Quote

JV: mhm eee byla ste někdy třeba na promítání filmu v domácnosti
třeba u některého z vašich kamarádů rodiče, že by měli doma
projektor.

BK: ne, měli sme to sme měli, ale jenom pohádky, jo, to

JV: no

BK: se posunovalo, pohádky.

JV: já slyším, no

BK: takový film takhle a tam byly zase [jenom posunovačky]

JV: [a to ste] viděla kde?

BK: to sme měli doma

JV: přímo doma, ale to nebyl projektor,

BK: ne ne ne.

JV: to byly jako diapozitivy.

BK: diapozitivy.

JV: a nepamatujete si...

BK: to ještě ne- nezapomínejte, že já vlastně tos- to teprve nebylo
ani rádio, to se teprve, jo, to bylo něco, to sme obdivovali, když
když Tristárky začly.

JV: takže takže třeba ani nikdo z vašich známých nebo příbuzných
tímhle nedisponoval, tou promítačkou?

BK: ne ne ne to to to nebylo tenkrát ne opravdu ne, to potom náhle
všechno přišlo, jak vývoj těch rádií, tak potom ty tele- taky
televizory, to všechno potom strašně fotoaparáta sme měli fotoaparát
takovej maličkej to bylo...

JV: to byl jaký rok, kdy ste měli ten fotoaparát, tak ze zajímavosti

BK: [to už byly] ano to už to už fotoaparáty byly, to měl takovej

JV: ale jaký rok byste si vzpomněla

BK: no to bylo tak (..) možná možná těch dvacet roků, když mně bylo,
to už ne ne ne to už sme se fotili i na svatbě ale (mých)
fotoaparáty už měli taky

PS: dobře, to je skoro všechno, jenom se zeptám a to asi se nestalo, že
byste si pamatovala, že by někdo měl třeba promítačku doma v
domácnosti? občas se to stávalo, ale hrozně málokdy že by měl někdo

JV: hm no tak u u mě v rodině u nez- u nás v rodině né ale možná že u
Tondy Julínka ((Antonín Julínek)), no to byl to byl taky herec jeden
brněnskej, ale my sme se znali eště předtím než se dostal do divadla,
on byl z církve

PS: hm

JV: a hrál taky e v- v Králově Poli ochotnicky a vím, že e sem jednou
dostala taky vynadaný, že sem přišla pozdě že sme u Julinků byli celá
parta a dlouho do noci a pak sem pak nic nejelo, pak sem potmě při
zatemnění š- štrachala dom a byl z toho mazec, takže to tam ten tam se
něco promítalo [tak jo]

PS: [on měl promítačku]

JV: takže asi jo, ale tak to byly takový jéžišmarja, víte co to bylo z-
proti dnešním aparátům, to byla hrůza

PS: ale to si nevzpomínáte co to co ste pouštěli tehdy

JV: ale to byly spíš nějaký cesty nebo takový nějaký c- cestování, jo

BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině
Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam
sme chodívali v neděli

JV: mše

BK: mše

JV: kázání

BK: ano

JV: to je hezké

BK: <no tak kino pro sedm set lidí> to bylo největší kino v
Židenicích

BK: tady o tem kinu Sport

JV: o tom kinu Sport

BK: no, to byl mnohem menší ten (světovel)

JV: hm ale nebylo to třeba někdy tak, že by ten interiér, když to
řeknu v uvozovkách, té blechárny, vás odradil jít od toho na nějaký
film, který byste vidět chtěla

BK: ne, no právě ten ten měl i galérku a ten byl hodně velký, takže
tam se [taky už]

ale chodívali sme
jako děcka do Králova Pole do Besedního domu ((Besední dům)) pod tím
kinem na Besedňák byli jak je [Jadran později]

PS: [ano ano]

JV: teď už je tam nějaká vietnamská velkoprodejna ale bylo to kino a
dole pod kinem byl ještě jeden takovej sálek a tama bylo bylo malý
jeviště a tam se hrávalo loutkový divadlo anebo divadýlka pro děti i
dospělí tam hráli a tam sme chodívali taky v neděli odpoledne.

JV: [takže my] sme chodili my my sme chodili hodně do toho kina Metro,
to je tam teďka na tom to divadlo městský,

PS: divadlo no

JV: to kino bylo pěkný a bylo velký a to se tam dycky brněnský gymply
sešly, jo, víc aji sme se s víc s lidma

JV: [no] ono to bylo to bylo takový ((smích)) takový úzký kino, jo, a
v- vza- vzadu byly nějaký takový ty ty lóže, že

PS: mhm

JV: takový takový na šmajchlování to tam bylo a vono to bylo fakt asi
tak jako na blechy to byly nějaký starý plyšový sedadla tam a to to
kino nebylo hezký, ale bylo to laciný tam, jo a když sme tam šli jako
studáci třeba tak...

PS: eee takže tam byly plyšový sedadla a ee...

JV: myslim že byly takový nějaký plyšový a nějaký takový ošumělý starý.

JV: to řečko- v Řečkovický kino ((Kino Sokol v Řečkovicích)) tam byl
velkej sál na cvičení

PS: no takže to museli vždycky [připravit]

JV: [a prostě] tam se dávaly židle spojený takovejma těma

PS: aha

JV: dřeva- dřevěnejma nějak sešroubovaný do do těch nez- víte jak se
spojovaly ty židle

PS: jo jo

JV: jo no tak to tam dávali, no a potom se to po kině zase odklízelo a
uklízelo na cvičení no nebo na ty bohoslužby to tam taky takhle bylo
udělaný ty židle.

PS: takže tam byly i lóže, kde jako na šmajchlování, takže eee

JV: no vono ty lóže byly asi aji v tom Oku ((Oko)) v tom v té unionce
((Union)) Krpolské ((Královo Pole))

PS: mhm

JV: tam byly dvě taky myslim vzadu to by ale vona byla potom později
předělaná zmodernizovaná po válce.

PS: mhm

JV: jo ale ee původně to byly takový úzký kina a

PS: a bylo to tak, že tam opravdu chodily třeba páry [ee]

JV: [ale tak] to víte že dycky študáci se s- že někdo spolu chodil, tak
se tam cpali dozadu, že jo em.