Quote

jak... to sem chodila na
tu Merhautovu (.) tak to už sme chodili na filmy i co byly mládeži
nepřístupné (.) tak to sme se vždycky tak snažili vymódit, abysme
byli (.) trošinku starší (.) a měli sme štěstí, dostali sme se na
všecko co sme chtěli, no (.)

RM: a obyčejně sme seděli vpředu, že (.) no takže (..) (no) tak

LG: a vy ste teda e před tím představením navště- e navštěvovali ty
ty bifé jako dyc- dycky (ste si tam nakoupila)?

RM: no koupili sme si nějaký ty bonbónky, že (.) a (.) dycky sme
dostali nějakou tu korunku (.) doma a (.) mohli sme si něco koupit
no ale (.) nebylo to tak nějak strašně moc, že (.) sem tam (.)
(protože) ke konci války vůbec už sme nechodili (.)

LG: hm (..) jak... chodila... byla ste někdy na nepřístupném filmu,
když ste byla jako hodně malé dítě? (.) [( )]

RM: [ne ne] ne ne

LG: a potom později?

RM: no později už jako děvčata, že

LG: mhm

RM: už když nám bylo těch patnáct roků (.) a tak to sme už (.) se
snažily vlezt (.) všude možně (.) <to sme už> se tajně namalovaly,
abysme vypadaly dospělý (.) ale my sme byly takový holky, že už (.)
( ) (na tom) nerozhodovalo (.) j- vzpomínám si, že sme byly to bylo
po válce (.) a to byl Fantóm opery ((Fantom opery)) (.) a to bylo od
osmnácti let mládeži (.) nepřístupný (.) tak to sme se teda už
namódily to nám bylo těch šestnáct nebo kolik (.) to už sme byly
namóděný a už sme se snažily (.) a <eště vím že> jednou dokonce (.)
sme se chtěly dostat na osmou do kina (.) tak to sme si vzaly aj
klobouky od maminek, no abysme jako takový abysme vypadaly jak
dospělý slečny, no

LG: a jaký ste měla potom pocit, když ste se když se vám to jako
podařilo dostat se na ten nepřístupný film?

RM: <no ohromnej (.) ohromnej, my sme se cítily jako dospělý> a už
sme se těšily až bude něco zase (.) takovýho

LG: mhm

RM: (protože) to bylo... některý filmy byly od osmnácti nepřístupný
(.) některý vod šestnácti (.) podle toho jak to byl... <ale tam
nebylo nic (.) proti dnešním filmům> (.) že by tam (.) děcka nemohly
jít (.) jedině (.) třeba strašidelný nebo tak nějak ale (...) to vím
že na tom Fantómu opery ((Fantom opery)) (.) sem seděla a už sem
chtěla křičet (.) nechoď tam ((předvádí)) <chtěla sem napovídat tomu
filmu aj, jo?> ((smích))

LG: ((smích))

RM: tak sme se do toho tak vžívali

a víte eště, eště sem si vzpomněla, proti proti,
nádraží, tam kde sou mám dojem dneska ty uzeniny a tam, tam bylo
takové kino ((Ohne Pause, později Čas)), které, ale já už nevím jak
se to menovalo, možná že by se to dalo tam někde vyčíst, to běželo
pořád dokola. tam člověk přišel, ale to bylo spíš jako em na bázi
žurnálu a takhle všelijaké ty e z- ze světa novinky a to si člověk
sedl, tam si koupil lístek a nikdo vás neuváděl, prostě někde ste si
tam sedla a teď ste s- teď ste seděla a čekala až až se to zas
domotá tam kde už ste to začala vidět ste se zvedla a šla pryč

MB: mhm, mhm takže se tam dalo vlastně chodit pořád

LM: ano a tady tento způsob toho toho filmu byl ještě na náměstí
Svobody ((kino Central, později Úderka)) a sice jak byl, jak bylo to
řeznictví na rohu Rašínové a náměstí Svobody

MB: mhm

LM: tak vedle taky bylo takové kino, ale já už taky nevím jak se to
menovalo, protože to to bylo vždycky takové

MB: tak tam tam nevím. já myslím na náměstí svobo- Svobody bylo to
kino centrál ((Central))

LM: myslíte že to byl centrál? ((Central))

MB: ale ale jinak jinak nevim, no

LM: no tak možná, že to že to byl centrál ((Central)), já si to
nepamatuju, protože, to už byla věc náhody, když člověk, třeba
pršelo, teď sme potřebovali, někde schovat, no tak sme vlezli do
kina a počkali až přestane pršet, no, pak přestalo pršet tak sme
šli. ((smích)) <no a tak to je nekulturní>. ((smích))

MB: tak ee pak tady mám ee jak vlastně e vypadalo to chování vaše
nebo i e ostatních diváků v tom kině, jestli třeba ee se tam často
jedlo, pilo

LM: ne

MB: vůbec

LM: ne ne prostě ee lidé em byli vychovaní.

MB: mhm

LM: prostě dodržovali společenský takt, zvyk a to by si nebyl nikdo
dovolil,

LM: to to bylo pro nás, že, ale že už člověk opravdu, ze študácké
chudé kapsy, z rodičovské chudé kapsy nám pučili peníze, tak zas aby
to, si něco z toho vodnesl, ne v kapse teda, ale ale ((smích)) pro
život a pro cit.