Quote

LH: ee narodila ste se v roce?

MB: devatenácet dvacet osum.

LH: osum, á kde ste tedy bydlela do roku čtyřicet pět?

MB: no bydleli sme, ee když sem se narodila, tak sme bydleli na té
Otevřené ulici, to je naproti Lužánkám.

LH: ehm.

MB: (...) a v děvětatřicatém roce ee rodiče koupili v Řečkovicích
domek, a tak sme bydleli tam.

LH: ehm, hm. (..) a kam ste chodila do roku čtyrycet pět do školy?

MB: to sem chodila v Řečkovicích.

LH: v Řečkovicích. (..) ee vzpomenete si, kde to bylo, na které
ulici třeba?

MB: no, no na Terezii Novákový myslím, že to bylo, na konečné jako
ee (.) jak jak byla jako ta konečná za-...

LH: ehm.

MB: stanice, tam byla taková smyčka a u toho byla škola, menovalo se
to Masarykova.

LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?

MB: tatínek byl zřízenec u Dopravního podniku a matka byla v
domácnosti.

LH: ehm. měla ste sourozence? bratra, sestru?

MB: nó bratr mně zemřel. jako měla sem bratra, ale zemřel na
rakovinu a byl taky jakó ee zaměstnanej v tom Dopravním podniku,
jako inženýr byl.

LH: ehm. a bratr byl starší, nebo mladší, než vy?

MB: mm bratr byl o pět roků mladší.

LH: pět roků mladší. á ee jakého vzdělání ste dosáhla?

MB: já sem chodila na obchodní školu.

LH: tady v Brně?

MB: v Brně, no.

LH: hm. a poté, když ste vychodila školu, jaké bylo vaše povolání?

MB: no v administrativě jsem pracovala.

LH: takže úřednice na ňákém [úřadě?]

MB: [ano.]

LS: hm. a můžu se zeptat, jestli ste chodila do kostela?

SM: ano.

LS: v té době.

SM: ano.

LS: á jak často [to]

SM: [já]

LS: bylo asi?

SM: e no tak to je tak, já sem bydlela v tom ústavě

LS: mhm

SM: aspoň to svoje mládí, že, do toho třiaštyrycátýho a tam byla kaple.
a v té kapli ka- se každou neděli ee dopoledne sloužila mše.

SM: aha. (.) no my sme se zrovna za války stěhovali. to znamená [do
roku a řeknu vám]

LS: [e to znamená, ještěl]

SM: do roku štyrycet dva.

LS: no no.

SM: to sme se stěhovali.

LS: a předtím ste bydlela?

SM: předtím sem bydlela e v Černovicích je dneska psychiatrická
léčebna, ano,

LS: mhm

SM: můj otec tam byl zaměstnaný a měli sme tam byt. jako ee tatínek
jako zaměstnanec, ano, čili vod svýho narození až do roku štyřicet dva
e sme bydleli v Černovicích v psychiatrické léčebně, ano ((smích))

LS: a po tom roce štyřicet dva?

SM: a po štyřicet dva sme se přestěhovali to z- na kousíček jenom vod
tud, v Nových Černovicích,

LS: mhm

SM: e na Štolcové ulici. to bylo od roku štyřicet dva.

LS: mhm

SM: no a e to sem tam sem bydlela, no až do ee než než sem se vdávala.
sem se pak vdávala, tak to sme se pak em otec tady koupil tento dům a
em tak sme se stěhovali sem, ale to bylo e v roce padesát jedna. to už
vás asi nezají[má, ta doba, takže nic.]

SM: em v té psychiatrické léčebně sem bydlela do roku, od narození do
roku štyřicet tři.

LS: mhm, mhm ee dobře, eště bych se vás zeptal, jaké ste navštěvovala
školy do toho roku devatenáct set čtyřicet [(pět)]

SM: [no] e vobecnou a eee v když mně bylo jedenáct, dvanáct, jedenáct
roků, to znamená třicet pět, sem začala chodit do gymnázia em na na
Jarošovu ((třída Kpt. Jaroše)), to bylo klasický gymnázium,

LS: mhm

SM: tehdy se to menovalo. tak tam.

LS: mhm

SM: v tom roce e štyřicet tři, no já to musím podle těch [roků]

LS: [jo jo]

SM: (honem) páč si to takhle už nepamatuju, že, em takže dvacet čtyři a
jedenáct je třicet pět, teda

LS: ano.

SM: tak

LS: ano.

SM: tak.

LS: mhm

SM: takže do toho pětatřicátýho em sem chodila e do školy ee do obecné,

LS: mhm

SM: v těch Černovicích, kde sme tedy bydleli. no a vod toho
pětatřicátýho sem začala chodit na to gymnázium.

LS: a to gymnázium ste dokončila v kolikátém roce?

SM: štyrycet tři.

LS: štyřicet tři a potom ste?

SM: e potom sem maturovala a šla sem, to byla válka,

LS: no.

SM: tak to se vůbec nešlo. tak sem šla prodávat do drogerie jedné.

LS: mhm

SM: tam byli známí vod mojich rodičů a takžé tam sem jako ee potom byla
do těch, do toho, od toho třiaš- ne tři a e ano třiaštyrycátýho.
třiaštyrycátýho, za dva roky byl bylo po válce na to v pětačtyřicátým,
že.

LS: mhm mhm. eště bych se vás teda zeptal, jaké bylo povolání vaši
rodičů, stačí jenom opravdu [říct, čím]

SM: [no tatínek] úředníkem byl tam v tom em v té psychiatrické léčebně.
on tam byl jako takovej správce ee měl na starosti prostě různý věci no
e em jako, protože tam by- by-, to je vlastně velká nemocnice, že,

LS: mhm

SM: em takže eee měl na starosti povlečení a a taky jídlo a prostě
takový hospodářský správce bych tomu řekla, [tak to asi byl].

LS: [á paní mam]inka?

SM: ta byla doma. [ta ta]

LS: [ta byla doma].

SM: nešla nikam.

LS: á měla ste sourozence?

SM: neměla.

LS: mhm

SM: ne, byla sem sama.

LS: ee takže to už sme vlastně říkali, vaše nejvyšší vzdělání, kterého
ste dosáhla, bylo?

SM: ta maturita v tom třiaštyrycátým roce.

LS: mhm á vaše povolání teda ste říkala, že ste pracovala v té drogerii
a

SM: no tak ee se mně tam nakonec líbilo ((smích))

LS: ((smích))

SM: ale em myslím, že sem tam zůstala eště asi dva roky potom, no a
potom mě kamarádka em zlákala na policejní ředitelství. to bylo taková
to byla ohromná budova, dneska se vedle ee em počkejte policejní
ředitelství bylo hm hm hm jak se to tam <já nevim (já sem) tu ulici
už>, jak se tehdy menovala, to nevím a dneska je to Edvarda Beneše
((Benešova)) myslím. no tak prostě tam. tam sem teda začínala a tam sem
byla až do, než sem se vdala.

LS: mhm

SM: pak sem em měla dítě, takže sem zůstala doma á (..) no to už potom
em

LS: a potom ještě když byste měla zrekapitulovat, co ste vlastně dělala
jenom za povolání než ste odešla do důchodu?

SM: no tak to sem byla pětadvacet roků u jedné firmy a byl, vlastně sem
nastupovala u Královopolské,

LS: mhm hm

SM: jak technická úřednice,

LS: mhm

SM: no technická ne, raději em prostě byl to, byl to odbyt, takže to
byla, to byla zase hospodářská

LS: jasně.

SM: funkce vlastně, že, no a tam sem byla od roku, jó, kdypak to bylo,
kolik to bylo,

LS: to nemusíte přesně [přesně říkat]

SM: [no počkejte] e mé moji mojí dcerce byly dva roky, narodila se
padesát štyři, tak padesát šest, od šestapadesátýho až do ((smích))
<když sem šla do důchodu>. sem tam byla až do důchodu, čili em vím, že
sem odcházela, sem říkala, že pětadvacet roků tam su,

LS: mhm

SM: takže tak to nějak bylo asi.

Rok narození : 1924, bez sourozenců.

Bydliště do roku 1945: Do roku 1942 v Černovicích, v bytě
v psychiatrické léčebny, poté na ulici Štolcova (Nové Černovice).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v psychiatrické
léčebně jako hospodářský účetní.

Povolání narátora: Za války dokončila gymnázium a začala pracovat
v drogerii, kde byla do roku 1947, poté pracovala jako korespondentka
na policejním ředitelství (pravděpodobně na Benešově ulici), poté od
roku 1956 až do důchodu v Královopolské jako hospodářská úřednice.

Rok narození: 1928, sourozenci: bratr mladší o pět let.

Bydliště do roku 1945: Otevřená (dnes Burešova – Veveří).

Povolání rodičů: Otec zřízenec u Dopravního podniku, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V dětství navštěvovala školu na ulici Terezie Novákové. Pracovala jako
administrativní pracovnice na úřadě.

Rozhovor se Svatanou Martínkovou

Rozhovor s Marií Balogovou