Quote

FR: [tu] kabelu, to, no prostě všechno to co tam jako našli. (..) to
byl e to je takový zajímavý že do- a doopravdy sem si e nemohl sem
si dovolit e moji rodiče se rozešli v roce třicet devět,

LG: mhm

FR: o- rozvedli se důvod jeden, protože (kdyby byl) otec Židem, jo?

LG: mhm

FR: takže bysme se mohli dostat do koncentráku,

LG: mhm

FR: a (..) tak e se rozešli, ale stýkali sme se jako rodina stále
dál.

LG: mhm (.) takže to bylo jakoby hm

FR: (.) prostě

LG: jako [e formální rozvod]

FR: [e z nouze] z nouze ctnost.

LG: mhm

FR: a to nebylo (jen) jedno manželství který toto e e se rozešlo,
ale v tom okamžiku jakmile se roz- e rozešli (.) otec odcházel
osmého dubna čtyřicet dva (.) e do koncentráku a (.) nejprve do
Terezína a za šest dnů z Terezína odjížděl e e už na východ.
poslední dopis který sem dostal, tak byl z rejověc ((Rejowiec)) to
je okres Lublin (.) tam bylo těch koncetráků moc.

LG: mhm

FR: jo? pravděpodobná smrť Majdanek Sobibor (...) (nechtějte se)

FR: podívejte se e (.) e byl- e ee někdy mě titulovali taky že su
Žid a tak dále, (o to nej-) protože věděli že otec byl Žid

LG: mhm

FR: tak mě titulovali taky že sem Žid,

LG: aha

FR: ale, (.) že by e ňák naši lidé (.) naši lidé nej- e prostě byli
horší někdy než ti Němci, protože jak se říká Turek, (.) ee člověk
poturčenej je horší Turka.

LG: jo, rozumím. takže jakoby hm (.) ste

FR: někteří nadávali, někteří ne, e to to bylo e podle podle nálady
to měli, pokud sem se jim líbil nebo nelíbil, tak takovýmto
způsobem.

LG: a já to nechápu, to bylo jakoby běžné že prostě takhle li- lidi
druhým lidem prostě nadávali (já nevím) na ulici

FR: to je běžný, to bylo běžný, to ee když chodili ti hitlerčici

LG: mhm

FR: jo, tak když oni šli ee oni měli bubínky a měli vlajky a jestli
někdo nesundal (.) e čepici a nepozdravil tak šel a

LG: (..) to je hrozný, (fakt)

LG: jo hm měl jste ňáké sourozence?

FR: bratra. bratra, to by- e matka se potom provdala a z druhého
manželství byli bratra a sestra. jo?

LG: mhm

FR: měl jsem bratra, ten je (.) ten žije dneska ve Spojených státech

LG: mhm

FR: e mluví e anglicky e e rozumí mně česky, ale mluví už anglicky,

LG: jo, a hm jaký byl osud vaší rodiny na konci války,

FR: matka se e provdala a (.) takže doopravdy si svoje užila,
protože e to byl e z- e z vesnice kde ona bydlela

LG: mhm

FR: a kde tak to byl ňákej známej, ale e on protože to byly
Pohořelice zabraný území, musel narukovat do německé armády.

LG: aha

FR: jo? takže ona (.) e prošla ten pochod smrtí z Brna do Pohořelic.
jo? já e to byl ten e divokej odsun.

LG: jo, a narodil se v kterém roce?

FR: bratr ee devatenáctýho září devatenáct set třicet.

LG: jo, tak e já nevím jestli byste mohl popsat tu (.) atmos- vy ste
jakoby bě- během té války už věděli že jakoby váš tatínek je jakoby
že ten [prostě]

FR: [( )] to sem nevěděl vůbec nic,

LG: [(nevěděl)]

FR: [my sme] dostali poslední dopis a tím to končilo, víc už sme
(nedostali) Němci nám nesdělili

LG: mhm

FR: e úmrtí nebo něco takovýho, to (byl) e tím se nezabývali,

LG: jo,

FR: jo, (.) to vůbec, e to nemělo vůbec žádné e

LG: jo. a v tom dětském věku jakoby rozlišoval ste to jestli to sou
jako čeští kamarádi, němečtí, židovští a tak

FR: moment, e no tak ee (..) hm já to řeknu

LG: mhm

FR: hm podle Marxová, Marxová (byla) ryze dělnická čtvrť,

LG: mhm

FR: Marxová (byla) Císařská, Francouzská, Přadlácká, to bylo vesměs
dělnická čtvrť, ti cigáni se tam nastěhovali teprve

LG: jo,

FR: <teprve teď>

LG: <tak o tom mluví každý to je v pořádku>

FR: (.) jo? teprve teď. a to ee (.) díky jednomu že e pan Husák
zaplatil cigánům na Slovensku a e dal jim peníze aby byli tady,

LG: mhm

FR: zůstalo to tady všechno, dělat dělat nebudou.

LG: to je jasný. (.) no a jakoby tam tam byly teda děti těch e těch
dělníků,

FR: tam chodi- e prostě chodily, e prostě děti byly děti, nebyly
[nebyly to ňáký]

LG: [jo jasný] jakože to chápu,

FR: e rozdíl tam nebyl jestli je to Němec nebo Čech,

LG: mhm

FR: převážně to mluvilo česky

LG: mhm

FR: jo? takže ( ) problémy nebyly,

LG: rok narození,

FR: devatenáct set třicet dva a ee chcete přesný datum?

LG: no, (to) já myslím že stačí rok.

FR: to stačí.

LG: a kde ste bydlel do roku čt- devatenáct set čtyřicet pět, (.)
[kdybyste to mohl zrekapitulovat]

FR: [do roku] devatenáct set čtyřicet pět jsem byl bydlel, kdysi to
byla Marxova, (a) dneska to (je) Spolková,

LG: mhm

FR: a pak sem bydlel e Koliště sedmnáct, jo to je e tam (byla) e tam
barák (teď) nedávno tam zbourali,

LG: mhm (..) a hm které školy ste navštěvoval,

FR: navštěvoval sem ee e základní, na Vranovské, a

LG: mhm

FR: na Vranovské a potom e na dnešní Lidické, byla to Nová ulice, se
to menovalo.

LG: jo a tam tam ch- tam jakoby hm byly převážně jakoby české děti?
nebo jako [( )]

FR: [no tak] e tam se tam to bylo míchaný, protože e třicet devět
oni (si) zabrali všechny školy [tak jako]

LG: [mhm]

FR: ale (ta Vranovská) ta zůstala do dnešního dne česká.

LG: mhm (.) a hm potom ste měl ňáké zaměstnání? [po té škole]

FR: [zaměstnání] vyučil sem se [autoklempířem]

LG: [mhm] a to bylo v kterém roce?

FR: e roku čtyřicet e (..) přesně abych řekl hm (..) moment,

LG: [( jo)]

FR: [abych to] správně řekl,

LG: já počkám.

FR: čtyřicet sedm až padesát,

LG: mhm

FR: vyučený autoklempířem, potom sem dělal e ee děl- u dopravních
podniků do roku padesát pět

LG: mhm

FR: jo (.) pak sem še- šel jezdit jako řidič tam sem byl do (.) roku
čtyřicet sedm to sem (byl u) čé es á dé ((ČSAD)) (.) čtyřicet sedm
pak sem šel (.) do plynárny. hm tam sem byl do roku šedesát devět

LG: mhm

FR: a od roku šedesát devět ee do s- e do roku sedmdesát čtyři sem
byl v Jednotě jako řidič, a e pak sem šel do dopravních podniků
v roce sedmdesát čtyři, tam sem byl do roku devadesát dva.

LG: mhm

FR: řidič autobusu. stačí?

LG: stačí, nejlepší. a jaké bylo povolání vašich rodičů,

FR: e můj otec byl ee obchodním cestujícím, matka ta byla
v domácnosti (.) moje matka měla (.) e b- byla narozená de-
devatenáct set tři

LG: mhm

FR: a měla obchodní školu, jo? to se tenkrát říkalo obchodní škola.
otec ee vy- e vyučenej řezník a v roce čtyřicet dva byl deportovanej
do koncentračního tábora

LG: mhm

FR: přesně můžu říct osmého dubna čtyřicet dva a pravděpodobná smrt
byla září říjen e čtyřicet dva. (.) nevím kde

LG: mhm

FR: vůbec nic.

LG: to je mi líto. a hm vaše maminka, vy ste bydlel potom během
války s maminkou?

FR: s maminkou, ano.

LG: a ona byla hm ona jako nebyla židovského původu?

FR: ona nebyla židovského původu. to je abych to řek ee

LG: [mhm]

FR: [to vás] možná bude zajím- zajímat, tady ee tady to bylo vesměs
asimilované. protože to byli (.) žena křesťanka on byl žid, nebo žid
židovka, (protože) těch děvčat židovských nebo chlapců nebylo (.)
tolik,

LG: mhm

FR: e když se vám líbí chlapec, tak si vyberete [koho chcete]

LG: [jasně]

FR: <je to tak?>

LG: <jo jo jo> (jakože na tom) je mi jedno jestli je to [křesťan]

FR: [no] nedíváme se na náboženství

LG: ((smích)) jo, a (.) já teda nevím, mně vy ste teda byl
vychováván jako křesťan?

FR: ano.

SM: ano. teď bych vás poprosila o rok va- a datum a rok vašeho
narození.

LS: no narodila sem se už velmi dávno, eh čtvrtého devátý
devatenácset dvacet devět.

SM: mhm. eh teď jestli byste mohla zrekapitulovat, kde všude ste
bydlela do roku štyřicet pět.

LS: no tak narodila sem se v Brně a ty rodiče kteří mě vychovávali,
byli také z Brna, takže sem byla v Brně, v Maloměřicích na Mateří,
třicet tři, ten dům už nestojí, protože tam stavěli seřazovací
nádraží, tak ten dům zbourali, nebo více domů, no pak sem pak sem
čas bydlela asi rok v Králově Poli, když se tatínek znovu oženil,
pak sem bydlela na Lesné, tam sme stavěli nový dům, když tamten nám
zbourali, a eh dneska tam byly jenom tenkrát tři čtyři domy, dneska
je tam velké sídliště, no a pak když sem se vdala, tak sem bydlela v
Ústí nad Labem, tam sem bydlela dvacet let, a pak sem se vrátila do
Brna, a už sem tady zůstala zase zpátky.

SM: mhm mhm a pamatujete si ještě ulici, na které ste bydlela v tom
Králově Poli?

LS: na Palacké

SM: Palacké a číslo si eště pamatujete?

LS: no, číslo si nepamatuju, ale na tom místě je dneska nějaká
banka, protože to byl velmi starý dům, takový ten pavlačák do dvora
to bylo, a to tam bydleli tam bydlelo několik rodin příbuzných té mé
nevlastní matky. no, během času se to zbouralo a dneska je tam
nějaký obchod s textilem a banka, nevím jaká nějaká banka je tam.

SM: mhm mhm a v té Lesné tenkrát tam eště asi nebyly ulice, že,
nebo...

LS: ne. ale ta ulice měla nebo naši náš dům měl číslo, jmenovalo se
to Holubova sedumnáct osumdesát osum. a patřilo to do Husovic,
pokračování takové té té ulice, která vedla z hlavní, jak se jmenuje
hlavní ulice v Husovicích už nevím, ale hlavní nahoru do kopečka až
na tu silnici a kopala se tam eh nebo budovala se dráha, ta Tišnovka
dříve jezdila jinudy, kousek dál, asi nevím tak asi o sto metrů dále
jezdila a tam budovali takový velký výkop, pro tu novou drá- pro tu
novou štreku jak sme říkávali pro tu novou dráhu do Tišnova, no a
dneska tam jezdí vlak teda,

SM: mhm

LS: tudy. bylo to podél naší zahrady.

SM: dobře a jaké školy jste do toho roku štyřicet pět navštěvovala?

LS: no mateřskou školku v Maloměřicích, pak základní školu také v
Maloměřicích, ten roh v Králově Poli na Palacké, to by už byla třetí
třída a čtvrtou pátou jsem dochodila v Maloměřicích u kapličky, je
tam stará škola, tak tam sme měli naši třídu, no a pak eh do
měšťanky sem chodila na Cacovickou v Husovicích, a střední školu
jsem dělala jedenáctiletku v kr- eh v Ústí nad Labem jako jako vdaná
už při zaměstnání,

SM: mhm

LS: a pok- pokračovala jsem ještě tou tou vyšší pedagogickou,
protože na vysokou sem se nedostala, a navíc sem měla už dvě děti,
takže bylo dost těžké jezdit do Prahy, manžel byl stále pryč, byl v
Praze ve škole, takže sem už to chtěla rychle ukončit, abych už
dělala to co sem chtěla že, to kantoři- ření, tak sem jezdila do
Litoměřic na vyšší pedagogickou, a tam sem odmaturovala. další.

SM: mhm mhm. a byla jste před tím rokem štyřicet pět někde
zaměstnaná? nebo nebo [ste]

LS: [no to] sem nebyla to sem měla dítě eště.

SM: to ste ano chodila ste eště do školy, že.

LS: to sem nebyla zaměstnaná.

SM: mhm mhm dobře, teď bych se vás zeptala, jaké bylo povolání
vašich rodičů?

LS: no tatínek byl tkadlec a myslím eh ta moje první maminka nevím,
ta ta eh byla jako mladá holka služebná, jak sem si přečetla z
rodného listu a adoptovali se mi právě tito rodiče, maminka ta
nebyla vůbec vyučená, ta co si mě adoptovala, a tatínek byl vyučený
tkadlec. ale tenkrát dělal zástupce nebo pracoval u banky Slávie.

SM: mhm

LS: to si vzpomínám, že jezdil stále do světa a, no a později dělal
i jiné práce, protože prostě něco dělat musel, že, a tamta banka
Slávia se zrušila, no a pak byla válka, pak byla okupace takže to
už, no a matka už nepracovala, ta nevlastní matka nepracovala vůbec,
ta maminka co si mě adoptovala eh zemřela když mi bylo sedum let.

SM: mhm mhm

LS: takže otec se oženil za rok znovu a vzal si tu druhou mámu, a ta
do práce nechodila.

SM: jo. a měla ste nějaké sourozence?

LS: neměla ne.

SM: neměla mhm eh a tedy nejvyšší vzdělání jakého jste dosáhla...

LS: středoškolské.

SM: to bylo středoškolské. mhm a kdybyste mohla teď nějak stručně
shrnout výčet těch povolání, kde ste pracovala až do odchodu do
důchodu?

LS: no, vzhledem k tomu, že sem chtěla studovat a nevlastní matka si
to nepřála, prohlásila, že mě nebude živit kolik let a že mám jít do
fabriky jak se říkalo, pracovat, že ona také pracovala ve fabrice,
takže já můžu taky. no a i tatínek i já sme tedy nechtěli, já sem
chtěla aspoň teda se něco vyučit a tak svolila, abych se šla učit
dámskou krejčovou. to sem se učila u pana Vernera na Pekařské, tak k
tomu svolila, protože ona sama také se kdysi učila eh tou dámskou
krejčovou a stal se jí nějaký úraz do oka, se píchla špendlíkem,
takže špatně viděla, tak už nemohla dál toto zaměstnání dělat, a
nemohla se ani doučit, takže svolila k tomu, abych se já vyučila tou
dámskou krejčovou. no a v roce čtyřicet šest sem udělala tovaryšské
zkoušky, no a protože se mně doma nelíbilo, protože matka byla velmi
zlá a neměla mě ráda, byla skutečně taková čítanková macecha, tak
che sem odjela pracovat až ke Karlovým Varům do textilní továrny,
kde sem předpokládala, že bude nějaký internát a že budu mezi
mladými, což bylo úplně jiné, protože každý sme museli bydlet sám a
sami se živit a sami se o sebe starat, ale byla to škola života celý
ten rok.

SM: mhm

LS: no a pak sem pracovala eh pak když sem se vdala, tak sem se
vdala do Ústí nad Labem, tam sem pracovala eh jako dílenský
plánovač, eh v takové dílně kde se vyráběly stroje, byla myslím
armaturka nebo něco takového, no tak to to mě celkem bavilo, to sem
dělala dost ráda, no a pak sem měla děti, tak sem byla na mateřské a
s dětmi pak sem začla pracovat v jeslích, protože tenkrát nebylo tak
běžné, tenkrát vůbec jesle předtím nebyly a když se zakládaly jesle,
tak matky které dávaly děti do jeslí byly považovány za špatné
matky, to až později teprv se to propagovalo a uznávalo, no a já
samozřejmě sem nebyla výjimka, měla sem o ty děti strach, že by cizí
lidé se o ně starali, tak sem se rozhodla že tam budu zároveň
pracovat, i když sem nechtěla být u svých dětí, aby to nevyznělo a
neměla protekci nebo neměly děti, že, ale přesto sem eh tam
pracovala, asi dva roky, tom no a když děti povyrostly, tak sem se
rozhodla, že si přece udělám tu školu co sem chtěla, tak sem v Ústí
nad Labem začla chodit na jedenáctiletku na Střekov, kde ta škola
pro nás tedy byla, no a to bylo při zaměstnání, takže ráno sem šla
do práce, děti do jeslí, pak sem ale tam byly v Předlicích také
jesle týdenní, takže sem je tam mohla nechat, no tak když sem potom
pracovala v té továrně, tak to bylo trošku složitější, ráno v pět
hodin musely děti vstávat, abychom je do- je dovezli do jeslí, pak
teprve zase zpátky do práce a bylo to trošku hektické no naš-
naštěstí manžel byl ochoten vstávat taky a vždycky jedno já, jedno
on, protože sem měla dvojčata, takže někdy musel nést on obě,

SM: mhm

LS: no a pak sem šla teprve do práce a odpoledne sem šla do školy,
čtyřikrát týdně sem jezdila na Střekov na tu jedenáctiletku a
vracela sem se tak <v půl osmé>.

SM: mhm a když ste dodělala tu jedenáctiletku, tak ste potom
pracovala...

LS: pak sem si eště udělala eh pak sem jezdila eště do těch
Litoměřic na tu vyšší pedagogickou, kde sem udělala doplňovací
maturitu a eště dříve než sem to skončila, tak už v Ústí nad Labem
byl nedostatek učitelů, takže už sem šla napřed do družiny asi půl
roku, a velmi rychle potřebovali abych šla učit, no a protože to byl
můj zájem a velmi mě to bavilo a líbilo se mně to zaměstnání s
dětmi, tak sem šla učit.

SM: mhm a učila ste až do důchodu?

LS: učila sem asi padesát let.