Quote

AM: (.) a tak dále, no ale my děti sme všechno dobře prožívaly, no a
potom eště sme chodily na to výstaviště, (.) a to už rodiče nesměli
vědět že tam deme, protože to bylo všechno zakázaný, a maminka nám
řekla a tatínek (.) hlavně maminka, děti nechoďte nikam ať se
nedostaneme do neštěstí, většího než máme. (.) takže my sme tam
chodily jako na černo.
LČ: [tajně]
AM: [sme jenom] šly za dětma ale (.) ale šly sme do toho biografu
taky.
LČ: a ty peníze na to to ste [měly ee (vlastní)]
AM: [jo no tak] oni nám dali [kapesný]
LČ: [mhm] kapesný.
AM: samozřejmě. a to b- ee vstupné do toho <biografu stálo korunu>
LČ: a jak jak bylo
AM: a potom jednoho dne to skončilo, protože my sme si tam sedly a
zhas- e začal film, zhaslo se, začal film, najednou vstala jedna
paní velká fašistka, předstoupili k němcům, a vstala okamžitě
rožněte jsou tady židovský děti. (.) nebo děcka, jo? no a tak (.) ee
prostě ten ee uvaděč tam rožnul, a ona ukázala na nás. (.) a tenkrát
už se nosily hvězdy tak samozřejmě my sme je neměly, nevzaly si
hvězdy nebo sme si je schovaly, musely sme nosit hvězdy. no
samozřejmě my sme šly za dětma a šly sme do biografu tak sme je
neměly, že?

LČ: [mhm] mhm takže potom, třeba.
AM: málo. no ale to už ee s- to už sme (.) e říkám, tak do toho kina
(.) ee sme chodily no tak eště e eště už se nosily hvězdy,
LČ: mhm
AM: ale to sme tam byly já vim, já dvakrát a za takových podmínek
sme byly vyho- vy- například vyhnaný z toho kina. tak ten řekl
poďte, no a šly sme, samozřejmě sme to doma neřekly, ale ee ty děti
to řekly doma a ty rodiče, to mamince řekly.
LČ: mhm
AM: ee a hm (.) maminka jenom říkala ať se to tatínek nedozví,
protože on by tam šel a to by byla ještě větší, to by bylo velký
neštěstí.

AM: no tak, hm e samozřejmě sme e byli rádi že něco tak, ale e ten
pocit té úzkosti e byl velice silnej, (.) když sme tam chodili. (.)
pořád sme měli strach z té společnosti, (až) nás někdo uvidí, a bude
neštěstí, (.) tak jak maminka řekla, (.) že když nás chytnou, tak
zatknou rodiče, (.) a všecko to sme už věděli že tam de vo život,
(.) no, ne vyloženě tak, ale věděli sme že musí nastat veliký
neštěstí. (..) protože už byla válka, ((mluví s pláčem)) (.) a lidé
mysleli (.) ( ) (.) ztráceli (a nedělo se nic)

LČ: (..) a pokud ste chodili ještě do toho kina, tak ee měli ste ve
zvyku si tam nosit třeba ňáké pochoutky? nebo ee
AM: [to ne]
LČ: [to ne?]
AM: to ne, to nebylo ve zv- neviděla sem, (.) [nevim]

LČ: a kam ste si chodili sednout třeba v kině, seděli ste vpředu
nebo,
AM: no tak, kd- ee když sme přišli včas tak e neseděli sme úplně
vpředu, to sme věděli že to je pro nás (.) nejhorší, takže sme se
snažili sednout pár, několik řad (.) od plátna, to jo. (.) a když
nebylo místo tak (.) tak sme seděli e kde bylo <místo zkrátka>

JU: když mě dědeček vzal to já nevim dědeček vzal říkam von byl
strašnej kinař,

LG: mhm

JU: von chodil rád do kina dycky řikal poď chlapče jedeme dědeček
byl takovej športmajstr on jel do města tramvají a (byvo) utíkej na
náměstí Svobody na mě počkáš

LG: ((smích))

JU: a já ze Starýho Brna pěšo sem běžel páč von to tra- tramvaj
tenkrát stála korunu, to bylo hodně peněz

LG: mhm

JU: tak já sem běžel pěšky na náměstí Svobody a za nějakou
štvrthodinku půlhodinku jako kluk já sem běžel jak blesk, přijel
dědeček a šli sme do kina no

JU: se tomu říkalo, jo a vedle byly lázně starobrněnský a byly tam
dvě škole, jak byla ta jedna a ta druhá no a tak tam tam sme tam sme
tam sme my jako jako kluci maminka nám dala (peníze) m- maminka...

LG: á ehm podporovali jako nějak to vaše chození do kina myslim jako
před válkou nebo během války

JU: no vždycky mi dali na to kino

LG: a jako dítě byl ste někdy na nepřístupném filmu?

JU: no to sme to sme to sme to sme měli takový jako všelijaký kartky
že že se třeba v Sokole tak sme přepisovali to datum aby nás tam
pustili

LG: ((smích))

JU: jo to sme dělali to sme dělali

LG: a tam ste teda chodil s těma se spolužáky na ty nepřístupné
filmy

JU: no s těma staršíma

LG: [jo s těma staršíma]

JU: [ti to nepotřebovali] a ty jak se starej úkol klepl tož se to
tady ze sportovního klubu to sme si napsali ročník že sme starší to
byl českej film my sme na to všeci chtěli jít ten vám něco řekne
poněvadž to je klasika Noční motýl

LG: mhm jo to znám

JU: to hrála ta Hana Vítová a Svatopluk Beneš víte a no a tam byl
taková ee no von jako ju znásilnil no taková jako nic tam nebylo
vidno že by nějak toto ale ale bylo to takový mládež mládež jako
nepustili to všecko ta hudba kolem toho Nočního motýla ((Noční
motýl)) to byl všecko štraus ((Johann Strauss)) noční motýl v lásce
znamená že je marná že je ztracená ((zpívá)) že no a tak to jako to
jako byla.

LG: á eh vědělo se třeba o nějakých kinech že je tam lehčí dostat se
na ten nepřípustný film, nebo měli ste to takhle nějak pojištěné?

JU: no voni když viděli jako když caparty co my sme byli tak tomu
nechtěli věřit ale bylo jim to jedno

LG: bylo jim to jedno?

JU: no

LG: mhm a měl ste radost nebo jakej ste měl pocit když ste se dostal
na ten nepřístupný film?

JU: no tak to víte že sem byl rád, no

LG: á šel ste někdy do kina bez placení?

JU: jak?

LG: jestli ste někdy třeba proklouzl do kina bez placení

JU: né to né bez placení tam stál furt ten tak co

LG: mhm

JU: vodtrhoval ty lístky to se asi nepodařilo