začali jakoby neso- dávat najevo nesouhlas anebo souhlas .
MK: ale poslóchéte, ale poprvní <vy ste, jak si to představujete>
LG: tak já nevim
MK: [že právě]
LG: [jestli tam byli] třeba nějak- nějaký lidi, kteří s tím prostě
sympatizovali
MK: i kdybyste bévala tenkrát votevřela hubu proti němu
LG: mhm
MK: tak ste byla pryč
LG: mhm
MK: to si žádné netrófal
LG: mhm
MK: rozumite
LG: jo já tomu rozumím
MK: to si žádné netrófal
LG: jo
MK: to žádnýmu nenapadlo (.) jestli to bylo tam nebo tam to si žádné
netrófal, protože věděl, když hubu nebude držet, tak de do cabale
LG: mhm, a když už sme u toho protektorátu, jak na vás působily ty
změny po roce devatenácet třicet devět?
MK: poslóchéte, co ste mohli dělat, co můžete dneska dělat
LG: no no nic
MK: nic a tenkrát taky ne
LG: no já nemyslím jakoby co ste dělala ale spíš jakoby prostě jak
to na vás působilo, co ste si na o tom myslela
MK: no j- jak to to na nás mohlo no pro moji rodinu to bylo dobry že
tatínek byl zase zaměstnán
LG: mhm
MK: a měl měl zase měsíční plat, jo, to bylo to jediný
LG: mhm
MK: že sme pak neměli takový starosti ee co bude a a jak a jaké je
obchod jaké výdělek je
LG: jo
MK: t- to je velké to ví každej obchodník jak to je je velké rozdíl
když máte měsíční plat nebo když žijete z jednyho dna na druhé
LG: mhm
MK: ten kdo má obchod, ten ví co to je
LG: á chtěla sem se zeptat ee jaká byla potom ta situace třeba u vás
doma nebo v té čtvrti ve které ste bydlela, když se blížil konec
války
MK: poprvní kdy- když se blížil konec války, já sem ee devátýho
dubna čtyřicet pět z Brna zmizla
LG: mhm
MK: protože mně to šlo na nervy z vobóma děckama ve dně v noci
chodit do sklepa
LG: mhm
MK: tak sem šla k rodičům od mého manžela
LG: mhm
MK: na venkov
LG: jo áá [vzpomínáte si]
MK: [takže]
LG: mhm
MK: dobrá ee jak byla ta mobilizace třicet devět byla dvakrát e
vlastně třicet osum byla první mobilizace a pak třicet devět to
pravda to bylo pro každýho potom každej věděl kdo vlastně co je
LG: mhm
MK: jo a pravda že nejhorší to bylo když ste zůstal u nás my sme
neměli žádné sklep, když přišly ty nálety, jo, a když ste měla
takový lidi ktery ee to tedy proklínali jo a nedrželi hubu a
nadávali a to, to ste vzala sem a řekla buď normální a buď rád že
ještě žiješ, jo
LG: mhm
MK: a hotovo ne vůbec my sme měli jednu, která ee dělala tam v
Křtinách v té Zbrojovce nebo co to tam bylo a byl tam přece ten
první nálet, ten byl dvacátýho pátýho srpna devatenácet čtyřicet
čtyři, jo a vona to tam prožila a pak byla při tom náletu jak byl
toho dvacátýho listopadu čtyřicet čtyři, jo
LG: mhm
MK: a to sme byli v tentok u nás ve sklepě a t- to bylo pendrek na
nic kdyby tam bévala do dvora bomba spadla, tak sme byli všichni
pryč, normálně sme chodili na Pekařskó osumdesát do sklepa vod
pivovaru
LG: mhm
MK: vod ze Starýho Brna, ale to sme už nestačili, to přišlo tenkrát
honem, ne a to bylo to nejhorší kdy ve dvacet čtyry tam spadla bomba
tedy bohudík se u nás nic nestalo
LG: mhm
MK: ale t- to byly tedy někdy hlópý chvi- chvilky
LG: mhm
MK: ale to člověku musel s tym byt hotové
LG: á
MK: my sme si ten tu válku nevynalezli žádné jak né Češi tak Němci
né a a a dneska kdyby něco bylo, tak si to tak jak tak si každé
nepřeje
LG: mhm
MK: nebo... ste tady
LG: jo chtěla sem se zeptat, jaký byl osud vaší rodiny na konci
války
MK: prosim
LG: ee jaký byl osud vaší rodiny na konci války
MK: jak jak byl
LG: osud jaký byl prostě
MK: vod mojí rodiny
LG: mhm
MK: můj tatínek zůstal v Brně
LG: mhm
MK: protože ještě musel chodit do služby a moje mamin- von dal mi
maminku sebou aby mně pomohla s těma děckama
LG: mhm
MK: jo a tatínka sme potom našli teprve v Německu
LG: jo a vrátili ste se potom do Brna nebo potom vaši rodiče bydleli
kde
MK: ne my sme já sem byla jak myslim že to vite co se s Brňákama
stalo
LG: no vim
MK: e pochod smrti
LG: mhm
MK: do Pohořelic a potom dál a já sem byla ee vám řeknu větší město
Jindřichův Hradec
LG: mhm
MK: tam byly p- par kilometrů vod tam byli ty moje rodiče vod mého
manžela a od tam sme byli tak jak tak všichni Němci vyhozeny jako
Brňáci do Rakouska
LG: mhm
MK: transportem potom jako pěšky sme šli do Jindřichova Hradce a na
druhé den sme s tó lokálkó co sme tam jede do Nové Bystřice byli
vezeni dráhó tam a tam sme byli vyloženi a zahnani přes hranice a
teď si dělé co chceš
LG: mhm [tak to je smutné]
MK: [takže je to] z domu to co sem z domu vzala a to sem vzala
hlavně jenom na voblečeni pro děcka a trochu pro mě a pro maminku
tak to co sme měli tak to sme měli
LG: mhm
MK: a vod tam sme se s tym museli potom jit pomalu pořád trochu dál
až do Vídně, z Vídně transportem a týden na cestě a přišli sme do
Německa
LG: mhm
MK: až v roku ale v lednu čtyřicet šest
LG: jo
MK: a vyhozeni sme byli třicátýho května čtyřicet pět
LG: mhm, jo tak já vám teď budu číst em ména filmu a vy si budete
zkusit vzpomenót, jestli ste je viděla v kině jakoby možná je budete
znát z televize, ale nám de o to, jestli ste ty jestli ste ty filmy
viděla v kině, jo, jakoby v té době když když se to promítalo
MK: filmy
LG: filmy vám budu teď číst názvy filmů a vy vy mně řeknete dycky,
jestli ste ho viděla nebo neviděla v tom kině, dobře, tak já začnu
ehm první je singing fúl ((Singing Fool)) to je nějaký
MK: to já vim to je ten s tym s tim s tó opicó, ne?
LG: a viděla ste to
MK: to sem viděla
LG: mhm
MK: ale už si tak na to nevzpomenu
LG: jo a potom ee Pražské švadlenky, to by měl být němý film
MK: ne to nevim to nevim
LG: to nevite
MK: může být že sem ho viděla...
LG: ale nepamatujete si. potom je tu cé a ká polní maršálek ((C. a
k. polní maršálek))
MK: ten sem viděla
LG: mhm á dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce
v tříčtvrtečním taktu))
MK: [Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt]
LG: [ano]
MK: jo ten sem taky viděla
LG: mhm další tu je To neznáte Hadimršku
MK: to se muselo nějak jináč menovat
LG: tak možná jo, tak to si nepamatujete
MK: ne, to nevím Hadimrška ((To neznáte Hadimršku))
LG: mhm tak pak je tady Kouzlo valčíku od lubiče ((Ernst Lubitsch))
MK: jak kouzlo...
LG: valčíků Kouzlo valčíku
MK: ((mluví německy)) to nevim
LG: eee to nevíte tak to nevadí, pak je tady ee Lelíček ve službách
šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese))
MK: může být, ale všechno kolem sem málo viděla
LG: mhm jo pak je tady nějaký film kvik ((Quick))
MK: jak
LG: kvik ((Quick)) a píše se to s kvéčkem kvé ú měkké i cé ká
MK: kvik ((Quick)) taky nevim
LG: mhm další je tu Pobočník Jeho Výsosti
MK: počké, to je cosik co je na (ouvald) to může být že ten sem
viděla
LG: mhm ee Šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.))
MK: né, na takový filmy mě tenkrát ee e počkej, jak se to říká
dějepis aji ve škole ten mě moc nezajímal
LG: ((smích)) dobře dobře další...
MK: protože to se musel člověk moc čísel pamatovat
LG: mhm to je pravda ((smích))
MK: ((smích))
LG: další film je tady ee Zlatá Kateřina
MK: jak
LG: Zlatá Kateřina
MK: Kateřina to nevim
LG: a pak je tady nevim jestli to přečtu správně, něco jako sibi der
frac ((Csibi, der fratz))
MK: jak
LG: sibi der frac ((Csibi, der fratz)) píše se to cé es í
MK: a frac
LG: mhm
MK: jo to to sem určitě viděla
LG: jo pak je tady Mata Hari
MK: já jo jo jo jo jo
LG: mhm
MK: a potom ten tygr z esnapúru ((Tygr z Ešnapuru))
LG: ((smích))
MK: a ten druhé díl das indiše grátmal ((Das Indishce Grabmal –
Indický hrob)) ti dva to sem taky viděla
LG: á Cácorka tady je
MK: jak
LG: Cácorka
MK: nevim
LG: Moderní doba s čaplinem ((Charlie Chaplin))
MK: šaplin ((Charlie Chaplin)) to sem taky viděla
LG: mhm
MK: ty dva filmy
LG: jo á Tři muži ve sněhu
MK: jó jó pravda
LG: Svět patří nám
MK: to to nevim
LG: mhm ee Dobrá země tady je Dobrá země
MK: Gute Erde to si taky nevzpomenu
LG: Sněhurka a sedm trpaslíků
MK: no jó to sem chodila do divadla
LG: mhm
MK: večer a to vám řeknu kde to divadlo už taky neexistuje na Veveří
úplně starý český divadlo
LG: mhm
MK: tam hráli dycky pohádky a kašpárek
LG: mhm
MK: a pak byl Kašpárek Turek v Typosu, to bylo taky český, ach jo
LG: tak další film tady je Ducháček to zařídí
MK: to nevim
LG: Tři děvčátka pokračují
MG: taky nevim
LK: ee U pokladny stál
MK: taky nevim
LG: To byl český muzikant
MK: může být
LG: mhm
MK: ale nemůžu tedy nevzpomenu si
LG: jo mhm á
MK: doma bych kdybych bývala doma
LG: mhm
MK: jo na Pekařské, tak tam sem měla všecky programy schovaný
LG: měla
MK: jo, aji herce
LG: jejda
MK: všelijaký schovaný, no jo no
LG: mhm pak je tady Město ztracených
MK: nevim
LG: Opereta
MK: Opereta
LG: mhm
MK: nevim
LG: Roztomilý člověk
MK: taky ne
LG: Vídeňská krev
MK: to jo vínr blut ((Wiener Blut))
LG: Muži nestárnou
MK: to taky nevim
LG: Dobrodružství barona Prášila
MK: taky nevim
LG: Tanečnice
MK: to může být
LG: mhm La Paloma
MK: La Paloma
LG: mhm
MK: to jo to vim
LG: jo
MK: jo
LG: Neviděli jste Bobíka?
MK: to bylo tam ((mluví německy))
LG: mhm pak je tady ee Neviděli jste Bobíka?
MK: e e viš to bylo vo tym vo tym hraběti a gráf bobi grág bobi a
jak se menoval ten druhé ((neidentifikováno))
LG: to nevim
MK: tak se tak tak jo
LG: ((smích)) jo ee a pak je tady ještě Její oběť
MK: jo opf nevim
LG: áá Sobota
MK: taky nevim
LG: mhm tak to je celý ten seznam filmů i ty otázky už sme tak
zvládli, jenom tady ještě které sem vám nepoložila, jestli ste v
dětství byla členkou nějaké organizace jakoby Sokol, Junák...
MK: ano
LG: mhm
MK: to sem byla vod vod šesti roku a to bylo ((mluví německy)) až
přišel Hitler do té doby a měli sme to eLKistovalo v Brně oddělení
jedno v Černých Polách
LG: mhm
MK: jedno na Starym Brně ee v té německé školi, která byla toho
dvaa- toho dvacátýho pro- ee le- listopadu čtyřicet čtyry
LG: mhm
MK: zrušena a my sme měli naše v liceu na Husové vedle e toho muzea
a ta druha strana byla ee obchodní akademie německá
LG: mhm
MK: a tak ti dívčím liceum tam sme cvičili ee dvakrát týdně
LG: jo
MK: v pondělí a ve čtvrtek
LG: jo dobře
MK: a potom sem byla ee v Mariánské tedy pro dě- pro školáky v té
Mariánské kongregaci u františkánů
LG: mhm
MK: jak je kostel svaté Magdalény ((kostel sv. Máří Magdalény)) na
Masarykové
LG: mhm
MK: tak tam byli byl ee františkáni á á tam byla ta Mariánská
kongregace
LG: jo
MK: a tak pro ty děcka tam a potom tam tedy sem byla tak jenom
dobrovolně každé každej květen, když se chodilo ze Starýho Brno na
póť do Tuřan
LG: mhm
MK: tak
LG: tak otázky už máme všechny za sebou á tak chtěla by ste mluvit
ještě o něčem, co se týká těch filmů a těch kin něco o čem sme ještě
nemluvili [máte nějakou historku]
MK: [no já nevim cc-]
LG: nebo tak
MK: vo čem
LG: jestli máte nějakou příhodu z kina nebo tak něco
MK: no jo no to sem měla moc ((smích))
LG: ((smích))
MK: vy vidíte že já sem na to se nedívala jestli só to Němci nebo
Češi
LG: jo jasně já to vidím jo mhm
MK: já sem chodila do německýho divadla, tam sem měla ze škole sme
měli přece to vite že Němci se nesměli hrát v Mahenovým divadle, jo,
tenkrát se to menovalo je štátteatr ((Stadttheater)) jo tam směli
hrát jen v ponděli a sice jsme měli v německým domě to vite kde ten
byl
LG: mhm
MK: nebo nevite
LG: myslim že vim
MK: nevite
LG: a jaktože tam ti...
MK: prázdný to prázdný ee Lažanský náměstí vite
LG: mhm
MK: a pak víte jak se de průchod do (šmálky) já nevim jak ta ulica
se menuje, to je to byl dřiv vod falknštejnerové
((Falkensteinerova)) e e tentok e ten barák je tam prázdný místo
Koliště
LG: jo
MK: zrovna ale z toho e jak je Brandlova elki- menuje se tak
LG: to nevim
MK: ta malá ulička co jede elektrika
LG: to nevim
MK: elektrika na každé pád tam je ee tak tam stál Německé dům a
Němci hráli v Německým domě a potom sme byli voni teďka že pré tu
Redutu spravili, já sem ju ještě neviděla spravenó a to bylo potom
pro Němce činohry a takovýho něco
LG: mhm
MK: jo a tak tam sem t- to byly ty německy divadla co sme měli, jo
LG: mhm
MK: á jinak sem chodila do českýho divadla do toho právě na tu
Veveří ještě a do toho do toho Mahenovýho
LG: mhm
MK: to Janáčkovo ještě nestálo
LG: jo
MK: to stavěli teprve teď po válce ee
LG: mhm tak ehm chcete teda zmínit ještě něco na konec rozhovoru
MK: prosim
LG: jestli chcete zmínit ještě něco na konec rozhovoru
MK: ee co bych vám ještě měla vykládat
LG: tak já vypnu ten diktafón
MK: ponejvíc teda a jó a ještě sem byla v tym ve veslařským klubu
LG: mhm
MK: ee v Jundrově, ale ne v tym druhym sice v tym druhym ta brun to
jedno se menovalo brun ruder ((Brunn Rudder)) klub a pak sem přišli
Češi a pak přišla bruna
LG: mhm
MK: rudr ((Rudder)) klub bruna
LG: mhm
MK: tak tam ale ponejvíc v litě sme byli ponejvíc v rokli
LG: jo
MK: a nebo potom v Bystrcu na té Letné
LG: mhm
MK: co tam ještě stojí je všechno co sme udělali tedy z betonu
schody a cesty a chalupa je pryč
LG: mhm
MK: a soused když sem v roku šedesát osum přišla do Brna a přišli
sme tam ven a viděli tak soused mě držel za moji maminku
LG: mhm
MK: a já povidám, ten měl obchod se železem v Královým Poli
LG: mhm
MK: a já mu povídám, pane Mareček a co dělá váš obchod a vite co von
mi na to vodpověděl?
LG: nevim
MK: ten sem položil na oltář vlasti, já povidám, jak to myslite? no
mám zvyk, že mně ho sebrali t- t- to mně de pořád ještě v hlavě tak
tak príma jak mi to řekl
LG: mhm
MK: položil sem ho na oltář vlasti
LG: to jo
MK: není to dobrý
LG: je to dobrý, no smutný trochu ale dobrý
MK: no ale je to doopravdy všechno smutný co se stalo
LG: mhm to jo
MK: já to nevim jak stará ste vy
LG: já já mám dvacet jedna let
MK: kolik
LG: dvacet jedna mám let
MK: ojéjej ojéjejej
LG: ((smích))
MK: ((smích)) to je můj vnuk můj nejmladší vňuk starší
LG: ((smích))
MK: to už mám pravnuka, kterej už je čtrnáct
LG: ((smích))
MK: ((smích)) ách jo, no jó no, bylo by hezký kdyby sme se poznali
LG: to jo tak já vypnu ten diktafon a ještě
MK: já já na každej pád ee tentok vy máte štěstí, že ste mě stihla
LG: mhm
MK: protože já v úterý jedu do Česka
LG: jo
MK: do Čech
LG: mhm no tak e já bych vám jestli vás to zajímá, ty výsledky toho
výzkumu nebo jak to dopadne všechno, tak já bych vám potom
každopádně dala nějak vědět třeba
MK: [no poslóchéte]
LG: [jestli bude nějaká] publikace a tak
MK: no jo no máte mobil taky
LG: mám mám mobil
MK: no tak mně řeknite
LG: jo
MK: já mám tam jenom mobil
LG: mhm dobře tak jo tak já vám ho dám
MK: jo
LG: tak já už to vy- vypnu ten diktafon
konec rozhovoru
1
0.0 3:2248Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 20.1.2009
Rok narození: 1921
Bydliště do roku 1945: Kopečná (Brno – střed, Staré Brno)
Povolání: Po vyučení narátorka pracovala v žárovkárně na Kopečné, za
války byla v rajchu v Gerlicích. Po válce byla narátorka zaměstnaná
jako kadeřnice v Židenicích, po svatbě zůstala v domácnosti.
Povolání rodičů: otec řidič, matka dělnice v textilní továrně
Sourozenci: sestra nar. 1927
LČ: takže, dobrý den, my sme si už
MD: dobrý den.
LČ: sice povídaly, spolu, ale já bych na začátek vlastně nejdřív si
s váma ee ověřila osobní údaje, které jste mi říkala vlastně v tom,
v ten pátek, když jsme spolu mluvily poprvé.
MD: em jako...
LČ: takže jenom stačí říct, jak se jmenujete, abysme to měli
zaznamenané.
MD: em no, Marie D.
LČ: kdy jste se narodila, v [jakém roce].
MD: [celý?]. nebo v roce jenom?
LČ: stačí v roce.
MD: jo, tak tisíc devět set dvacet jedna.
LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět, [a jestli]
se to nějak změnilo.
MD: [do roku], nó, do roku devatenácet štyrycet pět, tak to sem eh
bydlela bydlela na Kopečné, narodila jsem se na Kopečné třicet
sedum. ((ulice Kopečná 37))
LČ: a bydlela jste tam [celou dobu].
MD: [a bydlela] jsem tam až teda, až po válce až sem se vdala, tak
teprve jsem bydlela...
LČ: takže do toho roku [čtyřicet dva] jste tam bydlela.
MD: [do toho jsem tam] pořád, aj do štyrycet pět až. ((smích))
LČ: a do jaké školy jste chodila?
MD: no, chodila sem na Mendlovo náměstí, do normálně do měšťanky. a
pak sem pak sem dělala, potom jsem dělala jako, učňovskej, jako
kadeřnice [učila jsem se].
LČ: [a to bylo] do jakého roku to učení.
MD: no, to učení? bylo do šestatřicet? panebože, teď sem ((směje
se)) <štyři roky>?
LČ: čtyři roky [po škole] ste chodila do
MD: [nó], jsem se teda učila kadeřnicí.
LČ: a, takže ste se, vy ste se vlastně do konce války nebo, jenom
učila a teprv potom jste byla v zaměstnání. [nebo ste už]...
MD: nó, tak potom sem se nedostala, nikam, pak sem šla dělat do
teho, do teho rajchu, jo? napřed byla sem tam tak při té em sem se
jako nedostala jako kadeřnice, ale pak sem byla v tym em žárovkárně,
LČ: hm
MD: jo, to bylo blízko nás, a tak chtěli, jestli bych tam nešla, tak
sem tam byla, a pak jsem jako byla nasazena do rajchu, tak sem jela
do toho Německa, no až potom až sem přijela z Německa, tak sem byla
jako kadeřnice v Židenicích, no a pak jsem se vdala a pak už sem
zůstala doma. pak už sem...
LČ: a ta ee tamta žárovkárna, to bylo kde přesně?
MD: to bylo, to bylo právě na Kopečnej ((ulice Kopečná)).
LČ: na Kopečné přímo hm.
MD: to bylo na Kopečné, a tak voni právě potřebovali tenkrát, a tó,
tak já sem tam šla.
LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době, v té době do roku
čtyřicet pět.
MD: co? jaké bylo?
LČ: povolání [vašich rodičů], zaměstnání.
MD: [povolání?]. no tak otec ee otec jezdil jakó ee u teho, u firmy
štajnbrechr ((Steinbrecher)), jo, jako ee autem rozváželi zboží, no
a matka dělala v textilce.
LČ: jo, dobře. a měla ste sourozence?
MD: nó, měla sem sestru.
LČ: a ta byla jak stará, kdy se narodila, v jakém roce.
MD: sestra?
LČ: ano sestra.
MD: ee tak já v jednadvacátým a sestra v sedmadvacátým.
LČ: hm a, takže vy ste, vy máte teda to učňovské vzdělání, ste
dosáhla před tou válkou. takle to bylo.
MD: jo, sestra, sestra dělala tu, obchodní akademii.
LČ: á em teďka ještě, jak dlouho ste vlastně pravidelně chodila do
kina, i kdyby to bylo potom, po té válce i jako později, kdy ste tak
zhruba přestala chodit pravidelně a, vlastně co, co vás k tomu
vedlo?
MD: no tak před jako před válkou?
LČ: ne, jak po vál-
MD: jako po válce?
LČ: kdy ste vůbec přestala chodit do kina, když ste tak jako, když
ste ( ).
MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v
šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi
narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem
neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho
LČ: hm
MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem
tam do toho kina sem šla. to sem si vždycky zavolala, zavolala, aby
mně schovali, aby mně schovali lístek, že
LČ: hm
MD: a dyštak sem [šla].
LČ: [a to ste] chodila do toho Míru ((Mír)) ste říkala.
MD: no, do toho právě na tu, na tu Hybešovu.
LČ: hm, dobře. á teďka se vlastně vrátíme úplně do toho největšího
dětství, tohlecto byl jen takový přehled, těch jako základních údajů
o vás.
MD: hm
LČ: a já bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svojí první
návštěvu kina. když ste byla v kině úplně poprvní, kolik vám bylo
a...
MD: ježišmarja, kolik mně mohlo být, no, my sme, my sme ee před tým
chodili tady na do divadla na kašpárka, jo, když ještě sme byli
jako, no a potom, tak bych řekla když sem chodila myslím, tak do té
do první do druhé třídy.
LČ: takže třeba v sedmi [nebo v] šesti.
MD: [tak nějak] tak třeba sedum osum roků, no to to...
LČ: a pamatujete si třeba, kde ste byla a jak, na čem? v jakém kině?
MD: jé, no to právě sme chodili na to Starý Brno, na ten ee na to
Mendlovo náměstí tam, jo, tam sme většinou chodili, tam.
LČ: a to ste chodila s rodiči nebo s [dětmi?].
MD: [né], to sme, to sme, to bylo třeba pro děti, jinak sme od-
odpoledně, né jako večer, jo, odpoledně a to bylo pro děti nějaké
toto, tak to sme se sestrou a vlastně sestra ještě né, vona ještě,
vona ještě né to, prostě tam. protože to byl dům ee já nevim, jestli
ste vo tom četla, zbourali ho myslím, je to tak dva roky, a byl to
takovej památní takovej dům na Kopečnej ((ulice Kopečná)), jo a tam,
tam bylo asi já nevim devadesát myslím nájemníků, jo, to byl
pavlačovej, a tak ee to většinou tak dohromady jo, třeba bylo nás
pět a řekli sme si, pudem do kina [naši na-]
LČ: ve škole ste si to řekli.
MD: naši dali korunu, že <a šli sme prostě> do kina. jo a tak sme
vždycky chodili taková celá partyja. i když sme potom byli větší,
chodili sme třeba tam do toho Excelsiora, ((Excelsior)) tak to sme
taky vždycky celá, bylo nás víc, no prostě nebyla sem sama. bylo nás
[takovejch pět šest, jo.]
LČ: [takže většinou to byli] vaši vrstevníci, ne třeba s rodiči ste
nechodila.
MD: né, tak to né, s rodiči ne. ti na to neměli čas ani, bych řekla.
to nám radši dali tu korunu a my sme vždycky šli do toho kina.
LČ: a proč ste vlastně chodili právě do těch, protože byly...
MD: tak, protože to bylo blízko, že, a tak prostě sme si netroufali
někam dál, že jo, to by nás ani nepustili.
LČ: a vlastně vaši rodiče na to, na film a na kina měli jaký názor?
MD: ale tak, no když viděli že, že to je třeba jako pro nás, tak pro
děti a a není to nějaký takový totok, tak nás pustili, jo. kdyby to
snad bylo něco takovýho, co by se jim nezdálo, tak nás nepustili,
že.
LČ: [takže ste museli jako říkat, na jaký programy jdete.]
MD: [takže, takže, no tak] voni většinou viděli, že, že a jo vono je
to, vono je to dobrý, no tak můžete jít no.
LČ: takže vám dali peníze, abyste si...
MD: dostali, no.
LČ: a dostali ste třeba na nějaké jako sladkosti nebo jenom tak
peníze na ten lístek.
MD: ale né, tak to, to naši nám dávali, to jo. matka vždycky, matka
vždycky ale říkala, když už teda sestra byla i větší, jo, tak
vždycky říkala, já nevím, holky, vy si nemůžete nic našetřit, vy
máte, na Pekařské byl, byl my sme mu říkali Číňan, to byla taková
cukrárna, jo, a von tam prodával takový dorty, že jo, takový prostě,
když sme snědli kousek, tak sme měli aj, aj em večeřu <jo, tak to
bylo> takový sytý, jo, no a na druhé straně byl zase koňskej řezník,
tam zas měli teplou sekanou koňskou, že, no a ( ) byl zase hm tam
byl zase ee cukrář, a ten když ee jak pekl cukroví, a co se jim tak
polámalo nebo tak nějak, tak von to vždycky dával stranou a potom do
takovéch ee ty jak sáček prostě udělal z papíru, takovej kornoutek a
za padesát haléřů to tam dal prostě a to byl takovej velkej...
LČ: a nosili ste si do kina jídlo takle nebo to ne?
MD: a tak, ale tak jó, tak když sme měli prostě něco, tak sme si
vzali. tam se dřív to teda jako mohlo, jestli teď né, teď asi né,
ale, ale dřív to tak pro ty děcka no tak to...
LČ: tak [možná se k tomu ještě] vrátíme.
MD: [žádnej nic neříkal]. ((směje se))
LČ: a jaký byl vlastně postoj školy k filmu a ke kinu, jestli se
vyjadřovali učitelé o filmu [nebo ke kinu]
MD: [já sem, já sem] neřik- neslyšela nic, že by, že by nám
zakazovali, že bysme nechodili do kina.
LČ: ani, alé, ale zase asi jinak ani nezmiňovali jako pozitivně,
taky ne?
MD: no tak to né, to ne. tak víte, to bylo tak ee my sme byli zvyklí
třeba v neděli muselo se jít do kostela, že, to se muselo jít do
kostela, že, v kostele, po kostele byla taková ee tam nás učili
třeba písničky na koledy na Vánoce a takový, že, to teda musel a v
to musel se to muselo jít. no a potom teda vodpoledně to žádnej
neřekl, nesmíte jít někam do kina nebo, nám nikdo nezakazoval.
LČ: a byl film v tomhletom dětském věku, byl pro vás důležitý? a
pokud ano, tak jestli se to nějak projevovalo na vašem chování, na
zvycích, hrách nebo rozhovorech s kamarády.
MD: tak já si myslím, že to mělo takovej vliv. my sme teda, já bych
vám řekla, my sme byli prostě, já nevím, že nám to nikdo, že by nám
někdo třeba říkal, musíš tak to, to sme automaticky prostě. když sme
viděli vod nás někoho jít, pozdravili. když sme prostě si hráli, tak
to nebylo žádný, že bysme si nadávali nebo tak prostě, jo, protože
tam byl velkej dvůr, tam sme si mohli hrát. někdy bylo taky, že
třeba na nás zakřičeli, nekřičte tolik nebo, jó, ale že bysme nějak
něco dělali nějaký takový prostě lumpárny, jak dneska dělaj, to teda
ne.
LČ: a to kino vás v tomhlectom nějak ov-
MD: a to si myslím právě, že to kino, to byly většinou takový,
takový veselohry a takový prostě jak totok tak...
LČ: a přímo třeba em třeba ste jako neměli ňáké herce, herečky,
který byste si jako oblibovali a napodobovali [nebo tak přímo].
MD: [a tak to, to, tak] to snad to si ((směje se)) <to si
nepamatuju>
LČ: ani že byste si třeba hráli podle nějakého filmu, nějakou hru
nebo...
MD: né, tak, tak to né, tak to byly takový hry, tak třeba na
schovávanou a anebo takový tanečky prostě a takový a to...
LČ: a třeba filmové písničky tak to vlastně když ste
MD: no tak ty písničky no, tak to nebylo, tak tam žádný. to si
nepamatuju, že by...
LČ: dobře. a teďka ee vlastně em se, se budeme věnovat období em
budeme se věnovat období, kdy už vám bylo třeba víc jak těch deset,
kdy už vám to bylo třeba v těch třicátých letech, po roce tom třicet
jedna, pokud to teda vlastně u vás takle odpovídá a jestli se třeba
změnila ta četnost, jak často ste chodila do kina, v tomhlectom
období, když už ste, když už vám bylo víc než...
MD: když jako sem se učila už a tak?
LČ: když ste se třeba učila.
MD: tak, já nevim, sme byli zvyklí teda chodit do toho kina.
LČ: a tak a jak řádově byste to [odhadla, jak často?].
MD: [ale jako né], né bych neřekla, né jako večer, víte, tak na ty
odpolední a tak, protože...
LČ: a jak často zhruba? tak když ste říkala jednou týdně nebo
víckrát?
MD: no, tak podle toho, co hráli a tak si myslím, že, tak jednou
týdně to bylo.
LČ: a potom vy ste také mluvila o tom, že v tom letním období to
bylo trochu jinak.
MD: jo, protože tó, to prostě, to sme se sebrali, šli sme na výlet
někdy pryč.
LČ: takže někde v tom období ta četnost byla menší, že ste nechodili
do kina [tak často].
MD: [no, to už] to už jo. to už bylo, to už sme víc sme chodili ven.
protože my sme byli zvyklí na na třeba ee s kamarádkou, teda se
spolužačkou a ještě s jednou, to sme se domluvily a šly sme třeba,
to ještě nebyla přehrada, tak sme šly do, do toho, jak em do ( )
a tak, víte na takový prostě procházky. anebo na druhé straně tady v
Židenicích do agátku a jó, takový prostě sme dělaly procházky. a
když bylo v letě, tak sme zase šly k vodě a celej den se bylo, bylo
u vody.
LČ: a po tom co ste nastoupila do té, do té žárovkárny, to bylo teda
v jakém roce?
MD: no to bylo v předtím, předtím myslím v tom osm, v tom
štyřicátým, nějak tak, no, nějak.
LČ: no, tak potom se nějak změnilo to, jak em jak často ste chodila
do kina?
MD: nó tak, to už asi jo. to už si tak nepamatuju, ale vím, že, že
sme to už sme mohli vlastně to už sem mohla, to už sem vlastně mohla
jít aj, aj protože to už mně bylo kolik, devatenáct, že, no tak to
už sem mohla jít i prostě na večerní, jo. to už...
LČ: takže se to změnilo spíš v tom, [když ste mohla]
MD: [že, že už sem] mohla jít třeba na, ná na to hrála em, co já vím
tenkrát kdysi jestli Mandlová? ((Adina Mandlová)) no a takový Pešek
((Ladislav Pešek)) a takový to už že jo jako na takový ty filmy už
sme mohli, mohli jit, že.
LČ: a v té době ste pořád navštěvovala ta stejná kina, nebo která to
byla?
MD: ne to už sme, to už sme chodili, to už sme chodili ee právě
třeba do Husovic ee v Židenicích bylo kino, to si nepamatuju, jak se
menovalo.
LČ: Orient?
MD: né, to si, to nepamatuju, jak tehdy se menovalo. tam sme
chodili, no, teď nevim, jestli to Kapitol? to bylo myslím pozdějš. a
potom Moskva, no Moskva, to se menovalo jinak. napřed se to menovalo
jinak, pak se to menovalo Moskva. prostě tak to už sme chodili do
těch...
LČ: takže ste do těch Židenic, ale to ste museli dojíždět, ne? nebo
nějak.
MD: no tak, to my sme chodili tenkrát pěšky. ((směje se)) <já sem
jednou>, já sem jednou, já sem měla babičku, babičku a tetu v
Židenicích, jo? otec byl ze Židenic, vlastně, a jednou sem, to ještě
bylo, já nevim, kolik mně mohlo být roků prostě, tak sem si řekla,
že babičku navštívím, sedla sem do elektriky, jo, a jela sem a teď
se mně zdálo, že jedu nějak špatně, tak sem z elektriky vys- vylítla
((směje se)) jo, úplně vyskočila, ale on jak zahýbal, takže to
nebylo tak jo, nejel tak moc rychle, vyskočila sem, teď sem se
polekala, kde to jenom su, tak sem příště říkala kdepak, to už musím
napřed si to musím prohlídnout pěšky <a potom můžu jet>.
LČ: takže do toho židenického kina ste chodila i protože tam ste
měla ty příbuzné nebo [to né?]
MD: [ale né], tak to sme se třeba domluvili, říkám my sme chodili,
nás bylo víc, tak sme se domluvili, že a zjistil někdo zjistil tam
hrají hezký, nějakej hezkej film, tak deme podívat se tam, jo?
LČ: takže teď už se to jakoby v tu dobu se to neorientovalo podle
toho, že to je blízko, ale spíš [podle té nabídky].
MD: [né, to už] to už prostě kde co hráli, jo? kde co hráli, no.
LČ: a měla ste ňáké svoje oblíbené kino mezi těmi, co ste menovala a
co se vám na něm líbilo?
MD: tak, v tom potom sem většinou chodila pozdějš do alfy ((Alfa)).
LČ: pozdějš je kdy, nebo...
MD: no tak jestli to bylo už jak sem, jak ee sem přijela z toho
Německa? [teď nevím, prostě. teď nevím tak, tak nevím].
LČ: [tak důležitější je před tou válkou ještě].
MD: prostě líbilo se mně...
LČ: před válkou jako.
MD: hm, líbilo se mně, líbilo se mně v alfě ((Alfa)), tam bylo hezký
kino, jo, to bylo takový prostorný hezký, no, no a pak ještě, eště
hm to Excelsior, to bylo takový menší kino, ale taky to taky tam to
bylo, takový slušný.
LČ: takže, vás zajímalo to prostředí, jak to tam vypadá nebo...
MD: no tak to, tak, zajímalo, no prostě, to víte že když přídete
někam a em nelíbí se vám to, tak už tam víckrát nejdete.
LČ: a co se vám, líbilo se vám to, jak je to tam jako interiérově
vybavené?
MD: tak, celkově, celkově že to tam bylo hezký a takový hezký
prostředí.
LČ: a nějaké kino, které em se vám nelíbilo, do kterého byste třeba
nikdy nešla? ( )
MD: ((směje se)) no ale, no tak to třeba tam na to Starý Brno, tam
sme chodili, no to bylo takový, no tak bylo to pro děcka třeba, že,
takže tam bylo těch děcek fůra, že, no tak tos tomu sme říkali, že
to je blechárna, že. ((směje se)) to bylo takový, nó, tak jako děcka
sme si toho, jakó, moc neprohlíželi nebo tak, že. no ale pak když už
člověk byl jako starší, tak už se díval, jestli, nó jak je to tady
vypadá hezky, je to tady, em no tady by se dalo. ((směje se))
LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla.
MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani
neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.
LČ: a ta kina, když ste si je teda vybírala, tak ste si je vybírala
podle toho, s kým ste tam šla nebo em že třeba...
MD: no, tak podle toho, co se mně jako líbilo, co hrají, že.
LČ: a ten, ten názor těch sourozenců nebo kamarádů, když vás, když s
vámi [chtěli někam jít]?
MD: jo, tak to když sme se prostě domlouvali, když sme se
domlouvali, no tak em každej ten řekl, tak je to hezký, já už sem to
viděl, tak bysme na to mohli jít, že, tak sme tam prostě šli.
LČ: a když ste v tom kině byli, tak jak ste se chovali, měli ste ve
zvyku konzumovat ňáké jídlo nebo nápoje?
MD: a tak to většinou ne, to ne, to ne.
LČ: a bavili ste se během projekce?
MD: né, to ne, to zas musím říct, že sme byli slušně vychovaný, [to
teda ne].
LČ: [takže ste třeba] nereagovali nějak hlasitě na film [nebo tak].
MD: [né] to ne.
LČ: a pamatujete si, jestli se třeba po, během filmu nebo po jeho
skončení tleskalo?
MD: to teda nevim, to ne, to snad ne.
LČ: a potkávala ste tam své známé, v kině?
MD: v kině, tak my sme tam většinou šli jako tak, no.
LČ: [a povídali ste si o filmu]
MD: [víte, já vám to řeknu, my sme] chodili, to sem si vzpomněla, my
sme ještě chodili na výstavišti, jak teď je, myslím, bylo divadlo,
ještě my děti už tam chodily a bylo tam divadlo. a jak bylo to
divadlo, tak tam bejvalo to bylo kino tam. tak my sme většinou, když
už sem byla jako když sem se učila, už sem byla starší, tak sme
vždycky šli odpoledně do kina, na to výstaviště a potom tam bylo,
hráli. tak sme šli prostě do na zábavu, jó, si sednout. no ale já
sem teda musela v deset hodin být doma, že, tak to se <vždycky
v deset> vo půl deváté honem už to tak nó, <abych byla doma. abych
jako otec by mě příště nepustil, že.
LČ: a když ste šli z toho kina, povídali ste si o filmu, kerej ste
viděli nebo?
MD: ale jo, to se, to jistě že, to probíralo, co se, co se komu
líbilo a co se nelíbilo, že.
LČ: a jak byly ty hovory zaměřené? na herce nebo...
MD: no to většinou, většinou jo. kdo tam hrál většinou, kdo tam hrál
a jak vůbec, jaký to mělo děj, že, mělo.
LČ: a když ste a s rodiči ste se třeba o filmu bavili? povídali ste
si spolu?
MD: ale né, to né, protože naši na to neměli, neměli prostě ani čas.
matka třeba dělala v textilce a vona dělala vod rána do večera a teď
když sme chodili do školy, tak většinou večer honem vařila, protože
my sme ze školy do, tam do té továrny, prostě, jo, vona i večer
dělala tam. tak tam sme si chodili na jídlo, že, tak vona byla ráda
že je ráda, že.
LČ: a ještě se teda vrátíme k tomu, jak ste si vybírala ten
konkrétní film, na který ste šla do kina, jestli bylo důležitější
třeba to kino, nebo ten samotný film.
MD: já si myslím ten samotný film.
LČ: ale vlastně když ste, když ste chodila jako děti, tak to ste
říkala...
MD: no tak to byly, to byly většinou, to bylo většinou, říkám pro
děti takový ty, tý, takže to sme šli, to sme šli prostě, že sme šli
do [kina].
LČ: [ale potom] ste si vybírala...
MD: a pak už ee pak sme se koukali, co tam, có, hrají.
LČ: a kde ste získávali ty informace, ee [vo tom]
MD: [a tak to někdo], to já vím, to někdo prostě někde třeba ee,
třeba byly plakáty, že, taky. byly plakáty, na kteréch bylo ee kina
co hrají, že.
LČ: a tak em a třeba noviny nebo časopisy, to ste nev- nem-
MD: a tak to sem to sem ještě, to snad ne, neměla. neměla ani peníze
a čas. ((směje se))
LČ: takže většinou se šlo s přáteli, nebo ty plakáty, které byly.
MD: [no, většinou to, většinou to].
LČ: [kde bývaly ty plákáty, kde byly]
MD: protože to bývalo vylepený, byly vylepený plakáty a v kina jaký,
který kina prostě co hrály a tak.
LČ: takže tam ste si na to ( )
MD: tam většinou, většinou někdo zjistil, aha tam hraje to mohli
bysme tam jít a třeba sme se aj potkali, někerou ještě druhý, my sme
šli třeba tři a potkali sme je, a kam dete. no deme do kina tam, jo
hrají, je je to hezký, hrají. sebrali se a šli sme, třeba sme
dostali první řadu, za korunu dvacet, první řadu ((směje se)), jo
ale hlavně že sme prostě byli v kině a že sme že se nám tam to
líbilo.
LČ: a a věděla ste třeba, jak se mění ty programy, aby ste věděla,
kdy se máte na ty plakáty...
MD: a no tak to mě ani tak, to nevím, že by mě to zajímalo. ((směje
se)) to ne.
LČ: a bylo pro vás při tom výběru filmu důležité, kdo v něm hrál a
měla ste své oblíbené herce nebo herečky, na které ste chodila třeba
schválně?
MD: ale no tak, to asi si jéžiš asi nepamatuju tenkrát. ale tak nó,
někdo, někoho myslím jo. někoho jo, ale teď už si nepamatuju koho.
ale pak sem měla ráda, pozdějš sem měla ráda Pešek ((Ladislav
Pešek)) když hrál, jo, když hrál, nebo aj mand- Adina Mandlová, když
hrála a všechny ty herečky tak, to bévalo vždycky hezkej film.
LČ: a chodila byste třeba na to opakovaně, když se vám to líbilo?
MD: nó, tak to, tó asi tak jednou třeba, ale víckrát ne. to nésu jak
můj syn. ten rači, ten na to maj fejr lejdy ((My Fair Lady)), ten
byl myslím aspoň desetkrát. ((směje se))
LČ: a bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný?
MD: no tak to bývalo černobílý. to nebylo nějak to.
LČ: a potom, jestli němý nebo zvukový, jak se to změnilo.
MD: no ze začátku byly němý a pak už byl zvukový.
LČ: a potom ste si teda vybírala raději ty zvukové, nebo...
MD: no určitě, určitě.
LČ: a mělo pro vás roli i to, v jaké zemi ten daný film vznikl,
jakého původu byl?
MD: tak to já si myslím, že to ani tak to, že to nás ani tak
nezajímalo, nějak to.
LČ: jestli byl český nebo německý nebo to...
MD: no tak to většinou bývaly, no bývaly s titulkama, že, to bývalo
s titulkama, no. tak, já nevím, nám to to nevim, to nevim, jestli
nám to vadilo nebo ((směje se))
LČ: a třeba za protektorátu, jestli se to nějak změnilo?
MD: tak za protektorátu, to sem moc do kina nechodila, protože jak
sem potom už sem byla jako pryč, že, když sem se ještě učila nebo
tak, tak sem nešla, a pak sem byla pryč, a jedno si pamatuju že, že
já sem byla v Gerlicích nasazená, jo, a tam dávali, já nevim, Zlatá
Praha ((neidentifikováno)), jo, něco, no tak na to sme tam prostě se
šli podívat taky. to byl tady vod nás film, tak sme se tam šli na to
podívat, ale jinak to potom už říkám, pak ne-
LČ: tak k tomu se možná ještě pak dostaneme, ale když ste teda,
byste měla říct, co dělalo film dobrým filmem. které filmy ste tak
měla ráda, třeba em, může to být třeba žánr, nebo podle toho, jak
ste, jak byste si řekla, že to byl dobrý film.
MD: jako, jako že byl dobrej film? že to byl dobré film?
LČ: podle čeho ste to hodnotila.
MD: podle čeho? no tak když mě to zajímalo, ne? když sem to, když mě
nezajímal, tak bych neřekla vo něm, že byl dobrej. no, já si myslím,
když tam hráli dobrý herci a mělo to nějakej děj, že, a tak člověk,
tak, to bylo zajímavý tak, musel to mět prostě vo něčem. nějakej
děj, že, keré člověka jako, zaujal tak si myslím, že tím to...
LČ: a kerej film by vás třeba zaujal? jako třeba žánrově nebo
romantický nebo veselohra nebo drama.
LČ: no když byla veselo- když bylo drama, tak tó, co sme dřív měli
tak jako, jako kdybych se bála, víte to mě tak jako rozrušovalo.
když to byla taková veselohra nějaká, jak třeba když Pešek
((Ladislav Pešek)) hrál třeba když ze študákovy duše ((Cesta do
hlubin študákovy duše)) a takový ty, jo, tak prostě tak to, se
člověk zasmál, zasmál, že, a to už, to už aspoň, se mi aspoň líbilo
lepší.
LČ: a šla ste tedy na nějaký film vícekrát? sme říkaly že...
MD: a tak jednou dvakrát to ještě, ale...
LČ: a nevíte ani na který?
MD: ale to nevím, to nevím, to...
LČ: a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda a jestli ste jim dávala
přednost před kinem.
MD: ((směje se)) tak jaké druhy zábavy, nó, tak eště než sem teda,
než sem, tady byli třeba Němci, tak sem vám říkala, my sme šli do
kina a potom sme z kina sebrali a šli sme, že to bylo v jednom, že
na tom výstavišti, tak sme šli tam na ten čaj o páté, tak sme tam
prostě do tech devíti nebo tak byli a...
LČ: a třeba em divadlo, nebo rozhlas...
MD: divadlo, divadlo taky, a ee, divadlo a v Rozmarýnu, jestli víte,
tam bývaly, tam bývaly každé měsíc nějaký, buďto nějaký artisti,
nebo prostě nějaké takový program, jo a tak to bylo, to sem na to
chodívala, to jo. eště...
LČ: a kdybyste si třeba měla vybrat mezi tímto a ee kinem, tak
jestli, co byste preferovala, tenkrát.
MD: tak ee tenkrát? tak ee já nevím, tak to bylo zajímavý v kině to
bylo zajímavý, když bylo něco hezkýho a á v, v takové ten, taky,
tak.
LČ: takže podle programu nebo...
MD: podle toho, co by bylo, no, co by hráli nebo co by to. no já
nevím jinak.
LČ: a, a rozhlas třeba? to ste...
MD: rozhlas? jako myslíte tak to, rozhlas, no to sem měla až potom
pozdéš. naši, naši měli teda to ještě začlo, začlo, jo, rádio a
takový začly. tak to, to naši měli, když to začínalo, no ale tó, to
mě tak nějak moc ne. to jenom můj otec byl takovej, že když bylo
zakázaný já nevím Londýn nebo co, tak von to poslouchal, že jo.
((směje se)) to se <nesmělo>.
LČ: a když ste, říkala ste ale, že ste chodili na ty výlety třeba.
MD: no, my sme chodili, my sme byli myslím taková ee celá ee celá
rodina sportovní, protože naši měli dva stany, a my ještě jako děti,
že, tak jako strýc, otec, další strýc, kamarádi, další to, tak voni
se sebrali a do Bílovic šli, to byl takovej palouček, jo a tam
postavili stany, oni tam přespali a my s maminkou, s tetou prostě
sme tam přijely, tam se vařilo, byl kotlik, tam se vařilo, jo
((směje se)) a zase potom, a to já sem většinou když ee matka,
sestra byla menší, že, tak matka s tou sestrou, prostě jely vlakem
tak já ne, já sem musela s chlapama jít pěšky, já sem <ráda chodila>
ráda chodila a můj syn taky teď chodí strašně rád.
LČ: a když se vrátíme k těm kinům ještě, byly mezi nimi, mezi těmi
místními kiny ňáké rozdíly? jak byste je třeba to...
MD: no tak to bych řekla, že rozdíl někerý třeba na tom Starým Brně
to bylo malý kino. v tom Excelsior, to bylo takový malý kino, že? a
tady už ty další v Alfě ((Alfa)) a ten Kapitol a takový, to už byly
takový mohutnější, lepší, že, lepší, to je jasný
LČ: a jak vlastně se teda lišily ty sály a pokladny a foajé
((foyer)), v jakým to bylo tom rozměru většinou teda.
MD: no říkám, co teď ty, co byly Kapitol a takový ty, tak to už
bylo, takový to bylo reprezentační bych řekla, takový lepší, že. a
dřív to, copak dřív, dřív hlavně že bylo kino, no a hlavně že se tam
chodilo.
LČ: a ten přístup toho personálu nebo zaměstnanců, ten se lišil?
MD: ale tak to bych já, já bych řekla, že byli vždycky slušní.
nemůžu říct, víte, že by byli nějak totok. že by se nějak chovali
třeba k dětem. děcka, to víte taky tam někdy řádily trochu, že. ale
nemůžu říct, že by byli na ně nějaký hrubí nebo tak, to ne, to
nemužu říct.
LČ: a vzpomínáte si třeba ňákého konkrétního zaměstnance, na ňákého
MD: ne, né tak to né ((směje se)) dyť to už je strašně dávno.
LČ: a tyhlecty vlastnosti, které ste zmínila, jakože něco
reprezentativního, hrálo to roli, když ste si vybírala, kam pudete,
MD: ale ani tak, ani tak ne. no tak když tam, když hráli prostě něco
hezkého, něco hezkýho hráli, no tak šlo, na ale podle toho taky,
kolik bylo peněz, že. [vstupný] ((směje se))
LČ: [a tam že takže] se lišilo vstupné.
MD: no. ((směje se))
LČ: a jak hodně se to třeba lišilo
MD: prosím?
LČ: jak výrazně se to lišilo?
MD: (.) no tak já nevim, já ňák, já už si nevzpomínám, kolik potom
pozdéš bylo. my sme ještě chodívali ještě za korunu nebo tak padesát
nebo tak nějak, že, jako děcka, potom už to bylo víc, že. ale teď si
ani nevzpomínám kolik. to ani nevim.
LČ: ale mezi těmi kiny tedy byly rozdíly v ceně.
MD: no tak to, jako v ceně, ce- cenu?
LČ: nó, vstupného.
MD: vstupný? tak já si myslím, že na ty večernější, co byly, jo, to
muselo být určitě víc, jo. ale na ty dětský, tak to ne, to bévalo
stejný.
LČ: a kina mezi sebou byly rozdíl, kolik byste dala třeba v Kapitolu
((Kapitol)) a v tom Excelsioru? ((Excelsior)) kolik byste zaplatila
za vstupné?
MD: tak ee kolik jako? já si myslím, že v tom byly rozdíly, ale já
už si nepamatuju, kolik sme, kolik sme platili. já vím, že málo, že
nám matka vždycky dala korunu a <nějaký na to> a, a když sem potom
se učila tak, já sem se učila štyry roky a nedostávala sem nic,
žádnou žádnej plat, že. to se nedostávalo, potom pozdéš těm učňům už
dávali, jo, už dávali třeba třicet korun nebo padesát korun, že, ale
my sme nedostávaly vůbec nic. my sme tam prostě, aj, aj mistrová už
chtěla, abysme ji dělaly služku.
LČ: a z čeho se skládal program toho představení, co se třeba dělalo
o přestávce.
MD: tak, tak napřed byl, napřed byla nějaká ta, ty reklamy takový
že, nějaký ty a pak bylo kino, no a pak po přestávce mám dojem že,
že tam aj nabízeli nějaký, nějaký ty, něco tam nabízel.
LČ: občerstvení
MD: hm, něco tam nabízeli
LČ: a ty reklamy, ty byly jako filmový, anebo to byly jen okýnka,
diapozitivů.
MD: né, to byly takový nějaký prostě, reklamy potom, až už bylo to
pozdéš, v tom po třicátým roce nebo tak, po pětatřicátým? tak nějak,
tak to už byly takový víc, víc jako, ze světa, jo.
LČ: takže to byly týdeníky, ne? [týdeníky jako].
MD: [nó, to už byly] týdeníky, no. to už byly. předtím byly takový
jenom jako, jestli večer už dávali zase jako jiný, to možná taky, že
pro ty děcka, tak ty děcka to nezajímalo, že, takový, no.
LČ: a ty ee, ty týdeníky, měla ste je ráda, bavilo vás to sledovat,
tyhlecty ( )
MD: a tak jo, vono to bylo zajímavý, to bylo zajímavý.
LČ: tak, vlastně, em proč vlastně proč proč vás tyhle týdeníky teda
zajímaly, protože to bylo ze světa nebo...
MD: ee no tak že to bylo, to jo, že se člověk dozvěděl.
LČ: jako jinak ste k tomu se vlastně nedostala.
MD: tak jak myslíte, k tem zprávám takovém a těm? no tak ee jenom co
člověk slyšel, tak to to tak nějak mě to jako to...
LČ: takže ste to měla ráda v tom kině, [když ste to]
MD: [docela jo], docela to bylo zajímavý.
LČ a teďka taková jiná otázka, byla ste někdy přítomna při promítání
filmu v domácnosti, měl někdo z vás nebo kdokoliv z příbuzných
promítačku?
((rozhovor na deset sekund přerušen zvoněním telefonu))
LČ: em měli ste promítačku?
MD: ne, my sme měli, promítačku? počkejte, kdo měl promítačku (.)
myslím že, ne, to byl, to až sestra se vdala, tak švagr, měl
promítačku. protože vím že, že filmoval, když ee když měl promoci
kluk a to. a nás ještě když, když jako děti byly malý tak, třeba na
náměstí, když byly, tam, plno holubů a takový, tak to, ale jinak ne,
jinak sme doma neměli.
LČ: ani u někoho jiného ste se ne- nebyla koukat na filmy doma.
MD: ne, ne.
LČ: a teďka [vlastně]
MD: [dyť já] řikám, já říkám švagr, prot- pardon. né švagr, ((směje
se)) ale můj, můj, dyť můj dělal v tým
((rozhovor na jednu minutu přerušen telefonním hovorem))
MD: já sem si vzpomněla, že můj dělal, můj dělal v tým. oni dělali
právě promítačky, jo, a tak [měl doma]
LČ: [váš manžel]
MD: jo ((směje se)) tak měl doma jeden čas to a právě ty děti, děti
jak byly to tak je nás filmoval, já sem šla na procházku třeba, jo,
tak nás filmoval a [potom nám to]
LČ: [ale to bylo asi až po] válce ste říkala.
MD: no to bylo po válce to bylo, ale před válkou ne, před válkou
žádné.
LČ: teď se jenom ještě vrátíme k protektorátu.
MD: hm
LČ: chtěla sem se zeptat, jak na vás působily změny po tom roce
třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy, hlavně v
tom vztahu ke kinu, jestli vás třeba zajímalo, že se, že ty otázky
jazykové em že byla němčina v titulcích na názvech, na plakátech,
reklamách.
MD: no abych vám řekla pravdu, my sme, já nevim, my sme byli ee
takoví, že třeba šli sme a potkali sme, jak sme bydleli, jo, tak
voni chodili do německé školy, my sme chodili do české školy.
potkali sme se, tak ahoj, kam deš, do kina tak deme, šup, a šli s
náma. že nám to žádné rozdíl jako nebyl.
LČ: hm
MD: víte, že sme, nevim voni chodili do německé, my do české, znali
sme se prostě, že, bydleli vedle v domě a tak, jo, takže nám to ani
nepřišlo.
LČ: a ten jazyk vám ani nevadil, vy ste [ho znali].
MD: [takže nám to] ee, nepřišlo jako protože voni chod- mluvili
česky, že jo. ale chodili do německé školy. no ale potom až už to
bylo jako takový nijaký, že, no ale pořád se, pořád se chovali
slušně k nám zrovna tak jak to. já mám třeba kamaráda, kterej je ve
Vídni a, a k tým sem jezdila a a volá mně nebo píšeme si a je, to
tenkrát nebylo tak jo, ale až přišel Hitler prostě až to bylo jinak,
ne jinak to...
LČ: no a za toho protektorátu právě se změnilo to, že bylo hodně
němčiny, ne? v tom v těch kinech tak jestli [co se vám jako]
MD: [no jo, no to] víte že bylo. protože to už začlo a vlastně tady
bývaly aj, tady byly třeba obchody a tak to bylo všechno, to byli
sice Židi, většinou, a Němci, že. to bylo a to bylo všechno tam jako
německy.
LČ: a vadilo vám to nějak nebo to [ste to nevnímala]
MD: [ne no tak] vono to bylo, člověk si na to zvykl, že to bylo
celej ten čas, no.
LČ: a třeba diváci se začali chovat jinak v kinech po té, po tom
protek- v tom protektorátu?
MD: tak to ani nevím, to já sem tak moc potom nechodila do kina a
tak...
LČ: proč ste vlastně nechodila?
MD: no tak zase sem měla ňáký jiný tytok, starosti. nevim, no. vím,
že chodila sem, ale nevím třeba, že bych chodila pořád, že bych
chodila pořád, že, no.
LČ: takže ste chodila méně.
MD: [no, takže]
LČ: [a souviselo] to částečně i s tím, že už ste pracovala?
MD: no, no takže to ne nevím, že by to vadilo a třeba když sem když
sem ee se učila, tak k nám chodil tam taky chodili tam jo, to bylo
pánský dámský, že, tak chodili tam taky, byli byli to byli Němci to
tytok a
LČ: a změnil se třeba výběr filmů, na které ste chodila v té době, v
té protektorátní už.
MD: jako jiný filmy?
LČ: jestli ste si vybírala jinak.
MD: tak to ještě, to ještě, tak když už bylo potom to, to já sem
byla pryč, takže jaký tady byly filmy nevim.
LČ: á, takže vy ste tady vlastně až do konce války nebyla [potom].
MD: [nebyla], až po tom pětačtyřicátým teprve...
LČ: a to ste třeba šla do kina po osvobození, nějak jestli si
vzpomínáte, jak to jakou to mělo atmosféru,
MD: tak to nevím, protože to, když sem při- když sem jako přišla, ee
když sem já sem vod tam utekla, v tom dva- pětaštyřicátým, sem utik-
utekli, on tam on tam za mnou otec přijel ve štyryaštyrycátým a on
jak tam spal v té jako u chlapců, v té jako vzadu u nás, my sme
LČ: a to bylo přesně kde?
MD: prosim?
LČ: kde ste byla.
MD: já sem byla v Gerlicích.
LČ: hm
MD: jo? a my sme měly lágr jenom děvčata a tam až vzadu prostě byli
kluci že, no a a otec tam přijel a kde spat, no tak sem tam
poprosila jo, jedna jedna tam prostě chodila s nějakým, no a tak ho
vzali k sobě, tak řekli, že kdyby sme utíkali, ať ná- ať mě vezmou
sebou. no a v tom v únoru prostě, v pětaštyřicátým, no tak voni
najednou ten Milek, to byl takovej starší pán, co slíbil otcovi, že
mě vezme sebou když, něco, no tak navrhl, že bysme mohli utýct, že
už je to, že už válka <se končí> že už je to takový nahnutý. no a
tak sme tak sme prostě se sebrali a šli sme asi devadesát kilometrů
pěšky. protože voni všude tak chytali, tak sme nechtěli, aby nás
chytli a voni nás chytli v Liberci teda, jo. no a tak potom teda
když sem přijela přijela dom, no tak sem moc nemohla nemohla nikam
chodit a protože sem měla strach zase, aby mě někdo aby mě někdo ne-
LČ: [takže ste ani do toho kina nešla]
MD: [ne, ne to, že] řekl a jaktože je vona tak dlouho doma a jaktože
si tady chodí jak totok. tak sem prostě nikam nechodila, no a potom,
potom začly ty nálety, že, na Brno v tom štyryaštyrycátým, to sem
v Židenicích ee tetu a dvě holky, devět a dvanáct roků zabilo
tenkrát. no a pak přišly ty nálety a pak bylo osvobození, no a tak
to moc teda nevim, že by se do toho kina chodilo, ani nevim moc
potom.
LČ: já vám teďka ukážu.
MD: takže sem vám toho moc neřekla ((směje se))
LČ: ale ne, tady je seznam filmů, jestli byste se na to podívala, a
jsou to filmy, které byly v těch českých kinech promítány už od roku
dvacet devět, takže to vám bylo tech osum a je to do roku
devatenácet čtyřicet pět a em mě by zajímalo, jestli byste si třeba
až se podíváte na ty filmy vzpomněla, jestli, na některé z nich a
jestli patřily třeba třeba k vašim oblíbeným.
MD: jó, zpívající ((Zpívající bloud)), to nevím, cé a ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), to jo.
LČ: a vzpomínáte si, třeba byste na tom byla v kině přímo v té době?
nebo není to třeba náhodou vzpomínka
MD: já si myslím, že to ee pozďéš, bych řekla.
LČ: pozdějš si to na to vzpomínáte.
MD: spíš si myslím, že pozďéš, hm, To neznáte Hadimršku, to taky, to
tak to bylo pozďéš bych řekla.
LČ: né, to bylo v kinech v té době
MD: jo?
LČ: ale na tom ste teda nebyla v kině nebo nevíte.
MD: tak já to teda v to tady ty ty f- to znám tady všechny ty.
LČ: ale ale většinou asi spíš z pozdějš-
MD: já si myslím, že z pozďéš, právě. protože to (.) cé a ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), To neznáte Hadimršku, Lelíček
v tom. ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) no Pobočník Jeho
Výsosti, no, Zlatá Kateřina to nevim. Mata Hari,
LČ: to si vzpomínáte?
MD: no no
LČ: a byla ste na tom v kině?
MD: no, to mám dojem že jo.
LČ: a vzpomněla byste si třeba s kým? nebo [jestli to bylo s tou
partou]
MD: [to si myslím, že] to už sem chodila s chlapcem, tak to jedině s
nim.
LČ: takle, takže ste pak chodila s chlapcem.
MD: hm
LČ: takže to muselo být potom už jak ste byla v tomu učení nebo
MD: to muselo být před tou válkou. (.) Svět patří nám, no, Sněhurka
a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tři děvčátka ((Tři
děvčátka pokračují)) to né. U pokladny stál, no, To byl český
muzikant, s tím ee, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou,
to všechno znám.
LČ: ale jako ste si jistá, že ste to [viděla v té době?]
MD: [( )] prosim?
LČ: jestli ste si jistá, že ste ty filmy viděla v té době. i ty
české třeba jak ste menovala toho českého muzikanta ((To byl český
muzikant)).
MD: to, no tak to si myslím, že jo, že to
LČ: a to ste chodila s tím přítelem na to?
(rozhovor na pět sekund přerušen)
LČ: a proč se vám ty filmy líbily, jestli se vám líbily.
MD: em no líbily se mně. ee to třeba že se člověk zasmál, přišel na
něco jiného, mohl se aspoň zasmát.
LČ: a co pro vás znamenalo něco ty filmy třeba ta Mata Hari, když už
ste ji zmínila.
MD: no to už bylo ta Mata Hari, to už bylo takový ee to bylo vona
byla špiónka nebo co, viďte, no, no tak to bylo zajímavý.
LČ: jako ten děj?
MD: hm
LČ: a herce třeba, jak ste zmiňovala...
MD: taky. tam hrál, to si nevzpomínám, kdo tam hrál, to si
nevzpomínám teda.
LČ: a em Mata Hari hrála Greta Garbo teda.
MD: Greta Garbo?
LČ: ano.
MD: hm no to vím teda, že hrávala, ta hrávala eště teda, počkejte,
kterej eště ten film Greta Garbo, jeminkote ještě ještě v nějakým
filmu, ještě v nějakým filmu, ale tady myslím není.
LČ: a toho českého muzikanta ((To byl český muzikant)), to vám můžu
ukázat tady obrázek. to ste viděla také v kině, na to si vzpomínáte.
MD: to byl, to, Korbelář ((Otomar Korbelář)) no. no to nevím, v
kterým roce, to říkáte, že dřív, že to hrávali dřív?
LČ: no, to bylo před válkou určitě.
MD: no tak to muselo být v tym než jako v tom třicet šest třicet pět
nebo tak nějak.
LČ: si myslíte, že ste to viděla.
MD: mhm
LČ: a ty Burianovy ((Vlasta Burian)) filmy? na ty ste chodila do
kina?
MD: no ty taky, ale to nevím, jestli to bylo dřív, to tak to si
nepamatuju, jestli to bylo, protože to všechno znám.
LČ: a ty zahraniční některé znáte, kromě tý Mata Hari?
MD: který to je ty zahraniční
LČ: nejsou všechny [většinou je tam jeden zahraniční] a jeden český.
MD: [tam eště, dyť eště sou to by]
LČ: třeba Moderní doba?
MD: tak ty ty šestý ee Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to to
bylo ještě bývaly německý, počkejte, kdo tam hrál sonja hernery
((Sonja Henie)) nebo jak se menovala ta krasobruslařka, že potom tam
hrával ten em jak von se menoval. taky von je, když já ty, když ty
ména, to už sem dávno zapomněla. (.) ale většinou tady většina to
(.) ty Tři děvčátka pokračují, to nevím, To byl český muzikant,
Město ztracených, to tedy to, to si nepamatuju (.) Opereta,
Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou, hm klupa
((neidentifikováno)) jak von se menoval. dobrodružství
((Dobrodružství barona Prášila)), jak von se menoval, ten německej
herec ee teď vo něm taky mně se zdá mluvili, nemužu si vzpomenout.
hanjc hans riman ((Heinz Rühmann)).
LČ: hans riman? ((Heinz Rühmann))
MD: hans riman. ((Heinz Rühmann))
LČ: a toho ste měla ráda?
MD: ten no ne, ten ten tam hrával, to byl to byl hezkej film taky.
nevím v čem to bylo, ale to si pamatuju že, to to ale před válkou
jak jo, předtim. ale jinak jinak...
LČ: a myslela myslíte, že byste chtěla ještě něco dodat k tomu, o
čem sme se zatím bavily, o čem sme nemluvily? třeba jestli ste
chodili do kina se školou, se zeptám.
MD: tak se školou, se školou bych řekla to ne. to nevim, to že bysme
se školou ne. jako teď děcka chodí, jo, to až mý děti, ty chodily,
ty chodily tam na výstavu a tam chodily, jo.
LČ: takže žádnou další vzpomínku už byste neměla.
MD: no tak na to na ty ((směje se))
LČ: na to chození, na některá kina,
MD: ne, to řikám, ráda sem chodila na takový ty veselohry, to jo,
když bylo něco takového veselého, tak nebo s tým Burianem ((Vlasta
Burian)) třeba a nebo nebo ee nějaký takový ty slaďáky, že jo, jak
se říkalo, no tak to sme rádi tak chodili, ale to už bylo potom, to
už, skoro jako válka, to už tak nepamatuju.
LČ: dobře tak já vám děkuju.
MD: no nemáte zač, moc sem vám toho neřekla ((směje se))
konec rozhovoru
1