Quote
0.0 3:1426Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 19.5.2009, Brno
Rok narození: 1925: Narátorka měla jednoho bratra, který ale zemřel
v útlém dětském věku.
Povolání rodičů: Otec inženýr a vedoucí regulačního oddělení. Matka
v domácnosti.
Bydliště do roku 1945: Do 1930 ulice Tučkova (Veveří), poté do 1934
asi na Tůmové (Žabovřesky), poté Masarykova čtvrť.
Povolání: Narátorka vystudovala učitelský ústav, od roku 1945
pracovala jako učitelka mimo Brno, o rok později dokončila speciální
pedagogiku (ne na VŠ) a nastoupila v brněnské mateřské škole pro
děti s vadami sluchu a řeči, kde pracovala až do důchodu.
JV: takže dneska je devatenáctého května, mám tady paní Miloslavu
M.. vy ste ročník dvacet pět?
MM: ano, dvacet pět.
JV: a teď tedy bysme si paní Menšíková ee na začátek vlastně
sesumarizovali takové ty základní věci. vy ste se narodila konkrétně
kde?
MM: já sem se narodila v Brně,
JV: hm
MM: a, tak úplně jako dítě sme žili na Tučkové a potom sme se
přestěhovali do Žabovřesk, kde sme bydleli několik, dost roků a
právě ty Žabovřesky že byly blízko k tomu kinu, tak právě proto sme
to tak často navštěvovali. potom sme se odstěhovali do Masarykovy
čtvrti, takže pořád to bylo jako ten spád tam dolu.
JV: a na té Tučkové ste bydleli do jakého roku?
MM: to sem byla malá, to sem tak myslím do těch pěti let. hm a pak
ste tam bydlela vlastně v té další lokalitě v jakém časovém rozmezí?
MM: ee tam sme bydleli tak do mé druhé třídy, tam sme nebydleli
dlouho.
JV: do vašich devíti let?
MM: ano
JV: takže asi do roku třicet čtyři.
MM: ano, ano.
JV: a pak ste šli do té Masarykovy čtvrti.
MM: ano pak sme bydleli v té Masarykově čtvrti.
JV: a tam ste bydleli až do, protože my to máme,
MM: no tam sem bydlela prostě až do, až do svých osmadvaceti let,
kdy sme se, sem se provdala a vodstěhovala sem se z Brna.
JV: my to máme ohraničené rokem čtyřicet pět, takže do roku čtyřicet
pět ste tam pořád bydlela.
MM: ano, ano pořád, ano.
JV: a povolání vašich rodičů bylo jaké?
MM: tatínek byl inženýr a dělal na městě na regulačním oddělení a
maminka pochopitelně byla, jako v domácnosti.
JV: hm, žena v domácnosti. měla ste další sourozence?
MM: měla sem bratra, ale ten umřel jako miminko, ve čtyřech
měsících.
JV: jinak ste teda byla,
MM: jinak sem byla sama.
JV: hm a dosáhla ste jakého teda vzdělání?
MM: já sem dělala gymnázium a potom sem dělala na učitelském ústavě
a skončila sem teda jako učitelka, nějaký sme dělali potom ty
aprobace nebo co to bylo k tomu potřeba, ale vysokou školu ne.
JV: a ten učitelský ústav, to je vlastně jako by byla dneska nějaká
nástavba k tomu gymnáziu, že ste si rozšířila jakoby ty určité
znalosti v té oblasti,
MM: ano, ano
JV: ale není to jakoby klasická vysoká škola.
MM: ne.
JV: a pak ste učila?
MM: ano. pak sem učila,
JV: hm
MM: a nakonec, protože sme byli mimo Brno a potom když sme se do
toho Brna vrátili, tak sem si udělala částečně speciální pedagogiku,
a byla sem potom mnoho let na mateřské škole pro vadně mluvící, kde
sme měli děti s vadama řeči a byly tam aj afázie a prostě děti
všelijak, nedoslýchavý, se ztrátou sluchu a tak dál.
JV: a do zaměstnání jste poprvé nastoupila v roce...
MM: v roce, počkejte, ee začala sem učit mimo Brno a to bylo hned
v září čtyrycet pět.
JV: takže vlastně těsně po válce.
MM: těsně po válce, ano. eště se pamatuju, že to nebylo v Brně, tak
sme jezdili vlakem a dobytčákama.
JV: hm a pak ste se vrátila zpátky do Brna.
MM: pak sem se vrátila zpátky do Brna.
JV: a to bylo kdy? za jak dlouho? jak ste dlouho působila [mimo
Brno]
MM: [nebyla sem dlouho] byla sem byla sem mimo Brno asi rok jenom.
JV: a pak v tom ústavě ste působila až do důchodu?
MM: ano, až do důchodu.
JV: nezměnila ste už teda pracoviště.
MM: ne ne ne. pak sem ještě několik roků chodila jako na zástupy,
ale to sem chodila všechno jako na speciální školy.
JV: a vzpomněla byste si, v jakém roce skončilo vaše pravidelné
navštěvování kin? do kdy ste chodila často.
MM: no, vlastně to skončilo, první bylo, co sem intenzivně chodila,
tak to bylo em do devětatřicátého roku. potom za války vzhledem
k těm poměrům a k tomu, tak sem taky chodila, ale už ne tolik. no a
v pětaštyřicátém roce, to už mimo Brno, tak to sem začla chodit málo
a to sem už chodila teda taky do jiných kin, různě se to střídalo,
ale to sem chodila většinou v tak, v rámci nějaké schůzky, jo. no a
potom, když sme se odstěhovali, tak sme bydleli přes deset let
v Kyjově, no a tam sme chodili taky skoro pravidelně. tam bylo
v sokolovně kino, potom se tam otevřelo aj letní kino a tam sme
chodili taky pravidelně.
JV: a vy když ste se, když ste se vrátili zpátky z Kyjova do Brna?
MM: tak to sme, tak to sme chodívali, to sme se nastěhovali do
Králova Pole, já bydlím teď v Králově Poli a tam byly dvě kina,
takže sme chodili taky dost často.
JV: a vrátili ste se v jakém roce?
MM: vrátili sme se v roce šedesát osm.
JV: a ještě jedna věc, vdávala ste se v jakém roce?
MM: já sem se vdávala v roce čtyrycet osm, no a potom sem se
rozvedla a znovu sem se vdala až v roce sedmdesát.
JV: a tímhle bych teda uzavřel takovou tu první část a mohli bysme
se dostat dále, teď se vás budu ptát na vaši dětskou zkušenost, to
znamená zhruba do těch deseti jedenácti let, v době, kdy ste vlastně
navštěvovala obecnou školu.
MM: ano.
JV: a ta moje první otázka je ee asi zřejmá ((smích)) vzpomínáte si
na svojí první návštěvu kina?
MM: víte že ne.
JV: a vzpomněla byste si, dobře, zeptám se takhle, vzpomněla byste
si na tu vaši vůbec nejranější, na ten váš nejranější zážitek? na
vaši nejranější vzpomínku? nemusí to být nutně první, ale jenom tu,
kterou si opravdu pamatujete, jakoby ne- nejstarší.
MM: no, já si, já si pamatuji právě s tou mou babičkou, pamatuji si
přesně cestu kudy sme chodívaly, to kino, ale jaký to byl film, to
už opravdu nevim.
JV: a to ste ještě bydlela na Tučkové nebo [už ste se přestěhovala]
MM: [ne ne, to sme] to sme bydleli na té Tumové už.
JV: na té Tumové.
MM: ale vím, že to byl film, nějaký americký film, se šilej
templovou ((Shirley Temple))
JV: hm
MM: to si pamatuju.
JV: to vám mohlo být kolik let?
MM: tak co já vím, do první třídy?
JV: tak šest sedum?
MM: no, tak nějak.
JV: ee, vy ste s tou babičkou asi chodila často.
MM: ano, s babičkou sme chodily často, určitě to bylo každý týden.
JV: dá se říci jednou dvakrát týdně?
MM: no, dvakrát ne, ale jednou určitě.
JV: a babička byla právě ten člověk, se kterým ste navštěvovala
kino. maminka nebo tatínek [vás nebrali tak často]
MM: [ne, ne] ale oni, pokud já si vzpomínám, ale vůbec nechodili.
JV: vůbec nechodili do kina.
MM: vůbec nechodili. a moje maminka, ee moje babička byla velice
společenská
JV: hm
MM: až do vysokého stáři a vlastně mně nahrazovala maminku. já jsem
přišla ze školy a šla jsem rovnou k babičce.
JV: takže vidim, že ste měly takový velice úzký vztah.
MM: ano. ona babička taky, já sem jako dítě byla, a ještě mně to
zůstalo dodneška, já sem hrozně chtěla všechno vědět a babička byla
jediný člověk, který mi nikdy neřekl nevotravuj. a vždycky mně
prostě tu informaci podala.
JV: takže se dá říct, že třeba s maminkou nebo s tatínkem ste v kině
vůbec nebyli.
MM: ne, ne.
JV: nebyla, nikdy.
MM: ne, v divadle ano, ale v kině ne.
JV: v kině ne.
MM: v kině ne.
JV: chodila ste do kina ještě s někým jiným než s babičkou? třeba
s nějakou kamarádkou nebo třeba,
MM: ne, no tak to sem byla jako dítě a ta obecná škola, to
neexistovalo, abych tam šla sama.
JV: a později, až ste byla trošku starší, ještě v těch třicátých
letech,
MM: nó,
JV: dejme tomu do roku třicet devět.
MM: no, ne. ne, vždycky jenom s tou babičkou.
JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době
protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a
jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste
navštěvovala s tou babičkou?
MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)).
JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)).
MM: vždycky Lucerna.
JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam.
MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky
tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy
slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž a
mimo to babička mě potom už brala na filmy, takzvaně mládeži
zakázané, na kterých teda vlastně nebylo nic závadného, ale v té
době to tak bylo, takže já sem ve svých třeba dvanácti letech viděla
třeba filmy, mládeži nepřístupné, protože babička to tam měla tak
zařízené, protože jak se začalo hrát, tak nám tam přistavili dvě
židle a sledovala sem ten film, protože jinak bych se tam na to teda
nedostala.
JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na
nepřístupné filmy.
MM: no, ano.
JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého.
MM: ano, ano.
JV: takže s tím nebyl žádný problém.
MM: ne.
JV: on vás pustil normálně.
MM: no ano.
JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo...
MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano.
JV: v první řadě?
MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině.
JV: tak to je teda zajímavé, to sme tu ještě neměli.
MM: tehdy v první řadě seděl jenom ten, kdo měl korunu na kino.
JV: hm
MM: stálo v první a myslím v druhé řadě korunu, protože to byl
udělané tehdy tak, že ste měl <úplně zvrácenou hlavu>.
JV: paní C. říkala, že v první řadě vždycky seděli největší
rošťáci, ale tak ((smích))
MM: tak v Lucerně ((Lucerna)) ne.
JV: možná na nepřístupné filmy už moc rošťáci nechodili. ale takže
důvod, proč právě tohle kino bylo především, že bylo nejblíž.
MM: ano, ano.
JV: ste nemusely nikam daleko
MM: ano, ano.
JV: jaký byl váš, jaký byl názor vašich rodičů na chození do kina,
souhlasili s tím nebo vyjadřovali se k tomu aspoň nějak.
MM: nevyjadřovali se k tomu vůbec nijak, prostě když sem byla
s babičkou, tak sem mohla dělat to, co babička řekla.
JV: takže to ste měla dobré ((smích)) a ještě se zeptám postoj,
postoj školy k chození do kina, byl nějaký? vyjadřovali se třeba
učitelé?
MM: ne, vůbec ne, to si nikdy nevzpomínám, že by se nás byli ve
škole na něco takového ptali, ale chodilo se i se školou.
JV: takže vás nevarovali, že by to bylo nějakým způsobem [mravně
závadné]
MM: [ale né] ale dyť my sme si, dyť já sem měla od třetí třídy jako
učitele třídního Plevu ((Josef Věromír Pleva)), co napsal Malého
Bobše ((Malý Bobeš)).
JV: jo.
MM: no a ten teda rozhodně byl natolik světskej, že ten se vůbec
takový věci a i kdyby to byl zjistil, tak nad tím mávl rukou.
JV: a kdyby zjistil, že chodíte s babičkou na nepřístupné filmy
MM: no tak, no né, on se s babičkou dobře znal, protože babička,
nejenom že se mnou chodila do kina, jezdila na mě, se mnou na naše
školní výlety, když prostě bylo ve škole něco k vyřízení, tak prostě
přišla babička. babička prostě fungovala.
JV: byl pro vás film v tomhle věku důležitý?
MM: byl. já sem se na to vždycky velice těšila.
JV: chodila ste ráda.
MM: chodila sem moc ráda.
JV: a bylo to z důvodu toho, že ste vlastně s tou babičkou trávily
společně čas anebo, nebo,
MM: ne, jednalo se čistě jenom o to kino, páč s babičkou sem trávila
volný čas i jinak.
JV: a takže se zeptám, to, co vás na tom lákalo, nebo proč ste tam
chodila ráda, na nějaké ty důvody, vzpomněla byste si?
MM: no, připadalo mně to takový, když se šlo do kina, takový
sváteční, teď sem tam viděla něco, co sem normálně neviděla, protože
to byly všechny ty prvorepublikové filmy ať už to byly naše nebo ty
cizí, tak to byly takové ty limonády, které se mi teda jako dítěti
velmi líbily, no tak to byl asi ten důvod.
JV: měla ste nějaké oblíbené herce v té době?
MM: no, vzpomínám si na tu širlejku ((Shirley Temple))
JV. hm
MM: na tu si vzpomínám, na ty filmy jak se jmenovaly, to bylo
všechno skoro na stejné kopyto, ale ty filmy se mně s ní velice
líbily, protože ona bylo opravdu velice jako dítě, jako herečka byla
velice půvabná, uměla tančit, uměla zpívat a potom co si pamatuju,
že tehdy už, asi na dvou těch filmech, byl záběr, pár těch záběrů
barevných.
JV: a to teda bysme mohli říci, že to byly roky, nebo rok em raná
třicátá léta?
MM: no, no tak, no, ano. mně bylo v pětatřicátým deset let a to bylo
možná i předtím.
JV: takže ještě ta obecná škola.
MM: ano
JV: bavila ste se pak třeba ještě o tom s kamarády, se spolužáky,
oni nevím jestli do kina chodili nebo jak moc, ale jestli třeba to
chození do kina, ty filmy ty herci, hráli pak roli ee ve vašich
ňákých dětských hrách, nebo písničkách,
MM: ne
JV: nebo ve společných debatách.
MM: ne, bavila sem se o tom, protože několikrát byla se mnou a
s babičkou moje tehdy velmi dobrá kamarádka ze školy, tak ta
několikrát šla s náma, no tak sme jako děti pár slov o tom
prohodily, ale že bysme si na to hrály, nebo že by to na nás
působilo, to ne.
JV: ta znalost filmu nebyla důležitá pro konverzaci
MM: ne, ne
JV: společenskou [nebo dětskou]
MM: [no já sem vždycky] i když sem ráda chodila do kina a ráda do
divadla, tak i myslím i jako dítě sem byla velice realistická a
prostě sem to voddělovala vod toho normálního života, to bylo něco
velice hezkýho, ale rozhodně to na mě nijak takhle nepůsobilo.
JV: dobře, takže tímhle bysme to mohli uzavřít a dostali bysme se
dál, k nějakým diváckým návykům. a teď bysme se pohybovali od konce
té obecné školy, to znamená měšťanka až tedy rok třicet devět, do
protektorátu, než, než začla válka, což je teda období asi ve vašem
případě nějakých šesti, šesti sedmi let.
MM: ano
JV: v roce třicet devět vám bylo čtrnáct.
MM: ano a chodila sem na gymnázium, páč sem chodila na gymnázium od
primy.
JV: a gymnázium ste vlastně dokončila v roce čtyřicet jedna?
MM: čtyřicet čtyři.
JM: čtyřicet čtyři, jo.
MM: to byl osmiletej.
JV: takže vlastně v tomto, v tomto časovém období nedošlo k nějaké
závažné změně ve vašem životě jako svatba nebo ee zaměstnání že
byste si našla, to vlastně bylo až po té válce všechno.
MM: ano, ano.
JV: dobře.
MM: no, ale koncem té války, tak vod těch vosumnácti let už sem
chodila s jedním mládencem teda, to už sme do kina chodívali na
nějaké ty německé filmy my spolu.
JV: čtyřicet čtyři.
MM: ano.
JV: a v tomto období teda vod konce obecné školy do toho roku třicet
devět ste chodila do kina jak často, to už ste byla starší přeci
jenom.
MM: no, tak em ještě tak v té primě, sekundě, možná i tercii sem
pořád chodívala s tou babičkou.
JV: s babičkou.
MM: no a myslím až do toho protektorátu sme chodívaly teda často.
JV: s babičkou.
MM: ano, pořád s tou babičkou. tak, že bych chodívala s kamarádkou
někdy to, to si vůbec nevzpomínám, to sem nechodila.
JV: ani za toho protektorátu?
MM: ee, ani za toho protektorátu. to, potom když začal ten
protektorát, tak to delší dobu sme teda nechodili vůbec do kina,
protože to byly jako venku zatmění a takový poměry, to vlastně
prakticky sme teda trávili doma. no a potom, když už sme si na to
zvykli, zůstalo to stejný, ale když už sme si na to zvykli, tak sme
chodili do toho, do těch kin, ale těch českých filmů bylo málo, no a
tak sem byla na některých těch německých kinech. no ale, oni měli,
oni vlastně dělali takový jakoby revi ((revue)). a ty reví
((revue)), protože to bylo něco v té době nevídaného, tak to se mně,
jako děj skoro žádnej, ale to se mně líbilo.
JV: k tomu se dostaneme, až budeme u toho protektorátu. a to teda
bylo ještě před tím než ste začala chodit s tím mládencem.
MM: ano, ano
JV: takže v nějaké takové té časové rovině mezi [tím, co ste byli
doma, než ste začala žít vlastním nějakým]
MM: [ano, ano, ano]
JV: privátním životem, takže ste navštěvovala tyhlety reví
((revue)). dobře, a v tomto, v tomto čase ste pořád navštěvovala do
toho roku třicet devět ještě pořád tu Lucernu ((Lucerna)) nebo už
ste chodila třeba i do jiných kin s babičkou?
MM: no, s babičkou si vzpomínám jenom, že sme byly někdy ve skale
((Scala)) a v Alfě ((Alfa)), ale málo kdy. my sme hrozně moc
chodívaly do té Lucerny ((Lucerna)). no a já sem ještě loni byla v
Lucerně ((Lucerna)) a teď se tam zase chystám, protože to je jedno z
hrozně mála kin, který funguje pořád.
JV: funguje pořád, to je pravda.
MM: a přestože uvnitř je to teda vyspravený, tak ten prostor a ten
jak to tam bylo, to zůstalo naprosto stejný.
JV: bylo naopak nějaké kino, které ste neměla ráda?
MM: hm, ani si nevzpomínám, teď nemám ráda multikina. to, to už
prostě není kino, to už není ono. v těch kinech dřív to bylo takový,
takový intimní, prostě jak se zhaslo, tak člověk se jenom na to
soustředil a nepil šťávu a nejedl buráky a já nevim co všecko vokolo
a nebavil se.
JV: to je docela dobrá totiž jako narážka, protože sem se chtěl záhy
zeptat, jak ste se chovala při ee sledování filmů, jestli ste třeba
popíjela nápoje,
MM: kdepak, kdepak to ne, to neexistovalo, to sem byla naprosto na
to soustředěná, ale zajímavý je, že v těch,
(rozhovor na 11 sekund přerušen z důvodu příchodu třetí osoby)
MM: zajímavý je, že sem si vzpomněla, teď nedávno, už mi to úplně
zapadlo, že v kinech vždycky bývala přestávka. zřejmě proto, že z
těch technických důvodu, jo tam ňák to museli na jiný kotouč nebo
přetočit, a v té přestávce se teda prodávala limonáda a nějaký
lízátka a takový věci.
JV: a to ste si teda vy nikdy nekoupila.
MM: nejvýš nějakou tu limonádu když sem měla, když bylo v létě a
bylo teplo nějakou žíz- žízeň, ale jinak já sem teda byla vždycky
soustředěná na to.
JV: a ostatní diváci, kolem vás, kupovali potraviny, nápoje,
MM: no, kupovali, ale ne nějak moc, ale že by se nějak moc, v té
přestávce většina zůstala sedět.
JV: hm
MM: takže on tam chodil s tady s tím a jakmile se zhaslo, konec.
JV: takže ani třeba nějaké, nějaké hlasité projevy, jako tleskání,
hvízdání, komentování,
MM: ne, to tehdy nebylo, to tehdy nebylo.
JV: ani když ste byla mladší? a třeba chodili ste na nějaké dětské
filmy, nevim, říkala ste se školou? do kina.
MM: ano chodili sme se školou do kina, třeba si vzpomínám, že sme
byli se školou na filmu o Rastislavu Štefánikovi ((Milan Rastislav
Štefánik)).
JV: hm
MM: dodneška si vzpomínám, ten herec co ho hrál, menoval se Rogoz
((Zvonimir Rogoz)) a tu jeho milou hrála Oličová ((Karla Oličová)),
<to teda nevím> že si na ty ména ještě pamatuju,
JV: to bylo ještě v obecné nebo v měšťance
MM: obecná, to byla obecná, a dodneška si velice dobře na ten film
pamatuju a to teda vopravdu, protože sme tam šli se školou a byly
tam taky jiný školy, čili to bylo čistě jenom pro školy, no tak tam
teda jako ten klid a to moc nebylo.
JV: a projevovali se především pravděpodobně když už tak kluci
předpokládám.
MM: no, samozřejmě, samozřejmě.
JV: ee dobře, tak vy ste tady teď nakousla jeden film, vzpomněla
byste si, co vás na něm tak upoutalo, nebo z jakého důvodu si ho tak
pamatujete?
MM: no, pamatuju si ho z toho důvodu, že teda jako se mluvilo tehdy
Masaryk, Beneš, Štefánik a o tom Štefánikovi se mluvilo hodně, no,
mluvilo se i teda o tom jeho konci, jak to bylo, jak by to bylo
vypadalo, tady tyhlety debaty zase vedl můj tatínek doma, ale né
teda se mnou, jo, třeba s maminkou, jo, ale protože ji, já jak sem
slyšela, že se někde bavili, tak sem šla vždycky poslouchat. no a
tak proto, proto, a pak nám taky samozřejmě pan učitel vykládal o
tom, takže ten film, se mně jako líbil a zaujal mě.
JV: a to vám mohlo být kolik let?
MM: co já vím, devět, deset.
JV: hm. my pořád mluvíme o té Lucerně ((Lucerna)), je to nasnadě,
protože ste do ní chodila poměrně dlouhou dobu, vlastně až do toho
roku třicet devět?
MM: ano
JV: s babičkou. ale poté, už teďka se dostanem do toho protektorátu,
kdyžtak se k tomu ještě vrátíme, jenom abych věděl, pak ste
navštěvovala i jiná kina?
MM: ano, chodili sme dost často do kina Metro,
JV: hm
MM: to bylo na Lidické, tam jak je dneska městský divadlo,
JV: hm
MM: a to bylo velice hezký a příjemný kino. tam sem chodívala hrozně
ráda, chodívali sme tam vždycky sme, prošli sme tam Slovan, tam tu
pasáž, tam sem chodívala, tam sme chodívali často. potom sme
chodívali dost často do Alfy ((Alfa)),
JV: hm
MM: a občas sme chodívali i do takových malých kin, protože sme
nechodili do kin, ale chodili sme na filmy, na filmy a na herce,
JV: takže, hm
MM: a pokuď, pokuď ten film se hrál někde, třeba si vzpomínám že v
Židenicích bylo kino Svět ((dříve Hvězda, Astra)). tak tam sme taky
byli několikrát, protože ten fi-, hrál se tam určitý film, který sme
chtěli vidět, ono to bylo tak že, nebylo to tak rozdělený jako
dneska, že byly ty premiérový kina, ale em tam se to hrálo, třeba
týden, to sme se ňák na to třeba nedostali, tak sme šli až pak tam.
JV: takže pro vás nebylo důležité při výběru konkrétního filmu ee
nebylo pro vás důležité to kino [jako takové, ale především teda]
MM: [né, né, né] ten film, ano.
JV: a vy ste říkala, že ste měla hodně ráda tu Moravu ((Morava,
dříve Bio Metro)).
MM: Moravu ((Morava)) a Jadran.
JV: Moravu ((Morava)) a Jadran a Metro.
MM: no to Metro, to bylo ještě tam Morava a Jadran, tam sme
chodívali, tam sem chodívala až teda když sme se pak přestěhovali do
toho Králova Pole po roce sedmdesát.
JV: hm a to Metro ste měla tak nejradši dá se říct.
MM: to, to Metro, no, třeba Alfa, to se šlo dolů, dolů, pořád dolů.
kdežto to Metro bylo, ten sál byl prostě v rovině, jo, nebylo to tam
nějak, no, to Metro na mě tak nejlíp působilo, to sem měla
nejraději.
JV: takže to bylo především díky těm jeho [prostorovým dispozicím]
MM: [ano, ano, prostorovým] dispozicím, ano.
JV: kvůli tomu interiéru
MM: ano, ano.
JV: a do Lucerny ((Lucerna)) ste chodila stále, i v čase [kdy ste
navštěvovala už i jiná kina]
MM: [ano, ano, ano, ano]
JV: a kromě tady těchto kin, chodila ste třeba i ještě do jiných
kin? sme vyjmenovali Alfu ((Alfa)), Metro, Moravu ((Marava)),
Lucernu ((Lucerna)), navštěvovala ste i ještě nějaká jiná kina?
vzpomněla byste si?
MM: no třeba Kapitol a skalu ((Scala)), to většinou ty mě-, v tom
okruhu středu města.
JV: vzpomněla byste si na ty rozdíly mezi jednotlivými kiny?
MM: no po jaké stránce myslíte ty rozdíly?
JV: iteriér, přístup zaměstnanců, uvaděčů, k divákům,
MM: no, ee
JV: sál kina, foajé ((foyer)), pokladna, všechny ty věci, které tam
vlastně jsou.
MM: no, mys- myslím si, že tady tohle se začlo projevovat spíš až
později, anebo sem si jako dítě toho nevšímala, ale vím, že třeba
byly, všude byly uvaděčky, které si vzaly lístek a dovedly vás až na
místo, a to bylo všude,
JV: ve všech kinech
MM: ve všech kinech, všude se tak jako jednalo, což úplně se pak,
úplně se v pozdějších letech opustilo, prostě máte lístek teď
samozřejmě tam není úplně světlo, je tam přítmí i před tím než se
začne hrát, když tam chodí lidi, takže někdy byl dost problém si to
místo najít.
JV: tenkrát bylo tedy rozsvíceno.
MM: nebylo, taky bylo takové příšeří.
JV: hm, myslíte že bylo menší nebo větší, <nebo stejné>
MM: no, teď je větší
JV: dneska je teda poměrně velké
MM: ano, velké. to když sem byla naposled v té Lucerně ((Lucerna)),
tak tam byla skoro tma.
JV: hm a ta praxe toho, vlastně uvádění nebo přivádění na to vaše
místo, ta trvala vlastně do kdy jen tak pro zajímavost? abysme si
udělali obrázek.
MM: já myslím, že to bylo ještě za toho protektorátu.
JV: hm, myslíte, že ještě tedy do padesátých let? třeba, nebo, s
převratem to nějak vymizelo.
MM: no, no já sem potom už teda do toho kina chodila málo, protože
sem taky potom byla mimo Brno zaměstnaná tak sem jenom sem
dojížděla, no, no já si myslím že tak ještě za toho protektorátu a
pak, pak už bych řekla, že to moc nebylo.
JV: každopádně to je hodně zajímavá zkušenost nebo, nebo věc,
vlastně o tomto ještě žádný pamětník nemluvil, nebo aspoň si na to
nevzpomněl při rozhovoru.
MM: no protože to, to je, mně to tehdy připadalo takový, no, ti lidi
právě že vás uváděli, tak ste si je pamatoval, oni vás samozřejmě
ne, ale vy ste si ty lidi pamatoval, kdo tam byl, takže člověk
zjistil, jestli je tam ten stejný nebo jestli je tam někdo jiný a
jako dítě sem měla pocit jako, takový příjemný pocit, jak kdyby mě
tam někdo vítal nebo něco takového.
JV: a hrály tyto nějaké rozdíly, my sme se vlastně k těm rozdílům
ještě nedostali, jenom ste zmínila, že ty uvaděčky tam byly všude,
MM: ano
JV: hrály nějaké rozdíly v tom kinu, ať už teda mluvíme o tom
chování těch zaměstnanců nebo nějakých těch prostorových
dispozicích, hrály pak třeba rozdíly ve vašich preferencích? že ste
si řekla, tak půjdu teda radši do tohodle kina než do nějaké tam
teda blechárny, tam to opravdu nemám ráda.
MM: no, určitou roli hrály, ale největší roli hrál ten film, takže
samozřejmě do takové blechárny sem šla pouze tehdy, pokud tam byl
nějakej film, kterej sem chtěla vidět a kterej sem jinak nestačila,
JV: kterej vám za to stál.
MM: ale jinak, kterej mně za to stál, ale jinak do takových těch,
těch určitých, to sem chodila dost nerada.
JV: vzpomněla byste si na nějaké jejich názvy?
MM: názvy ne, ale dodneška to vím a je tam <sekn hend> ((second
hand)), je to rožek Domažlické a Štefánkové ((kino Elektra)). a eště
je tam, já vim jak to kino vypadalo, a ještě je tam z boku, kdysi
bylo tam ještě dost dlouho vidět jenom napsáno kino. a tam byl vchod
a tady z této druhé strany byl východ a na to kino si vzpomínám a to
byla vopravdu taková blechárna. a ty prostory, co sou tam, tak ty
tam takový sou a je v nich dneska sekn hend ((second hand)).
JV: nevzpomněla byste si, v čem to kino na vás působilo tím dojmem
blechárny? jako,
MM: no tak takový víte to bylo, em, takový omšelý to tam bylo, no a
JV: byl tam cítit nějaký zápach třeba?
MM: no tak to, to ani ne, ale bylo to takový omšelý a měla sem i
pocit, že tehdy, tehdy totiž byly v, podle ceny byly dost rozdílný v
těch kinech místa. taky ty lepší kina měly takzvaný lóže, jo, kde
teda to vypadalo jako malá lóže, jako v divadle, no a tam teda byl
člověk, že okolo něj neseděl kdoví kdo, před ním neseděl kdoví kdo,
to člověku vadilo, protože tehdy ještě nebylo to v těch kinech tak,
že by to bylo natolik zvednutý, že vám ta řada před váma vůbec
nevadila, jo, takže tehdy opravdu byly ty sedadla tak a teď mezi
tím, ty další sedadla a vy ste se koukala tou uličkou a to si
vzpomínám kolikrát, že sem seděla takhle celý film, abych něco
viděla.
JV: že před vámi seděl někdo vysoký a vy ste neviděla přes něho
MM: no, no, dost to dost vadilo.
JV: to chápu. a ňáký dojem, který na vás zanechalo třeba určité kino
si řekla, tak tohle je opravdu jako kino pro lepší lidi, že bylo
nějakým způsobem honosné nebo monumentální v nějakém aspektu a
naopak, že ste si říkala, tohle je kino spíše pro,
MM: no, byl rozdíl mezi těma kinama, ale já sem to nikdy takhle
nebrala, já sem se na to nikdy nedívala
JV: [a spíš to ten subjektivní]
MM: [tak třeba ta ta skala ((Scala)),] ta byla taková, taková jako
lepší, jo, že tam bylo aj dole bylo takový to bifátko, kde se
prodávaly všelicos takový ty bombóny a já nevim co všecko a to bylo
opravdu takový kino na tehdejší dobu, skutečně ty druhý tak
nevypadaly.
JV: hm a kino Alfa třeba?
MM: kino Alfa, z toho kina Alfu, Alfy, si vzpomínám, to je zajímavý,
nejvíc na ty šatnáře a šatnářky. tam byla velká šatna a tehdy se
dávalo teda do šatny v kině zcela běžně. taky to bylo teda i
způsobem jak sme se tehdy oblíkali. i na jaře se nosil třeba
kostýmovej kabátek, v kterým se nesedělo a tam si vzpomínám, že byla
veliká šatna a tam ty šatnářky byly teda velice obratný a šikovný.
JV: dobře, takže tím pádem bysme měli tak nějak ty kina probrané,
důležité je teda u vás že, kam vás to nějak táhlo, nebo kde ste se
opravdu cítila dobře, tak to bylo to kino Metro na Lidické, v hotelu
Slovan.
MM: ano, ano.
JV: tam ste chodila nejčastěji.
MM: tam sem chodila nejčastěji.
JV: pak teda vlastně to je to období určité té bubliny mezi tím
obdobím strachu, když ste radši byli doma a nevycházeli,
MM: ano, ano.
JV: takže to ten protektorát a tím obdobím kdy už ste teda měla toho
přítele a chodili ste, spolu. tak v této době, chodila ste s nějakou
partou přátel do kin? v těch čtyřicátých letech.
MM: ne. ne, ale můžu vám říct, že tehdy ani takový party nebyly. to
pokud bylo tak ee byly dvojice, kamarádky nebo kamarádi, ale takový
tak jak sou takový ty party, to jak to nebývalo.
JV: myslím třeba spolužáci ze školy
MM: ne, ne
JV: nepřátelila ste se ve více lidech.
MM: no my sme byli, já sem totiž do toho gymnázia, co sem chodila ty
čtyři roky, tak sem chodila, to bylo vlastně klášterní gymnázium.
dodneška funguje na Lerchové ulici, je tam, je to teď jazykové a
tam, to bylo pro dívčí a bylo to pro celou Moravu, to znamená, že
oni tam bydlely v iternátech, takže nám, který sme byly z Brna, nás
bylo poměrně málo, tak sme se kamarádily jenom ty co sme tak poblíž
bydlely, té školy, a co sme spolu chodily. ale ani si nevzpomínám,
že by oni byly nějak moc, chodily do kina.
JV: a třeba nějaké děti v okolí vašeho bydliště, Masarykovy čtvrti
anebo ještě předtím, když ste bydleli, nehráli ste si třeba
společně.
JV: no tak to sme si společně hráli, ale já mám pocit, že do toho
kina jich chodilo hrozně málo.
JV: takže se nedá říct, že by to kino sloužilo jako nějaký sociální
prostor, kde byste se stýkali, navzájem,
MM: ne, ne, rozhodně ne, rozhodně ne.
JV: já se teď vrátím trošičku zpátky, chodila ste do kostela?
MM: no, do kostela sem chodila.
JV: v neděli.
MM: v neděli.
JV: pravidelně.
MM: no, pravidelně a právě ty čtyři roky, který sem chodila tam do
toho gymnázia a tam byla kaple a já hrozně ráda do dn-, hrozně
nerada dodneška ráno vstávám a my sme tam musely chodit v neděli na
mši svatou v osm hodin, přestože v kostele vedle byla desátá. když
to ještě toto není nic s tím kinem společného, ale když o tom ještě
tak mluvíme, tak jak sem přicházela teda k rozumu, během těch čtyř
let, v tom klášterním gymnáziu, tak sem se na lecos začla dívat teda
kriticky,
JV: což je vymezeno teda rokem čtyrycet, ee rokem třicet devět až
čtyřicet čtyři?
MM: ne, to už sem chodila, já sem potom chodila vod kvinty, to
znamená čtyřiačtyřicet sem maturovala,
JV: vy ste chodila na osmileté gymnázium.
MM: ano a to už sem nechodila tam. tam totiž to bylo klasické a tam
byla latina a byla tam i řečtina a řečtina, latina, to je vynikající
věc, ale řečtina teda na nic, tak já sem přešla potom na reálné
gymnázium, mendlovo gymnázium ((Gymnázium J. G. Mendela)), no ale to
už byla válka, nebo teda protektorát a to sme neměli budovu, takže
sme chodili různě po školách, půl roku tam, půl roku tam.
JV: do primy ste nastoupila teda ještě,
MM: tady
JV: v roce, v roce jakém? abysme to teda měli.
MM: no, šest a pět je jedenáct, takže v roce třicet šest.
JV: hm a to už teda můžeme považovat za nějaké období, kdy vlastně
ste byla v pubertě a začala ste se na ty věci dívat
MM: no to ještě ne, to ne. tehdy puberta byla až tak ve čtrnácti,
patnácti ((smích)) to nebylo tak brzo jak dneska.
JV: takže až kolem těch čtrnácti patnácti přišel ten věk, kdy ste
začala ty věci hodnotit kritičtěji.
MM: ano, ano. no tak to už sem se na to dívala, prostě něco jiného
se říkalo, něco jiného se dělalo.
JV: takže vlastně s tím jak začala válka.
MM: ano.
JV: mě právě zajímalo, když sem se ptal na ten kostel, tak jestli
ste někdy nebyla účastna toho, že by na faře vám pouštěl pan farář
nebo kazatel nějaký film, pro děti, pohádku nebo tak.
MM: ne. a pokud vím, tak to tedy neexistovalo.
JV: hm
MM: to tedy neexistovalo vůbec.
JV: jedna paní právě říkala, že jim to pouštěl.
MM: no tak kdoví kde to bylo, no ale tam, tam rozhodně ne, protože
tam byl farář, tam byl docela tak dobrý světský, ale jinak to tam
bylo strašně bigótní, takže to vůbec nepadalo v úvahu.
JV: stávalo se, že by vám návštěva kina nějak někdy zabránila, ee,
<že by vám návštěva kostela> zabránila jít do kina a samozřejmě
naopak, že byste upřednostnila někdy,
MM: ne, ne
JV: jedno nebo druhé.
MM: to se tam vešlo klidně, ale fakt je, že když sem začala chodit
na to klášterní gymnázium, víte to sou věci, na který si člověk tak
nevzpomene hned, až jak se ptáte, tak tam vopravdu kdysi byl ňákej
problém s tím, že některá ta dívka, já teda ne, byla v kině a ta
sestra ji ňák cestou viděla nebo něco takovýho a dost to teda
nehezky zkomentovala.
JV: hm a vzpomněla byste si třeba co, co bylo za ten problém? co jí
tam vytýkala konkrétně?
MM: no, vytýkala ji to, že, to už taky byla, no směšně pozdní
hodina, ale už bylo ňák po osmé, jo, páč bylo vona byla na šestou.
no a jednak to a jednak, jednak prostě že, tak nebylo to přímo
řečeno, ale tak naznačování jako že tam ty věci co sou, že by se z
toho mohla zkazit. pokazit ((smích))
JV: hm, rozumim ((smích)) ještě se zeptám, vy ste byla věřící,
hlásila ste se k nějaké církvi?
MM: ano já sem, já sem pokřtěná. římskokatolička ((Římskokatolická
církev))
JV: Římskokatolická, hm. myslíte si, že to vaše vyznání nebo to, že
ste byla pokřtěná, ovlivňovalo tu vaši zkušenost nebo ten váš
zážitek s filmem?
MM: ne, vůbec. vůbec ne,
JV: nepromítalo se do toho třeba ňák [to vaše vyznání]
MM: [ne, ne vůbec] vůb- vůbec ne, protože taky moje babička, ta taky
chodila do kostela, ale byla úplně normální a všecko posuzovala
realisticky skutečně a u nás doma, že by se dodržovaly nějaký takový
ty, em, bigótně, to vůbec u nás doma nebylo. (.) ale ta kamarádka,
jak sem říkala, že někdy ta babička ju do té Lucerny ((Lucerna)) se
mnou vzala, tak ee, ta vopravdu ta měla tatínka, který teda byl víc
než pobožný, a já mám dojem, že tehdy s náma byla dvakrát nebo
třikrát a pak něco doma řekla a pak už nesměla jít.
JV: už nesměla do kina.
MM: víte, vy se tak úžasně ptáte, to sou věci, který pak člověku
naráz vyvstanou, na který by si člověk jinak ani nevzpomněl.
JV: mě ještě teda napadla jedna věc, em, jak babička se stavěla k
tomu sledování filmu, chodila ona ráda do kina nebo znamenalo [pro
ni kino hodně?]
MM: [ano, velice ráda] velice ráda. babička byla velice společenská
a i když já už sem teda byla dospělá a babička teda měla dost pozdní
věk, tak babička chodila každý týden se známýma do kina a každý
týden do kavárny.
JV: chodila třeba i do divadel?
MM: do divadel, ee, pokud si vzpomínám nechodila, chodila se mnou na
nějaký ty dětský představení, to bývalo v Typosu nějaký kašpárek, už
nevím jak to bylo, ale moji rodiče měli vždycky předplatné v divadle
a moje maminka chodila nerada, takže já sem snad vod svejch třinácti
let chodila do divadla, pravidelně.
JV: počkejte, maminka měla předplatné a chodila nerada.
MM: tatínek s maminkou měli předplatné,
JV: hm
MM: a maminka chodila nerada.
JV: s tatínkem.
MM: s tatín-, no, do divadla ((smích))
JV: <to chápu>
MM: ne s tatínkem, ale prostě nerada, jo, takže se stávalo, že na
poslední chvilku si rozmyslela, nepudu, a tatínek, Miluško, honem se
vobleč,
JV: tatínek byl ten milovník divadla.
MM: ano, tat-, Miluško honem se vobleč. tak já sem na sebe naházela
šaty, takže já sem znala operetu a nevim co všecko snad už vod
třinácti, vod čtrnácti roků.
JV: tatínek byl syn babičky?
MM: ne, to byla maminka mé maminky.
JV: aha, já právě, tam, jak ste říkala, že babička byla velmi
kulturní a divadlo, kino, tak sem si říkal, jestli to divadlo právě
od ní nemá ten tatínek.
MM: ne, tam se to, tam to bylo přes generaci. moje, moje babička
byla výborná, společenská, chytrá, no, měla všech deset pé. moje
maminka z toho neměla ani jedno, nespolečenská, nerada někam
chodila,
JV: ste říkala, že byla žena v domácnosti, [takže ji to ale takhle
vyhovovalo]
MM: [no dobře, ale babička byla taky.]
JV: hm
MM: a já to mám po té mé babičce. já teda z maminky nemám nic, já to
mám všecko z mé babičky.
JV: a tatínek, teda ten jak, teda byl asi někde mezi. vy ste říkala,
že do kina on teda vůbec nechodil, ale do divadla chodil [teda asi
rád.]
MM: [do divadla ano.] do divadla ano.
JV: jinak té další kulturní aktivity jako ee knížky, četli ste
knížky doma?
MM: no, četli sme hodně. hodně sme četli, babička taky hodně četla,
ale to i maminka dost četla. ale já sem, já sem kvůli tomu jako dítě
dostávala, protože já sem četla pod peřinou a tatínek říkal, každej
ten škvár musíš přečíst... ale já sem četla, protože sme měli moře
povinné četby, Jiráska ((Alois Jirásek)), já nevím co všecko. já sem
četla ty knížky, protože mě zajímal vždycky děj,
JV: hm
MM: tak hop šup tralala. ale všecko sem věděla, a pak teprv sem se
vracela k těm popisům faktu. vždycky sem od tatínka dostávala, že
nečtu, že hltám ty knížky. a dneska přečtu taky ještě kde co,
[noviny, časopisy]
JV: [takže vidím, že opravdu] vy ste jako dcera babičky ((smích))
MM: ano ((smích)) úplně.
JV: to je krásné. a mně spíš šlo o to, jakou roli hrálo to kino mezi
těma dalšíma, dalšími kulturními aktivitami v životě vaší babičky,
jestli třeba to stálo na vrcholu, nebo třeba bylo to na stejné
úrovni jako chození do divadla, že zas jako nějak neupřednostňovala
divadelní představení na úkor filmové nějaké [projekce]
MM: [no, je to zajímavý,] tatínek chodil rád do divadla a babička
teda ráda chodila do kina. do divadla taky, ale poměrně málo.
JV: takže to kino pro ni hrálo asi přeci jenom větší roli.
MM: ano, větší roli.
JV: větší roli.
MM: no a já sem chodila s ním do divadla a s ní do kina.
JV: to je krásné, když může být dítě tak jako zapojeno do těch
kulturních aktivit, určitě je to dobře, a em s babičkou pak ste se
bavily třeba o těch filmech?
MM: ano
JV: probíraly ste třeba,
MM: protože sme šly pěšky domů, a tak sme se o tom bavily. pokud se
mně tam něco, já sem většinou teda, dneska už si nevzpomínám, ale
většinou sem měla k tomu ňáký dotazy, jo, proč je to tak a jak to že
tam je to a nevím co, proč to je, no a babička vždycky se mnou na to
téma debatovala a vždycky mně všecko vysvětlila.
JV: snažila se,
MM: ano, ano.
JV: podat nějaké vysvětlení. vzpomněla byste si na nějaké třeba em,
reakce babičky, kdy opravdu se jako vyjadřovala nesouhlasně k tomu,
co viděla nebo že ji to opravdu jako nadzvedlo, v uvozovkách,
MM: ne, nevzpomínám si.
JV: naopak zase kdy byla nadšená, kdy to chválila,
MM: no, většinou se jí to líbilo, že by ju to nějak nadzvedlo, to
ne, ale víte, ony ty filmy vás tehdy ani nadzvednou nemohly, prostě
to, <to byly takové>, jestli se vobčas podíváte na filmy pro
pamětníky, tak to byly takové, takové jakoby limonády, no, to bylo
tak jako, no, ale něco tam vždycky z toho života bylo.
JV: ale tak dobře, ale byly i jako dramatičtější, dramatičtější
filmy.
MM: no tak, nó
JV: a vy ste říkala, že ste chodila právě na ty [nepřístupné, takže]
MM: [no na ty, no tak] no tak tam snad něco bylo, no, nějaký,
nějaký takový, milostný konflikty nebo něco takovýho, ale
JV: na druhou stranu, to ste byla ještě docela mladá, na [nějaké
milostné]
MM: [no, no ano] no právě, no právě. já sem viděla v k-, proto já
sem tolik těch filmů viděla, protože mě ta babička tam na to brala,
protože ty filmy byly opravdu mládeže nepřípust-, nepřístupné a
myslím, že bylo tehdy do šestnácti a pak do vosumnácti.
JV: a vy ste chodily na ty teda do těch osumnácti nebo od osumnácti.
MM: no, no, od, ano. takže já sem viděla filmy, který sem vlastně
vidět neměla, ale nijak mě to teda jako,
JV: myslíte že vás to nijak neovlivnilo.
MM: ne, nijak mě to neovlivnilo, ale to ani nešlo, aby vás to
ovlivnilo, tam prostě nic nebylo.
JV: hm
MM: to vůbec s těma dnešníma milostnejma scénama, to vůbec se nedá
srovnat, to je nebe a dudy.
JV: hm. myslíte si třeba, proč byl ten film od osmnácti? když ste na
ňákém byla,
MM: no, většina těch filmů sem nepochopila proč, no třeba když se
tam, když se v tom filmu dvakrát líbali, tak už to bylo nepří-,
mládeži nepřístupné.
JV: do toho kina ste chodily bez placení nebo ste platily?
MM: no samozřejmě sme platily.
JV: když ste říkala, [že tam měla známého uvaděče, tak jestli vás
jako pustil]
MM: [ne ne ne ne, to sme samozřejmě platily] a myslím si, to nejsem
si tím jistá, ale myslím si, že sme zaplatily víc než sme měly, za
tu ochotu. ono tak jak si vzpomínám, to teda s tím kinem nemá vůbec
nic společného,
JV: to nevadí, povidejte.
MM: když em sem měla, já sem mívala angíny, ale neměla sem u toho
teploty a tak se mnou chodila babička k doktorovi, k normálnímu
praktickýmu. babička tam přišla, pozdravily sme a babička bez řečí
mu na stůl položila dvacet korun.
JV: hm
MM: já se dodneška,
JV: dneska by to byl byl úplatek
MM: já se do dneška přesně na to, no ne, tak asi se taky platilo.
dodneška si vzpomínám, a tehdy, dvacet korun,
JV: hm
MM: a teď skáčou nad třicet. čili to je nesrovnatelný, já se, já se
pamatuju docela dobře za první republiky, některé věci kolik stály.
protože to maminka tatínkovi vykládala, jo, představ si, já sem byla
v obchodě a platila sem to, já, já vím jaký byly nájmy, já vím jaký
byly platy. protože to se vykládalo doma, tak to vím. čili v tom
poměru, to bylo hrozně moc. tramvaj stála korunu, na přestup korunu
padesát. a to kino, to bylo koruna, tam ňáká ta první druhá řada,
pak dvě, pak pět, no a jestli to bylo ještě víc, to nevim, to se
nepamatuju.
JV: pět korun za tu lóži?
MM: možná že ta lóže stála teda deset, no ale jinak tak většinou to
tam bylo tak okolo pěti korun.
JV: a deset korun už je docela dost.
MM: no ale i těch pět nebylo zas tak málo.
JV: hm, mě napadlo, pak ta čtyřicátá léta, vy ste říkala, že tam
byly ty estrády nebo, ne estrády, ale vy ste říkala ještě
MM: reví ((revue)), to byly vlastně takový reví ((revue)). ty
německý filmy, co k nám přišly, tak to byly takový zábavný filmy, a
voni neměli špatný ty filmy. a v těch jejich filmech, byly to taky
teda na konc- teda limonády, takový filmy, nevzpomínám si, aspoň já
sem nikdy na žádným nebyla kde by tam byla ňáká propaganda jejich
nebo něco takovýho.
JV: kdybyste to měla tím žánrem vymezit, tak řekla byste, že to byly
komedie, romantické komedie,
MM: jo, romantické komedie, třeba si vzpomínám marika rek ((Marika
Rökk)), jo to byla tanečnice a zpěvačka a to byly opravdu takové
romantické komedie s tančením, se zpíváním a opravdu potom sem
viděla několik a to byly skutečně revi ((revue)), skutečně tam byl
balet.
JV: takže ten večer byl komponovaný.
MM: ano, ano a to opravdu to měli, to sem teda hodnotila na tehdejší
dobu, to bylo dost nevídaný. americké filmy k nám v tu dobu
nechodily, tak ty byly taky tak, to měly. ale tady u nás, to bylo
nevídaný.
JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu
předpokládám byl na ní.
MM: na ní, ano.
JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento.
MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích))
JV: to si pamatujete.
MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>, ale já si
vzpomínám, ale to už bylo teda později, potom si vzpomínám na ty
filmy s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), se Zitou Kabátovou
((Zita Kabátová)), Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), em Lídou
bárovou ((Lída Baarová)) no s Novým ((Oldřich Nový)), jo, to byl,
Nový ((Oldřich Nový)) začínal v Brně.
JV: hm, já vím ňáký z těchto herců, jak ste teď vyjmenovala, a
hereček, imponoval vám, měla ste nějakého opravdu jako radši než
druhého? jako, jako svou osobní hvězdu?
MM: ne, já sem na hvězdy,
JV: ne
MM: já sem to, já sem to brala tak, já sem totiž měla strýčka,
který, byl to maminčin bratr, který byl bydlel v Praze a velice
často k nám jezdil, a já, když sem tak, jako, byla sem v kině, já
sem ti viděla Vítovou ((Hana Vítová)), vona byla tak krásná. von se
na mě podíval a povidá, jo? to bys ju měla potkat v Praze na ulici,
to bys viděla. a kdyby s tebou dělali to co s ňou, tak bys byla taky
tak krásná, takže, ten mě <přivedl do reálu>.
JV: takže ten vás tak jako usadil.
MM: jo.
JV: dobře, no takže, já sem se chtěl zeptat, jestli vám ňáký herec
[imponoval nebo herečka]
MM: [ne, to jak má někdo pověšený] nebo toto, [to sem nikdy neměla.]
JV: [nechtěla ste být jako ona.]
MM: ne, ne, to sem nikdy neměla.
JV: dobře, babička, no to je taková otázka jako, na ní není možné
úplně odpovědět, ale jak myslíte, že ona získávala informace, řekla
ste, že byla taková hodně kulturní, takže myslíte, že třeba
odebírala noviny nebo nějaké přehledy,
MM: no kinoreví ((Kinorevue)).
JV: kinoreví ((Kinorevue)) odbírala.
MM: no, kinoreví ((Kinorevue)).
JV: hm, pravidelně?
MM: pravidelně, no a já sem to samozřejmě taky četla, takže tam byly
informace vo všem, teď sem nedávno šla kupovat jedné známé něco do
antikvariátu a tam ještě jedno kinoreví ((Kinorevue)) měli a
prodávali.
JV: a když ste se, když ste pročítala to kinoreví ((Kinorevue)), tak
třeba, bylo to tak, že by vás třeba nějaký film zaujal a řekla ste,
babi, pojďme radši na tento film, ten chci vidět já, [nebo ste to
vždycky nechala na tu babičku]
MM: [ono tam, ono em] nechala sem to na tu babičku a ono v té
kinoreví ((Kinorevue)) ani tak nebylo o těch filmech, bylo tam
hlavně vo těch hercích.
JV: hm
MM: bylo tam sice, hraje v tom a v tom filmu, ale teď tam bylo
popisovaný, ten herec, co a jak, obrázky těch herců, takže to
kinoreví ((Kinorevue)) myslím si, že bylo spíš o těch hercích než o
těch filmech.
JV: hm, takže nějaké anotace delší tam nebyly.
MM: ne, ne. teď sem se dověděla zajímavou věc, včera sem to přečetla
v knížce půjčené od mé dcery. všechno, co sem v životě potřeboval
sem se naučil v mateřské školce ((Všechno, co opravdu potřebuju
znát, jsem se naučil v mateřské školce)), je to báječná knížka, a
tam sem se ((smích)), tam sem se dočetla, já si vzpomínám i na ty
americké filmy, který ještě tak, v tom osumatřicátým roce, co tady
byly, byly to ty velkofilmy, Greta Garbo, jo, a vzpomínám si na film
Hraběnka Walewská, kde hrála Greta Garbo a Napoleona hrál herec,
který se menoval šárl boajé ((Charles Boyer)) a včera sem tam v tom,
v té knížečce, se dočetla, že byl, hrál milovníky se všema těma star
holyvůdskýma ((Hollywood)) tehdy, a přitom ve skutečnosti byl
pětačtyřicet let ženatý s jednou ženou, kterou velice miloval a když
ona umřela na rakovinu, tak za dva dny na to on spáchal sebevraždu.
JV: hm
MM: takže se člověk po tolika letech dozví vo ňákým herci a von hrál
toho Napoleona a vynikajícně, to byl Napoleon tak jak je na všech
těch kresbách a malbách.
JV: pamatujete si třeba dobové plakáty, vývěsky nějaké, poutače na
film?
MM: no, bývaly. bývaly, a bývaly dost a zajímavý je, že víc na mně
zanechaly jako dojem a víc si vzpomínám, em poutače, kde bylo to
kreslené. nebylo to, nebyla tam fotografie z toho, ale bylo to
kreslené, a myslím si, že tehdy jich bývala většina.
JV: ulpěl vám nějaký v paměti anebo byl nějaký třeba tak výrazný,
pro vás, když ste šla po té ulici, že by na vás zapůsobil a řekla
ste si tak tohle musím vidět, nebo tohle vypadá fakt zajímavě, tohle
chci vidět.
MM: no tak přesně na ňáký určitý si nevzpomínám, ale, ale vím, že
teda bývaly některý, jako dost působivý, ale já mám pocit, že sem si
to podle tohoto nevybírala.
JV: ne, ne. a předpokládám, že asi ani přátelé vás neovlivnili ve
výběru filmu.
MM: ne, ne.
JV: všechno to bylo asi skrze tu vaši babičku, která byla [takový
jako zdroj]
MM: [ano, ano, ano] babička, babička to byla opravdu člověk v mým
životě, které sem všechno věřila a na kterou se vždycky a dala a na
která mně nikdy nikdy špatně neporadila. jinak ostatní lidi sem
vždycky brala velmi skepticky.
JV: hm. em sem se ptal, jakou roli hrál film v životě, nebo mezi
dalšími kulturními aktivitami vaší babičky, tak ste řekla, že
poměrně vysokou, u vás to bylo jak? byl pro vás film důležitý?
MM: no,
JV: důležitější než třeba četba knih nebo chození do divadla? což
asi ano, protože ste řekla, že ste, nebo tak ňák sem vydedukoval, že
ste asi do kina chodila radši než do divadla, ale...
MM: no to bylo daný tím, že, to kino, to divadlo bylo takový prostě
svátečnější, a tam je to všecko tak bezprostřední,
JV: divadlo že bylo sváteční.
MM: divad- divadlo bylo svátečnější, ale potom, jakmile sme se
odstěhovali z Brna,
JV: hm
MM: no tak to byly menší města, tam kina všude byly, no ale divadlo
se hrávalo sporadicky, jo, třeba v Uherském Hradišti, jo, Slovácké
divadlo, ale to tehdy hrávalo, teď to bylo v sokolovně samozřejmě ta
sokolovna to nevypadalo jako divadlo, jak sem byla zvyklá tady
z Mahelova ((Mahelovo divadlo)), z toho, takže tam ty divadla už
potom tak nějak moc na mě nepůsobily, i se mně zdálo, protože sem
byla zvyklá tady na výkony těch herců, tak tam sem to dost jako
kriticky viděla, takže tam ty kina potom, co sme byli mimo Brno, ty
kina byly teda vlastně lepší než to divadlo. tam se to změnilo. a
když sme se vrátili do Brna, jo, tak se to zase vrátilo zpátky a mám
už sto padesát let předplatný v divadle, už chodím sama, protože ty,
co se mnou chodili, už tam nedojdou, jo, každý rok si říkám, už si
to nevezmu, <a zase si to vezmu> ((smích))
JV: to je dobře. ale ještě teda předtím než ste se odstěhovala, mimo
Brno, tak v této době toho dětství, puberty, dospívání, tak v téhle
době to kino hrálo jakou roli, bylo to důležité?
MM: no, bylo, bylo. já sem se vždycky na to kino strašně těšila.
JV: em pamatujete si třeba ještě že ste viděla černobílý film? ee
teda že ste, ne ((smích)), pardon, že, že ste
MM: <to byly všechny> ((smích))
JV: jasně. že ste viděla ještě, že ste byla na filmu, který by byl
němý nebo už si pamatujete jenom zvukový filmy.
MM: ne, ne, ty si nepamatuju. to už neběželo, když já sem začla
chodit do kina, tak to už všecko,
JV: všecko bylo zvukové už.
MM: všecko bylo zvukové, všecko.
JV: takže třeba ani filmy, kde by byl doprovod na klavír,
MM: ne, ne, to sem neviděla. ale, ale bývaly v té Lucerně
((Lucerna)) kdysi za mého nejranějšího mládí, tam opravdu ještě,
sice se mluvilo, ale někdy tam býval ještě stával bokem klavír a ten
na to něco hrál, jako doprovod k tomu.
JV: takže ten film byl zvukový.
MM: ten film byl zvukový ale ještě
JV: ale zároveň,
MM: ano.
JV: zároveň [tam byla ta produkce]
MM: [ano, protože] protože to, tak jak dneska máte ty filmy
podbarvený tou hudbou prakticky pořád, tak tam, tam to nebylo tak,
jo, čili tam jako třeba před tím filmem a předtím, to bylo vlastně
tam jenom mluvilo, ale ten zvukový doprovod nebyl. tak on tam
opravdu, taky sem si až teď na to vzpomněla, bývalo to tam, jo,
klavír,
JV: to trvalo tak do kdy, jak dlouho si to ještě pamatujete?
MM: no tak to bývalo jenom, já nevím tak, do těch deseti let mých,
potom už ne.
JV: to znamená do roku třicet pět.
MM: třicet pět.
JV: pak už ne.
MM: pak už ne.
JV: pamatujete si třeba za války, předpokládám, respektive ke konci
války, že by už nějaký film byl kolorovaný? barevný?
MM: no dyť já vám říkám, já sem viděla filmy se šírly templovou
((Shirley Temple)), kde konec toho filmu byl barevný, ale vopravdu,
tak jak vy to říkáte, já nevim jestli to existovalo už tehdy, ale to
vypadalo skutečně jak ty kolorovaný fotografie.
JV: a to teda [bylo]
MM: [a Němci] měli už barevný.
JV: takže za protektorátu už ste viděla barevný film.
MM: ano, ano.
JV: hm a viděla ste teda současně s tou šírly templovou ((Shirley
Temple)), to bylo teda ještě před okupací,
MM: ano, ano
JV: to znamená v těch [třicátých letech. na konci třicátých let.]
MM: [ano, ano, ano, ano]
JV: hm
MM: no to byl dojem tehdy, to sme byli úplně unešení.
JV: bylo to pro vás důležité pak třeba při tom výběru těch filmů,
jestli jít na film, který by byl kolorovaný nebo barevný?
MM: ne.
JV: ne, to ste
MM: ne
JV: [takhle nikdy, jo]
MM: [ne, vůbec] ne. to je podle obsahu, ale tady toto nehrálo roli.
JV: em, bylo důležité z jaké byl ten film země? jestli byl z Francie
nebo z Německa, z Ruska, z Ameriky, třeba, možná ani ne tak pro vás,
ale třeba pro tu vaši babičku, myslíte že to bylo důležité?
MM: já myslím že ne, ale my sme většinou chodily to byly samý český
filmy.
JV: český filmy.
MM: samý český filmy.
JV: nelákalo vás třeba jít na americký film.
MM: no ty s tou širlejkou ((Shirley Temple)) byly, to byly americký
filmy, ale jinak si nevzpomínám, že by s tou babičkou že bysme něco
takovýho a tehdy těch českejch filmů byla strašná spousta. tak sme
stačily akorát chodit tak, <protože to ani člověk nestačil> na ty
filmy chodit.
JV: dobře. kdybyste měla tak zavzpomínat, na tu dobu a říct mi, co
pro vás znamenalo, co pro vás znamenal dobrý film, jaký musel
splňovat atributy. nebo, co to vlastně jako bylo, jaký film byste
tenkrát označila že byl dobrý.
MM: no, to myslíte jako, jako dítě ještě? to, to sem neměla
[takovej]
JV: [myslím] už v tý době, dejme tomu druhá půlka třicátých let,
přelom třicátých čtyřicátých let. už takové to přece jenom nabírání
rozumu a větší kritičnosti, kdy už ste se nad těmi věci, věcmi
začala více a hlouběji zamýšlet, tak určitě i tady tohle, ste
řešila.
MM: no mně se, mně se líbily filmy, bylo spousta filmů, kde to byla
vlastně zfilmovaná ňáká, obsah ňáké knihy.
JV: hm, adaptace.
MM: adaptace. a mně se líbily filmy, kde opravdu to odpovídalo mým
představám. třeba Babička, ta byla zfilmovaná několikrát, ale, ta
první Babička, s Terezou Tanskou ((Nataša Tanská)) a s Brzkovou
((Terezie Brzková)), to byla nejlepší Babička jaká opravdu byla, tak
sem si to opravdu představovala. ty ostatní filmy, ty Babičky, už mě
to zklamalo, to už nebylo ono.
JV: to už [nekorespondovalo s vaší fantazií při četbě knihy.]
MM: [ano, ano, ano, ano,] čili, já sem měla ráda takové ty adaptace
ňákých těch, nebo i byly filmy, že to byly divadelní hry a bylo to
udělaný jako film, tak ty se mně velmi líbily, ale jenom tehdy, když
to opravdu odpovídalo těm mým představám.
JV: což je někdy docela těžké, každý člověk má asi [představu trošku
jinou.]
MM: [no, proto] kdysi se mně stalo, už si nevzpomínám co to bylo, že
sem napřed viděla film a pak sem si přečetla knihu, a to bylo
báječný, protože já už sem měla ty představy z toho filmu.
JV: a to ste dělala záměrně?
MM: záměrně, jo.
JV: záměrně. a vy ste si nezkazila ee zážitek z toho filmu. kdyby ne
nedej bože ste [měla]
MM: [ne] chtěla sem zkusit jaké to je. a opravdu potom když sem to
četla, tak sem viděla,
JV: tak se vám zobrazovaly ty, ty obrazy, které ste viděla v kině,
hm. a myslíte, že vás to třeba nějak neochudilo? protože to už byly
jako obrazy, které vlastně byly dopředu někým [vyrobený.]
MM: [já myslim] že ne. ve většině případů to bylo obráceně. a já už
sem nějakou představu měla, a teď když se to, mně se ten film líbil
i tak, ale když se to neshodovalo s tou mou představou a když sem
viděla třeba, jak sem mluvila o té Babičce ((Babička)), několik těch
zfilmování, tak prostě nejlepší byla, a zajímavý je, že co sem
mluvila se známýma, jo, potom už jak dospělá, co sme chodili do kin,
tak sme se vo tom bavili, tak většinou sme měli stejný názor. čili
to asi nebylo jenom že byl to byl můj názor, ale, ale prostě něco
bylo udělaný tak, že to skutečně odpovídalo představě spousty lidí.
JV: ee dobře, tak tohle je určitě zajímavá věc, ale ještě teda, ňáké
další kritéria pro dobrý film, byly by? třeba em ve zpracované
látce, když teda odhlédneme od těch adaptací, filmy, které neměly
předlohu nebo ste třeba neznala, nečetla, ale jenom film sám o sobě,
který ste viděla, tak ten by splnil, musel splňovat nebo splňoval
jaká kritéria, aby pro vás byl dobrý.
MM: no, já si třeba vzpomínám, že hrozně se mně líbil, jak sem
mluvila o té, Hraběnky Walewské ((Hraběnka Walewská)), tam tak Greta
Garbo a šarl boajé ((Charles Boyer)), to mně teda hrozně zůstalo
zůstalo v paměti tady to. ale to už to už sme něco teda vo tom, něco
málo sem vo tom věděla, ale né moc. ale opravdu to byly, no, půs-,
moc, potom když už sem byla, když už sem měla tak, těch dvanáct
třináct roků, tak už mě moc nebraly takové ty limonády, víte,
JV: jo
MM: já sem jak byla ta červená knihovna, já sem to v životě nečetla,
já sem si přečetla jednu a to mně stačilo nadosmrti.
JV: a čím myslíte že zrovna tehle film vám utkvěl v paměti tak moc.
MM: no, ti herci byli teda vynikající, potom to je, to je, po tom
Napoleonovi to je prostě vždycky něco vynikajícího, drama něco
takového,
JV: hm
MM: no a samozřejmě asi taky výprava, na tehdejší dobu.
JV: a co se týče třeba žánrů, upřednostňovala ste nějaké žánry víc?
MM: no, ani ani ne, ale neměla sem ráda takový ty limonády, který
nic neříkaj.
JV: em limonády sou ve vašem pojetí romantické komedie.
MM: ((smích)) nemusí to být komedie, <může to být aj vážný>. ale
takový kde se prostě
JV: banální.
MM: banální, správně, banální. to teda to mě nebralo.
JV: vy ste si vy ste si připadala uražená jako divák.
MM: ano sem si říkala, takový pitomosti, na to se nemusím dívat.
JV: hm ale jinak co se týče třeba drama, detektivka, [romantika,]
romantická komedie
MM: [no tak] no vždycky sem měla raději drama nebo detektivku něž tu
romantickou komedii, měla sem prostě ráda, když o něco de.
JV: když je to spíše podáváno v té vážnější rovině.
MM: ano, ano.
JV: ale zároveň říkáte, že ste apriori ne, neodsuzovala ani
[romantickou komedii nebo komedii]
MM: [ano, ano, ano]
JV: šla ste na nějaký film vícekrát? pamatujete si, že byste, že se
vám tak líbil, že byste si řekla, že ještě ho musíte vidět a šla ste
na něj jednou, dvakrát, třikrát.
MM: ne, no v tehdejší době ne.
JV: ani s babičkou ani bez babičky.
MM: ani s babičkou, no bez babičky už <vůbec ne> ((smích))
JV: né tak rozumíte, už ta čtyřicátá léta, už ste chodila sama]
MM: [ne ne ne, to to si nevzpomínám]
JV: chodila ste [někdy]
MM: [jo]
JV: no, povídejte
MM: eště a eště sem měla ráda veselohry.
JV: veselohry.
MM: veselohry, ale ještě nedávno sem o tom přemýšlela jak je to
možný. mně se, ale to už sem nebyla dítě, mně se em nelíbily a někdy
mně vadil Burian ((Vlasta Burian)).
JV: hm
MM: ten jeho způsob vtipu. a připadalo mně to takový, no jak pro
hloupý.
JV: lidový?
MM: ne, takový, já nevim, prostě sem ten vtip nesnášela, a teprve
jako dospělá,
JV: hm
MM: když sem potom ty filmy viděla, tak sem na to přišla, že v tom
něco je.
JV: takže vlastně s vývojem, vašim, ste začala se na to [dívat
jinak]
MM: [teprv to,] dívat jinak, no. a veselohry sem měla teda taky
ráda.
JV: tak em, to je docela zajímavé, rozlišujete význam mezi
veselohrou a komedií?
MM: no, ano.
JV: jaký je teda podle vás rozdíl mezi veselohrou a komedií.
MM: no, podle mě veselohra je něco, takového veselého přirozeně a
komedie už je to trošku jako, přehnané.
JV: hm, no ta hranice někdy může být docela jako tenká.
MM: no, ano
JV: dobře. to je tak jako mimo, ale mě to zajímalo jak ste to
tenkrát definovala nebo vy říkáte veselohra a já sem říkal
romantické komedie, komedie, tak kde kde jako je ten rozdíl pro vás.
už sme to vlastně nakousli, ale ještě nějaké ty jiné druhy zábavy,
řekla ste, že ste četla knížky, ne teda červenou knihovnu, tu ste
ráda [neměla]
MM: [ze zásady] ((smích))
JV: a že ste chodila i do divadla, někdy i místo maminky [jako
náhradnice]
MM: [ano, ano]
JV: a s babičkou samozřejmě do kina,
MM: ano
JV: pravidelně, často a ráda. ale ještě mě napadá, třeba když ste už
byla starší, to znamená za války, chodili ste třeba někdy někam
tancovat?
MM: za války se nechodilo, protože to <neexistovalo>
JV: ani třeba natajno ste nechodili nikam?
MM: no, i taneční byly tajný.
JV: hm
MM: my sme, když sme měli prodlouženou s dlouhýma šatama, tak sme si
je musely na ulici vyhrnout, pod kabáty aby to nebylo vidět. protože
to neexistovalo někde. tady to tancování, a to sem milovala, to
začlo v pětačtyřicátým roce.
JV: po válce.
MM: to bylo pak vš-, ano, to bylo všude. všude tak ty taneční
kavárny, plesy a zábavy, dneska to už není nic.
JV: takže za války, za války, ee ste nechodili ani [tajně si někam]
MM: [ne, ne,] no ale já si myslím, že to ani neexistovalo, že to
bylo strašně přísný tehdy, to by si byl nikdo kdo to pořádal, to by
si byl nikdo nedovolil.
JV: a em sportovala ste?
MM: normálně, plavala sem, lyžovala sem, bruslila sem,
JV: sem se ptal na ty volnočasové aktivity, kromě tedy těch
kulturních, [tak tak jestli ste ten čas trávila ještě nějak jinak]
MM: [ano, ano, ano, ano] no třeba hodně sem chodila bruslit, protože
my sme bydleli v té Masarykově čtvrti, a tam eště dodneška ještě v
zimě je tam o dva stupně chladněji než tady ve městě, jo a tehdy to
bylo zvlášť, a tam bylo, jako je Vaňkovo náměstí, tak tam bylo
kluziště, přírodní, Helgoland, tedy teda tam byl led vždycky. takže
sme chodili pravidelně bruslit.
JV: třeba na výlety ste chodila?
MM: jo jo, na výlety sem chodila, na výlety sem chodila s mým
tatínkem a s mou babičkou, páč maminka <vodmítala chodit> a to sme
chodili moc, ježiš, to sme, já se pamatuju ještě třeba v Králově
Poli, tam jak je semilaso ((Semilasso)), tam byla konečná, smyčka a
vod tamtud se na Vranov, na Soběšice, jo, to se všude chodívalo
pěšky.
JV: dávala ste těmto aktivitám volnočasovým em třeba přednost před
kinem?
MM: ne, já sem nedávala ničemu přednost. já sem, prostě třeba v létě
se víc chodilo.
JV: takže by to bylo tak, že třeba, dneska ste měly jít s babičkou
do kina a vy ste, najednou vám vyvstal v programu další možná
aktivita, jako alternativa, takže byste ji možná upřednostnila a šla
radši nějak na výlet, nebo někam hrát volejbal,
MM: ne, to se mně nikdy nestalo. vždycky sme to měly tak rozdělený,
že sme věděly, že tehdy to a tehdy to.
JV: takže
MM: to babička zas neplánovala tak, že když se vědělo, že půjdeme
třeba na lyže nebo tak něco, tak babička nenaplánovala kino.
JV: neměly ste to tak s tou babičkou, že byste měly třeba jeden den
v týdnu jako váš, že byste třeba chodily každou středu pravidelně do
kina.
MM: no, no, my sme chodívaly v sobotu.
JV: v sobotu ste chodívaly.
MM: v sobotu sme chodívaly.
JV: každou sobotu ste chodívaly.
MM: ano
JV: hm a v rámci pracovního týdne?
MM: ne
JV: ne, hm
MM: ne
JV: mě právě zajímá vlastně kdy ste chodily vlastně v tom týdnu.
MM: no protože ono se, ono, já si vzpomínám, že asi jednou nebo
dvakrát sme šly a ono bylo to kino poloprázdný.
JV: ještě teď, když se dostanu k tomu samotnému představení,
pamatujete si, kromě přestávky ((smích)) ještě nějaké další jiné
věci, které byly na programu? třeba týdenník, reklama, ňáký kratší
film, předfilm.
MM: a víte že já si vůbec nevzpomínám, jestli ňáký týdeníky tehdy
byly ((smích)) [když sem byla jako dítě]
JV: [ty byly až za války] teda.
MM: no tak to nebylo nic, to se rovnou začal promítat ten film.
JV: když ste chodila s tou babičkou v těch třicátých letech.
MM: ano, to se rovnou začal promítat film.
JV: a když ste mluvila vo těch přestávkách, tak ty byly, že ten film
se uprostřed přerušil,
MM: ano
JV: byla pauza,
MM: ano
JV: nevím jak dlouhá, pět deset minut?
MM: ano
JV: a pak se to dopromítalo.
MM: běželo to dál, ano.
JV: a to bylo pravidelně nebo jenom občas.
MM: no, ze začátku to bylo pravidelně. já si myslím, že to bylo z
nějakých technických důvodů.
JV: a pak už to teda ten film byl celý, pak už se nepřerušovalo.
MM: celý, ano.
JV: a to bylo tak zhruba od jaké doby? v jakých letech?
MM: hm, to nedovedu vodhadnout.
JV: takhle, chodila ste už na gymnázium nebo třeba ještě na obecnou
školu.
MM: no
JV: bylo to pozdějc?
MM: no, ne ne ne, to určitě když sem chodila na gymnázium, tak už to
nebylo.
JV: to už to nebylo. a co se týče toho protektorátu, když už ste
začala chodit na konci války, tak tam pamatujete si na ty, na ty
týdeníky, které byly [před filmem?]
MM: [no, no] ty týdeníky to bylo hrůza, protože to všecko, to bylo
jenom válečné. kde sme zvítězili,
JV: propaganda.
MM: propaganda k tomu, no.
JV: jaký to na vás zanechávalo dojem? brala ste to všechno tak jako
s nadhledem nebo,
MM: no, no [někdy]
JV: [že už ste] byla poměrně stará, ne stará, ale vyspělá.
MM: no, dobře, ale přesto přesto někdy teda ty tam z těch z toho
bojiště a tam z toho, někdy to bylo hrozně škaredý, někdy sem z
toho, někdy vám, vás, vám to dovedlo zkazit i ten film.
JV: hm takže pak ste to řešila, vracela ste se k tomu v myšlenkách
více než k tomu filmu samotnému.
MM: no ne, když sme pak šly domů, no tak sme se snažily bavit o
něčem jiným.
JV: a nikdy ten, nikdy ten týdeník, respektive jeho obsah
nevstoupilo do té vaší řeči? nezačaly ste se bavit na to téma?
MM: no, začaly ale vždycky, většinou sme to odsoudily že to bylo
hrozný a snažily sme se vo tom, se jako nebavit. páč to bylo, to
bylo jako ve všem, ze všeho, všude,
JV: takže to bylo hrozný v tom, v těch hrůzách válečných nebo hrozný
v tom, v té očividné propagandě.
MM: v té, no bylo to horší než když ste si to třeba přečetl v
novinách, jo, protože tam to bylo vidět.
JV: ňáké reklamy třeba ještě? byly před filmy? už třeba i ještě za
toho protektorátu nebo těsně před válkou?
MM: no tak za toho protektorátu ne, ale mám pocit, že před tou
válkou ještě jo. že někdy bývaly reklamy.
JV: a ňáké krátké filmy? kraťasy?
MM: hm
JV: že třeba by ten program byl složen z krátkého filmu, jakožto
předfilmu,
MM: a pak
JV: a pak toho hlavního filmu na který ste šla.
MM: no tak málokdy, ale taky někdy ten krátkej film byl. ale ty
reklamy bývaly, ty reklamy bývaly.
JV: foršpan. foršpan byla vlastně něco jako trajler ((trailer))
dneska, krátká ukázka z filmu, který se bude uvádět v dohledné době.
MM: to ne.
JV: nepamatujete se.
MM: to nebylo, to nebylo.
JV: tyto doprovodné části programu, aspoň trošku vás zajímaly? nebo
to bylo pro vás jenom jakoby to nutné zlo, co musíte teda vidět,
jako třeba ten předfilm, a až se dostanete k tomu filmu, na který
opravdu ste šla?
MM: no, podívala sem se na to, ale šlo mně vždycky o ten hlavní
film.
JV: jestli vás to bavilo třeba jenom to sledovat, na to se ptám.
MM: no tak mě baví všechno ((smích))
JV: ((smích)) takže to nebylo jenom jako nutné zlo.
MM: ne ne ne.
JV: bylo to pro vás zajímavé.
MM: ne, všechno, všechno je zajímavé, všechno, co člověk vidí a co
se dozví, je zajímavé.
JV: jo ještě jedna věc, byla ste někdy přítomna promítání filmu v
domácnosti, třeba u nějaké vaší kamarádky, že by třeba tatínek její
měl doma promítačku a pouštěl vám.
MM: no to, ale jakých filmů? takových těch domácích.
JV: může být.
MM: no ano, ano.
JV: [většinou samozřejmě domácí.]
MM: [ano, ano, ano] takových těch a to sme taky měli.
JV: taky ste měli doma.
MM: ano, ano, to taky sme měli.
JV: a často ste se na to dívali jako rodina, sešli ste se?
MM: no, tak moc často ne, no většinou to bývaly ňáký dovolený nebo
něco takovýho a to když sme se sešli, tak sme se na to dívali, ale
že bysme si to nějak pořád promítali, to ne.
JV: takže to pro vás nebylo něco exotického, brala ste to spíš jako
normální věc.
MM: ano, ano.
JV: s tím, že to měly i ostatní rodiny.
MM: no, no.
JV: a co se týče těch rodinných filmů, viděla ste i nějaký jako
fikční filmy, třeba pohádku nějakou kreslenou nebo
MM: ne, to sem, to sem neviděla, ale viděla sem filmy, kde jako to,
to tehdy se domluvila skupina nás, to bylo myslím v tom Kyjově, a to
jako že sme si vymysleli vopravdu děj, jako takový něco krátkýho a
teď sme to skutečně zahráli a zfilmovali sme to a pak sme se na to
dívali.
JV: a to už ste byla starší, to vám
MM: tak to už sem byla dávno dospělá.
JV: to už ste byla vdaná.
MM: ano. to sme se tehdy vo to vopravdu pokusili a bylo to vopravdu
zajímavý.
JV: máte ten film ještě?
MM: ne, ne ((smích))
JV: nevíte kde skončil.
MM: <ne, to vůbec nevim> sem se ixkrát stěhovala, tak to vůbec
nevim.
JV: mohlo by být docela zajímavé to dohledat.
MM: ale dneska je těch vymožeností tolik a nakonec teď nedávno,
zemřel nám v rodině tchán od mé starší dcery, my všichni, pořád něco
slavíme, páč je nás moc a všichni, všichni se vždycky sejdem. a on
jediný dělal fotografie, všichni ti vostatní to dělají já nevím přes
co, takže se to musí promítnout, jo,
JV: hm
MM: přes počítač nebo přes televizor. a to byly jediný fotky, na
který se vopravdu člověk mohl podívat. protože když přindu k jednomu
nebo k druhýmu zeťovi a řeknu mu, ty, poslouchej, to cos udělal
minule, já bych se na to chtěla podívat. a on říká, ale víš, já teď
nemám čas, až nás bude víc a já si to musím všecko nachystat. takže
to je na nic.
JV: maj to v počítači všechno.
MM: jo, to je na nic.
JV: tak ono to jde i vytisknout jako.
MM: no dobře, no.
JV: nebo vyvolat ve fotošopu ((fotoshop)), to není problém. no ale
dneska to už nikdo nedělá, [je pravda, že většina lidí si to
uchovává v počítači.]
MM: [no dobře, ale to je když máte] doma, když si na něco vzpomenete
a teď máte doma fotky,] protože je to dneska s datem, se vším a teď
se chcete na něco podívat, tak se na to můžete podívat. tam se na to
můžete taky podívat, ale až se uráčí to nachystat všecko, jo.
JV: by vám to mohl poslat po internetu domů.
MM: internet doma nemám.
JV: nevedete.
MM: nevedu. <to jednom když něco potřebuju, tak otravuju svoje
dcery> aby mně to na internetu nahledaly.
JV: neláká vás to, že byste se na internetu naučila.
MM: ne já, já kdybych ho měla, no snad bych se to naučila, já
kdybych ho měla, tak to by byl, já sem pořád někde venku, pořád
někde chodím, po známých, po tom, po tom. u toho se musí sedět doma
já kdybych si u toho sedla,
JV: myslíte, že byste u toho zůstala ((smích))
MM: <u toho zůstala>, jo. a to nejde.
JV: a tak samozřejmě pokud máte další aktivity, [tak proč,]
MM: [já jich mám moře.]
JV: proč trávit čas u počítače.
MM: takže týden, týden sedum dní je krátký.
JV: to vám myslím můžou závidět i mladší lidi jako teda ((smích))
MM: a to mám po té mé babičce, ta jich měla taky tolik.
JV: to je dobře. dobře, tak teď už vlastně my se dostanem úplně na
závěr, k tomu protektorátu, my už sme toho hodně probrali během
našeho rozhovoru, co se týče tohoto období, takže teď už to bude
zase kratší. jenom těsně po válce, vzpomněla byste si, dobře, tohle
není dobrá otázka na začátek tématu protektorát, na to se zeptám na
konci. ale spíš mě zajímá jaká byla ta atmosféra po roce třicet
devět, když začaly platit ty protektorátní předpisy, různá omezení,
restrikce, jak tuhle dobu vnímáte, teď nemyslím jen co se týče
filmu, ale obecněji. jaká byla ta nálada ve společnosti, mezi vašimi
známými.
MM: no ta nálada, ta nálada byla hrozná, protože já si dodneška
vzpomínám, že sem šla ze školy a tatínek mně šel naproti, což bylo
naprosto nebývalé a říkal, tak nás obsadili. na to si vzpomínám, na
mobilizaci, na to si vzpomínám teda velice dobře tady na tohle to.
no a za toho protektorátu to byl, no my sme si nakonec na způsob
toho života zvykli, ale zezačátku to byla hrůza. to když si vzpomenu
na to zatemnění, jaké bylo. teď my sme s tou školou, my sme většinou
měli školu odpoledne, protože sme neměli vlastní budovu. my sme
končili v šest hodin a já sem v šest hodin šla domů, třeba z druhého
konce Brna taky sme měli gymnázium kdesi až na Starém Brně, potmě.
protože nikde se nesvítilo, nikde nebylo ani vidět z těch domů, jo,
to světlo. no ale potom nakonec sem si na to zvykla a vůbec mně to
nepřišlo. ale bylo to takový stísněný a čekali sme, tak ten těch,
vod toho čtyrycátýho roku to už se čekalo, jak to teda bude
pokračovat, a vím, že tatínek říkal, že jakmile napadli Rusko, tak
říkal, no tak to, tím to prohráli. taky tehdy řekl a la Napoleon.
no, prohrála to zi-, prohrála zima. no a od, vzpomínám si taky kdy
nás, když nás osvobozovali, tady v Brně Malinovského armáda,
JV: hm
MM: tak byli sme ve sklepě, samozřejmě všechny obchody byly zavřený,
nikde nic nebylo, voda netekla, tak se pro vodu chodilo s kýblem až
na Kraví Horu. a potom, když přišli ti první vojáci, takový ty
jejich přechodný hlídky, no tak každý byl strašně nadšený, že jako
je konec války, ale brzy sme z toho vystřízlivěli.
JV: hm
MM: a eště, eště tady toto, to je úplně mimo teda. po tom
pětačtyřicátém roce, zase vznikly ty různé strany, a teď sem nedávno
mluvila s jednou známou, ona mně říkala, poslouchej, jak to tehdy
bylo, bylas v ňáké straně? a já říkám ne. nebyla sem v žádné, ale na
schůze sem chodila ke všem. k lidovcům, komunistům, národním
socialistům, ke všem. protože sem chtěla vědět, co všichni
vykládají. a je to dobře, protože se člověk takhle snáz orientuje.
JV: teď když se dostanem k těm kinem, ee k těm kinům, zpátky,
konkrétně, byla některá kina, nebo vědělo se o ňákých kinech, že sou
německá, nebo spíš česká. že tam chodí Němci nebo Češi. byla ňáká
taková znalost ve společnosti? nějaké takové vědění? vzpomínáte si?
se říkalo, tam nechoď, tam chodí Němci, nebo...
MM: ne, to, to si nevzpomínám, možná že to bylo podle toho, jaké
byly filmy, ale ty filmy byly tehdy zábavný, to byly filmy, to
nebyly ňáký propaganda nebo něco vojenskýho, to nebylo, akorát to
bylo v těch týdenících. ale to si tady tohle to si opravdu že by to
bylo tak rozrůzněný, to si nevzpomínám, no ale vono Brno, dyť vono
Brno bylo, tady bylo spousta Němců, tady bylo
JV: třetina Němci.
MM: no, tady bylo německých obyvatel moc. u nás v ulici, tam bydleli
v každým druhým domě tam bydleli Němci, ale to byli Němci, kteří
byli slušní, kteří tam zůstali, pak měli problémy, byli odsunutí a
nevím co všecko, jo, to byli normální lidi.
JV: co se týče těch jazykových otázek, tak, ty filmy byly v němčině.
nebo byly v češtině s německými titulky.
MM: ano.
JV: na to si pamatujete.
MM: ale to mně teda nedělalo žádnej problém, protože, protože my sme
měli, na tom gymnáziu dennodenně němčinu,
JV: hm
MM: á
JV: tu ste měli už před válkou? nebo až [za války.]
MM: [ne, ne, až] za války. dennodenně sme měli němčinu a eště sme
měli třeba matematiku jednou týdně jenom v němčině. dějepis, jenom v
němčině. takže já sem němčinu ovládala tak, že to mně nedělalo
naprosto žádnej problém.
JV: mně jenom de o to, jestli si pamatujete, že by s tou okupací ta
němčina vstoupila do života, nejen teda že se vyučovala na školách,
ale že by vlastně názvy, [plakáty, titulky]
MM: [no, no byly, no všechno] všechno bylo.
JV: všechno bylo. české filmy [beze zbytku byly taky ee z titulků]
MM: [všechno, ano samozřejmě, no všechno, ano, ano, ano, ano]
všechno, všechno.
JV: co se týče třeba Židů, měli nebo vědělo se, že třeba Židé
nesmějí navštěvovat určitá kina?
MM: podívejte, to, já vlastně když to řeknu, tak vlastně to řeknu
tendenčně. jaký já sem tady po této stránce já sem přebrala názor
mého tatínka. můj tatínek, moje maminka velmi ráda chodila nakupovat
do židovských obchodů. já dodneška vím, kde ty obchody byly, jak se
ti lidi menovali, byla sem tam ixkrát s ní, byli to opravdu
obchodníci strašně ochotní, všechno, ale tatínek je neměl rád,
protože tatínek byl na městě, na regulačním oddělení, a byli už
tehdy regulační plány a on měl zkušenosti s nima, že ti velcí
továrníci, třeba Khon, co měl cihelnu no a podobně, se pokoušeli tak
jak je to dneska běžný, tam by si chtěl něco postavit, to nejde,
šups obálečku. a tatínek je zásadně s těma vobálkama vyhazoval. a
vždycky přišel dom a s hroznou radostí to řekl.
JV: jo, a tatínek teda, ta jeho pozice byla, on byl úředník, [který
měl na starosti územní plánování?]
MM: [on byl u, on byl] vedoucí regulačního oddělení.
JV: regulačního oddělení. a to měl na starosti věci, týkající se
infrastruktury, nebo zástavby,
MM: no, to byly regulační, ee zástavby, zástavby. co kde mohlo být.
no a tady, a tady s tímhle tím, jak to říkáte za toho protektorátu,
tak já si jasně, a mimo to tatínek tvrdil, že Brno z velké části
ponem- poněmčovali Židé, protože oni měli většinu těch velkých
továren, a všichni uměli česky, ale všichni mluvili německy, a to
vím, že sem se tehdy nad tím pozastavila, oni měli to označený tou
hvězdou, pokud jeli v tramvaji, to byly ještě ty otevřený tramvaje,
tak museli stát jenom na tom otevřeným nástupišti, nesměli do vozu,
a to sem ixkrát zažila, že oni tam stáli, dva, a bavili se spolu
německy. přestože teda, jako, zrovna tak jak si vzpomínám na to, to
je zajímavý, měli sme domácí švadlenu, která přinesla k nám, já
nevím v kterém roce majn kamf. ((Mein Kampf)) no, kde teda vlastně
už všechno bylo napsané.
JV: to byla Němka, ta švadlena.
MM: né, to nebyla Němka. vona to někde, já nevim kde to její manžel
sehnal, jo, a vona úplně vyděšená nám to ukazovala ať si to přečtem
co, protože tam to bylo všecko napsaný. a vím, vzpomínám si jasně,
jak můj tatínek se na to díval a říkal, a tatínek byl teda dost
realista a dost měl to, a říkal to sou nesmysly.
JV: dobře, tak ještě co se týče toho zákazu, na ten si pamatujete,
že by byl a že by se dodržoval třeba?
MM: jaký?
JV: vstupu do kina Židům.
MM: ano, ano.
JV: byl zákaz.
MM: ano no samozřejmě, když ne do tramvaje, tak to už vůbec ne.
JV: tak ta tramvaj tam bylo to vyhrazené.
MM: no to bylo jenom, to bylo jenom
JV: nebyl absolutní zákaz.
MM: ano, dovnitř ne.
JV: kdežto u těch kin byl absolutní zákaz. [takže tam nesměli]
MM: [absolutní, ano]
JV: a nebyly ňáké kina, které, nebo kino, kam by Židé naopak mohli,
[že by to bylo jejich kino]
MM: [ne, ne, to neexistovalo.]
JV: a tento zákaz se myslíte absolutně dodržoval, nebyla ste někdy
třeba svědkem toho že...
MM: ne, to se určitě, určitě dodržovalo, protože to byly takový
sankce za to, že to, to nikdo neriskoval.
JV: tenkrát, v té době ste chodila do kina, to už ste asi říkala
méně.
MM: no, ano.
JV: méně často. takže ty vaše návyky se změnily, říkala ste že
MM: no, to, těma okolnostma,
JV: byl strach
MM: to nebylo jenom, zaprvé v těch kinech to co bylo, tam bylo málo
kdy něco, že by to člověk musel vidět zaprvé a zadruhý ste se musel
do toho kina nějak dostat a dostat se potom domů, jo, to bylo pěšky,
potmě.
JV: a co se týče těch preferencí, to ste chodila teda, když už ste
šla, tak ste chodila ještě s babičkou? za té války?
MM: no, zezačátku ještě ano, potom už ne.
JV: to [vám bylo čtrnáct let asi.]
MM: [ano, potom už ne. ano,] to ještě s babičkou.
JV: a později ste už třeba chodila sama? když vám bylo [těch
šestnáct, sedumnáct]
MM: [sama, sama sem nikdy] nechodila,
JV: nikdy ste nešla.
MM: buď sem chodila s babičkou nebo sem chodila s mládencem. sama
sem zásadně nechodila. sama chodím do kina až teď, když <už su stará
a nemá kdo chodit se mnou,> jinak sem vždycky chodila s někým.
JV: takže buďto babička nebo mládenec.
MM: ano.
JV: a kamarádka třeba, dvě holky
MM: no, já co sem měla ty kamarádky, oni takovýdle věci vůbec je to
nezajímalo.
JV: nechodily do kin, do divadel.
MM: do divadel už vůbec ne.
JV: ale do kin taky ne.
MM: no, hrozně málo.
JV: a trávila ste s nima aspoň volný čas sportem, nebo těmi výlety?
aspoň, když už teda na tu [kulturu moc nebyly]
MM: [no tak, no tak ano.] no tak třeba to bruslení, lyžování a
takový věci, to, to ano. ale víte že to je zajímavý, že to tak
říkáte, že to opravdu tolik lidí nechodí do kina do divadla, nic, a
nechodilo ani.
JV: no tak teď chodí už určitě málo, ale tenkrát právě mě zajímalo
MM: taky ne, za té republiky taky ne. to se sedělo doma večer u
rádia.
JV: to ste poslouchala ale taky.
MM: no ježiš, já dodneška já mám dva transistory, jeden mám v
kuchyni a jeden mám v ložnici a to mám puštěný nepřetržitě, na
televizi se dívám pokud tam je něco k dívání až večer. ale jinak,
při tom můžu dělat, při tom se můžu pohybovat, kdežto u té televize
se musí sedět jak ta pecka a koukat na ty pitomosti.
JV: takže na televizi se moc nedíváte. ani na čété dva? ((ČT 2))
MM: prosim?
JV: ani na čété dva? ((ČT 2))
MM: né, já se dívám na čété čtyři. ((ČT 4))
JV: jo, počkejte
MM: ta je lepší.
JV: to je ee sport nebo zpravodajství?
MM: ne, to je zpravodajství s komentářema.
JV: jo, počkejte, čété čtyři, ((ČT 4)) není to čété dvacet čtyři
((ČT 24))? dyť čété čtyři ((ČT 4)) je sport.
MM: ano, no čété dvacet čtyři ((ČT 24)), ano. to jsem se špatně
vyjádřila.
JV: ((smích)) já [sem si říkal jako že]
MM: [čété dvacet, čété dvacet čtyři ((ČT 24))] ano. zásadně na
zprávy a na všecko se dívám tam, protože ta holá zpráva mně nic
neříká, teď si poslechnu ten komentář k tomu.
JV: tak ty události komentáře sou paralelně i na čété jedna ((ČT 1))
večer.
MM: no ale když je tam třeba sport nebo něco na té dvojce((ČT 2)),
tak to tam není.
JV: na čété dvojce ((ČT 2)) bývá jako třeba filmový klub.
MM: no tak pokuď na té čété dvojce ((ČT 2)) tam bývají skutečně
dobrý programy.
JV: tak to sledujete.
MM: ano.
JV: ještě k tomu protektorátu. pamatujete si na změnu chování diváků
za protektorátu?
MM: no, pokuď bylo to takový všecko utlumený. to i
JV: nějaké hlasité projevy?
MM: hlasité projevy ne. a i i třeba
JV: smích, potlesk, ne.
MM: třeba si vzpomínám některý ty filmy s t- s tím hajnsem rýmanem
((Heinz Rühmann)), to byly vysloveně veselohry, ale ňák to tak lidi
neprojevovali.
JV: vzpomínáte si, že by se třeba hajlovalo? když se na plátně
objevil Hitler?
MM: no tak to sem nezažila.
JV: myslím třeba v týdeníku.
MM: ne, to sem nezažila.
JV: ani nikde jinde.
MM: ne, ne.
JV: takže ono je to třeba tak, že někteří lidé se ze strachu
přidávali. když tam seděli Němci, tak začali třeba hajlovat a
někteří lidé se báli, tak radči se přidali.
MM: no ale pokuď si vzpomínám na Němce vopravdu teda v holínkách a
v uniformách, v tom všem, tak že by teda ňák chodili do kin, tak
teda to to moc nechodili.
JV: ale německé obyvatele, Němci. nemyslím důstojníci nebo ňácí
vojáci, ale obyčejní lidé.
MM: ne to si ňáký takový projevy v tom kině, to si nikdy, to si, to
sem nezažila.
JV: změnilo se to chování a vaše návyky, chození do kina, frekvence,
s blížícím se koncem války? jak ste měla perspektivu, že už byly ty
zprávy, že už fronta postupuje.
MM: no tak samozřejmě že se změnilo, a sice tím, že už sme byli víc
než někde takhle na tu zábavu, tak už sme byli víc upnutí na to,
nemluvě vo tom, že ono teda tak když už se ta fronta blížila, tak
tady toto všecko přestalo. a byly starosti, vo jídlo, o to, o to,
takže, to pak už nepadalo vůbec v úvahu.
JV: ale ještě než teda se začala blížit tak moc, než teda ste žačli
řešit tady ty existenční věci, ale už ste věděli, že už je to jakoby
na dobré cestě, tak třeba chodilo se častějc, nebo už ta atmosféra
byla uvolněnější, ňáký takový mezičas, bylo tam něco takového?
MM: já si myslím, že ne. já si myslím, že to bylo až do konce a pak
se to zlomilo.
JV: když se to zlomilo. hm vzpomínáte si na první návštěvy těsně po
okupaci? po konci války? na tu situaci, na tu atmosféru, euforie
ňáká, nejen na ulicích, ale i třeba během toho sledování filmu?
MM: no tak všichni, všichni tehdy sme čekali, protože to, ty německý
filmy skončily, český prostě za celou tu dobu nic nebylo, no tak sme
čekali všichni, no a napřed sem přišly ty anglický filmy, všechno,
jo, no tak to sme, to sme byli nadšení tím, dojatí, to bylo něco
úplně jinýho.
JV: takže ta atmosféra se viditelně změnila.
MM: ano, ano.
JV: dobře, takže tímhle bysme to asi uzavřeli,
MM: představte si
JV: ano
MM: co člověk, co já sem <všecko prožila> ((smích))
JV: já si dokážu samozřejmě představit, ale, úplně se jako do toho
vcítit nedokážu, protože tyhle věci sou do velké míry jako
nepřenosné
MM: no, ano, to i když budete někomu vykládat, tak to se nedá.
JV: ale mám tady pro vás ještě jednu věc, a ta spočívá v tom, že vám
tady dám seznam filmů a poprosil bych vás, abyste si je, abyste si
ho přečetla, vzpomněla si pokud možno na nějaké z nich, které ste
viděla, a kdyžtak si zaznačila, které patřily k vašim oblíbeným a
MM: no tak počkejte, mám za- zaznačit ty který sem viděla nebo ty
který patřily
JV: no můžete, můžete si zaznačit tužkou nejdřív ty které ste
všechny viděla a pak můžete mezi nimi třeba se zaměřit na ty, které
[vám opravdu utkvěly v mysli]
MM: [jé, Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))]
JV: je [to tak,]
MM: [to bylo krásný]
JV: tyto filmy [sou poměrně rané]
MM: [Ducháček to zařídí, ano]
JV: ty ste vidět asi nemohla.
MM: nemohla, ne.
JV: tady už je rok třicet jedna třicet dva, třicet tři [třicet
čtyři, tady už to začíná.]
MM: [ale ten jo, Lelíček] ve službách ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)), to ano, to neznáte hadimuš- Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) taky.
JV: to už ste viděla v kině.
MM: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) taky. šest žen
Jindřicha osmého taky ((Šest žen Jindřicha VIII.)).
JV: tak kdyžtak si to ňák poznačte a pak pokud byste
MM: můžu to značit sem?
JV: určitě to můžete počmárat jak chcete.
MM: toto sem viděla, ježiš a vono vám to nepíše.
JV: počkejte, no vidíte, máte pravdu, ale já to rozepíšu, tak.
MM: tak, cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděla,
To neznáte Hadimršku, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)), šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to nic,
Mata Hari, Svět patří nám. Sněhurka a sedum trpasliků ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)), ale ten teda, to byla nádhera a vidíte, ten sem
viděla aspoň dvakrát nebo třikrát.
JV: no vidíte.
MM: teď jak sem si na to vzpomněla.
JV: s babičkou.
MM: ten sem viděla, to byla nádhera, nádhera.
JV: vzpomněla byste si kde, kde ste ho viděla?
MM: no v té Lucerně ((Lucerna)).
JV: takže to byly ještě ty třicátý léta [s babičkou]
MM: [ano, ano] to byla krása teda. Ducháček to zařídí, U pokladny
stál, dyť tam máte samýho Buriana ((Vlasta Burian)). To byl český
muzikant, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou teď
nedávno o tom vykládala Zita Kabátová, no, Dobrodružství barona
Prášila, La Paloma, ta byla krásná. neviděli ste Bobíka ((Neviděli
jste Bobíka?)), její voběť ((Její oběť)), to mám dojem, že sem to
taky viděla. Sobota, to si, možná že jo, ale to si nevzpomínám.
JV: jinak sem chtěl říct, tyhle filmy ste samozřejmě mohla vidět i
pozdějc, ale teď jde vo to, aby vy ste je [viděla do roku čtyřicet
pět, jo]
MM: [já sem je viděla tehdy, tehdy, ano, ano]
JV: no a mezi těmi, který ste si teď vyznačila, který vám opravdu
utkvěly v mysli, ňákým způsobem, nebo který byly jenom vaše
oblíbené.
MM: no, utkvěla mně ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)).
JV: hm, takže to ste říkala, že ste byla s babičkou v Lucerně
((Lucerna)),
MM: ano, několikrát, ano. potom To byl český muzikant.
JV: vzpomněla byste si, co třeba pro vás ten film znamenal, ta
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), proč se vám tak moc líbil?
MM: no, tím pádem, že to bylo malovaný, že to byly obrázky, bylo to
tak zidealizovaný všechno, no bylo to krásný, no nebylo, no v tehd-
tehdejší době takový filmy, tak jak dyzny ((Disney)) dělal, tak
JV: tak ona hlavně byla barevná.
MM: no, ano. no potom velice, velice hezkej byl ten minhauzen
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila))
JV: hm, ten ste viděla taky s babičkou? nebo většinu tady těch
filmů, nebo dokonce [všechny ste viděla s babičkou?]
MM: [já si myslím, já si myslím,] že to sem viděla všechno s ní.
JV: a myslíte, že všechno ste viděla ještě v tý Lucerně ((Lucerna))
nebo pak už třeba ty [pozdější]
MM: [toho, toho] minhauzna ((Munchhausen – Dobrodružství barona
Prášila)) a to už bylo za protektorátu a to už, to už sem neviděla
v Lucerně ((Lucerna)), to už bylo v kterým kině nevím, ale to už
bylo někde v kině ve městě. ten Roztomilý člověk, to bylo z novin,
to bylo taky výborný, To byl český muzikant, tam hrál Korbelář
((Otomar Korbelář)) myslím. to bylo, to se mně taky velice líbilo,
to byl, to byl, no to bylo za protektorátu [no tak to bylo
takovejch]
JV: [kdybysme to teď] začali brát od začátku, tak dejme tomu, že
tady to všechno byla ta Lucerna, ale pak už přeci jenom, tydle filmy
MM: tu Sněhurku a sedum trpasliků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem
tam ještě viděla.
JV: hm a pak tady u těch dalších, [mohla byste to]
MM: [to už, to už si myslím] ten českej muzikant ((To byl český
muzikant)), to už asi ne, Roztomilý člověk taky ne,
JV: hm a zkusila byste si vzpomenout, jaká to byla kina?
MM: no to už teda po mně chcete moc ((smích))
JV: jenom tak třeba náhodou, kdyby se vám to vybavilo.
MM: no tehdy sme, sem chodila hrozně do toho Metra ((Metro)) [a do
té Alfy ((Alfa)). no, ty dvě kina.]
JV: [takže, takže se dá říct, že je pravděpodobné,] že to bylo buďto
[Metro]
MM: [buďto Metro] nebo Alfa, ano.
JV: a pořád teda s tou babičkou to bylo.
MM: ano.
JV: třeba nevím, jestli její šepot, Její oběť, pardon, to už je
konec války, jestli třeba to už ste nebyla s přítelem.
MM: no, já nevím, ale já si myslím, toto mám konec války a já
vopravdu nevím, ale já bych řekla, že to byl tak začátek války.
myslíte si, že ta Její oběť, že to bylo tak, to by mě vopravdu
zajímalo ten film.
JV: (..) jo, tak ten film je z roku devatenácet čtyřicet čtyři.
MM: hm, tak to je zajímavý, tak to sem byla, tak to už sem ho asi
neviděla s babičkou, ale já sem měla pocit, že ten film, že ten film
byl z dřívější doby.
JV: je to, je to opravdu rok čtyřicet čtyři, natočil to vajt harlan
((Veit Harlan)), hrál tam kárl radac ((Carl Raddatz)), albrecht
frobn ((Albrecht Froben)), kristýna zédrbau ((Kristina Söderbaum)),
ale em, no, je to opfrgang ((Opfergang))
MM: no tak to né, to už sem viděla určitě s tím mládencem.
JV: hm, s tím mládencem.
MM: jo, určitě. a tu la palómu ((La Paloma)) a toho minhauzna
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) už taky.
JV: hm. takže ste říkala Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to
byl silný zážitek pro vás.
MM: ano, ano. to byl teda vopravdu jeden z nejhezčích filmů.
JV: to vám mohlo být tak kolik? já se podívám, počkejte, Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tady mám, Sněhurka byl rok (.) já tady
Sněhurku nemám, ale tak ta Sněhurka mohla být polovina třicátých
let, no, to vám mohlo být kolem těch deseti.
MM: deseti, no.
JV: jedenácti. jo, Sněhurka, no, tak to vám bylo víc, Sněhurka byla
rok třicet sedum, přičemž tady v Brně se promítala v roce třicet
osm, takže těsně před válkou [takže vám bylo tak třináct.]
MM: [no ale to bylo krásný.] no, ale bylo to teda nádherný.
JV: hm
MM: bylo to nádherný.
JV: ještě nějaký takový podobně výrazný zážitek, který by se k
nějakému filmu vázal, k dalšímu? říkala ste třeba Muži nestárnou.
MM: no, ty Muži nestárnou, to, brala sem to i tehdy jako legraci,
ale, ale bylo to hezký, ten film, ten se mně líbil.
JV: co se vám na něm líbilo? co vás tam zaujalo?
MM: ((smích)) no mně na tom, no v dnešní době by to nikdo nijak
nebral, páč je to normální realita, jo, tak prostě se žije. ale
tehdy to bylo něco úplně mimořádnýho ((smích)) že si namluvil
babičku, maminku a vzal si dceru. no a velice se mi tam líbil ten
Pivec ((Jan Pivec)), to, to, hrál to, hrál to velice fajn. a ta Zita
Kabátová, to byla [vynikající herečka.]
JV: [takže ta, ta ztvárnění] té role
MM: ano, ano, ano. no a ten minhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)), na ten si vzpomínám ten se mně taky.
JV: a baron Prášil.
MM: ten baron Prášil, to se mně taky líbilo. tam byl ten Hans
Albers, to bylo výborný.
JV: a bylo to kvůli tomu herci nebo třeba i [kvůli té výpravě?]
MM: [kvůli tomu herci.] no ta výprava i ten herec. ta výprava na
tehdejší dobu to taky bylo. von sedí a letí na zeměkouli, jo, tak na
tehdejší dobu to taky bylo. barevný tak, to to byl taky fajn film.
JV: a co dál, co si tak ještě vzpomínáte?
MM: no už mě nic nenapadá. no a to bylo, v kterým roce byl těch šest
žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.))? to byl myslím
jeden z prvních filmů, který na toto téma byl vůbec udělanej.
JV: tak ten film byl z roku třicet tři a Alexandr Korda.
MM: no
JV: britský, britský film, Alexandr Korda ho natočil. film vypráví o
pěti z šesti žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) [osmého.]
MM: [no ano, ano] není tam kdo hrál tu hlaví roli?
JV: čárls lotn ((Charles Laughton)).
MM: aha, jo jo jo.
JV: ten hrál [ježiš jak se menoval]
MM: [jo jo jo, ano to] byl velký herec, jéžiš, lotn ((Charles
Laughton)), ano, ano, no to na ten sem se dostala teda omylem,
protože to sem tam určitě nepatřila.
JV: omylem jako, že ste byla na nepřístupném filmu nebo jako že ste
[tam byla]
MM: [že to určitě] nebylo přístupno.
JV: jo takhle. sem myslel, že ste jako šla na jiný film.
MM: ne, ne, ne, to myslím takhle.
JV: hm, tak ten, ten se vám líbil?
MM: ano, ano. to bylo tehdy úplně něco pro mě teda mimořádnýho.
JV: počkejte, to vám bylo kolik, to vám bylo osm let.
MM: no, ale já si na to vzpomínám na ten film.
JV: ten herec vám tak na té, v té mysli ulpěl?
MM: ano, ano.
JV: Mata Hari?
MM: no, to taky. [mrkněte]
JV: [Cácorka?]
MM: ne, ne, Mata Hari. mrkněte se na tu Mata Hari hrála Greta Garbo,
ne?
JV: no, je to, je to možné, je to dokonce pravda.
MM: no vidite, na to si taky vzpomínám na ten film.
JV: to je rok třicet pět, to vám bylo deset.
MM: no tak vidíte že, že se pamatuju na takovýdle filmy a i s
vopravdu z raného mládí. to byl tak krásnej film.
JV: když ten film byl teda natočen v roce třicet jedna, ale v Česku
se promítal až o čtyři roky pozdějc, v Brně v roce třicet pět.
MM: no, Greta Garbo, no.
JV: imponovala vám, Greta Garbo?
MM: no, no, vona měla něco do sebe. měla takovýho něco tajemnýho,
ona měla vlastně velmi malou mimiku, tak jenom očima a tím, ale měla
proti, proti těm ostatním takovejm těm nadělanejm kráskám měla něco
do sebe.
JV: přišla vám tajemná?
MM: ano, přišla mně tajemná. a ta Mata Hari, to bylo vopravdu to
bylo, to byl krásnej film.
JV: takže ste si ještě schopna vybavit nějaké obrazy?
MM: no, no, no, měla tam takový nějaký, jako tanečnice napůl nahatý
<voblečení> ((smích)) což by dneska nikomu nepřišlo, ale tehdy to
bylo něco.
JV: takže zas ta herečka byla, [ten aspekt, který vám ten film]
MM: [ano, ta herečka, ano, ano, ano.]
JV: a žádný jiný třeba už ste teda víckrát neviděli, teda neviděla
kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), nevzpomínáte si?
MM: možná že jo, ale nevzpomínám si. rozhodně né tak, že bych na to
úmyslně v krátké době potom šla.
JV: co ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian))?
MM: no ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian)), babička, babička
se na ně hrozně ráda dívala, a já sem to teda taky, ale teda já sem
to tak, třeba si vzpomínám na to cé ká polní maršálek ((C. a k.
polní maršálek)) to sem musela být ještě úplně dítě, ale mně se to
teda nelíbilo.
JV: hm a ty ostatní filmy třeba se vám líbily víc trošku? nebo
nějaký, který byste vzala na milost, jako z těch několika filmů
Burianových ((Vlasta Burian)).
MM: z těch jeho? z těch Burianových ((Vlasta Burian))?
JV: hm
MM: no, mně se líbilo to U pokladny stál.
JV: to vám přišlo,
MM: ano
JV: normální? ((smích))
MM: no, normální ne
JV: nejnormálnější? [na jeho kreace]
MM: [no, ale, ale] prostě tam, ani ten Ducháček to zařídí nebyl
špatnej, to se mně líbilo, byla to limonáda ale, ale i to se mně
líbilo.
JV: a v čem se to třeba odlišovalo od těch dalších jeho filmů, proč
se vám tady tyto dva třeba líbily víc než tady, já nevim, cé ká
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) a další. nebo naopak proč
se vám tyhle nelíbily.
MM: no to cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) je teda
úplná fantasmagorie, a
JV: [takže protože to bylo tak odstřižené od reality? že jako váš
smysl pro realitu] říkal, tak tohle ne.
MM: [no no no, úplně, jo, jo, no,]
JV: ((smích))
MM: já se, já se, já se teď, až to vypnete, tak vám řeknu, za co se
hluboce stydím.
JV: ((smích))
MM: <nemá to s tím nic společného,> je to teď nedávno.
JV: hm. Vídeňská krev
MM: no, tu Vídeňskou krev, já si na to, viděla sem to, ale, mám
pocit, že tam hrála ta marika rek ((Marika Rökk)),
JV: hm, já vám to můžu dokonce potvrdit,
MM: no to já nevím.
JV: ano, tak tam nehrála marika rek ((Marika Rökk)) ((smích))
MM: nehrála
JV: tam hrála, tam hrála, počkejte, wily frič ((Willy Fritsch))
MM: no to, to byl wily frič ((Willy Fritsch)).
JV: to byl muž, ale Maria Holst hrála Melanii
MM: Maria Holst. no ten wily frič ((Willy Fritsch)) mám pocit že to
byl, ale které té naší herečky že ta s ním, ta s ním žila jednu
dobu, dovi, nevim jestli dokonce ne bárová ((Lída Baarová)). a to
byl známej, to byl takovej hezkoun.
JV: hrál hraběte volkršajma. graf volkršajm ((Graf Georg
Wolkersheim)).
MM: ale nějak moc si teda na to nevzpomínám.
JV: hm. a třeba ta La Paloma?
MM: ta La Paloma
JV: to vám můžu říct i rok třeba. to byl rok čtyřicet čtyři, to už
bylo konec války takřka.
MM: no no no, na tu La Palumu ((La Paloma)) si vzpomínám, ale tak
blíž teda taky ne.
JV: no jo. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?))
MM: no, to byla legrace.
JV: byla to komedie.
MM: komedie, ano. ale to byla hezká komedie.
JV: ta vás neurážela nebo
MM: ta mně, ta mně nevadila. ne že by mně to uráželo, ta mně
nevadila.
JV: em Její oběť? to už je vážnější tématika.
MM: no
JV: rok čtyrycet čtyři, ale v kinech to myslím teda bylo v roce
čtyřicet pět až, takže těsně před válkou, před koncem války.
MM: no v roce čtyřicet pět, že bysme ještě v pětaštyrycátým roce, že
bysme ještě byli chodili do kina?
JV: já tady mám jakože ještě produkce jako do čtyrycátého dubna.
MM: no právě, právě to musel [být]
JV: [a v té] době teda ten film, někdy na jaře asi ještě, asi ještě
byl promítán, nevim, možná únor, březen.
MM: no protože, protože to už teda
JV: nevzpomínáte si, že byste koncem války ještě byla na Její oběti
((Její oběť)).
MM: no, do kolikátého dubna to máte
JV: do třicátého dubna, do konce dubna. [ještě jako v programu.]
MM: [no ale to je,] to je, dyť Brno bylo vob- vobsazený
šestadvacátého dubna.
JV: [no tak jakoby]
MM: [a to už] to už ta fronta předtím to bylo nejmíň dva měsíce.
JV: ale to se ještě filmy hrály v kinech pořád, ještě když fronta se
blížila.
MM: no, no ale to si nevzpomínám že bysme teda ještě měli chuť teda
jít do kina.
JV: hm, ale na ten film si pamatujete.
MM: ano, ten film, ale muselo to být teda dřív někdy, ještě ten rok
předtím. nebo to se hrálo jen tak krátkou dobu?
JV: tak ten film je rok výroby čtyřicet čtyři, tak je možné, že ste
ho viděla třeba někdy na podzim čtyřicet čtyři.
MM: no, no, ano.
JV: ale já ho mám tady v roce čtyřicet pět, takže to určitě ještě
prověříme.
MM: ano.
JV: náhodou byste si nevzpomněla, kde ste na něm byla, protože to
bysme mohli pak dohledat podle programů.
MM: ne, to vůbec ne, to ne.
JV: ale tvrdíte, že to teda určitě muselo být dřív než na jaře
čtyřicet pět.
MM: ano, ano.
JV: hm, dobře. tak tím pádem myslím, že ty filmy máme docela pěkně
zvládnuté, vy ste se vyjádřila docela dost, jednak k těm Burianovým
filmům ((Vlasta Burian)), jednak i k těm zahraničním. Roztomilý
člověk, to sme o něm sme mluvili?
MM: ano.
JV: jo.
MM: no když potom člověk třeba ten Roztomilý člověk, to se promítá i
v těch, pro pamětníky a je to zajímavý, když člověk něco vidí, jako
mladší, a když potom něco vidí po ix letech.
JV: hm. tak už tak zkušenost a všechny tyto věci hrají zásadní roli,
pak.
MM: no
JV: v tom vnímání toho díla. dobře, takže já bych se ještě zeptal
úplně na závěr, protože tímhle sme vlastně skončili, jestli, chtěla
byste něco dodat, co sme třeba nezmínili, ale bylo by to k našemu
tématu relevantní.
MM: já si myslím, že vůbec nic, páč ste mně tolik otázek, že to <že
už mě teda> vůbec nic nenapadá.
JV: nechcete nic dodat.
MM: nechci už nic dodat, jenom že, že kino je teda, docela dobrý
lidský vynález a že opravdu to slouží nejen k zábavě, ale i když
lidi, já si myslím že by, v dnešní době ne, ale dřív ty filmy, i
když člověk měl ňáký problémy, potíže trable, když ste přišel do
toho kina, tak ste na všechno zapomněl.
JV: hm. dobře, tak já vám děkuju,
MM: prosím, není zač.
JV: ukončím rozhovor.
konec rozhovoru
1
0.0 3:2196Rozhovor vedl Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal Jan Trnka
Datum a místo: 4. 3. 2009, Brno
Rok narození: 1925
Bydliště do roku 1945: Údolní (Staré Brno). V srpnu 1939 se
narátorka přestěhovala do Otrokovic.
Povolání: Narátorka v 15 letech odešla pracovat do Otrokovic do
Baťových továren, tam začínala jako textilní přadlena a končila na
pozici mzdové účetní, když se v roce 1952 stěhovala zpět do Brna.
V Brně pak opět pracovala v textilu, v roce 1954 změnila povolání a
nastoupila do výzkumném ústavu textilního na Václavské ulici, poté
přešla k poštám a vykonávala povolání administrativní pracovnice.
Povolání rodičů: otec zřízenec, matka v domácnosti
Sourozenci: 4 – 2 bratři, 2 sestry, všichni strašní, nejstarší: nar.
1918, bratr
JV: takže dneska, je čtvrtého března dva tisíce osm
XX: devět
ŽH: devět
JV: ee devět ((smích))
JV: tak dobře to začíná. á máme tady paní Žofii H.
ŽH: [ano]
JV: [naro]zenou v roce ee [dvacet pět]
ŽH: [dvacet pět]
JV: ee vy ste vlastně, v Brně chodila na ee měšťanku
ŽH: na měšťanku.
JV: a v patnácti letech ste
ŽH: sem odešla
JV: odešla do Zlína.
ŽH: do Zlína.
JV: odešla ste do Zlína, s rodiči ste se přestě[hovali]
ŽH: [ne, sama sem]
JV: [sama ste]
ŽH: došla do firmy Baťa [pracovat].
JV: [k Baťovi] pracovat. to právě já sem nevěděl, takže [sem]
ŽH: [ano]
JV: to potřeboval teď si upřesnit na začátek. á, vlastně em vaši
rodiče byli zaměstnáni [v čem?]
ŽH: [tatínek] byl zřízencem na Lékařské fakultě.
JV: mhm a maminka?
ŽH: maminka byla v domácnosti, [nás bylo]
JV: [v domácnosti]
ŽH: pět dětí.
JV: takže ste měla eště štyry sourozence.
ŽH: sourozence.
JV: a vy ste byla nejstarší nebo
ŽH: nejmladší.
JV: nejmladší. a jak, v jakém ste byli em rozpětí časovém od sebe?
[věkovém?]
ŽH: [nejstarší] bratr byl o dvanáct roků starší
JV: mhm
ŽH: a po dvou nebo po štyřech letech byli další sourozenci.
JV: á to byli teda, nejstarší byl bratr pak ee
ŽH: pak byl druhý bratr
JV: mhm
ŽH: pak byla sestra, další sestra a pak já.
JV: takže (.) dvě sestry a dva bratři se [dá tak]
ŽH: [oni byli] tři, tři kluci, jenomže ten třetí umřel hned po
porodu.
JV: mhm. dobře á vy ste teda vlastně ee dosáhla ee vzdělání
ŽH: jenom os- osm tříd
JV: [osm tříd]
ŽH: [a u Bati]
JV: [mhm]
ŽH: [sem] si dělala tříletou ee
ŽH: Baťovu školu práce,
JV: mhm
ŽH: která mně pak byla uznána jako střední odborné vzdělání.
JV: to ste dělala po večerech.
ŽH: po večerech, my sme osm roků
JV: mhm
ŽH: e-e osm hodin pracovali a tři hodiny večer sme měli vyučování.
JV: á, vlastně potom ste pracovala ee dále u toho Bati ještě, nebo
em
ŽH: v roce padesát dva sem se vdala a,
JV: mhm
ŽH: protože tam nebyly byty, tak sem se přestěhovala zase sem do
Brna [s manželem].
JV: [do Brna] mhm a teda em když si projdeme ee to vaše zaměstnání,
tak jaká jaká povolání ste vystřídala, nebo co [všechno ste]
ŽH: [vyučila] sem se tam textilní em přadlenou a em zvyšovala sem si
tam kvalifikaci a končila sem jako mzdová účetní, každý dva roky sem
měla postup, tam to bylo ohromný, protože oni si všímali, jak kdo je
zdatnej a přičinlivej a vopravdu, já sem, mně bylo šestnáct roků a
já sem měla takovou mzdu, jako můj tatínek, státní zaměstnanec, tady
v Brně.
JV: á em vlastně pak ste se vrátila do Brna [v roce]
ŽH: [do Brna]
JV: padesát dva, ste říkala
ŽH: ano
JV: á pracovala ste em ee v podobném em sektoru nebo ee
ŽH: začala sem taky, ano zase sem šla do textilu
JV: mhm
ŽH: a potom sem asi em jo s- zase sem pó několika, asi po dvou
letech sem šla na výzkumný ústav textilní na Václavskou a pak sem
přišla k poštám jako administrativní pracovnice a tam sem pracovala
až do důchodu.
JV: do důchodu. dobře. takže sme z toho teď prošli <(jen)> máme to,
máme to všechno pěkně uspořádané. ee vlastně em můžete říct, kdy ste
začala chodit do kina? [( )]
ŽH: [do kina, no tak snad v těch]
JV: [v kolika letech]
ŽH: třiná- třinácti letech sem ee sem chodila do té, do toho kina
Jalta, sme říkali, že se to menuje alf- Alfa [Jalta]
JV: [(alf-)] v Alfa pasáži myslíte, [nebo]
ŽH: [ano] v Alfa pasáži Jalta, je to tam na, pod Novou radnicí [ta
pasáž]
XX: [(no mo- Moderna bývalá)]
JV: [ano to je myslím že jo], v té pasáži Jalta
ŽH: no
XX: [bývalá Moderna]
JV: [ta pasáž je] jak je vlastně
ŽH: no alf- v Alfě ((Alfa)) ne, tam v té pasáži Jalta, to sem měla
kousek domů. vím, že sme chodily se sestrou a měly sme legitimace a
byly sme, ale řikám, to trvalo tak půl roku, protože já sem vlastně
em v těch patnácti vodešla do toho ee v v srpnu třicet devět sem
odešla do Zlína.
JV: á em [do]
ŽH: [tak]že těch brněnskejch kin sem moc nenavštěvovala.
JV: do kolika let ste chodila tak pravidelně do kina, vzpomenete
si?
ŽH: no v tom v tady v Brně už bohužel ne, jedině tam
JV: a em
ŽH: v tom Zlíně, tam sme chodili (.) jednou týdně určitě
JV: určitě a po [návratu]
ŽH: [totiž ve]
JV: do Brna
ŽH: ve Zlíně já sem ee [byla]
XX: [( )]
ŽH: v Otrokovicích [přesnějc řečeno]
JV: [mhm mhm]
ŽH: to je dvanáct kilometrů od Zlína a je to taky ee Baťův ee to byl
em Baťovy továrny. tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce
padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad
až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym
JV: mhm
ŽH: sem tam do kina na tom sta- na Starém Brně bylo jedno kino, na
Hybešové ulici bylo kino ((Mír)), kde sem taky byla
XX: na Starém Brně tomu říkali blechárna ((smích))
ŽH: no ano na Starém Brně tomu říkali blechárna (.) ale to už sem
moc do kin n- nechodila.
JV: takže vlastně jak em po tom roce šedesát dva ste ještě občas
zašla, ale pak už teda
ŽH: to nebylo pravidelně
JV: mhm mhm mhm, a to bylo, protože ste teda byla vytížená ee
v domácnosti, nebo že ste se musela starat o dítě a
ŽH: ano
JV: hm (..) dobře (.) tak em my sme teda teď em skončili tady ten
obecný úvod a přešli bysme ee k prvnímu okruhu otázek, který vlastně
em se snaží zmapovat ee dětskou zkušenost. to znamená teda asi do
toho věku třeba deseti patnácti let, takové ty e rané vzpomínky
opravdu, á em vzpomenete si na vaši první návštěvu kina?
ŽH: no to možná byla zrovna ta šerlej templejová ((Shirley Temple))
a ee (.) jinak ee sme chodili do toho divadla na Veveří. na
kašpárka, v neděli.
JV: ee že tam byly projekce v tom ee divadle [myslím]
ŽH: [v divad]le nebyly proj[ekce]
JV: [ne, ne, ne]
ŽH: to bylo divadlo
JV: mhm
ŽH: ale do toho kina právě já moc vzpomínek nemám než na tu ee na tu
Jaltu ((Jalta)), v tom mládí.
JV: mhm
ŽH: takže bohužel k tomu Brnu, vám toho moc (těch)
JV: do těch deseti let ste chodila? ee
ŽH: určitě né, prot[ože]
JV: [ne]
ŽH: rodiče, s náma, neměli čas chodit, no a sama, v deseti letech,
nevzpomínám si.
JV: jo, takže takže do do ukončení té obecné školy ste ne, příliš
často nechodila, nebo nepamatujete [si na ňákou]
ŽH: [ne nepamatuju se]
JV: vzpomínku, mhm. e a říkala ste, že rodiče teda měli hodně práce
a neměli teda e vlastně čas
ŽH: no, tatínek te- tan ten byl zatíženej od rána do večera, jako
zřízenec na té fakultě.
JV: á em co vaši vaši sourozenci em vy říkala ste, že ste byla
nejmladší
ŽH: no sourozenci, nevzpomenu si, že bych mohla říct. hráli
ochotnický divadlo, tady taky na blízko vás, Nový domov na
falknštajnerové ((Falkensteiner)) ulici to bylo hodně známý divadlo,
tehdy, ale o kině bych si nevzpomněla, že by chodili do kina. že sme
chodili na výlety, pěší túry ale o kině bych vám toho o nich moc
nemohla říct, nevzpomínám si.
JV: á em dobře a takže s- říkala ste, že ste nejčastěji navštěvovala
Jaltu ((Jalta))
ŽH: Jaltu ((Jalta)), ale potom, teď si vzpomínám, po tom
dvaapadesátém roce, když už ee sem měla i to dítě, tak sestra
bydlela na Hybešové, tak sme občas ho dali a na Hybešové ulici bylo
taky kino Mír myslím, že se menovalo, dneska je to
XX: dneska tam je nějakej podnik.
ŽH: ee Ponrepo nebo co je tam něj[akého]
XX: [né] dnes to už néni
ŽH: né
XX: dneska tam je ňákej podnik, to už neni kino.
ŽH: to neni kino, ano, je to ňáká ka- já nevim co to je za podnik
Ponrepo. co [tam se]
JV: [(tam se)]
ŽH: pořádají výstavy taky ňáká, ale já sem dovnitř nevešla nikdy,
tak tam sme taky chodili [potom]
JV: [tam ste taky] chodili. do toho roku třicet devět, než ste
odešla ee do Zlína [(ste teda)] ee ještě chodila někam jinam?
vzpomenete si kromě tý Jalty ((Jalta))? [ne]
ŽH: [rozh]odně ne.
JV: ne ne ne mhm. a ta Jalta teda em že těch kin tady bylo
samozřejmě víc, že, takže ta Jalta, proč ste si vybrala právě tu
Jaltu, nebo měla [ste k tomu ňáký specifický, (to kino)]
ŽH: [že sem to měla blízko domů a mohly sme] tam chodit samy
JV: samy
ŽH: samy se sestrou
JV: mhm
ŽH: ano
JV: bez doprovodu rodičů
ŽH: bez doprovodu [rodičů, to už se měla na těch]
JV: [em dospělé, dospělýho, člověka]
ŽH: třináct a sestra patnáct, takže sme chodily spolu.
JV: (.) á ee jaký byl váš em názor vašich rodičů na chození do kina
nebo na kino obecně, jak jak se od k tomu stavěli, co na to [říkali]
ŽH: [moji rodiče] byli náboženský, hlavně maminka, založený a em že
by je nějak, [(rozhodně) nechodili] do kina
JV: takže em
ŽH: a
JV: šlo to spíš tak mimo ně [nějak]
ŽH: [mimo ně] ano
JV: mhm
ŽH: neomezovali nás, ale
JV: neodrazovali vás.
ŽH: neodrazovali, protože to sme nechodili na ňáký zakázaný <filmy,
že jo>.
JV: jasně a na na druhou stranu asi vás tam ani ňák nehnali příliš
ŽH: ne ne ne [určitě ne]
JV: [že by říkali], tady [máš]
ŽH: [ne]
JV: pět korun [(běž)]
ŽH: [no to] právě nás asi financoval nejstarší bratr
JV: jo
ŽH: kterej už pracoval, protože si pamatuju, že mi v neděli dával
stříbrnou pětikorunu
JV: mhm
ŽH: anebo na té Lékařské fakultě sou kurty a my sme si tam sbíráním
míčků taky vy- vysbírali ňákou tu pětikorunu.
JV: tak jo, takže rodiče vám moc ee na zábavu nebo na kino teda
ne[dávali peníze].
ŽH: [nedávali pení]ze.
JV: em a vlastně vy ste teda chodila v tom období do školy, že, do
na obecnou školu
ŽH: ano, (jenom tu)
JV: á em třeba jaký byl [postoj] školy jako instituce? chození
chození dětí nebo žáků ee do do kina
ŽH: vůbec si nevzpomínám, že bych [na todle téma]
JV: [nemáte vzpomínky, ne]
ŽH: s náma někdy někdo hovořil.
JV: a třeba učitelé nikdy jako
ŽH: my sme do kina nechodili tak jak dneska chodí školy do kin a do
divadel.
JV: a jestli třeba [učitelé]
ŽH: [společně]
JV: ve výuce [ve výuce]
ŽH: [ne, nevzpomínám si, že by nás ňák]
JV: [se nějak nevyjádřili jako ee]
ŽH: ne
JV: na co to chodíte dneska
ŽH: no
JV: nebo představte si, co to dneska hrají,
ŽH: ne, [opravdu]
JV: [nechoďte <tam>]
ŽH: nevzpomínám si, ani v té měšťanské škole potom, že by se něco,
že by nás ňák se dotazovali nebo posílali někam nebo doporučovali
něco, na to si vůbec nevzpomínám.
JV: em vlastně co to pro vás em v tomhle raném nebo mladém věku ee
dětském znamenalo, kino.
ŽH: protože sem obdivovala tu male- malou širlejku ((Shirley
Temple)), jak vona byla em čiperná, zpívala, stepovala, tancovala.
JV: takže vy ste vlastně byla její velká fanynka.
ŽH: ano byla to pro mě zábava a přitom sem ji obdivovala, no.
JV: takže ste si vybírala filmy em především em [podle toho]
ŽH: [s dětskou] tematikou jedině
JV: jestli tam hrála širly ((Shirley Temple))
ŽH: no
JV: nebo em
ŽH: ano
JV: ne.
XX: ta právě dělala, v os- osem- koncem osmdesátých a začátkem
devadesátých americkou velvyslankyni u nás. ((smích))
JV: (vim) vo tom. diplomatka.
XX: eště říkala, že díky sportovní vobuvi, když byla na Václaváku
((Václavské náměstí)) a byly tam zátahy, takže přeskakovala ty
<překážky>. ((smích))
JV: a em třeba vzpomenete si, jestli ste se o tom bavili
s kamarádkami s kamarádami em jestli jestli oni taky chodili.
ŽH: tenkrát v mládí určitě ne, potom v té době ee v těch, to už já
nevím, jestli vás to zajímá ty léta potom
JV: určitě, to to se k tomu vztahuje, takže určitě
ŽH: po těch
JV: povídejte
ŽH: v tom šedesátým roce, když už sme chodili tady na tu, si
vzpomínám, sem si vzpomněla teda na tu Hybešovu ulici do toho kina
Mír, myslím že se to menovalo, tak to už potom sme chodili výhradně
na český filmy, já sem
JV: mhm
ŽH: e vzpomínám si, že byly hudební filmy d- Durbinová ((Deanna
Durbin)) nebo já nevim, jak se menovaly, právě ta kamarádka, ta bude
sdílnější k tomu (.) ale na český, výhradně na český filmy sme
chodili.
JV: ale jestli třeba em víte, když ste chodila na ty dětské filmy,
které em svojí tématikou zaměřením a ňákým tim stylem em by měly
nebo em em jak bych to řekl, měly by evokovat ňáké ee fantasie, nebo
sou zaměřené na to na to na toho dětského diváka, na tu jeho duši,
tak jestli ste třeba em napodobovali ty herce [nebo hráli ste ňáké
hry]
ŽH: [ne to ne]
JV: nebo něco
ŽH: jó hráli sme si tam na té fakultě mezi těma dětma, páč tam bylo
rodin spoustu těch zřízenců, tak sme hrávali si tam divadlo, ale ee
vzpomínám si, že zřejmě v ňákým tom týdeníku sem uviděla právě, ze
Zlína první máj, kde byli ti Zlíňáci v těch stejnokrojích, já nevim,
jestli ste o tom slyšel, že ty první máje oni měli krásný kroje a to
mě tak zaujalo, že sem si napsala žádost do toho Zlína o přijetí a
taky sem se tam dostala, protože se dělávaly psychotechnický
zkoušky,
JV: mhm
ŽH: který trvaly dva dny a hned tak každej se tam nedostal.
JV: hm
ŽH: takže pro mě to bylo a možná že tady ten film, no říkám, no ten
film mě podpořil, že sem to viděla v tom Zlíně a ta širlej templ
((Shirley Temple)) že že žila takovej no, já sem jí to nezáviděla, i
když sem byla z chudobné rodiny, ale tam sme viděli ten přepych a
to, ale to sem mě nijak neovlivnilo.
JV: takový ideální svět byl to pro vás.
ŽH: jo.
JV: pěkný no (.) a dobře. (.) a em ta vaše kamarádka ee jak ee ta
bohužel dneska nemohla přijít, ee ona taky jako em byla ee v v klubu
nebo taky byla obdivovatelka širly templové ((Shirley Temple))
ŽH: [to ne to ne]
JV: [ne ne]
ŽH: ty my sme se tehdy neznaly
JV: jo
ŽH: my se známe deset let, teď na stáří.
JV: mhm
ŽH: ale ona e-e vám zřejmě, bude moct víc povědět, protože ona
chodila, říká dvakrát týdně chodila do kina.
JV: a vlastně ten klub ee em fungoval na jakém principu, že byste se
ŽH: my sme měli ňáký la- legitimace a [mám dojem,]
JV: [kartičky]
ŽH: že sme na ty její ((Shirley Temple))filmy měli slevy, že sme
platili tři koruny jenom vstupný, místo pěti.
JV: místo obvyklých pěti korun.
ŽH: ano.
JV: hm. á em ňá- ňáké ňáké třeba stanovy nebo požadavky na členy
něco [takového]
ŽH: [ne, vůbec nic]
JV: [ne ne nemáte v paměti]
ŽH: [ne ne ne ne]
JV: vůbec. ee a setkávali ste se s těmi ostatními? členy? nebo znala
ste je
ŽH: ne vůbec
JV: neviděla [ste je nikdy mhm]
ŽH: [ne, my se sestrou] jenom a
JV: mhm mhm takže to bylo spíš takové anonymní, [že tam vlastně]
ŽH: [ano, ne]
JV: jako ste byla sice v klubu, ale neznala ste [už]
ŽH: [ano]
JV: ty další členy. á em ještě vlastně, jak ste se do toho klubu
dostala, to ste někde četla třeba v novinách? nebo nebo [(v )]
ŽH: [to už si,] to vám si nevzpomenu už
JV: ne ne ne
ŽH: možná že při tom prvním představení
JV: mhm
ŽH: že tam ňáká agitace byla, [ale nemůžu si]
JV: [v tom kině]
ŽH: vzpomenout.
JV: v Jaltě ((Jalta)) přímo, že by tam někdo [(třeba byl)]
ŽH: [určitě vím, že] sme měli takovou ňákou knížečku s její
fotografií, ale na víc ňáký detajly ((detaily)) (.) si nevzpomínám.
JV: dobře. takže bysme trošku přešli dál ee tady to dětství bysme
asi uzavřeli em (.) á vy ste tedy vlastně skončila obecnou školu a
pak ste na základě toho filmu pravděpodobně
ŽH: ano určitě to bylo
JV: em byla zaujatá em tím Zlínem
ŽH: tím systémem ano tím Zlínem
JV: v tom filmu, který ste viděla em ste říkala, tam byli lidé
v krojích
ŽH: to byl ňákej žurnál
JV: ňáký žurnál
ŽH: a byl tam, první máj ve Zlíně a oni dělali on e my sme nosili
stejnokroje, já i když sem chodila do školy
JV: mhm
ŽH: tak sme měli museli mít stejnokroje, nosit stejnokroje, kde sme
měli taky primky, první ročník, druhej, třetí.
JV: a v tom filmu teda byl zobrazen ee ten Baťův Zlín i po tý
stránce ee i po té stránce technologické, nebo co se týče em té
průmyslové výroby
ŽH: jistě tam bylo něco taky částečně o tom.
JV: to vás třeba taky [zaujalo]
ŽH: [to mě taky] zaujalo [poněvadž sem věděla], že sou tam dobré
výdělky.
JV: mhm
XX: to byly největší výdělky, Baťa a Zbrojovka.
JV: hm
XX: ty měly po po po válce měly (popředí) za první republiky měly
přes dva tisíce.
ŽH: opravdu, můj tatínek měl tisíc dvě stě korun a já sem je měla
v těch šestnácti letech.
JV: takže ste na sebe byla asi pyšná [a předpokládám]
ŽH: [pyšná určitě]
JV: že oni oni na vás taky rodiče
ŽH: rodiče taky, no, protože em my sme museli být dostatečně
vyzbrojený prádlem než sme tam šli
JV: mhm
ŽH: takže to stálo rodiče taky dost peněz, tak mě tatínek
upozorňoval, rozmysli si to, ne aby ses za štrnáct dní vrátila. mně
nevadil, tam byl takovej vojenskej dril trošku
JV: mhm
ŽH: uklízeli sme si sami, a že osm hodin pracovat a pak jít do školy
jako patnáctiletá, vono to bylo náročný, ale my sme tam dělali ze
za- začátku lehkou práci, že nás to tak neunavovalo.
JV: ste se zaučovali nebo
ŽH: ale zaučovali, jistě, no.
JV: ste bydlela někde tam v [byla ňáká ubytovna]
ŽH: [v internátě] sme měli
JV: internát
ŽH: ano, internáty (.) dvoulůžkové pokoje dvoulůžkový dvou e he
jedno e em na takové ty vojenské postele nad sebou
JV: palandy
ŽH: palandy ty palandy, ano bylo nás tam asi osm deset.
JV: a teď je tady eště ee em se trochu vrátím zpátky em vlastně em
od těch deseti let ee to znamená, což ste co ste vychodila ee školu
ee to byl teda rok třicet pět, takže od toho roku třicet pět do toho
roku třicet devět než ste odešla, tady v tom mezičase ty štyři roky
ee em změnilo se to nějak, ty vaše návyky třeba po té po té obecné
škole, co se týče [chození, chození do kina ano ano ano ano]
ŽH: [myslíte chození do kina teď si vzpomínám,] eště než sem odešla
do toho Zlína, že sem viděla ten e disnejův ((Disney)) sedm
trpaslíků
JV: [Sněhurku a sedm trpaslíků]
ŽH: [na to sem taky] Sněhurku a sedm tro- trpaslíků, na to sem
nemohla zapomenout, to se mi taky krásn- strašně moc líbilo. a nebo
byl em to byly filmy s tim Pepkem ňákým námořníkem [takový kreslený]
JV: [Pepek námořník mhm]
ŽH: filmy, tak to taky eště sem navštěvovala několikrát, no ale
JV: a ty byly asi kratší ty ee ty byly asi před tím samotným
[celovečerním filmem]
XX: [(před hlavním)]
ŽH: [to je teď je] to možný, že jo, já už [si nevzpomínám]
XX: [to byl miky maus ((Mickey Mouse)), Kačer Donald]
ŽH: [jedině ta] s- e trpaslí- ty těch sedm trpaslíků, [to byl
celovečerní]
XX: [to byl celovečerní]
ŽH: film, ale jinak to možná byly krá-
JV: to vám teda utkvělo hod- [úplně]
ŽH: [strašně,] no
JV: silně v paměti tady
ŽH: ano
JV: ten snímek mhm
ŽH: to bylo nádherný.
JV: já si dokonce myslim, že to ee říkala podobně i ta vaše ee em
[kamarádka z klubu]
ŽH: [tam v tom klubu někde?] ano
JV: že ta zkušenost
ŽH: no
JV: že ta zkušenost byla podobná s tímhle filmem
ŽH: ano
JV: v tom dětství, že všichni na to vzpomínají velmi barvitě
ŽH: ano
JV: a že to pro ně byl vlastně taky zážitek.
ŽH: to byl krásnej film.
XX: no a pěkná hudba, písničky. to byl hudební film taky jako
JV: taky na to vzpomínáte, pamatujete si
XX: no
JV: hm. a teda e ta četnost toho chození do kina tak odhadem, kdyby
ste měla em říct od od těch deseti let, do toho odchodu do Zlína em
ŽH: jednou týdně
JV: [jednou týdně]
ŽH: [rozhodně rozhodně ne víc]
JV: [mhm mhm mhm]
ŽH: protože sem na to neměla prostředky.
JV: á takže vlastně i i i tady v tomto čase, tu dobu třicet devět
pořád tam byla ta Jalta ee em nevzpomonete si, [že byste]
ŽH: [no tydle ty] filmy nebyly v Jaltě ((Jalta)), to vám si
nevzpomenu, kde to bylo ty
JV: nebyly v Jaltě
ŽH: ten ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to nebylo
v Jaltě, to bylo někde jinde, ale já si rozhodně nevzpomenu kde,
[kde sem to viděla].
JV: [ee já bych vám] mohl ((smích)) napovědět
ŽH: <jo>
JV: protože já tady mám ty názvy těch dobových kin á em ee
ŽH: [to bylo pěkný kino ta Jalta]
JV: [bylo tam bylo na sv-] na náměstí Svobody bylo kino centrál
((Central))
XX: centrál ((Central)) ano, za války Ufa ((Ufa-Central))
ŽH: jo to, nebyl to kino Čas?
XX: ne [ten byl u nádraží]
ŽH: [nebo to se menovala] (Candra?)
XX: ten byl u nádraží
ŽH: jo tam sem potom chodila se svým ee dítětem, <no a to byly>
takový em nekonečný filmy.
XX: neustálej provoz
ŽH: tam se mohlo přijít kdy chtělo a vodejít [kdy chtělo]
XX: [za za] války se to menovalo OP, one pauze ((Ohne Pause))
((smích))
ŽH: tak to nevím, to nemůžu říct, to sem, ale jo [tak tam sem taky
taky chodila]
XX: [a tam to bylo mám dojem někde]
ŽH: na to náměstí Svobody [teď si] ((Úderka))
XX: [ňáké do]
ŽH: uvědomuju.
JV: e před tím rokem třicet devět ještě
ŽH: to bylo ještě před tím třicet devět
JV: jo
ŽH: asi
JV: mhm
ŽH: určitě.
JV: em bylo em na Cihlářské e vlastně jak je dneska kino Art, tak
bylo [jurdge-] ((Jugendkino))
XX: [Studio]
JV: jurdgent ((Jugendkino)) kino tenkrát
ŽH: tam ne
JV: nevzpomínáte si
ŽH: já ne určitě, tam sem nechodila
JV: to už možná bylo [trošku z vašeho dosahu]
ŽH: [to bylo dost daleko] do bydliště
JV: á
ŽH: a rodiče s náma rozhodně nechodili, neměli čas [na to]
JV: [vy ste] vlastně bydlela tenkrát
ŽH: na Údolní.
JV: na Údolní že ste říkala mhm.
ŽH: roh Úv[ozu] ((Úvoz))
JV: [a na], no, na ulici ee Kounicově mě napadá, bylo kino Stadion
XX: Stadion ano.
JV: ne nevz[pomínáte si].
ŽH: [taky ne].
XX: ten po osmaštyrycátým zabral rozhlas.
JV: hm a tedy ee to kino Centrál ((Central)) můžete potvrdit, že ste
tam občas byla.
ŽH: ano.
JV: jo, vzpomněla ste si. tak ono to vlastně bylo kousek, [že]
ŽH: [ano]
JV: od té od té pasáže Jalta je to pár [kroků].
ŽH: [ano]
JV: a em takže ee vlastně ste žádné jakoby oblíbené kino em
ŽH: ne
JV: které by vám nějak em vás ňák zaujalo neměla, protože ste
chodila [vyloženě]
ŽH: [v tej Jaltě ((Jalta))] mám dojem, že tam i dopoledne, nevím,
jestli to bylo už před tím rokem třicet devět
JV: hm
ŽH: pak tam byl i dopoledne ee Strýček Jedlička, ale to už myslím
bylo až v v pozdějších letech,
JV: mhm
ŽH: že tam byla taková představení dopoledne pro děti. ale
nevzpomínám si, v kterým to bylo roce, to bylo stále v té Jaltě
((Jalta))
XX: to to muselo být po až po válce, protože Strýček Jedlička hrál
Madla zpívá Evropě
ŽH: možná no
XX: a to bylo to bylo ňák ve štyrycátým roce [natočené]
ŽH: [to já už si]
XX: a to byl ještě malej kluk.
ŽH: moc nevzpomínám, no.
JV: hm a občas ste tam teda asi zašla ee ste říkala se sestrou
ŽH: se sestrou jedině, protože rodiče s náma absolutně ne-
[nechodili]
JV: [a s bratry] ne
ŽH: ne a sourozenci ne, ty už, to už byli starší a pracovali a
sestra chodila do školy starší, ta nejstarší a
JV: [a ee]
ŽH: [z z]
JV: ňáká kamarádka třeba ze školy nebo
ŽH: ze školy sem měla kamarádky, ale ee do kina sme spolu nechodily,
ne, určitě ne.
JV: (.) em
ŽH: já sem věděla, že vám toho m- moc [neřeknu o těch kinech]
JV: [ne ne ne to] ee todle určitě nás ee zajímalo, vše- všechno nás
zajímá, tady není jako špatná odpověď <(tady)> důležitá je, ňáká
odpověď, dozvědět se aspoň jakoukoliv informaci ee to, jestli ste
chodila s rodiči nebo s kamarádkami, to zas em to to to není špatně
nebo dobře, pro nás je to zajímavé, to i to. dobře takže ee třeba
eště k tomu chození do kina a em návštěvě těch diva- e filmových
představení, vzpomenete si, jak ste, když ste teda byla po většinou
se sestrou v kině, jak ste se chovaly? komentovaly ste to třeba nebo
ee pily ste u toho nápoje ee
ŽH: ne, [nekupovaly sme si tak ne nikdy žádné sladkosti nebo]
JV: [ne ne ne, nekoupily ste si něco sladkého třeba nebo ne]
ŽH: jak se ee ne, to si nevzpomínám.
JV: a bavily ste se třeba s ňákými jinými diváky, nebo že tam bylo
něco vtipného, tak jestli ste to nějak okomentovaly [(s dalšími
dětmi)]
ŽH: [nevzpomínám si,] že bychom vedly ňáký hovory, rozhodně ne, my
sme byly opravdu celej život, já sem byla
JV: hm
ŽH: ee ňák ee docela sme si vystačili jako rodina.
JV: hm
ŽH: měla sem ve škole kamarádky a, ale že bychom chodily... chodily
sme cvičit, pravidelně. ale jinak po zábavách.
JV: hm
ŽH: v sobotu a v neděli se nám věnovali rodiče, ani ne tak v sobotu,
jako v neděli. to sme chodili s rodičema.
JV: a vzpomenete si třeba ee em když ste byly na tom dětském, na té
dětské projekci, na tom představení, jak jak reagovaly ostatní děti,
jako byl byly to třeba hlasité reakce nebo [nebo jako]
ŽH: [no určitě]
JV: <zlobily> nebo prostě smály se nahlas nebo [mluvily nahlas]
ŽH: [určitě] určitě, o mluvení ne ale s- smích a dokonce třeba i
tleskot při při při
JV: takže hlasitá reakce tam byla ee
ŽH: určitě
JV: z publika mhm. a vzpomenete si, jestli ste třeba potkala někdy
své známé bezděčně, na to, že byste se teda domluvili třeba ňáké
spolužáky, jestli [taky občas ee]
ŽH: [v tom v tom kině]
JV: v tom věku, no v tom kině.
ŽH: určitě ne
JV: ne
ŽH: nevzpomínám si.
JV: nepotkali ste se.
ŽH: my sme byli zafixovaný tak na sebe.
JV: hm, ale j- já sem myslel, že s- jako ne, že by ste se
domlouvali, že ste říkala, že ste v- vopravdu chodily s tou
sestřičkou, tak jestli ste třeba potkaly náhodou čistě někoho, [ne
ne ne ne]
ŽH: [nevzpomínám si,] ne
JV: takže ste šly do kina ee
ŽH: a zase [z kina]
JV: [na film] a zase ste šly zpátky.
ŽH: a zas sme šly domů.
JV: nezdržovaly ste se tam [ňák nebo ne- nekonverzovaly]
ŽH: [ne ne ne]
JV: (.) tak ee, teď přejdeme k takové části, další em tady mě bude
zajímat, no zajímá nás vlastně ee proč ste si vybírala filmy ee film
konkrétní ee u vás tam ta preference byla jasná, tam hrála hlavní
roli [ta vaše]
ŽH: [ta širlej ((Shirley Temple))]
JV: oblíbená herečka širly templová ((Shirley Temple)). em ále em
určitě ste chodila i na filmy, kdy nehrála širly templová ((Shirley
Temple)), protože těch filmů [běželo hodně]
ŽH: [řikám ano,] ale to bylo až v té pozdější době
JV: hm
ŽH: třeba v tom Zlíně, a to sem si vybírala české filmy naše,
nedušínskou ((Antonie Nedošinská))
JV: české filmy.
ŽH: Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), ty známý herce.
JV: a před tim rokem třicet devět, ještě od těch deseti do těch
štrnácti patnácti let třeba em ste si vybírala ňák jako spe- ee měla
ste
ŽH: já si vůbec [nevzpomínám, že bych ňák moc chodila právě]
JV: [ňáký ( nepamatujete si) hm hm]
ŽH: to mě zaujalo, že vy máte jenom takovej ňákej úsek ee pro vás je
důležitej a já sem vlastně v tom období moc do toho kina nechodila,
protože v tom Zlíně, pokud sem chodila do té školy, tak na to nebyl
čas
JV: mhm
ŽH: jedině v n- v [sobotu] anebo v neděli.
JV: a třeba em jak ste získávala informace o jednotlivých
představeních, nebo o konkrétních filmech.
ŽH: to byly ee reklamní plakáty tak jako přímo na tom kině, kolem
kterýho sem stále chodila.
JV: kolem Jalty ((Jalta)) myslíte teď.
ŽH: no.
JV: a třeba v novinách nebo v časopisech
ŽH: ne to [n u já si ani si]
JV: [ne ne ne ne]
ŽH: nevzpomínám, jestli by se u nás braly ňáký noviny
JV: mhm
ŽH: v tý době.
JV: takže spíš v těch veřejných prostor, kde byly [ňáký plakáty
vyvěšený]
ŽH: [ano, kde byly plakáty] tak jako to je dnes.
JV: mhm, a tam teda pravděpodobně ee ta informační hodnota em byla
daná jenom tim obr[ázkem, názvem ee]
ŽH: [obrázkem ano] a těmi herci, [kdo tam hraje]
JV: [herci a zemí] původu, že jo
ŽH: ano
JV: tam vy ste vlastně nevěděla jakoby nic víc, protože [tam]
ŽH: [ne]
JV: žádný text nebyl, nebo ňáká anotace nebo synopse, o [čem e to se
tam]
ŽH: [ne, zrovna moc toho tam] nebylo, ano.
JV: hm, takže ste spíš dá se říct, <chodila> [naslepo, pokud by]
ŽH: [na ty herce, naslepo]
JV: ste neznala ty konkrétní herce.
ŽH: ano.
JV: a kromě tý širly templové ((Shirley Temple)) měla ste ještě ňáké
další třeba oblíbence?
ŽH: tehdy v mládí právě ne.
JV: ne ne eště ne. ňáké další dětské herce, protože ta širly
templová ((Shirley Temple)) byla taková asi fakt nejvýraznější.
ŽH: vono to tehdy bylo nějak takový bum, to to bylo
JV: hm
ŽH: a řikám, že tady netrvalo dlouho, protože ee em sme asi nesměli
chodit do kina nebo nemohli nebo nebyly dětský filmy specielně
dětský, a v tý době, no když ta širlej ((Shirley Temple)) se
promítala, tak a to údobí nebylo tak velký, protože já sem hned šla
do toho Zlína, jak sem s- skončila školu.
JV: že teď mluvíme tady vo těch letech třicet pět třicet šest asi.
(.) mhm (.) a vzpomenula byste si takle z hlavy třeba na ňáký
konkrétní filmy s tou širly templovou ((Shirley Temple)), který ee
vám se třeba [zapsaly do paměti]
ŽH: [j- já právě názvy] si vůbec nev[zpomínám]
JV: [ne ne]
ŽH: to bohužel
JV: hm
ŽH: a ňáký doklady vo tom, já sem o všechno na konci války přišla
JV: mhm
ŽH: mně zůstalo to, co sem měla na sobě, já sem byla, já sem se ze
Zlína přestěhovala k rodičům na vesnici tady u Brna,
JV: mhm
ŽH: konkrétně Šitbořice se to menovalo a četla sem pak v knize,
poslední pevnost před Brnem dobyta. v těch Šitbořicích to byly kopce
před Brnem
JV: mhm
ŽH: kde se dostřelovalo až sem
JV: mhm
ŽH: tam se štyřikrát měnili Němci, Rusové, Němci, my sme o všechno
přišli
JV: hm
ŽH: oni ee zapalovali domy, my sme byli týden ve sklepích vo hladu,
a opravdu, já sem do Zlína, já sem si všechno dovezla ze Zlína a
jela sem tam v tom, co sem měla na sobě, já sem neměla naprosto nic
a rodiče vykradenej byt a vyhořelej a
JV: takže ňáké materiální vzpomínky e-e
ŽH: nemám nic, žádný doklady, [já sem]
JV: [všechno]
ŽH: o všechno [přišla, oni to naházeli do]
JV: [všechno ste ztratila hm]
ŽH: studně nebo n- na hnojiště.
JV: hm hm
ŽH: určitě sem měla ňáký fotografie a tu legitimaci a to všechno,
ale já sem neměla naprosto nic.
JV: a a když ste třeba teď šla kolem toho kina Jalta, viděla ste tam
ten plakát, tak ee vlastně em ten film ste si vybrala em podle třeba
i země původu? nebo
ŽH: to ne [tehdy tehdy asi]
JV: [ne ne ne ne] upřednostňovala ste [třeba]
ŽH: [ne]
JV: ňákou
ŽH: ne ne ne [rozhodně ne]
JV: [ne ne] nebo nebo toho podle toho, jestli byl barevný nebo
černobílý to
ŽH: zro- vůbec vám neřeknu, věříte, jestli byl barevný nebo
černobílý
JV: němý zvukový ne ((smích))
ŽH: ne ((smích)), doma sme měli rádio, to se poslouchalo pořád, ale
ee vo těch filmech, zřejmě byly černobílý, já si nevz- ačkoliv ta
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla barevná
JV: ta byla barevná
ŽH: ta byla barevná, to si vzpomínám
XX: ( ) ta byla kolorovaná
ŽH: kolorovaná
XX: ještě neměli barevnej film. ((smích))
JV: ano ano ((smích)) a eště třeba na ňáký jiný barevný film?
protože ty barevný [filmy ( )]
ŽH: [v té době rozhodně ne]
JV: ne ne ne ne
ŽH: asi to byly černobílý filmy. nevzpomínám si.
JV: ( ) já (myslim) kolorované hlavně opravdu. ((smích)) třeba ee
šla ste na ňáký film, vzpomínáte si jako víckrát za sebou, dvakrát
třeba? [ne ne ne]
ŽH: [ne, to rozhodně ne]
JV: vždycky jenom
ŽH: říkám, [to my sme byli omezení]
JV: [(určitě) jednou]
ŽH: fi- financí, [protože]
JV: [to chápu]
ŽH: ee nás bylo pět, mzdy nebyly velký a ee naši stavěli,
v maminčině rodišti, odkud se odstěhovali sem do Brna na fakultu,
tak tam stavěli, takže
JV: po tom roce
ŽH: šetřili a stavělo se.
JV: po tom roce třicet devět, jak ste byla ve Zlíně, tam už vlastně
ste si polepšila, ste říkala, měla [ste]
ŽH: [určitě]
JV: stejný plat jako váš otec, á tam ste třeba už jakoby [chodila?
víckrát? no]
ŽH: [tam s- tam s- chodila do kina ano]
JV: a chodila ste třeba i častěji, [nebo teda ee em]
ŽH: [no jenom jenom] jednou týdně, protože když byla škola, tak s na
to absolutně nezbyl čas, a to se dělávalo i v sobotu
JV: takže už to jakoby ta situace se změnila, že prostředky ste teď
měla, [ale neměla ste zase čas].
ŽH: [měla, ale] ne zase, zas nebyl čas a a vybírala sem si výhradně
české filmy. výhradně ne, protože si vzpomínám, že byly ňáký ty
hudební filmy
JV: mhm
ŽH: soňa hemin ((Sonja Henie)) bruslení a ta diane durbinová
((Deanna Durbin)) nebo jak se menovala, já to ne- nevím [už sem]
XX: [a za války] marika rik ((Marika Rökk))
ŽH: marika reková ((Marika Rökk)), no
XX: Žena mých snů
ŽH: to byly filmy, tak to ano, tam už sem chodila určitě jednou
týdně.
JV: mhm a třeba šla ste i v to už teda v tom Zlíně i víckrát na
jeden film, kterej se vám velmi líbil, [ne ne ne ne]
ŽH: [to ne to ne], tak zase sem zaujatá nebyla.
JV: (.) em a taková otázka em jestli si vůbec jako vzpomenete, co
vlastně tenkrát v tomhle věku raném pro vás ee znamenalo, pro vás
znamenal dobrý film ee em jestli můžete to ňák tak popsat
ŽH: určitě si vzpomínám, že byly filmy, Svědomí se to menovalo
JV: mhm
ŽH: jak e to byl náš český film, ale já už tu paměť mi taky
vynechává, em to to vím, že mě to dlouho, ee em sem měla v paměti,
že on on vlastně jeho hryzalo svědomí, protože tam v tom filmu
[zabil dítě]
XX: [ne, ten byl natočenej v devěta] devětašedesát- devětaštyrycátým
tak.
JV: mhm
ŽH: je to možný, no. že [zabil dítě a]
XX: [po (osnácté-), zabil dítě]
ŽH: tajil to, protože byl někde s milenkou na záletech, tak to mně
utkvělo, no. tehdy už potom v té době, když sem byla starší, tak mě
ovlivňovaly filmy a chodila sem taky ee na to, co by mě asi
zajímalo, podle těch herců, a i podle národnosti, jak tady pán
vzpomínal na tu mariku rekovou ((Marika Rökk)) nebo tak, tak to už
jo.
JV: takže vás tam em zaujalo em na těch filmech em
ŽH: děj
JV: to téma
ŽH: ano téma
JV: mhm (.) a co se týče týče třeba žánru, tak e-e spíš jakoby ňáký
dramata nebo r- e romance ee nebo spíš jako hudební ee filmy,
komedie, [veselohry]
ŽH: [hudební] a komedie, a i tady ta tragedie, řikám, no to různě.
JV: takže ste nebyla třeba em vyloženě ňak em zaměřená na [jeden
žánr]
ŽH: [na ňákej] určitej ne
JV: ne ne ne spíš to bylo o tom tématu
ŽH: ano všeobecně. do dne- dodnes nemusím vidět americký filmy
JV: mhm
ŽH: e takový ty drsný, ňáký
JV: akční
ŽH: akční
JV: krvavý
ŽH: krvavý
JV: to moje babička taky ne, no.
ŽH: po desáté hodině absolutně už na cizí film se nedívám, to už se
nehodí.
JV: a ještě třeba v vlastně v té době ste říkala, že ste chodila i
do divadla občas ee na toho [kašpárka]
ŽH: [ano]
JV: na to divadelní loutkové představení, bylo to loutkové
představení?
ŽH: bylo bylo bylo to
XX: tam byl ten kašpárek
ŽH: ale kašpárek byl živej
XX: (mertenc ne)
ŽH: (toma) my sme vzpomínali myslím já už nevím dokonce i hegr
((Karel Höger)), hrával tam kašpárka, ale já ho osobně neviděla.
JV: karel hégr ((Karel Höger))
ŽH: karel hégr ((Karel Höger))
JV: mhm mhm
ŽH: na to na té Veveří.
JV: a ještě teda ňáké ty další druhy zábavy, jak ste se vlastně
třeba bavila, když ste byla em v tom věku
ŽH: v tom Zlíně v tom Zlíně ee potom ee jezdili tam ee teda v těch
Otrokovicích, jezdila tam ee, zpěváci tady z brněnské opery
JV: mhm
ŽH: nebo si pamatuju Alexandrovci ve Zlíně, to byl [to byla]
JV: [(to byli)]
ŽH: senzace
JV: jo
ŽH: Alexandrovci, to bylo něco, no ee Gustav Brom, Zlín.
JV: takže
ŽH: protože to je
JV: povídejte, já sem vás nechtěl přerušit, jestli ste něco chtěla
říct
ŽH: že to bylo, no různě no em na koncerty, s mým chlapcem, to byl
ee kterej pak se stal mým manželem, on hrál na hudební nástroje,
hrál v kapele takže, zpívat sme jezdili se svazákama, bohužel v té
době sme museli být taky tak, ale že sme ee milovali zpěv a zpívali
sme, tak sme s těma souborama jezdili taky
JV: že ste ee em cejtim z toho, že ste byla hodně na tu hudbu
zaměřená .
ŽH: ano.
JV: á e ještě teda před tím Zlínem em když ste byla em malá, tak ee
ten čas ste trávila třeba jak, hrá- hráli ste si venku s ostatními
ee [dětmi]
ŽH: [hráli sme] tenis
JV: hm
ŽH: tam byly kurty na fakultě
JV: mhm
ŽH: ee bruslili sme, plavat sme chodili, [cvičit]
JV: [(ee rozhlas)], poslouchala ste třeba rozhlas?
ŽH: ee rozhlas ee no ani moc né, protože až jedině když, možná
večer, když rodiče ho měli puštěné, ale přes den, my sme se tam
vyžili, ta fakulta, to sou vlastně t- k- ty štyři ulice a uvnitř sme
měli úžasnou zábavu.
JV: takže ste sportovali a ee
ŽH: sportovali sme.
JV: hm hm. á třeba ňáké em pěší výlety nebo turistika
ŽH: určitě
JV: ee chodili ste
ŽH: sme [chodili tehdy do]
JV: [na procházku (na túry)]
ŽH: Orla poněvač říkám, rodiče byli, Orel byl na Starym Brně u
kostela pak to byla sokolovna, dnes je to znovu orlovna, my sme od
štyřech let, vím, že sem chodila
JV: cvičit.
ŽH: cvičit. no a nebo sme ee v neděli neni nepatří to do tohodle
ale, po kostele sme šli ná ee celodenní výlety.
JV: v neděli.
ŽH: v neděli.
JV: hm
ŽH: (.) na pěší výlety
JV: a taneční zábavy, to teda už e asi [když ste byla starší]
ŽH: [t- já sem byla jednou,] než sem do toho Zlína jela, tak sem
jednou jedinkrát byla [tady na]
JV: [v Brně]
ŽH: taneční zábavě v Brně
JV: a pak ste chodila [(tři sestry, jo)]
ŽH: [a pak už sme] tam chodili do tanečních a (.) a ten Brom
((Gustav Brno)) tam jezdil a já nevím k- Vlach ((Karel Vlach)), to
byly (.) známé orchestry, tak když tam přijely, tak hrávaly i
v neděli k obědu. v restauraci.
JV: jako živá hudba.
ŽH: živá hudba.
JV: hm hm hm. takže ste třeba upřednostnila, nebo neměla ste problém
upřednostnit ee i jiný druh zábavy před kinem ee.
ŽH: určitě. koncerty a divadla
JV: mhm
ŽH: ee toho sem vždycky využívala, [pokud to tam bylo]
JV: [ne nebylo to pro] vás teda to kino rozhodně n- nejdůleži[tější
(jako) v té škále]
ŽH: [ne nebylo to to kino] ne, zábavy.
JV: (...) tady je em teď vlastně už ee zase přejdeme trošičku dál ee
k předposlední části, ee která se týká kin a těch představení jako
takových. em, otázka je, jaké byly rozdíly v místních kinech, ale
((smích)) jelikož ste mi řekla, že ste vlastně chodila do tý Jalty
((Jalta)) nejvíc e a mo- vobčas ste asi byla em na tom náměstí
Svobody ((Úderka)), tak asi mi nemůžete ee teď ee říct, jak se
různá kina od sebe lišila.
ŽH: no ta Jalta byla honosnější, líp vybavená něž ee
JV: ale když teda se zaměříme jen na tu Jaltu ((Jalta)), tak ee em
jak to na vás teda působilo, bylo to [ňáký]
ŽH: [mohu]tnější a a řikám, ta- takový prostornější a líp lep- líp
vybavený než takový te ty kina tady na Hybešové ((kino Mír)) nebo ee
na ty e-e jak se e-e na tom Starym Brně ještě, j- jak se to tam
menovalo to kino vy ste vzpomínal, tak to byly [takový]
XX: [(meteo- ((míněno Meteor)), no)]
ŽH: jenom ž- jenom židle a víc nic. kdežto ta Jalta, tam se
odehrávaly zřejmě i jiná představení nějaká, buď em divadla, protože
tam bylo jeviště velký, kdežto v těhlentěch malých kinech, tam byla
jenom ta to plátno a víc nic, já si nevzpomínám že byl, a bylo to
taky cenově potom dostupný
JV: mhm
ŽH: Jalta byla d- dražší rozhodně, tak jak dneska sou ty kina různě
[cenově přístupný]
JV: [takže jal- Jalta] v té době bylo takové jakoby kino em už
ŽH: lepší trošku
JV: lepší
ŽH: ano rozhodně
JV: hm. [a co třeba, povídejte]
ŽH: [aspoň mně tak připadalo]
JV: ee přístup zaměstnanců em vzpomenete si, uvad[ěči (uvaděčky)]
ŽH: [uvaděči] uvaděči tam byli, ale
JV: pokladní
ŽH: my sme byli odjakživa ukáznění, dobře vychovaný [rodinou, takže
sme]
JV: [takže ste neměli problém]
ŽH: nevybočovali z nějak, nebyli sme divoký ani n- neukázněný.
JV: a třeba vzpomněla byste si, jestli tam n- někoho museli
umravňovat nebo
ŽH: určitě ne, já ne
JV. ne ne ne
ŽH: já nemám takový vzpomínky.
JV: em á takže takže to nebylo tak, že by ee vlastně ste tu Jaltu
((Jalta)) preferovala kvůli tomu interiéru, ale bylo to opravdu
jenom kvůli [té dostupnosti]
ŽH: [jenom kvůli té] širlej ((Shirley Temple)) ano a kvůli tomu, že
sem to měla blízko
JV: mhm
ŽH: a no že sem mohla chodit sama. že sme mohly chodit samy se
sestrou
JV: že jinam by vás třeba nepustili o samotě, kdybyste musely ee k-
kdybyste chtěly do jiného kina asi
ŽH: no ani sn- n- ne nepustili, no
JV: že by to třeba [už bylo dál]
ŽH: [my sme ani]
JV: ee z ruky, že byste musely ee delší dobu e [cestovat]
ŽH: [prostě] to Staré Brno a em a Úvoz a a ta Jalta, to nebylo, to
byl takovej okruh
JV: hm
ŽH: nejbližší nám, tak snad kvůli té dostupnosti
JV: mhm
ŽH: že sme tam došly pěšky, nemusely sme jet tramvají
JV: takže neměla ste potřebu třeba jako vyzkoušet ňáké ee
ŽH: jiné [kino určitě ne, netoužila sem po tom, nelákalo mě to, no]
JV: [cizí kino jako nelákalo vás to ne ne, byla ste spokojená]
s tím, se širly ((Shirley Temple)).
ŽH: ano.
JV: mě právě zajímalo, jestli tu širly ((Shirley Temple)) hráli
třeba i v jiných kinech tak [(a tak pravděpodobně )]
ŽH: [to nevím, to si nevzpomenu]
JV: aha. to teda nemůžu to takle určitě jakoby sme to podle programu
mohli identifikovat [v kerým kině]
ŽH: [nevzpomenu si]
JV: ale já takle
ŽH: no
JV: taky vám to nemůžu říct.
XX: před válkou nevim, ale po válce dali třebas jen v jednom kině,
pak ho dali do druhýho kina a
JV: hm hm hm to určitě, no. em a ee ten samotný ee program té
projekce ee probíhal vlastně ee em vy ste říkala, že si pamatujete
na toho e Kačera Donalda ((Kačer Donald)) nebo em [ná- ee Pepka
námořníka ((Pepek námořník)) ee]
ŽH: [to možná byly před tim něco, já už nevim, jestli to byly]
JV: nepamatujete si, jak to bylo strukturovaný nebo jakej byl ten
harmonogram, jestli ee s- před tím byl ňákej em em em jak se mu
týdeník říká, že jo, nebo ňáký [reportáže]
ŽH: [ano] by- byly ty týdeníky
JV: mhm, mhm
ŽH: takže nevím, jestli todle nebylo, ale myslím, že ee toho Pepka
námořníka ((Pepek námořník)) a to že sem viděla právě v těch kinech
kde, na tom náměstí Svobody ((Úderka)), kde hráli ee jako
nepřetržitě, že jo, to se ee tam hráli několik krátkých filmů
JV: ano tam bylo takové cy- takový cyklus
ŽH: takový cyklus a lidé přicházeli a odcházeli, pak bylo eště u
nádraží takový kino Čas, to bylo něco podobnýho, ale tam sem chodila
až potom se svým dítětem.
JV: mhm. do těch ostatních kin teď právě si sem si uvědomil, že když
sme zmínili ten interiér a vy ste mi říkala, že Jalta byla taková
honosná, kdežto ty ostatní kina už třeba ne, byly obyčejnější
ošuntělejší, tak ee to vlastně ee tady ta vaše zkušenost se vztahuje
až ee po tom Zlínu? [až potom, co ste byla starší, ještě k tomu
dětskýmu věku.]
ŽH: [ne ne i i předtím, protože sem ee] rozhodně taky byla i
předtím, ale nevzpomenu si na čem,
JV: hm
ŽH: na té ee já nevím na kte- na tom Starym Brně, to kino to
blechárna, jak ste říkal [na které to bylo?]
XX: [(Meteor) nebyl to Meteor?]
ŽH: na které to bylo ulici si nevzpomenete?
XX: to bylo někde tam směrem k [(výstavišti)]
ŽH: [to bylo] Hlinky nebo tam někde.
XX: tam někde. to poměrně brzo zbourali, po osmaštyrycátým.
ŽH: ano. buď to bylo v Hlinkách, Hlinky se to myslim menovalo
((ulice Hlinky – kino Meteor)).
JV: já tady bohužel <teda nemám> [ulice]
ŽH: [protože já s-]
JV: ale, mně se to tady nevytisklo em takže já sem teď takový jako
bezradný, ale mohl bych vám přečíst [názvy]
ŽH: [kino] Mír (nom-)
JV: ee bylo kino Grand Bio, které pak vlastně změnilo název na
Orient, ale ono už pak nefungovalo, totiž to je to.
XX: tak to ani neznám.
ŽH: taky.
JV: kino ee kino Grand
XX: počkat Grand v Husovicích
JV: Grand [kino Grand]
XX: [v Husovicích] nebylo
ŽH: vy tam nemáte ulice u toho, ne, [no]
JV: [ee no] todle ale todle sou kina ee určitě který [byla ve]
ŽH: [ve středu mě-]
JV: středu, i když já teď čtu kočovná, takže kino Grand vlastně bylo
od roku třicet devět do roku štyrycet pět ee kino Urania e Oránia
((Orania)), to je ee [(rok třicet)]
XX: [na Bratislavské]
JV: no je to možné, no. a teď ty stálá kina. tak bylo Brněnské
varieté, které pak mělo eště i název České varieté.
ŽH: (to bylo kino, to ne)
JV: ee nebo Bajkal, nebo Rádio ((Radio))
ŽH: [ahá no]
XX: [Bajkal jo]. (roajal) ((The Royal Bio Co.)) na Cejlu.
JV: rojal ((The Royal Bio Co.)) byl, nebo taky elit elit ((Elite)).
XX: to neznám.
JV: kino Kapitol
ŽH: [Kapitol ten je]
JV: [Kapitol jo]
ŽH: dodnes asi, ne?
XX: ne, ten [už zrušili].
ŽH: [no tak von] e von se nějak [menu- menuje nebo není ale]
JV: [už, teď už není tam, teď už tam (kino ne, ale)] ňáký klub.
ŽH: to mě ano.
XX: zrušili.
JV: á takže tam ste třeba byla? vzpomínáte si, nebo ne ne [( )]
ŽH: [v té době, v tom] mládí asi ne.
JV: em Brněnské biografické divadlo, nebo Edison také
XX: Edison, ten byl
JV: nebo viktórie ((Viktoria))
XX: na Dornychu, jo viktória ((Viktoria)) a ten v listopadovým
bombardování byl rozbořenej.
JV: hm
XX: v štyryaštyrycátým.
JV: vy si paní ee nepamatujete.
ŽH: e-e
JV: bio amerika ((Bio American)), ee kino Urania, nebo Uranie,
Starobrněnské kino ((pozdější název: Grand, Meteor))
ŽH: to je vono, to bude to Starobrněnské kino.
JV: Starobrněnské kino.
ŽH: no
JV: e to mělo totiž tenhle název ee mezi lety dvacet šest a dvacet
sedm a později se menovalo Grand,
ŽH: jo tak to ne, to [to to mi nic neříká]
JV: [do roku třicet pět] a pak se menovalo od roku štyrycet jedna
Meteor.
XX: Meteor, no, to sem říkal.
JV: takže jestli je to ta blechárna?
XX: ano
ŽH: tak to je možný [to je možný]
JV: [(jo) myslíte]
ŽH: vono. já si právě už nevzpomínám.
JV: že ty názvy se často docela měnily, jo¨
ŽH: mhm
JV: právě že em né každý rok, ale někdy teda i každý rok se ten
název změnil, skoro, ee pak bylo kino Vitagraf, které mělo eště i
název ilusion ((Illusion)) a (nektar) a nebo Květen, no. ee pak byly
nový biografy, nové bio, ee cinema sinema elektrik ((Cinema
Elektrique)) nebo Union
ŽH: ee ee
JV: Grand Bio Austria, nebo Bio Sibiř, dvacátá léta
ŽH: to bylo taky na okraji někde ta Sibiř.
XX: Sibiř, ten, ta byla v Husovicích.
JV: no teď už se dostáváme na periférii poněkud. em kino Aladin to
vlastně je Lucerna, že jo.
ŽH: Lucerna
XX: to je v Žabinách ((Žabovřesky)), pak byly v Židenicích dva kino
grafy Sport a ten druhej si nevzpomenu.
ŽH: taky
XX: v Komárově byl Atlantik
ŽH: ano a ve Slatině je [taky kino bylo ve Slatině ale]
JV: [ee sem to tady měl]
ŽH: to sem byla až po válce.
JV: v Komárově bylo Elektrické divadlo v Komárově, nebo taky
Komárovské kino, nebo taky Lidové kino v Komárově, ale to teda bylo
do roku devatenáct set osmnáct nebo devatenáct tak možná zaniklo,
takže to už
XX: ne, to já sem eště na něm byl eště
JV: pamatujete si
XX: před (mostem), menovalo se to Atlantik a ten zrušili nebo
zbořili, já nevím, jestli se stavěli potom no, (ty to)
JV: kino Republika mám taky (třeba)
XX: potom v tom to bylo
JV: Elektra,
XX: Elektra bylo v tom [Králově Poli v Králově Poli Besední dům]
JV: [(sem jenom chtěl evokovat, jestli by vám pomohlo ňák)]
ŽH: [ne ne ne ne ne ne]
XX: Morávia ((Moravia)) ta byla tady na začátku Lidické hned po levé
straně
ŽH: Staré Brno nebo ta
JV: ne ne
ŽH: tam ty dvě
JV: em a teda
ŽH: Jalta
JV: v té ee dobře a ta, říkáte, že ste si vlastně ee že si
pamatujete, že byly třeba ošoupanější ty kina em teď nechme názvy
stranou, to není tak důležité em tam vlastně ste se dostala ee jak?
protože ste říkala, že vlastně ste neměla potřebu jako chodit do
jiných kin ee která, ty nezná- ani eště mimo teda tu Jaltu ((Jalta))
a to náměstí Svobody ((Úderka))
ŽH: asi mně někdo řekl, že se tam něco hraje em co bych mohla
[zhlédnout]
JV: [jo takže už]
ŽH: c- co nebylo nepřístup- [nepřístupný]
JV: [to byly ty vaše divá]cké návyky byly poměrně takové jakoby
jasné, že jo,
ŽH: no
JV: nebo vy ste vlastně k tomu měla em poměrně vyhraněné, na tu
[Jaltu ((Jalta)) omezené].
ŽH: [ano já sem] já sem
JV: takže mě zajímalo jako jestli třeba si vzpomenete, jak ste se
dostala do jinýho kina, úplně, jestli vám ňáký kamarád třeba
doporučil, tam mají zajímavý film, nebo jestli to bylo třeba ee
z vaší vlastní zvědavosti, že ste si řekla, tak a teď zkusím
ŽH: ne kvůli kinu ne, ale kvůli filmu [určitě sem tam šla]
JV: [takže spíš kvůli filmu] hm hm
ŽH: s- ee spíš kvůli filmu.
JV: a ještě teda k té Jaltě ((Jalta)), kde ste chodila nejčastěji
v té době ee v těch třicátých letech, ee tam teda si nevybavíte,
jestli em byl- la před kinem ňáká ukázka, ňáký krátký film, já nevim
ňáký ee
XX: byly reklamy
JV: reklamy
XX: reklamy
JV: [no už to]
XX: [pak byl] týdeník, pak byl krátké film a pak byl vlastní film. a
když sem začaly chodit americký filmy, od še- koncem
šestaštyrycátýho, tak dávali eště ukázky z následujícího filmu.
JV: mhm, a v té Jaltě ((Jalta)) to bylo taky tak, paní H., [ne
ne nemůžete si vzpomenout hm hm]
ŽH: [to si už nevzpomenu, to už si nevzpomenu].
JV: třeba jestli byly přestávky
ŽH: ne, určitě ne.
JV: ne ne ne ne
ŽH: ty přestávky byly, když se byly ňuká, no oni právě v těch
některých kinech
JV: hm
ŽH: neměli dvě aparatury, aby to navazovalo, tak to přestávka byla,
že se musely měnit ňáký
JV: pamatujete se
ŽH: to si pamatuju, ale při tej širly tempelovej ((Shirley Temple))
si to nepamatuju, že by to bylo. tam asi v té Jaltě ((Jalta)) měli
ee dvě reprodukce, že to hned navazovalo. ž- dvě ee aparatury,
[protože to se]
XX: [promítačky (tam otočili)]
ŽH: nějak že ty ee vo-
JV: ano ano
ŽH: si pam[atuju jak to]
XX: [promítačky]
ŽH: vozili ty kotouče
JV: tam to je, že tam vlastně jakoby je to přichystáno [a běží to a
a hned to přeskočí]
ŽH: [byly a hned hned]
JV: takže to nemusí člověk ee
ŽH: ano
JV: ručně [vyměnit].
ŽH: [přetáčet] ano nebo vyměňovat tak nějak.
JV: je to několik že ee kotoučů [na ten]
ŽH: [ano]
JV: jeden film takže tam vlastně [(se musí hm hm)]
ŽH: [na to si vzpomínám,] že byly někdy př- ale při kterejch
filmech, to už nevim, no ro- jistě [to bylo v té]
JV: [ale v Jaltě ((Jalta)) to nebylo]
ŽH: v starší době.
JV: hm
ŽH: při té (širly) ((Shirley Temple)) si nevzpomínám, určitě ne,
přestávka žádná by nějak
JV: reklama? ňáká při představení
ŽH: to ee to vůbec si nevzpomínám,
JV: a třeba byly živé vystoupení, hudební doprovod?
ŽH: to určitě ne
JV: ne
ŽH: já ne
JV: ne ne ne
ŽH: já už to nepamatuju.
XX: bývalo u němých filmů.
JV: ale právě třeba ee jestli ste ještě ee v tom třicátém roce
nebyla na ňákém němém filmu ee
ŽH: nebyla, [já sem]
JV: [s hudebním] doprovodem, [že by to právě bylo bylo ee před (
) kde ňáký ( ) hm hm]
ŽH: [já určitě ne, já určitě ne, já si to pa- po- pamatuju jenom
z doslechu nebo ee] z filmu nebo z televize možná, ale ee já sem u-
určitě nebyla [přítomná ně- němýho]
JV: [že u- už němý film nepamatujete ne ne]
ŽH: filmu ne.
JV: tak ono totiž ee na tom přelomu ee let dvacet devět, třicet,
třicet jedna, už právě ee nastoupil ten zvukový film, což je právě
ten věk, kdy vám bylo kolem těch pěti šesti let, takže ee [vlastně
ste asi]
ŽH: [no to sem d- do kina nechodila]
JV: začala tenkrát teprve
ŽH: no
JV: nebo později
ŽH: no
JV: ještě ee em do kina chodit, takže ste si tohle ani nemohla [ee
e]
ŽH: [možná že] moji sourozenci chodili, ale nevzpomenu si, že by nám
něco takovýho vyprávěli.
JV: hm dobře. em a ještě otázka právě docela důležitá ee em byla ste
někdy přítomna ee tomu ee že byste byli v něčí domácnosti a
účastnili se em domácí projekce?
ŽH: určitě ne
JV: že by měl někdo projektor z rodičů,
ŽH: ne
JV: třeba
ŽH: ne
JV: z vašich kamarádů,
ŽH: určitě ne.
JV: ani ste jako neslyšela třeba o někom, že by měl ze školy
[(ňákou)],
ŽH: [ne]
JV: jeho rodiče.
ŽH: taky ne. (..) pamatuju si, že byly i ty rádia bylo o- omezený,
to byly krystalky a já nevim co, ňák se to taky ee ručně <vyráběl>
někdo si, ale my sme měli rádio, to si pamatuju, vodjakživa doma,
ale, filmy, že by nám někdo promítal, to určitě ne.
JV: a v tom rádiu třeba byly ňáké dětské ee cykly, nebo pořady na
pokračování
ŽH: já s- já sem si pamatuju, že se četlo z knih
JV: mhm
ŽH: nebo divadelní hry
JV: hm
ŽH: byly ale
JV: a pro děti třeba zaměřené ňáké pohádky nebo něco takového
ŽH: pravděpodobně určitě jo, že se, že
JV: hm
ŽH: se vysílaly ňáký takový pořady, pro děti.
XX: v rádiu dávali ten to strejček měl (hobla) a
ŽH: jo no no [(Křópal) ano ano]
XX: [a (te- ten) strejček (Křópal) ((Stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) a měl a měl (hobla) jo]
ŽH: toho si taky pamatuju. ale filmy rozhodně ne, to sem se k tomu
nedostala v soukromý v domácnostech.
JV: a teď teda už vlastně se dostáváme k závěrečné, k závěrečné
části, a to je právě protektorát, to je období po roku třicet devět,
kdy začaly ee platit ee protektorátní předpisy a právě vy ste v tu
dobu zrovna se dostala do Zlín, a že ste říkala. takže i ten Zlín
vlastně nás teď jako ee zajímá em jak se třeba vlastně ty ee změny
projevily em em můžete říct, že třeba byly vyloženě kina n- německá,
která hrála, hrály německé filmy?
ŽH: taky se hrály [německý filmy]
JV: [jo jo jo]
ŽH: ani nevím, jestli to bylo s titulkama nebo v překladech
XX: to byly všechny ti- titulky. dabing začal až v někdy
v šedesátých letech.
ŽH: tak to si nevzpomenu.
JV: a německé týdeníky?
ŽH: určitě
JV: hm
ŽH: vítězíme, to bylo pořád.
JV: za celou válku.
ŽH: za celou válku, no.
JV: od roku
XX: hm
ŽH: od roku třicet, no jo.
JV: takže tohle vlastně vy v tom z- z- Zlíně, vy ste, [pamatujete
mhm]
ŽH: [všechno prožívala,] ano, jo, to pamatuju.
JV: a když ste em přijela ste asi občas domů, že ee do Brna, [za
rodiči]
ŽH: [jezdila sem] domů, no
JV: a takže během vál- ale to ste pravděpodobně neměla čas zajít do
kina to, [když ste byla v Brně zrovna].
ŽH: [to sem to sem nechodila]. no já sem totiž do Brna jezdila do do
roku štyrycet dva
JV: hm
ŽH: než zavřeli vysoký školy
JV: mhm
ŽH: to tatínek šel do důchodu
JV: mhm
ŽH: a vodstěhovali se na vesnici
JV: ano
ŽH: takže sem pak jezdila tam, vod roku štyrycet dva. a pamatuju si,
to byly krušný doby tady v Brně v tom devětatřicátým roce
JV: mhm
ŽH: než nás zabrali, to si pamatuju.
JV: (..) nějak konkrétně, můžete to třeba rozvést? co vám tak jako
vytane na mysli.
ŽH: to sem byla ee to sme bydleli na té fakultě a na ulici Tvrdého,
JV: hm
ŽH: sou tam dneska koleje a tam byli Němci a ty házeli kameny nám na
fakultu přes zeď na té ulici Tvrdého, tam je ee em no nebylo to nic
[příjemnýho]
JV: [myslíte jako] Němci, kteří tady žili před válkou.
ŽH: ty kteří tady žili a bydli- byli byli na té na těch kolejích on-
tam tam museli bydlet na těch kolejích
JV: mhm
ŽH: s Němci, studenti.
JV: studenti.
ŽH: protože (.) nás vobtěžovali a, přesně si pamatuju den, když,
devátýho byl- bylo to devátýho? nebo kolikátýho března, poletoval
sníh a ráno hlásili, že nás okupujou a, nebylo to příjemný.
JV: a v tom Zlíně ste to prožívala j- e ee jakým způsobem, tam měla
ste [jako přátelé]
ŽH: [tam sme]
JV: nebo ee kamarádky, nebo spolupracovnice, kde asi ste pracovali u
Bati. tak jestli se teda ňáké přátelství tam vytvořilo a vy vlastně
[ste společně ( )]
ŽH: [já sem měla] kamarádky z celé republiky z Čech,
JV: mhm
ŽH: ze Slovenska, z z jižní Moravy,
JV: na kolejích všechno.
ŽH: (on přijímal) ano na těch na těch internátech
JV: internátech
ŽH: on přijímal z celý republiky
JV: hm
ŽH: ty zaměstnance a tam em, jo my sme vlastně měli ee v továrnách
byli Němci, kteří nás hlídali, kteří tam chodili
JV: mhm
ŽH: po továrnách a dělali sme i v noci, noční směny
JV: mhm, a takže byla tam třeba ňáká ta jako užší skupinka va-
vašich ee přítelkyň nebo kamarádek nebo kamarádů, se kterými byste
trávila pak i následně i ten volný čas a [chodili]
ŽH: [určitě]
JV: i za tou zábavou nebo do toho kina
ŽH: určitě
JV: hm
ŽH: tam bylo velký kamarádství, protože ee tři, říkám, tři roky sme
chodili do školy, to sme byli na internátech, pak sme byli na
svobodárnách, tak jako dneska sou koleje, tak to byly svobodárny a
tam bylo velký přátelství mezi náma.
JV: a ee chodila ste do kina třeba ee už e v tom Zlíně sama nebo ee
ŽH: ne to sme [chodili s kamarádkama]
JV: [chodili ste společ]ně mhm
ŽH: společně
JV: mhm, a chodila ste míň nebo víc nebo [zase jednou týdně, více
více určitě, jo jo jo].
ŽH: [víc víc určitě určitě víc].
JV: takže vy ste [říkala,]
ŽH: [(když)] sem dodělala tu školu
JV: takže třeba dvakrát týdně?
ŽH: určitě
JV: jo
ŽH: to sme mohli, peníze sme na to měli.
JV: ale když ste teda ještě studovala vlastně tu školu v tom Zlíně
při ee zaměstnání, tak to byly ty tři roky, to znamená do roku
třice- e štyrycet dva? ste ee
ŽH: štyřicet dva, třicet devět
JV: ještě měla ten režim takovej em poměrně omezenej, nebo ten čas
ee [ste měla],
ŽH: [čas no] no
JV: omezenej tim vašim studiem, no. em a ten výběr filmů třeba se
nějak změnil po po tom roce třicet devět v tom Zlíně už
ŽH: ne ne já to zas řikám, zas ty v- český filmy a nebo ty hudební,
JV: hm
ŽH: a divadla, co tam jezdily zájezdy, protože em ty Otrokovice sou,
já sem byla v těch Otrokovicích, to je dvanáct kilometrů vod Zlína,
tam to nebylo tak em stálý divadlo tam nebylo
JV: mhm
ŽH: jako j- bylo v tom em Zlíně a je, takže sem navštěvovala em
všechny kulturní podniky, který se tam, který tam přijely.
JV: hm. ee měnilo se nějak e vaše chování ee cho- e ch- a vlastně
chození do kina a divácké chování ee s ee s tím, jak se blížil konec
války? ovlivňovalo to nějak třeba nebo, [ne ne ne]
ŽH: [ne nes- ne ne] nevim, nevzpomínám si, že by mě něco,
JV: hm
ŽH: ovlivnilo, v té době akorát byly ty německý ee žurnály před tím
JV: propagandistické
ŽH: propagandistický jo, vítězili Němci všude, to bylo to s-
JV: ale jestli třeba [ta doba]
ŽH: [ale jinak]
JV: jak začínala být už taková ee dramatická, jestli třeba ee
ŽH: ani ty filmy tam zřejmě ee em nedávaly něco, co by
JV: hm
XX: (k tomu bych chtěl) podotknout, že Němci měli civilní filmy,
vůbec žádná propaganda, žádná válka, nic, to bylo, děj se mohl
odehrát v jakýmkoliv městě v jakýkoliv době.
JV: mhm. ale já sem to myslel tak ee jestli třeba jak už vopravdu em
přicházely ty dny a týdny ee před osvobozením, jestli em vlastně ta
atmosféra se určitě taky měnila, že
ŽH: rozhodně, my sme [sledovali]
JV: [takže]
ŽH: ee zprávy
JV: mhm
ŽH: a jakmile se fronta blížila ee k nám sem, tak ee klidně nám
řekli, v továrně, kdo chcete, můžete odejít domů.
JV: mhm
ŽH: takže až byli někde tady na tom em blížili se ke Slovensku, tak
ee sem jela domů za rodičema.
JV: takže na kulturu v v v té době [u- už asi moc čas nebyl, na to
už ste jako]
ŽH: [no v té době už nebyl], to už nebylo asi
JV: vy ste ještě teda stále byla ee jakoby ve Zlíně
ŽH: ano
JV: ste ještě pracovala, tak to už ste em za tou kulturou (třeba)
ani nechodili, nebo že ta doba byla napjatá
ŽH: určitě zatemnění a,
JV: hm hm
ŽH: nálety
JV: a hrálo se vůbec ee [hrálo se ještě]
ŽH: [hrálo se,] hrálo se.
JV: (..) a em po osvobození? vzpomenete si, teď vlastně, že jo, byla
euforie ee lidi byli šťastní a slavili. tak jak tady v tomhle ee
časovém úseku [ste vy vlastně]
ŽH: [vůbec sme,] vůbec sme to ne- nebyli, snad se ani nehrálo kina
XX: nešel proud nešel proud.
ŽH: a nebo nešel proud, [nebo já vim, že já vim, že]
XX: [nešel proud a tramvaje nejezdily]
ŽH: sem byla dlouho doma
JV: mhm
ŽH: a můj ee mládenec byl z Čech, tak ten si pro mě pěšky a a vlakem
a jak to šlo pro mě přišel, poněvač já sem už se nehodlala vrátit do
toho, já sem chtěla zůstat v Brně.
JV: a taky ste zůstala, vlastně ste říkala
ŽH: ne ne ne, já sem
JV: ne ne to už bylo padesát dva
ŽH: až až do roku padesát dva sem byla ve Zlíně. tím, že on pro mě
přišel, no tak sem se vrátila, protože on tam ee studoval,
JV: hm
ŽH: taky u Bati pracoval a studoval, dělal si tam i vyšší
průmyslovku, takže sem se tam zase vrátila kvůli němu a zůstali sme
tam až do toho dvaapadesátýho roku.
JV: takže vlastně v tom ee v tom Brně ste pobyla jak dlouho zhruba?
po tý válce nebo...
ŽH: tak možná tři měsíce.
JV: tři měsíce. em (.) to ste bydleli někde, jo, že ste říkala, že
ste [(přišla)]
ŽH: [ne to už] sem bydlela od dvaaštyrycátýho roku sem bydlela ee u
rodičů v těch Šitbořicích
JV: mhm mhm mhm, a ee jak ste říkala, že ste o právě o všechno
přišli, tak ee
ŽH: tam v těch Šitbořicích
JV: no no no
ŽH: to je tři- třicet kilometrů od Brna.
JV: takže ty tři měsíce ste strávila v Šitbořicích,
ŽH: v těch Šitbořicích.
JV: v Šitbořicích. a to ste, tedy třeba do toho kina občas i zajela,
nebo to vůbec asi ne
ŽH: vůbec ne vůbec ne, tam ani kino nebylo a to to sem ch- jezdila
domů když tak jednou za štrnáct dní, a to sem, <to se chodilo pěšky>
nejely autobusy, tam se jezdilo do Sokolnic a ze Sokolnic dvanáct
kilometrů pěšky,
JV: hm
ŽH: já sem šla jeden den dvanáct kilometrů domů a druhej den dvanáct
kilometrů na ee na vlak zase.
JV: hm. takže pak asi zase až v tom [Zlíně]
ŽH: [ne, ta kul]tura nebyla, to bylo nějak, já nevím, hodně dlouho
myslím, [(se bylo)]
JV: [vzpomenete si,] jak to dlouho trvalo tady to období ee nebo ee
na to ee ňáký vaše první představení opravdu filmové po
ŽH: po po válce
JV: po válce?
ŽH: ňáký zvláštní ee vzpomínky nemám na to, [nevím ne ne ne ne ne]
JV: [ňáká atmosféra specifická em] něco
ŽH: nemůžu si vzpomenout. (..) to si n- skutečně nevzpomínám.
JV: ale každopádně to byl teda Zlín určitě, protože už ste [tam]
ŽH: [ano]
JV: po těch třech měsících zase nastoupila a
ŽH: ano, já řikám Zlín a oni byly Otrokovice ((smích)), to je
(součást), jo
JV: jo jo jo, dobře, takže já mys[lím, že]
ŽH: [tímto]
JV. asi bych [vám poděkoval, em]
ŽH: [to skončilo], no
JV: myslím si, že to bylo přínosné, doufám že
ŽH: já
konec rozhovoru