Quote

PS: mhm (.) a ovlivňovalo to teda nějak postoj ke kinu ee co se jim
líbilo, na co chodili rodiče?

JV: no tak ono v podstatě ty filmy pro pamětníky, tak co vidíte tak ono
ono skutečně moc nějakejch kvalitních věcí nebylo nebylo

PS: mhm

JV: nějakých s takovou s nějakou sociální tématikou nebo tak t- to
nebylo to byly spíš nějaký takový zamilovaný...

(.)

PS: mhm a na to chodili teda

JV: chodili chodili určitě

PS: mhm a bavila ste se nebo ostatní diváci během projekcí třeba mezi
sebou nebo [bylo to tak]

JV: [ne, já myslím že ne] (...) ale no tak víte dneska s- dneska se
taky někdy lidi smějí a smějí se blbě aji v momentě, kdy by nemuseli.

PS: mhm a chodila s vámi maminka nebo tatínek do kina v tom období toho
protektorátu [nebo ještě předtím?]

JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

PS: v Řečkovicích

JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí
prodávala <cukroví> ((smích)) a takže prostě to to hodně ti lidi z
Řečkovic chodili do toho kina, musím říct, že že i když to byla v
podstatě dědina, ty Řečkovice, ještě tam taky těch aut nebylo tolik,
většinou se jezdilo s povozama a tak, a přesto ee voni měli program
dobrej, jak oni neměli tak jak dneska, když někde na venkově dostanou
jenom takový podřadný ee filmy,

PS: mhm

JV: tam byl celkem se hrálo všechno co v té době bylo,

PS: mhm

JV: možná třeba né jako premiéra, ale dost brzy na to takže sem hodně
filmů viděla.

PS: mhm a vy ste taky ještě zmiňovala, že se vlastně přerušovala
projekce v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ( ) čili oni
měli...

JV: no, vo- vono se to ven- většinou někdy stávalo někdy ne ale zřejmě
jestli ty em e technický nebo nějaký ty přístroje e asi nevydržely, jo,
celou dobu na na ně- něco museli přetáčet a nebo dávat něco novýho.

ee
narozená devatenácet třicet jedna,

JV: třináctého první ((smích))

PS: a bydlela ste ee [v Řečkovicích eee]

JV: [v Řečkovicích]

PS: až do vašeho sňatku v roce padesát dva tři [nějak]

JV: [no] padesát dva, do konce roku padesát dva sem tam byla a

PS: na Bánskobystrické...

JV: na Bánskoby- no bylo to Jiřího z Poděbrad kdysi, pak to bylo ve
válce pod markrabstvím a pak to byla zase zpátky Jiřího z Poděbrad a
po- a potom to jako Bánskobystrická myslím už vod toho
šestaštyřicátýho.

PS: a měla ste dvě sestry mladší o hodně, [takže vlastně]

JV: [no o dvanáct] a o štrnáct let, jo a úplně tak už ony sou jinak
zaměřený na jiný hodnoty.

PS: mhm takže toho období do roku štyry- do roku štyřicet pět ee
vlastně to, že ste měla sourozence, nehrálo roli nebo [musela]

JV: [( )]

PS: ste potom na konci války ee hlídat [už jako?]

JV: [no to] sem byla trochu chůva,

JV: a když sem dost sem teda ty řeči tenkrát znala, ale nejsem žádnej
teda talent na jazyky, ale ta ruština nebyla težká, frančštinu, němčinu
sem taky dělala, i latinu a když je nutno nebo když potřebuju, tak se
domluvím,

JV: a prostě v tom když sem přišla do té krajské redakce Jihlava, tak
tak tam sem f nějakejch prádelnách a barvírnách a ještě v nějakým
podni- už vám neřeknu, ale byli do podniku po pracovní době sem chodila
učit ruštinu.

JV: [a navíc] v té v té válce když sme přišli do gymnázia, tak naši se
vůbec divili, že sem se tam dostala, protože ono to bylo tak (.) když
(.) Němci prostě musel ste mít buďto samý jedničky a nebo nebo ne a kdo
měl jednu nebo dvě dvojky, tak ze štvrté třídy šel dál do páté a kdo
měl ve štvrté samý jedničky, tak ho posunuli do hlavní školy, což byla
ta měšťanka na konečné v Řečkovicích, jo,

PS: mhm

JV: takže já sem udělala štyři obecný a jednu měšťanku a pak sem se
přihlásila do gymnázia a naši říkali ste- stejně se tam nedostane, jo,

JV: totiž otec byl naši byli v československé církvi ((Církev
československá husitská))

PS: aha

JV: otec byl matrikář, ta církev ve válce měla smysl,

JV: vytočili, no a tak sem se potom myslela sem udržím, ale říkala sem
si, no tak že pudu do světa, tak sem šla do krajské redakce v Jihlavě
(.) učila sem tam dva kroužky ruštiny, to byla éra pamatujete si ty
lidový kroužky rož- ee ruštiny, slyšel ste vůbec o tom?