Quote

LN: to sme měly s kamarádkama a chodily sme. oni hráli ve čtyři, v
šest a osm, tak my sme chodily tak na tu čtvrtou, nebo v létě i na
tu šestou, protože večer už sem musela být vlastně za světla doma,
takže to už sem nesměla chodit.

KH: hm. ?šla ste někdy?

LN: ?á sem večer nikam nesměla chodit?

KH: a šla ste někdy na obě ta představení, že byste šla ve čtyři a
pak hned to stihla v šest?

LN: ne, to nikdy. to sem musela si žádat o tu korunu, že ty rodiče,
to nebylo tak jednoduchý, abych si mohla chodit po svejch nějakejch
zálibách. musela sem vždycky poprosit, a to sem si musela zasloužit,
tu korunu.

KH: hm

LN: pomáhat nádobí, nebo tak něco dělat doma.

KH: ?to, to vůbec nevadí!? a můžu se třeba ještě zeptat, v kině,
měli ste ve zvyku třeba kupovat nějaký nápoje, nebo bonbony nebo
tak?

LN: to ne. nikdy. to sem neměla na to peníze. to vůbec, to
nepřicházelo v úvahu jako.

ale jinak to
bylo všechno černobílé ty filmy a jako. no a to taky sme museli
chodit na ty filmy. to bylo třeba Noční motýl, že. tam hrála Adina
((Adina Mandlová)) a Hana Vítová, a to bylo od osmnácti let! takže
on ten uvaděč to poznal. to kolikrát <nás vyhodil, že> sme se tam
tajně nějak tohle, ale to bylo do šestnácti a do osmnácti let
nepřístupné některý filmy. tak sme nemohli na ně ani jít.

KH: hm.

LN: dneska vidíte v televizi a ve filmu vůbec nepřichází, ale tam
stal pořadač, trhal lístky a zrovna vyhazoval, že. i když sem měla
lístek, tak mě tam nepustil

KH: a které filmy ste teda měla ráda?

LN: já sem měla ráda hrozně s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)),
Hanou Vítovou, že, toho Nočního motýla. to sem viděla, když sem byla
na prázdninách, tam sem proklouzla, ještě mně nebylo osmnáct, ale
proklouzla sem tam do kina. jako tam můj strýc, jako, to <natáčel,
jo> nahoře, takže sem se tam dostala. no, to sem měla ráda všechny
ty známý filmy.

MK: protože t- to říct t- to vás rodiče do kina poprvní vás ani
nepustili do kina tenkrát jak sem šla na ten první film, to sem si
musela voblíct vod sestřenice boty s vysokýma kramflekama

LG: mhm

MK: abych vypadala starší

LG: jo

MK: aby mě pustili vůbec do kina

LG: a...

MK: protože sem byla malá

LG: mhm a když ste byla dítě, šla ste někdy na nějaký nepřístupný
film?

MK: ne, tenkrát to neexistovalo

LG: mhm á tedy taková otázka, ono to něk- někteří pamětníci se se
trošku se dycky jako nazlobí, když se zeptáme, ale byla ste někdy v
kině bez placení?

MK: ne to ne

MK: poslóchéte, já sem vám povídala, do toho Kapitolu ((Kapitol)) a
to to sme chodili dycky, protože to byl dycky v pátek

LG: v pátek

MK: večer byl první nové film

LG: jo, premiéra nějaká

MK: a ten se ukazoval tolik a tolik dní a pak zase přišel druhé

LG: mhm

MK: ne ale to bylo potom už za Hitlera, ale to tedy ja povídám,
musite si představit, že tolik peněz ste neměli a vůbec tenkrát

MK: ne ale to bylo potom už za Hitlera, ale to tedy ja povídám,
musite si představit, že tolik peněz ste neměli a vůbec tenkrát

LG: [jo jasně]

MK: děcka nedal nedostavaly žádný peníze jak se dneska děckám dává
peníze

LG: mhm

MK: to to nebylo na na kino nebo takový věci tedy to si ted umyje
tedy doma, takže sem když sem neco tento, tak sem si musela všechno
nějak ušetřit

LG: mhm

MK: anebo vydělat dávat mojim hloupým spolužačkám dávat ho- hodiny
pomocny a za to zkasírovat

LG: mhm ((smích))

MK: no vám nezůstalo nic jinýho