Quote

JV: hm dobře a teďka bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. třeba v padesátých letech nebo v šedesátých letech, kdy ste přestala pravidelně do toho kina chodit.

LH: no, teď když sem přestala vidět. no to je tak šest, tak asi k šestýmu roku. tak asi šest, no.

JV: dobře.

LH: protože je to veliké a mně se to míhá, bohužel.

LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál, ale já našim hercům velice fandím. všem. takovou Baldovou, ((Zdeňka Baldová)) to je, ona přece nehraje, ta, víte koho myslím.

JV: no.

LH: ta ona nehraje. ona to, jak kdyby to prožívala.

JV: hm

LH: a Růženka Nasková ((Růžena Nasková)) ta má tak ten hlas lahodnej, že ju musíte milovat, doslova, tu její krásu toho hlasu, a ona se na vás tak podívá, jak kdyby byla u vás. a je tech našich, hugo hás ((Hugo Haas)), třeba to Madla z, Madla em ne, Madla z cihelny. von si ji potom namluvil, a a namluvil si ju, a pak si ju vzal, on neměl děti tak hledal ňáký dítě, a oni spolu hráli dost často. a bylo to pěkný. no mohl by člověk namenovat ty naše herce, a em Voska ((Václav Voska)), to byl někdo. naša Ola, teda co je na fa- tak vybral si ju ve škole, myslím že už na gymplu, myslím že nevim teď přesně. no ale von, nebyla tam moc nějak dlouho, nějakejch pár těch ukázek.

JV: a když teďka mluvíme o těch hercích em takže vy ste teďka říkala ty herce které ste měla ráda, a proč myslíte že právě oni vás zaujali, třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) toho ste měla

LH: no, ten hugo hás ((Hugo Haas)) on taky opravdově hraje.

JV: hm takže když někdo hrál, to už ste říkala předtím, takže když někdo hrál tak jako opravdově, autenticky, tak to se vám [líbilo]

LH: [ano.] on ten, někteří ti naši herci, oni úplně, to vidíte na těch očích, ti hrají. a já jako děcko, když sem přišla sem, pořád sem hrála ňáký divadlo, a já su samý takový básničky písničky, a em pořád sem někde přednášela a to. tu poezii já mám pořád v srdci.

JV: dobře, ale třeba vzpomínáte si že by nějaké vaše hry byly ovlivněné filmem?

LH: no, často sem chtěla em často sem chtěla napodobovat taky, ňáký ty em ale přesně teď nevím ale hrozně se mně to líbilo, ty filmy, no a to sem se taky kroutila, třeba potom už taky pozděj, hodně pozděj, už potom byla, už i Věra Ferbasová, to už potom sem byla stará, já povidám já budu taky tak zpívat, dělali sme legraci s manželem. takže ráda, ráda sem měla všechny naše herce,

a ten hugo hás ((Hugo Haas)) když něco řekl, tak on to říkal opravdově. a tam ty naši staří herci, ty všichni hráli i očima. všímejte si jak oni hra- oni hrají očima. oni když něco, tak oni, tam se něco, tak oni tak přímo hrají i i celým tělem, i těma očima. a já mám, ten, co sou tady ty, i ty mladý, jim dycky říkám no jejda, držím ti palce seš taky taková šikovná, a snad, drž se toho, a však to dokážeš později. já je mám ráda všechny, držim jim palce aby byli dobrý, no. ale doufáme že to bude snad lepší a, budeme mít dobrý filmy.

a potom em až už sem byla starší, tak sem nesnášela
blízkost jiných lidí. dodneška to nesnáším. takže vím, že na Emu
Destinovou ((Ema Destinová)) sem šla až do Jundrova do takového
moderního kina ((pravděpodobně kino Světozor)), kde byly daleko od
sebe ty židle,

LS: hm

MH: a em to prostředí bylo takové (.) poprvé a naposledy sem tam
byla.

LS: hm

MH: a moc sem toho nenakinařila, em jediná kina, jediné filmy, které
sem navštívila víckrát, bylo po válce hry lásky šalebné ((Hry lásky
šálivé)) s Kopeckým ((Miloš Kopecký)), turzanovovou. ((Božidara
Turzonová))

MH: po válce, no poslední rok už ne, protože sme byli
vybombardovaní, tak po válce sme se přestěhovali a em neměla sem čas
ani.

LS: hm

MH: já sem byla tak zapřažená [ve škole,]

LS: [hm, jasný.]

MH: zahrada tam byla na krku, a em prostě to nešlo.

LS: hm a ještě bych se zeptal, v podstatě tu samou otázku, ale v
souvislosti se školami, když ste chodila do školy, tak jaký byl
postoj školy nebo učitelů k filmu a ke kinům.

MH: ee em em em vo tom se moc nemluvilo, abych pravdu řekla.

LS: hm

MH: jo? my, učila sem adoptivního syna paní Kurandové, a ee se
školou sme do kina nechodili. měli sme předplatné na operu, pro děti
bylo pět kin, (teda) pět představení, zásluhou profesorky ( ),
to bylo velmi dobrý, páč vychovávali hudebně obecenstvo. ale do kina
sme nechodili, protože děti chodily samy.

LS: hm

MH: a se svými rodiči.

LS: hm

MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se
nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně
kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a
hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)),

LS: hm

MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i
rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten
Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to
bylo velice aktuelní.

a ji- po válce sme byli vybombardovaní,
přestěhovali sme se, a pak už sem měla ve škole takovou zátěž, a em

LS: hm

MH: když em ee když eště sem při tom dostudovávala, že, tak to, to
byly kurzy em na té univerzitě v sobotu, a esli v pátek, to už vám
dneska nepovím. ale chodí- a v neděli s- byly ty exkurze některé, ty
biologické. to to byl zápřah jako hrom.

jak sem vám řekla, já v pozdějších letech už sem, já sem
třeba bydlela sedum roků v Králově Poli, a pro mě bylo jen to kino
em em Besední dům byl, (je tam).

LS: hm hm

MH: do toho druhého ((pravděpodobně kino Union)) sem nechodila.
nevím proč, ale nelíbilo se mně tam. a ve městě sem chodila právě k
tomu Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)), do té Jalty ((Jalta)), a někdy
do toho Kapitolu ((Kapitol)), jinam celkem,

LS: hm

MH: ne. ani na tom náměstí ((náměstí Svobody, kino Úderka)), tam sem
byla asi jednou nebo dvakrát, já em já sem nekinařila. pokud bylo
divadlo, pro mě bylo divadlo.

LS: hm

MH: i jako studentka. na operu na stání, a prostě, a koncerty teda.
filharmonie brněnská, ještě když hrála na (stadiu), z bídy, protože
neměli kde hrát, že, a em to bylo, to byla,

LS: hm

MH: to bylo, co mě lákalo.

a potom em
tak hodně později po válce, no pak bylo údobí, kdy neex- nebyl čas
na kino. což já, když sem vyšetřila večer, tak sem šla do divadla,
ale rozhodně ne do kina. a em v pozdějších letech sem nesnášela
blízkost těch lidí,

LS: hm

MH: jo? ten, ten dotyk s těmi sousedy, to mně dodneška vadí.