Quote

LČ: a myslela myslíte, že byste chtěla ještě něco dodat k tomu, o
čem sme se zatím bavily, o čem sme nemluvily? třeba jestli ste
chodili do kina se školou, se zeptám.

MD: tak se školou, se školou bych řekla to ne. to nevim, to že bysme
se školou ne.

LČ: a jaký byl vlastně postoj školy k filmu a ke kinu, jestli se
vyjadřovali učitelé o filmu [nebo ke kinu]

MD: [já sem, já sem] neřik- neslyšela nic, že by, že by nám
zakazovali, že bysme nechodili do kina.

LČ: ani, alé, ale zase asi jinak ani nezmiňovali jako pozitivně,
taky ne?

MD: no tak to né, to ne. tak víte, to bylo tak ee my sme byli zvyklí
třeba v neděli muselo se jít do kostela, že, to se muselo jít do
kostela, že, v kostele, po kostele byla taková ee tam nás učili
třeba písničky na koledy na Vánoce a takový, že, to teda musel a v
to musel se to muselo jít. no a potom teda vodpoledně to žádnej
neřekl, nesmíte jít někam do kina nebo, nám nikdo nezakazoval.

LČ: a byl film v tomhletom dětském věku, byl pro vás důležitý? a
pokud ano, tak jestli se to nějak projevovalo na vašem chování, na
zvycích, hrách nebo rozhovorech s kamarády.

MD: tak já si myslím, že to mělo takovej vliv. my sme teda, já bych
vám řekla, my sme byli prostě, já nevím, že nám to nikdo, že by nám
někdo třeba říkal, musíš tak to, to sme automaticky prostě. když sme
viděli vod nás někoho jít, pozdravili. když sme prostě si hráli, tak
to nebylo žádný, že bysme si nadávali nebo tak prostě, jo, protože
tam byl velkej dvůr, tam sme si mohli hrát. někdy bylo taky, že
třeba na nás zakřičeli, nekřičte tolik nebo, jó, ale že bysme nějak
něco dělali nějaký takový prostě lumpárny, jak dneska dělaj, to teda
ne.

LČ: a to kino vás v tomhlectom nějak ov-

MD: a to si myslím právě, že to kino, to byly většinou takový,
takový veselohry a takový prostě jak totok tak...

LČ: a přímo třeba em třeba ste jako neměli ňáké herce, herečky,
který byste si jako oblibovali a napodobovali [nebo tak přímo].

MD: [a tak to, to, tak] to snad to si ((směje se)) <to si
nepamatuju>

LČ: ani že byste si třeba hráli podle nějakého filmu, nějakou hru
nebo...

MD: né, tak, tak to né, tak to byly takový hry, tak třeba na
schovávanou a anebo takový tanečky prostě a takový a to...

LČ: a třeba filmové písničky tak to vlastně když ste

MD: no tak ty písničky no, tak to nebylo, tak tam žádný. to si
nepamatuju, že by...

LČ: a ee třeba ještě bych se vrátila k tomu, když se chodilo s tou
ee s tou školou, tak byste si vzpomněla [jak t-]

LT: [na co?]

LČ: se školou, když ste chodili do kina (.) tak jak to bylo vlastně
organizované? jestli se chodilo při vyučování nebo po vyučování
nebo...

LT: mimo ee mimo vyučování.

LČ: a to bylo těsně po škole nebo ( )

LT: ne ne to bylo (.) prostě takhle za vyučováním.

LČ: za vyučováním (takže) dopoledne třeba?

LT: ano

LČ: a ty filmy byly třeba nějakým způsobem jako vybírané, že to byly
nějaké výchovné filmy nebo to byly obvykle ee normální běžné kin-

LT: to byly nějaký filmy, který škola vybrala a to si taky už
nevzpomenu.

LČ: a byly to teda hrané filmy nebo...

LT: ano

LČ: nějaké dokumentární, to ne?

LT: a strašně sem to neměla ráda.

LČ: ani protože ee ani když to bylo jakoby za vyučováním?

LT: ne ne ne, protože mně vždycky vadilo ty štrůdly a to čekání
společný a toto. ještě teď si jde po mně mráz, když si na to
vzpomínám.

LČ: takže to vlastně už nebylo tak příjemné jako jít do kina sama
[vlastně?]

LT: [ne]

LČ: a ee chodilo vás teda víc tříd počítám dohromady, ne? několik
tříd najednou?

LT: víte to nevím (.) to nevím (.) to jako já sem tak nesledovala

LČ: dobře.

LT: akorát nějaký to pošťuchování a že ( ) prostě nepříjemný

LČ: takže ty děti vlastně na tech školních představeních se chovaly
jinak než...

LT: no byly podstatně hlučnější.

LČ: (hlučnější)

LT: zdaleka teda né jako dnešní děti, to teda ne, ale (.) byly
hlučnější, to vždycky jak když je dav někde, že.

LČ: ale když se když ste chodili s dětma ee do těch Židenic sami,
tak ste zas tak hluční nebyli, to se lišilo?

LT: ne ne, my sme byli jako děti hodně ukázněný (..) protože vždycky
tam byl někdo z dospělých ze sousedů, známejch to už taky dělalo
hodně.

LČ: kdežto ten <učitel ten t- ten> nevadil.

LT: no tak to to se ztratilo (.) <v tom davu>

LČ: (.) a e jako děti ste třeba si vybírali i kde si v kině sednete?
jako ee kde přímo budete sedět?

LT: no se školou ano, to byla vždycky rvačka, to si vzpomínám doteď
(.) no jinak byly číslovaný sedadla.

LČ: a to bylo nějak třeba cenově odliš- ee odlišené (.) ty ee jakoby
ty sedadla (.) kde se sedělo, jestli to stálo někde víc nebo míň?

LT: no to se třeba řeklo pá- pět řad jo? a těch pět řad třída třída
obsadila.

LČ: a a běžně když se chodilo do kina tak ee lístek stál stejně
třeba za první řadu i (.) za...

LT: ne ne ceny byly rozdílný.

LČ: a takže jako děti ste chodili třeba na ty levnější místa nebo
ne?

LT: no to už i mezi dětima hrálo roli (.) protože vím, že mně leckdy
záviděly, že sem si mohla dovolit to lepší sedadlo.

LČ: aha (.) takže to trošku jako vám záviděly (právě to)

LT: no to to bylo vždycky bylo je a bude, že.

LČ: a a vy ste si teda většinou rači koupila lepší sedadlo než byste
šla s- s něma do toho (.) takže vlastně to, kde se sedělo, mělo taky
taky důležitost (.) vlastně vodkaď ste ten film viděla.

LT: protože ty první řady, to bylo (.) ty byly nejlevnější, tak ty
byly na stání.

LČ: i na stání byly?

LT: i na stání bývaly.

LČ: a to bylo v těch kinech ale v Židenicích asi ne (.) spíš?

LT: víte že to už nevím (.) vím určitě že bylo na stání (.) ale v
kerých kinech? já mám pocit, že i ve městě (.) hlavně ve městě (.)
protože tam pak to bylo podstatně levnější.

LČ: ale vlastně když ste, když ste chodila jako děti, tak to ste
říkala...

MD: no tak to byly, to byly většinou, to bylo většinou, říkám pro
děti takový ty, tý, takže to sme šli, to sme šli prostě, že sme šli
do [kina].

LČ: dobře a ee ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem pro vás byl
důležitý?

LT: podstatný.

LČ: [takže]

LT: [ty] němý filmy sem neměla ráda.

LČ: takže ste si spíš vybírala potom [ty ty (zvukový?)]

LČ: dobře tak a teďka po těchlectěch obecných údajích bysme se
vrátily vlastně k otázkám, které se budou týkat dětské zkušenosti
(.) do období zhruba kolem vašich deseti let, do ukončení měš-
obecné školy. tak bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svou
první návštěvu kina?

LT: no tak to si teda nevzpomínám (.) ale jako docela malá sme
chodili na širlej ((Shirley Temple)) (.) to ještě byly ee namluvený
filmy (.) ale že by to byl úplně první, to nevím.

LČ: takže ty vaše nejstarší vzpomínky na kino sou jaké?

LT: no ty dětský

LČ: a (.) jak často ste jako dítě ee do svých těch deseti let,
zhruba do ukončení té obecné školy, chodila do kina?

LT: já vám nerozumím.

LČ: jak často ste jako dítě [chodila do kina]

LT: [no každej] tejden (.) to byly soboty obvykle.

LČ: a s kým ste v tomhle období do toho kina [chodila]?

LT: [no tak ee] s otcem hlavně s otcem, no a taky potom s kamarádama

LČ: ze školy?

LT: ze školy, no.

LČ: a které kino ste v té době navštěvovala?

LT: no toho bylo víc (.) v Židenicích byla Slávie ((Kino Slávia
Židenice)) (.) Slovan, Hvězda (.) no to co bylo v tom nejbližším
okolí, že, kam se nemuselo dojíždět.

LČ: a proč právě tato kina? p- protože byla blízko?

LT: no protože byla blízko (.) protože jako děcko ee mě teda
nechtěli naši daleko pouštět, že?

LČ: a jaký byl názor rodičů na film a na kino?

LT: no otec byl milovník a matka na to neměla moc času.

LČ: a podporovali vás v tom chození nebo vás [odrazovali]?

LT: [no jistě] mně na to museli taky dát peníze.

LČ: takže i když ste chtěla jít ee vlastně se spolužáky, tak ste ee
dostávala peníze potom [od rodičů]

LT: [no ano]

LČ: a ee jaký byl postoj školy? k filmu a ke kinům? vyjadřovala se
škola nebo [učitelé]?

LT: [to se] nedá říct, to si nevzpomínám, že by jako škola (.) byly
některý povinný filmy, že? nebo se chodilo se školou tak (
)

LČ: chodili ste se školou ee a do kterých kin (.) ste chodili?

LT: no zase v nejbližším okolí, aby to bylo bez dopravy.

LČ: a vzpomenete si, na jaké filmy ste se školou [chodili]

LT: [to né]

LČ: to ne?

LT: to je, vite, to je (..) už takových (..) sedumdesát let (..) to
jako (.) tak do detailu ne.

LČ: a byl pro vás film v tomto dětském věku důležitý? a pokud ano,
tak proč? jak se to projevovalo?

LT: protože to byla zábava.

LČ: a projevovalo se to třeba ve vašem nějakém chování ve zvycích
nebo ve hrách? [až tak?]

LT: [to se] dá taky těžko říct, no byla to zábava ee chodili sme
s dětima, že (.) v sobotu obvykle s otcem (.) potom až sem byla
starší, že, až jako napřed byly do patnácti let nebo dokonce do
osumnácti zakázaný filmy, že, některý.

LČ: a s ee kamarády ste se bavili o o filmech?

LT: no to vite že jo, no taky sme napodobovaly herečky, že (.) sem
tam sme se natřely, doma za to dostaly.

LČ: takže ste se ee líčily nebo ee oblíkaly (.) jako herečky nebo
jak ste to [zkoušely]?

LT: [to se] nedá tak říct, no tak hráli sme si na různý filmy, že

LČ: že ste předváděli nějaké scénky [třeba]

LT: [no jistě]

LČ: mhm a mě- to nemělo asi nějaká pravidla, to bylo jenom takové
[napado-]

LT: [no jistě]

LČ: napodobování a předvádění (.) a to ste si hráli takhle doma
anebo ee anebo na ulici?

LT: na ulici, to se tehdy se nejvíc běhalo po ulici na různejch
stavbách (.) tehdy to bylo úplně jiný jako teď.

LČ: a třeba písničky filmové ste [zpívali]?

LT: [to sme] zpívali ve velkým.

LČ: a na nějaké konkrétně byste si vzpomněla?

LT: nejspíš maminka moje, ta je milovala.

LČ: takže je znala z desek nebo (..) nebo ee?

LT: z desek ne tehdy, kdepak.

LČ: to bylo přímo z kina?

LT: ale z rádia.

LČ: z rádia (...) takže ste poslouchali filmové pisničky z rádia.

LT: ano.

LČ: a vzpomínali ste tak.

LT: to vite, moje maminka, ta zpívala moc (.) ( ) jo a taky to
bylo ee na takových letáčcích, oni vždycky k tomu ee je vydávali k
těm různým filmům.

LČ: a to ste mohli dostat v tom kině (.) nebo?

LT: ano

LČ: jo to se dalo... a tam se to kupovalo nebo...

LT: jo tak to vám nepovím.

LČ: nebo se to rozdávalo? to nevíte.

LT: to nevím.

LČ: hm, dobře. á teďka se vlastně vrátíme úplně do toho největšího
dětství, tohlecto byl jen takový přehled, těch jako základních údajů
o vás.

MD: hm

LČ: a já bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svojí první
návštěvu kina. když ste byla v kině úplně poprvní, kolik vám bylo
a...

MD: ježišmarja, kolik mně mohlo být, no, my sme, my sme ee před tým
chodili tady na do divadla na kašpárka, jo, když ještě sme byli
jako, no a potom, tak bych řekla když sem chodila myslím, tak do té
do první do druhé třídy.

LČ: takže třeba v sedmi [nebo v] šesti.

MD: [tak nějak] tak třeba sedum osum roků, no to to...

LČ: a pamatujete si třeba, kde ste byla a jak, na čem? v jakém kině?

MD: jé, no to právě sme chodili na to Starý Brno, na ten ee na to
Mendlovo náměstí tam, jo, tam sme většinou chodili, tam.

LČ: a to ste chodila s rodiči nebo s [dětmi?].

MD: [né], to sme, to sme, to bylo třeba pro děti, jinak sme od-
odpoledně, né jako večer, jo, odpoledně a to bylo pro děti nějaké
toto, tak to sme se sestrou a vlastně sestra ještě né, vona ještě,
vona ještě né to, prostě tam. protože to byl dům ee já nevim, jestli
ste vo tom četla, zbourali ho myslím, je to tak dva roky, a byl to
takovej památní takovej dům na Kopečnej ((ulice Kopečná)), jo a tam,
tam bylo asi já nevim devadesát myslím nájemníků, jo, to byl
pavlačovej, a tak ee to většinou tak dohromady jo, třeba bylo nás
pět a řekli sme si, pudem do kina [naši na-]

LČ: ve škole ste si to řekli.

MD: naši dali korunu, že <a šli sme prostě> do kina. jo a tak sme
vždycky chodili taková celá partyja. i když sme potom byli větší,
chodili sme třeba tam do toho Excelsiora, ((Excelsior)) tak to sme
taky vždycky celá, bylo nás víc, no prostě nebyla sem sama. bylo nás
[takovejch pět šest, jo.]

LČ: [takže většinou to byli] vaši vrstevníci, ne třeba s rodiči ste
nechodila.

MD: né, tak to né, s rodiči ne. ti na to neměli čas ani, bych řekla.
to nám radši dali tu korunu a my sme vždycky šli do toho kina.

LČ: a proč ste vlastně chodili právě do těch, protože byly...

MD: tak, protože to bylo blízko, že, a tak prostě sme si netroufali
někam dál, že jo, to by nás ani nepustili.

LČ: a vlastně vaši rodiče na to, na film a na kina měli jaký názor?

MD: ale tak, no když viděli že, že to je třeba jako pro nás, tak pro
děti a a není to nějaký takový totok, tak nás pustili, jo. kdyby to
snad bylo něco takovýho, co by se jim nezdálo, tak nás nepustili,
že.

LČ: [takže ste museli jako říkat, na jaký programy jdete.]

MD: [takže, takže, no tak] voni většinou viděli, že, že a jo vono je
to, vono je to dobrý, no tak můžete jít no.

LČ: takže vám dali peníze, abyste si...

MD: dostali, no.

LČ: a dostali ste třeba na nějaké jako sladkosti nebo jenom tak
peníze na ten lístek.

MD: ale né, tak to, to naši nám dávali, to jo. matka vždycky, matka
vždycky ale říkala, když už teda sestra byla i větší, jo, tak
vždycky říkala, já nevím, holky, vy si nemůžete nic našetřit, vy
máte, na Pekařské byl, byl my sme mu říkali Číňan, to byla taková
cukrárna, jo, a von tam prodával takový dorty, že jo, takový prostě,
když sme snědli kousek, tak sme měli aj, aj em večeřu <jo, tak to
bylo> takový sytý, jo, no a na druhé straně byl zase koňskej řezník,
tam zas měli teplou sekanou koňskou, že, no a ( ) byl zase hm tam
byl zase ee cukrář, a ten když ee jak pekl cukroví, a co se jim tak
polámalo nebo tak nějak, tak von to vždycky dával stranou a potom do
takovéch ee ty jak sáček prostě udělal z papíru, takovej kornoutek a
za padesát haléřů to tam dal prostě a to byl takovej velkej...

LČ: a nosili ste si do kina jídlo takle nebo to ne?

MD: a tak, ale tak jó, tak když sme měli prostě něco, tak sme si
vzali. tam se dřív to teda jako mohlo, jestli teď né, teď asi né,
ale, ale dřív to tak pro ty děcka no tak to...

LČ: tak [možná se k tomu ještě] vrátíme.

MD: [žádnej nic neříkal]. ((směje se))

MD: (.) no tak já nevim, já ňák, já už si nevzpomínám, kolik potom
pozdéš bylo. my sme ještě chodívali ještě za korunu nebo tak padesát
nebo tak nějak, že, jako děcka, potom už to bylo víc, že. ale teď si
ani nevzpomínám kolik. to ani nevim.

MD: ((směje se)) no ale, no tak to třeba tam na to Starý Brno, tam
sme chodili, no to bylo takový, no tak bylo to pro děcka třeba, že,
takže tam bylo těch děcek fůra, že, no tak tos tomu sme říkali, že
to je blechárna, že. ((směje se)) to bylo takový, nó, tak jako děcka
sme si toho, jakó, moc neprohlíželi nebo tak, že. no ale pak když už
člověk byl jako starší, tak už se díval, jestli, nó jak je to tady
vypadá hezky, je to tady, em no tady by se dalo. ((směje se))

LT: [no většinou teda] tady na těch sem byla s otcem v tu sobotu, to
obvykle bylo naše to na to si můj otec hrozně potrpěl.